Hilda – Luke Pearson

Modrovlasá holčička Hilda milující dobrodružství, kreslení, svou maminku, život na samotě a všechny tvorečky, kteří v jejich lese žijí, se v nádherně ilustrovaném svazku vydává za prvními dvěma výzvami, které čtenáři mají tu možnost prožít s ní. Hilda a trol a Hilda a půlnoční obr jsou dobrodružstvími, jež čtenáře pohltí do svých spárů, a při své roztomilosti a jednoduchosti, se mu navždy zapíší do srdce.

Hilda je dobrosrdečná, nebojácná, zvídavá a podnikavá. Má věrného domácího mazlíčka a parťáka Větvíka, toulá se po lese plném neskutečného množství nadpřirozených bytostí, ze kterých ani nemívá strach a jediný, kdo jí rozčiluje je Poleňák, tvor, který bez pozvání a vysvětlení chodí k nim domů a jen tam tak polehává u krbu. Ale aspoň jim domů nosí dřevo. Hilda je smířlivou postavou mezi nadpřirozeným a lidským pokolením a řeší problémy všech možných bytostí, od pidilidí, přes troly po ohromné obry.

Hilda má co nabídnout jak dětem, tak dospělým, kteří občas rádi sáhnou po pohádkovém a roztomilém komixu plném dobrodružných výprav. Na Hildě jsou výjimečné nejen fantazijní a pohádkové příběhy plné nápaditých zápletek s přesahem, ale i samotná kresba. Úsporné panely laděné do tlumených barev, odstínů hnědé, šedé a modré toho dovedou říct více, než celý odstavec slov. Severská příroda okořeněná nadpřirozenem čtenáře snadno přenáší k Hildě domů, na samotu na okraji lesa plného bytostí, které vidí jen ti, kdo nepotlačují svou dětskou představivost. Jen ta vám dovoluje vnímat to, co obvykle vidí jen ti nejmenší. Právě barvy, jimiž je komix kreslen nádherně souzní s prostředím, ve kterém se Hildin život odehrává.

Hilda je zkrátka jeden z nejroztomilejších komixů na knižním trhu, ke kterému se budete rádi vracet jednoduše proto, že roztomilost a miloučkost, nacházející se v této útlé a obrovské knížečce, ve svém životě občas potřebuje každý. Hilda vám prozáří den, kdykoli si na ni najdete čas a budete její příběhy rádi shromažďovat ve své knihovničce, protože domácím knihovničkám Hilda moc sluší.

90 %

Ráda bych touto cestou poděkovala knihkupectví Megaknihy za poskytnutí recenzního výtisku. Zde můžete Hildu také zakoupit.

Číst dále

Na odvrácené straně - Anthony O'Neill

Na odvrácené straně Měsíce, kterou ze Země nikdy neuvidíte, sídlí město Sín. Město hříchu, založené původně jako trestanecká kolonie, do níž lze odklidit nejhorší z nejhorších zločinců, kteří si zde mohou svůj trest stranou od lidí a navíc udělat službu vědě. Výměnou za relativní luxus a pohodlí v soukromém vězení, kde si oproti tomu, co by je čekalo na zemi, žijí jako v bavlnce, mají za úkol pouze zaznamenávat, co provedou životní podmínky na odvrácené straně s jejich zdravotním stavem. Na zločin a kriminalitu se tu nahlíží trochu jinak, než na Zemi, ale to má v úmyslu změnit poručík Damien Zackon, polda se smyslem pro integritu, spravedlnost a bojovník za pravdu. I jako zelenáč v novém týmu, dostane na starosti vedení vyšetřování brutálního atentátu, i množících se záhadných úmrtí. Jenže na odvrácené straně chodí věci trochu jinak a laxnost kolegů mu v jeho snažení příliš nepomáhá. Spíš naopak. Do čeho se to jen zapletl, když se rozhodl jako podezřelé vyšetřovat i zakladatele Sínu a jeho ambiciózní a nebezpečnou dceru?

Damien Zackon je na odvrácenou stranu Měsíce odklizen v rámci programu na ochranu svědků. Na Zemi pro něj začala být trochu horká půda a vysoce postaveným osobnostem Sínu se právě hodilo do krámu, že by nadaný polda mohl trochu oživit místní policejní sbor. Zackon se stále snaží pochopit, jak přesně funguje právo na místě, kde je trestanců několikanásobně více, než počestných obyvatel, zatímco se měsíční krajinou prohání vraždící android, jehož jediným cílem je dojít do Města hříchu, dobýt jej a stát se jeho vládcem.

Na odvrácené straně láká všechny fanoušky noirových příběhů, filmů Quentina Tarantina i humorného románu Marťan. Autor si nikterak nebere servítky, masakr střídá masakr a s jazykovou cenzurou si O’Neill hlavu neláme už vůbec. Největším tahounem příběhu je rozhodně vraždící android, hláškující na každém kroku a přitažlivě neznámé a temně tajemné prostředí odvrácené strany. Těšíte se na detektivku v neotřelém vesmírném prostředí? Dostanete ji. Očekáváte román, kde vás rozesměje každá druhá stránka svým bizarním humorem? Tím Na odvrácené straně skutečně je. Hledáte nečekaně eskalující sci-fi nářez, kde se nikdo s ničím nepáře? Tak proč ještě nečtete?

