O překládání s překladatelem - Romana Bičíková

Je tu opět středa a já vám přináším další článek ze série O překládání s překladatelem. 

Většina z vás jistě již slyšela o literárním festivalu Humbook, který se bude konat tuto sobotu v Praze v Holešovicích. Budete se zde moci setkat s několika zahraničními (Ruta Sepetys, Christopher Paolini), i českými autory a zúčastnit se mnoha zajímavých workshopů. Za všechny bych vyzdvihla hlavně "Jak se vaří kniha" a pro mě nejaktuálnější "Překladatelské oříšky". 

Jednou z překladatelek, která bude hovořit o slastech a strastech této opomíjené profese a překážek, které jim staví do cesty jazyková bariéra je Romana Bičíková, která mi před časem laskavě odpověděla na mé otázky.

Medailonek autorky:

Romana Bičíková je tlumočnice a překladatelka na volné noze. Knihy překládá pro nakladatelství CooBoo, Fragment a Host. Jazyky ji bavily odmalička a její práce je pro ni vlastně splněný sen.

Pro více informací o práci a klientech Romany Bičíkové klikněte zde.

Za všechny přeložené knihy má Romana Bičíková na svědomí například Všem klukům, které jsem milovala, První konec, Solitaire, Proč jsme se rozešli či trilogii Delirium a další tvorbu Lauren Oliver. 

No a teď už se ke konkrétním otázkám a odpovědím.

Romana Bičíková

Jak dlouho se zabýváte profesionálním překládáním?

Od chvíle, co jsem dokončila vysokou školu, tj. od roku 2011. Překládala jsem teda už i během studií, ale knížky jsem začala dělat až po promoci.

Co vás na vaší práci nejvíce baví? 

Baví mě, že je různorodá. Překládám totiž různé knížky, k tomu ještě tlumočím, učím angličtinu… Poskládám si práci zkrátka tak, jak se mi líbí. A co se týče samotného překládání knížek – vždycky jsem knihy milovala, jsem vášnivý čtenář už od dětství, a taky si ráda hraji se slovy a učím se stále nové věci, takže práce snů! Při překládání se člověk opravdu dozví hodně nového.

Co je pro vás hlavním faktorem při rozhodování, zda knihu přeložíte, nebo ne? Je vůbec takové rozhodnutí ve vašich rukou? 

Upřímně řečeno tím úplně hlavním faktorem pro mě je, jestli na ni mám v daném termínu čas. Většinou mám nasmlouvaných víc knížek dopředu, takže občas nějakou další musím odmítnout. Pak se taky dívám, o čem knížka je, ale zatím se mi nestalo, že by mi nakladatelství nabídlo něco, co bych nechtěla překládat jen kvůli tématu. Teda vlastně jednou, ale tam šlo spíš o to, že jsem věděla o člověku, který se o danou tématiku víc zajímá a byl tudíž vhodnější. A samozřejmě rozhodnutí, jestli překlad knihy přijmu, nebo ne, je zcela v mých rukou.

Jak probíhá přidělování knih k překladu? Můžete nakladatelství sám/sama navrhnout knihu k vydání, nebo vám je vždy prostě nabídnut určitý titul a poraďte si s ním? 

Zadávání knih k překladu probíhá tak, že nakladatelství má vybrané tituly, které chce vydat, a ty pak nabízí překladatelům. Naopak to nejspíš jde taky, ale já osobně jsem ještě nikdy nakladatelství žádnou knihu k vydání nedoporučovala. V tomhle věřím redaktorům, kteří mají přehled v tom, co se ve světě vydává, a dokážou dobře vybrat. A jak už jsem psala, kdyby mi nabídli něco, co překládat nechci, prostě to odmítnu.

Jste nějak žánrově vyhraněn/a? Je pro překladatele žánr při práci směrodatný? 

Nevím, jak moc je pro překladatele knih směrodatný žánr, nechci mluvit za všechny. Já sama dělám převážně YA, což je do určité míry dané tím, s jakými nakladatelstvími spolupracuju, a tím, že jsou redaktoři z nich spokojení s mou prací v tomhle žánru a podobné knížky mi nabízí. (A taky tím, že mě to prostě baví a YA knize dám vždycky přednost před třeba manuálem k pračce.) Ale už jsem překládala i pár knih pro mladší čtenáře, zvlášť fantasy, a poslední dobou se dostávám i k fotbalovým biografiím – fotbal je moje vášeň, takže jsem ráda, že už si dělám jméno i v tomhle "žánru".

Konzistentnost překladu je pro čtenáře poměrně důležitá. Jakmile začnete překládat jistého autora, máte na něj u daného vydavatelství víceméně monopol? 

