Book haul za květen 2019

Asi už nikoho nepřekvapuje, že zase minul první den nového měsíce. Že jsme zase o něco starší, že už je zase léto a počasí konečně odpovídá kalendáři. Květen je za námi a s ním i měsíc veletrhu Svět knihy, což je svátek všech knihomolů i knihkupců a nakladatelů. Průvanu v peněžence, který v tento výjimečný prodloužený víkend pocítí milovníci knih se zřejmě vyrovná jen předvánoční šílenství blízkých a příbuzných milovníků knih. Protože naše vánoční seznamy jsou nekonečné, že ano.
Na pražské Výstaviště poslední roky naivně mířím s myšlenkou, že pro mě zakoupení nových knih už není záležitostí sváteční, ke které dochází pouze o narozeninách a Vánocích. Že přece není nutné utratit poslední korunu za ty lákavé pestrobarevné svazky. Že konání veletrhu není o nic větší důvod, než jakýkoli jiný den v roce, si předzásobit knihovničku na několik měsíců dopředu. Přesto nikdy nedokážu odejít s prázdnou.
Letos bych to možná dokázala, nebýt mého největšího fanouška a podporovatele, mého dědečka, který mě spolu s maminkou naučil lásce ke knihám a oproti mamince i k lásce k jejich vlastnění a hromadění. Právě on se postaral o všechny přírůstky ze Světa knihy. Díky dědo ♥

Jak můžete vidět, květen pro mě byl na knihy opravdu bohatý. Vrchní polička TBR vozíčku obsahuje 10 recenzních výtisků a dárků od nakladatelů a spodní polička 9 knih pořízených z vlastní či jiné rodinné peněženky.

Ani v květnu na nás nezapomnělo nakladatelství Paseka a během návštěvy sídla nakladatelství u příležitosti speciálního Bookscalling Book clubu jsme si mohli vybrat milé dárečky. U mě los padl na trojici komiksů Záleskautky, na které jsem měla políčeno už delší dobu a teď si ke mně našly cestu samy. Moc tímto ještě jednou děkuji nakladatelství Paseka. Všechny tři díly jsem již měla tu možnost přečíst a nelituji jediné minuty v tomto zvláštním světě plném přátelství, girl power, magie, šíleností a potrhlosti. Ačkoli jsme si na sebe s pěticí hlavních hrdinek musely chvilku zvykat, zpočátku jsem příliš nefandila ani příběhu, ani kresbě, časem se mi holky zkrátka dostaly pod kůži a se zlepšující se tendencí, jakou mají první tři sebraná vydání se nemůžu dočkat dalšího dílu. Každá knížka se mi líbila o chloupek víc, než předchozí a při tomto trendu by pátý díl u mě měl získat dokonce 100 %. No jsem zvědavá!

Nakladatelství Slovart je ke svým blogerům štědré a nezapomíná na ně ani během světa knihy. Jana z Booklabu si pro nás připravila krásnou plátěnou tašku plnou dárečků. Taška s motivem knihy Dcera života obsahovala Dceru života, Mlčeti zlatá rybka (s krásnou rybičkovou ořízkou, která bude ladit ke Kečupovým mračnům a knize Moje sestra žije na krbové římse!), Divou Báru z nové Slovartí edice klasiků a 5. díl série o Lovcích stínů. Poslední, šestý díl mi pak přišel poštou před pár dny. Tímto je série Casandry Clare kompletní a v nejbližší době můžete na instagramu očekávat soutěž o všech šest dílů. Otázka do pléna - myslíte, že je trapas požadovat při zasílání výhry v soutěži po vítězi proplacení poštovného? Nerada bych soutěž omezovala pouze na lidi, kteří si mohou knížky odebrat osobně v Praze, ale cena za balík šesti knih mě straší ve snech.

Ani Baruška z Cosmopolisu nezůstala pozadu a poslala mi dva jejich nejnovější thrillery. Malé sladké lži i Beze svědků mají tak lákavou anotaci, že moje srdíčko okamžitě zaplesalo a vzplanulo touhou po pořádné dávce napětí. Thrillery Cosmopolisu patří k tomu nejlepšímu, co na trhu najdete a proto je škoda, že o nich není slyšet třeba tolik, jako o profláklejších titulech jiných gigantů. Přesto například jejich autor Robert Bryndza měl jednu z největších front na Světě knihy, jakou jsem kdy viděla. Myslím, že se s ni nemohl snad měřit letos vůbec nikdo. A já se nedivím. Bryndza je zkrátka srdcová záležitost. Jeho knihy jsou zapamatovatelné a skvělé a i on sám je opravdu sympatický chlapík. Měla jsem možnost se s ním osobně setkat při jeho minulé návštěvě Prahy u příležitosti vydání jednoho z předchozích dílů série s Erikou Foster a dodnes na setkání ráda vzpomínám. Robert byl opravdu vstřícný a myslím, že by si s námi byl ochoten povídat třeba do půlnoci.

Stabilně narvaný stánek na Světě knihy měla samozřejmě i Euromedia. Některé Odeonky se tam daly sehnat prakticky za hubičku, například Tělo Paola Giordana, které jsem ulovila já. Po svém nadšení z Osamělosti prvočísel stále hledám, co dalšího si od autora nejlépe přečíst a Tělo se zdá jako dobrá volba.
Novější Království Elmet a Očistu jsme pořídili výhodně za sníženou veletržní cenu. Království Elmet zní zajímavě, zase úplně jiná Odeonka. Právě ta pestrost a to, že čtu tak různorodé knihy mě na této edici Světová knihovna tak baví. Očista mě láká hlavně díky tomu, že Norma Sofi Oksanen je dodnes jednou z nejbizarnějších knih, jakou jsem kdy četla. Já si děje knih zas tak dobře nepamatuju, ale podrobnosti Normy mi i po více než dvou letech stále straší v hlavě.

Vydání druhé knihy Pavla Bareše s názvem Kronovy děti mě konečně donutilo si přečíst první díl Projekt Kronos. Četla jsem jej začátkem května a samozřejmě tedy nepřipadalo v úvahu opustit veletrh bez pokračování. Kronovy děti jsou opět slušná cihla, k jejímuž přečtení se ale nyní již budu odhodlávat mnohem snáze, vzhledem k tomu, že jsem se sama přesvědčila, jak skvělá jízda mě čeká. Dny opuštění kompletují moji sbírku česky vydaných knih Eleny Ferrante a teď už mi nezbývá opravdu žádná omluva pro to, že jsem se stále nebyla schopná pustit do třetího dílu Neapolské ságy. Teri, kdy si prosím tě přečteme trojku? Brzo? Ehm?