Anthony O’Neill si ve své knize se čtenářem vyloženě hraje. Jakmile se naladíte na jeho vlnu, rychle pochopíte, kam tohle bude směřovat a už zbývá se jen pohodlně usadit a nechat se unášet do míst, ze kterých není návratu. Na odvrácené straně není nic pro citlivky, puritány a škarohlídy, kteří hledí jen na to, jestli má kniha uměleckou hodnotu, či přináší poučení nebo poselství, případně jestli je dostatečně věrná současným trendům. Je to zkrátka o městě hříchu, čili nemůžeme všude čekat duhy, jednorožce a cukrovou vatu, ale spíš utrhané končetiny, fleky od krve, lačnění po moci a slávě a všudypřítomný měsíční prach, který vám pomalu ale jistě zanáší každou dutinku a jakmile vám zaplní plíce, je s vámi amen.

Měsíc, jak ho líčí Anthony O’Neill je skutečně nehostinným místem k životu a je vhodný rovnou měrou pro největší spodinu společnosti a adrenalinové nadšence, kteří chtějí jednou v životě prožít něco, na co až do smrti nezapomenou. Jakkoli ta smrt může nastat brzy. Kniha je brutální, vulgární, svébytná a neprvoplánová. Nesnaží se zalíbit a vlísat do přízně konvenčnímu čtenáři. Musíte ji prostě brát takovou, jaká je a buď vám vezme vítr z plachet svou originalitou, nebo vám bude naprosto lhostejná.

Na odvrácené straně si nehraje na vysokou literaturu a pravděpodobně se zalíbí poměrně úzké sortě čtenářů. Musí se vám trefit do nálady a nesmíte ji brát moc vážně. Za příjemný čtenářský zážitek se zasloužil i Jan Kalandra, kterému se povedlo bravurně převést některé z nejsrandovnějších a zdánlivě nepřeložitelných vtípků a hlášek do češtiny. Kolikrát se u knihy nahlas zasmějete, můžete porovnávat snad jedině s počtem vašich údivů nad tím, kam až se autor nebál zajít a vaším tiše zamumlaným „a do **** (doplňte sami svoje oblíbené sprosté slovo). Na odvrácené straně má potenciál ve všech žánrech, do kterých zasahuje. K dokonalosti knize sice pár chloupků chybí, jelikož po nadupané první třetině kniha přichází o zběsilé tempo, kterým měla, co se hodnocení týče našlápnuto hodně vysoko. Rozpačitý prostředek už nedokázal vyvážit ani netypický a nečekaný závěr, kde autorovo nadšení, které jako by se na chvíli vytratilo, zase začínáte poznávat. Láká-li vás nekorektní humor, nesmyslná brutalita či samotný fakt, že se v knize vyskytuje android, kterému přeskočilo a vraždí na potkání, pusťte se do toho. Přesně pro vás je totiž kniha patrně určená.

70 %

Tak co, máte chuť poznat Odvrácenou stranu?

Knížku mi jako vždy ochotně poskytly skvělé holky z e-shopu megaknihy.cz, za což jim patří dík!

Číst dále

Falešný román - Magdalena Mintová

Ema v sedmadvaceti letech stále bydlí u bohatého otce a nechává ho za sebe platit veškeré výdaje. Proč taky nezůstat ve své dětské princeznovské ložnici, když to mimo pohodlí a luxusu znamená i osobní služku, zlatou kreditku na nákup šatů a bot a nulovou zodpovědnost? Jak se ale ukáže, otec s tímto uspořádáním není až tak v pohodě, jak Ema předpokládala. On má totiž dost jejího věčného povalování se a rozhazování jeho peněz. A tak si Ema pořizuje psací stroj a oznámí, že píše kriminální román, což je samozřejmě činnost choulostivá a začínající spisovatelka na ni potřebuje klid a prostor. Zatím není však schopna napsat nic delšího, než příběh rozsahu povídky a hlavně poněkud svérázný deník. Svéráz je ostatně i ona sama.

Emě je sedmadvacet, ale zatím nepocítila nejmenší touhu se osamostatnit nebo snad dokonce začít pracovat, zodpovídat sama za sebe a vydělávat na své nákladné vrtochy. Vymyslí si tedy, že napíše román a výjimečně to myslí vážně. Realizace však není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát. Otec jí přistřihne křidélka, poté, co zjistí, že Ema sepisuje pouze poměrně urážlivý deníček. Ema se díky tomu pouští do zcela nové výzvy. Hodlá si najít bohatého manžela a všem vytře zrak.

Falešný román je prvotinou mladičké Magdaleny Mintové, která svůj sen napsat knihu, na rozdíl od její hrdinky Emy, proměnila ve skutečnost a to ještě během studia na gymnáziu. O tři roky později se již mohla pyšnit tím, že se jejího rukopisu ujal Knižní klub a přivedl její dílo na trh.

