27. 5. 2017

Tajemství hřbitova Crossbones – Kate Rhodes (Alice Quentin #1)

Alice Quentinová při jednom ze svých běžeckých okruhů naráží na tělo mrtvé ženy přímo před hřbitovem Crossbones Yard. Tělo nese znepokojivé známky mučení a nezaměnitelný podpis dvojice brutálních sériových vrahů Raye a Marie Bensonových. Ray je však již po smrti a Marie je pod zámkem. Stihli před svým odsouzením někoho zaučit, nebo informace z tehdejšího vyšetřování pronikly na veřejnost a někdo se jejich prací inspiroval?

Alice je londýnská psycholožka a většinou se zabývá případy, které se do její ordinace dostanou na doporučení obvodního lékaře. Vede například kurz zvládání vzteku, nebo se stará o vyléčení mladé anorektičky. Nyní dostává za úkol sestavit psychologický profil vraha, který má být propuštěn na svobodu. Navíc si sama z minulosti vleče závaží problémů z dětství a každý den se vyrovnává s vlastními démony.

Autorka Kate Rhodes zřejmě zastává obecný stereotyp, že psychology se stávají lidé, kteří mají plno neuróz a nevědí si rady sami se sebou. Alice je ukázkový případ pro odborníka a její minulé i současné problémy by s tak ledovým klidem dokázal ustát málokdo. Odcizení s matkou, psychicky nemocný a nebezpečný bratr, klaustrofobie a neochota se někomu odevzdat ji věrně provázejí každodenním životem. Naštěstí má Lolu, přítelkyni z mládí, emotivní herečku, která do Alicina života vnáší alespoň trochu světla. Alice se nyní má podílet na vyšetřování vraždy, do které se nechtěně zapletla tím, že nalezla tělo. Policie si cení jejích schopností a začíná si její odbornou pomoc žádat pravidelně. Alice má sice pocit, že se dusí, ale jako obvykle zatne zuby a drží pusu a krok. Co to dělá s jejím vlastním psychickým zdravím je pro ni vedlejší.

Alice je naprosto nezajímavá, nesympatická a nezapamatovatelná hlavní postava. Jak už to tak u lidí zabývající se cizími životy bývá, je naprosto slepá k věcem odehrávajícím se jí přímo pod nosem ve vlastní rodině či vlastní hlavě. Chování všech postav je velice nekonzistentní, hrdinové se rozhodují a chovají se tak, jak se to zrovna do příběhu hodí.  Rozhovory ani události nepůsobí reálně, jsou to jen slova, která nepopisují děj tak, jak by se skutečně mohl odehrát a rozhovory si autorka zřejmě nepředstavila tak, jak by probíhaly v reálu. Vyprávění je odtažité a podivně odosobněné, což byl možná záměr, nicméně to rozhodně nepřispívá ke čtivosti či k ponoření se do děje, který mohl být strhující. Námět a všechny ty drobnosti, které autorka do příběhu vložila by samostatně vydaly na dobrý, akcí i psychologií nadupaný příběh, nicméně rozpracováno je to velice kostrbatě a všechno strhující napětí jednoduše vyšumí do ztracena.

Děj se spíše než kolem vyšetřování či honby za spravedlností točí kolem Alicina běhání, které ji jako jediné osvobozuje, kolem jejího komplikovaných rodinných vztahů, její lásky k bratrovi trpícímu bipolární poruchou a závislostí na drogách a jejího milostného vzplanutí. Alice navíc dostává výhružné vyděračské dopisy a vypadá to, že by na její bezpečí mohl mít spadeno jeden z jejích bývalých přítelů, takže právě její neschopnost se vázat a neustálá potřeba od sebe odhánět vhodné muže ji pravděpodobně dostává do prekérních situací.

Kniha se tváří jako strhující a vytříbený thriller, ale asi žádné slovo nevystihuje Tajemství hřbitova Crossbones méně. Při čtení neustále čekáte, kdy se to konečně rozjede, kdy přijde povědomé mrazení a nedočkavé otáčení stránek nabouchaných napětím, kdy vás konečně začne zajímat, co se děje. Bohužel je celá kniha v podstatě rozjezdem a mírně akčně vrcholí tolika stránkami, že by se to dalo spočítat na prstech jedné ruky. Vyšetřování a záhady zde hrají druhé housle, samotný hřbitov Crossbones není v pravém slova smyslu ani kulisou, natož snad aby měla jeho zmínka v titulu knihy nějaký hlubší význam a rozuzlení nepřekvapuje, neboť zkušenější čtenář získá podezření dávno předtím, než postavy v knize poznají, že něco nehraje.


Jednoduchý jazyk, rozumné množství postav a srozumitelnost děje napomáhají čtenáři být neustále v obraze. Při čtení nebudete ani na moment tápat, ani se nebudete muset vracet o pár stránek, abyste se ujistili, co se právě stalo. Tři stovky stránek utečou ani nebudete vědět jak, částečně proto, že budete pořád čekat na něco, co nenastane. Po dočtení už si na postavy pravděpodobně nikdy v životě nevzpomenete. Milovníci krvavých scén a překvapivých odhalení si na své nepřijdou, zatímco příznivci psychologických příběhů s romantickou zápletkou děj díky exkurzům do Alicina mozku jistě ocení. Dle mého názoru si však kniha nezaslouží zařazení mezi thrillery a díky němu ztrácí kontakt se svou skutečnou cílovou skupinou čtenářů. Pokud vás zajímá čtení o citovém a psychologickém rozpoložení hrdinky, která se minula povoláním, protože se v lidech až podezřele často mýlí, ale má ve svém životě tolik dramatu, že to vydá na knihu, Tajemství hřbitova Crossbones je to pravé ořechové pro vás. 

50 %

Knihu zakoupíte na stránkách Knihy Omega a na e-shopu Knihy Dobrovský.
Share:

23. 5. 2017

Báječné dny - Raphael Montes

Teo necítí emoce. Je studentem medicíny a nejlépe se cítí na oddělení patologie. Jeho nejlepší přítelkyně je mrtvola Gertruda, kterou si oblíbil při hodinách anatomie. Mimo to se stýká už pouze se svou invalidní matkou, která ho jednoho dne přivede na barbecue u svých přátel. Teo tam pozná živelnou, exotickou a spontánní studentku Clarice, která na něj zapůsobí tak silně, že ji začne posedle pronásledovat a je odhodlán jí splnit sen. Teo chce Clarice vzít na roadtrip po Brazílií a hodlá to provést za každou cenu. Unese ji tedy a je odhodlán ji přimět, aby se do něho během cestování zamilovala.

Teo byl odmalička jiný než ostatní. Vyrůstal v privilegované rodině a nyní je studentem prestižní univerzity. Svůj život zasvětil studiu medicíny a zkoumání fungování lidského těla. Věci, které ostatní znechucují, jeho fascinují. Je vegetarián a nikdy by neublížil ani mouše. Alespoň ze svého pohledu přece není žádný vrah a násilník. Občas přemýšlí, jak by se asi měl cítit, kdyby jeho matka zemřela, ale ví, že by se necítil vlastně nijak. Po setkání s Clarice však zjistí, že pouze ona v něm dokáže vyvolat cosi podobného emocím, a tak se na ni upne.

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.
Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství XYZ.
Share:

18. 5. 2017

Závěje - Marit Reiersgard

Je leden a na norské městečko Lier se neúnavně sypou závěje sněhu. Pětiletá Oda je neuvěřitelně otrávená, že nebudou k večeři palačinky, a tak se chce alespoň na chviličku podívat ven a užít si sněhové nadílky. Její matce z ní už jde hlava kolem, ale ven se jí nechce, pustí tedy Odu samotnou a průběžně ji kontroluje z okna. Z ničeho nic je však holčička pryč. Hysterická matka se vydá dceru hledat, nakonec jí však nezbyde než uznat, že se Oda ztratila a přivolat na pomoc policii. Rozjíždí se vyšetřování a vypadá to, jako by každý z obyvatelů městečka nějakým způsobem spojený s případem měl pár kostlivců ve skříni, kteří začínají zázračně vypadávat. V průběhu vyšetřování je navíc objevena mrtvola místní umělkyně, jejíž smrt se zdá být stejně záhadná, jako Odino zmizení. Mají oba případy nějakou spojitost? A pokud ano, jakou?

Solveig a její manžel Erik jsou v městečku noví. Zatím si v okolí nestačili najít žádné přátele ani známé, ale jakmile se ztratí jejich dítě, začíná to vypadat, jako by v blízkosti jejich domu byli všichni možnými podezřelými. Navíc má Solveig tušení, že by v Odině zmizení mohl mít prsty i někdo z její minulosti, kterou se tak usilovně snaží hodit za hlavu.

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.
Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Kniha Zlín.
Share:

14. 5. 2017

Když to tam není, tak to tam nehledej - Ivana Chřibková (Suchý hadr na dně mořském #2)

Anna se ze dne na den rozhodla přestěhovat z rodné vesničky přímo do hlavního města jen s pár svetry a příborem zabaleným v utěrce. Nosí kabát po babičce a spí ve spacáku ve sklepním bytě, odkud má výhled jen na psí zadky, ale podařilo se jí utéct před minulostí, která pořád trochu bolí. I nadále se snaží postavit na vlastní nohy, najde si práci, bydlení, přátele i někoho do života. Hledá a nenachází, proplouvá existencí a snaží se jít dál. Někdy to se ale život zkrátka zacyklí a posouvat se znamená vlastně udělat ten příslovečný krok zpátky.