Literární událostí roku pro mě bylo vydání nové knihy Viktorie Hanišové - Rekonstrukce. Krásná obálka Lucie Zajíčkové ve spojení s mou oblíbenou senzační spisovatelkou a syrovým příběhem pro mě byly balzámem na duši. Rekonstrukce šlape na paty Houbařce a předčí Anežku. Alespoň v mých očích.
A jak se vám líbím teď? je další česky vydanou knihou Holly Bourne, která si mě již překvapivě získala knihou ze žánru Young adult. Tentokrát však psala pro dospělé a já se nemůžu dočkat, až se knížce podívám na zoubek. Mám ráda, když se vracím ke spisovatelům, které mám již prověřené a tato odpočinková knížka vypadá vážně slibně. Úplně se s ní vidím na dovolené, kam si ji také plánuju vzít.

Poslední květnový balíček ke mně přicestoval z Velké Británie. Na Bookdepository jsem si doobjednala další dvě knížky Taylor Jenkins Reid. Tímto mám s výjimkou nejnovější autorčiny knížky její sbírku kompletní. Také minimálně jedna z těchto krásek se mnou pocestuje k moři. Loni jsem na pláži četla The Seven husbands of Evelyn Hugo, tak tentokrát do kufru přihodím buď After I do nebo Forever, Interrupted. Uvidíme, každopádně pokud mám dodržet tradici čtení Taylor Jenkins Reid u moře, bude muset autorka rychle něco napsat, protože si nejsem jistá, jestli si se dvěma knížkami vystačím do příštího léta.

 V neposlední řadě jsem na také získala dvě nové audioknihy. Hanu i Hotýlek Aleny Mornštajnové jsem poslouchala jako audioknihu a kdyby i Slepá mapa již byla načtena v audioverzi, nejspíš bych si ji taky poslechla místo čtení. Když Tiché roky vyšly v audiu zároveň s papírovou knihou, musela jsem je mít. Moc děkuji nakladatelství OneHotBook za poskytnutí této novinky k recenzi.
Na Světě knihy jsem se zúčastnila soutěže u stánku Audiotéky a podařilo se mi vyhrát knížku Říkala si o to. Knížka pokrývá kontroverzní téma znásilnění, které se zatím příliš nevidí, tak jsem na jeho zpracování neskutečně zvědavá a na knížku se moc těším.


A jaký byl váš knižní květen? Také jste se prohýbali pod nákladem knih ze Světa knihy, nebo jste odolali? Četli jste některou z výše uvedených knih? Nebo se mi podařilo vás na některou nalákat? Co přibylo do poliček vám a na co se těšíte v nejbližších dnech? :) Napište mi do komentářů.

Číst dále

Book haul za duben 2019

 Ačkoli nejkratší měsíc v roce už je dávno za námi, mně snad připadá, že jsme jej právě prožili. Duben utekl. Uletěl. Zmizel. A ani v dubnu jsem nepřišla zkrátka. Do svého TBR vozíčku, na nějž se mi sešlo spousta ohlasů (díky!) a který miluju nade vše, jsem si tentokrát přidala celkem 11 knížek a nebýt toho, že jsem si nestihla vyzvednout poštu, by jich bylo ještě víc! Baví mě, jak žánrově různorodá tentokrát tahle směska je. Líbí se mi, jak pestrobarevná řádka obálek se mi tu sešla. Miluju, že mám tentokrát i jednu tajemnou knížku, kterou vám zatím nemůžu ukázat. Děkuju všem, kdo se mi rozhodli poslat knížky na recenzi. I tento měsíc byli nakladatelé neskutečně štědří a já jsem za to moc vděčná.

Začneme představením knížek z Paseky. Balíček dorazil teprve včera a obsahoval tři knížky včetně jedné tajemné. Propast je knížka pro děti a mládež, která vypráví o dvanáctiletém chlapci ve Vracovských jeskyních, ze kterých se lidi nevracejí, případně tam přicházejí o rozum. Navíc se tu dějí opravdu podivné věci, jako vytržené z úplně jiné doby. A na dno propasti se ještě nikdo nepodíval. Propast zní jako knížka, kterou bych před patnácti lety hltala a milovala. A myslím, že se to nezměnilo a rozhodně jí hodlám dát šanci!
V balíčku byla také Kalba ve spoďárech, ve které Finové, jakožto nejšťastnější národ na světě odhalují recept na spokojený život. Hygge ani Lagom a podobné mě nelákaly, ale tahle finská záležitost si mě získala svým potrhlým názvem i moc hezkou grafikou.
Poslední knížkou je...no to uvidíte už brzy!

Paseka se v dubnu opravdu překonala. Pro speciální VIP bookclub jsem v předstihu ještě před vydáním dostala Trny v čase, které mě přesvědčily, že čtení o filosofii nemusí být utrpení. Netvrdím, že z fleku tento obor začínám uznávat a zajímám se o něj, ale rozhodně mi během čtení nepřekážel v užívání si příběhu. Trny v čase moc doporučuji nejen proto, že autor je opravdový sympaťák, ale především se mu tato prvotina opravdu povedla, když vezmeme v úvahu, že ji psal tempem pěti vět denně a dokázal i tak udržet konzistentní text!
Krásné výroční vydání Lolity zdobí teď i moji knihovnu. Paseka tuto legendární knihu vydala se čtyřmi různými obálkami a vy si nebudete moci být nikdy jisti, na které vydání zrovna v knihkupectví narazíte. Obálky jsou totiž do obchodů rozdistribuovány náhodně a pokud hledáte některou konkrétní, možná jich budete muset navštívit víc. Ale kdo by se zlobil, že bude mít další důvod navštívit knihkupectví?!
Posledním dárečkem z Paseky jsou pak Borovicové ostrovy, další lehce filozofický a zejména bizarní přírůstek, na který jsem opravdu zvědavá. Díky Paseko ♥

Nezapomnělo na mě ani Knihcentrum. Na recenzi se mi dostala do ruky kniha Někdo blízký, která vyšla v nakladatelství Host. Někdo blízký je slibným prvním dílem série propojené inspektorem. Kniha Někdo blízký se skvěle čte a jelikož je tématem únos dítěte, je skutečně nervydrásající a pro některé čtenáře možná trochu bolestná. Rozhodně mám v plánu podívat se na zoubek pokračování, protože tohle bylo skvělé.
A na nebi čekají hvězdy je kniha Lori Nelson Spielman, autorky, která se postarala o Seznam tajných přání, jeden z mých vůbec nejmilejších ženských románů všech dob. Tentokrát její kniha vyšla u nakladatelství Cosmopolis, které také bylo tak hodné a zaslalo mi recenzní výtisk. A na nebi čekají hvězdy sice možná u mě nedosahuje úspěchu Seznamu tajných přání, přesto jsem se do čtení po delší době nemusela nutit a potřebovala jsem otáčet stránky a hltat příběh, který se na nich odehrával.
Den, kdy se to stalo je pro změnu recenzním výtiskem od nakladatelství Domino prostřednictvím serveru ČBDB. Tímto bych také ráda poděkovala za zaslání. Od Nualy Elwood jsem loni četla zajímavý thriller Co zbylo z mojí sestry, tak jsem zvědavá, zda mě autorka dokáže překvapit i podruhé.