Ve svém debutu autorka sází na záměrně nesnesitelnou hrdinku, absurdní situace, humorný sled událostí a velkou nadsázku. Mintové styl nesedne každému, ale ten kdo přistoupí na její záměr, si knihu užije. Na příběhu je poměrně znát, že se jedná o prvotinu mlaďounké autorky, která se podobně jako Ema, zatím ještě trochu hledá. S každou stránkou se však posouvá, zlepšuje a prochází neuvěřitelným vývojem.

Falešný román je plný klišé a snad lehce okoukaných vtipů. Přetéká doslovnými přirovnáními a úsměvně naivními a někdy až arogantními myšlenkovými pochody hlavní hrdinky. Označení nejvtipnější kniha roku je značně nadsazené, ale ano, vyskytnou se tu i dialogy, u kterých se zasmějete nahlas. Autorka a její tvorba mají velký potenciál zaujmout zejména svátečnější čtenáře, kteří hledají naprostou oddechovku na dlouhé chvíle. Ti, kdo sáhnou po Falešném románu, vlastně pak nebudou mít ani jinou možnost, než se těšit na další pokračování. Proč? Však uvidíte sami.

Falešný román nenadchne k naprosté euforii, ale ani nebudete litovat času, který jste mu věnovali. Bude vás bavit, zasmějete se, budete chtít číst další díl, ale do doby než vyjde, se vám nejspíš děj prvního vykouří z hlavy, protože tak zapamatovatelný zase není. Téhle mladé autorce má však rozhodně smysl dát šanci, protože je patrné, že jí nechybí spisovatelské střevo, umí čtenáři parádně vyrazit dech a je schopna se učit ze svých chyb a zlepšovat se tím, že bude zkrátka psát. Její pragmatické hrdince trpící možná lehkou formou obsedantně kompulzivní poruchy, která nemá ponětí o realitě i přes její neskutečně otravnou povahu a rozmazlenost budete fandit a i když autorčiny postavy fungují pouze na papíře a nepůsobí skutečně, budou vás jako hrdinové fiktivního příběhu bavit. Menší reklama a menší očekávání z ní plynoucí by knize udělaly velkou službu, nicméně krásná, stylově sladěná obálka, která perfektně sedí k příběhu, zase naláká ke koupi esteticky citlivé čtenáře, které bude těšit mít podobný skvost v knihovničce.

65 %

Máte-li pocit, že by vás prvotina Magdaleny Mintové mohla oslovit, snadno ji zakoupíte zde. 

Za možnost si knihu přečíst vděčím e-shopu megaknihy. Díky!

Číst dále

Nebudete se bát ničeho zlého – John Searles

Městečko Dundalk v Marylandu je sužováno sněhovou bouří a Sylviini rodiče si vyslechnou dlouho vytoužený telefonát, na jehož základě se i se Sylvií, navzdory vířícímu sněhu vydávají na tajemnou schůzku v místním kostele. Zatímco Sylvie čeká v autě, její rodiče jsou brutálně zavražděni a ona je jediným člověkem, který může na situaci vrhnout trochu světla. Sylvia si ani téměř rok po tragické události není jistá, čeho vlastně byla svědkem, když se po dlouhém čekání vydala za rodiči do kostela a zda na základě její výpovědi sedí ve vězení správný člověk. Modlí se za duše svých rodičů a je rozhodnutá záhadě přijít na kloub stůj co stůj a učinit spravedlnosti za dost jednou pro vždy.

Sylvie byla vždycky rodinným mazánkem. Dcerou, na kterou je spoleh, která nosí domů skvělé známky, za každých okolností poslouchá rodiče a vždy jim dá přesně takovou odpověď, jakou chtějí slyšet. Její sestra Rose je naopak tak trochu rebelka. Nesouhlasí s tím, co její rodiče dělají za živobytí, bouří se proti jejich náhledu na život a dělá jen to, co sama považuje za vhodné. Po tragické smrti rodičů připadne Sylvie starší Rose do péče. Jejich soužití je problematické, ale Sylvii jen motivuje k pátrání po tom, jak to vlastně té osudné noci bylo, obzvlášť, když má podezření, že v celé události sehrála jistou roli právě Rose.

Nebudete se bát ničeho zlého se od začátku ubírá neokoukaným a zajímavým směrem, který vás možná zaskočí. Tato kniha je jedna z těch, které jsou nejlepší, pokud přesně nevíte, do čeho jdete, protože pak pro vás bude připraveno hned několik šokujících momentů. Potenciál, který autor hned od počátku nastolil však zůstal v podstatě nevyužit. Prvky, které měly příběh propojovat nebyly dostatečně přesvědčivé a jejich zahrnutí do děje díky tomu působilo prvoplánově. Ty nejlepší aspekty byly na pořadu dne jen pro zastření hluchých míst a veškerá vysvětlení nebo přiblížení jejich významu klouzala po povrchu a nechávala příliš mnoho prostoru pro fantazii, čímž vedla k nepochopení a ztrátě zájmu.

