16. 12. 2017

Ohníčky všude kolem - Celeste Ng


Rodina Richardsonových žije v Shaker Hights, Clevelandské čtvrti, kde se každý snaží žít dokonalý maloměšťácký život. Domy se tu podobají jako vejce vejci a trávníky na zahradách před nimi jsou zastřižené na přesně stejnou délku. Paní Richardsonová kromě obrovského domu, kde žije s celou rodinou vlastní ještě malý dvojdomek, který v rámci svých dobročinných aktivit pronajímá. Tentokrát její volba nájemníků padne na nekonformní chudou umělkyni Miu s dcerou Pearl. Obě rodiny, tak odlišné, jak jen to jde, se začnou postupně sbližovat a jejich osudy se nevyhnutelně prolnou. Kdo by však byl čekal, že to všechno dospěje až tak daleko, když bohémka, která se za svůj dospělý život nikdy neusadila na jednom místě a respektování pravidel nikdy nebylo nic pro ni, vtrhne na předměstí, kde je vše jasně nalinkované a odmítá ustoupit ze svého stylu života.

Mia žije jen pro své umění a pro svou dceru Pearl. Funguje od projektu k projektu a jakmile jí dojde inspirace, sbalí všechno co na celém světě vlastní, nacpe to do svého prastarého auta a jede dál, hledat nové místo k životu, novou múzu. Pearl bez otázek a protestů vždy opouští bydlení, školu i přátele a bere vše v tichosti tak, jak to přichází. V Shaker Hights však má být všechno jinak. Mia slibuje, že tentokrát se usadí nadobro a Pearl se díky tomu neostýchá budovat hlubší vztahy s místními vrstevníky. Obvlášť si padne do noty s dětmi Richardsonovými. S Moodym, Tripem a Lexie tráví veškerý volný čas v obrovském domě sourozenců. Nejmladší Izzie, podivínka a černá ovce rodiny Richardsonových si naopak oblíbí Miu a pomáhá jí v její tvůrčí činnosti. Ať se to komukoli, kdo sbližování přihlížejí líbí, nebo ne, obě rodiny se prolínají, kontrasty se stírají a vše nezadržitelně spěje k nutně dramatickému konci.

Jakmile se do Ohníčků všude kolem začtete, máte dojem, že to bude příběh o Izzy, její rodině a o požáru. Celeste Ng podobně jako v knize Vše, co jsme si nikdy neřekli začíná od konce. Od začátku tedy víte, co se stalo a kdo to udělal. Nevíte však, jaký sled událostí tomu předcházel a co aktéra donutilo takto radikálně jednat. Oheň, ať už metaforický, nebo ten skutečný, prostupuje celou knihou a na poměrně skromném rozsahu se toho stihne stát neskutečně mnoho. Na stránkách plynou celé životy, roky utíkají, ale zároveň máte pocit, jako by se před vámi vše odehrávalo v reálném čase

Celeste Ng má unikátní styl, který musí nutně uchvátit úplně každého, kdo v knížkách rád kouká pod povrch a vyhledává příběhy, které se noří do hloubky. Autorka hledá kořeny následků daleko v minulosti, osobitě pracuje s během času a těžká témata podává velmi citlivě. Pocity promítá tak, jako by situace sama prožila, protože zkrátka některé věci nelze posoudit bez osobní zkušenosti.

Drobnosti, kterých si autorka všímá vás každou chvíli zasáhnou jako blesk z čistého nebe tak silně, že budete muset na chvíli zavřít oči a vstřebávat pocity které ve vás dokázala vyvolat pouhou jednou větou. Její pozorovací talent je obdivuhodný a zkrátka zná lidi. Má prokouknuté nejrůznější typy povah, autenticky tvoří uvěřitelné postavy a zasazuje je do reálných situací. Kniha sleduje mnoho dějových linek, které spolu nesouvisí, přesto jsou spolu životy všech aktérů od začátku jaksi pevně spjaty.

V knize se promítají životy všech Richardsonových a malé rodinky, kterou tvoří Mia s Pearl. Je to o kontrastu mezi rodinou úplnou a rozbitou. Rodinná dynamika zde hraje prim, spolu s mateřstvím, rasovými a morálními principy, křivdami, zásadními životními otázkami a morálními dilematy. Autorka nepředkládá své názory jako hotovou věc a nabízí oba náhledy jako sobě rovné. Nejdůležitější otázky klade, ale nechává je otevřené a každého čtenáře nechává, aby se s nimi vyrovnal po svém.

Investigativní přístup Celeste Ng dodává knize na výjimečnosti. Kdo četli i Vše, co jsme si nikdy neřekli, samozřejmě se neubrání srovnávání a určitá podobnost a paralela mezi příběhy je jasně patrná, což však není na škodu, protože obě knihy jsou více, než zdařilé. Jsou napínavé, opravdové, bolestné, živoucí, smutné. Ohníčky jsou o tom jak snadné je někomu zničit život, i v případě, že něco děláte pro jeho dobro. Celeste poukazuje na to, že každá mince má dvě strany, dost možná i více.

Ohníčky všude kolem pokrývají i téma střetu zájmů, zranitelnosti, ošemetnosti míchání se do cizích záležitostí, kočovného života, vrtochů umělců a bohémů, základů fotografie a toho, jak snadno může dojít k tragickým nedorozuměním. Je to příběh o důležitosti toho, jít si za svými sny, protloukat se jak se dá, o schopnosti přežít a štěstí v tom, když máte po boku toho správného člověka. Je to kniha o závislosti a vlivu na život ostatních a o tom, jak je snadné žít v bublině dokonalosti, když se narodíte do perfektních poměrů a děláte to, co se od vás očekává. Autorka mi zkrátka opět dokázala bez větší námahy vyrazit dech a zanechat mě rozbitou, lítostivou a zamyšlenou. Ohníčky všude kolem ve vás budou rezonovat ještě po neskutečně dlouhou dobu a probíraná témata vám už nedají spát nikdy. Tohle je jedna z těch knih, ke kterým má smysl se vracet, opakovaně vstřebávat překrásné myšlenky i bolestné životní příběhy. Vždy tu naleznete něco nového a úchvatného. Ohníčky se rozhodně zařazují na první příčku nejlepších knih letošního roku a možná mezi nejlepší knihy vůbec. Protože na zážitek ze čtení tohoto příběhu jen tak nezapomenete.

100 %
Share:

12. 12. 2017

Temné hlubiny – Robert Bryndza (Erika Foster #3)

Erika Fosterová a její nový tým jsou v závěrečné fázi dopadení drogového barona. Během hledání kontejneru plného heroinu na dně zatopeného lomu však kromě kýženého klíčového důkazu sloužícího k usvědčení jejich podezřelého nalézají kostru malého dítěte. Erika se se zarputilostí sobě vlastní pouští do případu, který technicky vzato nespadá pod její zodpovědnost. Ona však chce bojovat za pravdu a svou účast na případu si hodlá zajistit stůj co stůj. Kdo jiný než ona by se totiž měl snažit dohnat ke spravedlnosti toho, kdo před šestadvaceti lety pohřbil malou Jessicu Collinsovou na dno lomu, jejíž rodiče se nikdy nedočkali pravdy o tom, kam jejich dítě zmizelo?

Erika Fosterová je jednou z těch silných hrdinek, kterou každá žena tak trochu touží být. Zásadová, morálně vyrovnaná, přímá a za všech okolností upřímná k okolí i sama k sobě. Nemá ráda moc lidí, ale za své nejbližší by dala ruku do ohně. Nenávidí nespravedlnost a lajdácký přístup k ušlechtilé práci policisty. Je sebevědomá a přesvědčená o svých schopnostech rozlousknout jakkoli složitý případ. Své nadřízené má tendenci ignorovat, přechytračovat a přivádět k šílenství. Nejlépe pracuje pod tlakem a výhružkami suspendací. Opravdu blízkých přátel má ve svém životě tak málo, že by se dali spočítat na jedné ruce nešikovného truhláře a v srdci nosí výčitky a traumata z minulosti, která ji v dobách výjimečné slabosti přemohou.

V Temných hlubinách se již potřetí setkáváme s Erikou Fosterovou. Ta byla sice na svou vlastní žádost převelena na jiné policejní oddělení, ale kdo si oblíbil její interakce s Petersonem a Mossovou, nemusí zoufat, nebude o ně ochuzen ani tentokrát a naše dynamické trio se bude jako obvykle skvěle doplňovat v práci i mimo ni. Robert Bryndza jako spisovatel roste se svými knihami a s každým dílem jsou jeho příběhy lepší, propracovanější, akčnější a spletitější. Bryndza vždy svědomitě každou scénu piluje k dokonalosti a vše co je vyřčeno má v knize své místo a svůj smysl.

Temné hlubiny si pohrávají s mnoha čtenářsky atraktivními tématy. Zmizení dítěte a vliv této obrovské ztráty na rodinu, syndrom vyhoření, výčitky svědomí u věcí, které se nedaly ovlivnit, náboženský fanatismus, squatterství a v neposlední řadě smutný fakt, že případy se zmizením bílého blonďatého dítěte mají vždy mediální výhodu a mnohem vyšší šanci na úspěšné uzavření. Temné hlubiny byly inspirovány skutečnou kauzou zmizení tříleté Madeleine McCann, která svým rodičům zmizela během dovolené v Portugalsku a nikdy se nenašla. Sám Bryndza má ohledně tohoto případu vlastní teorii, a protože uvažuje jako spisovatel na plný úvazek, věří samozřejmě té, která by vyvolala největší kontroverzi a je čtenářsky nejatraktivnější. Jak se řešení svého vlastního fiktivního případu rozhodl ztvárnit do své knihy, to už je na vás, abyste zjistili sami.

