15. 1. 2015

Motivace blogera

Dříve psaní nebylo pro každého. To, že si někdo něčí příspěvky přečetl (protože byly zveřejněny většímu okruhu lidí pouze pokud pisatel nějak dokázal, že na to má) bylo velkou výsadou.  Dnes, v době internetu si každý může psát co chce a jak chce, a je velká pravděpodobnost, že nakonec na článek, recenzi, deníček, fejeton, rozhovor, povídku, nebo cokoli jiného někdo narazí a přečte si to. 
Několik let zpátky nastal obrovský boom s názvem blogování. A proč se konkrétně knižní blogy začaly rojit jako houby po dešti? Co všechny ty lidi vede k psaní recenzí, sdílení článků, vyplňování meme, pořádání projektů a focení bookporna? Nemám zdání, ale mohu se Vám pokusit nastínit, jaká je moje motivace k psaní blogu.


Čtení bylo a je mojí neoddělitelnou součástí a velkou vášní. Co si pamatuji, tak jsem četla vždycky. Nikdy nikam nevyrážím bez knihy, protože co kdybych se zasekla ve frontě, nebo dopravní zácpě? Přece nebudu jen tak nečinně sedět a koukat, kde co lítá?

A teď už pár důvodů, proč píšu blog.


1) On-line paměť

S množstvím knih, které zvládám přečíst potřebuji občas nějakou pomoc. Protože jsem známá hlava děravá a moje paměť už není co bývala, mám sklony vše zapomínat. Bohužel často i děje knížek (což není zas tak od věci, protože mohu často dělat re-readingy svých oblíbenců :). A tak jsem se před rokem rozhodla, že je na čase s tím něco udělat. Začala jsem psát své pocity z přečtených knih, které se postupem času přetavily na recenze. Při psaní se mi příběh tak nějak vryje do paměti a když budu po čase chtít vědět, co přesně se mi na knize líbilo nebo ne, stačí navštívit blog a už mám jasno. 


2) Uspokojení z viditelných výsledků

Při psaní po Vás něco zůstane. Dáte do článku kus sebe sama. A jak už jsem zmiňovala dříve, ať si kdo chce, co chce říká, nikdo si nepíše blog výhradně pro sebe. Kdybychom psali jen pro sebe, tak nepíšeme na internet, ale doma do šuplíku. Co víc, nesdílíme svoje články na sociálních sítích. Člověk je tvor ješitný a touží po uznání. U mě tomu není jinak. I mně se srdíčko tetelí radostí z vědomí, že moje práce má nějaké čtenáře, co víc, některým se snad i líbí a baví je mé výplody číst! A když mi přistane na blogu komentář? No z toho se mohu pominout a ten pocit výjimečnosti mě neomrzel ani po roce :)

Zde bych chtěla přidat jeden příklad za všechny. Příběh o tom, jak mou dušičku potěšilo uznání úplně cizích lidí na internetu. 
Všichni rádi zaznamenáváme své úspěchy, ať už kariérní, osobní, nebo blogové.
Knihy.idnes.cz byly mým prvním e-shopem, se kterým jsem navázala spolupráci. Před pár dny jsem dostala nabídku prohloubení této spolupráce, ve smyslu psaní článků pro jejich blog. Články na nejrůznější témata by se měly objevovat pravidelně a já měla to štěstí, že můj první článek byl předevčírem zveřejněn. Koho by nepotěšilo, že vidí svoje jméno pod článkem, který si přečetlo více než tisíc lidí? Možná je to pro některé blogery denní chléb, ale pro mě je to neskutečný úspěch. 
Aby článek neunikl ani vaší pozornosti, ráda bych vám ho zde představila (ó ano, vytahuju se, ale kdo ne :D). 


