Modrá – Lucy Clarke

Lana a Kitty cestují po Filipínách. Touží po dobrodružství a nekonečně svobodě. Šance na obojí se jim naskytne, když získají možnost přidat se k posádce Modré, jachty plující z Filipín na Nový Zéland. Volné dny, pohoda a každovečerní večírky je okouzlí, stejně jako širé moře, osamělé ostrovy, potápění a noční obloha. Po čase se však dovtípí, že na palubě přece jen není všechno bez poskvrnky. Každý z jejich nových přátel si z minulosti nese tajemství. Jednoho dne se situace vyostří tak, že jeden ze členů posádky beze stopy mizí, uprostřed širého moře, bez možnosti dostat se bezpečně kamkoli mimo jachtu.

Lana utíká z Anglie, protože má pocit, že ji její otec zradil. Kitty jako její nejlepší kamarádka bez otázek balí batoh a vyráží s Lanou na cestu. Cestují po Filipínách na vlastní pěst, ale zatouží po něčem větším. A jako zázrakem se dostanou na palubu Modré. Rychle zapadají mezi partu poustevníků, kteří brázdí svět podobně jako ony. Každý z nich má vlastní důvod, proč se vydal na cesty. Ať už se snaží schovat před světem, či sami před sebou, na lodi jsou si všichni rovni. Nikdo se na nic neptá, minulost není důležitá. Žijí okamžikem. Alespoň do chvíle, než cosi prohnilého vyplave na povrch.

Kniha Modrá na vás jak obálkou, tak vlastním motivem dýchne neskutečně letní atmosféru. Modrá a průzračná mořská voda, letní vzduch, slunce, svoboda, přátelství a nespoutanost. Modrá se čte doslova jedním dechem, a pokud si knihu vyberete jako čtení na pláž, nezapomeňte se pořádně namazat, protože se od ní neodtrhnete ani na minutu. Lucy Clarke má dar vyprávět tak, aby si vás ke stránkám připoutala. Dokáže napnout, nadchnout i překvapit.

Děj se střídavě odehrává ve dvou časových rovinách. Tenkrát a Nyní. Retrospektivní linka se věnuje době, kdy se Lana s Kitty a ostatními plavily na Modré a všechno ještě bylo, jak má být. Nyní je však Lana na pevnině a dozvídá se, že Modrá ztroskotala a posádka není k nalezení. Jenže Kitty na Modré po Lanině vylodění zůstala. Její nejlepší kamarádka a spřízněná duše. Lana nedokáže myslet na nic jiného, než na situaci, za níž se rozešly a fakt, že Kitty může právě teď bojovat o život, nebo už o něj dokonce přišla.

Lucy Clarke umí perfektně vyvážit všechny potřebné ingredience daného žánru. Nastoluje pohodu plnou příslibů, přátelství a snad i letních lásek a nulových starostí a rázem otáčí list a přináší čtenáři dokonale tísnivou atmosféru, kdy se otevřené moře, jehož krásy jste si spolu s hrdiny tak dlouho užívali, mění v nejhoršího nepřítele. Zdůrazňuje, jak je člověk na lodi zranitelnou bytostí. Jak se obyčejná hádka může změnit v osudnou, ale že boj s nejmocnějším živlem nemusí být jedinou pastí, která na otevřeném moři čeká. Že trumfy v ruce nakonec někdy přece jen drží lidé.

Modrá by mohla být téměř dokonalá, nebýt neskutečného a skutečně nadměrného množství chyb, které v textu zůstaly a kazí tak pohodlný čtenářský zážitek. Pomineme-li však tuto drobnou pihu na kráse, Modrá se řadí po bok podobných knih svého žánru a zdatně jim sekunduje. Nepřichází s ničím revolučním, ale i otrlé čtenáře thrillerů dokáže vyvést z míry. Některé věci jsou vám jasné a připadají vám tak zjevné, že nedokážete pochopit, že to netrklo i hrdiny, ale tak to zřejmě autorka i sama zamýšlela a není třeba, aby thriller byl beze zbytku tajemný a nerozklíčovatelný.

Modrá je pohodové letní čtení pro milovníky napětí i ty, kdo si s žánrem zatím příliš nezadali. Styl Lucy Clarke je návykový a jaksi uklidňujícím způsobem známý. Modrá vás zabaví, ať už se ji rozhodnete slupnout na posezení, nebo si čtení rozložíte do více večerů. Pokud tak učiníte, budete se těšit na každý moment, kdy se ke čtení budete moci vrátit, protože zkrátka budete potřebovat vědět, co se na té krásné jachtě událo, že se Lana rozhodla svou zdánlivě vysněnou pouť předčasně ukončit.

90 %

Kniha Modrá vyšla pod hlavičkou nakladatelství Comopolis. Vlastní výtisk si můžete pořídit přímo na jejich webu.

Číst dále

Amulet – Kazu Kibushi (Amulet #1 – Paní Kamene, Amulet #2 Prokletí Kamene, Amulet #3 Výprava v oblacích)

Sourozenci Emily a Navin se spolu s maminkou po události, která změnila jejich život navždy, stěhují do domu po pradědečkovi. Nejen, že dům už na první pohled vypadá neobyčejně a snad i trochu strašidelně, Emily a Navin hned první noc přicházejí o svou maminku, kterou si kamsi odvedou podivná chapadlovitá stvoření. Děti nedostanou šanci ji uchránit před únosem okamžitě, ale s pomocí mocného amuletu, který si jakoby sám vybírá Emily za svou nositelku, se vydávají do říše, kde existuje magie, roboti a mluvící zvířátka.

Komixová sága Amulet, která ačkoli je určena pro děti a dospívající, začíná poměrně temně. Zahajuje ji tragická autonehoda, při které děti přicházejí o svého otce. Jsou tak nuceny se odstěhovat spolu s maminkou daleko od všeho, co znají, do velkého domu plného temných koutů, prázdných místností a bláznivých vynálezů. Rychle zjišťují, že jejich předek nevedl právě obvyklý život, ale že rozhodně nebyl blázen, za kterého jej jeho okolí mělo. V domě po pradědečkovi to totiž vypadá, že kouzla a čáry skutečně existují, že šperky mohou mít magickou moc a chapadly se zdaleka nepyšní jen mořské chobotnice.

O uhrančivě pestrobarevné panely Amuletu se postaral japonsko-americký autor a ilustrátor Kazu Kibuishi jehož jméno mohli zaznamenat milovníci Harryho Pottera u příležitosti patnáctého výročí existence brýlatého čaroděje, neboť Kibuishi ilustroval obálky pro výroční edici této světově úspěšné sedmidílné ságy. Ani jeho čistě vlastní tvorba však nezůstává pozadu. Amulet si získal srdce malých i velkých čtenářů po celém světě. V České republice tato série vychází pod hlavičkou nakladatelství Paseka, kde zatím vyšly tři díly z plánovaných devíti (v originále je zatím vydáno osm dílů).

Převedení komixů do jiného jazyka se nemůže srovnávat s překladem klasické knihy, přesto se Paseka s tímto úkolem poprala na jedničku a jednotlivými sešity je radost listovat, ať už se rozhodnete při prvním čtení soustředit na napínavý příběh a vracet se k nádherným ilustracím, či vnímat příběh úplně po svém. Kibuishi dokáže mezi panely přecházet dokonale plynule a perfektně vystihnout sebemenší pohnutí či změnu emoce pouze nepatrnou změnou na tvářích hrdinů, či navodit tísnivou nebo naopak povznesenou atmosféru pouze hrou s barvami a texturou kresby.

Je neuvěřitelné, jak daleko se posune děj tří útlých sešitů, od únosu matky dětí až po…no to posuďte sami. Prozrazení děje zde nehledejte. Zbytečně byste se ochudili o skvělý čtenářský zážitek. Nosným aspektem je sice možná estetická stránka komiksu, ale i v poměrně skromném množství textu je vyřčeno tolik, že se nebudete stačit divit. Amuletem budete rádi listovat i po dočtení, když budete nedočkavě vyhlížet vydání dalšího dílu. Oblíbíte si nebojácnou Emily, srdečného Navina i jejich nové kamarády, králíčka Miskita či roboty, kteří budou děti provázet na jejich pouti. A teď už upalujte za dobrodružstvím. Amulet je vším, co jste si přáli si číst jako děti a zároveň tím, co se vůbec nestydíte číst i jako dospělí. Amulet je zkrátka láska na první pohled.

90 %

Komiksy hledejte na webu nakladatelství Paseka.

Číst dále

Pohřbená pravda - Angela Marsons (Kim Stone #6)

Místo činu na pomezí dvou policejních okrsků je noční můrou všech ambiciózních detektivů. A že Kim Stoneová přesně taková je, na to můžete vzít jed. Proti své vůli je nucená opustit dočasně svůj tým a spolupracovat na případu s bývalým kolegou detektivem Travisem, s nímž je nepojí právě nejvřelejší vztahy. Staré křivdy vyplouvají na povrch samozřejmě v těch nejvypjatějších situacích. Osobní dramata však při vyšetřování rozhodně nemohou potřebovat a kupodivu je to Kim, kdo se drží zpátky.

Kim Stone je sice stále chladná a od lidí si drží odstup, ale že má srdce na pravém místě, to už dokázala několikrát. I její tvrdá slupka však měkne a hlavně Bryant se jí dokáže dostat pod kůži mnohem rychleji než kdy dříve. Vlastně za celý svůj tým složený z Bryanta, Dawsona a Stacey by Kim dýchala a svého nadřízeného Woodeyho respektuje víc než kohokoli jiného. To alespoň vyplývá z její snahy pro jednou splnit jeho přímý rozkaz, i když to znamená opustit svůj tým a pracovat s mužem, na kterého se nemůže skoro ani podívat. Mezi Kim a Tomem Travisem se cosi odehrálo a Kim si díky své sociální neobratnosti stále neví rady jak to udělat, aby pokud možno jeden druhému neskočili po krku.

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.

Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Knižní klub.

