20. 3. 2019

Všechny krásné lži – Peter Swanson

Harry právě končí studium na univerzitě, když jeho otec nenadále umírá. Zdá se tak nepravděpodobné, že by Bill na své procházkové trase, kterou tak dobře zná, prostě upadl a zřítil se. Ale kdo by chtěl milému, vášnivému sběrateli a prodejci cenných knih ublížit? Harry se vrací domů, aby dělal společnost Alici, vdově po Billovi a své nevlastní matce a aby se alespoň dočasně postaral o obchod svého otce. Knihy měl vždycky rád, ale nikdy k nim neměl tak blízko, jako Bill, proto mu je představa, že by měl celé otcovo podnikání zdědit trochu proti srsti. Zdá se však, že nechtěné dědictví bude tím nejmenším z jeho problémů.

Harry se v momentě dokončení univerzity stává sirotkem. Jeho poslední příbuzný, poslední milovaný blízký umírá a Harry je najednou na světě sám. Je trochu naivní a bezradný, což můžeme připisovat autorovu záměru či vlivu smutku na příčetnost člověka. Zameškává promoci a vrací se do Kennewick Village, aby obstaral vše potřebné. Je to hodný kluk a zatím netuší, co dál podnikne se životem. Jedno ví ale jistě. Nikdy už nic nebude jako dřív. Alice, Billova manželka a Harryho nevlastní matka je mladá a už dřív se hodně snažila, aby si ji Harry, kterému věkově nebyla zas až tak vzdálená, oblíbil. Teď, po manželově smrti po Harryho přítomnosti přímo prahne a nedokáže být sama. Alice je také vypravěčkou druhé časové linie nazvané Tehdy, proplétající se s linkou odehrávající se Teď.

Jméno Peter Swanson mohli čeští čtenáři spatřit již na obálce knihy Na zabití, vynikající zejména sympatickým černým humorem a neobvyklým uchopením pojmu thriller. A zejména ti, kdo Na zabití četli, si musí být vědomi toho, že Všechny krásné lži jsou úplně jiné. Nečekejte tolik černého humoru, nadsázky ani satiry. Všechny krásné lži se mnohem víc blíží klasickému thrilleru současnosti. Ke své vlastní škodě.

V knize Všechny krásné lži jsou použity všechny klasické a ověřené modely thrilleru. Dvě střídající se dějové linie, které vždy končí v tom nejvíce nervydrásajícím okamžiku, postavy, které možná jsou a možná nejsou tak úplně psychicky v pořádku, chladnokrevní sociopati, scény, ze kterých mrazí a vraždy, z nichž tuhne krev v žilách. Swansonovi se však v tomto případě vůbec nepodařilo vybudovat žádnou originální, ani naprosto geniálně absurdní zápletku, jak to zvládnul ve své dříve vydané knize. Místo toho se mu pod rukama zrodil naprosto tuctový thriller, ničím nevystupující z šedého průměru současného knižního trhu a ostřílené čtenáře tohoto žánru nemá příliš čím překvapit.

V záblescích se vám možná bude zdát, že poznáváte starého dobrého Swansona, ale tyto momenty naneštěstí netrvají nikdy víc, než několik málo stránek. V tomto případě proto možná budou zvýhodněni čtenáři, setkávající se se Swansonem ve Všech krásných lžích poprvé či ti, kdo se dokáží ubránit přirozené potřebě jeho knihy srovnávat. Vyzdvihnout lze však určitě hodně dobře vykreslenou a poměrně propracovanou postavu Alice, jejíž minulost vás bude zajímat možná víc, než samotná současnost, která by podle všeho měla být ústředním motivem celého příběhu. Řada věcí, je možná až příliš přitažená za vlasy, ale kdybychom chtěli číst jen realistické příběhy, asi nesáhneme zrovna po tomto žánru. V tomto směru by tedy bylo pošetilé cokoli autorovi vyčítat.

Swanson i v této knize má přece jen pár parádních es v rukávu, nad kterými většina svátečnějších čtenářů thrillerů přinejmenším pozvedne obočí, pokud nebude přímo znepokojena tím, že se to všechno na stránkách opravdu děje. Swanson nezná nic jako tabu a nebojí se překračovat nepsané hranice a pro citlivější povahy se až příliš odvážně dotýká zapovězených témat. Všechny krásné lži jsou trochu pozvolnější, než by se většině čtenářů mohlo zamlouvat. Nečekejte druhé Na zabití, ale pokud chcete zabít dvě pohodová odpoledne u rychle utíkajících stránek, které lehce potrápí vaše mozkové závity, protože vodítek pro čtenáře v sobě má příběh dost, zkuste se do knihy Všechny krásné lži pustit. Udělejte si názor sami a hlavně, nezatraťte autora kvůli jednomu lehčímu zaškobrtnutí.

60 %

Knihu Všechny krásné lži vydalo nakladatelství Bookmedia a pořídit si ji můžete na webu knihcentrum.cz
Knihcentru bych také tímto ráda poděkovala za poskytnutí recenzního výtisku a doplnění mé Swansonovské sbírky.
Share:

17. 3. 2019

Smrtící tajnosti – Robert Bryndza (Erika Foster #6)

Na prahu svého vlastního domu je brutálně zavražděna mladá a krásná tanečnice burlesky. Ačkoli se o mrtvých má mluvit jen dobře, o Marisse z úst pozůstalých příliš pozitivních informací nezazní a to ani během vyšetřování její záhadné smrti. Erika a její tým se do případu vrhají po hlavě, jako ostatně vždycky. Jejich pozornost však rozptyluje případ útočníka v plynové masce, který napadá muže i ženy, kteří osamoceně chodí pozdě večer z vlaku domů. Čím mohou být podobné útoky motivované, když se nezdá, že by pachatel měl jakékoli preference týkající se pohlaví, věku či dalších charakteristik?

Detektiv šéfinspektor Erika Fosterová, původem Slovenka, dlouho žijící v Británii, nejprve v Manchesteru s manželem Markem. Po ovdovění přesídlila do Londýna, ale kariéry se nevzdala, i když právě ta ji připravila o manžela. Erika se zdá jako tvrďák, kterého nic nerozhází, ale tentokrát je toho na ni skutečně trochu moc a ztrácí pevnou půdu pod nohama. Zvolnit však nedokáže, nemá to v povaze a tak pracuje do úmoru a od ostatních očekává taktéž plné nasazení. Případy se jí dostávají pod kůži a ona je odhodlaná nepřestat s honbou na viníka, i kdyby to měla být ta poslední věc, kterou v životě udělá.

Smrtící tajnosti jsou šestým dílem série o Erice Fosterové, nezdolné policistce, která neumí dělat věci napůl a nedokáže odpočívat, i když doslova padá na ústa. Ve Smrtících tajnostech je však tato žena, která nikdy nespí, zranitelnější než kdy dříve. Čtenáři je zase o něco poodhalena její minulost a její současnost je srdcervoucí. Tuhle ženu, se kterou byste si osobně možná nesedli, na stránkách knihy milujete a nejradši byste ji objali, pohladili po zádech a pak drželi pevně za ruku v nejtěžších chvílích. Kdyby vás tedy nechala to udělat a nenakopala vám zadek.

Na knihách Roberta Bryndzy je cosi kouzelného až unikátního. Přesto, že se jedná o žánr, kde jsou moment překvapení, napětí a zvraty tím nejdůležitějším vůbec, jeho styl je neuvěřitelně přímočarý a nějakým zázrakem to pro něj neuvěřitelně funguje a dělá to z jeho knih něco, co si zapamatujete a díky čemu budete chtít číst vše, co tento charismatický chlapík hodí na papír. Jeho největší devízou jsou však stále postavy. Nabručená, protivná a náladová Erika se vám možná proti vaší vůli zalíbí právě proto, že dokáže fungovat i s náladou nadávat na celý svět, vřelá a vždycky loajální Mossová je prostě zlatíčko a sexy Peterson, zotavený ze svého závažného zranění a se svým velkým tajemstvím se konečně vrací na scénu. A že bude mít co vysvětlovat nejen Erice, to vám bude jasné od první chvilky.

Útěšně se rozrůstající sbírka knih ze série Erika Fosterová je nádherná, ale zároveň vydání každého nového dílu halí neskutečná nostalgie, protože to znamená, že se nezadržitelně blížíme jejímu konci, který musí jednou nevyhnutelně nastat. Na to však nemyslete a užívejte si každou kapitolu Smrtících tajností, ve kterých se Bryndza již tradičně překonává. Za to, s jakou elegancí a noblesou, jako by to nedalo žádnou práci, Robert Bryndza s každým dalším dílem přeskakuje laťku, kterou si sám nastavil předcházejícím dílem, mu patří nehynoucí obdiv čtenářů, kteří jeho knihy kupují hned, jakmile se objeví na pultech, aniž by přesně potřebovali vědět, co bude Erika vyšetřovat tentokrát.

Smrtící tajnosti jsou plné napětí, bolesti, strachu, nápaditosti, útoků, mrazivých momentů i nečekaných obratů o stoosmdesát stupňů. Autor dokáže mistrně vystihnout moment, kdy je třeba přidat plyn, kdy si může dovolit trochu zvolnit a kam by se hodila úplně nečekaná změna směřování příběhu. I když si myslíte, že jej už znáte, pořád vás bude umět překvapit a zastihnout nepřipravené. Robert Bryndza je zkrátka machr svého žánru a doufejme, že má těch nápadů, jak nám vyrazit dech, ještě spoustu.
90 %

Smrtící tajnosti Roberta Bryndzy vycházejí již 18.3.2019 a na webu nakladatelství Grada si je můžete pohodlně objednat v podobě tištěné knihy nebo e-knihy. Série Erika Foster vychází pod nakladatelskou značkou Cosmopolis.
Tímto bych ráda poděkovala Cosmopolisu za poskytnutí předčasné kopie e-knihy.
Share:

9. 3. 2019

Hilda – Luke Pearson

Modrovlasá holčička Hilda milující dobrodružství, kreslení, svou maminku, život na samotě a všechny tvorečky, kteří v jejich lese žijí, se v nádherně ilustrovaném svazku vydává za prvními dvěma výzvami, které čtenáři mají tu možnost prožít s ní. Hilda a trol a Hilda a půlnoční obr jsou dobrodružstvími, jež čtenáře pohltí do svých spárů, a při své roztomilosti a jednoduchosti, se mu navždy zapíší do srdce.