John Searles ambiciózně rozjel obrovské množství dějových a časových linek, které vás ke čtení dokázaly neskutečně připoutat. Jeho nápady jsou nesmírně zajímavé a všechna ta tajemství by vydala na několika dílnou sérii. Celá rodina Masonových měla skříň, nebo spíš sklep plný kostlivců, který čtenář s chutí kousek po kousku a vrstvu po vrstvě odhaloval. Zajímavé by bylo číst příběh z různých úhlů pohledu. Taková Rose nabízela senzační potenciál vypravěče, ale i ten zůstal u ledu. Ve finále to ale dopadlo tak, že si autor se všemi těmi osudy a příběhy nedovedl poradit. Konec zůstal těžce nedotažený a jako by patřil úplně jiné knize. Hodně otázek zůstává bez odpovědi, a to je škoda. Vzhledem k tomu, jak je kniha rozsáhlá by si alespoň některé linky zasluhovaly dokončit v započatém tempu, které se rozvíjelo více než slibně, případně knihu lehce proškrtat. Na druhou stranu si příběh dovedu velice dobře představit jako televizní seriál a věřím, že kdyby se John Searles pokusil knihu přepracovat na scénář, měl by neskutečný úspěch. Jestli mu něco jde, jsou to totiž dialogy a navození úzkostné a pochmurné atmosféry, kterou dokáže přivodit pouze pomocí několika málo slov.

Nebudete se bát ničeho zlého je podivnou směsicí krimi a paranormálního rodinně zaměřeného dramatu. V kapitolách se poměrně nepřehledně střídá současnost s nejrůznějšími linkami z minulosti. Kniha v podstatě postrádá akci, což není nutně na škodu, pokud ji v knize automaticky nepředpokládáte. Přes všechna vyjmenovaná negativa se autorovi něco povedlo. Nenápadně do knihy vpašoval upozornění na skryté problémy tam, kde byste je nečekali. Pod zástěrkou náboženství a paranormálních jevů poukazuje na nešvary společnosti, zpátečnické názory a pokrytecká řešení. Navíc je to kniha, ze které si občas budete chtít vypsat nějaký ten citát.

Nebudete se bát ničeho zlého je ambiciózní projekt, který nedopadl úplně stoprocentně, ale rozhodně si najde své spokojené čtenáře. Autorovi se povedlo knize vtisknout tu pravou, lehce strašidelnou a nadpřirozenou atmosféru a vypíchnout téma, které v současné literatuře zase tolik nefrčí. Umí pracovat se slovy, pouze neví, kdy přestat. Donutí však čtenáře zamyslet se nad mnoha záležitostmi každodenního života, ponouká ho k vytváření teorií, hledání náznaků a vrtání se v minulosti. Nebudete se bát ničeho zlého sice neaspiruje na knihu roku, ale něco do sebe určitě má. Hlavní síla knihy spočívá v literárním znovuobjevení některých motivů a témat a vynesení na světlo netradičních úhlů pohledu na život. Je to příběh o fanatismu a tvorbě vlastní verze světa. Tohle není thriller a pokud v knize jeho prvky budete hledat, budete zklamaní. Kniha je spíše hloubkovou studií rodiny, která navenek nepůsobí úplně tradičně, ale ve skutečnosti je do důsledků podobná každé druhé. Jestli si ze čtení něco odnesete, bude to pořádná husí kůže a kopa rozporuplných pocitů.

65 %

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji internetovému obchodu megaknihy.cz

 

Číst dále

Drahý příteli - Anne-Laure Bondoux a Jean-Claude Mourlevat

Spisovatel Pierre-Marie Sotto dostane poštou tajemnou hnědou obálku. Jelikož mu každou chvíli nějaký začínající autor pošle svůj rukopis, aby ho zhodnotil svým profesionálním okem, automaticky předpokládá, že je to další z těch mnoha případů. Dle svého přesvědčení taková díla nikdy nečte a hodlá i tento rukopis poslat zpět majiteli. Na obálce najde e-mailovou adresu a pošle na ni žádost o adresu korespondenční, aby zásilka doputovala zpět ke svému odesílateli. Aniž by to tušil, zahájí tím jedno z nejzajímavějších on-line přátelství, jaká kdy zažil.

Pierre-Marie byl kdysi velice autorsky aktivní a oceňovaný, nyní je však již stárnoucí, osamělý a vyhořelý spisovatel. Osud mu uštědřil pár facek a z těch posledních se zatím nestačil vzpamatovat. Náhle však do jeho světa vstoupí Adeline Parmelanová, tlustá a lehce zamindrákovaná žena, která na jeho adresu poslala obálku, jejíž obsah by mu měl údajně změnit život. On ale z principu poštu od fanoušků neotevírá a nechce své zásady měnit jen tak pro nic za nic. Co by ho asi tak donutilo udělat výjimku?

Číst dále

Bez šance - Neal Shusterman

Bez šance jsou děti, jejichž rodiče podepíší příkaz k rozpojení. Chladnokrevný dokument, který opravňuje státní příslušníky doslova rozřezat "rozpojence" na kousky a darovat každou část jejich těla někomu, kdo ji potřebuje, nebo si ji může dovolit koupit jen tak z hecu pro estetické účely. Tak podle oficiálního prohlášení rozpojený zůstane de facto naživu, i když bude pokračovat v životě někoho jiného a zároveň jde o šikovně elegantní cestu, jak se zbavit nežádoucích lidí.