Když to tam není, tak to tam nehledej je volným pokračováním knihy Suchý hadr na dně mořském. S Annou se tedy již důvěrně známe, vzpomínáme na její trampoty z dětství a s každou otočenou stránkou k nim přičítáme další a další, protože Anna je něco jako chodící katastrofa. Dočasně pracuje v knihkupectví, kde se na ní valí jedna trapná situace za druhou, ale potká tu i lidi, kteří do jejího životního konceptu zapadnou přesně na to správné místo. Hlavní oporu jí však do cesty přivane náhoda. Za to, že pozná Naďu vděčí svému zlozvyku stejnou měrou jako přeteklému poháru trpělivosti. Čůrající psí zadky totiž člověk zvládne obdivovat jen velmi omezenou dobu. Její život se navíc začne ubírat za novým cílem poté, co v tramvaji potká svou inspirující motivaci, k jejímuž naplnění od té chvíle směřuje.

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.
Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Bookmedia.
Share:

12. 5. 2017

Manželé odvedle - Shari Lapena

Anne a Marco se vydali na večírek k sousedům a nechali své šestiměsíční miminko doma. Hostitelka si totiž nepřála, aby ho s sebou brali, rušilo by a ona chtěla uspořádat večer jen pro dospělé. Rodiče na poslední chvíli nesehnali hlídání, ale co by se taky mohlo stát. Vždyť budou hned za stěnou, s elektronickou chůvičkou a každou půl hodinu budou na střídačku chodit malou zkontrolovat. Jenže po jejich návratu domů jsou domovní dveře dokořán a postýlka prázdná. Kam se maličká poděla? Kdo se postaral, aby zmizela a proč? Kolotoč paranoidního pátrání se roztáčí.

Anne a Marco milují svou krásnou dceru a milují se i navzájem. Stejně jako ostatní manželské páry mají různé drobné neshody, ale většinou si dokážou o všem rozumně promluvit. Mimo těch nepříjemných věcí, u kterých platí jakási nepsaná úmluva, že se o nich nezačíná. Po porodu si je Anne nejistá sama sebou, s čímž se odmítá svěřit Marcovi. Marco se ji zase snaží všemožně chránit, a proto má také vlastní tajemství. Nyní, když se ocitli uprostřed noční můry a jejich nejdražší holčička je pryč, nastává opravdová zkouška jejich vztahu a pravda vyvěrá na povrch.

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.
Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Knižní klub.
Share:

10. 5. 2017

Město zrcadel - Justin Cronin (Přechod #3)

Století hrůz a Viráků už je minulostí. Brány opevněných měst se začínají otevírat a potomci přeživších budují novou společnost. Osidlují opuštěné usedlosti a snaží se z popela vzkřísit starý způsob života. Někteří už Viráky a všechen ten strach považují jen za babské povídačky a věří ve světlé zítřky. Jenže v New Yorku se pořád skrývá Nula. Tim Fanning, první z nakažených žije jen pro pomstu. A tou pomstou má být vražda Amy, Dívky z Neznáma. To ona je poslední nadějí lidstva. Ale bude muset obětovat vše, na čem jí kdy záleželo.

I ve Městě zrcadel se vracíme mezi staré známé postavy, jejichž osud nás zajímá úplně nejvíc. Peter, Alicia, Sara, Hollis, Michael, Greer a samozřejmě Amy. Skoro všichni byli nuceni dospět a zestárnout poněkud rychleji, než by se jim líbilo, ale zatím se drží. Nyní je čeká vůbec největší výzva v životě.
Množství vedlejších, ale důležitých postav je někdy náročné sledovat, ale jakmile se čtenář zorientuje a opět se dostane do rytmu série, najednou jsou pro něj i oni nedílnou součástí historie.

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.
Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Knižní klub.
Share:

8. 5. 2017

O překládání s překladatelem - Michael Alexa

Pamatujete si ještě na můj projekt o překládání s překladatelem?  Stále mám v zásobě pár zajímavých rozhovorů a nyní jsem se rozhodla s vámi zase o jeden podělit. Člověk by nevěřil, jak ohromné množství času uplynulo od toho posledního, ale je to tak. Tentokrát se s námi o své zkušenosti podělil "nováček" Michael Alexa.



Medailonek překladatele:
MA (nar. 1989) je doktorandem oboru polská literatura na FF MU v Brně, žije v Praze. Věnuje se překládání z polštiny a okrajově i literární publicistice. Naposledy publikoval výbor z básní Adama Zagajewského jménem Neviditelné věci (Protimluv 2015). 

Share:

6. 5. 2017

Kluk z kostek - Keith Stuart

Alexův život, jak ho znal, je v troskách. Vzhledem k neshodám s manželkou Jody je nucen opustit ji i svého autistického syna Sama, a navíc přichází o práci, kterou sice nenáviděl, ale byla v posledních letech jeho jedinou jistotou a hlavní zástěrkou pro nedostatek snahy prohloubit nebo vůbec udržet vztah se svou rodinou. Z ničeho nic je sám a má čas se zamyslet nad vším, co jeho kompletní selhání způsobilo. Pere se se svými traumaty z minulosti a uvědomuje si, že pokud rychle něco nezmění, přijde o Jody i Sama nadobro.

Alex je netrpělivý a vždy má po ruce přesvědčivou výmluvu, proč nemůže trávit čas se svým synem Samem. Není zbabělec, jen se s ním nikdy nenaučil komunikovat, postrádal ochotu mu naslouchat a pokusit se pochopit, jak moc matoucí pro Sama musí být celý ten hlučný svět. Jody Alexovu absolutní apatii a přeměnu v mistra úhybných manévrů snášela několik let, ale nyní i její pohár trpělivosti přetekl. Rozhodne se, že manželské odloučení bude pro všechny nejlepší cestou z průšvihu.

Share:

2. 5. 2017

Myslete na děti! - Ian McEwan

Soudkyně Fiona řeší komplikovaný soudní spor. Sedmnáctiletý Adam umírá na leukemii a jediné, co mu může zachránit život je krevní transfuze v kombinaci s několika léky. Vzhledem k náboženskému přesvědčení však transfuzi odmítá. On i jeho rodina totiž patří ke Svědkům Jehovovým a nemocnice se rozhodne právo podat transfuzi pacientovi bez jeho souhlasu vymáhat soudně. Nyní je na Fioně vynést rozsudek, který rozhodne o chlapcově životě či smrti. Musí se rozhodnout, co je v chlapcově nejlepším zájmu a nenechat se ovlivnit city.

Fioně táhne na šedesát a je uznávanou soudkyní Vrchního soudu. Má na kontě nespočet důležitých případů a rozhodnutí, která některým lidem změnila život. A nyní stojí před dalším téměř neřešitelným případem. Aby toho nebylo málo, mimo pracovního vytížení se jí do života přimotává manželská krize. Její životní láska se rozhodne si ještě v životě naposledy užít a věčně unavená a do práce ponořená Fiona do jeho scénáře již bohužel nezapadá.

Myslete na děti je útlá knížečka, která však skrývá ohromné poselství a nespočet námětů k zamyšlení. Podání je lehce suchopárné. Není divu, však jde o příběh ze soudního a právnického prostředí, kde je všechno nalinkováno, kde se vše do puntíku dodržuje, kde jde o formulace, o slova, o skulinky a hračičkování se slovy. Sama Fiona je lehce upjatá dáma, která se díky své profesi musela obrnit před nevídanou krutostí, násilím, psychickým týráním, zanedbáváním, náboženskými rozepřemi, trpícími dětmi, ale i přehnané empatii či snad dokonce zalíbení v některých klientech.

McEwanův styl je strohý, ale zároveň plný malebných popisů, ze kterých úplně cítíte všechny ty detaily, vůně i pocity. Akce se tu nedočkáte, zato o momenty, kdy vám zatrne a nebude vám plně lehko u srdce tu není nouze. Téma je bezpochyby těžké, takže kdo si přečte anotaci, samozřejmě nepůjde do knihy s tím, že se pročte sluníčkovým světem až k samozřejmému happy-endu. Přesto však v některých chvílích budete lapat po dechu nad chladem, necitelností a profesionalitou hlavní hrdinky, ale zároveň budete stoprocentně přesvědčení o tom, že se chová líp, než byste to kdy dokázali vy. Možná to zní zvláštně, ale ona je zároveň velmi empatická a citově založená, ale dovede dobře oddělit pracovní a osobní život. Dvě roviny, které se k sobě nyní tak nenadále přiblížily.

Autorův pohled na náboženství je naprosto unikátní. Naivita, kterou dal do vínku Adamovi vypovídá o mnohém a vysílá signál společnosti důrazněji, než by se zprvu mohlo zdát. Z dnešního pohledu je zajímavé i to, která náboženství bere v úvahu a polemice se kterými se vyhýbá. Náboženství, morálka, soudnictví, právo a vztahy, to jsou ústřední témata knihy s titulem, který se v překladu samotnému autorovi nelíbí a dle jeho názoru při zpětném převodu do angličtiny "zní strašně".

Myslete na děti není kniha k odpočinku. Je trochu těžší na mentální zpracování, což však neznamená, že by se nečetla dobře. Obsahuje hodně důležitých myšlenek a má přesně takovou hloubku, jakou se v ní rozhodnete vidět. Neapeluje, nedojímá, nedramatizuje, nebagatelizuje, ani nepodsouvá názory. Kniha tak nějak prostě plyne a je na vás, co si z ní vezmete. 


70%
Share:

Chladná krev - Lisa Jackson (New Orelans #2)

Olivia Benchettová zdědila po své babičce dar vidění. Většinou se její vize omezovaly na rozmazané, ničím zajímavé obrazy. Poslední dobou však přicházejí ve spánku, jsou čím dál tím konkrétnější a stávají se děsivě realistickými nočními můrami o brutálních vraždách. Olivia se pokusí svěřit policii. Jejich skepse však samozřejmě nezná hranic. Aspoň do chvíle, než najdou místo činu přesně v té podobě, v jaké je bláznivka z bažiny, jak Olivii přezdívají, popsala. Jak, si mohla být tak jistá detaily, pokud by sama nevraždila, nebo nebyla skutečně obdařena parapsychologickými schopnostmi?