V neposlední řadě jsem se v dubnu odměnila i já sama a to přípravou na následující book cluby. V dubnu totiž vyšla všemi očekávaná nová kniha Aleny Mornštajnové Tiché roky, která v posledních dnech naprosto ovládla instagram. Spojení oblíbené autorky a naprosto nádherné obálky od talentované Lucie Zajíčkové z Hostu je tak přitažlivé, že nešlo odolat a i já jsem si knížku musela předobjednat.
Svatá hlava je pak dalším přírůstkem z edice Tvář nakladatelství Vyšehrad. Z této řady mám doma již Sběratele sněhu a tento roztomilý formát se mi četl naprosto skvěle. Nemůžu se dočkat, až se ponořím zase do trochu jiného a údajně celkem náročného příběhu, který se nedá zhltnout na jedno posezení, ačkoli k této domněnce malá knížečka přímo vybízí.

Duben byl na přírůstky bohatý a tentokrát celkem i na čtení. Ačkoli se pořád tak nějak potácím na pomezí čtecí krize, kdy občas mám chuť spíš jen čučet do prázdna, nebo sjíždět seriály na Netflixu a HBO Go (not sponsored, ale víte jak, určitě bychom se domluvili, mrk, mrk), tak jsem přece jen četla a dokonce i tyto čerstvé přírůstky. Mám za sebou Trny v čase, Někdo blízký, A na nebi čekají hvězdy. A ačkoli jsem Lolitu nečetla v tomto krásném vydání, kdysi na gymplu jsem ji zdolala. A já to teda počítám! 

Četli jste některou z knížek, které mi v dubnu přibyly? Nebo taky některou máte a chystáte se na ni? Čím bych měla začít? A co je ta tajemná knížka, kterou jsem vám zatím nepředstavila? :) 

Update!
Vzhledem k mé neschopnosti zveřejnit článek včas, když už jsem ho pro jednou včas měla napsaný, vám můžu už prozradit tajemnou knihu!

Jsou jí samozřejmě Pohyby ledu. Kniha z z nakladatelství Paseka (vychází 6.5.). Do knihy jsem se právě pustila a čte se výborně. Svým stylem mi lehce připomíná mix Trnů v čase a Klubu vrahů, ale těžko říct, zda si to jen nevsugerovávám, protože jsem obě knihy četla nedávno a taktéž pro Book club. Ale cítím z ní stejné vibrace a tak vůbec. Ale jsem zhruba ve čtvrtině, tak těžko zatím více soudit. Každopádně mě čtení baví a jdu pokračovat! 

Číst dále

Book haul za březen 2019

Jestli se stárnutí pozná podle toho, že člověku šíleně utíká čas, tak jsem stará. Opět si musím opakovat, že nechápu, kam ty čtyři týdny zmizely. Vždyť to není tak dávno, co jsem psala poslední haul! A přesto je to pravda. Máme tady konec března, konec zimy, konec prvního čtvrtletí.

Ani březen nebyl výjimkou a přibyly mi nějaké nové knížky a já se o své nové přírůstky s vámi ráda podělím. Ani tentokrát to není slavné na poli poměru nové/přečtené, ale to nechme stranou. Březen byl pro řadu lidí trochu krizovým měsícem v oblasti čtení, co jsem tak vypozorovala na sociálních sítích a ve svém bezprostředním okolí, ale jak se říká, není každý den posvícení a nic se nemá lámat přes koleno. Však ona ta chuť do čtení přijde sama a čas se pak vždycky nějak najde. 

Tento měsíc ke mě obzvláště štědré bylo nakladatelství Slovart a jedna za druhou se mi doma objevovaly jejich knížky vycházející pod Young adult značkou Booklab. Jelikož nejsem fanynkou Cassandry Clare, měli byste z těchto přírůstků mít radost především vy, protože série Lovci stínů pravděpodobně poputuje k někomu z vás formou soutěže. To asi až bude kompletní. Zatím mám doma Město z kostí a Město z popela. Série u nás vychází pokud se nepletu již potřetí, pokaždé u jiného nakladatelství a Booklabu se tyto nové obálky moc povedly. Představte si, jak bude ta šestice vypadat vedle sebe v knihovně!
Podobně dopadnou zřejmě další dvě série, které se mi doma pomalu ale jistě schází. Série Nepoutaný Chaos opět vychází již podruhé u jiného nakladatelství a celkově potřetí (zaznamenala jsem bílé a černé obálky) a jelikož já mám doma již komplet vydání od Joty, jedno z nich určitě poputuje k jednomu z vás. Na fotce vidíte druhý díl s názvem Najdi odpověď. Popravdě se mi tohle Slovarťácké vydání zamlouvá o dost více!
A do třetice všeho dobrého mi Booklab posílá také sérii Sedmiříší v troskách. Možná je vám povědomé jméno Cinda Williams Chima, protože série je v zahraničí poměrně populární a Síla stínů určitě udělá radost nějakému fanouškovi Young adult fantasy.
Nejvíc mě Booklab potěšil zkompletováním série od Holly Bourne. Jsem holka, co s tím? uzavírá trilogii, jejíž první díl se mi myslím loni opravdu hodně líbil a já se nemůžu dočkat, až v sérii budu pokračovat. Čtivosti série napomáhá především skvělý překlad Romany Bičíkové, s níž jsem kdysi dělala rozhovor a jejíž práci obdivuju.
Neméně radosti mi udělala i další miniknížečka do sbírky, tentokrát Místo, kde bydlím od Brendy Rufener. Popravdě jsem o této knize nikdy neslyšela, ale bude mi rozhodně dělat parádu v knihovničce vedle Dej mi své jméno a Ten, kdo stojí v koutě.

