Záleskautky 1 – Střez se svaté kočičky – Stevenson, Ellis, Watters, Allen & Záleskautky 2 – Kámošky až za hrob – Stevenson, Ellis, Watters, Allen & Záleskautky 3 – Plán za všechny prachy – Stevenson, Watters, Nowak, Laiho

Záleskautky 1 – Střez se svaté kočičky – Stevenson, Ellis, Watters, Allen

Ripley, April, Jo, Mal a Molly tráví léto na dívčím skautském táboře. Příběh začíná vyprávěním strašidelných historek, to není pro tábor zas až tak neobvyklé. Ale ne na každém táboře se vymyšlené historky s nadpřirozenými bytostmi promění ve skutečnost. Holky mají naštěstí pro strach uděláno a do všeho se vrhají po hlavě. Jedna za druhou by daly ruku do ohně a nejdůležitější věcí v jejich životě jsou přátelství, dobrodružství a spousta vylomenin.

Záleskautky jsou často přirovnávány k Rychlým šípům 21. století, což jim dle mého názoru poměrně škodí, neboť je to velice zavádějící. Ano, je tu parta přátel, které jsou náhodou skautkami. Ale tady veškerá podobnost končí. Kdokoli do čtení Záleskautek půjde s představou Foglarovského komiksu, bude pravděpodobně v šoku a v důsledku se možná nevyhne zklamání.

Záleskautky jsou plné nadpřirozena, které bude zpočátku možná působit až rušivě. Budete mít pocit, že tam jaksi nezapadá a že se autorky snad snažily vložit do jednoho příběhu až příliš mnoho. Ale po čase si to sedne a vy si k naší pětici najdete cestu.

Každá kapitola začíná úryvkem ze Záleskautské příručky. Tak je vždy z nějakého záhadného důvodu useknutá v polovině věty na konci stránky a plynule pokračuje samotným komiksem, bez jakékoli zjevné návaznosti. Má být jakýmsi uvedením do kapitoly, nicméně ta neúplnost může (jedince s obsedantně kompulzivní poruchou) poměrně rušit.

Ilustrace panelů možná na první pohled neohromí, ale stejně jako na ztřeštěný příběh si na ni zvyknete. Na konci sešitu však najdete třešničku na dortu, kterou je galerie alternativních obálek, kde možná najdete styl, který byste si bývali přáli pro celý komiks. Každá má něco do sebe.

Sešit Střez se svaté kočičky združuje první čtyři kapitoly Záleskautek a vy budete rádi, že je máte všechny pohromadě. Jak už bylo zmíněno, k Záleskautkám totiž přilnete postupně. Pomalu, ale jistě. Chápu, o co se autorkám jedná, co má být poselstvím těchto komiksů. Za mě si to však zaslouží trochu sjednotit a rozpracovat jeden z motivů pořádně spíše, než fušovat do tolika různých odvětví.

60 % 

Záleskautky 2 – Kámošky až za hrob – Stevenson, Ellis, Watters, Allen
Ve druhém sešitě obsahujícím další čtyři kapitoly se Ripley, Molly, April, Mal a Jen setkávají opět s celou řadou příšer, ale nezapomínají ani na lovení bobříků. Do příběhu však vstupuje i mytologie a queer tématika. Pořád je zde výrazná propagace girl power a friendship power a ilustrace se zase posouvají trochu jinam, než byly. Kreslířský styl se mění, což někteří čtenáři jistě přijmou s povděkem.

Nedokončené kapitoly z příručky zůstávají, stejně jako opět krásná galerie obálek. Nakladatelství Paseka si jistě vyhrálo i s překladem, který je ve své praštěnosti, ztřeštěnosti a nepřiměřenosti fenomenální. Unikátní výrazy a hlášky Záleskautek vám vyloudí úsměv na tváří a ač vám z počátku nepůjdou přes rty, časem vám přirostou k srdci, stejně jako Záleskautky samotné.