Se čtenářskými výzvami se každoročně v lednu roztrhne pytel a knihomol pak pomalu neví, co si počít a kterou vybrat, co víc, kterými knížkami zaplnit vyhrazené kolonky. V mém článku najdete několik tipů na knížky, jež by neměly uniknout vaší pozornosti a které se perfektně hodí do jednotlivých kategorií. 
Celý článek v případě zájmu naleznete na tomto odkazu


Jakékoli dotazy, připomínky, komentáře(gratulace a tak dále :D)směřujte klidně do komentářů na tomto blogu :) 


3) Sounáležitost a spřízněné duše

Je nejspíš normální, že člověk má tendenci se sdružovat s lidmi se stejnými zájmy a u blogování to platí dvojnásob. Knižní blog byl pro mě jasnou volbou hlavně proto, že jsem knihomolskou komunitu sledovala už nějakou dobu předtím, než jsem se odhodlala k založení vlastního koutku, kde bych mohla sdílet své myšlenky, a ti lidé mi i ve svých virtuálních podobách padli neskutečně do oka. Mezi přáteli nemám tolik lidí co čtou. Minimálně ne těch, kteří by četli tolik jako já a podobné knihy, jako moje maličkost a já jsem prostě potřebovala najít lidi, kteří jsou ujetí stejným směrem :) A to se povedlo. Není nic krásnějšího, než pocit sounáležitosti a fakt, že najednou si máte s kým promluvit o tom, že sice máte rádi Snapea, ale nesnášíte, když někdo tvrdí, že ho miloval od začátku proto, že tušil, jaký doopravdy je, nebo o tom, že jste jasný tým Peeta, či o své náklonnosti ke knihám Richelle Mead. Díky založení blogu jsem potkala spousta úžasných lidí a jsem za to neskutečně vděčná.


4) Osobní rozvoj

Psaní je jedna z těch věcí, ve které se nezlepšíte, pokud ji nebudete pořád trénovat. Hodně číst nestačí. Pomůže to, ale není to dost. Sama na sobě, musím zcela sebekriticky (ačkoli to bude znít jako strašně vytahování se) uznat, že za rok psaní blogu se mé vyjadřovací schopnosti, recenze i styl psaní neobyčejně vytříbily. Myslím, že to může být ještě milionkrát lepší, ale to nezjistím, pokud nebudu psát ještě další rok, dva, deset.... :) Touha po zlepšení mě neskutečně motivuje a je to jeden z hlavních důvodů, proč jsem se k psaní uchýlila. 

A to je asi na jeden článek až až :) Možná udělám ještě druhý díl s důvody, proč bloguji, ale nechci vás úplně vyčerpat a tak to bude ode mě pro dnešek všechno :) Proč blogujete vy? Jaká je vaše nejsilnější motivace k neúnavnému psaní blogu?
Share:

24 komentářů:

  1. Hezký nápad na článek :) Jen se chlub! Zasloužíš si všechen ten úspěch. Souhlasím s tím, že nikdo nebloguje "jen pro sebe", ale pro mě je to pořád to hlavní a komentáře nebo kladná odezva už je jen třešničkou na dortu, oceněním za to, co dělám. Je hezké vidět, že to, co píšeš, si ostatní čtou a že je to třeba i baví :) A velký souhlas i s bodem 3, v životě by mě nenapadlo, kolik zajímavých lidí díky blogování poznám! V mém okolí moc lidí nečte a pár let zpět jsem neměla nejmenší tušení, že existují takovéhle rozsáhlé knižní komunity. A v bodě 4 máš také pravdu :) Když jsem si nedávno četla svou první recenzi na blogu, málem to se mnou seklo :D Byla vážně hrozná!!! Přitom to není ani půl roku, co jsem ji psala...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc :) :) Červenám se :)
      Samozřejmě, nedá se to zase dělat jen pro ten úspěch, nebo slávu, či co já vím, to hlavní musí vycházet z tebe, ale prostě to nikdo nedělá JEN pro sebe, nebo já aspoň ne :D
      Přesně tak :) Neskutečné, jak člověka potěší uznání od úplně cizích (nebo skoro cizích a postupně míň a míň cizích) lidí na internetu a jak to člověku pozvedne sebevědomí :)
      Taky jsem netušila, že si díky blogu najdu tolik kamarádů. Moji současní kamarádi se na blogy koukají skrz prsty a myslí se své o blogíscích, co byly před lety...
      Je hrozně zajímavé si zpětně číst své staré pokusy....člověk se vážně zlepší jen psaním, psaním, psaním :)