Olivia se na sklonku života své babičky stěhuje zpět do domu, kde vyrostla a kde ji právě babička Gin vychovala. Její dětství s matkou neschopnou lásky, jejími neustále přicházejícími a odcházejícími partnery a bez otce nestálo za nic a jediné její radostné vzpomínky se pojí právě s babičkou, která, ač vzorná katolička, jako jediná Oliviiným historkám o vizích věřila a podporovala je. Sama totiž koketovala s vúdú, vykládala tarot a četla budoucnost z čajových lístků. Nyní už je však Olivia na svá děsivá vidění sama a jak se zdá, je jediným svědkem vražd, které podle všeho páchá kněz ve jménu Boha. Detektivové Bentz a Montoya se nemohou ubránit pocitu déja vu a do vyšetřování se vrhají po hlavě.
Share:

1. 5. 2017

Horká krev - Lisa Jackson (New Orleans #1)

Samanta Leedsová je psycholožka. Po několika letech okolnostmi vynucené pauzy v soukromé praxi se vrací do rádia, aby pokračovala v úspěchu své rozhlasové show, která si klade za cíl radit a pomáhat lidem, kteří seberou odvahu a své problémy se rozhodnou sdělit do éteru. Kromě zoufalých posluchačů je ale nyní Sam konfrontována Otcem Johnem. Mužem, který ji obviňuje ze spáchání těžkých hříchů, za které má dle jeho názoru Samanta brzy pykat. V New Orelans navíc začnou podezřele často umírat prostitutky, všechny uškrcené záhadným nástrojem zanechávajícím na krku usvědčující stopy a výhružky Otce Johna se již neomezují pouze na Samantino vysílání.

Samanta Leedsová se vrací z vypečené dovolené v Mexiku do neméně kruté reality. Svou práci v rádiu miluje, ale už opravdu dlouho nebyla tak vyděšená jako teď, když si záhadný cizinec její show vybral jako místo, kde by si s ní měl vyřídit staré účty a dokonce jí začal vyhrožovat i soukromě. Samantě se navíc zdá, že ji v jejím domě u jezera neustále někdo sleduje a není daleko od pravdy. Jako by toho nebylo málo, do sousedství se v tomto stresujícím období přistěhoval pohledný mladý muž, který se Samantě snaží dostat pod kůži, seč mu síly stačí a ač Sam ví, že by jeho šarmu podléhat neměla, vzhledem k tomu, jak příhodně načasované je jeho objevení se v její blízkosti, její splašené hormony hovoří jinak.
Share:

21. 4. 2017

Jedničky a nuly - Tomáš Grombíř

Přicházejí devadesátá léta, kdy jsou počítače a internet ještě v plenkách. Šedá zóna podnikání a kuponová privatizace vystřelí Adriana do top managementu v toho času rozvíjející se společnosti tunelářských bossů, později nadnárodní korporaci internetového impéria ovládající právě se rodící trh s virtuálními produkty.

Adrian byl vždycky nula. Odmalička šikanovaný starším bratrem, mezi spolužáky opomíjený, rodiči v podstatě považovaný za opožděného. On však měl pouze jiné zájmy, než jeho vrstevníci. Jakmile se přihlásil do kroužku programování, okamžitě začal vynikat pílí a výsledky i mezi mnohem staršími dětmi, které se zajímaly pouze o primitivní počítačové hry za odměnu, které směly hrát vždy na konci hodiny. Poté, co se v lidech několikrát zklamal však Adrian získal talent být ve správnou dobu na správném místě a dobrou příležitost ucítit na sto honů, což mu zajistilo první milion na kontě ještě před pětadvacítkou. A tím to zdaleka neskončilo.

Česká literatura si jede na fenoménu ztroskotanců, kteří selhávají v určitých životních rozhodnutích. V některých aspektech života jsou sice úspěšní a činorodí, ale na poli vztahů a věcí, na kterých opravdu záleží jsou totálně mimo. Jinak na tom není ani Adrian a Jedničky a nuly. Osobní život, nebo aspoň ten zlomek, kterým by se dala jeho existence mimo práci nazvat, se točí kolem bezvýznamného sexu za peníze pouze jako prostředku uvolnění napětí, nulové emoční vazby a marnění nejlepších let honbou za úspěchem, kterému však doba neopakovatelně přeje.

Kniha Jedničky a nuly má pochmurnou atmosféru devadesátek, která je pro naši současnou literaturu tak typická. Je plná kontrastů, jedniček a nul, ať už v podobě digitálních dat, úplatků či samotných lidí. Poukazuje na revoluční převraty nejen v historii, ale také na poli digitalizace a internetu. Příběh z dějového hlediska zaujme hlavně jedince, které trochu rozvoj počítačové doby a generace zajímá a kdo se v problematice alespoň povrchně orientuje. Pokud čekáte román o člověku, který ke štěstí přišel a jeho strastiplné a krví a potem vykoupené cestě k úspěchu, jste na špatné adrese. Tohle je příběh o tom, jaké to je být tím prvním, kdo má nápad, nebo si ho umí šikovně vypůjčit a našroubovat na potřeby vlastního národa. Je to příběh o Googlu, Facebooku, aplikacích, akciích, penězích a korporátních válkách. Autor má někdy sklony ke zbytečné dramatizaci a amerikanizaci zápletek, čímž lehce ubírá na autenticitě, protože se zkrátka do naší zemičky nehodí.

České prostředí je samozřejmě velkou výhodou, zejména Pražáci si přijdou na své, ale hrdinové se na několik okamžiků ocitnou i v několika malebných dědinách české republiky a také v lesklém a futuristickém Sillicon Valley.  Nechybí ani typicky český sebemrskačský a zahořklý humor, jakási rezignace na život a degradace existence na pouhé živoření.
Kniha je mimo jiné varováním před všemocnou online sítí, kde se žádná informace neztratí a každý střípek o vás se dá lehce zneužít. Pere se s tématem ztráty identity a soukromí a až na dřeň rozebírá zranitelnost každého internetového závisláka.

Prolínání smyšleného životního příběhu se skutečným světem čas od času zaskřípe a chvílemi se možná až zbytečně vleče, ale to není nic ve srovnání s tím, jak je kniha jako celek pro správnou cílovku čtivá a zábavná. Suchopárný rozvoj world wide webu podává autor jako balíček nadupaný zajímavostmi, ideály, mafií a pornem. Podobnost s osobami žijícími či zesnulými má být čistě náhodná, ale samozřejmě není těžké odhadnout, kdo byl autorovi, potažmo Adrianovi vzorem.

Jedničky a nuly jsou solidním románem z prostředí českého vysokého managementu, přitažlivým zejména pro milovníky těch "jedniček a nul", které se skrývají ve všech přístrojích, které dnes považujeme za samozřejmost.  Pokud vám nevadí lehká klišé, aspoň trochu se zajímáte o IT technologie a vyrostli jste v devadesátkách, kniha se vás pravděpodobně dotkne o něco víc, než ostatních čtenářů, kteří vyjmenovaná kritéria nesplňují. Tomáš Grombíř rozhodně ukázal, že je třeba s ním do budoucna počítat a já si jeho další případný počin moc ráda přečtu.

70%
Share:

13. 4. 2017

Patnáctý skandál - James Patterson a Maxine Paetro (Ženský vyšetřovací klub #15)

Lindsay by nejraději trávila každou volnou minutu se svým miminkem, práce jedné z nejlepších sanfranciských policistek jí však dává zabrat.
Čtyřnásobná vražda v luxusním hotelu Four Seasons je o to záhadnější, že při ní zmizí krásná svůdná blondýna, jejíž role v celém případu je nejasná. Byla obětí nebo pachatelem? Je na útěku, unesená či mrtvá? Když se ale z povrchu zemského vypaří i Joe Molinari, manžel Lindsay, detektivčin svět jak ho znala se začíná hroutit. Je Joe nějak zapletený do chladnokrevné vraždy, nebo dokonce na útěku s neznámou novodobou "Mata Hari"?

Lindsay Boxerová si naplno užívá mateřství. Julii miluje nade vše, stejně jako svou sousedku a chůvu v jedné osobě, paní Roseovou, která je jí v momentálním pracovním nasazení obrovskou oporou. Jakmile se Joe záhadně ztratí, Lindsay si její pomoci cení více, než kdy dřív. Naštěstí má také kamarádky Yuki, Claire a Cindy, se kterými tvoří už sehraný vyšetřovací tým. Do záhad, na které je policie krátká se pouští s přirozenou vervou a to by v tom byl čert, aby na Lindsayinu situaci nevrhly alespoň ždibec světla.

James Patterson a Maxine Paetro jsou sehraná dvojka. Společnými silami vydali už nespočet románů a mezi jejich korunní dílo patří bezesporu série Ženský vyšetřovací klub. Jejich spolupráce nese kýžené ovoce a jejich fantazie nezná hranic. Dokonalá souhra všech detailů, napínavé zápletky, nápaditá řešení a mistrovské zvládnutí dramatických situací z nich právem dělá autory jedněch z nejčtenějších detektivek na světě.

Čtení knih z této série je jako návrat ke starým známým. Je to pocit, jako když si oblečete svoje oblíbené obnošené džíny. Všechno zapadne na svoje místo a vyvolává ve vás pocit bezpečí a jistoty a starého známého mrazení. Patnáctý skandál se podobně jako všechny knihy se jménem James Patterson na obálce, dá snadno přečíst na jedno posezení. Přispívá k tomu nejen poutavý motiv nastíněný v anotaci, ale i neuvěřitelná lehkost náročných témat, pro knihy této série tak typická.

