Abeceda knihomola #K

Je tu další díl perfektního projektu, který mají na svědomí Kristý a Marky. Úkolem všech zúčastněných je vytvořit abecedu knihomolů, neboli jednou týdně zveřejnit tři asociace týkající se knih, začínající na dané písmeno. Tento týden se nese ve znamení písmene K. 



KOMOLENÍ
Komolení, to je moje. Nebo aspoň bývalo. Jeden můj kamarád tvrdí, že není možné, abych četla tak rychle, jak čtu. Jednou jsme si dali závod a zatímco on dospěl sotva do poloviny stránky, já už otáčela na další. Nevěří mi, že čtu celá slova, celé věty, každé písmenko. A v jednom případě má pravdu. Jakmile jde o jména, tím spíš složitá severská jména, přečtu si je jako celek sotva jednou a nadále už je vnímám jen jako shluk písmenek. Neumím to lépe popsat, ale když se v textu objevuje jméno znovu a znovu, už ho nečtu celé, ale prostě na něj jen kouknu, rozpoznám o koho jde, ale jednotlivé hlásky už nespojuji. A tím se někdy stane, že si dané jméno vysním nějakým způsobem a nikdy ho nevyslovím nahlas. A když pak vyjde z úst někoho jiného, hrozně mě překvapí, jak zní a že jsou v něm písmenka jinak, než jsem si celou dobu myslela. Na komolení jmen jsem (hlavně dřív) byla expert a jsem si jistá, že v tom nejsem sama.

KOMUNITA A KAMARÁDI
Před rokem a půl jsem dostala ten nejlepší nápad za celý svůj život. Založení blogu se zpočátku nezdálo, jako velká událost, ale když se na to podívám zpětně, jsem ráda za ten jeden večer, kdy jsem neměla co dělat a rozhodla se do toho konečně praštit. S myšlenkou, že psaní recenzí by mohlo být něco, v čem budu časem dobrá, jsem koketovala už dlouho. Bála jsem se však negativního, nebo co hůř, žádného ohlasu. Ale nakonec jsem si řekla, co tě nezabije, to tě posílí a klikla na tu svůdnou oranžovou ikonku.
A dnes jsem tady a neskutečně si užívám ten pocit, že jsem součástí skvělé blogerské a čtenářské komunity. Že mám přístup k názorům lidí se stejnými zájmy. Že jsem našla kamarády, na které nedám dopustit. Už ani nevím, jaké to bylo, když jsem tyhle spřízněné duše neměla. Když najednou zničehonic do vašeho života vstoupí lidé, se kterými si povídáte denně a kdy vaše rozhovory dávno překročily hranice knižních témat. Když víte, že se na ty lidi můžete spolehnout ať už půjde o cokoli. Když si na seznam opravdových přátel můžete připsat další jména. 
Pro mě jsou můj blogerský a reálný život ve dvou naprosto oddělených světech. Ale právě ony (vy víte o kom mluvím!) tyhle dva světy spojily dohromady. Děkuju!   

KOMUNIKACE A KOMENTÁŘE
Snad jediná věc je na blogu ještě lepší než ta možnost vyjádřit svůj názor prakticky na cokoli a tou je interakce se čtenáři. Miluju komentáře, miluju když v reakci na můj článek nebo recenzi vnesete do daného tématu taky část sebe a svého pohledu na věc. Miluju to, že ačkoli se známe jen skrz klávesnice, víme toho o sobě tolik, že mám někdy pocit, že vás znám lépe, než třeba lidi se kterými jsem chodila 8 let na gympl. Možná to zní dost smutně, ale je to tak. Mám vás zájem poznat, ať už virtuálně, nebo osobně, protože vím, že ať se sejdeme kdykoli a kdekoli, nikdy se spolu nebudeme nudit, a budeme si mít o čem povídat. Choďte na srazy a nejen tam. Moc ráda se s kýmkoli z vás potkám!

Máte také talent na komolení knižních jmen? Jak nahlížíte na blogerskou komunitu? Je pro vás v rámci knižních blogů důležitá komunikace a zpětná vazba? :)