      Vymazat
  2. Teda to jsem ani nevěděla!!! Super jsi šikovná, nejlepší! :) Naprosto se vším souhlasím, osobní rozvoj díky blogu obrovský, počet skvělých kamarádů díky blogování obrovský a radost ze zpětné vazby obrovská :) Gratuluji ke skvělým úspěchům, však si je zasloužíš!!! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc a moc! :) <3
      V psaní se prostě člověk neustálým tréningem zlepší, když má správnou motivaci a nějakou tu zpětnou vazbu :)
      Kamarádi, se kterými si máš vždycky co říct jsou k nezaplacení :)
      Děkuju moc :) Ještě začnu chodit s nosem nahoru! :) :D

      Vymazat
  3. Jen se vychloubej! Myslím, že sis to zasloužila!! :)) Já mám radost z každého komentáře, který mi na blogu přistane, přestože i po roce a půl si stojím za tím, že bloguji hlavně pro sebe, jelikož žádný kamarád nechce poslouchat moje proslovy a názory o knihách :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc :3
      Však i ty si komentáře a spousta čtenářů zasloužíš :) Vždycky se mi tvé články moc líbí :)
      Prvotní motivace musí být, že to děláš i pro sebe, ale přijde mi, že jen s tím se to dělat nedá, nebo je spíš nepravděpodobné, že si pak člověk píše blog a hází příspěvky i na facebook, pokud by to mělo být je pro sebe :) Ale vím, co tím chceš říct :)
      Moji kamarádi taky nechtějí poslouchat moje kecy o knihách :D (Nechápu! Mám tolik co říct!) :D

      Vymazat
  4. Gratuluju k úžasnému úspěchu! Více jak 1000 čtenářů článku, to je prostě nádhera! Přeju spoustu dalších takových úspěchů :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc :) V současné chvíli už dokonce více jak 1600 :3 (ano, jsem úchyl a čas od času to chodím kontrolovat :D )
      Snad se nějaké další vynoří :) Úspěchy má každý rád :) :D

      Vymazat
  5. Přesně tohle jsou důvody, proč bloguji. :) Navíc bloguji už tak dlouho, že se stal z toho takový zvyk, denní rituál. Nejde přestat, i kdybych chtěla. Mám tu spoustu přátel, s nimiž bych jinak v kontaktu nebyla, ne tak intenzivně. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :) Dovedu si představit, že se asi shodneme víceméně všichni :)
      Já jen něco přes rok a přesto si nedovedu představit život bez blogu :D (smutné? Možná trochu :D )
      Právě :) Mám pocit, že spousta lidí za klávesnicemi znám, jak své boty, přesto, že jsem se s nimi nikdy nesetkala :) Krása :)

      Vymazat
  6. Tohle byl geniální článek. Normálně nemám tendence dlouhé články moc číst, ale ten tvůj jsem slupla jako malinu. :) Dokonce jsem pečetla i ten článek na blogu idnes, za což ti mimochodem gartuluju. :) Mé důvody jsou asi dost podobné, ne-li stejné. Mou hlavní hnací silou pro založení si blogu bylo zkusit si, jestli by mě psaní recenzí fakt bavilo, nebo se mm v budoucnu raději zaměřit na něco jiného. A zatím mě to teda baví dost! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Páni, tak to moc děkuji :) Také mě dlouhé články někdy odrazují, ale jak si sednu za klávesnici a potřebuji ze sebe něco dostat, tak píšu a píšu a najednou je to v editoru mám text dlouhý jak týden :D Je potřeba vycítit tu hranici, kdy je to pro čtenáře ještě únosné a kdy ne :) Mám zkušenost, že fotografie dost opticky zatraktivňují jakkoli dlouhé články, ale k tomuto tématu jsem žádné nevymyslela, tak bohužel :D
      Děkuju moc, jsem ráda, že jsi mrkla i na ten na idnesu. Měla jsem s ním celkem hodně práce, ale vážně mě hrozně bavilo ho psát :)
      Právě, mám pocit, že jsou to dost univerzální důvody, ale stejně jsem si říkala - proč takové zamyšlení nesepsat :)
      Také jsem si chtěla zkusit recenzovat :) Mé první pokusy byly při pohledu zpět dosti trapné, ale fakt stačí jen psát, psát, psát a dávat si trochu pozor na začátečnické chyby. Když ti k tomu ještě někdo řekne nějakou konstruktivní zpětnou vazbu, i kdyby kritickou, je to ideální :)
      Jsem ráda, že tě blogování baví, protože se k tobě ráda vracím :)