Hilda je dobrosrdečná, nebojácná, zvídavá a podnikavá. Má věrného domácího mazlíčka a parťáka Větvíka, toulá se po lese plném neskutečného množství nadpřirozených bytostí, ze kterých ani nemívá strach a jediný, kdo jí rozčiluje je Poleňák, tvor, který bez pozvání a vysvětlení chodí k nim domů a jen tam tak polehává u krbu. Ale aspoň jim domů nosí dřevo. Hilda je smířlivou postavou mezi nadpřirozeným a lidským pokolením a řeší problémy všech možných bytostí, od pidilidí, přes troly po ohromné obry.

Hilda má co nabídnout jak dětem, tak dospělým, kteří občas rádi sáhnou po pohádkovém a roztomilém komixu plném dobrodružných výprav. Na Hildě jsou výjimečné nejen fantazijní a pohádkové příběhy plné nápaditých zápletek s přesahem, ale i samotná kresba. Úsporné panely laděné do tlumených barev, odstínů hnědé, šedé a modré toho dovedou říct více, než celý odstavec slov. Severská příroda okořeněná nadpřirozenem čtenáře snadno přenáší k Hildě domů, na samotu na okraji lesa plného bytostí, které vidí jen ti, kdo nepotlačují svou dětskou představivost. Jen ta vám dovoluje vnímat to, co obvykle vidí jen ti nejmenší. Právě barvy, jimiž je komix kreslen nádherně souzní s prostředím, ve kterém se Hildin život odehrává.

Hilda je zkrátka jeden z nejroztomilejších komixů na knižním trhu, ke kterému se budete rádi vracet jednoduše proto, že roztomilost a miloučkost, nacházející se v této útlé a obrovské knížečce, ve svém životě občas potřebuje každý. Hilda vám prozáří den, kdykoli si na ni najdete čas a budete její příběhy rádi shromažďovat ve své knihovničce, protože domácím knihovničkám Hilda moc sluší.

90 %

Ráda bych touto cestou poděkovala knihkupectví Megaknihy za poskytnutí recenzního výtisku. Zde můžete Hildu také zakoupit.

Share:

3. 3. 2019

Book haul za únor 2019

Skromná hromádka, říkáte si? Co by taky ne, je za nejkratší měsíc v roce. Ale i tak jsem na sebe hrdá z hlediska počtu přírůstků. Co už je horší je moje čtecí morálka. Nevím, čím to je, ale únor pro mě byl co se týče čtení velká slabota. Možná jsem neměla úplně nejšťastnější ruku při výběru knížek ke čtení a tyto slabé čtenářské zážitky mi pomalu ale jistě nejspíš zavařily na lehký čtecí blok, který tak nějak trvá. Znáte ten pocit, kdy přijdete domů a poslední co byste měli chuť dělat je číst něco, co vás tak úplně nebaví? Tak to se mi v únoru dělo často. Je fakt, že jsem měla i poměrně nabitý program a tak zkrátka nebylo tolik času, kolik bych chtěla, přesto, kdybych četla něco jiného, jistě bych si ten chybějící čas mezi vší tou prokrastinací našla. Klíčem je chtít, ale mně se prostě nechtělo. I proto bohužel z této hromádky nemám ani jednu knížku přečtenou. Celkem mi tedy za únor přibylo sedm kousků. Na všechny se hodně těším. Teď jen doufat, že mě některá z nich vysvobodí z krize. Co myslíte, která má potenciál to dokázat?

Bude to jeden z recenzních výtisků od Knihcentra? Všechny krásné lži jsem netrpělivě vyhlížela ještě  před vydáním. Poslední česky vydaná kniha Petera Swansona Na zabití mě hodně moc bavila (jako audiokniha) a já se autorova černého humoru nemohla nabažit. Proto jsem byla nadšená, když se Bookmedia rozhodla vydat jednu z jeho dalších knih a právě na ni se plánuji nejspíš vrhnout, jen co dopíšu tenhle článek.
Náš manžel je jeden z těch psychothrillerů, které vzbudily poněkud větší všeobecnou pozornost. Reakce jsou spíš smíšené, než vyloženě nadšené, ale já se nemůžu dočkat, až se sama přesvědčím, jestli na novince Náš manžel něco je, nebo je to zase jen jedna velká marketingová bublina.

 V úterý 26.2. přijela do Prahy francouzská spisovatelka Delphine de Vigan (vyslovte si to v hlavě s dokonalým francouzským přízvukem!) a já jsem proto neodolala a pořídila jsem si Ani později, ani jinde. Nakladatelství Odeon tuto knihu vydalo již podruhé, s trochu odlišnou obálkou a právě včas pro její návštěvu Prahy. Protože Podle skutečného příběhu patří k mým vůbec nejoblíbenějším knihám, v Ani později, ani jinde vkládám velké naděje. A budu doufat, že budou znovu vydány i její další knížky a že informace, že se jedná o práva na tu nejnovější nebyla lichá.
Absolutní miláček je svým destruktivním dopadem na čtenáře přirovnáván k Malému životu. Máme údajně očekávat opravdu drsné scény, které berou dech a nakopou zadek i těm nejdrsnějším knihám, co jsme kdy četli. No nemůžu říct, že by mě tato informace trochu masochisticky nepřiváděla k extatickému nadšení.

Poslední trojice přírůstků náleží naší milé současné české próze. Vězněnou jsem nahonem kupovala ještě před Book clubem ke Klubu vrahů s Pavlem Renčínem, ale nakonec mi moje čtenářské tempo nedovolilo stihnout Vězněnou ještě před setkáním s autorem. Navíc možná bude lepší, když budu mít mezi jeho knihami lehký odstup. Tak snad někdy.
Nulorožce jsem samozřejmě pořídila kvůli březnovému Bookscalling Book clubu. Číst jej hodlám opět těsně před samotným setkáním, abych všechny detaily měla v co nejčerstvější paměti.
Sentimentální román, respektive cokoli od Biancy Bellové už jsem plánovala pořizovat dlouho a když jsem kamarádkám položila obligátní otázku Jezero nebo Sentimentální román, odpověď zněla jasně. A tak ho mám doma a on smutně strádá v připravené hromádce k přečtení, stejně jako všichni jeho únoroví kolegové.

Co jste si v únoru 2019 pořídili ke čtení vy? Četli jste některou ze zmiňovaných knížek? Doporučíte mi, co mě zaručeně vytáhne z mého čtecího útlumu? 
Share:

2. 3. 2019

Na okraji - Lina Bengtsdotter (Charlie Lager #1)

Jakmile se někdo pohřešuje, vždycky jde o někoho mimořádného. O někoho, komu neměl nikdo důvod ublížit. Nebo se to tak aspoň vždycky po zmizení říká. Z městečka Gullspang mizí sednáctiletá Annabelle. V obci, kde lišky dávají dobrou noc a všichni vidí sousedům do talíře, se zmizení stane senzací stejnou měrou jako tragédií. Obyvatelé se uzavírají, začínají se bát, že mají mezi sebou predátora v rouše beránčím. Každý navenek truchlí, ale ve skrytu duše je rád, že tragédie nepostihla jeho rodinu. Na místo činu dorazí dvojice policistů ze Stockholmu. Charlie Langerová a její kolega Anders se mají pokusit vypátrat, kdo stojí za zmizením nezletilé dívky. Pro Charlie má však cesta do Gullspangu mnohem větší význam. Zavítá se totiž do míst, kde vyrůstala a kam se nikdy neplánovala vrátit.

Charlie Lagerová navzdory faktu, že je jako policajtka alkoholička ztělesněním žánrového klišé působí naopak svěže, neprvoplánově a netuctově. Prostě pije, protože jí to chutná. Zahánění bolesti a duchů minulosti intoxikací organismu má až podružnou prioritu. Ano, její dětství sice stálo za starou belu a má nemálo problémů i v dospělosti. Morálka a svědomí ji moc netrápí, ale ruku na srdce, kdo by si v její situaci nedal občas panáka, nebo rovnou celou lahev?

Charlie je, v rámci svého povolání, vyslána do rodné dědiny, ze které před lety s hrůzou utekla a doufala, že to místo, kde se zastavil čas, už nikdy neuvidí. Jak okamžitě s nechutí zjišťuje, v městečku se za tu řadu let nezměnilo vůbec nic. Charlie by byla ráda zůstala inkognito a doufá, že nebude konfrontována svou vlastní minulostí. Vzhledem k tomu, že v Gullspangu však plyne čas odlišně od zbytku planety, doufá marně. Starousedlíci ji poznávají a Charlie je nucena vysvětlovat a odhalovat víc, než by se komukoli líbilo.

Charlie je protivná, náladová a nepříjemná, nicméně když je třeba, je lidská a má pochopení. Rozhodně to není žádná šprtka, pro kterou by její práce byla na prvním místě a vždycky dělala správná rozhodnutí, ale má slabost pro problémové teenagery, snad proto, že ani ona nebyla žádný svatoušek a snaží se jim pomoci, co jí síly stačí. Ani její vztah s přiděleným parťákem se nemůže těšit nějaké ukázkovosti, což je opět známkou jinakosti této knihy oproti ostatním detektivním sériím.

Na okraji je poměrně stručná kniha, u které však nemáte pocit, že by snad něco chybělo, nebo zasloužilo více rozpracovat. Autorka se zkrátka umí skvěle vyjadřovat a i na malém rozsahu dokázala obsáhnout nepřeberné množství témat s neuvěřitelným přesahem. Příběh se skládá ze třech dějových rovin. Je zde samozřejmě linka z přítomnosti, kterou je Charliino vyšetřování Annabellina zmizení, pak linie nazvaná Toho dne, která je vyprávěním z nedávné minulosti Annabelle a v neposlední řadě záhadná linka z blíže časově neurčené doby nazvaná Tehdy a tam. Tato rovina se jako záhada táhne celou knihou a právě ona žene děj dopředu. Pojednává o dívkách, jejichž role v celkovém obrázku je odkrývána postupně a nejistota čtenáře, který od začátku netuší, jak do celkového obrázku dvě neznámé a trochu šílené dívky zapadají je tím, čeho chtěla autorka pravděpodobně dosáhnout.