Patnáctý skandál se v ničem neliší od ostatních dílů série a vlastně ani ostatních "pattersonovek", což možná zní jako kritika. Je to však právě naopak. Právě ta konzistentnost a soulad mezi díly dělá sérii tak úspěšnou. Autoři mají stále co nabídnout a nějak se nebojím, že by někdy v nejbližší době došlo k vyschnutí inspirace. To ostatně naznačuje i samotný závěr knihy, který je jasným příslibem pro fanoušky série.

Patnáctý skandál nevybočuje ze zaběhnutého schématu a drží laťku již dlouho rozjeté série. Hrdinové jsou nám důvěrně známí, stejně jako peripetie jejich soukromých životů. Čtenáři se k Lindsay vrací nejen kvůli detektivní lince, ale také kvůli jejímu osobnímu životu, který krásně propojuje všechny ty roky u policie a dělá sérii tak přitažlivou pro své věrné i pro ty, kdo mají pocit, že jim již jednodílné detektivky nemají co nabídnout.

80%

Ráda bych touto cestou poděkovala nakladatelství Alpress za posktnutí recenzního výtisku.
Patnáctý skandál objednávejte zde.

Share:

11. 4. 2017

Norma - Sofi Oksanen

Norma Ross má tajemství tak velké, že ho za celý její život neznal nikdo jiný, než její matka. Ta však před nedávnem spáchala sebevraždu skokem pod metro a Norma je nyní na své starosti sama. Po pohřbu Normu kontaktuje neznámý muž, který si s ní chce si s ní promluvit a má pocit, že je to i v jejím zájmu. Ona váhá, ale zvědavost zjistit pravdu o matčině smrti, která možná nakonec přece jen nebyla tak úplně sebevraždou, je silnější.

Norma, obyvatelka bohémské čtvrti v Helsinkách, dívka, které nadměrně rychle rostou vlasy a která je více, než osamělá, se pouští do pátrání po skutečné příčině, která dohnala její matku pod kola rozjetého vlaku. Jak lze odvodit už z mimořádných růstových vlastností její kštice, nejde jen tak o obyčejné vlasy. Ty vlasy totiž propůjčují Normě neobyčejnou schopnost odhalovat zdravotní stav a emoce lidí v jejím okolí, mají dokonalé vlastnosti pro paruky a mimo jiné se dají kouřit a mají halucinogenní a až magicky léčivé účinky.

Norma je kniha o mafiánské rodině podnikající v kadeřnickém oboru, kde obchodují s fenomenálními lidskými vlasy. Jejich působnost navíc sahá i do překupnického kšeftování s dělohami, resp. náhradními matkami.
Kadeřnictví pyšnící se pověstí o nejlepších vlasech samozřejmě pase po speciálním zboží, kterým je zásoboval Anita, shodou okolností právě zemřelá zaměstnankyně kadeřnictví a Normina matka v jedné osobě. Neznámý muž, toho času již identifikovaný jménem Max Lambert, majitel Čarovlásky a jeho dvě děti, jsou odhodláni se Normě dostat na kobylku a vymámit z ní kontakt na dodavatele dokonalých "ukrajinských vlasů."
Norma navíc po matčině pohřbu objeví něco, co ji pomůže pochopit, kým vlastně je a co všechno před ní matka celý život tajila.

Zdá se vám Norma, kniha o mafiánském kadeřnictví jménem Čarovláska, obchodování s lidmi a o vlasech co se dají kouřit jako největší slátanina, o které jste kdy v životě slyšeli? Nebudete daleko od pravdy. Norma je přesně tak "nenormální" jak se na první pohled zdá. Každá z linek by mohla klidně fungovat jako samostatný příběh, ale tenhle guláš všeho od pohádky, přes gangsterský thriller po román plný magického realismu zkrátka nefunguje. Je to výsměch všem knihám o mafii je tak absurdní, že přesahuje všechny hranice té snesitelné "zvláštnosti" v záplavě obyčejných knih a absolutně nedává smysl na začátku, uprostřed, ani v závěru.

Nápad s mrtvou schránkou a jakýmsi Anitiným hlasem ze záhrobí, který má být určen pouze Normě je fantastický. Celá historie Norminy rodiny je nesmírně zajímavá a mohla by být dobrým základem pro skvělou knihu. Jenže tam se to autorce právě vymklo z rukou. Kniha jako celek je neuvěřitelně nepřehledná, matoucí, divná, a pokud si podobně jako hrdinka sem tam nešlehnete něco na nakopnutí, nejspíš pro vás bude, stejně jako pro mě, naprosto neuchopitelná, nepochopitelná a zkrátka mimo.

Normu mohu s čistým svědomím doporučit jen těm, kdo ujíždějí na krabicovém víně, skopolaminových náplastech nebo vytvářejí sbírku kuriozit a do kategorie "nejnesmyslnější zápletka roku" případně "nejnepovedenější mix žánrů" ještě nic nemají. Abyste knihu ve zdraví přežili, musíte do jejího čtení jít s opravdu otevřenou myslí, mít pro autorku slabost, případně frčet na halucinogenních látkách. Světovou knihovnu od Odeonu mám opravdu ráda, ale tohle tedy bylo šlápnutí vedle. Prakticky nikdy nehodnotím tak nízko, ale tohle byla zkrátka nejpodivnější četba roku. A tím jsem si jistá už v takhle brzy.

30%
Share:

7. 4. 2017

Poslední - Alexandra Oliva

Zoo chce zažít poslední opravdové dobrodružství, než založí rodinu a její hlavní životní náplní se stane role matky. Přihlásí se tedy do televizní reality show s názvem Ve tmě. Je to hra o vytrvalosti, soběstačnosti a schopnosti přežití v drsných podmínkách. Dvanáct soutěžících, dvanáct povah, všichni vystaveni stejným zkouškám, společně i jako soupeři. Všude je sledují kamery a každé jejich slovo je zachyceno mikrofonem. Jejich utrpení je tou nejlepší zábavou pro diváky a sledovanost vystřeluje do astronomických výšin.
V průběhu natáčení však svět zachvátí strašlivá epidemie a nicnetušící soutěžící pokračují ve hře v pustině, která kdysi bývala Zemí a kterou nyní obývá jen hrstka zázračně imunních obyvatel. Svět se stává nevlídným místem k životu, ale pro ně je vše jen součástí hry. Zoo je odhodlána se v soutěži vyšvihnout na příčku vítězů. Každou překážku bere jako zinscenovanou, každou prožitou hrůzu jako krok k cíli, jež si vytyčila a k pohádkovému jmění, které na konci čeká. Jenže televizní štáb podlehl hrozivé zkáze, stejně jako zbytek světa a oni jsou odkázáni jen na svůj důvtip...

Zoo je sportovně založená žena, která necouvne před žádnou výzvou. Ráda se učí novým věcem a těší se na prožití posledního dobrodružství, než splní velký sen svého manžela - pořídí si miminko. Soutěž a vítězství pro ni neznamenají ani tak velké peníze, ale zážitek, který si odnese a důkaz, že dokáže cokoli. Odloučení od milovaného manžela si maluje poměrně bezproblémově, vzhledem k tomu, co může získat. Když se však soutěž změní v noční můru, pochybnosti si najdou cestičku do jejího svědomí.
Share:

2. 4. 2017

Book haul za únor a březen 2017

Úvodem bych ráda poznamenala, že mi tenhle book haul byl čert dlužen. Nejen, že jsem si málem udělala kýlu při přenášení a aranžování knih, ale tři minuty po jeho dofocení na mě zazvonil pošťák s dalším přírůstkem. A jelikož bylo 31.3., tak je vám snad jasné, že jsem nemohla podvádět a nezahrnout ho do února a března (#problemyblogera).

Pozornější odhalí, o kterou potvůrku se jedná, která chybí na hlavní fotce, protože zase tak odhodlaná k tomu, aby bylo vše tip ťop v pořádku, abych všechny již uklizené knihy (jo, jsem otravně pečlivá a vzorná a okamžitě jsem vše nastrkala zpět na svá místa) zase vytahala ven a fotku přefotila, jsem nebyla.

Poslední dva měsíce byly zase trochu bohatší, než bych čekala. Nakladatelství ke mně byla štědrá (za což ještě jednou moc děkuji) a i vlastní peněženka tentokrát přispěla se svou troškou do mlýna.
Celkem mi tedy přibylo 20 kousků. Co se týče bilance nové - přečtené, není to tentokrát tak zlé, neboť jsem z těch 20 12 zvládla i přečíst (a mimo to jsem přečetla i něco z dob dřívějších).

Černooké Zuzany měly v době vydání obrovskou propagaci. Většina čtenářů již k podobným titulům přistupuje s jistou skepsí, ale slabší povahy (já) většinou stejně podlehnou. Často se za marketingovou masáží skrývá absolutně obyčejná kniha, která by se jinak prodávala sotva průměrně. To však není případ Černookých Zuzan. Je to sice celkem všedně pojatá detektivka, nicméně určité kouzlo přece jen má. Je plná napětí, překvapení i psychologie. Má zkrátka pro každého něco a tím je tak výjimečná.

Pravda v reklamě byla pro mě naopak velkým zklamáním. Pokud se právě nepohybujete mezi kreativci a markeťáky, nejspíš pro vás polovina humoru této knihy vyzní naprázdno, což je velká škoda, protože autor jistě má nápad. Dá se sice říct, že má kniha skrytý smysl a dokonce je snad i lehce motivační. Otázkou však zůstává, jestli v ní najdete to, co očekáváte. Já to bohužel hledala marně.

O Osamělosti prvočísel vím samozřejmě už celou věčnost. Nikdy jsem si však nemyslela, že by to mohla být knížka pro mě. Až po tom, co jsem se však s Ellen a Ivccou bavila o své lásce ke knihám od Odeonu, mě Ivcca tak trochu nakopla, abych Osamělosti prvočísel dala šanci. A já ji hodlám poslechnout.