Se Záleskautkami jsem jak na houpačce. Vždycky si na sebe s holkama musíme trochu zvyknout, ale po dočtení poslední kapitoly zjišťuji, že potřebuji další sešit a to nejlépe okamžitě. Něco na těch pestrobarevných panelech vás zkrátka k sobě přitahuje a vábí, a i když vám třeba vše nesedne úplně stoprocentně, prostě to funguje.

70 % 

Záleskautky 3 – Plán za všechny prachy – Stevenson, Watters, Nowak, Laiho
Poslední čtyři dosud česky vydané kapitoly jsou sesbírané ve třetím sešitu s podtitulem Plán za všechny prachy. Tentokrát se naše pětice hlavních hrdinek, které byly zvyklé dělat vše společně, poprvé rozděluje. Mal a Molly, které se vytratily z tábora, aby si užily trochu soukromí se totiž tajemným portálem dostanou do jiné reality, zatímco April, Ripley a Jo prožívají jedno z těch poklidnějších odpolední plných sbírání bobříků, při kterých se jim daří výrazně méně, než v boji s příšerami nebo řešení starobylých rébusů a matematických hádanek.

Opět se mění ilustrace, ale Záleskautky stále neztrácejí svoji podstatu. Poprvé se dozvídáme něco i o životě hlavních hrdinek za branami tábora, kde možná není všechno tak sluníčkové, jak by se mohlo v přítomnosti ostatních tvrďáckých dam zdát.

Záleskautky jsou s každým dalším vydaným sešitem lepší a lepší. Možná je to tím, že zatímco v prvním díle bylo obtížné se někdy vůbec zorientovat, která postava je která, nyní už holky známe jak svoje boty, nebo snad tím, že jsme za těch dvanáct kapitol dokázali přistoupit na koncept, kde se skautky perou s tříokými liškami, rozdivočelými klučičími skauty ovládanými nadpřirozenou zlou silou, dinosaury a vodními příšerami. Každopádně ale s trendem zlepšování, který jsem zpozorovala já, můžeme v pátém sešitu očekávat stoprocentní hodnocení. Autorky rozhodně dodržují pravidlo, že by každá nově vydaná kniha měla být lepší, než ta předchozí. A já se nemůžu dočkat, co pro nás mají ještě připravené. Paseko, prosím vydejte další co nejdřív. Díky!

80 %

Záleskautky vycházejí u nakladatelství Paseka.

Číst dále

Amulet – Kazu Kibushi (Amulet #1 – Paní Kamene, Amulet #2 Prokletí Kamene, Amulet #3 Výprava v oblacích)

Sourozenci Emily a Navin se spolu s maminkou po události, která změnila jejich život navždy, stěhují do domu po pradědečkovi. Nejen, že dům už na první pohled vypadá neobyčejně a snad i trochu strašidelně, Emily a Navin hned první noc přicházejí o svou maminku, kterou si kamsi odvedou podivná chapadlovitá stvoření. Děti nedostanou šanci ji uchránit před únosem okamžitě, ale s pomocí mocného amuletu, který si jakoby sám vybírá Emily za svou nositelku, se vydávají do říše, kde existuje magie, roboti a mluvící zvířátka.

Komixová sága Amulet, která ačkoli je určena pro děti a dospívající, začíná poměrně temně. Zahajuje ji tragická autonehoda, při které děti přicházejí o svého otce. Jsou tak nuceny se odstěhovat spolu s maminkou daleko od všeho, co znají, do velkého domu plného temných koutů, prázdných místností a bláznivých vynálezů. Rychle zjišťují, že jejich předek nevedl právě obvyklý život, ale že rozhodně nebyl blázen, za kterého jej jeho okolí mělo. V domě po pradědečkovi to totiž vypadá, že kouzla a čáry skutečně existují, že šperky mohou mít magickou moc a chapadly se zdaleka nepyšní jen mořské chobotnice.