Britských detektivek je na trhu snad až příliš, ale pokud si vyberete Bryndzu, nebudete litovat. Jeho příběhy jsou vyspělé, vyrovnané a uvěřitelné a ženská protagonistka je z pera mužského autora obdivuhodně dobře zvládnutá. Na knize je opravdu patrné, jak moc si autor váží svého vztahu ke Slovensku, rodiny i těžké práce strážců zákona, která mimo akčního pobíhání v terénu a honu kočky na myš často znamená hodiny procházení rozmazaných černobílých záznamů či zaprášených archivních krabic plných papírů a napůl vybledlých irelevantních poznámek k vyšetřování, jež probíhalo před desítkami let a někdo ho zpackal. Bryndza dovedně a nenásilně upozorňuje na současné problémy ve Velké Británii a situace v knize nenápadně komentuje v kontextu se skutečností, přitom však nepodsouvá své názory jako hotovou věc.

Udržovat si přehled o tom, co na současném českém trhu stojí za to číst je práce téměř na plný úvazek, ale se sérií o Erice Fosterové nešlápnete vedle ani náhodou. Knihy od sympatického nakladatelství Cosmopolis z nakladatelského domu Grada budete číst nejen kvůli brilantně popsaným případům, ze kterých vás bude mrazit vzadu na páteři, ale i kvůli samotné Erice, která je fascinujícím případem tvrdé, ale přesto zranitelné ženy, která se vám dostane pod kůži, jakmile vás nechá nahlédnout pod její drsňáckou slupku. Typicky britský suchý humor temně laděný příběh oživuje přesně takovou dávkou, aby nezneuctil vážnost situace. Bryndza je zkrátka frajer a vy si jeho knihy musíte přečíst, abyste sami pochopili proč, pokud vám nestačí mé čestné slovo.

90 %

Knížku jsem měla možnost si přečíst díky nakladatelství Cosmopolis a tímto za ni moc děkuji.
Třetí díl (i všechny ostatní) Eriky Foster pořídíte jednoduše zde

Share:

9. 12. 2017

Nejskrytější přání – Marybeth Mayhew Whalen

Léto pro většinu maminek s dětmi v Sycamore Glen znamená dny strávené na koupališti. Všichni začátkem sezóny očekávají jeho otevření a veškeré společenské akce lákající k sobě celé městečko se odehrávají právě tam. Jednoho dne se však uprostřed vodních radovánek odehraje drama. I za bedlivého dohledu plavčíků a desítek dospěláků se začne topit malý chlapec. Nebýt zásahu jednoho z mála duchapřítomných tatínků, mohla být komunita svědkem tragédie v přímém přenosu. I tak každý netrpělivě očekává, zda chlapci zůstanou trvalé následky tragické nehody a zanedbání péče. Náhlá změna atmosféry, která na březích bazénu nastane, jako by se promítla do životů všech přítomných a nic již od té chvíle není jako dřív.

Hlavními hrdiny střídajícími se u vypravěčského kormidla jsou sami obyvatelé Sycamore Glen, kteří jsou s tímto malebným městečkem nějakým způsobem neoddělitelně spjati ať už prožitým dětstvím, nebo jako noví obyvatelé, kteří hledají své štěstí ve světě. Zell, Bryte, Jancey, Cailey, Lance a Everett jsou si do jisté míry naprosto cizí a přesto je něco spojuje. Okolí totiž nezná jejich tajemství. Jejich nejskrytější obavy a životní prohry, které se rozhodli ukrýt ve svém nitru a zamknout je na deset západů. Jejich minulost i budoucnost jsou propleteny a v podstatě každý má v rukách moc zničit pracně vybudovaný život někoho jiného. Styl psaní a uchopení příběhu silně připomíná tvorbu Liane Moriarty. Je úplně stejně návykový, nutí vás číst dál a dál a dění kolem všech hrdinů je dokonale vyvážené a životy všech vás čímsi zaujmou.

Z celé knihy dýchá léto a jižanská zdvořilost. Celou dobu máte lehké tušení, kam to všechno bude směřovat a tyto doměnky jsou naplněny úzkostí stejně jako naprostá nevědomost. Zážitku ze čtení tedy vaše bystrost a dobrý odhad, jak to všechno dopadne nijak neubírají a vy si jen užíváte skvěle vystavěný thriller. Atmosféru napětí podtrhává příhodné načasování událostí, shody okolností, všechny ty tajnosti a drobné přešlapy, které dělají z hrdinů obyčejné lidi. Dramatičnost graduje s každou kapitolou a přesto, že některé věci čekáte, neubráníte se tomu, že vás spousta věcí bude bolet stejně, jako byste je prožívali vy sami. Jakmile vám vše naplno dojde, případně jakmile se dostanete k vysvětlujícímu závěru, je to jako hořká pilulka uvíznutá v krku, která vás tlačí ještě dlouho poté, co ji spolknete.

Život za bílými plaňkovými nikdy není takový, jaký se zdá být navenek a ukazuje se, že nikdy nemůžete dost dobře znát svého souseda a často dokonce ani člověka, který žije po vašem boku. Tajemství se stává nebezpečnějším, jakmile o něm ví někdo další a v rukou nepřítele se mění přímo ve zbraň hromadného ničení. Hrůza ze špatného rozhodnutí roste s lety utajování a i nesouvisející, avšak zlomové události mohou mít vliv na další vývoj vašeho života. Každý ve svém životě potřebujeme člověka, který za každou cenu zachová chladnou rozvahu a ví co podniknout. Někdy to může být někdo naprosto cizí, často je jednodušší se se svými nejskrytějšími myšlenkami svěřovat někomu nezúčastněnému. Nejdůležitější však je, mít posluchače, který je schopný z vás sejmout břemeno plné zodpovědnosti. Sympatické na Nejskrytějším přání je i to, že prostor dostává i období poté. Děj není utnut rozřešením všech záhad, městečko si dále žije vlastním životem a my do něj dostáváme krátký přístup.

Nejskrytější přání vám dodá naději. Bude vás bavit. Zasmějete se u něj. Budete napjatí jak kšandy. Zamyslíte se nad tím, že žádné tajemství nikdy není úplně neškodné. A v neposlední řadě si knížku zapamatujete a budete ji všude doporučovat. Protože tenhle thriller se tedy Mystery Pressu povedl.
90 %

Za poskytnutí recenzního e-booku děkuji nakladatelství Mystery Press a serveru palmknihy.cz
Svou kopii si můžete pořídit zde, případně můžete zakoupit samozřejmě také e-book.
Share:

Book haul za říjen 2017


Poslední dva a půl měsíce se zatím nesou ve znamená zmatku, chaosu a zvykání si na nový režim. Naivně jsem si myslela, jaká bude po skončení školy velká pohoda, jak bude spousta času na čtení a všechno ostatní, ale dospělácký život se staví do cesty tomu volnočasovému. Z práce chodím utahaná jako kotě, často pozdě večer a jsem schopna si tak maximálně uvařit a lehnout. Čtení probíhá při cestování a o víkendech, kdy doháním resty, protože stále naivně objednávám nové knihy, které pak k mému překvapení přijdou všechny najednou, zatímco zjišťuju, že zvládnu přečíst maximálně dvě týdně, což je na moje poměry docela slabota. A smutné nepřečtené knihy se kupí a kupí. Novinky však takhle na podzim rostou jak houby po dešti a takový závislák jako já jim zkrátka nemůže odolat. No co si budeme povídat. Nikdo se pak už nediví, že se trhám ze řetězu a musím mít všechno, co vidím. Nepomáhají mi ani kámošky, co vždycky jen tak mimochodem zmíní, že nějakou knihu potřebují, nebo co si koupily. Díky, holky. Sestavuji však už seznam knih, které chci bezpodmínečně přečíst do konce roku. Podle jeho délky soudím, že je tak zhruba červen. Nebo snad ne?

Nejprve jeden zapomenutý přírůstek z Radši srazu, který v říjnu pořádala Míší z Radši knihu. Díky tombole, do které každý daroval knížky pro které neměl využití, jsem svou knihovničku obohatila o thriller Ty. Na tuto knihu se názory poměrně různí, ale o stalkingu jsem toho tolik ještě nečetla, tak mě téma zajímá.
Ziburu jsem si pro změnu přinesla z Humbooku, kde jsem měla možnost poslechnout si i jeho vyprávění na besedě. Princ Ládík mě bavil a aspoň jednu z jeho knížek bych ráda přečetla do konce roku. No však už je na čase, když mu vychází třetí. Vůbec jeho psacímu tempu nestačím.

V listopadu se mi taktéž poštěstilo vyhrát v soutěži na facebooku Vůně knih. Každý týden tam rozdávají skvělé knížky, tak to nezapomeňte omrknout! Já jsem od nich dostala Ani slovo. Je to thriller, který mě zaujal hned jak vyšel, ale ani jsem nestihla naklusat do knihkupectví a už jsem ho měla doma.
Žena v okně vyvolala v blogosféře tolik pozornosti, že ji není třeba představovat. Vyšla u nás jako první na světě a mnoho českých čtenářů již mělo tu čest si ji přečíst. A když říkám čest, myslím to vážně. Pro mě jedno z největších překvapení letošního roku, hrozně mě bavila, přečetla jsem ji za večer, protože jsem se nemohla odtrhnout. Doporučuju vřele. Ačkoli je objektivně vzato poměrně předvídatelná, zkrátka mě okouzlila.
Kdo mě zná, asi ví, že pokud v haulu chybí kniha Jamese Pattersona, zřejmě v tom období žádný nevyšel, nebo se stalo něco moc špatného. Patterson je srdcovka a tentokrát mi Alpress udělal radost knihou Jen pro zvané. Ani tentokrát jsem nebyla zklamaná.