      Vymazat
  7. moc pěkný článek, taky se s tím docela dost ztotožňuju :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :) Moc si Tvých slov vážím :)
      Asi jsou to dosti univerzální důvody, ale říkala jsem si, proč je nesepsat a zjistit, jak to mají ostatní :)

      Vymazat
  8. Krásná článek.. ten první bod je opravdu dost výstižný. V tom množství knih už si snad ani nejde pamatovat děj všech knih, je toho prostě spousta! U dvojky to máme stejně, taky jsem ráda za každou pochvalu i konstruktivní kritiku. Člověk má potom pocit, že dělá něco užitečného a hezkého. Taky jsem díky blogu poznala spoustu skvělých lidí, s kterýma si mám pořád co říct a nemusí se ani jednat o knihy. Je skvělé ale někdy pokecat i o různých názorech na knihy, které kdo četl.. :) Prostě opět skvělý článek!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc :)
      Právě. A já jsem fakt šíleně zapomnětlivá, klidně měsíc po přečtení knihy už mi splývají některé dětaily, takže nějakou tu oporu potřebuji :)
      Přesně tak :) Člověk chválu potřebuje, jako prase drbání, když to tak řeknu a když vidí, že to co dělá, má smysl, nebo to někoho baví a dělá mu to radost, tak je to nádhera :)
      Přesně! Máme si co říct k jakémukoli tématu :) Často se mě lidé ptají, co že děláme na těch srazech, jestli pořád kecáme jen o knížkách, ale já můžu s čistým svědomím říct, že se bavíme prostě o všem :)
      Díky :) :3

      Vymazat
  9. Vlastně souhlasím se vším, co jsi v tomhle skvělém článku uvedla.
    A co je pro mě největší motivací? Vlastně ani nevím. Jednoho zářijového večera jsem narazila na blog Willindy a Rodaw a řekla jsem si:to chci dělat taky! A tak jsem se do toho pustila. Byla to vlastně jedna z nejspontánnějších věcí, co jsem kdy udělala. Blogy jsem měla už předtím, ale nikdy nebyly knižní a většinou nebyly nic moc...
    Co ale s jistotou vím je, že mě nejvíc pohání fakt, že moje články opravdu někdo čte. Minulé blogy byly víc pro mě než pro jiné lidi. S Books are my life je to jiné. Jsem ráda, když získám nový komentář anebo dokonce pravidelného čtenáře. Jednou jsme měli suplování na informatiku a já jsem psala článek na blog. Když jsem se podívala do statistik, zjistila jsem, že mám za ten den už 100 zobrazení. Vyjekla jsem na celou třídu, ale naštěstí mě nikdo neslyšel - všichni měli na uších sluchátka.
    Asi už jsem na to přišla, největší motivací je pro mě komunita lidí, které zajímá to samé, jako mě. Jsou to lidé, kteří mi rozumí a nepohrdají mnou se slovy: "To sis jako fakt pořídila k Vánocům čtečku, jo?" Lidé, kteří mi poradí, když to potřebuji a dokážou mi vykouzlit úsměv na tváři :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem ráda :) Ne že by se mnou vždy všichni museli souhlasit, ale je milé, když má někdo stejný názor :)
      No vidíš, to pro mě založení blogu bylo spontánní jen tak napůl. V blogerské komunitě jsem se pohybovala o mnoho dřív, než jsem měla vlastní blog a hrozně dlouho jsem se rozmýšlela, jestli budu umět psát tak dobře jako oni a jestli budu mít lidem co nabídnout, co říct a jestli to zvládnu. No a pak jednoho večera jsem si řekla, proč vlastně ne? A sepsala nějaký hrozně trapný článek do začátku :D A pak už se to ale jen zlepšovalo :) Nápady začaly chodit samy od sebe, nemusela jsem dlouho přemýšlet a tak nějak to šlo :) Jakmile jde o téma, které je ti blízké, je to snadné :)
      Přesně tak :) Ten pocit, že třeba někdo čeká na to, až něco nového napíšu je hrozně krásný :)
      Také mám vždycky vánoce z těchto milníků :) Prvního asi třičtvrtě roku jsem měla 4 pravidelné čtenáře :D Jak já ty lidi milovala (a miluju doteď!) za to, že mě četli a byli mi věrní :) Teď se číslo konečně zvyšuje a já cítím tíhu zodpovědnosti, že se musím ještě zlepšit a naplnit jejich očekávání a to je taky mým motorem :)
      Jak může někdo pohrdat čtečkami, nebo lidmi co čtou? To nechápu :)
      Mezi knihomoly vždycky najdeš někoho, na koho se obrátit, když budeš potřebovat radu, nebo útěchu :) Ty víš, že mi můžeš klidně napsat kdykoli něco budeš potřebovat :)