O uhrančivě pestrobarevné panely Amuletu se postaral japonsko-americký autor a ilustrátor Kazu Kibuishi jehož jméno mohli zaznamenat milovníci Harryho Pottera u příležitosti patnáctého výročí existence brýlatého čaroděje, neboť Kibuishi ilustroval obálky pro výroční edici této světově úspěšné sedmidílné ságy. Ani jeho čistě vlastní tvorba však nezůstává pozadu. Amulet si získal srdce malých i velkých čtenářů po celém světě. V České republice tato série vychází pod hlavičkou nakladatelství Paseka, kde zatím vyšly tři díly z plánovaných devíti (v originále je zatím vydáno osm dílů).

Převedení komixů do jiného jazyka se nemůže srovnávat s překladem klasické knihy, přesto se Paseka s tímto úkolem poprala na jedničku a jednotlivými sešity je radost listovat, ať už se rozhodnete při prvním čtení soustředit na napínavý příběh a vracet se k nádherným ilustracím, či vnímat příběh úplně po svém. Kibuishi dokáže mezi panely přecházet dokonale plynule a perfektně vystihnout sebemenší pohnutí či změnu emoce pouze nepatrnou změnou na tvářích hrdinů, či navodit tísnivou nebo naopak povznesenou atmosféru pouze hrou s barvami a texturou kresby.

Je neuvěřitelné, jak daleko se posune děj tří útlých sešitů, od únosu matky dětí až po…no to posuďte sami. Prozrazení děje zde nehledejte. Zbytečně byste se ochudili o skvělý čtenářský zážitek. Nosným aspektem je sice možná estetická stránka komiksu, ale i v poměrně skromném množství textu je vyřčeno tolik, že se nebudete stačit divit. Amuletem budete rádi listovat i po dočtení, když budete nedočkavě vyhlížet vydání dalšího dílu. Oblíbíte si nebojácnou Emily, srdečného Navina i jejich nové kamarády, králíčka Miskita či roboty, kteří budou děti provázet na jejich pouti. A teď už upalujte za dobrodružstvím. Amulet je vším, co jste si přáli si číst jako děti a zároveň tím, co se vůbec nestydíte číst i jako dospělí. Amulet je zkrátka láska na první pohled.

90 %

Komiksy hledejte na webu nakladatelství Paseka.

Číst dále

Hilda – Luke Pearson

Modrovlasá holčička Hilda milující dobrodružství, kreslení, svou maminku, život na samotě a všechny tvorečky, kteří v jejich lese žijí, se v nádherně ilustrovaném svazku vydává za prvními dvěma výzvami, které čtenáři mají tu možnost prožít s ní. Hilda a trol a Hilda a půlnoční obr jsou dobrodružstvími, jež čtenáře pohltí do svých spárů, a při své roztomilosti a jednoduchosti, se mu navždy zapíší do srdce.

Hilda je dobrosrdečná, nebojácná, zvídavá a podnikavá. Má věrného domácího mazlíčka a parťáka Větvíka, toulá se po lese plném neskutečného množství nadpřirozených bytostí, ze kterých ani nemívá strach a jediný, kdo jí rozčiluje je Poleňák, tvor, který bez pozvání a vysvětlení chodí k nim domů a jen tam tak polehává u krbu. Ale aspoň jim domů nosí dřevo. Hilda je smířlivou postavou mezi nadpřirozeným a lidským pokolením a řeší problémy všech možných bytostí, od pidilidí, přes troly po ohromné obry.

Hilda má co nabídnout jak dětem, tak dospělým, kteří občas rádi sáhnou po pohádkovém a roztomilém komixu plném dobrodružných výprav. Na Hildě jsou výjimečné nejen fantazijní a pohádkové příběhy plné nápaditých zápletek s přesahem, ale i samotná kresba. Úsporné panely laděné do tlumených barev, odstínů hnědé, šedé a modré toho dovedou říct více, než celý odstavec slov. Severská příroda okořeněná nadpřirozenem čtenáře snadno přenáší k Hildě domů, na samotu na okraji lesa plného bytostí, které vidí jen ti, kdo nepotlačují svou dětskou představivost. Jen ta vám dovoluje vnímat to, co obvykle vidí jen ti nejmenší. Právě barvy, jimiž je komix kreslen nádherně souzní s prostředím, ve kterém se Hildin život odehrává.

