Na odvrácené straně - Anthony O'Neill

Na odvrácené straně Měsíce, kterou ze Země nikdy neuvidíte, sídlí město Sín. Město hříchu, založené původně jako trestanecká kolonie, do níž lze odklidit nejhorší z nejhorších zločinců, kteří si zde mohou svůj trest stranou od lidí a navíc udělat službu vědě. Výměnou za relativní luxus a pohodlí v soukromém vězení, kde si oproti tomu, co by je čekalo na zemi, žijí jako v bavlnce, mají za úkol pouze zaznamenávat, co provedou životní podmínky na odvrácené straně s jejich zdravotním stavem. Na zločin a kriminalitu se tu nahlíží trochu jinak, než na Zemi, ale to má v úmyslu změnit poručík Damien Zackon, polda se smyslem pro integritu, spravedlnost a bojovník za pravdu. I jako zelenáč v novém týmu, dostane na starosti vedení vyšetřování brutálního atentátu, i množících se záhadných úmrtí. Jenže na odvrácené straně chodí věci trochu jinak a laxnost kolegů mu v jeho snažení příliš nepomáhá. Spíš naopak. Do čeho se to jen zapletl, když se rozhodl jako podezřelé vyšetřovat i zakladatele Sínu a jeho ambiciózní a nebezpečnou dceru?

Damien Zackon je na odvrácenou stranu Měsíce odklizen v rámci programu na ochranu svědků. Na Zemi pro něj začala být trochu horká půda a vysoce postaveným osobnostem Sínu se právě hodilo do krámu, že by nadaný polda mohl trochu oživit místní policejní sbor. Zackon se stále snaží pochopit, jak přesně funguje právo na místě, kde je trestanců několikanásobně více, než počestných obyvatel, zatímco se měsíční krajinou prohání vraždící android, jehož jediným cílem je dojít do Města hříchu, dobýt jej a stát se jeho vládcem.

Na odvrácené straně láká všechny fanoušky noirových příběhů, filmů Quentina Tarantina i humorného románu Marťan. Autor si nikterak nebere servítky, masakr střídá masakr a s jazykovou cenzurou si O’Neill hlavu neláme už vůbec. Největším tahounem příběhu je rozhodně vraždící android, hláškující na každém kroku a přitažlivě neznámé a temně tajemné prostředí odvrácené strany. Těšíte se na detektivku v neotřelém vesmírném prostředí? Dostanete ji. Očekáváte román, kde vás rozesměje každá druhá stránka svým bizarním humorem? Tím Na odvrácené straně skutečně je. Hledáte nečekaně eskalující sci-fi nářez, kde se nikdo s ničím nepáře? Tak proč ještě nečtete?

Anthony O’Neill si ve své knize se čtenářem vyloženě hraje. Jakmile se naladíte na jeho vlnu, rychle pochopíte, kam tohle bude směřovat a už zbývá se jen pohodlně usadit a nechat se unášet do míst, ze kterých není návratu. Na odvrácené straně není nic pro citlivky, puritány a škarohlídy, kteří hledí jen na to, jestli má kniha uměleckou hodnotu, či přináší poučení nebo poselství, případně jestli je dostatečně věrná současným trendům. Je to zkrátka o městě hříchu, čili nemůžeme všude čekat duhy, jednorožce a cukrovou vatu, ale spíš utrhané končetiny, fleky od krve, lačnění po moci a slávě a všudypřítomný měsíční prach, který vám pomalu ale jistě zanáší každou dutinku a jakmile vám zaplní plíce, je s vámi amen.

Měsíc, jak ho líčí Anthony O’Neill je skutečně nehostinným místem k životu a je vhodný rovnou měrou pro největší spodinu společnosti a adrenalinové nadšence, kteří chtějí jednou v životě prožít něco, na co až do smrti nezapomenou. Jakkoli ta smrt může nastat brzy. Kniha je brutální, vulgární, svébytná a neprvoplánová. Nesnaží se zalíbit a vlísat do přízně konvenčnímu čtenáři. Musíte ji prostě brát takovou, jaká je a buď vám vezme vítr z plachet svou originalitou, nebo vám bude naprosto lhostejná.