Číst dále

Už teď jsi mrtvá - Sharon. J. Bolton

Pasažéři vyhlídkového letu balonem nad malebným národním parkem jsou svědky brutálního napadení na zemi hluboko pod nimi. Jakmile si útočník uvědomí, že nezůstal při svém činu nepozorován, postará se o to, aby pokud možno ani jeden z očitých svědků nemohl promluvit o tom, co spatřil. Jedna z cestujících nicméně nejen že přežije nehodu balonu, ke které vzápětí dojde, ale dokonce z místa zřícení unikne. Útočník si je moc dobře vědom toho, co to pro něj znamená a vyráží na hon za ženou, která by mohla znamenat jeho konec.

Jessica a Isabel jsou sestry. Isabel je jeptiška a měla by se vzdát všech světských potěšení, nicméně na počest svých čtyřicátých narozenin dostala od matky představené povolení užít si dárek, po kterém tak dlouho toužila. To ještě sestry netuší, že se tento výlet stane naprostou noční můrou a přežije jej jen jeden člověk z celé třináctičlenné posádky balonu. Dívka prchá z místa nehody, jako by jí šlo o život. Ono jí totiž o život opravdu jde, vzhledem k tomu, že na mobil zachytila tvář útočníka, který brutálně napadl neznámou ženu, a ten si je toho zatraceně dobře vědom.

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.

Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Domino.

Číst dále

Exit West - Mohsin Hamid

Saíd a Nadja žijí ve městě, kde pomalu, nenápadně, ale jistě vypuká válka mezi vládou a militantními skupinami. Z domova se stává nehostinné místo k životu, lidé se zásobují potravinami, zabarikádovávají okna a dveře a bojí se o sebe i své blízké. Jednou z obětí ozbrojeného konfliktu stává i Saídova matka. Mladí milenci hledají východisko, až se dozvědí o existenci magických dveří, které člověku, který do nich vstoupí, otevírají vstup na jiný kontinent, je rozhodnuto. Za nemalý obnos procházejí záhadnými dveřmi pryč od výbuchů a střelby a stávají se uprchlíky.

Saíd je jedním z nejmladších zaměstnanců reklamní agentury, která vlastní hromadu billboardů ve městě. Je ve své práci poměrně úspěšný, má dobré vzdělání a dobře vychází se svými rodiči, u kterých také stále bydlí. Nadja je volnomyšlenkářská samostatná žena, halící se do černého hábitu a jezdící na motorce. Saíd se s modlitbami obrací k bohu, Najda je realistka, v boha nevěří a nemodlí se. Přesto je k sobě cosi táhne a pomalu ale jistě se od sebe zamilovávají.

Exit West za pomoci magického realismu a velmi chytře použité symboliky kouzelných dveří nastiňuje problematiku migrantů. Popisuje cestu za lepším životem, jejíž cíl je nejistý a za kterou rodina zprostředkovateli platí jmění. Ukazuje uprchlíky věrně, ve většině jako lidi, kteří prchají ze své země proto, že jinak by zde čekali na jistou smrt. Nejsou to zloději pracovních příležitostí, ani teroristi. Jsou to obyčejní lidé, které žene jedna z nejzákladnějších emocí. Mají strach.

Saíd i Nadja nepředpokládali, že jakmile projdou dveřmi, bude vše jako zázrakem lepší. Co ale nečekali, byly podmínky života v táboře uprchlíků. Neustálá zima, hlad, nedostatečné hygienické podmínky, odsouzení místních. Na druhou stranu Mohsin Hamid vypráví i o vstřícnosti a hluboce zakořeněné dobrotě lidí, kteří nemyslí jen na sebe.

Příběh o migraci, těžkém rozhodnutí, zda opustit domov a vydat se do neznáma, jde ruku v ruce s příběhem o lásce a porozumění, závislosti a o tom, že domov nemusí být místo, ale může to být člověk. Mobilní telefony se stávají stejně bazální nutností, jako voda, jídlo a přístřeší, jelikož jsou jediným pojítkem s rodnou zemí, příbuzenstvem ponechaným za sebou i informacemi o aktuální situaci doma i v zemi, kde se zrovna na své uprchlické trase nacházejí či kam se chystají. Uprchlíci jednou pro vždy podepisují smlouvu s ďáblem. Od chvíle, kdy opouštějí rodnou zemi, přicházejí o zázemí, jistoty a příležitosti. O domov. O pocit, že jsou vítáni tam, kde právě žijí.

Saíd a Nadja jsou vzdělaní lidé, kteří se dorozumí dobře anglicky. Mají oproti jiným nesporné výhody. Ale ani to nestačí. Exit West čtenáře dojme na těch nejnečekanějších místech. Je to nesmírně silný a procítěný příběh jedné dvojice, která by snadno mohla reprezentovat tisíce anonymních lidí. Saíd a Nadja prožívají to, co skuteční lidé na celém světě znají jako své boty. Alespoň nyní je to pro mnohé bohužel každodenní realitou. Tohle není jenom příběh. Je to zpověď. Je to promluva do duše. Je to vyprávění. Je to život. A to je největší devízou této hluboce pochmurné knihy.

90 %

Číst dále

One true loves - Taylor Jenkins Reid

Emma se jako mnohé další provdá za svou středoškolskou lásku Jesse. Žijí si pohádkový život, cestují po světě, užívají si mládí a společných chvil. Na první výročí jejich svatby se však Jesse vydává za příležitostí, která se neodmítá. Během přeletu nad Tichým oceánem však dochází k nehodě a helikoptéra, kterou cestoval spolu s dalšími dvěma muži se zřítí a všichni pasažéři jsou prohlášeni za mrtvé. Emmě se hroutí celý svět, stěhuje se zpět do rodného města k rodičům a truchlí. Slibně rozjetou kariéru opouští ze dne na den. Jak by také ne, má pocit, že už se nikdy nebude moci ani nadechnout, natož být šťastná či normálně fungovat. Čas však její bolest zmírní a když potká svého dávného kamaráda Sama, zjistí, že dokáže znovu milovat. Zasnoubí se a konečně se její svět opět zaceluje. Alespoň do chvíle, než jí po všech těch letech zavolá Jesse, že se k ní celou dobu snažil vrátit a nyní je na cestě domů.

Emma se do Jesse zamilovala na první pohled. Vždycky měla velké ambice a i kdyby přesně netušila, co přesně od života chce, věděla, čemu se musí za každou cenu vyhnout. Po celé dětství a dospívání se cítila být ve stínu své sestra Marie, která byla v každém ohledu prostě dokonalá. Nikdy si spolu nerozuměly a ani se příliš nesnažily to napravit. Jesse patřil vždycky k těm klukům snů. Zlatým chlapcům, kteří jsou úspěšní v tom, co dělají a všichni je milují, aniž by se o to museli kdovíjak snažit. Oproti tomu Sam byl vždycky hlavně dobrý kamarád. Uměl naslouchat, podržet, rozesmát a jeho hudební talent se možná na střední škole nezdál tak okouzlující, jako titul nejúspěšnějšího sportovce školy, ale byl na něj spoleh. Přesto si mezi nimi Emma jako puberťačka bez rozmýšlení vybrala Jesse. A nikdy jej nepřestala milovat.

Taylor Jenkins Reid dokáže do jedné knihy narvat takové množství emocí, že se o tom jiným autorům ani nesnilo. Emmu bez uzardění staví před otázku, na niž neexistuje správná odpověď. Uvrhá ji do situace, která vám bude trhat srdce, ať už jste z jakéhokoli těsta. Vnucuje jí rozhodnutí, ze kterého vždycky někdo vyjde se šrámem na duši. Její pojetí lásky je k zamyšlení a vy si nebudete moci pomoct, ale chtě nechtě začnete přemýšlet, jak byste se rozhodli vy, jakkoli je samotná Emmy situace nepředstavitelná.

Pro autorku nic není černobílé. Všechno má své očividně správné a stinné stránky, ale rozhodně není nic jednoznačně dobré či špatné. One true loves je kniha hodná slz či minimálně emočního pohnutí. Tahle knížka vás dojme a překvapivě i vyděsí a to do morku kostí. Emma si prochází peklem a opravdu se nedá posoudit, která situace je horši či bolestnější. Zda ztráta milovaného, nebo jeho objevení poté, co jej všichni oplakali a pohnuli se dál.

One true loves je dojímavým romantickým příběhem plným lásky, bolesti, tolerance a porozumění. Někdy je autorka možná až moc upovídaná ve svém filozofování a přemítání, ale všechny její úvahy čtenáře vedou za ruku směrem, který se zdá být jako jediné východisko, jakkoli se může navenek zdát tak trochu podivně pokřiveným. One true loves si oblíbí milovníci fatalistických příběhů, které kladou otázky, na které nikdo nechce odpovědět a především na ně jednoznačná odpověď neexistuje.

90 %

Číst dále

Smrtící tajnosti – Robert Bryndza (Erika Foster #6)

Na prahu svého vlastního domu je brutálně zavražděna mladá a krásná tanečnice burlesky. Ačkoli se o mrtvých má mluvit jen dobře, o Marisse z úst pozůstalých příliš pozitivních informací nezazní a to ani během vyšetřování její záhadné smrti. Erika a její tým se do případu vrhají po hlavě, jako ostatně vždycky. Jejich pozornost však rozptyluje případ útočníka v plynové masce, který napadá muže i ženy, kteří osamoceně chodí pozdě večer z vlaku domů. Čím mohou být podobné útoky motivované, když se nezdá, že by pachatel měl jakékoli preference týkající se pohlaví, věku či dalších charakteristik?

Detektiv šéfinspektor Erika Fosterová, původem Slovenka, dlouho žijící v Británii, nejprve v Manchesteru s manželem Markem. Po ovdovění přesídlila do Londýna, ale kariéry se nevzdala, i když právě ta ji připravila o manžela. Erika se zdá jako tvrďák, kterého nic nerozhází, ale tentokrát je toho na ni skutečně trochu moc a ztrácí pevnou půdu pod nohama. Zvolnit však nedokáže, nemá to v povaze a tak pracuje do úmoru a od ostatních očekává taktéž plné nasazení. Případy se jí dostávají pod kůži a ona je odhodlaná nepřestat s honbou na viníka, i kdyby to měla být ta poslední věc, kterou v životě udělá.