      Vymazat
  10. Strašně moc Ti gratuluju !! <3 Zasloužíš si to ! A jen se vychloubej, chlubíme se přece všichni :D
    Shrnula si veškeré body, kvůli kterým bloguju a ještě nějaký ten pátek blogovat budu :)
    Nemůžu se koukat na svoje staré recenze :D Vždycky u toho šílím :D Takže nějaký ten malý, nepatrný vývoj tam přece jen bude :D
    Nikdy jsem nepochopila lidi, kteří tvrdí, že blogují jenom pro sebe... Je to totální blbost a ze skušenosti vím, že jsou to většinou lidi, kteří sbírají pravidelné čtenáře jak pokémony :D
    K bodu č.3... Jak jistě víš, jsem dost stydlivý človíček :D Takže to, že poznám skvělé lidi díky blogování mě ani ve snu nenapadlo (seš má jasná favoritka v této kategorii :D) Ale je skvělé vidět, že s tebou někdo souhlasí nebo když ne, tak si s ním vyměnit názor :) V mém okolí mám také spíš ne-čtenáře, takže je tohle také velkým plusem :)
    Nic mě nedokáže v blogování nakopnout víc, než vidět nějaký ten výsledek. To že si někdo můj článek přečetl, okomentoval je pro mě stále tím největším hnacím motorem :)
    Skvěle napsaný článek ! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky Ellen ♥! No právě, říkala jsem si, proč se nepochlubit, děláme to všichni :D
      Moje staré nerecenze jsou fakt šílené :D Stejně asi většina lidí co přijde na blog projde nanejvýš pár nejnovějších článků, tak to tolik nevadí, ale pro mě je to zajímavá sebereflexe :D
      Sbírat pravdielné čtenáře jak Pokémony :D To je přesné :D
      ♥♥♥ Já jsem tak ráda, že jsem tě poznala!! :) S tou tvojí stydlivostí asi nic nesvedu, ale co, vlastně je to celkem roztomilé! :)
      Výměna názorů a diskuze :) O to mi šlo :)
      Komentáře miluji a i po víc než roce mi vždycky poskočí srdce radostí nad upozorněním na mailu, že mám nový komentář :)
      Děkuju moc :) :)