Hilda je zkrátka jeden z nejroztomilejších komixů na knižním trhu, ke kterému se budete rádi vracet jednoduše proto, že roztomilost a miloučkost, nacházející se v této útlé a obrovské knížečce, ve svém životě občas potřebuje každý. Hilda vám prozáří den, kdykoli si na ni najdete čas a budete její příběhy rádi shromažďovat ve své knihovničce, protože domácím knihovničkám Hilda moc sluší.

90 %

Ráda bych touto cestou poděkovala knihkupectví Megaknihy za poskytnutí recenzního výtisku. Zde můžete Hildu také zakoupit.

Číst dále

Johana – Dostálová, Horáková, Sheinostová

Johana se narodila v polovině sedmdesátých let a dětství prožila ve vinohradském činžáku. Nejlépe se cítila s otevřenou knihu v ruce a ve společnosti své milované babičky. Otce si nepamatuje a vztah s matkou je poněkud komplikovaný. Johana vyrostla, prožila Sametovou revoluci i první lásky. Prošla si divokým obdobím i chvílemi pokory a rezignace. Měla možnosti, o kterých si jiní mohli nechat jen zdát. Do života si nese velké břemeno, které jí celoživotně přiživovala nešťastná matka, jež, ač by to nikdy nepřiznala, se nikdy nevzpamatovala z odchodu Johanina otce. Johana vyrůstala v prostředí nenávisti k mužům, tedy hlavně v těch momentech, kdy matčina nejnovější známost opět vzala kramle.

Johana by mohla být obrazem tisícovky žen narozených v sedmdesátých letech. Je to normální holka, která se nikdy pořádně nesnažila vymanit z ulity, do které jí uvrhla její vlastní matka. Jako by se nikdy nesnažila být šťastná a spokojená s fází života, ve které se právě nachází. Právě univerzálnost Johaniny postavy a skutečnost, že se její prožitky tak podobaly vzpomínkám mnohých dnešních čtyřicátnic, dělá z knihy něco, co přitáhne pozornost nejen Husákových dětí. Johanin příběh je vyprávěn jako z rychlíku, až někdy máte pocit, že autorky před publikováním knihy smazaly každý druhý řádek textu a vše ubíhá snad až příliš rychle. Zběsilé tempo má však být příznačné pro to, že Johana životem tak nějak prolétla, aniž by prožila něco neobvyklého. Johana je pochmurnou vizí lidského osudu a připomínkou, že ne každý musí nutně prožít ukázkový a dokonalý život.

Autorky do příběhu vložily připomínky příslušných období jako přátelské zamávání čtenáři na jednotlivé více či méně významné momenty historie, které mají jednak za úkol příběh zasadit do kontextu doby a navíc mají nějakým způsobem klíčový význam pro samotné autorky. Dočteme se o zvonění klíči, bouřlivých devadesátkách, útocích na dvojčata, slávě kolem zvolení Baracka Obamy prezidentem, konce světa podle Mayského kalendáře a dalších menších zmínek o dobových programech či například módě. Čtenář si tak řekne, že to přece prožil taky a cítí se být součástí příběhu. Je to jako nostalgické naťuknutí pro ty, kdo dobu pamatují a faktografická novinka pro mladší ročníky či zapomnětlivější jedince. Stejně jako tomu bývá v životě, i pro Johanu byly některé významné momenty podstatnější, jiné, ač ji v podstatě minuly, zkrátka proběhly a ona je zaznamenala. Tím se kniha posouvá do reality a tím je právě zajímavá.