K Okamžikům štěstí jsem se dostala víceméně spontánně a náhodou. Po dlouhé době jsem byla na kafíčku s kamarádkou, která se o Hartlových knihách zmínila a já dostala nepřekonatelnou chuť si Okamžiky štěstí přečíst. Hned jsme se vydaly do knihkupectví a každá jsme si pořídila jeden výtisk. Tento oboustranný román, který můžete prožít v pořadí dle vlastního uvážení mě přesvědčil, že i tady doma máme talentované spisovatele. Veroničinu polovinu jsem přečetla za necelý den a bavila mě o něco víc (začala jsem s ní). S Jáchymem jsem pak strávila víc času, kterého však také ani v nejmenším nelituji.

Noční lov se ke mně dostal poté, co jsem z prvního dílu úplně nadšená nebyla. Robert Bryndza mě však pokračováním přesvědčil, že v něm je více talentu, než jsem tušila. Noční lov je plný mrazivé atmosféry, nyní už starých známých detektivů a zvrácených motivů. Tohle mě teda bavilo!

Na Dobře mi tak se teprve chystám, Třeštíková je další autorka, na kterou je třeba si v domácích vodách posvítit.

Knížky o tématice autismu a podobně já můžu a Kluk z kostek mě nevyhnutelně zaujal i Minecraftem. Knížka má poselství a ještě navíc brnkne na tu správnou notu a je kompaktně zabalená do formy, která pohladí po dušičce a vykouzlí úsměv na tváři.

Fontána pak byla bohužel další knihou, která zdaleka nedostála mým očekáváním. Příběh samotný není vůbec špatný, ale zpracování je však takové plytké, nemastné neslané a autor jako by neuměla zacházet s vlastními nápady.

S Norou Roberts jsem ještě neměla tu čest, ačkoli už má na kontě pořádnou řádku titulů, pokud vím. Srdcová dáma mě zaujala svou anotací, tak možná opět najdu oblíbeného autora tohoto žánru (ne že bych jich měla málo).

Krásné nové ilustrované vydání Volání netvora vyšlo u příležitosti premiéry filmového zpracování, u nakladatelství Slovart. Na jejich laskavé pozvání jsem měla možnost vidět film jako jedna z prvních, setkat se s Patrickem Nessem a položit mu svou otázku. Knížka i film pro mě zůstávají spíš průměrné, ale autor sám mi padl do oka. Je to neuvěřitelný sympaťák, skutečný cynik a vtipálek a má to v hlavě neuvěřitelně srovnané. I když ve Volání netvora shledávám určité drobnosti, které mi nepřijdou jako zrovna zdravý příklad pro děti, rozhodně se do Nesse hodlám ponořit víc.

Young adult literaturu už nějaký ten pátek příliš nevyhledávám, ale My ostatní tu prostě žijem mě zaujalo nejen jménem autora, ale i zajímavým uspořádáním a celkovou premisou příběhu. Snad si napodruhé budeme s Nessem rozumět více. Přebal nekomentuji, ale pod ním se skrývá nádherná minimalistická obálka, se kterou bude radost se pyšnit na veřejnosti.

Řekni vlkům, že jsem doma bylo jednu dobu skutečným hitem, který krášlil snad každý blog na internetu. Tehdy jsem měla knížku půjčenou z knihovny asi rok a půl, ale nakonec jsem se nedostala k jejímu přečtení. Nějak jsem nebyla v tom správném rozpoložení, které jsem si ke knize představovala. Nedávno však byla ve velké slevě a já si ji impulzivně pořídila domů s tím, že třeba konečně ta nálada nastane (zatím nic).

Lisa Jackson na poli detektivky také není žádná začátečnice. Její série odehrávající se v New Orelans nyní vyšla s novými obálkami a já jsem okamžitě věděla, že si ji nemohu nechat ujít. Horká krev i Chladná krev byly naprosto skvělé a já si jejich čtení, pěkně jednu za druhou nesmírně užila. Těším se na další díly a rozhodně se na ně chystám. Naštěstí jich není úplně málo. V současnosti je v češtině venku osm dílů, takže mám o zábavu minimálně na letošní rok co se týče Lisy Jackson, postaráno.

Obětinu jsem také pořídila ve velké slevě, protože se mi od autorky moc líbilo Tak to je, tak to bude. Očekávám jízdu od začátku do konce.

No nevypadají ty knížky od Domina vedle sebe nádherně?

Poslední byl jeden z impulzivních nákupů, kdy jsem nemohla ani dospat, jak moc jsem knížku chtěla. A to jsem ani nevěděla, že je to prakticky fanfikce na Survivora, jednu z mých nejoblíbenějších reality show. Bohužel, nutno dodat, že velmi špatná fanfikce a ještě horší thriller. Kniha mě nesmírně zklamala a nebýt toho, že jsem měla opravdu dobrou a vzácnou příležitost si číst dlouho v kuse a nic jiného jsem k dispozici neměla a chtěla jsem jí dát šanci, tak bych ji asi četla pěkně dlouho. Recenzi už mám přichystanou, zveřejním ji brzy.

Patnáctý skandál, moje klasika, v žádném haulu nesmí chybět kniha se jménem James Patterson na obálce. Knížku dneska rozečtu a už se moc těším!

Stopa je sbírkou povídek uzavírajících sérii o Virátech s Tory Brennenovou v hlavní roli. Čtyři krátké povídky se čtou skoro jako román se skoky v čase. Jednotlivé příběhy se řadí mezi hlavní díly série a krásnými detaily doplňují mezírky. Potěší zejména skalní fanoušky.

Manželé odvedle jsou horkou novinkou od Knižního klubu, který je řadí po bok Dívky ve vlaku a Zmizelé - jde opět o snahu knihu prodat, nebo se skutečně vyšvihne na pomyslný stupínek vítězů mezi psychologickými thrillery?

Město zrcadel je závěrečným dílem série Přechod, které se v našich končinách nedostává zdaleka tolik pozornosti, kolik by se slušelo na ságu, která dle mého názoru svou epičností šlape na paty velikánům fantasy. Zapomeňte na všechny Divergence, Labyrinty a další dystopie, zapomeňte na Edwarda. Tohle jsou upíři, tohle je postapokalyptický svět, jak se patří. Pořádně depresivní, nesmírně tragický, pekelně temný. Justin Cronin je můj hrdina a tahle série je prostě láska. Jestli pro sebe chcete něco udělat, přečtěte si Přechod, Dvanáctku i Město zrcadel. Nakladatelství udělalo dotisk prvních dílů, tak vám nic nebrání se (na pekelně dlouho) ponořit do tohohle geniálně promyšleného světa.

No a to je za mě a moje poslední dva měsíce vše. Myslím, že jsem si vedla dobře, ale stanovila jsem si pravidlo, abych se opět dostala do mezí normálnosti a aby mě knihy pomalu ale jistě nevystěhovaly z bytu. Knihu si mohu koupit teprve v momentě, kdy přečtu pět z těch, které již doma mám. Mezi těmi pěti navíc vždy musí být ta nejnovější. Neboť stejně není nic lepšího, než přečíst si knihu "ještě teplou" z obchodu. No ne?

A co za poslední týdny přibylo vám? Chystáte se na některou ze zmíněných? Nebo mě naopak chcete od nějaké odradit? A co by mi podle vás nemělo uniknout do dalšího haulu?
Share:

28. 3. 2017

Volání netvora - Patrick Ness

Conorova maminka je těžce nemocná a komplikovaná léčba jí jen ubírá síly, které ještě v jejím skomírajícím těle zbývají. Od té doby, co to s jejím zdravím začalo jít z kopce, trápí Conora zlé sny. Nyní se však k jeho hlavní noční můře přidal ještě přízrak z dávných časů. Netvor, který na sebe bere podobu starobylého tisu a nehodlá Conora jen děsit. Má v plánu mu vyprávět příběhy. Jenže jak už to tak bývá, chce také něco na oplátku. Chce pravdu. Chce znát rozuzlení Conorova vlastního příběhu.

Třináctiletý Conor to v životě nemá lehké, rodiče se mu rozvedli, tatínek se odstěhoval do Ameriky, kde založil úplně novou rodinu, maminka je těžce nemocná a babička je diktátorka, která mu zřídkakdy řekne jménem, nikdy nevaří, nemá doma útulno a obecně vůbec není jako ostatní babičky. Ve škole se mu posmívají, nejlepší kamarádka ho zradila a jemu nezbývá než být neviditelný.

Share:

13. 3. 2017

Noční lov - Robert Bryndza (Erika Foster #2)

Policie z Lewisham Row má opět plné ruce práce. Detektiv šéfinspektor Erika Fosterová je přivolána k případu vraždy váženého praktického lékaře. Doktor Munro je nalezen ve své posteli, nahý, udušený plastovým sáčkem nasazeným na hlavu a s takzvanou znásilňovací drogou v krvi. Na jeho domě nejsou patrné známky vloupání a až na mrtvolu v ložnici to vypadá, že je vše v nejlepším pořádku. Oběť se nedávno odloučila s manželkou, která odešla i s jejich synem. Doktor Munro je perfektně zajištěný a případné dědictví pro manželku a jejího bratra nemalé.
Záhy je však nalezena další oběť zavražděná stejným způsobem a policistům začíná být jasné, že mají co do činění se sériovým vrahem. Jeho oběti spolu na první pohled nemají nic společného, ale vrah si je zjevně vybírá dle pečlivě promyšleného vzoru. Navíc to vypadá, jako by se do jeho hledáčku dostala i sama Erika.

Erika Fosterová se stále vzpamatovává ze smrti svého manžela Marka, který zahynul při policejním zásahu, na kterém spolu pracovali přesně před dvěma lety. Trpí spasitelským komplexem a má pocit, že může všechno na světě napravit. Žije pro svou práci a vlastně už ani neví, jaké to je žít normální život. V Londýně si již našla pár lidí, o kterých se dá říct, že jsou jí blízcí, ale přesto se stále raději uzavírá do sebe.