Na okraji je více než slibným prvním výkopem detektivní série, která má co nabídnout. Charlie není právě vzorem všech policejních, ani lidských ctností, přesto je na ní pro čtenáře cosi přitažlivého. Krátké kapitoly a střídání jednotlivých dějových rovin nedávají čtenářovi možnost oddechu a knížka se nedá prakticky číst jinak, než na jedno posezení. Za vyzdvihnutí stojí i vynikající překlad Lucie Podhorné. Fráze a dialogy nepůsobí kostrbatě a šroubovaně a to včetně vulgarit či hovorových výrazů. Gradace napětí je zase zásluhou samotné autorky, která si opatrně a nenápadně připravila půdu i pro navazující díly. Na okraji rozhodně nebude poslední knihou, kterou si od Liny Bengtsdotterové budete chtít přečíst.


80 %


Knihu Na okraji vydalo nakladatelství Cosmopolis a já doufám, že bude ve vydání této série pokračovat!
Za poskytnutí recenzního výtisku touto cestou moc děkuji!

Share:

24. 2. 2019

Wrap-up 2018 - 1. část


Jak hodnotím rok 2018 v knihách? Dá se něco takového vůbec jednoduše shrnout? Ani bych neřekla. Ale pro milovníky statistik bude tento článek možná zajímavý.

Za rok 2018 jsem dle Goodreads přečetla 111 knih a celkem 35 063 stránek. Průměrná délka těchto knih pak byla 316 stran, nejkratší kniha měla 90 stran a nejdelší 680. Nevrhala jsem se do žádných bichlí, vypadá to, že mě nějak odrazují nepraktičností pro cestování i tím závazkem, který představují. I když je samozřejmě krásné, když se člověk ponoří do příběhu a má šanci se s postavami skutečně sžít a vstřebávat všechny jejich trampoty a úspěchy dostatečně dlouho a obsáhle, moje výmluva zní, že já bych na to v každodenním shonu zkrátka neměla. Jsem od přírody tvor netrpělivý, u ničeho nevydržím dlouho a mám ráda pocit dosažení cíle. Pozornost mi těká a věci mě rychle omrzí. Snad i proto volím raději kratší knihy, o kterých vím, že bych je s trochou snahy zvládla přečíst během jednoho dne.

Tím pro mě bohužel končí využitelnost statistik Goodreads, protože jsem lempl a během roku jsem měnila přístup k hodnocení knížek. Nyní hvězdičky uděluji logikou zaokrouhlení dolů a rozhodující jsou pro mě spíš procenta, zaokrouhlená na celé desítky. Proto mi také napsání shrnutí roku 2018 trvalo takovou dobu. Musela jsem si jako naprostý magor zpětně sepsat všechny možné informace o knihách, které jsem přečetla, hodit je do tabulky a hrabat se v nejrůznějších možných parametrech.

Moje průměrné hvězdičkové hodnocení bylo 3,78, čili takový lepší průměr, což nejspíš odpovídá i mému celkovému pocitu z knižního roku 2018. Nemám dojem, že by větší množství knih nějak zásadně vystupovalo do popředí, nebo že bych naopak byla na delší dobu znechucená či zaseknutá nepovedeným výběrem. Už asi tak nějak tuším, co stojí za můj čas a opravdu pečlivěji vybírám. Vyhýbám se zběsilým nákupům ve slevách, spoléhám na svá oblíbená nakladatelství i osvědčené autory.

Co naopak musím vyzdvihnout, je moje prohlubující se láska k současné české próze. I když stále nejvíc fandím thrillerům a detektivkám, kdybych zůstávala u jednoho žánru, za chvíli z toho čtení nemám žádnou radost a všechno by mi začalo splývat do jedné rozmazané skvrny. Už takhle mě moje paměť často zrazuje a ke své smůle si mnoho detailů z knih příliš dlouho nepamatuji. No co, alespoň mi to dává hypotetickou možnost si knihy přečíst znovu a pořád mít pocit, že čtu něco nového. No ne?

Současná česká je pro mě na prokládání napínavých knížek skvělá. V ideálním případě tyto žánry skutečně střídám a to je pro mě způsob, jak si oba druhy čtení užít nejlépe. Není proto divu, že moji loňskou pětihvězdičkovou poličku absolutně ovládla Petra Soukupová. Podmanila si mě knihou Pod sněhem, hrozně mě bavilo K moři a propadla jsem Nejlepší pro všechny, které jsem si letos vychutnala hned několikrát. Jednou v papírové podobě a možná dokonce i dvakrát nebo třikrát ve formě audioknihy. Alespoň některé pasáže rozhodně. Její styl a humor mi sedí a dokážu ocenit, jak skvělý pozorovací talent na lidské povahy tato obdivuhodně upřímná a přímá spisovatelka má a jak autentické dialogy dokáže hodit na papír.

Další pětihvězdičky si pak u mě vysloužila opěvovaná a všemi milovaná Elena Ferrante, která dokázala učarovat i mně (i její Geniální přítelkyni jsem zvládla knižně mimo jiné audioknižně a hodlám v tomto trendu dvojitého čtení pokračovat), Příběh nového jména mě v audioverzi teprve čeká, stejně jako další díly. Dále si ode mě nejvyšší hodnocení zasloužily některé díly senzační komixové série Zámek a klíč, což pro mě letos však byl již re-reading, podobně jako má milovaná (druhá) série Cherub (již snad počtvrté) a miloučká, ale smutná romantika Dopis.

Loňský rok byl vůbec bohatý na dokonalé audioknihy. Celých 90 % si u mě vysloužil i thriller Na zabití Petera Swansona, jež mě překvapil a hrozně bavil svým dokonale černým humorem a značnou a dobře zvládnutou nadsázkou, všemi opěvovaná Hana Aleny Mornštajnové a moje opáčka miloučká zombie kniha Všemi dary obdarovaná, matematický Podivný případ se psem a zábavný Dobrý proti severáku.

Protože vidím, jak se moje grafomanství již opět dostalo ke slovu, v tomto bodě tuto první část shrnutí ukončím a budu doufat, že se budete moci těšit na pokračování.

Zajímají vás podobná shrnutí toho nejlepšího? Baví vás tyto pouze kusé informace o knihách? Dokáže vás pouhé nadšení bez jeho hlubšího odůvodnění nalákat?

Jaká kniha přečtená v roce 2018 utkvěla v hlavě vám?
Share:

20. 2. 2019

Lži, samé lži – Lisa Jackson

Z okna jistého hotelu v San Franciscu skáče záhadná žena převlečená za ve své době poměrně proslulou Didi Stormovou, ztvárňující na pódiích Las Vegas známou kráskou z dob minulých Marilyn Monroe. Jediný, kdo si je jistý, že z okna neskočila pravá Didi je její dcera Remmi, která je náhodou svědkem této události. Didi se totiž před dvaceti lety vypařila do pouště a už nikdy se nevrátila. Proč ale teď po dvou desetiletích její nepřítomnosti v Remmině životě najednou Didiin duch ožívá? Vychází neautorizovaný Didiin životopis, který se okamžitě stává bestsellerem a kde se píší věci, které mohl vědět jen někdo, kdo byl Didi opravdu blízký a nyní ta žena v Didiině ikonické paruce a šatech skákající z okna a ležící polámaná na zemi před hotelem. Mají tyto události nějakou spojitost? A co znamenají pro Remmi, která nikdy nepřestala doufat, že se jednou vyjasní, kam její matka zmizela a proč ji nechala na pospas životu sirotka?

Didi Stormová, bývalá showgirl, prahnoucí po pozornosti, matka samoživitelka tří dětí, jež nikdy neprozradila identitu otců, tajemná intrikánka, pohřešovaná. Tím vším byla během svého života i po svém zmizení. Její dcera Remmi zůstala po jejím zmizení úplně sama, protože spolu s Didi se z povrchu zemského vypařila i Remmiini sourozenci, novorozená dvojčata. Co se tehdy stalo tam v poušti, kdo zemřel při obrovském výbuchu a proč byla Didi vždycky tak skoupá na slovo ohledně své minulosti, rodiny a vztahů?

Lži, samé lži jsou dalším ze samostatně stojících románů Lisy Jackson. Autorce v českém překladu vyšlo již přes dvacet knih a čtenáři mají tendenci její knihy pořizovat bez toho, aniž by potřebovali podrobně vědět, o čem jsou. Jméno Lisa Jackson na obálce stačí jako záruka dobrého počtení a zábavy na několik celistvých hodin, protože od jejích knih se obvykle neobtěžujete vůbec odtrhnout, dokud je nedočtete až do konce.

Stejně jako dokáže Lisa Jackson nastolit napětí od první stránky, v této knize se bohužel povedlo vybudovat také jistý odstup. Děj působí, jako by jej čtenář pozoroval přes tlusté sklo, které tlumí zvuky, emoce i barvitost příběhu. Lži, samé lži vás nechytí od první stránky, jak bývá obvyklé. Musíte si své propojení s příběhem a Remmi zasloužit. Musíte na svém vzájemném vztahu chvíli pracovat, než vás k sobě pustí. Musíte se s Remmi a jejím osudem sžívat postupně a po krůčcích. Ale nakonec se vám dostane odměny v podobě nekolísající pozornosti, krátícího se dechu a čím dál zběsilejšího úprku ke konci a k odhalení toho, v čem sakra vězela záhada Didi Stormové a kde celou tu dobu byla, když ne se svými dětmi.