Smrtící tajnosti jsou šestým dílem série o Erice Fosterové, nezdolné policistce, která neumí dělat věci napůl a nedokáže odpočívat, i když doslova padá na ústa. Ve Smrtících tajnostech je však tato žena, která nikdy nespí, zranitelnější než kdy dříve. Čtenáři je zase o něco poodhalena její minulost a její současnost je srdcervoucí. Tuhle ženu, se kterou byste si osobně možná nesedli, na stránkách knihy milujete a nejradši byste ji objali, pohladili po zádech a pak drželi pevně za ruku v nejtěžších chvílích. Kdyby vás tedy nechala to udělat a nenakopala vám zadek.

Na knihách Roberta Bryndzy je cosi kouzelného až unikátního. Přesto, že se jedná o žánr, kde jsou moment překvapení, napětí a zvraty tím nejdůležitějším vůbec, jeho styl je neuvěřitelně přímočarý a nějakým zázrakem to pro něj neuvěřitelně funguje a dělá to z jeho knih něco, co si zapamatujete a díky čemu budete chtít číst vše, co tento charismatický chlapík hodí na papír. Jeho největší devízou jsou však stále postavy. Nabručená, protivná a náladová Erika se vám možná proti vaší vůli zalíbí právě proto, že dokáže fungovat i s náladou nadávat na celý svět, vřelá a vždycky loajální Mossová je prostě zlatíčko a sexy Peterson, zotavený ze svého závažného zranění a se svým velkým tajemstvím se konečně vrací na scénu. A že bude mít co vysvětlovat nejen Erice, to vám bude jasné od první chvilky.

Útěšně se rozrůstající sbírka knih ze série Erika Fosterová je nádherná, ale zároveň vydání každého nového dílu halí neskutečná nostalgie, protože to znamená, že se nezadržitelně blížíme jejímu konci, který musí jednou nevyhnutelně nastat. Na to však nemyslete a užívejte si každou kapitolu Smrtících tajností, ve kterých se Bryndza již tradičně překonává. Za to, s jakou elegancí a noblesou, jako by to nedalo žádnou práci, Robert Bryndza s každým dalším dílem přeskakuje laťku, kterou si sám nastavil předcházejícím dílem, mu patří nehynoucí obdiv čtenářů, kteří jeho knihy kupují hned, jakmile se objeví na pultech, aniž by přesně potřebovali vědět, co bude Erika vyšetřovat tentokrát.

Smrtící tajnosti jsou plné napětí, bolesti, strachu, nápaditosti, útoků, mrazivých momentů i nečekaných obratů o stoosmdesát stupňů. Autor dokáže mistrně vystihnout moment, kdy je třeba přidat plyn, kdy si může dovolit trochu zvolnit a kam by se hodila úplně nečekaná změna směřování příběhu. I když si myslíte, že jej už znáte, pořád vás bude umět překvapit a zastihnout nepřipravené. Robert Bryndza je zkrátka machr svého žánru a doufejme, že má těch nápadů, jak nám vyrazit dech, ještě spoustu.

90 %

Smrtící tajnosti Roberta Bryndzy vycházejí již 18.3.2019 a na webu nakladatelství Grada si je můžete pohodlně objednat v podobě tištěné knihy nebo e-knihy. Série Erika Foster vychází pod nakladatelskou značkou Cosmopolis.

Tímto bych ráda poděkovala Cosmopolisu za poskytnutí předčasné kopie e-knihy.

Číst dále

Hilda – Luke Pearson

Modrovlasá holčička Hilda milující dobrodružství, kreslení, svou maminku, život na samotě a všechny tvorečky, kteří v jejich lese žijí, se v nádherně ilustrovaném svazku vydává za prvními dvěma výzvami, které čtenáři mají tu možnost prožít s ní. Hilda a trol a Hilda a půlnoční obr jsou dobrodružstvími, jež čtenáře pohltí do svých spárů, a při své roztomilosti a jednoduchosti, se mu navždy zapíší do srdce.

Hilda je dobrosrdečná, nebojácná, zvídavá a podnikavá. Má věrného domácího mazlíčka a parťáka Větvíka, toulá se po lese plném neskutečného množství nadpřirozených bytostí, ze kterých ani nemívá strach a jediný, kdo jí rozčiluje je Poleňák, tvor, který bez pozvání a vysvětlení chodí k nim domů a jen tam tak polehává u krbu. Ale aspoň jim domů nosí dřevo. Hilda je smířlivou postavou mezi nadpřirozeným a lidským pokolením a řeší problémy všech možných bytostí, od pidilidí, přes troly po ohromné obry.

Hilda má co nabídnout jak dětem, tak dospělým, kteří občas rádi sáhnou po pohádkovém a roztomilém komixu plném dobrodružných výprav. Na Hildě jsou výjimečné nejen fantazijní a pohádkové příběhy plné nápaditých zápletek s přesahem, ale i samotná kresba. Úsporné panely laděné do tlumených barev, odstínů hnědé, šedé a modré toho dovedou říct více, než celý odstavec slov. Severská příroda okořeněná nadpřirozenem čtenáře snadno přenáší k Hildě domů, na samotu na okraji lesa plného bytostí, které vidí jen ti, kdo nepotlačují svou dětskou představivost. Jen ta vám dovoluje vnímat to, co obvykle vidí jen ti nejmenší. Právě barvy, jimiž je komix kreslen nádherně souzní s prostředím, ve kterém se Hildin život odehrává.

Hilda je zkrátka jeden z nejroztomilejších komixů na knižním trhu, ke kterému se budete rádi vracet jednoduše proto, že roztomilost a miloučkost, nacházející se v této útlé a obrovské knížečce, ve svém životě občas potřebuje každý. Hilda vám prozáří den, kdykoli si na ni najdete čas a budete její příběhy rádi shromažďovat ve své knihovničce, protože domácím knihovničkám Hilda moc sluší.

90 %

Ráda bych touto cestou poděkovala knihkupectví Megaknihy za poskytnutí recenzního výtisku. Zde můžete Hildu také zakoupit.

Číst dále

Podivný případ se psem - Mark Haddon

Christopher Boone jednoho dne objeví na zahradě sousedky mrtvolu psa, ve které jsou zapíchnuté vidle. Protože měl toho psa rád a je velkým obdivovatelem Sherlocka Holmese, rozhodne se přijít na kloub záhadě, kdo mohl tomu velkému a hodnému pudlovi Wellingtonovi chtít ublížit. K jeho velkému překvapení nechce mnoho lidí při vyšetřování vraždy psa spolupracovat a jeho otec mu dokonce pátrání úplně zakáže. Jenže Christopher měl vždycky svoji hlavu.

Christopher John Francis Boone je matematický génius, baví ho příběhy o Sherlocku Holmesovi, nesnáší, když se ho někdo dotýká, nemůže vystát žlutou barvu a jídlo na talíři musí být rozděleno podle striktních pravidel. Christopher má poruchu autistického spektra. Žije jen s otcem, který je sice přísný, ale respektuje Christophera takového, jaký je.

Podivný případ se psem je perfektně vyváženou směsí rodinného dramatu s lehkou detektivní linkou a hromadou zajímavě podaných matematických problémů. Po jeho přečtení nebudete moci přestat myslet na Monty Hallův problém a budete jej s radostí přednášet všem svým přátelům jako zajímavost u piva a budete se bavit tím, jak se budou mýlit, stejně jako vy, když jste o něm slyšeli poprvé a vášnivě hájit nemožnost jakéhokoli jiného řešení, než je to vámi předkládané.

Knížka se hodí pro mladší i starší čtenáře, má co nabídnout snad každé generaci a v každém věku si z ní odnesete jiný zážitek. Stejné je to i s formáty této knížky. Podivný případ se psem je vhodný pro čtenáře, kteří by rádi začali víc číst v angličtině, neboť The curious incident of the dog in the night-time je napsán velice přívětivým a snadným jazykem. I český překlad se však ohromně povedl.

O velice příjemnou a zdařilou audioknihu se postaralo vydavatelství Tympanum a namluvil ji senzační Matouš Ruml, jehož stále mladistvý hlas se na dětského génia ve skoro dospělém těle skvěle hodí. Kniha je vlastně jakýmsi Christopherovým záznamníkem událostí souvisejících s vyšetřováním a proto se skvěle hodí pro mluvené slovo. Čtenář si díky Rumlově přednesu živě představuje jak Christophera smolícího svou vysněnou knihu, tak veškeré sugestivně a někdy až příliš pečlivě detailní okolnosti právě probíhajících událostí.

Christopher by rád nejen vyšetřil záhadu zabitého psa, ale také o tom podal zajímavě literárně zpracovanou zprávu. S úskalími beletristického vyprávění mu pomáhá mladá paní učitelka Siobhan, kterou Christopher bezmezně obdivuje a ona jediná mu zdá se zcela rozumí a dokáže zařídit, aby si paličatý a ne právě nejtvárnější Christopher její rady vzal k srdci.

Čtenář či posluchač musí chtě nechtě začít vnímat svět kolem Christophera jeho očima. Chlapec se často podrobně soustředí na nepodstatné detaily, přeskakuje v myšlenkách z jednoho konce na druhý a ačkoli on sám by se nejraději soustředil pouze na vyšetřování, do centra jeho pozornosti se dostává i jeho vlastní komplikovaná rodinná situace či cíle jeho neuróz, které jej rozptylují. Christopher má v sobě hluboce zakořeněný smysl pro pravdu. Lhát neumí a to jej často dostává do situací, které si obyčejný člověk neodvede představit. A po zákazu vyšetřování je mu neschopnost neupřímnosti vůbec na obtíž.

Podivný případ se psem je skvělým počinem britského autora Marka Haddona a potěší děti i dospělé po celém světě. Příběh je tak univerzální, jak jen detektivní rodinné drama očima autistického chlapce může být. Příjemných 7 hodin a 14 minut audioknihy uteče jako voda a vy příběh doposloucháte s tolika různými pocity, že se s nimi budete potřebovat chviličku vyrovnávat. Christopherovo vyprávění vám zůstane v hlavě, ať chcete nebo ne a rozhodně si budete chtít celou knížku jednou zopakovat. A i na to je nedlouhá audioknížka ideální. Zabaví a neomrzí ani podruhé. To je vyzkoušeno.

90 %

Podivný případ se psem můžete v audioverzi zakoupit na webu audioteka.cz

Audioteka.cz mi také laskavě poskytla recenzní audioknihu a já za to moc děkuji.