Share:

8. 3. 2017

Stopa - Kathy Reichs (Viráti #6)

Kterého fanouška Virátů by nezajímalo, jak to vlastně všechno začalo, když se Tory poprvé na Morrisu setkala s Kitem a hlavně se svou budoucí smečkou? Právě tento příběh vypráví první ze čtyř povídek obsažených ve sbírce Stopa. Mimo jiné je na programu vyšetřování krádeže laboratorního vybavení na Loggerheadu, skandální odcizení vzácného modelu Terminátora na Comic Conu a potenciálně zmařená svatba Kita a Whitney.

Tory je praneteří slavné forenzní antropoložky Temperance Brennanové, ve které vidí svůj nedostižný vzor. Jednou by se sama ráda vydala v jejích stopách a jakmile se naskytne příležitost k vyšetřování záhad, neváhá ani vteřinu a bezhlavě se vrhá do akce navzdory zákazům či zdravému rozumu. Inteligencí předčí mnohé dospělé a neohroženost jí taky nechybí. Na škodu nejsou ani věrní kamarádi ze smečky, nadpřirozené schopnosti a obrovský vlčák jako ochránce.

Share:

3. 3. 2017

Pravda v reklamě - John Kenney

Finbar Dolan pracuje v reklamní agentuře a nachází se v jednom z nejnešťastnějších období svého už tak poměrně mizerného života. Měl se ženit, z čehož nakonec sešlo, ve firmě se přes drobné úspěchy už léta vůbec nikam neposunul, a navíc mu před Vánoci šéf narychlo zmařil naděje na zaslouženou dovolenou. Fin dostává na triko velkou zakázku, jejíž realizace je však v šibeničním termínu nereálná. Měl by v rekordním čase napsat reklamu na plenky, která se bude vysílat během Super Bowlu. Aby toho nebylo málo, Finův otec, který přestal být součástí jeho života, když mu bylo dvanáct let, nyní leží na smrtelné posteli a Finovi starší sourozenci s násilníkem, který utrápil jejich matku k smrti odmítají mít cokoli společného.

Fin založil svou kariéru na lži, respektive na tvoření vlastní pravdy. Již od raného věku tíhnul k fantazírování a přesvědčování lidí o něčem, co si zcela vymyslel. Není pak divu, že skončil v reklamě. Má v životě pár známých, na kterých mu záleží. S přáteli už je to horší. Rodině a příbuzným se vyhýbá a nedovede si přiznat city, které chová ke své kolegyni Phoebe. Životem proplouvá, aniž by na něm zanechal nějaký větší dopad a začíná být apatický ke všemu a všem.
Share:

25. 2. 2017

Okamžiky štěstí - Patrik Hartl

Přirozeností každého člověka je hledání štěstí a lásky svého života. Jinak tomu není ani u sourozenců Veroniky a Jáchyma. I oni se potácejí životem, hledají, nalézají, ztrácejí a postrádají různé osoby i roztodivné pocity. Dělají chyby a nedokážou se z nich poučit. Zažívají těžká zklamání i ty pravé okamžiky nefalšované radosti a štěstí. Protloukají se životem jak to jde a berou svůj osud do vlastních rukou i s kartami, který jim život tak neférově rozdal.
Dvojromán Patrika Hartla vám dává možnost knihu prožít po svém. Můžete začít příběhem Veroniky, nebo nejdřív vyzpovídat Jáchyma. Ať už začnete ze kteréhokoli konce, vyprávění bude kompletní teprve až přečtete obě strany. Žádná z událostí se neopakuje, naopak se skvěle doplňují. Lépe než kdy dřív pochopíte, že svět je malý a o náhody tu není nouze.

Okamžiky štěstí jsou jednou z těch knih, kterou je nejlepší začít číst s minimální znalostí i nejmenšího nástinu děje. Veroniku a Jáchyma byste měli poznat sami a způsobem, který znáte za vhodný. Oba příběhy stojí za to, každý je svým způsobem úplně jiný a ačkoli se prolínají, nikdy ne nestane, že byste měli pocit, že čtete podruhé tu samou knihu. Jednání hrdinů nemusíte (a nebudete) chápat, nemusíte s ním souhlasit, ale jejich prožitky se vás dotknou a než si to stihnete uvědomit, stanou se součástí i vašeho života.

Česká literatura se čte tak nějak úplně jinak, než ta překladová. Nejde jen o domácí a důvěrně známé prostředí, ale i celkový nevysvětlitelný pocit sblížení s postavami a když ne přímo ztotožnění se s jejich osudy, tak uvěřitelnost, že tohle se někde opravdu děje. Samozřejmě, že autor občas trochu přehání, zejména v oblasti nevěry a lží, nicméně jako demonstrativní ukázka každodenních peripetií těch nešťastnějších z nás, je jeho výklad přesný.
Možná vám Hartl sebere víru a iluzi o dlouhodobých vztazích, znechutí vás omluvnými manévry hrdinů, uvrhne vás do deprese a paranoidního přehodnocování chování lidí kolem vás, ale rozhodně na vás zapůsobí a vyvolá ve vás celou škálu emocí, což je pro mě rozhodně znak skvěle napsané knihy.

Nápad na dvojromán se Hartlovi opravdu povedl a to, že má čtenář určitou svobodu a možnost volby, jak chce příběh sourozenců Rozsypalových prožít a vědomí, že sám mohl ovlivnit svůj zážitek ze čtení je neuvěřitelně fascinující. S hlavními hrdiny a jejich přáteli toho prožijete tolik a tak intenzivně, že už se po čase na Ořechovku budete vracet jako staří známí.

Autor se nevyhýbá žádnému tématu, nic pro něj není tabu, úzkoprsí stydlíni tedy budou možná nemile překvapeni. Taková drobnost by však neměla nikomu zabránit, aby se čtení absolutně odevzdal. Hartlův styl vás totiž bude nutit se ke knize vracet v každé volné chvíli. Jeho postavy jsou když nic jiného tak autentické, dialogy svěží a opravdové a emoce odhalené až na dřeň jako na divadle.

Okamžiky štěstí, ač by se tak podle názvu mohlo zdát, nejsou nejpozitivnější knihou na světě. Naopak je v nich hodně smutku, bolesti, trápení a zrady. Pro jednou nebudete toužit být hlavními hrdiny příběhu, ani se s nimi osobně setkat. Nebudete mít chuť být v jejich kůži. Nicméně čtení nebudete rozhodně litovat. S Veronikou a Jáchymem budete soucítit a modlit se za to, aby konečně nalezli alespoň okamžik štěstí.

Knihu bych doporučila všem dospělým čtenářům, kteří hledají příběhy, které se mohly stát a touží po naději na lepší zítřky. Při čtení si uvědomíte, jak je důležité prožívat právě probíhající okamžiky štěstí a nepřehlížet je kvůli nerealistické touze po něčem lepším. Nezapomínat radovat se z maličkostí. A v neposlední řadě být vděčný za lidi ve svém životě, kteří si vaši lásku zaslouží.

80%
Share:

19. 2. 2017

Černooké Zuzany - Julia Heaberlin

Tessa Cartwrightová je jedinou přeživší obětí sériového vraha, který před téměř dvaceti lety pohodil její polomrtvé tělo do hrobu, kde se nacházely ostatky neidentifikovaných, již nějakou dobu zesnulých dívek. Když Tessu našli, byla hlína kolem ní porostlá žlutočernými květinami, díky čemuž ji později v médiích nikdo neoznačil jinak, než jako „Černookou Zuzanu“.

Za masovou vraždu „Černookých Zuzan byl tehdy odsouzen muž, který na svůj osud dodnes čeká v cele smrti. Jeho poprava se blíží a Tessa se konečně odhodlává přiznat, že si není jistá, zda poslala na smrt správného člověka. Od jeho odsouzení, tedy v době, kdy již dávno seděl ve vězení, ji totiž kdosi pronásleduje a sází černooké Zuzany na místa, která mají význam pouze pro ni. Je pravý vrah stále na svobodě, nebo má pouze někdo velmi zvrácený smysl pro humor a rozhodl se Tesse za cosi mstít? Dokáže Tessa za pomoci právníků osvobodit nevinného muže, nebo se konečně podívá do očí člověku, který její život nevratně a navždy proměnil na místo plné symbolů a hrůz?
Share:

13. 2. 2017

Ďábelské hry - Angela Marsons (Kim Stone #2)

Kim a její tým se opět pouštějí do neúnavné a nikdy nekončící práce. Po okolí zřejmě řádí nebezpečný a zvrácený pedofil, který si ve svém vlastním sklepě zřídil hnízdečko zvrhlosti. Co hůř, na své choutky zahrnující jeho vlastní malé holčičky nebyl sám. Po dalším úchylném pachateli však nezůstalo prakticky nic, s čím by policie mohla pracovat a metoda výslechů je v tomto případě nepoužitelná. Mimo to je v jedné zaneřáděné vedlejší uličce nalezen brutálně pobodaný bývalý usvědčený zločinec, kterého nedávno propustili z vězení. Z činu přímo čiší pomsta, takže se zdá, že motiv a pachatel jsou naprosto jasní. Nakonec to však samozřejmě tak jednoduché není.