Stejně jako mám oblíbeného autora, tak mám i srdcové nakladatelství a tím je bez pochyby Domino. Lidi z Domina mají čuch na skvělé thrillery přesně podle mého gusta a asi se mi ještě nestalo, že by mě nějaká jejich kniha zklamala. Dítě Fiony Barton jsem před pár dny dočetla a nechápu, jak mi mohla ujít její předchozí kniha Vdova. Svou chybu hodlám napravit a budu doufat, že Vdovu najdu pod stromečkem, protože Dítě je skvělé!
Měla jsi vůbec někdy rodinu je vzhledově malá roztomiloučká knížečka, obsahem však ponurá sonda do nitra tragédie. Mapuje životy těch, jež byli ovlivněni a vyslýchá všechny, kdo mají kuráž promluvit. Stručný, ale výmluvný psychologický thriller. Který stojí za to vzít v potaz.

Boží prst je pokračováním Závějí, série o detektivovi co má zálibu v pletení. Závěje mě nadchly, tak se těším, pro pro nás Marit přichystala dále.
Dneska bude všechno jinak je očekávaná novinka fanoušků Kde se touláš, Bernadetto. Počinu, který se chystá na plátna kin. Dneska bude všechno jinak je o poznání slabší a po jeho dočtení vás čekají spíše rozpaky a nakonec, za pár dní už ani nebudete vědět o ději víc jak dva tři drobné střípky. Šedý průměr a pro mě velké zklamání.

Posledním přírůstkem je e-kniha Nejskrytější přání. Očekávaná novinka od Mystery Pressu, která na mě trpělivě čeká ve čtečce. Nakladatelství se s reklamou nedrželo zpátky, takže jsem napjatá, zda kniha bude taková, jak ji prezentují.

A to je za tento opožděný říjnový book haul vše.
Na konto mi přibylo devět knih a jedna e-kniha. Z toho šest jsem už přečtla. Považujme to vzhledem k novému režimu za úspěch.

Jaké knížky jste si v říjnu pořídili vy? Chystáte se číst některou z mých novinek? 
Share:

3. 12. 2017

Žena v okně - A. J. Finn

Anna má agorafobii a už bezmála rok se nehnula z bezpečí čtyř bytelných zdí. Kromě hraní šachů po síti a sledování černobílých thrillerů, své dny vyplňuje diskuzemi s lidmi, kteří se potýkají s podobnými problémy jako ona a v duchu „kovářova kobyla chodí bosa“ se jim prostřednictvím zkušeností, jež získala ve své profesi psycholožky pokouší pomoci. Poměrně hodně času tráví také sledováním sousedů. Jednoho dne však spatří něco, co mělo jejím očím zůstat ukryto. Vlastně jakýmkoli očím. Stalo se to doopravdy, nebo ji jen šálí její léky a Merlotem zhuntovaná mysl? Uvěří jí vůbec někdo bez pádného důkazu? A jak by měla ten důkaz získat, když nedokáže překročit práh vlastního domu?

Anna se potýká s problémy většími, než si většina lidí vůbec dokáže představit. Jelikož nedokáže jít ven, čelit svým běsům a vyrovnat se s klenutostí oblohy a hrozivostí venkovního světa, chodí k ní domů terapeut a důsledky jejího onemocnění se snaží utlumit mimo jiné stále se měnícím koktejlem léků. Anna černo ve svém nitru však ráda řeší vlastní medicínou. Sladké opojení, které jí poskytuje Merlot se v žádném vesmíru nedokáže měřit s terapií ani s tišícími účinky medikace. Když však skrz okno spatří tragickou scénu v sousedství, je odhodlána své svědectví podat svůj co stůj. Jenže jak moc důvěryhodná je pro policii žena, jejíž míra začíná u dvou lahví červeného denně a desítky nejrůznějších prášků, mezi jejichž vedlejší účinky patří mimo jiné i halucinace?

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.
Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Motto.
Share:

17. 11. 2017

Čekání na smrt - Lisa Jackson (Alvarezová & Pescoliová #7)

Detektiv Pescoliová bude už za pár týdnů novopečenou matkou. Její dvě dospívající děti nejsou z těhotenství své bezmála čtyřicetileté matky nadšené a ani sama Regan nehodlá v nejbližší době odevzdat odznak a služební zbraň. Místo toho, aby se chystala na mateřskou se po hlavě vrhá do vyšetřování. Medvědím brodem se totiž šíří zvěsti o výskytu Bigfoota, který údajně napadá dospívající dívky. Svědkem jeho řádění se stává i Reganina sedmnáctiletá dcera Bianca, která při úprku před touto bájnou stvůrou nešťastnou náhodou narazí na mrtvé tělo své spolužačky. Těhotná dívka je jen první z několika obětí umírajících za záhadných okolností. Kromě intenzivního policejního pátrání se strhává navíc mediální bouře. Bianca se stává tváří reality show slavného režiséra, který přijíždí do Medvědího brodu, aby ve spolupráci s klubem nadšenců věřících v existenci Sasquatche natočil pár epizod o Medvědím brodu a výskytu Bigfoota v této oblasti. Pragmaticky uvažující detektivové nemají z médií těžících z neštěstí druhých velkou radost a o to intenzivněji pátrají po viníkovi série vražd.

Pescoliová je naprosto oddaná své práci. I když si i normálně váží svého zdravého úsudku a dá na pocity a dojmy, její hormony rozbouřená mysl je v těhotenství v takovém střehu, jako nikdy dřív. Oproti tomu její parťačka Alvarezová bere v potaz jen hmatatelné důkazy a čistou logiku. Pro ni zkrátka bájná stvoření typu Yettiho jako hlavního podezřelého v případu vraždy nepřipadají v úvahu. Ani romanticky uvažující Pescoliová však byť na minutu nevěří tomu, že by se v Medvědím brodě objevil Bigfoot napadající puberťačky. Pouštějí se proto společně do honu na mladé výtržníky. S výslechy to nemají jednoduché. Rodiče podezřelých jsou často vlivní lidé, kteří si své soukromí a svou pověst chrání zuby nehty a ve svých dětech vidí naprosté svatoušky. Někdo z nich je však podle policejního dua vlkem v rouše beránčím. Pescoliová a Alvarezová jsou odhodlané záhadě přijít na kloub za každou cenu. I kdyby měly nasadit vlastní krk.

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.
Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Domino.
Share:

11. 11. 2017

Pláč - Helen Fitzgerald

Pro cestující z Glasgow do Melbourne se už tak dost náročný mnohahodinový let proměnil v čiré utrpení. Joanna a Alistair totiž vzali na palubu svého devítitýdenního chlapečka, který po celé dlouhé hodiny nebyl k utišení. Alistair se do vzdálené Austrálie potřebuje dostat kvůli soudu o opatrovnictví své čtrnáctileté dcery Chloe z prvního manželství. Poté, co letadlo přistane na australské půdě však nastává ta pravá noční můra pro oba mladé rodiče. Rozjíždí se mediální šílenství a zběsilé pátrání po zmizelém kojenci. Podezření se týká místních pedofilů, ale i samotné Joanny, která s malým neměla během šíleného letu příliš trpělivosti, čehož byli svědkem všichni ostatní cestující. Žena byla zjevně na pokraji nervového zhroucení a nedokázala se již ovládat. Alistair oproti tomu jako vždy uchoval chladnou hlavu a se všemi problémy si během letu i při následujícím stresujícím období zdánlivě bez potíží poradil.

Joanna se stala Alistairovou partnerkou ještě v době, kdy byl ženatý se svou první manželkou Alexandrou. Svůj románek dokázali tajit devět měsíců až do chvíle, kdy byli přistiženi přímo při činu Alistairovou dcerou a její matkou. Alexandra v ten moment sbalila všechny jejich věci a odvlekla Chloe na opačný kontinent, co nejdál od svého nevěrného muže a jeho nové mladé sexy milenky. Dokonale šarmantní a přesvědčivý politik Alistair má vše promyšlené a je odhodlaný nyní za každou cenu dostat Chloe do své péče. Zmizení jeho novorozeného dítěte situaci maličko komplikuje, ale to není nic, s čím by si okouzlující veřejný činitel neporadil. Alistair má vždy pohromadě přesvědčivé argumenty a má rád poslední slovo. Joanna je naopak lehce chaotická, zapomnětlivá a impulzivní.

Ve čtení recenze pokračujte zde.
Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Kniha Zlín.
Share:

4. 11. 2017

Tohle jsem měla napsat v přítomném čase - Helle Helle

Dorte se nastěhovala do malého domku u nádraží. Předstírá, že jezdí do Kodaně do školy, a přitom místo toho pouze přemítá o životě, snaží se psát, setkává se s lidmi a vzpomíná na minulost. Nedá se moc říci, že by žila. Spíš přežívá a nechává se vláčet životem. Jediný člověk, se kterým si rozumí, je její teta Dorte, po které dostala jméno. Ani ta však netuší, jak to s neteří a jejím studiem opravdu je.

Dorte je dvacet, ale působí mnohem starší. Již několikrát se odstěhovala od rodičů, prošla si mnoha lepšími i horšími vztahy, bydlela všude možně a její jedinou jistotou v životě byla vždy jedině laskavá teta Dorte. Tohle jsem měla napsat v přítomném čase má jistý filosofický přesah, který nemusí být pro každého. Stále se však dá hovořit o větší realističnosti děje, než tomu bylo u předchozího Jestli chceš. Dumání nad smyslem života tu hraje trochu menší roli.