Nezanevřelo na mě ani moje nejmilejší nakladatelství Domino a i od nich mi připutoval balíček. Každé vydání nové Sharon J. Bolton je pro mě svátek a vydání knihy Malé temné lži mě opět vytáhlo z depky, že už mi z její tvorby zbývá k přečtení pouze Obětina. Mám takhle před sebou ještě dvě její knihy, než budu úplně na suchu. Nevím, co pak budu dělat.
Podivná holka je dalším počinem Jenny Blackhurst, které loni vyšel Ztichlý dům. Ten mě příliš neoslovil, přesto věřím, že v autorce něco je a hodlám jí dát další šanci. Věřím, že mě Podivná holka bude bavit víc!

Velké překvapení mi připravilo nakladatelství Paseka, od nichž mi dorazil balíček skrývající třetí díl nádherné série Amulet. Tyto komixy mají tak pohádkově krásné ilustrace až se tají dech a jsem ráda, že mám konečně o důvod víc se pustit do druhého dílu, který mi doma zatím leží nedotčený. Zkrátka jsem se bála, že se ke třetímu dílu jen tak nedostanu a bude mi smutno, tak jsem se čtením otálela. Ale teď se do toho hodlám pustit a bude to nejspíš právě Výprava v oblacích, která podlehne jako první z této hromádky nových knih, které jsem zatím neměla tu čest otevřít.
Náš manžel mi dorazil díky mé spolupráci s knihkupectvím Knihcentrum. Tento thriller právě čtu a zatím nejsem úplně přesvědčená, že si doporučení C.J. Taylor a Julie Heaberlin na zadní straně zcela zaslouží.

No a v neposlední řadě na mě nezapomnělo ani nakladatelství Cosmopolis s nejnovějším Bryndzou. Pozornější čtenáři jistě zaznamenali, že Smrtící tajnosti chybí v souhrnné hromádce. Je to proto, že jsem hlava děravá a původně jsem knihu měla pouze v elektronické podobě. Přišlo mi už ale i toto krásné finální papírové vydání, které jsem si s láskou zařadila do své kompletní sbírky knih o Erice Fosterové.

Sečteno podtrženo je tedy finální skóre 11 přírůstků, z čehož všechny jsem dostala díky spolupracím. Tímto bych chtěla ještě jednou poděkovat nakladatelstvím Slovart, Domino, Paseka, Cosmopolis a knihkupectví Knihcentrum. Moc si vážím příležitostí, které mi dáváte.
Smrtící tajnosti (vynikající!) mám přečtené a Našeho manžela právě čtu. Několik dalších poputuje do soutěže a na zbytek se chystím v nejbližší době. Jako asi tak na deset tisíc dalších věcí. No, znáte to.

Pochlubte se, jaké knihy si v březnu našly cestu k vám!

Četli jste některou z výše uvedených? Nebo po některé toužíte? Pokud máte zálusk na některou Slovartí, dejte vědět! Ráda bych soutěž uspořádala k nějakému jubilejnímu číslu na instagramu. Pomůžete mi dosáhnout nějakého kulaťoučkého počtu sledujících, aby se soutěž konala co nejdřív? Omrkněte účet @melinda.bookaddict a pokud se vám bude líbit, hoďte mi tam lajk a třeba napište něco hezkého do komentářů, nebo sdílejte můj profil na stories a napište mi DM. Nezůstane to bez povšimnutí a třeba získáte nějakou výhodu do budoucích soutěží!

Mějte se krásně a napište, na jaké knížky se těšíte v dubnu!

Číst dále

Book haul za únor 2019

Skromná hromádka, říkáte si? Co by taky ne, je za nejkratší měsíc v roce. Ale i tak jsem na sebe hrdá z hlediska počtu přírůstků. Co už je horší je moje čtecí morálka. Nevím, čím to je, ale únor pro mě byl co se týče čtení velká slabota. Možná jsem neměla úplně nejšťastnější ruku při výběru knížek ke čtení a tyto slabé čtenářské zážitky mi pomalu ale jistě nejspíš zavařily na lehký čtecí blok, který tak nějak trvá. Znáte ten pocit, kdy přijdete domů a poslední co byste měli chuť dělat je číst něco, co vás tak úplně nebaví? Tak to se mi v únoru dělo často. Je fakt, že jsem měla i poměrně nabitý program a tak zkrátka nebylo tolik času, kolik bych chtěla, přesto, kdybych četla něco jiného, jistě bych si ten chybějící čas mezi vší tou prokrastinací našla. Klíčem je chtít, ale mně se prostě nechtělo. I proto bohužel z této hromádky nemám ani jednu knížku přečtenou. Celkem mi tedy za únor přibylo sedm kousků. Na všechny se hodně těším. Teď jen doufat, že mě některá z nich vysvobodí z krize. Co myslíte, která má potenciál to dokázat?

Bude to jeden z recenzních výtisků od Knihcentra? Všechny krásné lži jsem netrpělivě vyhlížela ještě  před vydáním. Poslední česky vydaná kniha Petera Swansona Na zabití mě hodně moc bavila (jako audiokniha) a já se autorova černého humoru nemohla nabažit. Proto jsem byla nadšená, když se Bookmedia rozhodla vydat jednu z jeho dalších knih a právě na ni se plánuji nejspíš vrhnout, jen co dopíšu tenhle článek.
Náš manžel je jeden z těch psychothrillerů, které vzbudily poněkud větší všeobecnou pozornost. Reakce jsou spíš smíšené, než vyloženě nadšené, ale já se nemůžu dočkat, až se sama přesvědčím, jestli na novince Náš manžel něco je, nebo je to zase jen jedna velká marketingová bublina.

 V úterý 26.2. přijela do Prahy francouzská spisovatelka Delphine de Vigan (vyslovte si to v hlavě s dokonalým francouzským přízvukem!) a já jsem proto neodolala a pořídila jsem si Ani později, ani jinde. Nakladatelství Odeon tuto knihu vydalo již podruhé, s trochu odlišnou obálkou a právě včas pro její návštěvu Prahy. Protože Podle skutečného příběhu patří k mým vůbec nejoblíbenějším knihám, v Ani později, ani jinde vkládám velké naděje. A budu doufat, že budou znovu vydány i její další knížky a že informace, že se jedná o práva na tu nejnovější nebyla lichá.
Absolutní miláček je svým destruktivním dopadem na čtenáře přirovnáván k Malému životu. Máme údajně očekávat opravdu drsné scény, které berou dech a nakopou zadek i těm nejdrsnějším knihám, co jsme kdy četli. No nemůžu říct, že by mě tato informace trochu masochisticky nepřiváděla k extatickému nadšení.