Kim je stále ta rozzlobená malá žena, která si prožila svoje. Její jizvy jsou tak hluboké, že se pravděpodobně nikdy nevyléčí a její povaha navždycky zůstane na té melancholicky odhodlané a preventivně nakrknuté části spektra. Od lidí si drží odstup, protože ví, že ti, kteří by měli milovat nejvíce umí natropit největší paseku. To ostatně dokazuje i současně aktuální případ s pedofilem, který Kim rozlítí víc, než cokoli co zatím za svou kariéru viděla. Zločinci by se měli mít od této chvíle na pozoru, protože Kim je jako buldok, když se kousne, tak už nepustí, i kdyby to mělo znamenat její smrt.
Share:

10. 2. 2017

Čtvrtý hrob pod nohama - Darynda Jones (Charley Davidson #4)

Charley Davidson si po posledním případu, který se zvrhl v nevídané panoptikum bolesti, agonie a mučení vzala pracovní volno. Jejím jediným pojítkem s příčetností je dálkový ovladač, nesmysly z teleshoppingu a samozřejmě Cookie. Když však "na její dveře zaklepe" žena jménem Harper, která má pocit, že ji někdo pronásleduje a snaží se ji zabít, sebere se a rozhodne se Harper vyslechnout a pomoci jí toho darebáka najít. Charleyin vrozený čich na případy, které má smysl řešit ji vytáhne z dvouměsíční sebelítostivé letargie a vyráží mezi živé lidi.
Na pokoji ji nenechávají samozřejmě ani nebožtíci a už vůbec ne Reyes Farrow, syn Satanův, který ví nejlíp, jak Charlyeinu krev v žilách rozproudit závratnou rychlostí.

Charley je Smrtka a s takovým údělem samozřejmě nemůže být úplně normální. Se svým osudem se vyrovnala už dávno, ale s některými věcmi se zkrátka smířit nezvládne ani někdo tak odolný, jako je ona. Charley je vtipná, prostořeká, pohotová a cílevědomá. Jakmile se pro něco rozhodne, nikdo a nic ji od jejího úmyslu nedokáže odradit. Vždy má po ruce vyhýbavou odpověď a také několik nadpřirozených ochránců, jež ji tahají z průšvihů, do kterých se dostává s takovou samozřejmostí, s jakou se jiní nadechují.

Share:

8. 2. 2017

Němý křik - Angela Marsons (Kim Stone #1)

Black Country je obvykle příjemným místem k životu, ale nyní, když jsou vraždy a dávno zapomenutá mrtvá těla na denním pořádku je na čase zakročit. Halesowenská policejní stanice se činí jako nikdy. Vyšetřuje vraždu ředitelky nedaleké školy, podivné úmrtí bývalého alkoholika a také objev znepokojivě malých a jíž nějakou dobu zakopaných ostatků na pozemku bývalého dětského domova, kde mají být co nevidět zahájeny archeologické vykopávky. Kim a její parťáci Bryant, Stacey a Kevin se činí jak mohou, ale rozhodně nemají na růžích ustláno. Někdo se jim totiž rozhodl házet klacky pod nohy a všechny ty hodiny výslechů vůbec nikam nevedou.

Kim Stoneová je věčně zamračená policistka naprosto oddaná své práci. Radost jí dokáže udělat jen několik hodin ve společnosti zamaštěných součástek k motorce a Vivaldiho Čtvera ročních dob. Má jen jediného opravdového přítele, zato spoustu kostlivců ve skříni, kteří ji chodí pravidelně strašit. Její minulost není právě nejrůžovější a zformovala si slupku tak tvrdou, jakou jen tak drobná žena může snést, aby byla vůbec schopna normálně fungovat. Její odhodlání nikdy nebylo silnější, než když se její případ týká záhadných úmrtí v bývalém dětském domově, o která se dlouhá léta nikdo nezajímal, jako by nechtěné děti neměly právo na spravedlnost.

Share:

4. 2. 2017

Tak to je, tak to bude - S. J. Bolton

Nad Londýnem se stahují mračna. V jeho ulicích řádí jeden z nejobávanějších sériových vrahů. Za poslední dva měsíce unesl a zabil celkem čtyři zhruba jedenáctileté chlapce a jeden další je stále pohřešován. Na tělech maličkých obětí se nikdy nenašly známky násilí, mimo několika přesně provedených řezných ran. Dle důkazů nemůže jít o sexuálně motivované zločiny a vypadá to, že vrahovi jde jen o chlapeckou krev. Policisté se potýkají s vyšetřováním nelítostného vraha, který se zdá být skutečným novodobým upírem. Toto označení však pokud možno striktně odmítají, neboť nestojí o pozornost médií.

Jedenáctiletý Barney bydlí v oblasti, odkud zmizeli všichni mrtví kluci. Nyní se strachuje, že bude další obětí on, a dokonce pro to má své důvody. Se svými podloženými obavami se svěří sousedce Lacey, policistce, která se vzpamatovává z posledního případu a nejradši by se svou prací neměla již nic do činění. Zlé tušení malého Barneyho však nemůže brát na lehkou váhu a bere spravedlnost do vlastních rukou.


Share:

2. 2. 2017

Všude kolem černý les - Ruth Ware

Nora je úspěšná spisovatelka, která si žije svůj život po svém. Jednoho dne ji však znenadání překvapí e-mail od neznámé ženy jménem Flo, která pořádá rozlučku se svobodou pro Clare, Nořinu dávnou kamarádku ze školy, se kterou Nora deset let nemluvila. Po dlouhém váhání nakonec záhadné pozvání do skleněného domu v lesích přijme. 
Prakticky vzápětí po počátku nuceně rozjásaného víkendu oslavujícího ženu, kterou už Nora vlastně nezná a jak zjišťuje, asi nikdy neznala, však svého rozhodnutí lituje. Ocitnout se na samotě s hrstkou lidí, se kterou nemá nic společného nepatří k její představě zábavně strávených dnů. Plánuje se vrátit domů, ale její rozhodnutí překazí tragická událost.

Nora žije přítomností, neboť vzpomínky na minulost jsou pro ni příliš bolestné. Když jí přijde e-mail od Flo, začíná mít pocit, že by se některým démonům mohla postavit, ale jak záhy zjišťuje, na některá setkání není vhodná chvíle zkrátka nikdy. Nora je svéhlavá a zranitelná, ačkoli se snaží světu ukazovat pouze tvář, kterou vybudovala pro zachování zdání normálnosti. Někteří lidé se jí ale stále umí dostat pod kůži. Nora už není tou dívkou, kterou byla na střední škole. Nora už není Lee. Jenže některé věci se nezmění.

Share:

28. 1. 2017

Book haul za listopad a prosinec 2016 a leden 2017

Znáte to, jak ten čas letí, když je člověku dobře? Tak přesně to se stalo mně a já sepisuji book haul dokonce za tři uplynulé měsíce. Opět se mi sešla slušná hromádka, která má samozřejmě také jistý vliv na mé skvělé psychické rozpoložení. Klasicky bych se za tak ujeté množství nových knih ve skrytu duše trochu styděla, ale jelikož se do situace připletly Vánoce, které jsou na nové věci vždy trochu bohatší, tak jsem klidná a neberu to jako příliš velké vytahování. Tentokrát jsem se ale nedržela zkrátka ani s nákupy (jen tak, pro radost, za odměnu, nebo na žal), ale byli ke mně štědří i všichni milí knižní partneři, se kterými spolupracuji v rámci blogu. Za což bych jim touto cestou ráda dodatečně poděkovala.

Hned první dva vánoční přírůstky jsou poměrně netypické. Obě jsou to knížky receptů, moc krásně zpracované, s úchvatnými fotografiemi, ze kterých se sbíhají sliny. Smoothie a ovocné šťávy si dělám poměrně často, většinou však podle vlastní fantazie a dostupného ovoce (banán-hruška nebo hroznové víno-mandarinka u mě vedou!). Mám ale v plánu vyzkoušet i některá odvážnější, zelená smoothie, která mě do dnešního dne trochu děsí a jako totální mlsoun si myslím, že se u mě stejně nepochodí.
Nejsem velká pekařinka, ale sladkosti, to je moje, proto jsem si jistá, že ani čokoládové recepty (Čokoláda, božský požitek) u mě nepřijdou na zmar.
Moje Odeonská sbírka se již utěšeně rozrůstá a já se nemohu dočkat, až se vrhnu na tyto dvě knížky, které jsem také našla pod stromečkem. Zatím mám se Světovou knihovnou pouze pozitivní zkušenost a mám pocit, že pokud už  máte pocit, že vám některá z jejich knih sedne, nemůžete šlápnout vedle. Obě, které jsem zatím přečetla (Vše, co jsme si nikdy neřekli a Podle skutečného příběhu), byly absolutní trefou do černého a z jejich čtení jsem měla tak silný zážitek, jako z žádné jiné knihy. Dokonce tak silný, že jsem nebyla schopna napsat normální recenzi a to se pyšním tím, že recenzuji opravdu vše, co přečtu a počet nezrecenzovaných knih za rok by se dal spočítat na prstech jedné ruky. Někdy i maniak potřebuje oddech. Ani jedno rozhodně nebude žádná oddechovka, takže je plánuji na méně stresující období, než je poslední ročník VŠ.

Muže jménem Ove jsem koncem roku konečně přečetla jako poslední netknutou Backmanovu knihu a rázem se stala mojí nejoblíbenější. Proto jsem musela Ježíška informovat, že tento titul pod stromečkem v žádném případě chybět nesmí.
Když už se tady na blogu snažím o jakési umění (protože psaní je dle mého názoru rozhodně umění, mému srdci jednoznačně nejbližší), tak jsem se rozhodla pokusit se posunout
se někam dál. Nevím, jestli mi k tomu bude zrovna Tvůrčí psaní (pro každého) nápomocné, ale rozhodně jsem odhodlána tomu dát šanci. Jak to nakonec dopadne, jestli nebudu příliš líná na vypracovávání jednotlivých cvičení a úloh, to se uvidí. Budu vás informovat a pokud dosáhnu nějakých smysluplných výsledků, jistě hodlám o "knižním kurzu tvůrčího psaní" sepsat článek.