Lisa Jackson ve své nejnovější knize hraje na jistotu, na kterou jsou její čtenáři zvyklí. Krátké kapitoly podněcují čtivost, uvěřitelné dialogy s výraznými uvozovacími prvky servírují čtenáři na stříbrném podnose přesnou představu o probíhající scéně, která jako by se díky tomu odehrávala přímo v jeho hlavě, dovedné propojení minulosti a současnosti bez rušivých skoků či nelogičností a střízlivá obálka z dílny nakladatelství Domino, jež se o jednu z nejplodnějších autorek thrillerů nejrůznějšího ražení stará. Domino vždy tuctově a nenápadně vypadající originální obálku jejích knih pozdvihne na úplně novou úroveň.

Lži, samé lži s dokonce dvojím výskytem asi nejpopulárnějšího slova v názvu knihy z loňského roku zdatně sekundují ostatním autorčiným knihám, zejména těm samostatně stojícím. Probíhá zde sice vyšetřování zločinu, ale v hlavní roli zůstává Remmi, zdrcená dcera, která po zmizení matky (i když ne zrovna matky roku) strádala po všech stránkách a nyní to konečně vypadá, že by se mohlo objasnit, co že se to před těmi dvaceti lety stalo. Příběh příjemně plyne, a i když to možná nebude nejobjevnější ze všech thrillerů, které jste kdy četli, rozhodně času stráveného s Remmi nebudete litovat.
70 %

Lži, samé lži jednoduše pořídíte proklikem z webu nakladatelství Domino v podobě knihy či e-knihy.

Ráda bych touto cestou poděkovala nakladatelství Domino za zaslání recenzního výtisku.

Share:

6. 2. 2019

Sklenice srdíček - Jennifer Hillier

Čtrnáct let od zmizení Angely Wongové jsou nalezeny její ostatky. Rozřezané kousky těla jsou roztroušeny v mělkých hrobech nedaleko domu Angeliny někdejší nejlepší kamarádky Geo, která se po takové době konečně rozhodla přiznat, jakou roli sehrála v Angelině případu. Za Angelinu a další tři vraždy je odsouzen Calvin James přezdívaný Škrtič ze Sweetbay, někdejší milenec Geo. Však ani ona sama není bez viny a má za své činy strávit pět let ve vězení. Zatímco Geo si svůj trest odpykává, Calvin krátce po svém odsouzení z vězení uniká. Kaiser Brody, středoškolský kamarád Geo a Angely, nyní úspěšný detektiv se obává, že by Geo po svém propuštění mohla být v nebezpečí. A když se nedaleko místa nálezu Angeliných kostí začnou objevovat další těla, je si jist, že Calvin James opět řádí a bojí se, že Geo by mohla být jeho další obětí.

Angela, Geo a Kaiser. Nerozlučná trojka. Nejkrásnější holka ze školy, její nejlepší kámoška a kluk, který je do jedné z nich zamilovaný. Přesto jim to klape. Angela je panovačná, ale upřímná. Geo je oproti Anglele zakřiknutá, ale věrná. Kaiser je smířlivý typ, který kámošky usměrňuje, aby si nevytrhaly vlasy kvůli malichernostem. Až do toho osudného večera se všechno zdá normální. Kdyby tak Geo nikdy nepotkala Calvina. Kdyby se nevykašlala na přátelství. Kdyby dala na hlas rozumu, nikdy se nemuselo stát to nejhorší.

Jennifer Hillier zaujala české čtenáře už knihami Pronásledovná, Wonderland: Země divů a Řezník. Její nelítostnost, zvrácenost a smysl pro nechutné detaily zaujmou nejednoho milovníka thrillerů a detektivek, protože ona se opravdu s ničím nemaže. Autorka své dějově nesouvisející příběhy zasazuje do polofiktivního světa pacifického Severozápadu a pozornější čtenáři mezi knihami objeví i drobné, i když nepodstatné spojitosti, jež jsou spíš přátelským zamáváním pro věrné fanoušky, než že by byly nějak podstatné pro jednotlivé zápletky.

Sklenice srdíček je oproti ostatním dvěma knížkám poměrně mírná a soustředí se mimo těch opravdu dramatických a násilných chvil i na vnitřní rozpoložení postav, citlivě se zabývá problematikou první lásky, toxických vztahů a toho, jak člověka na celý život ovlivní události, které si nemyslí, že by se jej mohly někdy týkat.

V příběhu se prolíná přítomnost s minulostí a vy pomalu pronikáte do událostí té osudné noci i všemu, co jí bezprostředně předcházelo. Podíváte se zpátky do kolotoče středoškolských dramat a večírků, do soudní síně, do ženské věznice, do místa, kde Geo vyrůstala a kde jí nyní nikdo nemůže přijít na jméno i do období první velké lásky a okouzlení jiným člověkem.

Sklenice srdíček pro fanoušky Jennifer Hillier lehce zaostává za předchozími knihami co se týče násilí, surovosti a nulového filtru nechutností, nicméně zase obsahuje jiné kvality, které milovníci thrillerů v knihách vyhledávají. Skvěle se čte, je napínavá, pomalé odlupování jednotlivých vrstev příběhu čtenáře udržuje neustále v pozoru a zajímavá postava hlavní hrdinky, kterou chcete vidět jako zneužitou chudinku, ale která jí tak úplně není, vás bude bavit s každou stránkou víc. Sklenice srdíček potěší milovníky autorčiny tvorby zase trochu jinak, než předchozí knížky, ale rozhodně nebudete litovat času, který jste s ní strávili, i když od ní možná budete očekávat něco lehce odlišného, než nakonec dostanete. Hillier je Hiller a vy si nebudete moci pomoci, ale hned po dočtení budete litovat, že od ní nemáte po ruce hned něco dalšího. Protože ona vás zkrátka uhrane čímkoli, co napíše.

80 %

Sklenici srdíček, stejně jako předchozí knihy Jennifer Hillier vydalo nakladatelství Baronet, které mi také poskytlo recenzní výtisk. Tímto bych ráda vyjádřila svůj dík.

Sklenici srdíček seženete snadno na webu Baronetu.
Share:

2. 2. 2019

Book haul leden 2019

Nový rok a mé staronové já. Vždycky jsem se hrozně pyšnila tím, kolik úsilí do blogu dávám, jak často publikuju, jak širokou variaci článků mám, pořád jsem chtěla něco vymýšlet, nebo minimálně psala aspoň to, co píšou všichni. Různé výzvy, book hauly, pravidelné rubriky, taková ta knižně-blogerská klasika, která čtenáře stále táhne a to mnohonásobně víc, než náročné recenze. V roce 2018 jsem nic z toho moc nezvládla. Vlastně jsem mimo recenzí nezvládala na blog dělat skoro nic od té doby, co jsem v roce 2017 nastoupila na plný úvazek do práce. A to jsem si na vysoké bláhově malovala, jak budu mít na všechno čas v tom dospěláckém životě. To zrovna. Pořád mám ale vizi, že jednou ty book hauly z roku 2018 doženu. Spíš pro sebe, protože rok a půl staré novinky už asi nikoho neohromí. Každopádně. Nový rok bych chtěla začít trochu lépe a pečlivěji a book haul je ten první krůček. Vrátíme se k měsíční pravidelnosti alespoň s těmi přírůstky?
Co mi tedy první měsíc roku 2019 přinesl do knihovničky?

Leden byl na přírůstky poměrně bohatý. Můžu se chlubit hned jedenácti novými knihami. Tři z nich jsou ještě dodatečné dárečky k vánocům, tři recenzáky, tři knížky, co jsem si pořídila kvůli Book clubu a dvě jsem si koupila jen tak, protože jsem šílenec.

Vánoční dodatečné balíčky obsahovaly Hotýlek Aleny Mornštajnové, který jsem se rozhodla užít si v audioverzi od OneHotBook, ale kvůli tomu, že to je knížka, kterou budu ráda doporučovat dál, jsem jí musela mít i papírově. Dále Text (Dimitri Glukhovsky), který napsal trilogii Metro, jejíž první dva díly mě hodně bavily. A v neposlední řadě Abeceda krasopsaní, kdybych se náhodou někdy konečně chtěla obout do krasopsaní. Zatím jsem ve fázi tlustých a tenkých čárek a jednoduchých cvičení, která mi nejdou. Obecně nejsem příliš kreativní a rukodělně zručný člověk, ale tohle se mi tak líbí, že doufám, že se časem dostanu na nějaký kurz, kde se zázračně zlepším. Za všechny dárečky děkuji svým blízkým ♥.

Z recenzních výtisků mě potěšilo nakladatelství Alpress Ochutnávačkou, knížkou z válečného období, soustředící se na dívku, která ochutnává jídlo určené pro samotného Hitlera, dále Baronet, s mou dlouho vysněnou a očekávanou novinkou Jennifer Hillier Sklenice srdíček, která je jako všechny autorčiny knížky perfektně zvrhlá, hnusná, ale skvěle vystavěná a parádně vygradovaná a nakonec Jota s novou knížkou Jessicy Knollové s názvem Oblíbená sestra. Autorky předchozí knížka Nejšťastnější dívka na světě mě hodně bavila, ale Oblíbená sestra má už od začátku v něčem navrch, přeložila ji totiž moje milá Danuška Konvičková. O to víc, se na Oblíbenou sestru těším!

Místa ve tmě a Koho vypijou lišky Lidmily Kábrtové jsem si koupila kvůli lednovému Bookscalling Book clubu, jež byl jako obvykle jen třešničkou na dortu parádního čtenářského zážitku. Tato setkání mi vždy knihu pozvednou na úplně novou úroveň a vzpomínám pak na ně zase o trochu jinak, než na ostatní přečtená díla. Pořídila jsem si i Klub vrahů na únorový Book club, kde se setkáme s Pavlem Renčínem. A když říkám pořídila, tak tím myslím, že mi jej spolu s Místy ve tmě koupila moje nejmilejší Terezka, protože my v Praze nemáme dost knihkupectví evidentně :D (♥ díky moje drahá).