Poslední trojice přírůstků náleží naší milé současné české próze. Vězněnou jsem nahonem kupovala ještě před Book clubem ke Klubu vrahů s Pavlem Renčínem, ale nakonec mi moje čtenářské tempo nedovolilo stihnout Vězněnou ještě před setkáním s autorem. Navíc možná bude lepší, když budu mít mezi jeho knihami lehký odstup. Tak snad někdy.
Nulorožce jsem samozřejmě pořídila kvůli březnovému Bookscalling Book clubu. Číst jej hodlám opět těsně před samotným setkáním, abych všechny detaily měla v co nejčerstvější paměti.
Sentimentální román, respektive cokoli od Biancy Bellové už jsem plánovala pořizovat dlouho a když jsem kamarádkám položila obligátní otázku Jezero nebo Sentimentální román, odpověď zněla jasně. A tak ho mám doma a on smutně strádá v připravené hromádce k přečtení, stejně jako všichni jeho únoroví kolegové.

Co jste si v únoru 2019 pořídili ke čtení vy? Četli jste některou ze zmiňovaných knížek? Doporučíte mi, co mě zaručeně vytáhne z mého čtecího útlumu? 

Číst dále

Wrap-up 2018 - 1. část

Jak hodnotím rok 2018 v knihách? Dá se něco takového vůbec jednoduše shrnout? Ani bych neřekla. Ale pro milovníky statistik bude tento článek možná zajímavý.

Za rok 2018 jsem dle Goodreads přečetla 111 knih a celkem 35 063 stránek. Průměrná délka těchto knih pak byla 316 stran, nejkratší kniha měla 90 stran a nejdelší 680. Nevrhala jsem se do žádných bichlí, vypadá to, že mě nějak odrazují nepraktičností pro cestování i tím závazkem, který představují. I když je samozřejmě krásné, když se člověk ponoří do příběhu a má šanci se s postavami skutečně sžít a vstřebávat všechny jejich trampoty a úspěchy dostatečně dlouho a obsáhle, moje výmluva zní, že já bych na to v každodenním shonu zkrátka neměla. Jsem od přírody tvor netrpělivý, u ničeho nevydržím dlouho a mám ráda pocit dosažení cíle. Pozornost mi těká a věci mě rychle omrzí. Snad i proto volím raději kratší knihy, o kterých vím, že bych je s trochou snahy zvládla přečíst během jednoho dne.

Tím pro mě bohužel končí využitelnost statistik Goodreads, protože jsem lempl a během roku jsem měnila přístup k hodnocení knížek. Nyní hvězdičky uděluji logikou zaokrouhlení dolů a rozhodující jsou pro mě spíš procenta, zaokrouhlená na celé desítky. Proto mi také napsání shrnutí roku 2018 trvalo takovou dobu. Musela jsem si jako naprostý magor zpětně sepsat všechny možné informace o knihách, které jsem přečetla, hodit je do tabulky a hrabat se v nejrůznějších možných parametrech.

Moje průměrné hvězdičkové hodnocení bylo 3,78, čili takový lepší průměr, což nejspíš odpovídá i mému celkovému pocitu z knižního roku 2018. Nemám dojem, že by větší množství knih nějak zásadně vystupovalo do popředí, nebo že bych naopak byla na delší dobu znechucená či zaseknutá nepovedeným výběrem. Už asi tak nějak tuším, co stojí za můj čas a opravdu pečlivěji vybírám. Vyhýbám se zběsilým nákupům ve slevách, spoléhám na svá oblíbená nakladatelství i osvědčené autory.

Co naopak musím vyzdvihnout, je moje prohlubující se láska k současné české próze. I když stále nejvíc fandím thrillerům a detektivkám, kdybych zůstávala u jednoho žánru, za chvíli z toho čtení nemám žádnou radost a všechno by mi začalo splývat do jedné rozmazané skvrny. Už takhle mě moje paměť často zrazuje a ke své smůle si mnoho detailů z knih příliš dlouho nepamatuji. No co, alespoň mi to dává hypotetickou možnost si knihy přečíst znovu a pořád mít pocit, že čtu něco nového. No ne?

Současná česká je pro mě na prokládání napínavých knížek skvělá. V ideálním případě tyto žánry skutečně střídám a to je pro mě způsob, jak si oba druhy čtení užít nejlépe. Není proto divu, že moji loňskou pětihvězdičkovou poličku absolutně ovládla Petra Soukupová. Podmanila si mě knihou Pod sněhem, hrozně mě bavilo K moři a propadla jsem Nejlepší pro všechny, které jsem si letos vychutnala hned několikrát. Jednou v papírové podobě a možná dokonce i dvakrát nebo třikrát ve formě audioknihy. Alespoň některé pasáže rozhodně. Její styl a humor mi sedí a dokážu ocenit, jak skvělý pozorovací talent na lidské povahy tato obdivuhodně upřímná a přímá spisovatelka má a jak autentické dialogy dokáže hodit na papír.

Další pětihvězdičky si pak u mě vysloužila opěvovaná a všemi milovaná Elena Ferrante, která dokázala učarovat i mně (i její Geniální přítelkyni jsem zvládla knižně mimo jiné audioknižně a hodlám v tomto trendu dvojitého čtení pokračovat), Příběh nového jména mě v audioverzi teprve čeká, stejně jako další díly. Dále si ode mě nejvyšší hodnocení zasloužily některé díly senzační komixové série Zámek a klíč, což pro mě letos však byl již re-reading, podobně jako má milovaná (druhá) série Cherub (již snad počtvrté) a miloučká, ale smutná romantika Dopis.

Loňský rok byl vůbec bohatý na dokonalé audioknihy. Celých 90 % si u mě vysloužil i thriller Na zabití Petera Swansona, jež mě překvapil a hrozně bavil svým dokonale černým humorem a značnou a dobře zvládnutou nadsázkou, všemi opěvovaná Hana Aleny Mornštajnové a moje opáčka miloučká zombie kniha Všemi dary obdarovaná, matematický Podivný případ se psem a zábavný Dobrý proti severáku.

Protože vidím, jak se moje grafomanství již opět dostalo ke slovu, v tomto bodě tuto první část shrnutí ukončím a budu doufat, že se budete moci těšit na pokračování.

Zajímají vás podobná shrnutí toho nejlepšího? Baví vás tyto pouze kusé informace o knihách? Dokáže vás pouhé nadšení bez jeho hlubšího odůvodnění nalákat?

Jaká kniha přečtená v roce 2018 utkvěla v hlavě vám?