      Vymazat
  11. Podobný článek jsem měla jednu chvíli v plánu, ale pak jsem se k tomu nějak nedostala a nakonec jsem se na to i vykašlala. Jo, jsem hrozná. :D
    Jinak snad se vším naprosto souhlasím. :) Teď si třeba vůbec nedovedu představit fungovat bez GR, který si všechny ty knížky pamatuje za mě. :D A občas se zpětně podívám i na nějakou tu recenzi, to je také hrozně dobré. :)
    Jo, já skáču radostí při každém novém komentáři na blogu, při každém novém pravidelném čtenáři či při každém novém lajku na Facebooku. A úplně nejlepší je, když vidím, že ti čtenáři s tím začínají fakt sami od sebe, že je nemotivuje žádná soutěž nebo tak něco. To je naprosto úžasné. A třeba teď umírám blahem ze spolupráce s nakladatelstvím Host - hrozně moc si vážím třeba toho, že se mě rozhodli odměnit v rámci jejich Ježíška, fakt jsem tady skákala nadšením, když jsem se to dozvěděla. :D Když prostě víš, že to nakladatelství si spolupráce s tebou nějak váží, tak je to naprosto úžasný pocit! :)
    Díky blogu jsem poznala spoustu skvělých lidiček - a ty jsi jednou z nich - takže i z toho mám naprosto ohromnou radost! :)
    Já třeba vidím, že blog mi fakt hodně pomáhá i v tom osobním rozvoji. Ten trénink ve psaní, který díky blogu mám, se mi fakt hodí a třeba na slohovkách je to znát - kupříkladu v té poslední jsem neměla ani jednu gramatickou chybu! A to už je tedy co říct. :D Taky nebýt blogování, nezačnu se tolik zajímat o čtení knih v angličtině, což moji úroveň angličtiny zase posunulo o kousek výš. :) A tak. :)
    Ještě jednou - pěkný článek! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vůbec nejsi hrozná :) Naopak! Aspoň to pro jednou nevypadá, že se po tobě opičím :D :D
      Přesně :D goodreads je můj moooc dobrý přítel :D Není mi jasný, jak jsem existovala před založením účtu :D
      Komentář? Nádhera! Pravidelný čtenář? Sen!!! :D Facebookovou stránku blogu pořád nemám, ale dost silně o ní uvažuji, asi je pro hodně lidí pohodlnější (hlavně pro ty co nemají vlastní blog a hlavní newsfeed na bloggeru) sledovat blogy tam :) Taky jsem ráda za to, že mě sledují (asi :D ) kvůli článkům a recenzím které píšu, protože soutěže za sledování nedělám :)
      To chápu, že jsi skákala do stropu, protože jsem viděla ty krásné a luxusní balíčky, musel to být super pocit, že si tě tak váží, že ti poslali sami od sebe knihy, o kterých si myslí, že se ti budou líbit :)
      Ooooo <3! Taky jsem moc ráda, že jsem tě poznala!!! :)
      Kdybych psala ještě nějaké slohovky, tak věřím, že jsem se taky zlepšila :) Jůů :) Gratulace :)
      Rozhodně! Zlepšení jazyků tímhle způsobem je zábavné, pohodlné a hlavně účinné :) :)
      Děkuji moc :) :)

      Vymazat
  12. Dobře sepsaný článek. Myslím, že se ztotožňuji se všemi body. S tím, že blog je pro mě možnost, jak se celkově vyvíjet díky tomu si možná i najít práci v oboru, který mě bude bavit :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jéé, díky Vojto! :)
      Pravda :) Ti, co se chtějí orientovat tímto směrem, můžou zkušenosti z blogu lehce uplatnit v zaměstnání :) Pro mě to bude nejspíš navždy jen koníček, je to úplně mimo můj obor a možná proto do toho zvládám vkládat tolik energie a času. Protože "nemusím" :)

      Vymazat

Děkuji za tvůj příspěvek! Z každé zpětné vazby mám velkou radost a na veškeré komentáře odpovídám :)

Právě čtu

Právě čtu

Opozdilec
tagged: currently-reading

goodreads.com

Followers

Hledání

Instagram

Spolupracuji s

CBDB.cz - Databáze knih a spisovatelů, knihy online

O autorce

Moje fotka
Obyčejná pětadvacetiletá holka z Prahy, nadšená uživatelka instagramu, zbrklá, ale organizovaná, nekonečně zamilovaná do Odeonek. Hlavní čtenářské zaměření - krimi a thrillery. Poznámka k obsahu blogu: Použité obrázky obálek knih pocházejí ze serveru goodreads.com, cbdb.cz nebo databazeknih.cz a pokud u fotek není uveden zdroj, pak jsou mou vlastní tvorbou. Úryvky z knih jsou v recenzích vždy označené kurzívou, jsou přímou citací knih a nevyhrazuji si na ně žádná práva. Ta podle zákona náleží autorům knih. Pokud byste mě rádi kontaktovali v jakékoli záležitosti, napište mi na e-mail: MelindaMyaddictions@gmail.com

Populární články

Čtenářský klub - kniha měsíce

Knihy měsíce

Pusťte se do společného čtení knihy měsíce a prodiskutujte ji s námi na fóru!


Kniha měsíce

Blogové narozeniny

Místo pro vaše připomínky

Název

E-mail *

Vzkaz *

Seznam knižních blogerů

Knižní blogeři