Na odvrácené straně si nehraje na vysokou literaturu a pravděpodobně se zalíbí poměrně úzké sortě čtenářů. Musí se vám trefit do nálady a nesmíte ji brát moc vážně. Za příjemný čtenářský zážitek se zasloužil i Jan Kalandra, kterému se povedlo bravurně převést některé z nejsrandovnějších a zdánlivě nepřeložitelných vtípků a hlášek do češtiny. Kolikrát se u knihy nahlas zasmějete, můžete porovnávat snad jedině s počtem vašich údivů nad tím, kam až se autor nebál zajít a vaším tiše zamumlaným „a do **** (doplňte sami svoje oblíbené sprosté slovo). Na odvrácené straně má potenciál ve všech žánrech, do kterých zasahuje. K dokonalosti knize sice pár chloupků chybí, jelikož po nadupané první třetině kniha přichází o zběsilé tempo, kterým měla, co se hodnocení týče našlápnuto hodně vysoko. Rozpačitý prostředek už nedokázal vyvážit ani netypický a nečekaný závěr, kde autorovo nadšení, které jako by se na chvíli vytratilo, zase začínáte poznávat. Láká-li vás nekorektní humor, nesmyslná brutalita či samotný fakt, že se v knize vyskytuje android, kterému přeskočilo a vraždí na potkání, pusťte se do toho. Přesně pro vás je totiž kniha patrně určená.

70 %

Tak co, máte chuť poznat Odvrácenou stranu?

Knížku mi jako vždy ochotně poskytly skvělé holky z e-shopu megaknihy.cz, za což jim patří dík!

Číst dále

Je nevědomost důvodem ke zbavení se zodpovědnosti? - Oni nevědí, co činí – Jussi Valtonen (audiokniha)

Americký neurovědec Joe Chayefski toho za svůj život stihnul prožít hodně. Stal se úspěšným vědcem, nějakou dobu žil ve Finsku, kam se přiženil, následně od své ženy i malého syna odešel a založil si ve Spojených státech novou rodinu. Nyní se zabývá kontroverzním výzkumem a aktivisté za ochranu práv zvířat mu to dávají parádně sežrat. Zašlo to dokonce tak daleko, že začali ohrožovat nejen jeho vědecký projekt, ale hlavně bezpečí jeho rodiny. Starší dcera se navíc zdá se zaprodala marketingovému oddělení jisté bezskrupulózní firmy, která loví potenciální influencery ve školách a nabízí dětem poslední výkřiky technologií i neotestovaná psychofarmaka, která by měla zlepšit společenský status, sebevědomí a podpořit myšlení.

Ačkoli to v audioknižní podobě nevynikne, neboť se Bookmedia rozhodla do role interpreta obsadit jen jednoho vypravěče, kniha se věnuje pohledu tří postav. Těmi jsou Joe Chayefski, který působí tak trochu jako morous, jeho bývalá finská manželka Alina, jejíž pohled na věc vám bude buď naprosto cizí, nebo se s ní ztotožníte ze všech postav nejvíc a později dospělý syn Samuel, jež se po letech s otcem setkává za naprosto odlišných okolností, než by mohl kdokoli předvídat. Ačkoli by knize Oni nevědí, co činí beze sporu svědčily tři hlasy, nakonec se o ten jediný postaral vynikající Filip Švarc, jehož interpretace sedí zejména na chladného vědce Joea. Tvář Filipa Švarce možná není až tak známá, ale jeho hlas jistě znáte z jeho působení v oblasti dabingu. Práce s hlasem je pro něj proto naprostou přirozeností a knize jeho obsazení udělalo obrovskou službu. Opravdu kraťounké, ale příjemné hudební vložky mezi kapitolami jsou už jen třešničkou na dortu.

Oni nevědí, co činí je skutečně hutným příběhem, který začíná a končí skoro jako by se jednalo o dvě odlišné knihy. Autor má opravdu široký záběr a klobouk dolů před jistě obrovským objemem zrešeršovaného materiálu, kterým bylo potřeba se prokousat pro napsání takto rozsáhlé studie všeho možného od peripetií ve vědě, problému s integrací v cizí zemi, soužití s člověkem jiné národnosti, technologií, sociálních sítí a závislosti na nich, nekalých praktik firem zneužívajících nicnetušící teenagery či taktik aktivistů, kteří neznají hranice, když jdou za svým přesvědčením.