Ve čtení recenze pokračujte zde.
Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Paseka.
Share:

28. 10. 2017

Doupě - Jakuba Katalpa

Po manželově smrti se Květa již necítí užitečná. Poté, co byla pro Jiřího po druhé mrtvici v jeho posledních měsících naprosto nepostradatelná, je pro ni náhlá samota ubíjející. Nyní je rozhodnutá někomu odvyprávět svůj životní příběh a její dny jsou opět zaplněny aktivitou. Buduje ve svém sklepě skromně zařízené doupě, kam hodlá uchvátit jednoho velice konkrétního člověka a učinit z něj svého nedobrovolného posluchače. Květa vůbec netuší, že na její dům denně z druhé strany ulice kouká Hoang Thi Anhová, která vysedává před krámkem své dcery, žvýká nakládaný zázvor a vzpomíná na mládí ve Vietnamu, kde bude vždy doma, nehledě na to, jak dlouho tam už nežije. Nedokáže se smířit se snadnou integrací svých dětí a nostalgicky vzpomíná na hliněnou podlahu a ohnivou pícku v jejich bývalé kuchyni. Nyní má však tajemství ohledně domu naproti obchůdku a ženy, která v něm bydlí. Mezitím na druhé straně zeměkoule umírá Akiko Ikedadová. Její tělo je postupně stravováno rakovinou a její vztah s manželem prochází zatěžkávací zkouškou. Hideki přestává věřit v její uzdravení a nezvládá pohled na svou ženu tolik proměněnou těžkou nemocí. Utíká před osudem i sám před sebou.

Doupě je čtvrtou knihou autorky vystupující pod pozornost budícím pseudonymem Jakuba Katalpa. Může se pyšnit několika nominacemi i vítězstvími prestižních literárních cen a ne nadarmo. Jakmile se do její knihy ponoříte, zjistíte, že pro autorku je obratná práce s jazykem druhou přirozeností. Její strohý styl, kterým v Doupěti představuje postavy klidně pouhou jednou větou je velice působivý a spolupráce se čtenářovou fantazií je díky tomu velmi účinná. Pár slovy dokáže vyjádřit tolik, na co jiná potřebují složitá souvětí. Atmosféru dovede vybudovat během pár okamžiků. Stáváte se snadno účastníkem příběhu a noříte se hlouběji do spletitých a v případě Doupěte pekelně depresivních osudů nešťastných lidí, kteří svůj život žijí pouze napůl. V knize se prolínají šílené životní osudy, jeden smutnější než druhý. Postavy mají na první pohled odsouzeníhodné chování, ale ve skrytu duše pro ně máte pochopení. Životní rozhodnutí v podání autorky nikdy nejsou černobílá, což knihu posouvá do realistického světla.

Pokračujte ve čtení zde.
Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Host.
Share:

22. 10. 2017

Ta přede mnou - J. P. Delaney

Emma se stala obětí loupežného přepadení ve svém vlastním bytě. Už se doma necítí bezpečně a hledá s přítelem nové místo k životu. Nemohou si příliš vybírat, většina volných bytů je nad jejich finanční možnosti. Narazí však na dokonalý dům s jedinou drobnou pihou na kráse. Nájemní smlouva obsahuje spoustu podivných podmínek. Nájemníci si nesmějí přinést žádné dekorace, knihy jsou zakázané, stejně jako nábytek, osobní cennosti či přebytečné oblečení. Zájemci jsou navíc podrobeni přísnému výběrovému řízení. I Jane si prošla pekelným obdobím a musí si najít nové bydlení. Tlačí ji čas i finanční tíseň, ale dům na Folgate Street se zdá jako zázrak. Ačkoli má minimalistická stavba pohnutou minulost související s tragickým úmrtím předchozí nájemnice, Jane se rozhodne nastěhovat. Pak ale její život nabere podivný spád a ona zjišťuje, že se její život začíná nebezpečně podobat okolnostem předcházejícím smrti té před ní.

Emma a Jane jsou si znepokojivě podobné. Mladé, krásné, blonďaté ženy, které si s sebou vlečou traumatizující zážitky z minulosti. I jejich život se po nastěhování podobá jako vejce vejci. V jednotlivých kapitolách se situace opakují takřka doslova, což překvapivě nevede k unudění čtenáře, ale naopak posílení neskutečně silného pocitu fascinovaného údivu a zvědavosti, jak se příběh rozvine a kam to všechno povede. Ani jedna z žen není psychicky v pořádku a každá se díky svým démonům stává ne zcela spolehlivou vypravěčkou. Nikomu nelze věřit a názor na všechny postavy během čtení změníte asi tak tisíckrát. Celou dobu netušíte, zda se kniha přímo před očima mění ve zvrhlou reality show, sociální experiment nebo stalkerské hřiště šíleného sociopata.

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.
Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Euromedia.
Share:

14. 10. 2017

Manželský pakt - Michelle Richmond

Alice a Jake nedlouho po svatbě dostanou nabídku vstoupit do organizace s názvem Pakt. Zakladatelka Paktu si dala za úkol chránit instituci manželství a udržet partnery spolu po celý život a za každou cenu ve šťastném a bezchybném svazku. V Paktu platí mnoho pravidel jako například povinnost za každých okolností vzít telefon, když vám volá váš partner, každý měsíc svého milovaného obdarovat nějakou nečekanou drobností nebo jednou za tři měsíce vyjet pouze ve dvou na krátký výlet nebo dovolenou. A hlavně nikomu neříkat o Paktu. To nezní tak složitě, když má být cenou dokonalé a celoživotně šťastné manželství a odměnou jsou luxusní večírky a hromada přátel. Jenže pak jsou tady tresty. A nemožnost z Paktu vystoupit.

Jake je terapeut a pro svou práci se dokáže opravdu nadchnout. Své manželství však bere ještě mnohem vážněji. Alici miluje nade vše a snesl by jí modré z nebe. Svatba byla jeho nápad, ale nyní si vyčítá, že Alici požádal o ruku z nesprávných důvodů. Chtěl si svou přítelkyni tak trochu pojistit, aby mu nefrnkla za svým předchozím stylem života. Příslib členství Paktu, o které Alice zdá se velice stojí, bere Jake jako vykoupení za svůj pocit viny. Alice má za sebou divokou a nespoutanou minulost. Roky byla zpěvačkou rockové kapely a její vztahy by medaili za dlouhé trvání ani hloubku rozhodně nevyhrály. Nyní je po sérii nešťastných životních událostí úspěšnou právničkou a vztah s Jakem její volnomyšlenkářskou povahu trochu uklidnil. Alice a Jake se rozhodnou do Paktu vstoupit, podepsat sérii složitě vyhlížejících dokumentů a zvědavě se pouštějí do studia Manuálu, který do Paktu, potažmo do manželství vnáší principy britského práva. Záhy zjišťují, že vše možná nebude tak sluníčkově pozitivní a nevinně dobromyslné, jak by se mohlo zdát ze základního výkladu, kterého se jim o Paktu dostalo. A že spíše než paktem je organizace fanatickým kultem, který není snadné přechytračit.

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.
Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Domino.
Share:

1. 10. 2017

Book haul za září 2017

Září pro mě mělo být zlomové. A jistým způsobem bylo, ale ne že bych to nějak fyzicky pocítila. Na moje bedra se nesesypala hora zodpovědnosti ani starostí. Jo, je mi teď pětadvacet a mám první dospěláckou opravdovou práci na plný úvazek. Ale necítím se jinak. Jsem pořád to stejné tele, co si pořizuje víc knížek, než dokáže přečíst.
Je to tak. Ta hora co vidíte jsou přírůstky za září. Zešílím. Naštěstí to mám do práce dost daleko, takže mi cestování dává možnost hodně číst.

O novinkách z Domina jsem věděla docela hodně dopředu a těšila jsem se na ně jako malá holka. Manželský pakt vypadal prostě luxusně a tam nebylo o čem přemýšlet, musela jsem ho mít. Novomanželé, záhadný spolek lidí, kteří si vzali do hlavy chránit instituci manželství zuby nehty? Pakt, který se tváří jako nejsvatější organizace, ale není z něj cesty ven? Dejte to sem! Ukázalo se, že je ta kniha přesně tak skvělá, jak jsem očekávala. Recenze se během několika dní objeví online.
Řízením osudu se ke mně dostala druhá kopie Maminčina mazánka a vy o tuhle pecku už brzy budete moci soutěžit na instagramu! Těšte se! Sama jsem knížku už četla a byla jsem hodně příjemně překvapená. Dost mě to bavilo a hodně mě u čtení mrazilo.
Lisa Jackson je taková sázka na jistotu. Zatím jsem nečetla, ale očekávání mám veliká.

Knížky z rámečků v metru jsou vždy v blogosféře pod drobnohledem těch nejpřísnějších, ale tentokrát musím říct, že  marketing nepřeceňuje kvalitu knihy. Ta přede mnou je napínavá jak kšandy, mrazivá a šílená, jak nějaká zvrácená reality show. Číst jsem začala včera před spaním a ještě dnes ji určitě zdolám. Nemůžu se odtrhnout a nejradši bych jen četla a četla.
Machinace bude po delší době zase sci-fi oživením mého poměrně stereotypního čtecího programu. Dívka, která zemře, ale narodí se jako klon, přímo do apokalyptického povstání strojů. To chcete si myslím.
Ačkoli mě předchozí kniha Helle Helle Jestli chceš velice zklamala, Tohle jsem měla napsat v přítomném čase mě dost zaujalo a co jsem zatím viděla ohlasy, tak ji lidi dost chválí. Dávám velkou naději tomu, že se mi tentokrát sympatická autorka trefí do noty o něco lépe.