Číst dále

Book haul leden 2019

Nový rok a mé staronové já. Vždycky jsem se hrozně pyšnila tím, kolik úsilí do blogu dávám, jak často publikuju, jak širokou variaci článků mám, pořád jsem chtěla něco vymýšlet, nebo minimálně psala aspoň to, co píšou všichni. Různé výzvy, book hauly, pravidelné rubriky, taková ta knižně-blogerská klasika, která čtenáře stále táhne a to mnohonásobně víc, než náročné recenze. V roce 2018 jsem nic z toho moc nezvládla. Vlastně jsem mimo recenzí nezvládala na blog dělat skoro nic od té doby, co jsem v roce 2017 nastoupila na plný úvazek do práce. A to jsem si na vysoké bláhově malovala, jak budu mít na všechno čas v tom dospěláckém životě. To zrovna. Pořád mám ale vizi, že jednou ty book hauly z roku 2018 doženu. Spíš pro sebe, protože rok a půl staré novinky už asi nikoho neohromí. Každopádně. Nový rok bych chtěla začít trochu lépe a pečlivěji a book haul je ten první krůček. Vrátíme se k měsíční pravidelnosti alespoň s těmi přírůstky?
Co mi tedy první měsíc roku 2019 přinesl do knihovničky?

Leden byl na přírůstky poměrně bohatý. Můžu se chlubit hned jedenácti novými knihami. Tři z nich jsou ještě dodatečné dárečky k vánocům, tři recenzáky, tři knížky, co jsem si pořídila kvůli Book clubu a dvě jsem si koupila jen tak, protože jsem šílenec.

Vánoční dodatečné balíčky obsahovaly Hotýlek Aleny Mornštajnové, který jsem se rozhodla užít si v audioverzi od OneHotBook, ale kvůli tomu, že to je knížka, kterou budu ráda doporučovat dál, jsem jí musela mít i papírově. Dále Text (Dimitri Glukhovsky), který napsal trilogii Metro, jejíž první dva díly mě hodně bavily. A v neposlední řadě Abeceda krasopsaní, kdybych se náhodou někdy konečně chtěla obout do krasopsaní. Zatím jsem ve fázi tlustých a tenkých čárek a jednoduchých cvičení, která mi nejdou. Obecně nejsem příliš kreativní a rukodělně zručný člověk, ale tohle se mi tak líbí, že doufám, že se časem dostanu na nějaký kurz, kde se zázračně zlepším. Za všechny dárečky děkuji svým blízkým ♥.

Z recenzních výtisků mě potěšilo nakladatelství Alpress Ochutnávačkou, knížkou z válečného období, soustředící se na dívku, která ochutnává jídlo určené pro samotného Hitlera, dále Baronet, s mou dlouho vysněnou a očekávanou novinkou Jennifer Hillier Sklenice srdíček, která je jako všechny autorčiny knížky perfektně zvrhlá, hnusná, ale skvěle vystavěná a parádně vygradovaná a nakonec Jota s novou knížkou Jessicy Knollové s názvem Oblíbená sestra. Autorky předchozí knížka Nejšťastnější dívka na světě mě hodně bavila, ale Oblíbená sestra má už od začátku v něčem navrch, přeložila ji totiž moje milá Danuška Konvičková. O to víc, se na Oblíbenou sestru těším!

Místa ve tmě a Koho vypijou lišky Lidmily Kábrtové jsem si koupila kvůli lednovému Bookscalling Book clubu, jež byl jako obvykle jen třešničkou na dortu parádního čtenářského zážitku. Tato setkání mi vždy knihu pozvednou na úplně novou úroveň a vzpomínám pak na ně zase o trochu jinak, než na ostatní přečtená díla. Pořídila jsem si i Klub vrahů na únorový Book club, kde se setkáme s Pavlem Renčínem. A když říkám pořídila, tak tím myslím, že mi jej spolu s Místy ve tmě koupila moje nejmilejší Terezka, protože my v Praze nemáme dost knihkupectví evidentně :D (♥ díky moje drahá).

A nakonec moje dva random nákupy. I od Lisy Gardner už jsem dlouho vyhlížela novou knížku, protože je to právě ona, která směle konkuruje Jennifer Hillier v nechutnostech a psaní opravdu mrazivých a nečekaně silných scén. A právě nedávno vydalo nakladatelství Kalibr její novou knihu Najdi ji. Zatím mám za sebou úvod a páni, hodně dlouho jsem nečetla tak šílený začátek detektivky. Poslední zakoupenou knihou je V pasti od Joshe Mallermana. Kniha se v originále jmenuje Birdbox a na na youtube už se neustále vnucují reklamy i na film, který popravdě vypadá opravdu šíleně. V pasti měli v Luxoru ve výprodeji za necelou stovku a to jsem tam prostě nemohla nechat. Ke koupi mě vyprovokovala fotka na instagramu @zrzava_tereza a pak samozřejmě i moje @bookish_teri, se kterou jsme se pro knížku taky vypravily (dobře, v tomhle případě jsem to možná tak trochu iniciovala já).

Některé knížky mám sice rozečtené nebo přečtené, ale odkazy na recenze budou teprve přibývat.
Bilance zní 3 skoro přečtené, jedna prolistovaná, zbytek zatím čeká na svou chvilku.

No a to je pro leden všechno! Dejte vědět, jestli jste některou ze zmiňovaných knížek četli, nebo jste si ji taky třeba zrovna koupili. Jsem otevřená návrhům pro společné čtení, které mi poslední dobou tak úplně nevychází, ale můžeme to zkusit. A třeba i zkusit oživit můj Čtenářský klub? Co říkáte? :)

Mějte se krásně a napište mi, co zrovna čtete a po čem má moje peněženka zaplakat v únoru!

Číst dále

Book haul za září 2017

Září pro mě mělo být zlomové. A jistým způsobem bylo, ale ne že bych to nějak fyzicky pocítila. Na moje bedra se nesesypala hora zodpovědnosti ani starostí. Jo, je mi teď pětadvacet a mám první dospěláckou opravdovou práci na plný úvazek. Ale necítím se jinak. Jsem pořád to stejné tele, co si pořizuje víc knížek, než dokáže přečíst.
Je to tak. Ta hora co vidíte jsou přírůstky za září. Zešílím. Naštěstí to mám do práce dost daleko, takže mi cestování dává možnost hodně číst.