V podstatě ano, ale ne nutně. Třeba u knížek, které mají víc dílů (teď hodně frčí knižní série, trilogie a podobně) se počítá s tím, že je překladatel udělá všechny. Existují ale překladatelé, kteří fakt mají "monopol" na jednoho autora. (Monopol zní trochu negativně… já radši říkám, že je někdo něčí "dvorní" překladatel.) U mě to je Lauren Oliver a Jenny Han – a probíhá to tak, že mi z nakladatelství dají vědět, že se chystá nová knížka od té které autorky, a jestli na ni budu mít čas. A obvykle se na termínu dohodneme tak, aby vyhovoval oběma stranám.

Jak dlouho vám trvá přeložit průměrně rozsáhlou knihu (řekněme 300 stran)? Kolikrát ji během překládání přečtete? Vracíte se ke "svým" knihám po vydání, třeba i po několika letech? 

Záleží na knize. Jsou knížky, které jdou skoro samy, jiné se zas musí opravdu "vysedět". Ale dejme tomu, že v průměru mi přeložit jednu knihu trvá čistého času tak měsíc (v případě, že pracuju disciplinovaně 7-8 hodin denně, takže na plný úvazek). Knížku většinou čtu předtím, než ji začnu překládat, potom ji překládám (to je svým způsobem taky čtení), pak po sobě čtu překlad, a potom ještě korekturu a sazbu. Takže teoreticky ji před vydáním přečtu pětkrát. Jakmile knížka vyjde, už se k ní moc nevracím, spíš jen sbírám ohlasy od lidí, co si ji přečtou. K překladu se vracím nejčastěji tehdy, když překládám druhý (třetí…) díl téže série, aby byl překlad konzistentní.

Máte i vlastní spisovatelskou zkušenost, případně toužil/a jste někdy po napsání vlastní knihy? 

Vlastní spisovatelskou zkušenost od dob psaní deníčku a slohů ve škole nemám, ani po napsání něčeho vlastního netoužím. Nemám totiž dobré nápady – takže i když psát umím, nikdy mě nenapadlo nic originálního, co bych napsat mohla (a co by za to stálo). Jsem vlastně dokonalá překladatelka – když mám impuls, tedy něco, co vymyslel někdo jiný, dokážu to "napsat" výborně. Ale je pravda, že jak mi přeložené knížky přibývají, hodně lidí se mě ptá, kdy už konečně napíšu něco vlastního. Haha, ne.

Konzultujete nějakým způsobem překlad přímo s autorem, případně odborníky na danou problematiku, nebo se spíš spoléháte na vlastní rešerši na internetu a vlastní znalosti a zkušenosti? 

Primárně se spoléhám sama na sebe. Google je v tomhle opravdu nenahraditelný pomocník. Ale samozřejmě jsou věci, které je potřeba konzultovat s někým, kdo jim rozumí. Dobrý příklad jsou přepisy jmen z jiných jazyků – japonštiny, arabštiny apod. Nebo když se v jedné knížce hrdina chlubil, jak vyhrál v pokeru – já pokeru nerozumím ani trochu, takže jsem se zeptala. Na tohle jsou super překladatelské skupiny na Facebooku, kde si s kolegy pomáháme navzájem. A samozřejmě občas se bavím i s autory – buď přes nakladatelství, které vezme moje dotazy a přepošle je, nebo se s nimi spojím sama, dneska to díky Twitteru, Goodreads a podobným vymoženostem není problém. Většina autorů jsou milí lidé, kteří nemají problém na otázky odpovědět.

Čtete ve volném čase literaturu v češtině, nebo preferujete originální znění? Dokážete si ještě užít knihy jako obyčejný čtenář, nikoli jako profesionál? Jak hodnotíte současnou úroveň překladů do češtiny? 

Čtu knihy v češtině i v jiných jazycích. Tam, kde originálu rozumím, si zpravidla radši přečtu knihu v původním znění. Ale to je v mém případě jen angličtina a španělština, takže knihy z jiných jazyků čtu v překladu. A naprostá většina toho, co takhle čtu, je z překladového hlediska na velmi dobré úrovni, ale vím, že existují i hodně špatné překlady, takže to nechci zobecňovat. Zavedená nakladatelství si ale na kvalitní překlad dávají pozor. Jinak si knížky jako čtenář užívám bez problému, dokážu se oprostit od své "profesionální deformace". Občas mně sice u knížky v cizím jazyce napadne, "jak by se tohle asi překládalo?", ale obvykle nad tím moc nedumám a jsem prostě ráda, že to nemusím překládat já. Zpravidla se prostě ponořím do příběhu a užívám si četbu.