Číst dále

Hana - Alena Mornštajnová (audiokniha)

Malá Mira se přes zákaz vydala s kamarádkou plavit na ledových krách na řece a spadla do vody. Díky tomu při slavnostní večeři u příležitosti třicátých narozenin její maminky nedostane žloutkový věneček jako dezert. To ještě netuší, že každý čin má své důsledky a některé z nich jsou dokonce osudové. Právě neposlušnost pro Miru znamená životní převrat, který ji navždy připoutá k nesympatické a podivínské tetě Haně, ženě, která po kapsách nosí kousky chleba, nikdy se neusmívá a ačkoli nemůže být tak stará, má úplně bílé vlasy.

Mira pochází ze tří sourozenců. Tatínek pracuje v hodinářství a maminka se stará o rodinu. Občas je navštěvuje i teta Hana, maminčina sestra, mlčenlivá, vyhublá, věčně zahalená v nadbytečně velkém černém svetru, která skoro nejí a všechny děti trochu děsí. Mira tuto pochmurnou ženu nemá ráda, ale po té osudové události odchází k tetě Haně bydlet a pomalu si zvyká na nový život poté, co ten starý se už skutečnosti vůbec nepodobá.

Téma druhé světové války a odsunu židů je mocné, jako by už předem bylo jasné, jak se správně má čtenář po přečtení cítit a že zkritizovat něco takového by bylo neurvalé a necitlivé. Hana tuhle výhodu však nepotřebuje. Nedá se říct, že by nic podobného ještě nebylo napsáno, že by nějak převyšovala ostatní knihy o židech za druhé světové války, ale je po čertech dobře napsaná. Pro ty, kdo mají načteno, to nebude žádné překvapení, Hana by však mohla být vhodnou první knihou s tématikou válečného a poválečného období.

Hana je historickým románem, ale není suchopárná, klidně by mohla být zařazena mezi povinnou četbu pro děti ze základních škol, protože stravitelným a čtivým způsobem podává příběh podle skutečných událostí s třešinkou záhady, která zaujme i ty, kteří jinak historické beletrii příliš neholdují. Za knihou stojí obrovské množství rešeršní práce a uměleckost textu tkví i v převedení skutečnosti do stravitelné podoby pro všechny. Mornštajnová nemá ve zvyku plýtvat slovy. Každá její věta má v příběhu své místo a svůj nevyhnutelný fatální dopad na čtenáře. Díky autorce začnete věřit na náhodou a smůlu a ztratíte víru ve spravedlnost. Tolik hrůzy, která jednu z postav za život potká, totiž jeden člověk nemůže unést.

Přesto, že Hana pojednává o těžkém tématu, ze kterého vám bude úzko u srdce, je její čtení i poslech veskrze pozitivním zážitkem. Přispívá k tomu právě dobře zvolené téma, které čtenáři zkrátka vyhledávají snad nejen kvůli brutalitě, ale snad také proto, aby se mohli poučit z minulosti. Jak jednou sama Alena Mornštajnová prohlásila „Vím, že píšu dobré knihy“ a je to pravda. Její kniha je objektivně skvělá a autorčino sebevědomí oprávněné. Hana se stala hitem instagramu i veřejnosti, která není aktivní na sociálních sítích.

Tisíce hodnocení pějících na Hanu ódy na nejrůznějších knižních webech velkému úspěchu také napovídají a i proto se zřejmě nakladatelství OneHotBook rozhodlo tuto knihu zařadit do své audioknižní produkce s pomocí dvou intepretek. Tereza Dočkalová, moderátorka momentálně populární a rozhodně kontroverzní show Branky, body, kokoti se ujala částí zprostředkovaných Mirou a úspěšná herečka a dabérka Lenka Vlasáková známá například z filmu Ženy v pokušení, vdechla život tetě Haně.

Hlasy obou profesionálek, které čtenáře provedou pochmurným příběhem, jsou zvoleny velmi vhodně a obě ženy odvádějí opravdu dobrou práci. Jako by tato kniha snad potřebovala ještě další berličku pro to, aby si vysloužila nálepku bestselleru. Snad i výkon hereček však právě přispívá k tomu, že se Hana neustále drží v žebříčku nejprodávanějších knih jak na webu nakladatelství OneHotBook, tak na webu audiolibrix, kde je kniha distribuována. Jedinou pihou na dokonalosti audioverze Hany jsou otravně ječivé smyčcové mezihry hrající umíráček. Tyto krátké melodie sice podtrhují vyznění příběhu, a hodí se k němu svou pochmurností, ale jsou oproti hlasové stopě zbytečně hlasité.

Sečteno podtrženo, Hana si právem získala přízeň tisíců čtenářů po celé republice a krásná obálka Veroniky Kopečkové jen láká další a další příznivce kvalitní české prózy vycházející v nakladatelství Host. Obě herečky citlivě ztvárnily své postavy, Tereza Dočkalová Miru, která byla nucena dospět rychleji, než by se slušelo a Lenka Vlasáková Hanu, zlomenou a rezignovanou. Řazení kapitol, retrospektivní a nechronologické, vás nutí poslouchat pořád dál a dál a necelých devět a půl hodiny poslechu vám uteče, ani nebudete vědět jak. Kniha je vhodná pro všechny, ať už s audioknihami začínáte, nebo jich máte hodně za sebou. Hana se vás dotkne tím správným způsobem a rozhodně si ji budete mít chuť poslechnout opakovaně. Tak moc dobře udělaná je.

90 %

Audiokniha Hana je dostupná na webu audiolibrix.com

U audioknihy je obvyklé, rozhodovat se podle ukázky, tak si ji zkuste poslechnout! 

Za poskytnutí audioknihy k recenzi děkuji webu audiolibrix.com

Číst dále

The seven husbands of Evelyn Hugo - Taylor Jenkins Reid

Hollywoodská ikona Evelyn Hugo, miláček diváků i bulváru byla ohledně svého soukromí vždy velmi skoupá. Nyní se chystá vydražit dvanáct svých nejikoničtějších rób a výtěžek věnovat na výzkum rakoviny prsu a navíc je konečně připravená vyprávět svůj fascinující životní příběh. Je však odhodlaná se o všechna svá sladká i bolestná tajemství podělit pouze s jedinou osobou, jinak její odkaz zůstane navždy pouze legendou či smyšlenkou nějakého snaživého pisálka. Novinářka Monique Grant je překvapená, že tou jedinou osobou, které je Evelyn Hugo ochotná se svěřit, má být právě ona. Není ve své redakci nijak významnou osobou, přesto má být vyvolenou posluchačkou jedné z nejvýznamnějších hereček několika předchozích dekád. Proč právě ona, to je i samotné Monique záhadou, ale doufá, že i na to, během sezení s Evelyn přijde řeč.

Evelyn Hugo je filmovou legendou. Její fascinující cesta Hollywoodem začala už v 50. letech minulého století a zdá se, že by mohla klidně pokračovat do nekonečna. Během svého života byla sedmkrát vdaná a její skandální život byl vždy ostře sledován. Jen málokdo ale opravdu ví, jak to s Evelyniným životem skutečně bylo. Díky čemu se proslavila? Kdo byl její skutečnou životní láskou a čeho ve svém životě skutečně litovala? To se má dozvědět právě Monique, žena, která na své místo na výsluní naopak teprve čeká. Zdravě sebevědomá, zvídavá, inteligentní a morálně založená Monique se chystá udělat krok, který může její život obrátit naruby, jenže se tak zcela neslučuje s tím, v co celý život věřila a za co bojovala. Možná je ale čas pro jednou myslet víc na sebe a vlastní kariéru. A tohle by mohl být její raketový start.

The seven husbands of Evelyn Hugo může na čtenáře na první pohled působit jako knižní podoba telenovely či zábavné reality show. Mnoho čtenářů možná podle anotace knihu odsoudí jako prvoplánové a hloupé čtení pro ženy. Opak je však pravdou. To, že se zalíbí spíše ženám, na tom možná něco bude. Ale hloupé a prvoplánové tohle čtení není tedy ani trochu. Třešničkou na dortu je pak napětí, které panuje kolem role Monique v Evelynině životě, zalíbí se tedy i milovníkům záhad, kteří i v romanticky laděných knihách hledají vždy trochu něco navíc.

Tato mnohovrstevnatá a neuvěřitelně citlivě napsaná kniha nádherně popisuje pravdu, která je nyní v době sociálních sítí čím dál tím aktuálnější a palčivější. To co vidíme a to co je skutečně pravda je totiž často na hony vzdálené a srovnávat či soudit něčí život, zejména život veřejně známé osobnosti, pouze na základě médií či sociálních sítí je velice ošidná záležitost. Jednak se náš osobní dojem většinou skládá pouze z toho, co nás samy hvězdy vidět nechají a jednak co média chtějí, abychom viděli. A jak sami zřejmě uznáte, to samozřejmě nikdy není reprezentativním vzorkem chování a překroucená prohlášení či náhodně zaslechnuté útržky soukromých rozhovorů vytržených z kontextu či fotky papparazziů se ani vzdáleně se nejspíš nepřibližují realitě za zdmi jejich vlastního domu. Nikdy se nedokážeme ocitnout v hlavě někoho jiného a pochopit všechny souvislosti a vcítit se do momentální situace tak, jak o ní bude přemýšlet ten daný člověk.

Kniha The seven husbands of Evelyn Hugo v sobě snoubí prvky telenovely a reality show, což my sami bereme jako součást zábavního průmyslu, ale přesto je to, co se děje je něčí realitou. Život hvězd bereme jako hru a skandály málem jako jejich povinnost. Je to však fér?

Kniha je do posledního řádku naplněna respektem, přátelstvím, láskou, nenávistí, žárlivostí, diverzitou, osudovými momenty, ale i určitou vypočítavostí. Upozaděny nejsou ani dojemné momenty, díky kterým vstoupí slzy do očí i těm, kdo u knih obyčejně nepláčou a to kvůli své nenásilnosti a opravdovosti, která každého děsí a doufá, že se ta situace nebude nikdy jeho osobně týkat. Všechny emoce jsou bravurně zpracované. Nešustí papírem, jsou odpozorované a zaznamenané.