Děj knihy se odehrává v blíže neurčené budoucnosti, kdy neexistují potraty, ale něco mnohem děsivějšího. Rodiče své děti vychovávají prvních třináct let života a pak se mohou rozhodnout, že je pošlou na rozpojení. Podle oficiálního tvrzení vlády nejde v pravém smyslu o vraždu, ale rozebrání dětí na náhradní díly, díky kterým budou vlastně žít dál, v těle příjemců všech kousků jejich těla. Tak se to dětem aspoň říká. Jde o efektivní vymýcení nepřizpůsobivých nebo jinak nechtěných lidí z planety Země. Když se k tomu ještě připojí náboženská propaganda, která svým ovečkám vnucuje myšlenku, že je třeba obětovat děti, takzvané destáky, ve jménu víry a nechat je žít v přesvědčení, že jsou vlastně vyvolení, začne se vám z tohoto zvráceného systému dělat ještě víc špatně, než jste původně čekali.

Příběhem čtenáře provází Connor, Risa a Lev. Tři puberťáci s různým původem, ale stejným osudem. Osudem rozpojenců. Connor si žil spokojeným životem, netušíc, že jeho rodiče, se kterými nikdy neměl žádný větší problém, podepsali obávaný příkaz k rozpojení. Když na to jednoho dne přijde, cítí se zrazený a rozhodne se utéci dřív, než bude pozdě. Je trochu zbrklý, ale statečný a má srdce na pravém místě. Risa vyrůstala ve Stá-Do (státním domově pro děti bez rodičů) a je talentovaná klavíristka. Tribunál však rozhodne, že jen talent nestačí k tomu, aby měla právo na další život. I ona se proto rozhodne uprchnout. Život s příjmením Wardová, které mají všichni sirotci společné, ji zocelil a umí si poradit za každé situace. Dokáže zachovat chladnou hlavu a pořádně jí to pálí. Lev je desátek, což pro něj znamená, že od malička počítá s tím, že až dosáhne požehnaného věku třinácti let, půjde na rozpojení ve jménu boží vůle a je pyšný na to, že může být součástí božího plánu. I on se však nakonec shodou náhod ocitne na útěku. Poslední okamžiky s jeho blízkými mu pořádně zamotají hlavu a on najednou chudák neví, čemu má věřit. Není ale hloupý a velice rychle si dá dvě a dvě dohromady a začne osnovat plán.

Neal Shusterman tuto knihu napsal a vydal již před deseti lety, čímž o rok předstihl Suzanne Collins, která rozpoutala dystopické šílenství. Svým způsobem předběhl dobu a přišel s  konceptem, který byl odsouzen k věčnému napodobování a obměňování v milionu a jedné variantě (ale přiznejme si, že ani on nebyl zdaleka první). 

Svět, jak ho známe již neexistuje, společnost funguje podle nových pravidel, která se nám mohou, ale nemusí líbit a která jsou více či méně postavená na hlavu. Bez šance podobně jako všechny knihy v daném žánru operuje mimo hlavní myšlenky také s vlastní terminologií. Čtenář si musí zvykat na pojmy jako "čápnout", "Stá-Do" či "desátek" a chvíli trvá, než do světa pronikne a zvykne si na všechny jeho zvláštnosti. Jakmile se tak ale stane, už si jen užívá akčních scén, napětí a filosofických debat mezi hlavními hrdiny. Děj je samozřejmě zaměřen hlavně na teenagery, jako ty, kterých se problematika rozpojování nejvíce týká a hlavně oni mají k tomuto procesu co říct. Je zajímavé sledovat kontrast mezi dětmi, které příkaz k rozpojení překvapil a těmi, kteří na tento slavný den byli připravováni již od plenek. I tato ostrá názorová hranice se však časem stírá. 

Napětí i nové informace vedoucí ke konečnému rozuzlení jsou dávkovány velmi zkušeně a nikdy nevíte, co máte na další stránce čekat. Masochisté si přijdou na své při děsivém popisu rozpojování v přímém přenosu a i příznivcům romantiky srdíčko trošku zaplesá. Jde koneckonců pořád o v podstatě válečný příběh o útěku před nespravedlností, kterou páchají autority jen proto, že mohou a takové nás nikdy neomrzí. Každý si tu najde někoho, s kým bude sympatizovat a někoho, koho může z celého srdce nesnášet. 

Bez šance v daném žánru obstojí, když vezmeme v úvahu, že byl autor jedním z prvních, kdo s upraveným konceptem (nyní noblesně pojmenovaným dystopie) vyšel na světlo. Velké nadšení či lapání po dechu nad nedostižností tohoto díla se sice nekoná, ale i tak nelze říct, že by vyloženě nedokázalo dostát své pověsti. Přesto, že je příběh uzavřený, autor se rozhodl knižní trh obohatit dalšími volně navazujícími díly, které v žádném případě nehodlám zatracovat. Svět "rozpojenců" je vymyšlen naprosto skvěle a mně nezbývá než vám doporučit prožít tento příběh spolu s Connorem, Risou a Levem. Pokud vás ještě tento typ knih neomrzel, Bez šance má rozhodně šanci vás zase nadchnout.

68%

Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala internetovému obchodu megaknihy.cz

Knížku s velkorysou slevou najdete na následujícím odkazu.