S Pláčem se mi povedlo dobré faux pas, o kterém se radši nebudu šířit, protože bych si připadala jako ještě větší debil, než fakt jsem (hádám, že mě navenek nová práce a nový režim neovlivnily, ale s mojí zapomnětlivou palicí si to pohrálo pěkně). Každopádně se na knihu šíleně těším. Autorčina kniha Virál mě dost bavila, takže si myslím, že Pláč může být jen lepší!
Moje sestra žije na krbové římse vypadá jako roztomilá jednohubka (má z boku na stránkách ťapičky!). Kečupová mračna mě příliš nezaujala, dokonce jsem je zrovna před pár týdny poslala dál, ale autorka má stále šanci se vykoupit.
A neknižním doplňkem mé sbírky je motivační diář z dílny Lucky a Nicole z A Cup of Style, které mám moc ráda a ráda je sleduju. Holky spolu mají podobný vztah jako mám já s vlastní ségrou, mají to v hlavě srovnané a prostě jim to všechno klape. Diář vymazlily nádherně a já se těším na leden, abych ho mohla začít používat. Pro chronického zapomnětlivce a chorobného plánovače jako jsem já je diář naprosto nezbytným doplňkem!

Kniha Doupě mě zaujala díky Káje z blogu a instagramu Penny and books, která o ní mluvila na Radši srazu pořádaném Míšou z Radši knihu. Hostu a jejich vkusu hodně věřím a tak si myslím, že mě nezklame.
Po knize Manžela jsem nezabila koukám už dlouho nejen proto, že je to Odeonka, které maniakálně sbírám. Teď, když autorovi vyšla druhá kniha Kuchař, chmaták a realitní magnát se mi to zdálo jako perfektní příležitost objednat si obě najednou. Do konce roku plánuju alespoň jednu z nich určitě přečíst!

Kromě papírových knih jsem získala i pár e-knih. Hadohlavce od Petera Maye a Nerozlučný pár od Jamese Pattersona. Ani jednu jsem ještě nečetla, ale věřím, že mě budou bavit.

Do knihovničky mi tedy přibylo celkem 11 knih a dvě e-knihy. Tři z nich jsem už četla a ostatní skoro stoprocentně zvládnu během října.

Jaké knihy začátek školního roku přihrál do cesty vám? Četli jste některou z výše zmíněných? Co plánujete kupovat teď na podzim, když ediční plány praskají ve švech?
Share:

Boží oko - Barry Eisler

Boží oko je projekt monitorující veškerou e-mailovou, telefonickou či jakoukoli jinou internetovou formu komunikace pod zástěrkou dozoru nad státní bezpečností. Mělo by díky němu být možno zajistit efektivní prevenci terorismu.

Problém nastává v momentě, kdy jistí lidé začnou Boží oko využívat pro uplatňování vlastních pokřivených zájmů. Evie Gallagharová pro Boží oko vyvinula aplikaci na rozpoznávání tváří, která dokáže detekovat potenciálně nebezpečná setkání ostře sledovaných osob. Jednou při projíždějí kamerových záznamů narazí na podezřelou aktivitu. Divné na tom je, že se netýká známých zločinných živlů, ale samotného ředitele NSA, který Boží oko vymyslel.

Evie Gallagharová je mladá inteligentní žena, která díky svému vzdělání v oboru matematické informatiky a vysoké inteligenci získala dobře placenou a vysoce utajovanou práci v NSA, která jí umožňuje jejímu neslyšícímu synovi zajistit potřebnou péči. Jako svobodná matka to nemá jednoduché a nyní stojí před dilematem, zda má před odhalenými nepravostmi uvnitř NSA zavřít oči, nebo pátráním ve jménu spravedlnosti ohrozit svou pracně vybudovanou pozici a možná také bezpečí svého syna i své vlastní.

Boží oko je dechberoucí thriller založený na základech ze skutečné praxe. Barry Eisler téma softwaru na bázi Božího oka podrobil důkladnému výzkumu a na veškeré faktické informace se v závěru odkazuje pomocí výčtu důvěryhodných zdrojů.

Autorovo odhodlání světu přiblížit mnohdy nekalé praktiky mocných z knihy dělá mrazivý a nepochybně hodnotný zdroj informací šikovně zabalený do čtivého a napínavého beletristického kabátku. Milovníci konspiračních teorií budou slintat nad množstvím intrik a lží přímo v jádru vládní agentury a závisláci na napětí si také přijdou na své.

Samotná hlavní linka točící se kolem technologií sledování a stopování nežádoucích osob je promíchána s osobními příběhy postav ve smyslném a návykovém koktejlu šokujících odhalení, potupných přiznání i smutkem obestřených vzpomínek. Děsivá realita, kdy si musíte dávat bacha na každé slovo, je v našich myslích možná stále hudbou vzdálené budoucnosti, ale přesto již v jistém smyslu existuje.

Hranice narušení soukromí se stírají, riziko zneužití je více než pravděpodobné a protizločinná opatření se zvrhávají v děsivou honičku s nájemnými vrahy ve službách země v hlavní roli. Jisté je jen to, že když si jeden člověk hraje na Boha a myslí si, že má právo rozhodovat, kdo má právo něco vědět a v důsledku dokonce, kdo má právo na život, nemůže z toho vzejít nic dobrého.

Zpočátku je poměrně obtížné se zorientovat ve jménech a přiřadit je ke konkrétním osobám a činům, tušit na čí straně vlastně stojí, ale jakmile se do příběhu správně ponoříte, budete ho hltat nejlépe na ex. Vyprávění je psáno s odstupem a jistým chladem, který perfektně dokresluje atmosféru panující v navenek leskle naleštění a uvnitř zkažené a prohnilé NSA.

Kniha je plná kontrastů, kdy ve vší záplavě politiky svou odlišností, ale neméně výrazně, vybočují zvířecí sex i romantická náklonnost či scény z rodinného života. Hluchota je metaforou k jistým vlastnostem některých protagonistů a je zde stejně dobře zachycena slepá oddanost jako milostné vzplanutí. Suchopárné téma je šikovně zpracováno a převedeno na nervydrásající thriller plný varování a možná paranoidního blábolení, nicméně založeného na faktech.

Knihu si užijí všichni, kteří hledají netradiční pohled na „Velkého bratra“ okořeněný špetkou vraždění, schovávaček, úhybných manévrů i pochybnostech o vlastním přesvědčení a všem, čemu do té doby věřili a oddali svůj život.

80 %

Recenze byla napsána pro portál Zeedee.com
Za recenzní výtisk děkuji zároveň nakladatelství Albatrosmedia. 
Share:

30. 9. 2017

Blog tour aneb Zpověď autorů (2017) - odpovědi autorů

I letos jsme se s Ellen z Between Paper and Mind a Ivccou z Obsessed with Books zhostily organizace Blog tour. Ráda bych tímto poděkovala všem, kdo se zúčastnili, sestavili skvělé články a udělali z tohoto projektu to, čím být má.

Úvodní článek najdete zde.

Ani já jsem nelenila a položila spoustě autorů svou zvídavou otázku. Naneštěstí se mi zpět ozvali pouze dva, ale já ani tak nelituji svého pokusu o účast. Má otázka zněla.

Sbíráte zahraniční kopie svých knih?

Liz Coley
I do collect my foreign copies, including Czech and the very similar one published by the same publisher in Slovakian. The only edition I actually had to buy for myself was mainland China (I got it on Amazon!) because no one ever sent me my author copies. These include American, British, Czech, Slovakian, Brazilian, Russian, Simplified Chinese (mainland), Traditional Chinese (Hong Kong, etc.), French bookclub edition, French market edition, German, Swedish, Norwegian, Spanish.

Zahraniční kopie svých knih sbírám, včetně české a slovenské verze publikované stejným nakladatelstvím. Jedinou, kterou jsem si musela koupit sama byla ten čínská verze (koupila jsem jej na Amazonu!) protože mi nikdo nezaslal autorský výtisk. Mám doma americkou, britskou, českou, slovenskou, brazilskou, ruskou, čínskou (zjednodušenou a tradiční), francouzskou, německou, švédskou, norskou a španělskou kopii. 

Liz byla tak hodná, že přiložila i fotku své sbírky. Navíc se v mailu trochu víc osobně rozepsala a bylo to od ní hrozně milé.

Andy Weir
Yes, I do collect foreign copies! But I don't have them on display or anything, so I don't have any pictures to show. I do have a Czech version somewhere, I think.

Ano, zahraniční kopie sbírám! Ale nemám je nikde vystavené ani nic podobného takže vám nemohu zaslat fotografii. Českou verzi někde mám, aspoň myslím.

A to je za mě vše. Nevím, jestli píšu příliš dlouhé e-maily, které autory odradím, nebo si nešťastně vybírám příliš zaneprázdněné spisovatele, kteří na blogy moc "nevěří". Přece jen jsou například YA autoři podobným projektům otevřenější, ale já si tvrdohlavě stála za tím, že bych ráda odpovědi od svých oblíbenců, nikoli odpovědi za každou cenu od lidí, které třeba ani neznám. Liz i Andyho obdivuji, takže jsem se svým výsledkem vlastně spokojená.

Nezapomeňte omrknout články ostatních účastníků!

Share:

Dřív než ji najde - Michael Kardos

Jednoho docela obyčejného zářijového dne roku 1991 uspořádal Ramsey Miller večírek pro všechny své sousedy. Později toho večera podle policejní zprávy zavraždil svou ženu i dceru a zmizel z povrchu zemského. Jeho dcera však žije. Patnáct let přebývala v utajení se svými opatrovníky, bez toho, aby kdy opustila hranice státu, byla někdy ubytována v hotelu či vlastnila počítač s internetem. Život bez jediné zanechané stopy je pro její přežití klíčový. Vrah její matky po ní totiž může stále pátrat. Ona má však věčného schovávání po krk. Teď, když pod srdcem nosí nový život cítí víc než kdy jindy potřebu zjistit, kým vlastně je a vyřídit si s otcem účty jednou pro vždy. Musí ho však najít dřív, než on najde ji.