Děláte záslužnou práci, ale jelikož je vaše jméno skryto až uvnitř knihy (a neskví se na obálce), čtenáři úsilí překladatele tolik neřeší (případně ho řeší jen v momentě, kdy je něco špatně). Jak se vyrovnáváte s "prací v anonymitě"? Nepřijde vám to trochu líto? 

Tohle mi vůbec nevadí. Nikdy jsem neměla ambice být moc na očích, i proto mě profese tlumočnice a překladatelky lákala.

Máte mezi svými překlady nějakou oblíbenou knihu a naopak existuje nějaký titul, se kterým jste bojoval/a? 

Mám několik knížek, na které jsem hrdá. Třeba Solitaire od Alice Osemanové, nebo teď moje první fotbalová, Pep Guardiola: První rok v Mnichově. Nic, s čím bych se vyloženě trápila, jsem zatím nepřekládala. Největší oříšek pro mě bývají jména ve fantasy, hlavně když je to pro děti, musí to být dobře vymyšlené, aby to vystihlo originál a zároveň to dobře znělo.

Spisovatelé nebo herci mají své vzory, máte mezi překladateli někoho, koho obdivujete a k jehož práci vzhlížíte s úctou? 

Vzhlížím s úctou ke všem literárním překladatelům, kteří překládají poctivě, protože sama vím, jaká je to málo placená dřina (i když nás to baví). Jinak samozřejmě nemůžu nezmínit překlad Harryho Pottera pánů Medkových, a taky obdivuju Viktora Janiše, jeho překlady je radost číst.

Máte na svou práci určený časový rámec? Jsou v dnešní době lhůty na překlad šibeniční, nebo máte víceméně volnou ruku? 

Na překlad knihy obvykle je určený časový rámec. Takže mám termín, do kterého musím překlad odevzdat. Na tomhle termínu se ale domlouvá překladatel s nakladatelstvím tak, aby to vyhovovalo oběma. Občas nějaká ta "šibeniční" lhůta přijde – když se jedná o knížku, kterou chce nakladatelství uvést na trh co nejdřív, ale to je opravdu výjimečná situace a jinak je obvykle času poměrně dost (pak ovšem záleží na tom, jak rychle ten který překladatel pracuje, případně o jak složitou knihu se jedná). Samozřejmě výhodou je, když může překladatel začít překládat, ještě než kniha v originále vyjde – u některých knih to tak je, pokud se nejedná o nějaký specifický případ typu právě Harry Potter. Pak se třeba může zdát divné, že kniha vyšla zároveň v originále i v češtině a že to snad překladatel přeložil přes noc, ale tak to není.

Máte nějaký způsob jak zůstávat v obraze, co se týče jazykových i jiných trendů, aktuálních odkazů a podobně?  

Zůstávat v obraze je v angličtině poměrně jednoduché – americké i britské filmy, seriály, knihy jsou snadno na dosah. Já sama trávím spoustu času tak trochu prokrastinačním brouzdáním po internetu, takže myslím, že v obraze docela jsem, a kde si nejsem jistá, zeptám se Googlu anebo kamarádů, kteří jsou rodilí mluvčí daného jazyka. (Obecně googlím a dohledávám docela dost, ještě jednou zdůrazňuju, díky bohu za Google!) Ve španělštině je situace o něco horší, ale taky se snažím si ji udržovat. A samozřejmě je důležité taky být v obraze, co se týče češtiny. Často se třeba svojí mladší sestry nebo mladších kamarádů ptám "hele, jak dneska říkáte tomu, když se někdo fakt hodně opije?" A podobně. Protože i čeština se neskutečně rychle proměňuje a překlad, třeba právě současné YA literatury, by to měl reflektovat.

Máte nějaký rituál spojený se svou prací? 

Já moc na rituály nedám. Můj nejoblíbenější rituál je asi chodit do knihkupectví a přesvědčovat se, že ta knížka, kterou jsem přeložila, tam opravdu je (pořád ještě mám chvíle, kdy nemůžu uvěřit tomu, že moje překlady fakt vycházejí a fakt se prodávají v opravdových knihkupectvích!), a potom dostat poštou autorské výtisky, vybalit je a zařadit je k ostatním do knihovničky, a těšit se z toho, jak řada "mých" knížek utěšeně narůstá. Doufám, že mi to tak vydrží ještě dlouho!

Máte-li na Romanu Bičíkovou nějaké otázky, směřujte je prosím do komentářů. Máte-li zájem si tuto sympatickou mladou slečnu poslechnout naživo, přijďte na Humbook, kde se dozvíte další zajímavosti ze světa překládání knih žánru YA. Baví-li vás tato série, vězte, že se ještě máte na co těšit.