Krásně se rozrůstá i má sbírka řady "Světový bestseller". Život po tobě jsem si jako velká fanynka Než jsem tě poznala nemohla nechat ujít. Popravdě se knížky sice trochu bojím, aby po senzačním prvním díle neupadla do totálně patetické ubulené limonády, ale stejně si ji s chutí přečtu, protože Louisa. Sice se mi knížky Jojo Moyes líbí víc v paperbackové podobě, ale jelikož jsem začala kupováním pevné vazby, nezbývá mi, než pokračovat, jinak by mi moje obsesivní povaha nedala spát.
Kulka mi zase nesměla uniknout jakožto milovníkovi thrillerů a detektivek všeho druhu. Ohlasy na ni jsou tedy poměrně rozpačité, ale ráda se u podobných příběhů přesvědčím sama, jak to vlastně je a jestli vůbec stojí za přečtení a koupi.

Protože jsem úspěšně reklamovala rozbitá sluchátka, najednou jsem neplánovaně disponovala pár stovkami navíc. Jelikož to vlastně byly peníze již jednou utracené, řekla jsem si, že ničemu neublíží, když si za ně udělám trochu radost. A čím jiným, než populárními tituly plnými napětí. Harlan Coben není ve světě detektivky žádné ořezávátko a já od něj kupodivu ještě nic nečetla. Je na čase najít nového oblíbeného autora a tím se může v klidu stát právě on a jeho Smrt v zádech.
O V lese visí anděl se hodně mluvilo už někdy v roce 2015 a já jsem tehdy bůhví proč na ten boom vůbec nereagovala. Nyní, když na mě pořád vyskakuje pokračování, které už je venku tedy taky nějaký ten pátek jsem konečně podlehla. A nemůžu se dočkat.

Protože Němý křik se osvědčil a Kim Stoneová mě dost bavila, dostala jsem i pokračování s názvem Ďábelské hry, které taky stálo za to. Bylo ještě odpornější, napínavější, zvrácenější a čtivější, než první díl. S Kim bychom asi nebyly žádné velké kámošky, je na mě trochu příliš chladná, umíněná a uzavřená, ale jako postava mě baví.
Recenze na oba díly jsou v procesu příprav.
Před pádem napsal scénárista Bones (Sběratelé kostí), tudíž musela být moje. Recenze jsou na ní ještě rozporuplnější, než na Kulku, ale já to přesto zkusím a už od začátku je moje objektivita narušena právě spojitostí s mým nejmilejším seriálem.
Jako každého závisláka na internetu mě Virál zaujal už jen svým názvem, ale samozřejmě i námětem a nepřehlédnutelnou obálkou. Příběh svým prvotním lákadlům dostojí a čte se perfektně. Nějaké menší mouchy by se tam našly, ale celkově vzato mě to dost bavilo.
Rok a půl jsem čekala na čtvrtý díl Charley Davidson a nyní jsem se Čtvrtého hrobu pod nohama konečně dočkala. Bohužel se tak různě po internetu šíří zvěsti, že to je s překlady dalších dílů zatraceně nahnuté, ale naděje umírá poslední. Naštěstí v dnešní době není problém sehnat originální znění a já si pokračování přečtu, ať už to s českou verzí dopadne jakkoli.

Žamboch si mě získal již před lety svou Líhní (zrovna znova poslouchám audioknihu, doporučuju!) a následně Predátory, kteří jsou dodnes mou nejoblíbenější knihou od něj. Pro jeho knihy se nadchnul i můj přítel Honza a jakmile viděl Zakuti v oceli v knihkupectví, kde jsme se "náhodou" společně procházeli, hned ji kupoval a po přečtení ji laskavě věnoval do mé skromné knihovničky. Prý je to pecka a připomíná námětěm Ostří oceli (čili Koniáše ♥), tak se těším.
Ziburu zná každý a kdo ne, tak asi žije někde v jeskyni a nevnímá osobnosti sociálních sítí ani okrajově, což je v dnešní době celkem nadlidský výkon. Každopádně jsem se impulzivně rozhodla ke koupi jeho novější knihy a ačkoli cestopisy ze zásady nečtu, protože jsem si vždycky myslela, že je to donebevolající nuda, začátek, který jsem v rychlosti prolítla mě moc bavil a těším se, až budu pokračovat.

Dvě bledě modré knihy, které bohužel nedostály mým vysokým očekáváním, což ovšem ani v nejmenším neznamená, že jsou špatné.
Dívka v ledu si obecně získala obrovskou oblibu. Nepovažuji se za nějakého vyloženého fajnšmekra či náročného čtenáře, ale při množství detektivek, které vychází nelze stíhat vše a jelikož už jsem jich pár desítek četla, tak si vybírám. Mám určitá kritéria, podle kterých hodnotím, které jsou pro mě ty pravé a Erika Fosterová si mě jako postava úplně stoprocentně nezískala. Na druhou stranu samotná detektivní zápletka i rozuzlení byly udělány velice pěkně a bavily mě. Knížka je i poměrně čtivá. Jen mi tam prostě chyběla taková ta jiskra a to pravé detektivní charisma. 
Armada měla ke své smůle těžkou startovní pozici. Po lásce jménem Ready player one jsem věděla, že už se autor nejspíš nepřekoná, ale Armada za mě bohužel byla přinejlepším průměrná. Podobnost s Enderovou hrou se nedala přehlédnout a asi nejsem až takový geek, jak jsem si myslela. Příliš mnoho odkazů na věci, které neznám (což není vlastně tak úplně chyba, jen mě prostě autor vyloučil ze své hlavní cílovky. Bohužel) mě při čtení vyloženě zdržovaly a na každých dvacet dobrých stránek připadlo sto mnohem slabších.

Jedničky a nuly v poslední době škemrají o pozornost na každém druhém rohu instagraovém účtu. Ani já jsem nakonec neodolala a když přišla chvíle se jen tak odměnit, sáhla jsem po dlouhé době zase jednou po českém autorovi. O knížce jsem slyšela akorát to, že pokud jste tak trochu nerdi, budou se vám Jedničky a nuly líbit. Jelikož na stereotypy docela dám, tak jsem zvědavá. Svou nenápadnou a poněkud starosvětskou obálkou by mě nenalákala, ale k tomu, jak si příběh představuji se vlastně docela hodí.
Kdo neslyšel o Illuminae, nejspíš žije někde s těmi, kterým nic neříká jméno Ladislav Zibura. Tahle od A do Z netypická knížka prolétla blogosférou jako vichřice a koho absolutně nestrhla, tomu minimálně zasela do srdíčka toužebnou myšlenku na její přečtení. Mě Illuminae bavilo a i když bych ho rozhodně neoznačila za objev roku jako mnozí, jsem moc ráda, že jsem měla možnost si tuhle bichli přečíst.

České autory jsem v tomto haulu rozhodně nezanedbávala a ráda bych v tomto trendu pokračovala. Bábovky mě příliš nenadchly, ani neurazily, nicméně o To prší moře jsem slyšela jen samou chválu.  Radka Třeštíková je mi moc sympatická, knižně má u mě rozhodně dveře otevřené, ale rozhodně má ještě co dohánět. Snad mě tentokrát přesvědčí, že skutečně umí.
Dominik Feri žije na sociálních sítích a není v tom sám. Nicméně má co sdělit světu i mimo tuto platformu a sepsal kroniku o aktuálních trendech v oblasti sociálních sítí a o lidech, kteří si na sociálních sítích buď založili kariéru, nebo jsou na ně nějakým způsobem vázáni. Tak jsme lajkovali je kniha rozhovorů proložená jeho vlastními sebranými glosami, které v průběhu své online kariéry publikoval jako statusy. Kniha je mimo jiné senzačním návodem, jak být v obraze a názory kterých lidí momentálně na internetu nejvíce frčí nebo jsou nejlépe slyšet.

A to už je zaplať pánbůh konec. Pokud jste dočetli až sem, jste opravdovými hrdiny a já před vámi poklekám na kolena a děkuji, že jsem se tady nevykecávala jen tak do větru. Napište do komentářů koho se to týká, ať vám mohu složit oslavnou poklonu. Dejte mi také vědět, zda jste některý z uvedených titulů četli/dostali/chystáte se číst či zda vás teprve díky mému doporučení zaujal. 

Za poslední tři měsíce se tedy moje knihovna obohatila o 22 kousků a já opět zaostávám ve své ambiciózní snaze o rovnováhu mezi přečtenými (7) a nepřečtenými (15, i když recepty a učebnice tvůrčího psaní se přece nedají počítat!) novinkami. 
Share:

Právě čtu

Právě čtu

Opozdilec
tagged: currently-reading

goodreads.com

Followers

Instagram

Spolupracuji s

CBDB.cz - Databáze knih a spisovatelů, knihy online

O autorce

Moje fotka
Obyčejná čtyřiadvacetiletá holka z Prahy, která si myslí, že má občas co sdělit světu, tak se rozhodla zkusit blogovat. Převážně o knihách. Nemá vyhraněný oblíbený žánr, ale poslední dobou se soustředí hlavně na thrillery, detektivky, romány pro ženy, okrajově sci-fi, fantasy Takže se příjemně usaďte a čtěte nepřeberné množství jejích článků! Poznámka k obsahu blogu: Použité obrázky obálek knih pocházejí ze serveru goodreads.com a pokud u fotek není uveden zdroj, pak jsou mou vlastní tvorbou. Úryvky z knih jsou v recenzích vždy označené modrým písmem (kurzívou), jsou přímou citací knih a nevyhrazuji si na ně žádná práva. Ta podle zákona náleží autorům knih. Pokud byste mě rádi kontaktovali v jakékoli záležitosti, napište mi na e-mail: MelindaMyaddictions@gmail.com

Populární články

Čtenářský klub - kniha měsíce

Kniha měsíce

Pusťte se do společného čtení knihy měsíce a prodiskutujte ji s námi na fóru!


Kniha měsíce

Blogové narozeniny

Místo pro vaše připomínky

Název

E-mail *

Vzkaz *

Seznam knižních blogerů

Knižní blogeři