A nakonec moje dva random nákupy. I od Lisy Gardner už jsem dlouho vyhlížela novou knížku, protože je to právě ona, která směle konkuruje Jennifer Hillier v nechutnostech a psaní opravdu mrazivých a nečekaně silných scén. A právě nedávno vydalo nakladatelství Kalibr její novou knihu Najdi ji. Zatím mám za sebou úvod a páni, hodně dlouho jsem nečetla tak šílený začátek detektivky. Poslední zakoupenou knihou je V pasti od Joshe Mallermana. Kniha se v originále jmenuje Birdbox a na na youtube už se neustále vnucují reklamy i na film, který popravdě vypadá opravdu šíleně. V pasti měli v Luxoru ve výprodeji za necelou stovku a to jsem tam prostě nemohla nechat. Ke koupi mě vyprovokovala fotka na instagramu @zrzava_tereza a pak samozřejmě i moje @bookish_teri, se kterou jsme se pro knížku taky vypravily (dobře, v tomhle případě jsem to možná tak trochu iniciovala já).

Některé knížky mám sice rozečtené nebo přečtené, ale odkazy na recenze budou teprve přibývat.
Bilance zní 3 skoro přečtené, jedna prolistovaná, zbytek zatím čeká na svou chvilku.

No a to je pro leden všechno! Dejte vědět, jestli jste některou ze zmiňovaných knížek četli, nebo jste si ji taky třeba zrovna koupili. Jsem otevřená návrhům pro společné čtení, které mi poslední dobou tak úplně nevychází, ale můžeme to zkusit. A třeba i zkusit oživit můj Čtenářský klub? Co říkáte? :)

Mějte se krásně a napište mi, co zrovna čtete a po čem má moje peněženka zaplakat v únoru!
Share:

28. 1. 2019

Podivný případ se psem - Mark Haddon

Christopher Boone jednoho dne objeví na zahradě sousedky mrtvolu psa, ve které jsou zapíchnuté vidle. Protože měl toho psa rád a je velkým obdivovatelem Sherlocka Holmese, rozhodne se přijít na kloub záhadě, kdo mohl tomu velkému a hodnému pudlovi Wellingtonovi chtít ublížit. K jeho velkému překvapení nechce mnoho lidí při vyšetřování vraždy psa spolupracovat a jeho otec mu dokonce pátrání úplně zakáže. Jenže Christopher měl vždycky svoji hlavu.

Christopher John Francis Boone je matematický génius, baví ho příběhy o Sherlocku Holmesovi, nesnáší, když se ho někdo dotýká, nemůže vystát žlutou barvu a jídlo na talíři musí být rozděleno podle striktních pravidel. Christopher má poruchu autistického spektra. Žije jen s otcem, který je sice přísný, ale respektuje Christophera takového, jaký je.

Podivný případ se psem je perfektně vyváženou směsí rodinného dramatu s lehkou detektivní linkou a hromadou zajímavě podaných matematických problémů. Po jeho přečtení nebudete moci přestat myslet na Monty Hallův problém a budete jej s radostí přednášet všem svým přátelům jako zajímavost u piva a budete se bavit tím, jak se budou mýlit, stejně jako vy, když jste o něm slyšeli poprvé a vášnivě hájit nemožnost jakéhokoli jiného řešení, než je to vámi předkládané.

Knížka se hodí pro mladší i starší čtenáře, má co nabídnout snad každé generaci a v každém věku si z ní odnesete jiný zážitek. Stejné je to i s formáty této knížky. Podivný případ se psem je vhodný pro čtenáře, kteří by rádi začali víc číst v angličtině, neboť The curious incident of the dog in the night-time je napsán velice přívětivým a snadným jazykem. I český překlad se však ohromně povedl.

O velice příjemnou a zdařilou audioknihu se postaralo vydavatelství Tympanum a namluvil ji senzační Matouš Ruml, jehož stále mladistvý hlas se na dětského génia ve skoro dospělém těle skvěle hodí. Kniha je vlastně jakýmsi Christopherovým záznamníkem událostí souvisejících s vyšetřováním a proto se skvěle hodí pro mluvené slovo. Čtenář si díky Rumlově přednesu živě představuje jak Christophera smolícího svou vysněnou knihu, tak veškeré sugestivně a někdy až příliš pečlivě detailní okolnosti právě probíhajících událostí.

Christopher by rád nejen vyšetřil záhadu zabitého psa, ale také o tom podal zajímavě literárně zpracovanou zprávu. S úskalími beletristického vyprávění mu pomáhá mladá paní učitelka Siobhan, kterou Christopher bezmezně obdivuje a ona jediná mu zdá se zcela rozumí a dokáže zařídit, aby si paličatý a ne právě nejtvárnější Christopher její rady vzal k srdci.

Čtenář či posluchač musí chtě nechtě začít vnímat svět kolem Christophera jeho očima. Chlapec se často podrobně soustředí na nepodstatné detaily, přeskakuje v myšlenkách z jednoho konce na druhý a ačkoli on sám by se nejraději soustředil pouze na vyšetřování, do centra jeho pozornosti se dostává i jeho vlastní komplikovaná rodinná situace či cíle jeho neuróz, které jej rozptylují. Christopher má v sobě hluboce zakořeněný smysl pro pravdu. Lhát neumí a to jej často dostává do situací, které si obyčejný člověk neodvede představit. A po zákazu vyšetřování je mu neschopnost neupřímnosti vůbec na obtíž.

Podivný případ se psem je skvělým počinem britského autora Marka Haddona a potěší děti i dospělé po celém světě. Příběh je tak univerzální, jak jen detektivní rodinné drama očima autistického chlapce může být. Příjemných 7 hodin a 14 minut audioknihy uteče jako voda a vy příběh doposloucháte s tolika různými pocity, že se s nimi budete potřebovat chviličku vyrovnávat. Christopherovo vyprávění vám zůstane v hlavě, ať chcete nebo ne a rozhodně si budete chtít celou knížku jednou zopakovat. A i na to je nedlouhá audioknížka ideální. Zabaví a neomrzí ani podruhé. To je vyzkoušeno.

90 %

Podivný případ se psem můžete v audioverzi zakoupit na webu audioteka.cz
Audioteka.cz mi také laskavě poskytla recenzní audioknihu a já za to moc děkuji.

Share:

27. 1. 2019

My proti vám - Fredrik Backman (Medvědín #2)

Medvědínem v zimě otřásla událost, která obyvatele rozdělila na dva tábory. A protože Medvědín žije jen pro hokej, jeden z táborů byl výrazně větší a hlasitější. Něco podstatného se změnilo pro všechny, ale nejvíc byly zasaženy dvě rodiny. A ty se teď snaží prostě přežít.Kromě sporů uvnitř městečka se vyostřuje i řevnivost mezi Medvědínem a Hedem a do nadcházejícího hokejové utkání vkládá mnoho obyvatel snad až příliš velké naděje, že všechno bude zase jako dřív. Na ledovou plochu přichází nová trenérka Zacki, kterou nezajímají předsudky, ani minulost hráčů. Ona chce prostě jen dobrý tým, který bude hrát hokej.

S obyvateli Medvědína se čtenáři měli možnost setkat už zhruba před rokem, kdy bylo dílo Medvědín přeloženo do češtiny. Děj se opět točí kolem Peterovy snahy být dobrým sportovním ředitelem. Když je však bývalá hvězda NHL postavena před dvě možnosti, přičemž ani jedna z nich není příliš lákavá, Peter pomalu ale jistě ztrácí to, co tak pracně v Medvědíně budoval. Navíc má ještě mnohem důležitější starosti v rodině. To, co se stalo mezi Mayou a Kevinem je totiž ještě pořád až příliš čerstvé. Politika a hokej jsou dvě neslučitelné věci, přesto bez sebe nemohou existovat. Alespoň ne v tomhle ospalém městečku, kudy lidi jen projíždějí a všechny důležité cesty vedou okolo něj.

Kompletní znění recenze si můžete přečíst na webu Knicentrum Revue.
Volné pokračování Medvědína s názvem My proti vám seženete na knihcentrum.cz ve všech myslitelných formátech.

Recenze byla napsána pro Knihcentrum Revue, ve spolupráci s knihkupectvím Knihcentrum.cz a já tímto děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.

Share:

22. 1. 2019

To mi zaplatíš - Lisa Jackson

Z křesťanského tábora náhle zmizí dvě oddílové vedoucí a jeden mladý muž pracující jako pomocná síla u koní. Aby toho nebylo málo, po okolí se potuluje uprchlý usvědčený vrah. O dvacet let později jsou v blízkosti bývalého tábora nalezeny kosti a tím se znovu otevírá případ pohřešovaných dívek, které se nikdy nenašly. Na místo činu se vrací ostatní oddílové vedoucí, aby znovu vypovídaly v případu zmizení Elle a Monicy. Stejně jako tenkrát mají hodně co ztratit a některé z nich by se rády držely scénáře, na kterém se tehdy dohodly, aby se jejich výpovědi shodovaly a žádná z nich se nemusela zodpovídat ze svých činů. Jenže po letech to minimálně jedna z nich přehodnotila a konečně je připravená říci pravdu.

Tábor Podkova se už nikdy nedokázal zbavit stínu, jež na něj uvrhlo zmizení celkem třech lidí s ním spjatých. Od té doby byly pozemky opuštěné a v městečku se navíc proslýchalo, že v okolí straší. Duchem procházejícím se po pobřeží měla být Elle, jedna ze zmizelých vedoucích, která se dle závěru neúspěšného vyšetřování měla utopit, nicméně její tělo se nikdy nenašlo. Nález lidské čelisti a následně celé lebky však na dvacet let staré události však vrhá nové světlo. Policista Lucas Dalton a shodou okolností také syn pořadatele tábora a jeho účastník se vrhá do vyšetřování, ve kterém je snad až příliš osobně zainteresován.

Elle byla vždycky trochu jiná než ostatní. Křehká a zranitelná, před svým zmizením dokonce trochu labilní. Moc lidí však nemohlo mít sebemenší motiv Elle ublížit. Oproti tomu suverénní Monika, která se s morálkou moc nepárala, byla trnem v oku dívce, které bez skrupulí přebrala přítele. Události dostaly nový spád poté, co se dotčená dívka rozhodla naplánovat kanadský žertík, jež měl Moniku odradit lézt někomu do zelí.