The seven husbands of Evelyn Hugo se mimo jiné zabývá diverzitou, která je v tomto případě opravdu skvěle a opravdově zasazená do reality a není jen na efekt. Reprezentaci Taylor Jenkins Reid věříte a dojímáte se nad tím, co všechno mohlo být a nebylo, i nad promarněnými příležitostmi a rozčilujete se nad toxicitou vztahů a ochotou některých lidí v nich setrvávat a naopak sílou charakteru těch, kdo dokáží bojovat za vlastní svobodu.

Co budeme v životě považovat za opravdu důležité je na každém z nás, a neexistuje univerzální recept na štěstí. Ten si musí každý během života objevit sám a tahle kniha je toho živoucím důkazem. S mrchou Evelyn, která si vždycky šla tvrdě za svým, se chtě nechtě sžijete. Dílem ji budete nenávidět, dílem milovat, litovat a závidět jí. Někdy ji nebudete chápat, ale rozhodně vystřídáte spolu s ní během vyprávění celou škálu emocí. Evelyn vždycky chtěla jen to nejlepší pro sebe a své milované, ale je na tom něco špatného? Neusilujeme o to vlastně všichni? Nejspíš ano, jen nejsme tolik vidět a nemáme vliv na tolik lidí. The seven husbands of Evelyn Hugo je možná vyloženě dovolenkovým čtením, ale myslet na něj budete ještě dlouho po zaklapnutí poslední stránky. Taylor Jenkins Reid píše krásně, dokáže čtenáři předat přesně to, co zamýšlí a vyvolá toho ve vás tolik, že nebudete stačit skrývat slzy dojetí i radosti.

90 %

Číst dále

Houbařka - Viktorie Hanišová

Sára již sedm let žije na Šumavě a každý den vyráží na túru po své ověřené trase, kde sbírá houby. Ty potom za pár šupů prodává do místní hospody, což tvoří kromě invalidního důchodu její jediný finanční příjem. Žije skromně, spíš paběrkuje, živoří. Nemá přátele a rodina se jí odcizila už dávno. Střecha nad hlavou se jí rozpadá a nechybí mnoho, aby naprosto rezignovala. Smrt matky ji nezasáhne tak, jak by jeden čekal, ale má k tomu svoje důvody. Její vnitřní svět je pro ni už celá léta mnohem více, než to co se děje kolem a ačkoli jednou za čas jezdí za svou psychiatričkou, aby jí pověděla, že je na tom psychicky dobře, ve skutečnosti má potíže se spánkem, obtěžují jí nikdy nekončící noční můry i hroziví démoni z minulosti.
Sára toho k životu mnoho nepotřebuje. Je skromná a jako by se snažila být téměř neviditelná. Stačí jí povědomá tíha košíku v ruce, ostrý lesklý nožík v kapse, čistá utěrka, prošlapané pohorky a vzpomínka na to, jak se vše, co o houbách ví, kdysi naučila od svého tatínka, kterého odmalička bezmezně obdivovala. Atlas hub už dávno nepotřebuje, vše má v hlavě, stejně jako svou již tradiční a neměnnou trasu pro sběr. Má jasno v tom, kde a kdy rostou žampiony, kdy se může těšit na kačenky a které holubinky má cenu sbírat. Je ve svém oboru nejlepší a nedokáže si představit, že by měla dělat něco jiného. Vlastně nic jiného ani neumí a oficiálně by pracovat neměla. Proto ji trochu děsí, že houbová restaurace Muchomůrka se hlavně mimo sezónu sotva drží v černých číslech.

Houbařka je druhou knihou české spisovatelky, překladatelky a lektorky cizích jazyků Viktorie Hanišové. Po Anežce zabývající se problematikou adopce romského dítěte českou matkou, zabrousila do další nelehké tematiky. Hanišové věříte všechno, co napíše a její slova ve vás budou rezonovat ještě dlouho po dočtení. Ke svým příběhům se staví skutečně zodpovědně a nedělá nic napůl. Její jazyk je působivý a témata těžká, ale důležitá. O náročných situacích mluví odosobněně, přesně tak, jak se někdy pravděpodobně cítí člověk, jež si prožil to, co Sára. Jako by v určitých situacích vystoupil ze svého těla a sledoval sám sebe zvenčí. A právě ve zvládnutí zprostředkování tohoto obranného mechanismu tkví síla a naléhavost Houbařky.

Hlavní téma knihy se v podstatě nabízí, ale v této recenzi se nic bližšího nedozvíte. Musí vám stačit, že při čtení přímo ucítíte vůni navlhlého jehličí i podhoubí, z něhož se nesměle klube klobouček čerstvé houby a představujete si atmosféru vznášejícího se vznešeného mlžného oparu nad měkoučkým mechem a zelenajícím se kapradím. Při čtení dostanete chuť popadnout tátův švýcarák a vyrazit na houby, i když vás to jako mladší nikdy nebavilo. V nose vás bude štípat pach zatuchlé půdy staré chalupy a najednou se vám bydlení na samotě nebude zdát jako nejhorší nápad na světě. Jedno vám ale v této recenzi prozradím. Tady nejde jen o houby. Tady jde o život a o to, proč se Sára rozhodla žít v izolaci. Houby jsou zde metaforou i doslovnou záležitostí, jejichž všudypřítomnost vás ohromí. Stejně jako budete ohromeni, kolik druhů jedlých, hub u nás roste, tak vás překvapí, kolik z nich je takových, které z luxusní smaženice dokáží udělat smrtící past. A tak je to i s rodinnými vztahy.

Hanišová dokáže zřetelně odlišit, kdy je důležité zabývat se detaily, kdy jejich výčet jen umocní naléhavost situace a kdy jsou naopak nadbytečné. Stejně tak umí odhadnout, kdy je hutné téma nutno odlehčit humorem, či oživit samotářský Sářin život přidáním postavy. Ojedinělí další protagonisté vnesou do příběhu svěží vítr přesně v momentě, kdy je to třeba a přitom nenápadně podtrhnou autorčin záměr zdůraznit Sářino poustevnictví jako alfu a omegu jejího příběhu. Autorka si dovedně hraje s kontrasty, půvabem přírody a na druhou stranu i její nelítostností, pokud na jejím milosrdenství záleží doslova lidské přežití. Hanišová je ve svém vyprávění velice přímočará, přesto nechává prostor i čtenáři si některé věci do důsledku domyslet samostatně a nebojí se ani nejednoznačnosti závěru.

Houbařka je velice sugestivním ponurým čtením, které se musí nějak dotknout každého a svým způsobem překonává Anežku, pokud by se vůbec tyto dvě diametrálně odlišné knihy daly srovnat. Minimalismus prostupující Houbařku ve všech smyslech slova vás uhrane a donutí vás si toto hořké dílo vychutnat až do konce během velice krátkého časového úseku. Houbařka možná neskrývá své tajemství nejrafinovanějším možným způsobem. Ale její dopad má devastující účinek. A vy si ho paradoxně nesmírně užijete a to přesto, že vás bude skutečně fyzicky bolet.

90 %

Číst dále

Pokrevní pouta - Angela Marsons (Kim Stone #5)

Ve svém vlastním autě je nalezena žena z dobré rodiny zavražděná za podezřelých okolností. Byla zabita jedinou přesně mířenou bodnou ranou bez známek toho, že by se pokoušela bránit a všechny její cennosti i doklady zůstaly na místě. Vypadá to, že tuto bezúhonnou starostlivou sociální pracovnici neměl nikdo důvod nenávidět. Přesto teď leží na studeném stole pitevny. Pár dní na to je nalezeno další tělo se stejným smrtícím bodným zraněním. Tentokrát se jedná o narkomanku, která by snad ani nemohla být větším kontrastem k první oběti. Policie z Black Country má opět vyhlídky na hromadu přesčasů a bezútěšnou honbu za vlastním stínem. Vrah sice jako by se snažil vyšetřování co nejméně zkomplikovat, identifikace obětí je hračka, ale rozhodně za sebou nenechal přehnané množství vodítek ke svému dopadení. Aby toho nebylo málo, v životě detektiva inspektorky Kim Stoneové se opět objevuje žena, která ji dovedla na pokraj zhroucení. Alexandra Thorneová, psycholožka, která prováděla nechutné manipulativní experimenty na duševně nemocných, je díky Kim ve vězení, ale i tam má dost času na spřádání plánů, jak si zahrát s Kiminou psychikou.

Kim Stoneová toho v životě zažila hodně. Od dětství jí formuje a ve všem konání pohání jediná věc, díky které má Kim tak trochu spasitelský komplex. Doufá, že dokáže zachránit všechny, kdo nemají nikoho jiného, kdo by se o ně staral. Je nezdolná, paličatá a nikdy se nevzdává. Má potíže s autoritami, ale její svéhlavost už několikrát dokázala posunout případ správným směrem. Lidi si k tělu příliš nepouští, ale v momentě, kdy se jí do života znova plete Alex, žena, která jí udělala z její vlastní hlavy ještě větší peklo, než to, které zažívá každý den od svých šesti let, ocení přítomnost jednoho z mála přátel, které si dokázala udržet.

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.

Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Knižní klub.

Číst dále

Příběh služebnice - Margaret Atwood

V blíže neurčené, ale zřejmě nepříliš daleké budoucnosti se v Příběhu služebnice USA dostalo do područí nemilosrdného klerofašistického totalitního režimu. Drastické snížení porodnosti vedlo k zavedení nového fungování domácností. Do privilegovaných rodin jsou umisťovány služebnice, jejichž úkolem je pouze donosit zdravé děti, které však nebudou právně náležet jim, ale jejich majiteli s manželkou, která sama pro svého muže zdravého potomka porodit nedokáže. Služebnicí se stane žena, která v minulosti porodila zdravé dítě, ale svým stylem života se provinila vůči režimu. Postavení služebnice je sice formálně volbou, ale znamená pouze vysvobození od života v koloniích, kde trestanci sbírají radioaktivní odpad a čistí planetu pro ty, kteří si dle režimu zaslouží žít. Služebnice nemají žádná práva, nesmějí číst ani vlastnit knihy, mají striktně určeno, jaké oblečení smějí nosit.