O novinkách z Domina jsem věděla docela hodně dopředu a těšila jsem se na ně jako malá holka. Manželský pakt vypadal prostě luxusně a tam nebylo o čem přemýšlet, musela jsem ho mít. Novomanželé, záhadný spolek lidí, kteří si vzali do hlavy chránit instituci manželství zuby nehty? Pakt, který se tváří jako nejsvatější organizace, ale není z něj cesty ven? Dejte to sem! Ukázalo se, že je ta kniha přesně tak skvělá, jak jsem očekávala. Recenze se během několika dní objeví online.
Řízením osudu se ke mně dostala druhá kopie Maminčina mazánka a vy o tuhle pecku už brzy budete moci soutěžit na instagramu! Těšte se! Sama jsem knížku už četla a byla jsem hodně příjemně překvapená. Dost mě to bavilo a hodně mě u čtení mrazilo.
Lisa Jackson je taková sázka na jistotu. Zatím jsem nečetla, ale očekávání mám veliká.

Knížky z rámečků v metru jsou vždy v blogosféře pod drobnohledem těch nejpřísnějších, ale tentokrát musím říct, že  marketing nepřeceňuje kvalitu knihy. Ta přede mnou je napínavá jak kšandy, mrazivá a šílená, jak nějaká zvrácená reality show. Číst jsem začala včera před spaním a ještě dnes ji určitě zdolám. Nemůžu se odtrhnout a nejradši bych jen četla a četla.
Machinace bude po delší době zase sci-fi oživením mého poměrně stereotypního čtecího programu. Dívka, která zemře, ale narodí se jako klon, přímo do apokalyptického povstání strojů. To chcete si myslím.
Ačkoli mě předchozí kniha Helle Helle Jestli chceš velice zklamala, Tohle jsem měla napsat v přítomném čase mě dost zaujalo a co jsem zatím viděla ohlasy, tak ji lidi dost chválí. Dávám velkou naději tomu, že se mi tentokrát sympatická autorka trefí do noty o něco lépe.

S Pláčem se mi povedlo dobré faux pas, o kterém se radši nebudu šířit, protože bych si připadala jako ještě větší debil, než fakt jsem (hádám, že mě navenek nová práce a nový režim neovlivnily, ale s mojí zapomnětlivou palicí si to pohrálo pěkně). Každopádně se na knihu šíleně těším. Autorčina kniha Virál mě dost bavila, takže si myslím, že Pláč může být jen lepší!
Moje sestra žije na krbové římse vypadá jako roztomilá jednohubka (má z boku na stránkách ťapičky!). Kečupová mračna mě příliš nezaujala, dokonce jsem je zrovna před pár týdny poslala dál, ale autorka má stále šanci se vykoupit.
A neknižním doplňkem mé sbírky je motivační diář z dílny Lucky a Nicole z A Cup of Style, které mám moc ráda a ráda je sleduju. Holky spolu mají podobný vztah jako mám já s vlastní ségrou, mají to v hlavě srovnané a prostě jim to všechno klape. Diář vymazlily nádherně a já se těším na leden, abych ho mohla začít používat. Pro chronického zapomnětlivce a chorobného plánovače jako jsem já je diář naprosto nezbytným doplňkem!

Kniha Doupě mě zaujala díky Káje z blogu a instagramu Penny and books, která o ní mluvila na Radši srazu pořádaném Míšou z Radši knihu. Hostu a jejich vkusu hodně věřím a tak si myslím, že mě nezklame.
Po knize Manžela jsem nezabila koukám už dlouho nejen proto, že je to Odeonka, které maniakálně sbírám. Teď, když autorovi vyšla druhá kniha Kuchař, chmaták a realitní magnát se mi to zdálo jako perfektní příležitost objednat si obě najednou. Do konce roku plánuju alespoň jednu z nich určitě přečíst!

Kromě papírových knih jsem získala i pár e-knih. Hadohlavce od Petera Maye a Nerozlučný pár od Jamese Pattersona. Ani jednu jsem ještě nečetla, ale věřím, že mě budou bavit.

Do knihovničky mi tedy přibylo celkem 11 knih a dvě e-knihy. Tři z nich jsem už četla a ostatní skoro stoprocentně zvládnu během října.

Jaké knihy začátek školního roku přihrál do cesty vám? Četli jste některou z výše zmíněných? Co plánujete kupovat teď na podzim, když ediční plány praskají ve švech?

Číst dále

Středa s Top 5 Wednesday #4

Minulý týden jsem vás vlivem mnoha okolností nezvládla zásobovat náloží tipů a názorů, ale dnes jsem zpátky v plné polní s Top 5 Wednesday. Kdo se jednou zaháčkuje v blogerské knižní komunitě, už z ní prakticky není cesty ven. To už víme. S tím, kolik denně vychází knih snad ani není reálné se orientovat ve všem a každý máme v malíku lidi, kteří dokáží dobře odfiltrovat knihy, se kterými třeba nestojí za to ztrácet čas, nebo by naopak neměly uniknout naší pozornosti. I já dala dohromady pár tipů na knihy, ke kterým mě donutili blogeři a internet sám.

KNIHY, KTERÉ JSTE ČETLI DÍKY BOOKTUBE A BLOGŮM

Od chvíle co jsem si založila blog vlastně ani nemám šanci na novinky nenarazit a nenadchnout se pro ně ještě ve chvíli, kdy o nich nevím absolutně nic. Inspirují mě samotná nakladatelství, ale i fotky na instagramu či blogové příspěvky. Jsem taková ta povaha, co všechno potřebuje hned a nedbá na to, že asi sotva můžu stihnout přečíst deset knížek za týden, když mám k tomu nějak normálně existovat. Každopádně bych nejradši četla všechno naráz a okamžitě. Místo toho samozřejmě čumím několik hodin denně do instagramu, nekonečně scrolluju na facebooku a koukám na youtube, čímž se samozřejmě dostávám do začarovaného kruhu více pořizování a méně čtení. 

Pár knížek jsem ale rozhodně četla díky komunitě. Jinak bych po nich z vlastní iniciativy třeba nesáhla.

#1 Aristoteles a Dante odhalují záhady vesmíru

Jedna z těch knížek, které musíte bezpodmínečně mít kvůli krásné obálce, která vypadá dobře na instagramu i v knihovně a VŠICHNI na ni pějí ódy. Obsahově pro masy rozhodně přitažlivé, za mě jedna velká bublina, obrovské zklamání a vlastně nuda. Mějte mě za škarohlída, ale tohle není nic pro mě. 

#2 Něco víc

Patrick Ness je všeobecně v´milovaný autor, zodpovědný za mnoho knih. Já zatím měla čest jen se dvěma z nich, přičemž právě Něco víc mě hodně bavilo, což pro mě samotnou bylo obrovským překvapením. Knížka je moc dobře strukturovaná, zajímavě napsaná, krásně snoubí hned několik žánrů a obsahuje pěkné myšlenky, které vám utkví. Ani nemluvím o tom, jak je graficky jednoduchá a přitom pěkná!