To mi zaplatíš je samostatně stojícím románem spisovatelky Lisy Jackson, která má na kontě pěknou řádku samostatně stojících thrillerů i detektivních sérií. Je takovou spolehlivou stálicí na knižním trhu a jistotou svého žánru. Její čtenáři už zkrátka vědí, co můžou čekat a proto po jejích knihách s oblibou automaticky sahají, aniž by pořádně potřebovali vědět, o čem toto konkrétní dílo bude.

To mi zaplatíš má trochu pomalejší rozjezd a několik prvních desítek stránek je změtí šíleného množství postav a poměrně zmateného uvádění do děje. Pak však jako by se autorka vzchopila, sama si ujasnila, kam hodlá příběh směřovat a najednou se přistihnete, že čtete bez přestávky několik hodin v kuse a nehodláte přestat, dokud nedočtete až do konce. Příběh je napínavý jako kšandy. Vy od začátku víte, že vlastně nikdo nemluví pravdu, každý něco skrývá a někdo ze zúčastněných má nejspíš na krku něco opravdu ošklivého. Nedovolíte si nikomu věřit, nechcete si žádnou z postav pustit k tělu, některé se vám vyloženě hnusí, některých je vám líto a jiné zase snad až příliš bolestně připomínají někoho z reálného života.

To mi zaplatíš se hrdě řadí po bok ostatních autorčiných knih a svou kvalitou a zajímavostí nijak nepokulhává. Trocha duchařiny, kterou se tentokrát Jackson rozhodla využít příběh dostatečně ozvláštňuje, ale zároveň jej zvládá nedegradovat do pole smyšlenky přitažené za vlasy. Však také svědky na pobřeží se promenádujícího ducha nejsou právě důvěryhodné osoby. Příznivci autorky si opět přijdou na své a pro ty, kdo přemýšlí, od jaké knihy Lisy Jackson by měli začít by To mi zaplatíš mohla být tou pravou. Dá vám dobrou představu o tom, jak autorka píše, jak staví příběhy a jaké postavy se jí líhnou v hlavě. To mi zaplatíš je slušným thrillerem, který uhasí vaši žízeň po napětí, ale rozdmýchá ve vás chuť pokračovat ve čtení příběhu, kde nevíte, co vás čeká na další stránce. Naštěstí Lisa Jackson napsala opravdu hodně napínavých knih, jejichž čtením můžete snadno navázat.

80 % 

To mi zaplatíš jsem si přečetla díky nakladatelství Domino, které mi knížku zaslalo ♥

Share:

6. 1. 2019

Nenalezená - Remigiusz Mróz

Před deseti lety Damian Werner navždy ztratil dívku, kterou pouhých pár okamžiků před jejím zmizením požádal o ruku. Od té doby se potácí na pomezí existence a naprosté rezignace a vlastně ani neví, co ho drží na nohou. Možná to, že nikdy nepřestal hledat a doufat, že Ewu znovu uvidí a prožijí spolu pohádkový zbytek života, jak vždycky doufali. Jednoho dne se na facebooku ve skupině Spotted objeví fotka Ewy, na koncertě konaném nedaleko. Neznámý muž se dívku z fotografie pomocí této sociální sítě pokouší najít. Co je to za člověka a proč hledá Ewu? Je skutečně možné, že Damianova dívka celou dobu žije, ale z nějakého důvodu o sobě za celou dekádu nedala vědět? A proč? Je tu snad něco, co o ní Damian nevěděl, i když se znali odmalička?

Damian a Ewa se zasnoubili a tím měla začít nová vzrušující etapa jejich života. Místo toho však všechno skončilo a Damianův život se propadl do temnoty a smrsknul se pouze na osamělé pitky, nekonečné maratony násilných videoher a naději, že se Ewa živá a zdravá vrátí a navážou tam, kde přestali. Jeho jediným a nejlepším přítelem je Blitzer, který posledních deset let trpělivě snášel Danielův sebedestruktivní způsob existence a je to právě on, kdo jako první objeví fotku Ewy, která roztočí kolotoč událostí, jež překotí celý Damianův život vzhůru nohama.

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.
Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Domino.
Share:

27. 12. 2018

Dopis – Kathryn Hughes

Tina o víkendech pracuje v dobročinném obchodě. Jednou, když třídí darované oděvy, nalezne v kapse starého a dávno nemoderního obleku zalepený dopis i se známkou, ale bez razítka. Neodolá a přečte si jej. Když zjistí, jak láskyplně byl napsán a jak důležitou zprávu obsahoval, začne se zajímat, proč podle všeho nebyl nikdy odeslán. Kdo byli tajemní Billy a Chrissie a jak dopadl jejich příběh? Dokáže Tina i po letech nějakým způsobem učinit za minulostí tečku pro všechny, kdo si zaslouží vědět, co se tehdy stalo? Bůh ví, že ona rozptýlení od vlastního života potřebuje a pátrání v dávné minulosti by pro ni mohlo být tou pravou cestou.

Tina dělá, co může, aby uživila sebe, i svého manžela, který přišel o práci. Žije v manželství, které s ideálním nemá nic společného, přesto pořád věří, že všechno bude lepší. Jednou. A právě ona je jednou z vypravěček tohoto bolestivého, smutného, ale nanejvýš krásného a romantického příběhu a hlavně se stává hybatelkou hned několika lidských osudů. Kniha se tedy zabývá obdobím v roce 1973, kdy Tina nalézá dopis zapomenutý v saku darovaném na charitu. Její příběh se proplétá s obdobím těsně před druhou světovou válkou, konkrétně rokem 1939 kdy byl zmíněný dopis napsán. A nezapomínejme na vysoce matoucí kapitolu ze současnosti, jež knihu zahajuje. Dopis je totiž vlastně vyprávěním neznámé staré ženy o tom, jak potkala svého muže.

Dopis je dlouho vysněným příběhem britské autorky Kathryn Hughesové. Celá kniha vzešla z pouhého nápadu, že někdo najde neotevřený dopis a zajímá ho, co v něm je. Kdo ten dopis najde, co v něm bude a co všechno bude znamenat, to už autorka řešila až během psaní. A povedlo se jí to na výbornou. Dopis je nádherným příběhem o lásce, bolesti, pocitu zrady a neoprávněném rozhodování o životě druhých.

Kniha Dopis se tváří jako nevinná romantika s kapkou nostalgického smutnění. Je v ní však mnohem víc. Hned první kapitola vás totiž vyvede z omylu svou brutalitou a bezútěsnosti života v toxickém vztahu. Pocity úzkosti a vzdouvajícího se vzteku se dostaví už po pár přečtených stránkách a právě v tu chvíli budete dokonale polapeni v autorčiných spárech a necháte se unášet její bezbřehou fantazií. Slovy zdaleka nelze postihnout vše, co tato kniha ukrývá pod svou nenápadně jemnou obálkou a svůdně romantickou anotací.

Láska někdy bolí a o tom by mohly vyprávět asi všechny hlavní protagonistky této knihy, i když každá v trochu jiném smyslu. Budete se pozastavovat nad tím, jak někdo může jednat popsaným způsobem a rozčilovat se nad tím, jak málo stačilo, aby vše bylo jinak. Budete se uculovat nad sílou náhody, nebo snad osudu, který si s lidmi zahrává, ale stejnou měrou zařizuje, aby se ti správní lidé potkali v ten pravý okamžik. Slzy vás nejednou budou štípat v nose a možná se nějaká překulí i přes vaše tváře, jakmile se dostanete k pasáži, která pro vás bude dokonalým zadostiučiněním, po té emocionální krasojízdě s mnoha karamboly a pády.

Tato kniha nepotěší ty, koho pobuřuje porušení listovního tajemství. Pro všechny ostatní citlivé dušičky, které jednou za čas potřebují poctivě vystavěný románek se vším všudy, se však Dopis hodí dokonale. Tohle není nějaké hloupé čtení pro ženy, na které zapomenete sotva knížku naposledy zaklapnete. Je to příběh o překonání propasti času a cestě za vlastní identitou. Je to kniha o odhodlání postavit se osudu a pravděpodobnosti. Zachycuje příběh ženy, která se rozhodne provést něco naprosto nesobeckého dřív, než dokáže napravit vlastní život. Dopis je krásným příběhem žen dvou generací. Ačkoli každá žila v jiné době a jejich osud zavinily jiné okolnosti, přesto mají něco společného. A kdo ví, jak by to všechno bylo, kdyby tenkrát Billy dopis nakonec přece jen odeslal.

100 %

Kniha Dopis vyšla pod značkou nakladatelství Cosmopolis, kde ji můžete také koupit.



Za možnost si Dopis přečíst bych tímto ráda poděkovala Barče z nakladatelství Cosmopolis!
Share:

23. 12. 2018

Ztichlý dům - Jenny Blackhurst

Emma Cartwrightová ještě nedávno neexistovala. Tehdy ještě byla Susan Websterovou, odsouzenou za vraždu svého tříměsíčního syna v důsledku laktační psychózy a poporodní deprese. Nyní ji propustili z Oakdale, kde si odpykala svůj trest, a ona se snaží začít znovu. Všechny vazby z minulosti byly dokonce i bez jejího většího přičinění zpřetrhány a Emma se stěhuje na místo, kde by nikdo neměl vědět, čeho se před bezmála čtyřmi lety dopustila. Nyní má ve svém životě už jen Cassie, svou parťačku z Oakdale, která je díky tomu, za jakých okolností se seznámily, jasná kamarádka na život a na smrt. Emma má pocit, že snad ani nic jiného nepotřebuje, až na jedinou věc. Vzhledem k tomu, že si z incidentu, který jí zbavil svobody, sama nic nepamatuje, začíná mít pocit, že na celém tom případu něco nesedí. Všechno pro ni definitivně znovu otevírá tajemná obálka s fotografií chlapce, jež má být údajně jejím synem. Ale jak by Dylana někdo mohl vyfotit jako čtyřletého a fotografii jí poslat, když měl Dylan její rukou zemřít ve dvanácti týdnech?