Johana je naivní hrdinka a není holkou, se kterou byste šli na kafe, pokud byste měli vybrat literární postavu, která vás baví, a měli jste moc ji oživit. Johana si snad podvědomě po vzoru své matky vybírá nevhodné partnery do života. Má zkrátka smůlu, nebo snad používá matčin příklad jako výmluvu pro svou vlastní neschopnost dovolit si být šťastná? Nebo skutečně nemá šanci na splnění prorockých slov její babičky, která zněla „však on přijde, holčičko“.

Johana je čistokrevným čtením pro ženy a to bez pejorativního podtónu. Nehraje si na vysokou literaturu, nemá zájem moralizovat, ani aspirovat na literární ocenění či se zapsat do historie. Svůj úkol pobavit a ukázat čtenářům, že i ten jejich příběh je hodný toho dostat se na stránky knihy Johana plní s přehledem. Je to odpočinková četba na slovo vzatá a nic jiného od ní ani nečekejte. Kromě jiného je zajímavá i tím, že je psána třemi autorkami a čtenáře baví spekulovat nad tím, která z žen provedla Johanu dětstvím, která se postarala o bouřlivé dospívání a čím dílem je její dospělá existence. Autorky rády jako součást hry ohledně řešení tohoto sporu zůstávají tajemné. Johana není nutně splněným snem každého čtenáře, ale pokud k ní budete přistupovat s rezervou, je jisté, že si ji užijete.

70 %

Číst dále

Tohle jsem měla napsat v přítomném čase - Helle Helle

Dorte se nastěhovala do malého domku u nádraží. Předstírá, že jezdí do Kodaně do školy, a přitom místo toho pouze přemítá o životě, snaží se psát, setkává se s lidmi a vzpomíná na minulost. Nedá se moc říci, že by žila. Spíš přežívá a nechává se vláčet životem. Jediný člověk, se kterým si rozumí, je její teta Dorte, po které dostala jméno. Ani ta však netuší, jak to s neteří a jejím studiem opravdu je.

Dorte je dvacet, ale působí mnohem starší. Již několikrát se odstěhovala od rodičů, prošla si mnoha lepšími i horšími vztahy, bydlela všude možně a její jedinou jistotou v životě byla vždy jedině laskavá teta Dorte. Tohle jsem měla napsat v přítomném čase má jistý filosofický přesah, který nemusí být pro každého. Stále se však dá hovořit o větší realističnosti děje, než tomu bylo u předchozího Jestli chceš. Dumání nad smyslem života tu hraje trochu menší roli.

Ve čtení recenze pokračujte zde.

Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Paseka.

Číst dále

Sráči - Richard Price

Koncem devadesátých let nastoupilo do služeb newyorské policie sedm mladých perspektivních policistů. Nyní jsou už každý někde jinde, ale stále se v menším počtu scházejí. Říkají si Divoké husy. Každý z Hus má svého Sráče neboli padoucha, kterého se jim během řádného vyšetřování nepodařilo usvědčit. Všichni únik Sráčů před spravedlností berou jako osobní prohru a každý se se situací vypořádává jinak. Většina dále mimo záznam věnuje značné úsilí jejich dopadení. Nyní však Sráči za záhadných okolností umírají a Billy Graves, jediný z Hus, který zůstal u policie, pojímá podezření.

Billy Graves má násilí na denním, nebo dnes již spíše na nočním pořádku. Kvůli neúmyslnému postřelení desetiletého chlapce během jistého policejního zásahu byl převelen k manhattanské noční hlídce, připravuje podklady pro denní službu, píše hlášení a řeší napadení mezi opilci, domácí násilí a krádeže, které nejsou ve městě ničím neobvyklým. Jedna chyba v minulosti mu zničila kariéru a on nyní své děti vídá sotva u snídaně a se ženou se po ránu akorát vystřídají v ložnici. Billy se začíná odcizovat nejen své rodině, ale i té hrstce přátel, která mu ještě zbyla. Nyní se na vlastní pěst pouští do objasňování záhad kolem Sráčů. Dokáže tomu všemu během nikdy nekončící práce přijít na kloub?