#3 Bábovky

Bábovkám se snad v době jejich největší slávy vyhnout nedalo. Povídky nejsou můj žánr, nečtu je, protože je nedokážu ocenit, ale Bábovky mě bavily. Jakkoli pochmurné a negativní, byly ze života, napsány okouzlující Radkou Třeštíkovou, která mě na facebooku prostě baví a tak nějak jsem chtěla otestovat, co na tom všichni vidí. I když je to čtení spíš pro sváteční čtenáře, takové ty co vyhledávají knihu jednou za rok, když jedou na dovolenou k moři, nemůžu k ní říct nic negativního, protože jsem ji prolítla raz dva. 

#4 Cinder

Měsíční kroniky jsou obrovsky populární v zahraničí, ale i u nás. Jak si ráda přečtu middle-grade knihy, pohádky mi tolik neříkají a retellingy už vůbec ne. Tahle kyborg Popelka se mi však dostala pod kůži, stejně jako holky z navazujících knih. Marissa psát umí a já si sakra už musím pořídit tu Winter! Kdo by nepotřeboval více Thornea ve svém životě!

#5 Dítě číslo 44

A do pětice všeho dobrého přihodím jeden příslib. Dítě číslo 44 ve své době válcovalo sociální sítě a nebylo blogera, který by o knize neslyšel, nemluvil, nebo si ji nechtěl přečíst. Já ji mám doma, podepsanou, četly ji už dvě členky mé rodiny a já pořád ne. Jak je to možné? Je to kniha přesně podle mého gusta s přesahem, ve který nemůžu u všech svých oblíbenců ani doufat. Tahle kniha leží doma snad každému a já ji do konce roku přečtu. Kvůli instagramu, kvůli blogování, kvůli sobě!

Ovlivnění sociálními sítěmi může dopadat různě. Jinak tomu není ani v oblasti knihomolské. Někdy se svezete na vlně nadšení, jindy vás humbuk dokonale odradí a někdy se musíte postavit na opuštěnou stranu barikády s těmi několika málo odvážlivci, kteří se odváží postavit většině. 

Jak často se vám stane, že se vám všemi milovaná kniha nelíbí?

Chcete-li se do Top 5 Wednesday zapojit, není problém. Nová témata jsou vyhlašována každý týden!

Pokud nevíte o co jde, co mě k zapojení se do tohoto projektu běžícího již od roku 2013 vedlo a jak jsem si jeho pravidla upravila k obrazu svému, úvodní článek najdete tady.

Předchozí články

Středa s Top 5 Wednesday #1 KNIHY, KTERÉ SI NIKDY NEPŘEČTU

Středa s Top 5 Wednesday #2 POSTAVY, KTERÉ BYSTE BRALI JAKO ČLENY RODINY

Středa s Top 5 Wednesday #3 KNÍŽKY, KTERÉ JE NEJLEPŠÍ ČÍST NASLEPO, BEZ ZNALOSTI ANOTACE

Číst dále

Středa s Top 5 Wednesday #3

 Středa, Top 5 Wednesday od Melindy je třeba!

Pokud nevíte o co jde, co mě k zapojení se do tohoto projektu běžícího již od roku 2013 vedlo a jak jsem si jeho pravidla upravila k obrazu svému, úvodní článek najdete tady.
Zadání je výjimečně aktuální a na svědomí ho jako vždy má Samantha z youtube kanálu Thougths on Tomes. Veškeré oficiální info najdete na jejich goodreads skupině.

KNÍŽKY, KTERÉ JE NEJLEPŠÍ ČÍST NASLEPO, BEZ ZNALOSTI ANOTACE

Při psaní tohoto tématu jsem se inspirovala svými vlastními recenzemi, ve kterých jsem zmiňovala, že bych bývala byla radši, kdybych si anotaci nepřečetla, nebo kdyby oficiální anotace vypadala jinak. Někdy mě těch pár řádků dokáže vytočit k nepříčetnosti, občas si ťukám na čelo, kdo tuhle anotaci schválil, když prozrazuje polovinu děje. I když mě právě anotace nejčastěji zaháčkuje ke koupi knihy, často se přistihnu, že vůbec nevím, o čem kniha má být a vlastně mi ten pocit dost vyhovuje.

#1 série Vampýrská akademie

Vampýrská akademie je právě příklad série, u které nechápu, kdo mohl schválit publikování neskutečně prozrazujících anotací. Vampýrská akademie je rozhodně série, kterou v jistém věku nebo rozpoložení má smysl číst, nicméně vše co potřebujete vědět předem o jejím obsahu víte už z názvu. A pak už vás nic nezastaví, dokud nepřečtete všech šest dílů. 

#2 Paměti imaginárního kamaráda

Roztomilá knížka o vztahu dítěte k imaginárnímu kamarádovi a důležitosti přátelství a víry v sám sebe. Další z příběhů o autismu zase tak trochu jinak. Její anotace bohužel prozrazuje příliš a během čtení se pak překvapení prakticky nedočkáte.

#3 Ostrov lhářů

Ostrov lhářů je jednou z těch knih, u kterých nejen nechcete znát anotaci, ale pokud možno nechcete o knize vědět absolutně nic, což je zrovna u hitu, který dva roky zpět proletěl blogosférou jako tajfun, poměrně nadlidský úkol. Třeba ale máte krátkou paměť jako já a můžete si luxus nevědění dovolit.

#4 Podle skutečného příběhu

Podle skutečného příběhu je kniha pro fajnšmekry hledající v oblasti psychologického thrilleru svěží vítr. Je to zatraceně propracovaná záležitost, která nepadne do noty každému, ale jakmile přistoupíte na hru, kterou Delphine de Vigan na stránkách rozehrála, nedokážete se odtrhnout a budete chtít, aby všechny knihy měly takové grády. 

#5 Okamžik všeho 

Okamžik všeho se pyšní velice zavádějící anotací, která uvádí spotřebitele čtenáře v omyl ohledně jejího skutečného obsahu, což je třeba v potravinářství protizákonným jednáním (jen tak pro zajímavost - to máte tak, když se chcete blýsknout, protože máte novou práci a získáváte profesní deformaci). Knížka samotná je celkem fajn, jen je o něčem úplně jiném, než naznačuje anotace. 

Jaké knížky byste si vy bývali byli rádi přečetli bez znalosti anotace? Nebo jste to snad již tak někdy udělali a máte pocit, že to bylo "nejlepší rozhodnutí vašeho života"?

Číst dále