Ačkoli se před měsícem ze Susan stala Emma, prakticky v celé knize tato žena vystupuje pod svým rodným jménem. Susan je vzhledem k jejímu výpadku paměti z doby vraždy Dylana nespolehlivou vypravěčkou, ale čtenář jí tak nějak podvědomě chce důvěřovat, i když má mnoho důvodů pro to ji nenávidět. Cassie sice chladnokrevně zavraždila svého manžela, ale je to holka, na kterou je spoleh a Susan by bez ní na celém světě zůstala úplně sama. Obě se s vervou sobě vlastní pouštějí do pátrání po informacích, jak to tenkrát s celou kauzou vlastně bylo, kam zmizel korunní svědek a proč si Susan na nic nevzpomíná. V pátrání se jim rozhodne pomoci novinář Nick, který se zjeví z čista jasna a je připravený zjistit pravdu se stejným odhodláním jako sama Susan.

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.
Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Domino.
Share:

6. 12. 2018

Dokonalá kořist - Helen Fields (Luc Callanach #2)

Během hudebního festivalu přímo uprostřed davu umírá muž, vyznamenaný charitativní pracovník. Nikdo jeho pádu na zem nevěnuje pozornost, dokud dva cizinci nezpozorují, že má rozříznuté břicho. O pár dní později je nedaleko v popelnici nalezená oblíbená učitelka, uškrcená vlastní šálou. Objevem jejího těla však vražedná série bohužel zdaleka nekončí. Po pár dnech vyšetřování jsou objevena znepokojivá graffiti, u nichž se ukáže, že oznamují příští oběť. Jako by se vrah, nebo vrahové snažili závodit s policií. Moc fér závod to ale není, protože jak by policie mohla uhlídat několik desítek hlídaček přechodů, které pracují na území Edinburghu a podle všeho je minimálně jedna z nich ve smrtelném nebezpečí?

Luc Callanach se teprve nedávno přestěhoval z francouzského Lyonu do Edinburghu, odkud pocházel jeho otec. Luc se stále vzpamatovává z incidentu, který jej stál místo ve Scotland Yardu. Profesně už se stačil zotavit poměrně rychle, ale v osobní rovině to nejspíš bude ještě nějakou dobu skřípat a k tělu si jen tak nikoho nepustí. Od doby, co přesídlil do Skotska, se mohl vždycky spolehnout alespoň na svoji parťačku Avu, ta se ale poslední dobou chová dost podivně a to i když uvážíme, čím vším si zrovna prochází.

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.
Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Plus.
Share:

2. 12. 2018

V dobrém i zlém - Michelle Sacks

Sam zdědil po své nevlastní babičce Idě malebný domek ve švédské rezervaci. Daleko od všeho a všech. Sam a Merry by mohli začít úplně nový život, v porovnání s bydlením uprostřed rušného a nikdy nespícího Manhattanu, kde to všechno začalo. A tak k údivu svého okolí opouštějí zemi a budují si krásný, idylický a bezchybný život na samotě u lesa. Merry porodí malého Conora a Sam je bez sebe radostí. Nekonečné dny Merry vyplňuje zahradničením, výrobou domácích přesnídávek, zvelebováním domu, vycházkami na farmářské trhy a v neposlední řadě péčí o dítě, ke kterému nic necítí.

Merry se tváří jako dokonalá ženuška, točící se kolem domácnosti, šťastná, že může žít v dokonalém manželství, v dokonalém domě s dokonalým dítětem i dokonalým manželem. Sam je sebevědomý muž, pyšný, že své rodině může zajistit perfektní život v klidu a ústraní vlastního domu, který vybudovali v podstatě ze zříceniny. Jednoho dne Merry dostane e-mail od své nejlepší přítelkyně. Frank se plánuje na čas k Merry a Samovi nastěhovat, aby poznala ten rozdíl, mezi životem v Americe a ve Švédsku. Plánuje se sblížit s malým Conorem a strávit nějaký čas s Merry, se kterou byly teď na čas odloučeny. Nikdo nezná Merry tak jako ona a nikdo nezná Frank jako Merry. Frank velmi rychle pochopí, že život její nejlepší přítelkyně není tak perfektní, jak se pomocí zasílaných fotografií a květnatých vyprávění Merry snažila předstírat. Frank se kromě miminka sbližuje i se Samem a všichni se zamotávají do hry, na kterou dokonce ani oni nejsou stavění.

Autorka Michelle Sacksová, vyrůstající v Johoafrické republice si bere na paškál poměrně neobvyklé téma, které mají lidé sklony tabuizovat ani ve fikci se příliš často nevidí. Absence vyznačení přímé řeči jen umocňuje odtažitost, se kterou je příběh vyprávěn a opravdu nehrozí, že byste se chtěli s některou z opravdu komplikovaných a odporných postav ztotožnit. V této knize není nikdo normální. Psychika každého z hlavních protagonistů je pokřivená a motivace zvrácená a nepochopitelná. O to mrazivější je pak pro čtenáře představa, že takoví lidé možná opravdu žijí mezi námi a nikdo neví o tom, jako jsou šílení, protože na venek působí tak dokonale, uhlazeně a jejich život až záviděníhodně.

V dobrém i ve zlém je psáno z pohledů tří hlavních postav. Začátek knihy v režii Merry působí jako deníkový zápis zamilované novomanželky, která sepisuje růžové začátky pohádkového života. Postupem času se vám začne spíš zdát, že tyto zápisky pořizuje s pistolí u hlavy a že stačí, aby udělala jedinou chybu, vyslala nadbytečný signál a všechno ošklivě skončilo. A nakonec se to zvrhne do té míry, že nikdo z hlavních postav nepůsobí jako svatoušek nebo utiskovaný chudáček, kterými předstírají být.

V dobrém i zlém možná není strašidelné v tom pravém slova smyslu, ale rozhodně se vám postará o pár bezesných nocí a nevěřícných pohledů na věty, které jste právě přečetli. Všechny postavy jsou naplněné zlem, ale nedá se říct, že by byly černobílé. Každý z nich má něco za sebou z čeho se vám bude svírat srdce, ale stejně budete mít pocit, že nic nemůže ospravedlnit člověka k chování, kterého se dopouštějí na denní bázi. Všechna ta přetvářka, lži, manipulace a absence emocí. Ta nenávist, krutost a nelidskost. Toxicita všech vztahů a zvláštní a nepochopitelná závislost.

V dobrém i zlém mě během čtení opakovaně utvrzovalo v tom, že si zaslouží jedno z prvních míst v žebříčku knih s nejnesympatičtějšími postavami s nejhorší povahou a odporným chováním, ale není to právě to, co u psychothrillerů hledáme? Někoho, s kým se běžně nesetkáme a situace, které jsou nám na hony vzdálené? Není znechucení a odpor právě tím očekávaným a požadovaným pocitem při čtení thrillerů? Není to šílenství a pošramocení lidské duše to, po čem v knihách toho žánru prahneme? Všechny tyto emoce ve vás totiž kniha bez obtíží vyvolá už během několika prvních stránek a vy se nebudete stačit divit, kolik zla v sobě může ukrývat jedna jediná postava a jak mocnou zbraní je psychologická manipulace.

70 %

Kniha V dobrém i zlém vyšla pod značkou nakladatelství Cosmopolis, kde ji můžete také koupit.


Za možnost si V dobrém i zlém přečíst bych tímto ráda poděkovala Barče z nakladatelství Cosmopolis!
Share:

1. 12. 2018

Soudné sestry - Terry Pratchett (Úžasná Zeměplocha #6) - audiokniha

Na krunýři obrovské kosmické želvy A‘tuin stojí čtyři sloni, kteří nesou na zádech celou Zeměplochu, kde se mimo jiné nachází také útulné malé království Lancre. Přes svou nenápadnost je toto městečko domovem třech slovutných čarodějek, které se v souladu se svým zvykem do všeho strkat nos rozhodnou po svém ovlivnit chod království. Jelikož král nedávno zemřel násilnou smrtí a stále bloudí po Lancre jako duch a jeho nástupce Lord Felmet v područí vévodkyně hodlá nastolit krutovládu, mají dojem, že je potřeba zapojit i něco málo magie, aby všechno dobře dopadlo. A jak se řeklo, tak se taky udělalo.

Svérázná a autoritativní Bábi Esmé Zlopočasná, rozpustilá a bezstarostná Stařenka Gita Oggové a naivní a stydlivá Magráta Česneková na Lacre nedají dopustit. Z čarodějek mají všichni trochu respekt a dobře dělají. Tyto dámy si totiž do svého počínání jen tak mluvit nenechají a vždy stejně udělají vše po svém. Bábi, Stařenka a Magráta jsou ústředními postavami hned několika Pratchettových knih, Soudnými sestrami počínaje, i když není první knihou, kde se s čarodějkami setkáváme.

Sir Terry Pratchett a jeho dvorní překladatel Jan Kantůrek jsou ikonickým duem humoristické fantasy literatury. Zeměplošské knihy jsou plné narážek na popkulturu, politiku, náboženství, folklór a přesto, že se jedná o veskrze humorné texty, skrývají i mnoho inteligentní kritiky a podnětů k zamyšlení. Zkrátka každý kdo chce, si tu najde to svoje. Na první pohled nevkusné (přesto neuvěřitelně trefné, zapamatovatelné a vskutku ikonické a milované všemi fanoušky Pratchetta) možná navozují dojem braku, ale opak je pravdou. Zeměplocha je plná chytrých příběhů plných pravdy.
V Soudných sestrách si Pratchett bere na paškál (shakespearovské) divadlo a utahuje si mimo jiné i z klasických pohádek. Některé hlášky jsou opravdu k popukání ("Jak říkáš těm věcem, kterých je vždycky ve všem sto?“) minimálně v kontextu knihy samozřejmě. Jak už tomu tak bývá, Pratchetta buď milujete, nebo nenávidíte. A nejinak tomu bude i s první Pratchettovskou audiovlaštovkou z dílny OneHotBook. Nejen, že se audiokniha Soudné sestry musí popasovat s kritikou fanoušků díky tomu, že některé z prvních Zeměplošských knih již kdysi načetl sám překladatel Jan Kantůrek, ale navíc zrovna Soudným sestrám konkuruje geniální a mnohokrát reprízovaná divadelní inscenace pražského Divadla v Dlouhé, jež příběhu vdechla vlastní nezaměnitelný charakter, na který jsou skalní fanoušci zvyklí a ve které například zazní všemi oblíbená Ježčí píseň Stařenky Oggové.