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.

Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Paseka.

Číst dále

Jedničky a nuly - Tomáš Grombíř

Přicházejí devadesátá léta, kdy jsou počítače a internet ještě v plenkách. Šedá zóna podnikání a kuponová privatizace vystřelí Adriana do top managementu v toho času rozvíjející se společnosti tunelářských bossů, později nadnárodní korporaci internetového impéria ovládající právě se rodící trh s virtuálními produkty.

Adrian byl vždycky nula. Odmalička šikanovaný starším bratrem, mezi spolužáky opomíjený, rodiči v podstatě považovaný za opožděného. On však měl pouze jiné zájmy, než jeho vrstevníci. Jakmile se přihlásil do kroužku programování, okamžitě začal vynikat pílí a výsledky i mezi mnohem staršími dětmi, které se zajímaly pouze o primitivní počítačové hry za odměnu, které směly hrát vždy na konci hodiny. Poté, co se v lidech několikrát zklamal však Adrian získal talent být ve správnou dobu na správném místě a dobrou příležitost ucítit na sto honů, což mu zajistilo první milion na kontě ještě před pětadvacítkou. A tím to zdaleka neskončilo.

Česká literatura si jede na fenoménu ztroskotanců, kteří selhávají v určitých životních rozhodnutích. V některých aspektech života jsou sice úspěšní a činorodí, ale na poli vztahů a věcí, na kterých opravdu záleží jsou totálně mimo. Jinak na tom není ani Adrian a Jedničky a nuly. Osobní život, nebo aspoň ten zlomek, kterým by se dala jeho existence mimo práci nazvat, se točí kolem bezvýznamného sexu za peníze pouze jako prostředku uvolnění napětí, nulové emoční vazby a marnění nejlepších let honbou za úspěchem, kterému však doba neopakovatelně přeje.

Kniha Jedničky a nuly má pochmurnou atmosféru devadesátek, která je pro naši současnou literaturu tak typická. Je plná kontrastů, jedniček a nul, ať už v podobě digitálních dat, úplatků či samotných lidí. Poukazuje na revoluční převraty nejen v historii, ale také na poli digitalizace a internetu. Příběh z dějového hlediska zaujme hlavně jedince, které trochu rozvoj počítačové doby a generace zajímá a kdo se v problematice alespoň povrchně orientuje. Pokud čekáte román o člověku, který ke štěstí přišel a jeho strastiplné a krví a potem vykoupené cestě k úspěchu, jste na špatné adrese. Tohle je příběh o tom, jaké to je být tím prvním, kdo má nápad, nebo si ho umí šikovně vypůjčit a našroubovat na potřeby vlastního národa. Je to příběh o Googlu, Facebooku, aplikacích, akciích, penězích a korporátních válkách. Autor má někdy sklony ke zbytečné dramatizaci a amerikanizaci zápletek, čímž lehce ubírá na autenticitě, protože se zkrátka do naší zemičky nehodí.

České prostředí je samozřejmě velkou výhodou, zejména Pražáci si přijdou na své, ale hrdinové se na několik okamžiků ocitnou i v několika malebných dědinách české republiky a také v lesklém a futuristickém Sillicon Valley.  Nechybí ani typicky český sebemrskačský a zahořklý humor, jakási rezignace na život a degradace existence na pouhé živoření.
Kniha je mimo jiné varováním před všemocnou online sítí, kde se žádná informace neztratí a každý střípek o vás se dá lehce zneužít. Pere se s tématem ztráty identity a soukromí a až na dřeň rozebírá zranitelnost každého internetového závisláka.