Číst dále

Nejkrásnější - Marissa Meyer (Měsíční kroniky #3.5)

Ve městě Artemida na Měsíci žila byla královská rodina. Král a královna měli dvě dcery, starší Channary a mladší Levanu. Jednoho dne byl panovnický manželský pár zavražděn a Channary se stala novou královnou. Po moci vždy toužila, i když ve skutečnosti o politice nevěděla zhola nic, více ji zajímali pohlední urození muži a tudíž nebyla příliš dobrou vůdkyní pro svůj lid. Levana se oproti tomu o ekonomiku a vedení země zajímala a její přehled daleko předčil Channaryin Na trůn však mladší z obou sester neměla nárok. 
Levana navíc odmalička trpěla šikanou ze strany starší sestry a nikdy se nesmířila s tím, co ji v dětství připravilo a její krásu. Díky všem těmto příkořím zahořkla a hlavní zbraní se jí stala nelítostná krutost. 

Levana nebyla vždy zlá a ďábelská. S její čistou dětskou duší si nejprve pohrály okolnosti v dětství, soužití s Channary a ne zrovna ideální rodičovská výchova. Od určitého bodu však už šlo o její vlastní rozhodnutí a ona si jako svou životní cestu vybrala manipulaci, přetvářku a krutost. 
Channary není právě ten druh sestry, kterou si každá malá holčička přeje. Privilegovanost ji zatemňovala rozum a malé Levaně nikdy nedala pokoj. Ostatní Channary však milovali, dílem kvůli její kráse, dílem vlivem jejího výjimečného talentu pro osobní kouzlo.
Marisse Meyer se navíc opět podařilo vytvořit perfektního mužského hrdinu. Statečný strážce sir Evret Hayle je v době Levanina dětství jejím jediným přítelem a ona si podobně jako čtenářky nemůže pomoci a tohoto muže si zamiluje a podmaní jediným způsobem, kterého je její ledové srdce schopné. 

Levanino okolí není jediné, které žije celý život v iluzi. Sama princezna si vysnila svůj svět a v tom tvrdohlavě setrvává a není schopna se od něj oprostit. Ani ve věcech, kde osobní iluze nemá místo není ochotná ustoupit a využívá svůj dar naplno.

Pokud bylo autorčiným záměrem, aby čtenáři Levanu pochopili, aby jim jí bylo líto a pocítili vůči ní smutek, pak jsem se na udičku nechytila. Jestli se naopak snažila jen vnést trochu objektivního světla do Levaniny minulosti a potěšit čtenáře dalším parádním příběhem ze světa, který se jí zrodil v hlavě, pak to všechno zvládla na jedničku.
Levana mé sympatie nikdy nezískala a po přečtení tohoto příběhu už ani nemá šanci. Pokud mě Nejkrásnější v této problematice nějak ovlivnila, pouze jsem se utvrdila v přesvědčení, že si Levana žádný soucit nezaslouží.
Nic z toho co si prožila ji ani v nejmenším neomlouvá v tom, kým se stala. Měla do života těžší start než ostatní, ale to neznamená, že to s ní muselo takto dopadnout. Na druhou stranu, když někdo celý život žije ve lži, o které je přesvědčen, že je jedinou správnou cestou, asi mu není pomoci.

Čtenáři a milovníci celé série si několikrát přijdou na své. Řešení mnoha nejasností je naznačeno, ale přesto ještě Marissa zdaleka neodkryla všechny karty a mnoho nezodpovězených otázek zůstává viset ve vzduchu. Setkáváme se s postavami, které v budoucnosti získají na důležitosti a můžeme vidět jejich překvapivou ranou existenci. 

Nejkrásnější se časově odehrává dávno před Cinder, ale přesto bych všem doporučila číst knížky v pořadí, v jakém je autorka napsala (tedy zařadit Nejkrásnější mezi Cress a Winter). Je zde mnoha drobností s jejichž znalostí se při četbě počítá a úplný nováček by se v nich mohl lehce ztratit. 

Nejkrásnější se čte stejně dobře jako ostatní díly. Kratší rozsah bohužel znamená nejen méně času stráveného v příjemném světě Měsíčních kronik, ale taky velkou spoustu nevyužitého potenciálu. Přesto je tato krátká novelka příjemnou výplní při předlouhém čekání na Winter, dlouho toužebně očekávaný, pravděpodobně poslední díl. Levany a ostatních Měsíčňanů se zde nabažíte dost a dost a budete si přát zase číst o někom příjemnějším a přívětivějším. 

Levana pro mě zůstává psychicky narušenou, krutou a nepříjemnou postavou, která by zasloužila někam o samotě zavřít, aby na nikoho nemohla uplatnit svůj talent a už nikdy nespatřila světlo světa. Ani v tom nejcitlivějším kousku duše nedovedu nalézt pochopení pro někoho, jako je ona a doufám, že to ze mě nedělá špatného člověka. 

Milovníkům Měsíčních kronik však knihu směle doporučím jako nutnou výplň mezer ve znalostech. V Nejkrásnější autorka odhalí několik málo linek, které začnou krásně zacelovat mozaiku pečlivě tvořenou v Cinder, Scarlet a Cress. Možná bude ve vašem případě autorka úspěšnější, co se týče polidštění Levany. Já si však pevně stojím za svým a ačkoli jsem si knížku jako takovou užila, dále touto zlou královnou opovrhuji.