Melanie Denisonová je sedmnáctiletá těhotná holka, která je po spoustě let, kdy akceptovala, že ji její teta se strýcem chrání, jak nejlépe umí, odhodlaná ukončit život v utajení a konečně přijít na kloub své minulosti. Na vlastní pěst se vydává pátrat po událostech večera, který její život převrátil naruby. Bez rozmyslu se vydává za jediným člověkem, který jí dle jejího názoru může pomoci.

Více než čímkoli jiným je Dřív než ji najde psychologickým thrillerem, který na první příčku staví vnitřní rozpoložení postav, myšlenkové pochody, nejskrytější pohnutky a jejich psychické zdraví. Je to kniha zdůrazňující důležitost sledu událostí, které mohou mít ve svém důsledku ohromný dopad na život člověka. Je to příběh o roli náhody, síle sugesce a do jisté míry i o obelhávání sebe sama. Hovoří o ničivosti osamělosti a o pocitech odcizení. Autor vypráví o mrzoutství i zahořklosti, obrovské lásce i odhodlání a složitosti zachování zdravého rozumu během běžného fungování, kdy se jen snažíte nesklouznout zpět ke starým návykům a zároveň uživit rodinu.

Ani při podrobném rozebírání hluboké minulosti postav autor nesklouzává k patosu a nudě. Střídání linií z minulosti a přítomnosti a odlišnost vypravěčů příběh ozvláštňují a ve své obyčejnosti mu paradoxně dodávají punc zajímavosti. Čtenář po celou dobu čeká na propojení osudů a odhalení toho, jak to všechno tenkrát bylo. Hluboce zakořeněné zvyky, a ne právě vzorová povaha hledaného pachatele vedou čtenáře k určitým závěrům, na druhou stranu pochybnosti jsou také na místě.

Michaelu Kardosovi se konečně podařilo realisticky popsat snahu naivní hlavní hrdinky při pátrání na vlastní pěst, které je zcela zjevně nad její síly. Nic nejde tak docela podle plánu, nic není jednoduché. Vysoce postavení lidé z ničeho nic neodhalují své tajnosti jen proto, že se jich na ně někdo šikovně zeptá a Melanie se setkává s odmítnutím, zklamáním a nespolupracujícími protivníky. Vzhledem k tomu, že nikdy nevystrčila nos z maloměsta, není tak automaticky suverénní jako většina hrdinek, což vyznívá nesmírně realisticky.

Z knihy je doslova cítit obrovská naléhavost v touze po nalezení vlastní minulosti. Dívka bez vzpomínek a vlastně bez identity pátrá po střípcích informací o tom, kdo vlastně je. Její motivace už by nemohla být silnější. Její odhodlání se může měřit snad už jen s plynulostí, s jakou je její cesta odvyprávěna. Čtivost a záhadnost si nezadá s přitažlivostí motivu a naplněním očekávání.

Dřív než ji najde je jeden z těch lepších a zajímavějších thrillerů s nápadem, který je schopný dostát svému vlastnímu příslibu a čtenářským očekáváním. Autor skvěle zvládnul všechny aspekty, které kniha daného žánru pro svůj úspěch potřebuje a od položení základního kamene příběhu po finální úpravy ušel obrovský kus cesty.  Jeho talent pro psané slovo je nesporný a jeho literární nápady v praxi skvěle fungují. Dokáže dobře převést prvotní myšlenku na papír, polapí čtenářovu pozornost a nepustí ji, dokud není dílo dokonáno. Dřív než ji najde je strhující, překvapivé a zkrátka baví. Přečtěte si to, stojí to za to.

90 %

Za poskytnutí recenzního e-booku tímto děkuji nakladatelství Mystery Press a serveru palmknihy.cz
Dřív než ji najde zakoupíte zde nebo zde.
Share:

28. 9. 2017

Poslední hra - Frederico Axat

Ted si právě ve své pracovně přikládá k hlavě zbraň a chystá se spáchat sebevraždu, když najednou někdo začne neodbytně zvonit u dveří a dovolávat se jeho pozornosti. Před Tedem na stole navíc leží vzkaz „Otevři dveře. Je to tvé poslední východisko“ psaný jeho vlastním rukopisem. Ted se rozhodne dveře otevřít a od té chvíle je celý jeho život vzhůru nohama.


Ted je úspěšný podnikatel, má dvě zdravé dcery a krásnou ženu. Má ale také tajemství, kvůli kterému je odhodlán sáhnout si na život. Chodí na terapii a noří se čím dál hlouběji do svých vzpomínek a svého podvědomí. Dostane se do bezvýchodné situace a má pocit, že existuje jediné řešení. Jakmile mu však jeho pokus o sebevraždu zhatí neznámý muž s neskutečně přitažlivým, ale také nesmírně nebezpečným návrhem, Tedův život, jak ho znal je nenávratně pryč a před Tedem se roztáčí kolotoč šílenství.

Tato recenze byla napsána pro KNIHCENTRUM Revue.
Celé její znění si můžete přečíst zde.
Share:

27. 9. 2017

Středa s Top 5 Wednesday #4

Minulý týden jsem vás vlivem mnoha okolností nezvládla zásobovat náloží tipů a názorů, ale dnes jsem zpátky v plné polní s Top 5 Wednesday. Kdo se jednou zaháčkuje v blogerské knižní komunitě, už z ní prakticky není cesty ven. To už víme. S tím, kolik denně vychází knih snad ani není reálné se orientovat ve všem a každý máme v malíku lidi, kteří dokáží dobře odfiltrovat knihy, se kterými třeba nestojí za to ztrácet čas, nebo by naopak neměly uniknout naší pozornosti. I já dala dohromady pár tipů na knihy, ke kterým mě donutili blogeři a internet sám.


KNIHY, KTERÉ JSTE ČETLI DÍKY BOOKTUBE A BLOGŮM

Od chvíle co jsem si založila blog vlastně ani nemám šanci na novinky nenarazit a nenadchnout se pro ně ještě ve chvíli, kdy o nich nevím absolutně nic. Inspirují mě samotná nakladatelství, ale i fotky na instagramu či blogové příspěvky. Jsem taková ta povaha, co všechno potřebuje hned a nedbá na to, že asi sotva můžu stihnout přečíst deset knížek za týden, když mám k tomu nějak normálně existovat. Každopádně bych nejradši četla všechno naráz a okamžitě. Místo toho samozřejmě čumím několik hodin denně do instagramu, nekonečně scrolluju na facebooku a koukám na youtube, čímž se samozřejmě dostávám do začarovaného kruhu více pořizování a méně čtení. 
Pár knížek jsem ale rozhodně četla díky komunitě. Jinak bych po nich z vlastní iniciativy třeba nesáhla.

#1 Aristoteles a Dante odhalují záhady vesmíru
Jedna z těch knížek, které musíte bezpodmínečně mít kvůli krásné obálce, která vypadá dobře na instagramu i v knihovně a VŠICHNI na ni pějí ódy. Obsahově pro masy rozhodně přitažlivé, za mě jedna velká bublina, obrovské zklamání a vlastně nuda. Mějte mě za škarohlída, ale tohle není nic pro mě. 

#2 Něco víc

Patrick Ness je všeobecně v´milovaný autor, zodpovědný za mnoho knih. Já zatím měla čest jen se dvěma z nich, přičemž právě Něco víc mě hodně bavilo, což pro mě samotnou bylo obrovským překvapením. Knížka je moc dobře strukturovaná, zajímavě napsaná, krásně snoubí hned několik žánrů a obsahuje pěkné myšlenky, které vám utkví. Ani nemluvím o tom, jak je graficky jednoduchá a přitom pěkná!

#3 Bábovky

Bábovkám se snad v době jejich největší slávy vyhnout nedalo. Povídky nejsou můj žánr, nečtu je, protože je nedokážu ocenit, ale Bábovky mě bavily. Jakkoli pochmurné a negativní, byly ze života, napsány okouzlující Radkou Třeštíkovou, která mě na facebooku prostě baví a tak nějak jsem chtěla otestovat, co na tom všichni vidí. I když je to čtení spíš pro sváteční čtenáře, takové ty co vyhledávají knihu jednou za rok, když jedou na dovolenou k moři, nemůžu k ní říct nic negativního, protože jsem ji prolítla raz dva. 

#4 Cinder
Měsíční kroniky jsou obrovsky populární v zahraničí, ale i u nás. Jak si ráda přečtu middle-grade knihy, pohádky mi tolik neříkají a retellingy už vůbec ne. Tahle kyborg Popelka se mi však dostala pod kůži, stejně jako holky z navazujících knih. Marissa psát umí a já si sakra už musím pořídit tu Winter! Kdo by nepotřeboval více Thornea ve svém životě!

#5 Dítě číslo 44

A do pětice všeho dobrého přihodím jeden příslib. Dítě číslo 44 ve své době válcovalo sociální sítě a nebylo blogera, který by o knize neslyšel, nemluvil, nebo si ji nechtěl přečíst. Já ji mám doma, podepsanou, četly ji už dvě členky mé rodiny a já pořád ne. Jak je to možné? Je to kniha přesně podle mého gusta s přesahem, ve který nemůžu u všech svých oblíbenců ani doufat. Tahle kniha leží doma snad každému a já ji do konce roku přečtu. Kvůli instagramu, kvůli blogování, kvůli sobě!


Ovlivnění sociálními sítěmi může dopadat různě. Jinak tomu není ani v oblasti knihomolské. Někdy se svezete na vlně nadšení, jindy vás humbuk dokonale odradí a někdy se musíte postavit na opuštěnou stranu barikády s těmi několika málo odvážlivci, kteří se odváží postavit většině. 

Jak často se vám stane, že se vám všemi milovaná kniha nelíbí?