Prolínání smyšleného životního příběhu se skutečným světem čas od času zaskřípe a chvílemi se možná až zbytečně vleče, ale to není nic ve srovnání s tím, jak je kniha jako celek pro správnou cílovku čtivá a zábavná. Suchopárný rozvoj world wide webu podává autor jako balíček nadupaný zajímavostmi, ideály, mafií a pornem. Podobnost s osobami žijícími či zesnulými má být čistě náhodná, ale samozřejmě není těžké odhadnout, kdo byl autorovi, potažmo Adrianovi vzorem.

Jedničky a nuly jsou solidním románem z prostředí českého vysokého managementu, přitažlivým zejména pro milovníky těch "jedniček a nul", které se skrývají ve všech přístrojích, které dnes považujeme za samozřejmost.  Pokud vám nevadí lehká klišé, aspoň trochu se zajímáte o IT technologie a vyrostli jste v devadesátkách, kniha se vás pravděpodobně dotkne o něco víc, než ostatních čtenářů, kteří vyjmenovaná kritéria nesplňují. Tomáš Grombíř rozhodně ukázal, že je třeba s ním do budoucna počítat a já si jeho další případný počin moc ráda přečtu.

70%

Číst dále

A proto skáču - Naomi Higašida

Naoki Higašida je autista. Žije s diagnózou donedávna zcela neprobádanou a dodnes jistojistě ne zcela pochopenou. Tato autentická zpověď třináctiletého chlapce pomáhá čtenářům na celém světě nahlédnout přímo do mysli někoho, komu se v hlavě myšlenky převalují jako vlny v oceánu, kdo nedovede projevovat emoce tak snadno jako jeho okolí, kdo se ve vlastním těle necítí jako doma a vlastně nedovede říci proč a jehož jedinou jistotou je řád a opakování. Naoki nedokáže mluvit, a tak pomocí unikátní tabulky zodpověděl padesát osm nejčastěji pokládaných otázek o autismu a uspokojuje tak zvědavost lidí, kteří mají chuť a vůli pochopit, co se autistům honí hlavou.

Jak v předmluvě trefně popisuje David Mitchell, autisté vidí svět podobně jako my, jen tisíckrát podnětnější, hlasitější a barevnější. Intenzita jejich vnímání se nedá ztlumit, vypnout ani usměrnit. V knize samotné se pak dozvíte, jak autisté před vším tím zmatkem, který jejich smysly musí roztřídit a vyhodnotit, unikají, a hlavně to, že to někdy zkrátka nejde.

Číst dále

Jestli chceš - Helle Helle

Dva naprosto neznámí lidé se potkají v lese při svém běžeckém tréninku. Jedna zkušená běžkyně a jeden začátečník. Ona má s sebou lahve s vodou a žvýkačky, on jen pár bot, které k sobě nepatří, puchýř na noze a odhodlání začít běhat pravidelně. V lesích se ale stmívá rychleji než obvykle, navíc se zdá, jako by chodili dokolečka a najednou nevědí, kudy se vydat zpět domů. Jsou nuceni přečkat v lese noc. Povídají si, snaží se nezmrznout a noční události je nevyhnutelně sblíží. Co vlastně podniknou, až se rozední?

Zvláštností knihy Jestli chceš je to, že postavy zůstávají prakticky v anonymitě. Známe sice jejich příjmení, ale tím tak zhruba končíme. V průběhu děje se dozvídáme životní příběh ženské protagonistky, muž je však pouze posluchačem. V anotaci se píše, že hrdinové mají společného více, než by čekali, jenže čtenář, který o mužské postavě ví kulové je o toto odhalení ochuzen. Autorka se do knihy evidentně snažila vložit hloubku, z mého pohledu však zoufale selhala. Příběhu chybělo překvapení, uvěřitelnost a co víc, i závěr. Ne vždy je nutno příběh uzavřít, vlastně mám otevřené konce ráda a přijdou mi tak nějak správné. Tady to však působilo násilně utnutě, skoro jako kdyby v mém výtisku na konci chybělo zhruba 50 stránek.

Číst dále