69%

Ráda bych touto cestou poděkovala internetovému obchodu megaknihy.cz za poskytnutí recenzního výtisku. 

Vlastní kopii Nejkrásnější si můžete koupit na následujícím odkazu, v současné době s příjemnou slevou.

Číst dále

Nejdražší dcera - Elizabeth Little

Jane Jenkinsová, šestadvacetiletá celebritka z titulních stránek časopisů, vymetačka večírků a skandální provokatérka byla před deseti lety odsouzena za vraždu své matky. Nyní je kvůli pochybnostem o pravosti důkazů, které ji dostaly za mříže, znovu na svobodě. Zároveň s úprkem před médii a příležitostnými zastánci spravedlnosti, se snaží odhalit minulost své zesnulé matky a zejména pak jejího vraha. Podaří se Jane dokázat svou nevinnu? A může vůbec hovořit o nevinně, když si není jistá, zda na svou matku opravdu nevztáhla ruku ona sama?

Janie Jenkinsová si odseděla ve vězení deset let trestu za vraždu své matky, kterou možná spáchala a možná taky ne. Důkazy hovořily jasně proti ní, ale nedávno se přišlo na to, že s nimi policie manipulovala. Janie je teď na svobodě a hodlá tento čas využít k tomu, aby vypátrala, zda byla odsouzena oprávněně. Sama si totiž není jistá, zda matku zavraždila, či ne. Rozhodně se nedá říct, že by čas od času netoužila po tom, že to udělá.

Janie není zrovna postava, kterou si oblíbíte, jejímž pohnutkám porozumíte a které budete fandit, ale rozhodně je to někdo, o kom chcete číst. Její pokroucený charakter, zajímavý osud a svízelná životní situace nabízí dost otázek, jejichž zodpovězení vás bude zajímat. Janie není žádná prostořeká sympaťanda, je to spíš prostě mrcha, která nesnáší vlastní matku (celkem oprávněně) a mstí se jí prostřednictvím skandálních aférek a životního stylu, který žena, jež jí dala život rozhodně neschvaluje. Kam až se svou pomstou ale byla ochotna zajít? To neví ani Janie samotná.

Janie se po propuštění z vězení rozhodne pátrat po matčině minulosti a po lidech, jež by mohli mít užitek z její smrti. Jenže zkuste si nenápadně slídit a anonymně nahlížet do tajných policejních záznamů, když jste celostátně hledanou osobou. 

Příběh je zpočátku velmi matoucí. Podobně jako se odsouzenci po deseti letech vězení může zdát svoboda znepokojivá, i čtenář je do tohoto světa po propuštění vhozen přímo po hlavě a je na něm, jak se ve všech novinkách, které se na něj valí, zorientuje. 
Klasické kapitoly z pohledu Jane jsou proloženy nejrůznějšími útržky zpráv doplňujícími celkový obraz o ženě na útěku. Výstřižky z novin a knih, smsky a blogové či deníčkové zápisy se střídají s články z wikipedie, částmi policejních zpráv či přepisů výslechů svědků. 

Struktura příběhu je naprosto bezchybná, napětí je dávkováno tak, že se nenápadně, ale rychle stanete závislými na myšlence rozmotání toho zašmodrchaného klubka lží, intrik, podvodů a zločinu. Nadsázka a sebeironie skvěle dokreslují charakter dívky, která byla na sklonku puberty provlečena peripetiemi soudních místností s nálepkou vinna v plném rozsahu, a na kterou se odjakživa každý koukal skrz prsty. Janie ani nemůže být jiná, vezmeme-li v úvahu její dětství a přivedení této postavy na svět byl od autorky skvělý tah na branku. Jednotliví hrdinové jsou dostatečně výrazní a zapamatovatelní a také přijatelně stabilně vystavení, aby utáhli ambiciózní zápletku do zdárného konce. 
Jako čtenář nemáte nárok na oddech a nemůžete jinak, než se nechat za ruku táhnout za rozjetým vlakem, kterým jednoznačně pátrání Janie Jenkinsové po stopách ženy, kterou celý život nenáviděla, je. Podobně jako ona se nebudete moci dočkat konečného verdiktu o tom, jak to vlastně s vraždou Marion Elsingerové doopravdy bylo a zda posledních deset let strávila za mřížemi ta správná osoba.  

Napínavý thriller, který bych si jakožto odpůrce připodobňování knih k jejich slavnějším kolegyním nedovolila označit za "novou Zmizelou" už jen proto, že věřím, že Nejdražší dcera si svou propracovaností, čtivostí a návykovostí dokáže svůj věhlas vydobýt sama, nebo si minimálně zaslouží čistý start a nezaujatou mysl čtenáře. 
Dechberoucí obálka skrývá zatraceně napínavou jízdu, ve které nebudete vědět co si máte myslet až do samého konce, který vám vezme vítr z plachet. 
Nejdražší dceru bych doporučila nejen těm, kdo někdy litovali černých myšlenek na vraždu vlastních rodičů, ale všem, kdo si rádi užijí četbu poutavého pátrání po minulosti, které může odhalit více, než bychom čekali.