Fredova, jak její nové jméno napovídá a jejíž původní jméno se nikdy nedozvíme, náleží do domácnosti vysoce postaveného velitele jménem Fred. Fredova odosobněně a syrově vypráví o každodenním životě na postu služebnice a její rezignace vyznívá, jako by se jí popsané hrůzy už ani netýkaly. Zároveň se retrospektivně vrací do minulosti. Pro její generaci je nový režim vůbec nejhorší. Pamatuje svobodu. Zakazuje si vzpomínat na doby, kdy směla mít zaměstnání, názor i vlastní rodinu. Nyní má jen procházky do obchodu s další služebnicí ze sousedství. Služebnice se po městě smí pohybovat pouze ve dvojicích. Každá z nich je špionkou, nasazenou na svou partnerku. Jediný náznak vzpoury proti režimu či protivenství vůči fungování světa, neopatrně pronesené slovo, by možná mohlo znamenat něco mnohem horšího, než je život služebnice.

Příběh služebnice začala Margaret Atwoodová psát v roce 1984, tedy v době, kdy se drastická proměna společnosti zdála sice neméně děsivou, ale skutečně antiutopickou. Dnes, po více než třiceti letech však dostává mnohem znepokojivější nádech. V době, kdy přirozené početí pomalu přestává být samozřejmostí, se odnošení dítěte náhradní matkou nezdá až tak nemístné. Způsoby, které autorka předestírá, jsou samozřejmě dovedeny do extrémů a jako u všech dystopií „je jasné“ že tak daleko to zajít nenecháme. Strach, úzkost a absence cesty ven, což jsou aspekty, jež z knihy přímo čiší, z ní dělají něco výjimečného, nikoli ojedinělého, ale ve své době přinejmenším průkopnického z pera ženské autorky.

Margaret Atwoodová nejen že stvořila děsivě působivou vizi budoucnosti, ale zahalila ji do nesmírně čtivého hávu, který vám nedovolí jen tak z příběhu utéci. Stejně jako není možno se vymanit z nově nastoleného režimu soustředěného na plození dětí oproštěného od emocí, poníženého na akt povinnosti vůči státu, ani vy nedokážete jednoduše vystoupit z rozjetého vlaku, kterým Příběh služebnice od prvních stránek je. Fredova, přesto, že se ji režim snaží ze všech sil zlomit, si stále uchovává střípky naděje, že se někdy znovu setká se svým dítětem z dob minulých a že nebude příliš přísně souzena za své činy během „kariéry“ služebnice. Všichni přece dělají vše proto, aby přežili, no ne?

Příběh služebnice je fascinující vizí budoucnosti, která se zdá neuvěřitelná, ale přesto je zasazena v reálném světě, který funguje nepříliš odlišně od našeho. Převraty jako je tento, totiž vždycky přichází nenápadně a Margaret Atwoodová jisté tendence již před více než třiceti lety považovala za dostatečně alarmující, aby je beletristicky zpracovala a zdvihla tak varovný prst celé společnosti. Plíživé pocity strachu, permanentní zhnusení nad ubohým postavením žen, které jsou pouze nádobami pro plození dětí, zděšení nad obřady a rituály tradičně dodržovanými mezi čtyřmi stěnami i jako společenské události pro služebnice a manželky, to všechno vám během čtení bude vířit hlavou. Získáte pocit, že pokud děj okamžitě s někým neproberete, exploduje vám mozek a přemíra postřehů a podnětů k diskuzi vás vybudí k nepříčetnosti. To, že kniha vyvolá emoce je polovinou úspěchu, ať už se jedná o pocity hrůzy, zhnusení, nechápavosti, údivu, nadšení nebo dojetí. A Příběh služebnice vás bohatě zásobí takovou škálou emocí, že nebudete vědět, co ventilovat se svým čtecím parťákem dřív. Tahle kniha se totiž ani jinak, než s někým, číst nedá. Tohle budete potřebovat sdílet. Dejte na mou radu.

90 %

Číst dále

Dokonalé stopy - Helen Fields

Na odpočívadle jedné náročné a proto často prakticky opuštěné turistické stezky náhodní výletníci spatří požár. Poté, co se na místo dostaví policie a zjistí, že kromě chatky pro turisty shořelo i jedno lidské tělo, pouští se do vyšetřování. Ženu si rychle spojí s pohřešovanou právničkou Elaine Buxtonovou, úspěšnou, ale osamělou, kterou jsou však vzhledem ke stavu mrtvoly schopni identifikovat pouze na základě kousku šátku, jako zázrakem ochráněného před destruktivními účinky ohně a jednoho zubu, který se válel opodál, nedaleko místa činu. Způsob zbavení se těla ukazuje na metodického vraha a promyšlenou vraždu a skotská policie nemá z tohoto zjištění radost. Čím opatrnější vrah, tím komplikovanější případ a naděje na rychlý postup mizivá. Navíc jsou právě uprostřed vyšetřování odložených novorozeňat, která se objevují v místním parku, mají práce nad hlavu a lidí nedostatek.

Edinburghská policie nedávno získala posilu. Luc Callanach opustil Interpol a z Lyonu ve Francii se po propadu ve své kariéře vrátil do rodného Skotska a rozhodl se začít znovu. Místní kolegové z jeho zjevení nemají právě radost, tím spíš, že obsadil vedoucí pozici, na kterou dle jejich názoru měl nárok spíše někdo místní, kdo týmy i Edinburgh dobře znají, a ne přistěhovalec s cizím přízvukem a manýry z Interpolu. Taky se mu někteří rozhodnou hned z počátku pěkně zatopit. Luc je okouzlující, sociálně neobratný, ale přesto na stanici nachází cenného spojence. Je jím inspektorka Ava Turnerová. Sebevědomá, přímočará, inteligentní a schopná.

Dokonalé stopy a jejich autorka více než srozumitelně ukazují, že policejní práce je hodně o úmorném papírování, nekonečném procházení databází a faktů, rešeršování, lítání z místa na místo, rozhovorech s mnoha lidmi. Že pracovní doba nebere konce a vrazi se neptají, zda policisté náhodou nepotřebují oddech. Že se nejedná jen o hrdinské činy, ozbrojené zásahy a že se nedá jen jednoduše zmáčknout tlačítko a počítač příhodně nevyplivne vše potřebné a policisté bez hnutí prstem slaví triumf.

Helen Fieldsová mimo náhledu do centra vyšetřování, očima bilingvního cizince, Edinburghského nováčka zvenku, inspektora Luca Callanacha, nabízí i pohled patologického psychopata Reginalda Kinga, našeho vraha. Chorobně posedlý magor, pohybující se mezi lidmi bez povšimnutí, páchá zločiny, které zarazí i ty nejotrlejší a stará se o nechutné scény napříč všemi možnými technikami mučení a všemi myslitelnými způsoby týrání. Dvojka vyšetřovatelů je naproti tomu originální a neskutečně sympatická. Callanach je neskutečně spravedlivý, umí zachovat odstup, zdravý rozum, dbá na zachování protokolu, nenechá se ovládat emocemi, přesto jedná, když je potřeba. Ava pak přistupuje k lidem bez předsudků, vždy jedná na rovinu a nenechá nikoho, aby s ní zametal. Autorka vůbec netlačí na pilu, vše nechává plynout v mezích uvěřitelnosti a její podání událostí vás zkrátka s každou stránkou bude víc a víc dostávat do kolen.

Dokonalé stopy jsou dokonalým startem nové série, která snad ani nemohla začít nadupanějším případem a skvělejším a nenucenějším představením ústřední dvojice detektivů. Dokonalé stopy netrpí žádným z obvyklých nešvarů zahajovacích dílů. Autorka vsadila vabank od první kapitoly a vyplatilo se jí to. Čtenáře doslova vhodila do víru událostí a nechala jej, jestli se naučí plavat, nebo ne, stejně jako její hrdinové, potýkající se s mnoha osobními i pracovními potížemi. Policejní práce je doslova mravenčí, a když se ještě musíte v týmu potýkat s někým, kdo vám svou prací doslova hází klacky pod nohy a s vyčerpávajícím řetězcem velení, na výkonnosti vám to zrovna nepřidá. Callanach je naštěstí nezmar s perfektním instinktem a v tandemu s Avou tvoří neporazitelné duo, které vás bude bavit. A ženskou, která by psala šílenější násilné scény, abyste pohledali. Protože toto bylo tedy opravdu silné kafe.

90 %

Číst dále

Temné říční proudy - Sharon J. Bolton (Lacey Flint #4)

Lacey se stále ještě zotavuje z traumat, o která se jí postaraly poslední případy. I když měla našlápnuto k povýšení, v zájmu zachování příčetnosti a vlastní bezpečnosti se rozhodla vrátit do uniformy a začít v podstatě od znova u říční policie na pozici konstábla. Bydlí na hausbótu a pomalu se opět smiřuje s Temží. Jako terapii zvolila plavání přímo v Temži, i když jí od něj všichni odrazují. A co čert nechtěl, Lacey během jedné ze svých ranních rozcviček nachází utopence. Jedná se o tělo mladé ženy zabalené v bílém plátěném rubáši. Na celé scéně z místa činu je cosi znepokojivého, co okamžitě spouští v Laceyině mysli alarm. Je to právě ona, kdo přichází na souvislost, která z obyčejného případu utonutí dělá několikanásobnou vraždu. Postupem času se navíc zdá, jako by si pachatel přál, aby se do případu zapojila právě Lacey. Ale jak moc hlavní má být její role, to začne být patrné až v momentě, kdy je skoro pozdě.

Lacey by si ráda myslela, že se ničeho nebojí. Jsou však věci, které jí pochopitelně děsí k smrti. Temže k nim už ale přestává patřit, ačkoli ohrozila její život dokonce více, než jednou a ona se s temnou a hrozivou masou vody pomalu ale jistě sžívá, doslova i obrazně. Lacey si nikoho příliš nepouští k tělu, přesto si, spíš mimoděk, díky své odvaze a unikátní osobnosti vybudovala několik vztahů, jež by měl ve svém životě poznat každý, a lidé ji mají zkrátka rádi, ačkoli si pořád hýčká mnohá tajemství. Je tu Dana, její nadřízená, které mladá a někdy paličatá svérázná Lacey občas pije krev, přesto si tak nějak nemůže pomoci a má ji v oblibě, Ray, soused z lodi a parťák na plavání a v neposlední řadě Joesbury, se kterým si vybudovala pouto, jemuž se nepodobá nic, co dosud prožila. Ten je však najednou kvůli práci opět pryč.