Chcete-li se do Top 5 Wednesday zapojit, není problém. Nová témata jsou vyhlašována každý týden!
Pokud nevíte o co jde, co mě k zapojení se do tohoto projektu běžícího již od roku 2013 vedlo a jak jsem si jeho pravidla upravila k obrazu svému, úvodní článek najdete tady.

Předchozí články


Share:

24. 9. 2017

Blog tour aneb Zpověď autorů (2017) - odpovědi autorů (Tereeeza M.)

Stejně jako v loňském roce, i letos se nejmilejší Melinda z My addictions, Ellen z Between paper and mind a Ivcca z Obsessed with books rozhodly uspořádat další blog tour. Opět jsem se rozhodla zapojit, přestože svůj blog stále nemám.

Autory jsem oslovovala loni poprvé a se svým úspěchem jsem byla poměrně spokojená. Měla jsem radost z každé odpovědi. Na základě toho jsem do Blog tour 2017 šla už bez určitých rozpaků ze psaní těm, které, dá se říct, obdivuju a mám ráda. Měla jsem však větší práci s vymýšlením otázky, pořád to nebylo ono. Už jsem ale chtěla rozesílat e-maily, proto jsem se spokojila s jedním spontánním nápadem. Možná jsem měla přemýšlet dál, letos mě odpovědi zase vrátily hezky na zem. I těch pár zpráv mě ale potěšilo a příští rok si dám víc záležet. Jaká byla moje otázka? Odepsal mi vůbec někdo? To zjistíte níže v tomto příspěvku.

Kdyby se z Vás teď stala literární postava se všemi Vašimi vlastnostmi, do jakého příběhu byste vstoupil/a? Udělal/a byste v něm nějakou změnu? Případně jakou a proč?

Po řadě reakcí a automatických e-mailů typu: „Pokud obdržíte tuto zprávu, budu buď: a) mimo zemi, b) zavalená deadliny, c) péct ze stresu nebo d) všechno dohromady, …“ (Victoria Schwab), „Děkujeme za e-mail, bohužel Ian nedokáže na jednotlivé žádosti odpovědět, proto Vám s otázkami v rámci blog tour nemůžeme pomoci. V rámci projektu Vám ale přeji hodně štěstí.“ (asistentka Iana McEwana), či „Moc se omlouvám, nestíhám :( “ (Kateřina Tučková) a podobně, zůstala druhá polovina bez odpovědi.

Letos mám tak pouze tři odpovědi. A to vlastně pouze jednu, která se drží otázky. Asi jsem toho chtěla vědět moc.

Andy Weir (Marťan)
Existuje kniha (později film) s názvem Jumper. Chtěl bych být hlavní postavou právě v ní. Mohl bych se prakticky okamžitě teleportovat kamkoliv ve světě. Neměnil bych zde nic, nechtěl bych dělat ani chaos, jen bych si užíval tu moc. Oběd v Paříži, večeře v Tokiu. Postavil bych si sídlo někde uprostřed ničeho, kde je země levná, a kdykoliv bych se tam teleportoval.

Jodi Picoult (Vypravěčka, Je to i můj život)
Pýcha a předsudek! A pana Darcyho bych rozhodně sbalila dřív, než jak to udělala Elizabeth Bennetová.

Petra Soukupová (Pod sněhem, Zmizet)
To mě nikdy nenapadlo. Asi bych nic takového nechtěla udělat – maximálně v tom světě žít. A to stejně nejraději v knize, jako jsou Děti z Bullerbynu, kde je život snadný a jednoduchý.

Autorka článku: Tereeeza M., která sice nemá blog, ale určitě omrkněte její instagram!
Share:

22. 9. 2017

Maminčin mazánek - Sarah Flint (DC Charlie Stafford #1)

V opuštěné části lesa je vykopán čerstvý hrob. Leží v něm dvě osoby, matka s dítětem. Jeden je mrtvý a druhý sotva žije jen proto, že to je součástí zvrhlého plánu jejich únosce. Charlie Staffordová a Geoffrey Hunter dostanou případ pohřešované dvojice na starost a hned zpočátku získají několik pravděpodobných podezřelých. Mají však bývalí trestanci páchající násilí na ženách či obsesivní stalkeři s množícími se případy mizejících matek s dětmi něco společného, nebo se policejní dvojice jen honí za duchy nesouvisejících zločinů a toho pravého nechávají dále unikat spravedlnosti?

Charlie není u policie úplným nováčkem, ale na svůj první velký rozlousknutý případ stále čeká. I když ráda sportuje, má pár kilo navíc a je neuvěřitelně nedbalá, dalo by se říct, tak trochu šmudla. Má však talentu na rozdávání, obličej, který jednou zahlédne už nikdy nezapomene a do každého potenciálního průšvihu se vrhá po hlavě, aby dokázala včas zabránit protizákonnému jednání občanů kolem sebe a veškerou světovou nespravedlnost bere jako osobní urážku. Je oblíbenkyní a chráněnkou svého šéfa Huntera a nikdy nepřestává bojovat. Jako by toho nebylo málo, má také své vlastní problémy z minulosti, se kterými se nikdy nebude schopna vyrovnat.

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.
Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Knihy Omega.
Share:

19. 9. 2017

Smrtící byznys - Hana Hindráková

Dovedete si představit, že se domněle zázračný, nebo i ten úplně nejobyčejnější lék promění ve vražednou zbraň? Napadlo by vás někdy pochybovat o kvalitě oficiálně distribuovaných léčiv? Ve vyspělých zemích možná utopie, alespoň podle veřejného mínění. V rozvojové Africe však denní realita. Hana Hindráková se po detektivní odbočce s názvem Lovci lebek se Smrtícím byznysem vrací do prostředí Afriky a "prostřednictvím beletrie upozorňuje na palčivé problémy černého kontinentu". 

"Román Smrtící byznys vznikl za přispění Státního ústavu pro kontrolu léčiv, Světové zdravotnické organizace, Interpolu a dalších institucí. Jeho hlavním tématem je problematika falešných léků dovážených z Číny. Jedná se o léky, které v lepším případě místo účinné látky obsahují mouku nebo cukr, v horším případě jed na krysy, nemrznoucí kapalinu, rtuť, leštidlo na parkety a jiné jedy či chemikálie."
Hana Hindráková se rozhodla nenásilnou formou informovat veřejnost o jednom z nejzávažnějších problémů světového zdravotnictví. O tématu, o kterém se tolik neví a nemluví se o něm tak, jak by si zasloužilo.