92%

Ráda bych touto cestou poděkovala internetovému knihkupectví megaknihy.cz za poskytnutí recenzního výtisku.   

Pokud byste si rádi vychutnali trochu čtivého napětí a originálního rozuzlení, knihu si můžete pořídit na tomto odkazu. V současně době dokonce s dopravou zdarma, tak neváhejte!

Číst dále

Příliš mnoho Kateřin - John Green

Colin Singleton je opět single. Právě odmaturoval a dostal kopačky od své již devatenácté dívky jménem Kateřina a má pocit, že už ho na světě nic dobrého nečeká. Z jeho jámy plné sebelítosti ho přijde vysvobodit jeho nejlepší a jediný přítel Hassan a rozhodne se s kamarádovou depresí udělat to jediné, co dává smysl. Vytáhnout Colina na výlet bez cíle. Zklamaný a zlomený Colin si tedy najde nové poslání. Vymyslet a definovat Teorém zásadní předvídatelnosti Kateřin. Ale když v Colinově starém autě dojedou do města Gunshot Tenessee, dívka nejmenující se Kateřina mu přes ten rozpočítaný teorém udělá pěknou čáru.

Colin byl vždycky trochu jiný než ostatní. Jen on by vám dokázal srozumitelně vysvětlit, jak tenká hranice je mezi géniem a zázračným dítětem a taky to, že on bohužel jednoznačně spadá do druhé kategorie. Velice si libuje v přesmyčkách a objevování spojitostí mezi věcmi, které pro ostatní žádnou souvislost nevykazují, každý den se snaží přečíst alespoň čtyři sta stránek, preferuje koupání před sprchováním, protože proč dělat vestoje něco, co se dá stejně dobře dělat i vleže a zdokonaluje se ve všem, v čem se na poli vzdělání zdokonalit lze. 

Ačkoli by hlavní, trochu outsiderský hrdina klidně utáhl celou knihu sám, komický prvek v knize obstarává prostořeký Hassan alias kapitán Srandista, poněkud obtloustlý, ale jedinečný mladík libanonského původu, nejlepší a jediný Colinův přítel. Vždycky má po ruce vtipnou hlášku, nic nebere vážně a vždycky tu pro Colina je, trpělivě ho vyslechne a vytáhne z bryndy. Je to zkrátka správný kamarád do nepohody a automatický oblíbenec konvenčního čtenáře. 
Lindsey je kapitola sama pro sebe a a jakkoli se to zpočátku může zdát neuvěřitelné, ta holka se lidem umí dostat pod kůži. 

Nejkouzelnější částí knihy jsou jednoznačně poznámky pod čarou, kterými je vypravování umně doplněno. Jakmile jsem v textu spatřila malý horní index s číslem jedna, moje srdce zaplesalo, protože dobře napsané poznámky pod čarou dokážou z téměř obyčejného textu vyčarovat něco výjimečného. A to se Greenovi povedlo na jedničku. S každou větou jsem nedočkavě vyhlížela další malé číslíčko, které mě dovedlo k zajímavému faktu, překladu nebo vysvětlivce. 

Příliš mnoho Kateřin nečtete kvůli strhujícímu ději nebo rozuzlení, které byste neuhodli, ale pro Greenův uklidňující spisovatelský um. Knížka je plná krásných myšlenek a pohledů na život a to nejen v milostné rovině. Milovníci citátů v ní najdou spoustu mouder, která se dají snadno aplikovat v životě a příznivci nadsázky si také přijdou na své. Green s pověstnou lehkostí sobě vlastní nenápadně nakusuje témata, kterým se ostatní spisovatelé vyhýbají, nebo by je ani nepovažovali za dostatečně zajímavé pro svou knihu. On však i tu nejbanálnější situaci dokáže obrátit v něco téměř magicky krásného.

I přesto, že vás při pohledu na její obálku nepřepadne nepřekonatelná touha vypočítat všechny ty rovnice, které na ní jsou, pořád vás můžu ujistit, že je to kniha vhodná pro vás. Zejména pokud máte slabost pro Greenův návykový styl, podivínské hlavní postavy, neokoukané a originálně pojaté příběhy o trablech s láskou a trošičku toho filosofování o životě. Přes to, že Colin celou dobu pracuje na algebraickém vyjádření lásky, nemusíte se bát. Žádná vyšší matematika vás tady nečeká a ani mezery v základních vysokoškolských počtech vám nezabrání v pochopení pohnutek hrdinů a rozhodně vám nekladou překážky v tom, si knihu užít naplno. Pokud jste někdy měli zlomené srdce, nebo jste pomáhali něčí poraněnou dušičku vyléčit, na nic nečekejte, popadněte Kateřiny a na pár hodin se s nimi někam zavřete a přečtěte si je. Na mou duši, na psí uši, na kočičí svědomí - stojí to za to!

85%   
Ráda bych touto cestou poděkovala internetovému knihkupectví megaknihy.cz za poskytnutí recenzního výtisku.

   Příliš mnoho Kateřin si můžete objednat zde.

Číst dále