Anotace absolutně nedokáže postihnout, o čem kniha pojednává. Rozsah informací je tak nepředstavitelný, že byste neuvěřili, že se mohou zakomponovat do jednoho homogenního příběhu, dokud si neposlechnete nebo nepřečtete tuto knihu. Valtonen skvěle vyobrazuje bytostnou touhu být pořád online a neschopnost dnešní generace věnovat se přítomnému okamžiku. Obrázek dvou lidí, kteří si vyrazili spolu na večeři, a každý zírá do displeje svého telefonu už dávno není perverzní neuctivou urážkou, ale každodenní realitou. Dnes už nedovedeme být teď a tady, vystačit si se svými myšlenkami, potřebujeme podněty zvenčí, neustálý multitasking, nikdo jen nevaří nebo nesedí v autobuse, musí si k tomu pustit video, nebo sjíždět sociální sítě. Valtonen sice tuto skutečnost vyhnal do extrémů, ale skutečně jsme tak daleko od toho napojit si na hlavu elektrody a nechat si tu kulometnou palbu informací a podnětů vysílat rovnou na sítnici, dobrovolně se zahlcovat kvanty nepodstatných zpráv?

Všudypřítomný nátlak, aby váš online život předčil všechny ostatní a aby vypadal dokonale je neskutečně vyčerpávající a vzpomínky, které nevyvěsíme na sociální sítě, jako bychom neprožili. Není to šílenství? Co dětem připadá normální, dospělé děsí, obrovsky rychlý rozvoj technologií je nevyhnutelný. Chceme se však dobrovolně uvrhnout do sociální izolace? Uzavřít se do online bubliny, která z nás vysaje veškerou osobitost?

Autor mimo jiné perfektně vyobrazuje neochotu teenagerů naslouchat rodičům či neschopnost navázat sociální vazby jinak, než online. Zabývá se problematikou pokusů na zvířatech i tím, jaký je rozdíl mezi vědeckými týmy ve Spojených státech a individualisty ve Finsku. Píše o tom, jak je těžké se pro cizince ve Finsku prosadit. Píše o xenofobii, o cikádách a celé další řadě zdánlivě nesouvisejících témat a tvoří spletitou mozaiku, která se při každém dalším poslechu může klidně jevit naprosto odlišně, než poprvé.

Kniha je poměrně náročná pro udržení pozornosti. Je velice dlouhá (více než 24 hodin) a neuvěřitelně komplexní. Skoky mezi časovými a dějovými rovinami na přehlednosti také nepřidávají. Text je navíc prošpikován anglickými frázemi a to ne tak, že je sem tam nějaké slovíčko, které s přimhouřenýma očima lze přehlédnout. Celé cizojazyčné věty mají pro děj zásadní význam a ne vždy se s neznalostí angličtiny dá pochopit, co tím chtěl autor říci. V naprosté většině se jedná o hovorové fráze, jejichž jemné nuance pochopí jen ti, kdo jsou v angličtině alespoň trochu zběhlí.

Pokud jazykem nevládnete, může být tento aspekt knihy opravdu zásadní pihou na kráse. Ti, pro které je angličtina druhou přirozeností se však mohou těšit na to, že pro ně anglické fráze dodají textu na intenzitě, protože jim jistě není cizí, že čas od času i oni přemýšlejí v cizím jazyce a mají pocit, že jedině angličtina dokáže přesně vyjádřit, co potřebují vyslovit. Pozitivem je, že interpretova výslovnost neruší a je opravdu zdařilá. Ačkoli Filip Švarc čte poměrně svižně a nijak přehnaně se neloudá, čtenáři vzhledem k délce knihy jistě ocení, že je nejlépe poslouchatelná v tempu 1,25 x zrychleném, kdy ještě hlas nepřeskakuje a není až příliš překotný.

Valtonen ve své knize klade celou řadu otázek a ne zas až tak mnoho odpovědí. Nechává čtenáře dumat a zároveň do něj hustí další a další podněty k zamyšlení. Tou hlavní otázkou však po celou dobu zůstává, zda to, že někdo neví, co činí, dělá z jeho činů něco omluvitelného. Ať už se jedná o nevinné banality, nebo skutečné zločiny ve jménu dobra. Tohle není nějaký svižný thriller, který nebudete moci přestat poslouchat. Přesto je na něm něco magického, co vás bude nutit se k němu vracet tak často, jak to jen půjde. Někdy možná budete mít chuť se o kousek vrátit, protože budete mít pocit, že vám něco ušlo. Každopádně však nebudete litovat jediné minuty z těch čtyřiadvaceti hodin, které s knihou strávíte. Není to kniha pro každého, to rozhodně ne. Pokud si k ní však najdete cestu, právě pro vás je určená. Vytrvejte a poslechněte si ji až do konce. Budete-li s ní mít trpělivost, bohatě se vám odmění.

80 %

Oni nevědí, co činí seženete na webu audioteka.cz

Za poskytnutí audioknihy k recenzi bych tímto ráda poděkovala webu audioteka.cz

Číst dále