Temné říční proudy se řadí na čtvrté místo v sérii o Lacey Flintové. Sérii, kde v každém díle hlavní hrdinka málem položí život a její pozice na škále dobra a zla neustále balancuje na základech pofidérní minulosti, o které se čtenář dozvídá v průběhu série stále sotva víc, než útržky, které mu nedají spát. Pokud se dá o autorce říci, že je excelentní vypravěčkou akčních scén, její talent pro obrazotvorné popisy se na čtenáře z každé stránky řítí hned v závěsu. Každá zátoka, každá vlnka na Temži, každý kanál i přístaviště se zdají tak reálné, jako byste postavám stáli po boku a cítili na kůži vlhký vzduch tak typický pro okolí vodních toků. Temže ve vás skrz stránky budí respekt a vy dovedete jen lapat po dechu při představě, že se s Lacey noříte do jejích temných nepřátelských ledových hlubin. Přidanou hodnotou příběhu je rozhodně problematika imigrantů a také legenda či smyšlenka o mořské panně zjevující se na hladině Temže.

Klást vodítka, která jsou v danou chvíli naprosto přirozeným, nenápadným a mezi řečí proneseným střípkem informací, na nějž se nijak nezaměříte, ale při zpětném pohledu je tak očividný, to je právě Boltoninou specialitou. Nikdy vás na svůj záměr neupozorní dřív, než sama chce. Tok příběhu kočíruje vždy ona a otěže drží pevně v rukách vždy a za každých okolností. V momentě, kdy získáte pocit, že máte jasno a že jste pro tentokrát autorku přechytračili, ona je opět o pár kroků napřed a vzápětí vás škodolibě vyvede z omylu a vy jste opět na startovní čáře soukromého pátrání. Autorčin cit pro to, co je kdy důležité a co lze opomenout a ponechat v pozadí je nepředstavitelně rozvinutý a talent pro slovo psané nesporný. Její knihy se čtou samy a návrat k jejím postavám je jako setkání s přáteli, jež znáte po celý svůj život. Ať už od posledního setkání uplynula jakkoli dlouhá doba, odstup se setře, jakmile uvidíte první větu a čas odloučení najednou jako by neexistoval.

Bolton se nikdy nedrží zpátky. Její zápletky jsou originální, zajímavé a někdy až lehce přehnané. Ale to vůbec nevadí. Není právě vzrušení z nepoznaného a nepoznatelného to, co u thrillerů hledáme a chceme prožít? Kniha je až zarážejícím způsobem nadupaná akcí, přitom se zvládá soustředit i na skutečně svíravou a ponurou atmosféru. Je opravdu stejná jako řeka Temže. Na první pohled tajemná, líná a až poklidná, v jádru však divoká, nespoutaná a nevypočitatelná.

Temné říční proudy si v sobě nesou veškeré předpoklady pro skvělou knihu. Jakmile začnete, nebudete moci přestat číst a autorka vás donutí si dokonce zjišťovat víc o některých použitých motivech, nad kterými byste možná u jiných příběhů mávli rukou. Zkrátka vás bude zajímat, kde bere inspiraci a jak moc se tato inspirace zakládá na realitě. Temné říční proudy si můžete v klidu přečíst bez znalosti předchozích dílů, ačkoli by byla obrovská škoda se o ně ochudit úplně. Temné říční proudy však neprozrazují příliš z předcházejících případů, ale zároveň nabízí uspokojení i pro čtenáře, kteří s Lacey prožili Už mě vidíš?, Volavku i Tak to je, tak to bude. Čtvrtý díl této série je takřka vymodlenou záležitostí a ještě, že je láska fanoušků k této spisovatelce tak silná, protože o tenhle skvost byste se opravdu neměli ochudit. Bolton je pro mnohé osobní královnou mezi britskými autorkami detektivek a myslím, že titul nějakou dobu zvládne obhajovat. Jak je vidno, hýří nápady, které neomrzí a její styl zkrátka baví. Opakovaně a nezlomně, protože tahle žena má rozhodně v rukávu ještě mnoho trumfů.

90 %

Za zaslání reading copy ze srdce děkuji svému milému Dominu ♥

Temné říční proudy prostě číst chcete, kupujte přímo na webu dominoknihy.cz

Recenze byla napsána v rámci spolupráce s webem cbdb.cz a naleznete ji i zde.

Číst dále

40 dní pěšky do Jeruzaléma - Ladislav Zibura

Jakmile Ladislav Zibura zjistil, že existuje něco jako pěší poutě, okamžitě ho to nadchlo. A o několik uskutečněných cest později se rozhodl své zážitky zachytit i na stránky knihy, aby se o radost z cestování podělil s těmi, kdo z nějakého důvodu vyrazit sami nemohou, nebo se bojí a potřebují ten správný impuls. Nyní můžete držet v ruce jeho debut 40 dní pěšky do Jeruzaléma dokonce v novém kabátku, kde vypráví o své klopotné, ale pozoruhodné cestě přes Turecko a Izrael, kam se vydává úplně sám, jen s hrstkou nezbytných věcí, vyzbrojen nekorektním humorem, vírou v dobré lidi a v neopakovatelná setkání.

Tehdy dvaadvacetiletý Ladislav Zibura a nyní jeden z nejprodávanějších současných českých autorů vůbec nerespektuje mapy, postrádá orientační smysl, zato oplývá skvělým sebeshazujícím smyslem pro humor, vytváří postavu prince Ládíka, která má být ještě vtipnější a ještě nešikovnější verzí sebe sama a ve svém zestručněném deníku z cest ukazuje skeptikům, že všude na světě jsou lidi z podobného těsta. Ládík neochvějně věří v dobrotu lidí a v to, že jsou všichni lidé na světě vlastně stejní. Že nejhodnější a nejpohostinnější jsou ti nejchudší z nejchudších, protože zkrátka zůstanou chudí, a nemají co ztratit, a že peníze člověka akorát kazí.

Pokud jste namlsaní z novějších knih a jejich krásných ilustrací, můžete být ještě rádi v případě, že vlastníte novější vydání s krásnou obálkou Tomski&Polanski. Sám Zibura první vydání nemá rád a dokonce pro nešťastníky, kteří jej vlastní vydal i samostatnou obálku přepracovaného vydání, která na to staré pasuje, aby si ji zájemci mohli v případě potřeby obalit hezčím, vkusnějším přebalem, který se hodí k následujícím knihám. Komické karikaturistické stripy, které z prvního vydání prozatím zůstaly i ve verzi knihy s novou obálkou možná celostránkovým a celobarevným malbám nesahají ani po kotníky, mají však také něco do sebe a jejich komickou hodnotu rozhodně oceníte. Poznámky v rámečcích pak doplňují informace o situacích či místech a zasazují výpravu do historického či faktického rámce, což ocení ti, kdo příliš nehoví dějepisným a geografickým vědám.

Ladislav popisuje i ty nejobyčejnější věci jako zázraky a svým nezaměnitelným stylem jim skutečně určité kouzlo dodává. Cesta mu uštědří hned několik životních lekcí, a ačkoli pouť z jeho vyprávění působí téměř idylicky, mezi řádky lze vyčíst, že ani věčně optimistickému a usměvavému Ládíkovi nebylo vždycky do skoku. Ládík je zásadový muž a drží se pravidel, která si sám pro sebe stanovil hned na začátku. Všude chodí pěšky a poznává místní kulturu tím nejautentičtějším možným způsobem. Přes místní lidi, kteří mu sami nabídnou střechu nad hlavou, nebo rádi prohodí pár slov lámanou společnou řečí.

Ladislav Zibura dokáže i z popisu toho, jak se na takové pouti chodí na velkou, udělat neskutečnou grotesku. Tento literárně nadaný mladý muž se zapsal do povědomí jako veřejná osobnost nejen díky obnově fenoménu cestování a svému působení v AZ kvízu, kde využil velmi neotřelou strategii, ale i jako komik a glosátor z facebooku, kde zaznamenává komické zážitky, ale využívá svého dosahu i pro šíření podstatných myšlenek a záměrů. Za zmínku stojí i jeho přednášky, pořádané jako turné po vlastech, sálech a kulturácích České republiky, kde podává zhuštěnou verzi příběhů ze své knihy, okořeněnou dalšími vtipy a zážitky. Ladislav Zibura přinesl na český knižní trh čerstvý vítr a všichni jeho příznivci jen netrpělivě čekají, kam se jeho prostřednictvím budou moci podívat příště. V Ládíkově podání totiž není nic jednoduššího, než se vydat na cestu a prožívat nejlepší chvíle života.

90 %

Číst dále

Na zabití – Peter Swanson

Snad každý někdy v afektu řekl, že by někoho nejraději zabil, ale málokdo to nakonec doopravdy naplánuje a udělá. Díky zpožděnému letu z Londýna do Bostonu se Ted Severson na letišti setkává s tajemnou Lily, která ho pro zkrácení dlouhé chvíle zlanaří ke hře na pravdu. Po několika skleničkách martini se to Tedovi zdá jako skvělý nápad. Poté co Ted Lily prozradí, že ho podvádí manželka, Lily mu zcela vážně sdělí, že mu ji pomůže zabít a vraždu ututlat, pokud bude on sám chtít. Ač se to Tedovi zdá zpočátku šílené, čím dál tím seriózněji se opájí představou, že se Mirandě fatálně pomstí a dá jí co proto. Z toho důvodu na Lilyinu nabídku kývne a roztočí kolotoč událostí, které nepředvídal ani ve svých nejdivočejších snech.

Ted Severson je obyčejný chlápek. Šikovně zbohatnul na internetových start-upech, oženil se s okouzlující nádhernou ženou, staví si záviděníhodně nádherný dům v Maine a začíná pomýšlet na založení rodiny. Aspoň do chvíle, kdy je svědkem Mirandiny nevěry s jejich stavbyvedoucím. Tedovi se otevírá kudla v kapse a přemýšlí, jak své manželce dát za vyučenou. Rozvodem by si nepomohl, Miranda by získala pěknou sumičku z jeho těžce vydělaných peněz a do konce života by nemusela hnout prstem a on by zůstal zostuzen s cejchem paroháče. Nikdy si nemyslel, že by byl schopen vraždy, ale setkání s Lily mu změní život a povzbudí ho k jednání, jež pro něj bylo doposud pouze teoretickou možností. Dokáže Ted svůj rozhořčený plán dotáhnout do konce?