Pro načtení audioknihy si režisérka Jitka Škápíková vybrala Zuzanu Slavíkovou, moderátorku, seriálovou i filmovou herečku, dabérku a i narátorku několika audioknih a udělala dobře. Ačkoli je Slavíková zpočátku možná lehce nejistá, postupně, jak se sžívá s postavami a čtenář zase s jejím pojetím postav, všechno do sebe začíná zapadat a poslech se stává čistě euforickým zážitkem, kdy se jen necháváte unášet vlnami Pratchettovského humoru. Výraznější a hlavnější postavy jako jsou samozřejmě tři čarodějky, příležitostně také vévodkyně a samozřejmě Smrť získávají vlastní nezaměnitelné hlasy a tak se i audiokniha načtená pouze jednou interpretkou dostává úplně jiný nádech.

Hudební předěly jsou v případě Soudných sester opravdu zdařilé, získáváte díky nim dojem, že jste se skutečně ocitli na představení pouličního divadla, což nádherně dokresluje atmosféru, na které celá kniha Soudné sestry stojí. V případě, že byste si vybrali fyzický nosič (2xCD mp3) jako formát pro poslech, budete jistě potěšeni, že se nakladatelství drželo originální podoby obálky a vám tak tento skvost krásně zapadne do sbírky. Proč taky měnit něco, co je tak typické a rozpoznatelné?

Soudné sestry jsou opravdu slibným začátkem symbiózy mezi rozsáhlou, poměrně starší a hojně oblíbenou fantasy sérií, která dle mnohých položila základy určitého odvětví fantasy literatury a moderním audiovydavatelstvím OneHotBook, které jak na běžícím pásu (v tom nejlepším slova smyslu) vydává celou řadu kvalitně zpracovaných audioknih, ze kterých ty Pratchettovské nejsou výjimkou. V tuto chvíli jsou již na světě další dvě, konkrétně Čarodějky na cestách a Stráže, stráže, za což budete rádi, neboť po zážitku ze Soudných sester se vám vrátí všechny nostalgické vzpomínky na doby, kdy jste Zeměplochu hltali a vy budete chtít a potřebovat ve svém životě víc Pratchetta, víc čarodějek, víc Zeměplošských hrdinů.


80 %

Audiokniha je dostupná na webu OneHotBook.

Recenzní audioknihu Soudné sestry mi k poslechu laskavě poskytlo vydavatelství OneHotBook prostřednictvím portálu Audiolibrix.

Ukázku si můžete poslechnout přes SoundCloud nebo přímo přes přehrávač ukázky

Share:

27. 11. 2018

Hana - Alena Mornštajnová (audiokniha)

Malá Mira se přes zákaz vydala s kamarádkou plavit na ledových krách na řece a spadla do vody. Díky tomu při slavnostní večeři u příležitosti třicátých narozenin její maminky nedostane žloutkový věneček jako dezert. To ještě netuší, že každý čin má své důsledky a některé z nich jsou dokonce osudové. Právě neposlušnost pro Miru znamená životní převrat, který ji navždy připoutá k nesympatické a podivínské tetě Haně, ženě, která po kapsách nosí kousky chleba, nikdy se neusmívá a ačkoli nemůže být tak stará, má úplně bílé vlasy.

Mira pochází ze tří sourozenců. Tatínek pracuje v hodinářství a maminka se stará o rodinu. Občas je navštěvuje i teta Hana, maminčina sestra, mlčenlivá, vyhublá, věčně zahalená v nadbytečně velkém černém svetru, která skoro nejí a všechny děti trochu děsí. Mira tuto pochmurnou ženu nemá ráda, ale po té osudové události odchází k tetě Haně bydlet a pomalu si zvyká na nový život poté, co ten starý se už skutečnosti vůbec nepodobá.

Téma druhé světové války a odsunu židů je mocné, jako by už předem bylo jasné, jak se správně má čtenář po přečtení cítit a že zkritizovat něco takového by bylo neurvalé a necitlivé. Hana tuhle výhodu však nepotřebuje. Nedá se říct, že by nic podobného ještě nebylo napsáno, že by nějak převyšovala ostatní knihy o židech za druhé světové války, ale je po čertech dobře napsaná. Pro ty, kdo mají načteno, to nebude žádné překvapení, Hana by však mohla být vhodnou první knihou s tématikou válečného a poválečného období.

Hana je historickým románem, ale není suchopárná, klidně by mohla být zařazena mezi povinnou četbu pro děti ze základních škol, protože stravitelným a čtivým způsobem podává příběh podle skutečných událostí s třešinkou záhady, která zaujme i ty, kteří jinak historické beletrii příliš neholdují. Za knihou stojí obrovské množství rešeršní práce a uměleckost textu tkví i v převedení skutečnosti do stravitelné podoby pro všechny. Mornštajnová nemá ve zvyku plýtvat slovy. Každá její věta má v příběhu své místo a svůj nevyhnutelný fatální dopad na čtenáře. Díky autorce začnete věřit na náhodou a smůlu a ztratíte víru ve spravedlnost. Tolik hrůzy, která jednu z postav za život potká, totiž jeden člověk nemůže unést.

Přesto, že Hana pojednává o těžkém tématu, ze kterého vám bude úzko u srdce, je její čtení i poslech veskrze pozitivním zážitkem. Přispívá k tomu právě dobře zvolené téma, které čtenáři zkrátka vyhledávají snad nejen kvůli brutalitě, ale snad také proto, aby se mohli poučit z minulosti. Jak jednou sama Alena Mornštajnová prohlásila „Vím, že píšu dobré knihy“ a je to pravda. Její kniha je objektivně skvělá a autorčino sebevědomí oprávněné. Hana se stala hitem instagramu i veřejnosti, která není aktivní na sociálních sítích.

Tisíce hodnocení pějících na Hanu ódy na nejrůznějších knižních webech velkému úspěchu také napovídají a i proto se zřejmě nakladatelství OneHotBook rozhodlo tuto knihu zařadit do své audioknižní produkce s pomocí dvou intepretek. Tereza Dočkalová, moderátorka momentálně populární a rozhodně kontroverzní show Branky, body, kokoti se ujala částí zprostředkovaných Mirou a úspěšná herečka a dabérka Lenka Vlasáková známá například z filmu Ženy v pokušení, vdechla život tetě Haně.

Hlasy obou profesionálek, které čtenáře provedou pochmurným příběhem, jsou zvoleny velmi vhodně a obě ženy odvádějí opravdu dobrou práci. Jako by tato kniha snad potřebovala ještě další berličku pro to, aby si vysloužila nálepku bestselleru. Snad i výkon hereček však právě přispívá k tomu, že se Hana neustále drží v žebříčku nejprodávanějších knih jak na webu nakladatelství OneHotBook, tak na webu audiolibrix, kde je kniha distribuována. Jedinou pihou na dokonalosti audioverze Hany jsou otravně ječivé smyčcové mezihry hrající umíráček. Tyto krátké melodie sice podtrhují vyznění příběhu, a hodí se k němu svou pochmurností, ale jsou oproti hlasové stopě zbytečně hlasité.

Sečteno podtrženo, Hana si právem získala přízeň tisíců čtenářů po celé republice a krásná obálka Veroniky Kopečkové jen láká další a další příznivce kvalitní české prózy vycházející v nakladatelství Host. Obě herečky citlivě ztvárnily své postavy, Tereza Dočkalová Miru, která byla nucena dospět rychleji, než by se slušelo a Lenka Vlasáková Hanu, zlomenou a rezignovanou. Řazení kapitol, retrospektivní a nechronologické, vás nutí poslouchat pořád dál a dál a necelých devět a půl hodiny poslechu vám uteče, ani nebudete vědět jak. Kniha je vhodná pro všechny, ať už s audioknihami začínáte, nebo jich máte hodně za sebou. Hana se vás dotkne tím správným způsobem a rozhodně si ji budete mít chuť poslechnout opakovaně. Tak moc dobře udělaná je.

90 %



Audiokniha Hana je dostupná na webu audiolibrix.com

Hana

U audioknihy je obvyklé, rozhodovat se podle ukázky, tak si ji zkuste poslechnout! 


Za poskytnutí audioknihy k recenzi děkuji webu audiolibrix.com
Share:

Právě čtu

Právě čtu

Opozdilec
tagged: currently-reading

goodreads.com

Followers

Hledání

Instagram

Spolupracuji s

CBDB.cz - Databáze knih a spisovatelů, knihy online

O autorce

Moje fotka
Obyčejná šestadvacetiletá holka z Prahy, nadšená uživatelka instagramu, zbrklá, ale organizovaná, nekonečně zamilovaná do Odeonek. Hlavní čtenářské zaměření - krimi a thrillery. Poznámka k obsahu blogu: Použité obrázky obálek knih pocházejí ze serveru goodreads.com, cbdb.cz nebo databazeknih.cz a pokud u fotek není uveden zdroj, pak jsou mou vlastní tvorbou. Úryvky z knih jsou v recenzích vždy označené kurzívou, jsou přímou citací knih a nevyhrazuji si na ně žádná práva. Ta podle zákona náleží autorům knih. Pokud byste mě rádi kontaktovali v jakékoli záležitosti, napište mi na e-mail: MelindaMyaddictions@gmail.com

Populární články

Čtenářský klub - kniha měsíce

Knihy měsíce

Pusťte se do společného čtení knihy měsíce a prodiskutujte ji s námi na fóru!


Kniha měsíce

Blogové narozeniny

Místo pro vaše připomínky

Název

E-mail *

Vzkaz *

Seznam knižních blogerů

Knižní blogeři