UKÁZKA Z KNIHY

Prolog
Dubaj, Spojené arabské emirátySeděl v měkkém zebrovaném béžovohnědém křesílku v luxusní klimatizované restauraci ve dvacátém patře hotelu Burdž al-Arab, za zvuku podmanivé orientální hudby popíjel ayran, místní nápoj z čerstvého bílého jogurtu a vody, ochucený solí, citronovou šťávou a drceným pepřem, a díval se do dálky za slunečními paprsky klouzajícími po lehce zvlněných, kýčovitě tyrkysových vodách Perského zálivu. Na moři se pohupovaly luxusní jachty a na hotelové pláži se zářivým bílým pískem se opalovaly desítky lidí.
Jeho asijský původ v záplavě turistů v restauraci nijak nevynikal. Zpod bílého trika s límečkem mu vykukovala vytetovaná kobra. Ačkoliv nebyl venku, měl na očích sluneční brýle. Nosil je vždycky, protože neměl rád, když mu každý mohl vidět do očí. Téměř nepřetržitě kontroloval svůj telefon. Čekal důležitý hovor.
Nebe se zbarvilo do tmavočervena, sluneční kotouč sklouzl za obzor a z hotelu připomínajícího plachetnici se stala tmavá silueta. Z ochozů minaretů mešit se začaly ozývat hlasy muezzinů, svolávající k večerní modlitbě.
V tu chvíli mu zazvonil telefon a na displeji se ukázalo neznámé číslo.
„Ano?“ promluvil šeptem čínsky do telefonu.
„Vchod do Burdž Chalífa přesně za hodinu,“ ozvalo se a linka zmlkla.
Věděl, že přesně v tu dobu bude před nejvyšší budovou světa začínat představení Dubajská fontána. Uložil telefon do náprsní kapsy šedého saka, v klidu dopil a zaplatil. Potom si přehodil sako ležérně přes pravé rameno, usmál se na tmavovlasou servírku, došel k jednomu z osmnácti výtahů a sjel dolů k recepci.
„Potřebuju taxi k Burdž Chalífa,“ houkl na recepční.
„Hned to bude, pane. Zatím se, prosím, posaďte.“
Po chvíli vedle něj zasalutoval obtloustlý pákistánský řidič s knírkem a dovedl ho před hotel. Otevřel mu dveře a nechal ho, aby se posadil dozadu. Řidič nastartoval a vyjel po silnici lemované palmami a exotickými kvetoucími stromy, která spojovala umělý ostrov s pevninou.
Vrchol železobetonového mrakodrapu Burdž Chalífa zářil ve tmě. Dole u umělého jezírka se to hemžilo lidmi s fotoaparáty. Jakmile se ozvala skladba Sama Dubai, která vzdávala poctu dubajskému šejkovi, v publiku to začalo vřít. Lidé v předtuše úžasné podívané ani nedýchali, a když se objevily první vodotrysky tančící do rytmu hudby, začali spontánně tleskat, hvízdat a fotografovat. Někteří z nich drželi nad hlavou na teleskopických držácích své chytré telefony a celé představení si natáčeli.
Číňana to nechávalo chladným, protože nyní musel zase pracovat. Za práci byl rád; jen díky ní si mohl dovolit odpočinkový čas v exotických rájích. Posadil se na ocelovou lavičku u vchodu a vyčkával.
Vtom mu kdosi zaklepal na rameno.
„Neotáčej se,“ promluvil čínsky, položil vedle něj obálku a zmizel.
Číňan ji otevřel a ve světle pouliční lampy si přečetl instrukce. Potom se stáhl do ústraní pod palmu, vytáhl z kapsy u béžových kalhot zapalovač a vše spálil. Na okamžik ho zamrzelo, že už si nestihl udělat výlet do pouště, a pak si na telefonu zarezervoval noční let do Kampaly. Byl nejvyšší čas, aby se vrátil do hotelu, sbalil si věci a vydal se na letiště, protože podle předpovědi počasí se do Dubaje hnala písečná bouře ze Saúdské Arábie. Doufal, že nepostihne jeho let a on v Dubaji neuvízne.
Štěstí stálo při něm. V jednu hodinu ráno se jeho letadlo rozjelo po startovací dráze a on za sebou zanechal svět šejků, luxusních radovánek, umělých palmových ostrovů, svět tržišť a orientálních vůní. Letoun nabral výšku, otřásl se v nečekané turbulenci a zamířil nad černý kontinent.
Nyenga, Uganda, o tři dny později
Doktor Mark Ogoto si svlékl bílý plášť, zhasl a vykročil z ambulance. Jakmile zamkl a strčil klíče do kapsy plátěných kalhot, zaslechl tiché kroky. Jejich klapání znělo jako smrt. Intuitivně se přikrčil a kradmo se rozhlédl po tmavé chodbě osvětlené jednou skomírající žárovkou. Ačkoliv nikoho neviděl, zalil ho náhlý, intenzivní pocit nebezpečí. Uvědomil si, jak moc je zranitelný.
Tak už mě našli a přišli se pomstít. Jenže potom, co jsem přikrýval prostěradlem další mrtvé dětské tělíčko, nedovedl jsem dál mlčet. Nemohl jsem v tom pokračovat. Prostě to nešlo. Do čeho jsem se to jen namočil? Proč jsem nedal na svou intuici? Na varovný signál, který mi blikal v hlavě jako noční světla v Kampale. Kdybych tak mohl vrátit čas… Čas a životy těch dětí.
Strachem se mu stáhlo hrdlo a začal přerývaně dýchat. Na čele mu vyskočily studené krůpěje potu. Měl dojem, že se najednou vypařil všechen okolní kyslík.
Nyní už byly kroky slyšet hlasitěji. A přibližovaly se.
Pane Bože, prosím, stůj při mně, odříkával si v duchu stále dokola krátkou modlitbičku.
Kdosi byl blíž a blíž. Doktor si uvědomil, že jeho poslední hodinka se možná kvapem blíží. Jak asi zemřu? Zastřelí mě? Podříznou mi krk? Budou mě mučit? Pane Bože, prosím, jen ať je to rychlé. Ať dlouho netrpím. A ochraňuj mou rodinu. Ať se ženě ani dětem nic nestane, nemají s tím nic společného.
Náhle se nad ním ozvalo: „Pane doktore, jste v pořádku?“
Zvedl oči. Byla to zdravotní sestra Maureen Atieno.
„Kale, jsem OK,“ zhluboka si oddechl. „Co tady ještě děláte?“ zamumlal, jako by měl rty přilepené k sobě.
„Ále,“ zamávala divoce rukama, jak měla ve zvyku, a pohodila hlavou, aby dostala z očí dlouhou ofinu. „Zapomněla jsem si kabelku.“
„Ach tak,“ řekl a otřel si pot z čela.
Maureen starostlivě přimhouřila oči. „Opravdu jste v pořádku?“
Přikývl.
„Dobře. A nemám vám udělat test na malárii?“ zeptala se.
„Test byl negativní,“ odpověděl. „Zřejmě jsem jen přetažený.“
„Chápu. Je nás tady málo,“ přizvukovala. „Můžu pro vás něco udělat?“
„Jste hodná. Půjdu domů a pořádně se vyspím. Ráno mi bude určitě líp,“ prohlásil.
„Co kdybyste si vzal zítra volno? Pokusíme se to tady zvládnout.“
„Uvidím,“ odpověděl a zamířil k východu.
„Počkejte, prosím, na mě, hned jsem zpátky,“ zavolala na něj, ale on už ji neslyšel. Rozhodně ji do toho nechtěl zatahovat. Stačilo, že šlo o život jemu a zdravotní sestře Lucy, která s ním pracovala.
Venku se mu zdálo, že zahlédl siluetu postavy, která bezesporu patřila člověku s asijskými rysy.
Tak přece jsem se nespletl, tohle nemůže být náhoda, blesklo mu hlavou a vydal se do útrob tržiště, které sousedilo s klinikou. Poslední sluneční paprsky ozařovaly plechové střechy a dodávaly krvavý ráz všudypřítomné červené hlíně. Na město se snášela tma. Prodíral se davem lidí v úzkých spletitých uličkách kolem stánků se slunečníky, pod nimiž byly na dekách rozprostřeny komínky rajčat, citronů, pomerančů, mang, avokád a batátů, vedle v budce stlučené z dřevěných latěk visely banány a na zchátralém pultu leželo několik zralých ananasů. Neustále se ohlížel, zda ho Asiat sleduje. Vypadalo to, že se mu ztratil v mumraji lidí, zvířat a věcí. Minul plátěné pytle s kořením, kde ho do nosu uhodila pronikavě ostrá vůně chilli.
Pro všechny starosti si nevšiml vysoké tělnaté ženy v černém tílku a dlouhé modré batikované sukni. Vykračovala si proti němu a v koši na hlavě nesla trs sytě zelených banánů.
„Pane doktore,“ zamumlala neslyšně, když do ní vrazil a banány dopadly před ni na zem.
„Nsonyiwa, nezlobte se, moc se omlouvám,“ zamumlal lítostivě a pokračoval dál kolem muslimské prodavačky umělohmotných lavorů. Otočil se a spatřil svého pronásledovatele u stánku s kořením.
Tak snadno mě nedostanou, prolétlo mu hlavou a dal se na útěk temnými uličkami. Doufal, že by mu neosvětlené spletité cestičky mezi hliněnými domky s rákosovými střechami mohly zachránit život. Kličkoval sem a tam jako gazela prchající před lvem, až úplně ztratil orientaci. Zpomalil, aby se vydýchal. Vzápětí však zaslechl rychlé kroky.
Kdybych tušil, kam až ty nitky sahají, nikdy bych se do toho nenamočil.
Ve spáncích ucítil zběsilý tlukot srdce a nohy měl jako z gumy. Přesto se pokusil znovu rozběhnout. Šlo to ztěžka, ale adrenalin v krvi a pud sebezáchovy zapracoval. Sebral všechny síly, co ještě měl a udělal několik dalších kroků. Nevzdával se, ačkoliv si začínal uvědomovat, že mu nedokáže utéct.
Trénovaný asijský zabiják mu byl stále v patách.
Doktor neměl čas přemýšlet nad tím, kudy běží, a prchal do nitra čajovníkové plantáže, která sousedila s tržištěm. Po chvíli se zastavil a s úlevou zjistil, že už ho nikdo nepronásleduje. Pořádně se rozhlédl a posadil se na cestě. Zhluboka oddechoval a snažil se uklidnit splašené srdce i mysl. Sundal si brýle a protřel si oči. Napětí v něm konečně trochu povolilo.
Vtom se ho zmocnila jakási vnitřní předtucha, že se něco děje. Pokusil se vstát, ale nohy ho neposlouchaly. Vzápětí se před ním objevila černá silueta postavy. Ve svitu měsíce zahlédl lesknoucí se čepel nože.
Ogoto pohlédl muži do očí a vytušil, co bude následovat. Sklopil hlavu a pozvedl ruce k modlitbě.
Pak se z plantáže ozval nelidský výkřik pronikající do morku kostí.
Kniha vyšla 18.9.2017 u nakladatelství Alpress, kde ji lze také objednat. Další možnost objednání je přímo přes webové stránky autorky. 

Na Facebookových stránkách Hany Hindrákové navíc aktuálně běží soutěž o vstup na VIP křest knihy, kde se můžete setkat se známými osobnostmi. Někteří z nich sami promluví o svých názorech na knihu. Jmenovitě Bob Klepl, Tereza Kostková, Nela Boudová, Martin Trnavský, Jan Přeučil a Eva Hrušková.

Zakoupením knihy podpoříte povědomí o stále nedostatečně diskutovaném tématu falešných léků, které stojí mnoho rodin to nejdražší, co mají. Jejich blízké.
Share:

Právě čtu

Právě čtu

Opozdilec
tagged: currently-reading

goodreads.com

Followers

Hledání

Instagram

Spolupracuji s

CBDB.cz - Databáze knih a spisovatelů, knihy online

O autorce

Moje fotka
Obyčejná pětadvacetiletá holka z Prahy, nadšená uživatelka instagramu, zbrklá, ale organizovaná, nekonečně zamilovaná do Odeonek. Hlavní čtenářské zaměření - krimi a thrillery. Poznámka k obsahu blogu: Použité obrázky obálek knih pocházejí ze serveru goodreads.com, cbdb.cz nebo databazeknih.cz a pokud u fotek není uveden zdroj, pak jsou mou vlastní tvorbou. Úryvky z knih jsou v recenzích vždy označené kurzívou, jsou přímou citací knih a nevyhrazuji si na ně žádná práva. Ta podle zákona náleží autorům knih. Pokud byste mě rádi kontaktovali v jakékoli záležitosti, napište mi na e-mail: MelindaMyaddictions@gmail.com

Populární články

Čtenářský klub - kniha měsíce

Knihy měsíce

Pusťte se do společného čtení knihy měsíce a prodiskutujte ji s námi na fóru!


Kniha měsíce

Blogové narozeniny

Místo pro vaše připomínky

Název

E-mail *

Vzkaz *

Seznam knižních blogerů

Knižní blogeři