Psychologický thriller Na zabití vzdává hold všem průkopnickým knihám žánru, zejména Cizincům ve vlaku či Zmizelé. Na zabití má však něco navíc. Hlavní devízou této knihy je absurdní humor. Ačkoli se to ve světle událostí nastíněných anotací zdá zarážející, tato kniha je nesmírně komická svým vlastním nepochopitelným způsobem. Autor se nebojí porušovat konvence, vystupuje z klasického pojetí žánru, boří stereotypy a zachází tak daleko, jak je to jen možné. Na to, že je to kniha o úkladné vraždě se často přistihnete, že se smějete opravdu hurónsky nahlas, a když už si myslíte, že do větší absurdity už autor nezabrousí, úplně se změní atmosféra a vy opět otevíráte pusu údivem nad bizarností autorovy fantazie a jeho odvahou psát věci jinak, než všichni ostatní.

Postavy jsou opravdu mistrovsky popsané, až se zdá, že snad musejí být inspirované skutečnými lidmi, jakkoli je tato představa znepokojivá. Jejich hlasů se navíc ujali opravdu skvělí interpreti. Petr Gelnar, který na plátně propůjčil svůj hlas například Foremanovi z Dr. House, nebo Maxovi z Bořka stavitele, se role hlavního vypravěče Teda ujímá s bravurou sobě vlastní. Jeho hlas se příjemně poslouchá a navozuje dojem pohodového chlapíka odvedle. Gelnarova dabérského kolegu ze seriálu Dr. House Martina Stránského, který se postaral přímo o svérázného Gregoryho House, Seeleyho Bootha ze Sběratelů kostí či Bendera z Futuramy snad ani není třeba představovat. Jeho hluboce smyslný, chraplavý a uklidňující hlas se na detektiva Kimballa hodí tak dokonale, že si nikoho jiného už nedovedete představit, ani kdybyste se sebevíc snažili. Ani v načítání audioknih není žádným nováčkem. Slyšet jste jen mohli v Analfabetce, Stoletém staříkovi nebo třeba v Eragonovi. Ani Kristýna Kociánová v roli Lily se na audioknize nepodílela poprvé. Slyšet jste ji mohli třeba v detektivkách Michaely Klevisové nebo v Bábovkách. Poslední ze čtveřice spíše nenápadná Kateřina Janečková taktéž odvedla dobrou práci a nijak nezaostala za svými dabérskými kolegy.

V této knize vás dokáže překvapit i to, kdo z hrdinů bude dalším vypravěčem. I na tyto drobné a nepodstatné detaily při poslechu čekáte se zatajeným dechem. Peter Swanson si vás svými nápady omotá kolem prstu během prvních několika vět a vy se přestanete snažit držet krok s počtem zvratů, změn a šokujících událostí, které si pro vás nachystal. Sledovat pohnutky jednotlivých hrdinů je jako dívat se do pokřiveného zrcátka a vám z toho půjde hlava kolem, jak moc snadno si někteří lidé dovedou obhájit vlastní pojetí spravedlnosti a jak jednoduše se přikloní ke skutečně radikálním řešením. V jejich pojetí na vraždě vlastně není nic zas až tak pobuřujícího a to, že někomu vezmete život, je vlastně vzdáním holdu jeho naplněné existenci.

Na zabití je kniha, která se zavděčí každému milovníkovi thrillerů a všem, kdo mají rádi černý humor. Příběh má spád, pořád se něco děje, neomrzí, neoposlouchá se, nenudí. Ke svému údivu zjistíte, že si nejhorší ze všech hrdinů velice oblíbíte a dokonce ji začnete považovat za jednu z vůbec nejlépe zvládnutých postav v daném žánru. Peter Swanson ukázal, že je spisovatelem, se kterým je třeba počítat a nám nezbývá než doufat, že se Paseka a Audiotéka rozhodnou zapracovat na vydání dalších jeho knih, protože knihu podobného ladění, po které budete po dočtení prahnout, abyste pohledali.

90 %

Audioknihu Na zabití seženete na webu audioteka.cz

Číst dále

Hlasy - Ursula Poznanski (Beatrice Kaspary #3)

Na jedné salcburské psychiatrické klinice bylo nalezeno brutálně znetvořené tělo Maxe Schlagera. Zatímco kovová lišta vražená v jeho krku znepokojivě odvádí pozornost laických očí, vyšetřovatelům Beatrice Kasparyové a Florinu Wenningerovi je jasné, že oběť zemřela jinak, než se na první pohled zdá. Vzhledem k prostředí, kde byla mrtvola nalezena, se smiřují s tím, že je čeká jeden z těch složitějších případů. Případnými svědky i podezřelými jsou totiž nejen přítomní lékaři, ale hlavně pacienti. Vedení výslechu se najednou jeví jako nadlidský úkol. Zdejší klienti jsou psychicky nemocní či traumatizovaní a komunikace s nimi je komplikovaná. Nemluvě o tom, že s důvěryhodností je to vzhledem k jejich diagnóze také na pováženou.

Život mladého, nadějného a všeobecně oblíbeného Maxe Schlagera, mimořádně eticky založeného lékaře, byl surově ukončen, dokonce téměř před zraky jednoho z těžce traumatizovaných pacientů kliniky. Waltera Trimmela pronásledují hlasy, které ho ponižují, ale hlavně mu říkají, co má dělat. A právě u něj začíná pátrání po člověku, který by mohl chtít Schlagerovi ublížit. Když navíc Beatrice a Florin odhalí, že se klinika snaží ututlat jeden velice citlivý případ, musejí přehodnotit veškeré postupy a pokračovat úplně jinak, než jsou zvyklí.

Třetí setkání s Beou a Florinem nás po vraždách s motivem geocachingu a facebookovém masakrování přenese do naprosto odlišného prostředí psychiatrické léčebny. Tady plyne čas úplně jinak a potenciální pachatelé jsou mentálně tak moc jinde, než aby se s případem dalo zacházet jako obvykle. Aby toho nebylo málo, ani Bea, které se rozvíjející se vztah s Florinem momentálně nehodí, nedokáže dále ignorovat sílu citů, které se v ní vůči jejímu parťákovi probudily.

Většina kapitol psaných ve třetí osobě se zabývá děním kolem Beatrice, chytré a cílevědomé, jak ji máme rádi už od prvních dílů. Zatímco jí její bývalý manžel dělá ze života peklo, ona zvládá péči o děti, začínající nový vztah, který sama sobě konečně začíná dovolovat a ještě náročné pátrání po vrahovi lékaře, který udělal vše pro to, aby policii svedl ze stopy a hodil vinu na jiného, skoro nejpravděpodobnějšího viníka.

Styl Ursuly Poznanksi vás nenechá jen tak přestat číst. Její rozčlenění kapitol je postaveno tak, abyste ani po jejich dočtení nebyly schopni knihu odložit. S každou otočenou stránkou vám do hlavy valí nové informace, které ve vás jen vzbuzují zvědavost. Napětí a odhalování jednotlivých vodítek k vyřešení případu šikovně střídá s detaily z osobního života naší hlavní dvojky. Vzhledem k tomu, že je tato série jednou z těch, kdy vás vztahy a trable hlavních hrdinů zajímají skoro stejně jako samotný hlavní motiv, budete si rvát vlasy a tiše nadávat, ať už budete zrovna číst o Bee a Florinovi, nebo o výsleších, policejních postupech a odhalení dalších podezřelých skutečností.

Díky zvolenému prostředí psychiatrické léčebny nahlédneme také pod roušku fungování vedení podobné instituce a povrchně se podíváme na zoubek i několika nejrůznějším druhům onemocnění, kvůli kterým jsou zdejší klienti hospitalizováni. Máme tady schizofrenika, dívku, která byla v dětství sexuálně zneužívána a nyní si provokativním chováním vynucuje pozornost a ženu, která byla roky zavřená ve slepě a nyní je naprosto apatická k jakýmkoli podnětům, nereaguje, nemluví, nekomunikuje. Beatrice má ale podezření, že něco ví. Dovede dosáhnout toho, co se nepovedlo nikomu z profesionálních lékařů a donutí ženu, aby prozradila, co se jí honí hlavou?

Poznanski jako autorka detektivek vyniká obsazováním postav, které nežijí pouze na papíře. Hrdiny píše tak, že působí reálně, mají skutečné problémy, se kterými se lze snadno ztotožnit a nejsou to žádní superhrdinové s nadlidskými schopnostmi, naopak, mají své slabosti a dělají chyby. Máte pocit, že vyšetřování probíhá realisticky, některé věci jsou úmorné, trvají dlouho, nestačí pouze zadat pár informací do počítače a vše se jako zázrakem vyřeší. Autorka neuplatňuje lákavý fenomén deus ex machina a nechává své vyšetřovatele honit se ve slepých uličkách a spoléhat mimo zkušeností i na instinkt, což se ne vždy vyplatí.

Hlasy skvěle zapadají do ladění celé série. Svou napínavostí a zajímavostí předčí Slepé ptáky, kteří trpí neduhem druhých dílů a řadí se po bok senzačního prvního dílu Pět, možná jen o chlup za něj. Hlasy jsou zkrátka solidní detektivkou pro všechny, komu nestačí suchopární vyšetřovatelé zabývající se pouze a jenom prací, ale mají radši, když mohou hlavní hrdiny brát tak trochu jako svoje přátele a fandit jim, aby konečně našli své štěstí. Poznanski boduje na obou frontách, jak na osobní rovině, tak s překvapivostí a nečekaností rozuzlení detektivního případu. Pokud jste po senzačních prvních dvou dílech netrpělivě očekávali pokračování, rozhodně nebudete zklamáni. Právě naopak. Poznanski vás opět přesvědčí, že je s ní třeba počítat a kvůli jejím knihám dokonce začnete zvažovat, jak rychle člověku asi tak trvá, naučit se německy, abyste se na další díl mohli vrhnout co nejdříve. Tak skvělá ona totiž je.

90 %

Číst dále