21. 4. 2017

Jedničky a nuly - Tomáš Grombíř

Přicházejí devadesátá léta, kdy jsou počítače a internet ještě v plenkách. Šedá zóna podnikání a kuponová privatizace vystřelí Adriana do top managementu v toho času rozvíjející se společnosti tunelářských bossů, později nadnárodní korporaci internetového impéria ovládající právě se rodící trh s virtuálními produkty.

Adrian byl vždycky nula. Odmalička šikanovaný starším bratrem, mezi spolužáky opomíjený, rodiči v podstatě považovaný za opožděného. On však měl pouze jiné zájmy, než jeho vrstevníci. Jakmile se přihlásil do kroužku programování, okamžitě začal vynikat pílí a výsledky i mezi mnohem staršími dětmi, které se zajímaly pouze o primitivní počítačové hry za odměnu, které směly hrát vždy na konci hodiny. Poté, co se v lidech několikrát zklamal však Adrian získal talent být ve správnou dobu na správném místě a dobrou příležitost ucítit na sto honů, což mu zajistilo první milion na kontě ještě před pětadvacítkou. A tím to zdaleka neskončilo.

Česká literatura si jede na fenoménu ztroskotanců, kteří selhávají v určitých životních rozhodnutích. V některých aspektech života jsou sice úspěšní a činorodí, ale na poli vztahů a věcí, na kterých opravdu záleží jsou totálně mimo. Jinak na tom není ani Adrian a Jedničky a nuly. Osobní život, nebo aspoň ten zlomek, kterým by se dala jeho existence mimo práci nazvat, se točí kolem bezvýznamného sexu za peníze pouze jako prostředku uvolnění napětí, nulové emoční vazby a marnění nejlepších let honbou za úspěchem, kterému však doba neopakovatelně přeje.

Kniha Jedničky a nuly má pochmurnou atmosféru devadesátek, která je pro naši současnou literaturu tak typická. Je plná kontrastů, jedniček a nul, ať už v podobě digitálních dat, úplatků či samotných lidí. Poukazuje na revoluční převraty nejen v historii, ale také na poli digitalizace a internetu. Příběh z dějového hlediska zaujme hlavně jedince, které trochu rozvoj počítačové doby a generace zajímá a kdo se v problematice alespoň povrchně orientuje. Pokud čekáte román o člověku, který ke štěstí přišel a jeho strastiplné a krví a potem vykoupené cestě k úspěchu, jste na špatné adrese. Tohle je příběh o tom, jaké to je být tím prvním, kdo má nápad, nebo si ho umí šikovně vypůjčit a našroubovat na potřeby vlastního národa. Je to příběh o Googlu, Facebooku, aplikacích, akciích, penězích a korporátních válkách. Autor má někdy sklony ke zbytečné dramatizaci a amerikanizaci zápletek, čímž lehce ubírá na autenticitě, protože se zkrátka do naší zemičky nehodí.

České prostředí je samozřejmě velkou výhodou, zejména Pražáci si přijdou na své, ale hrdinové se na několik okamžiků ocitnou i v několika malebných dědinách české republiky a také v lesklém a futuristickém Sillicon Valley.  Nechybí ani typicky český sebemrskačský a zahořklý humor, jakási rezignace na život a degradace existence na pouhé živoření.
Kniha je mimo jiné varováním před všemocnou online sítí, kde se žádná informace neztratí a každý střípek o vás se dá lehce zneužít. Pere se s tématem ztráty identity a soukromí a až na dřeň rozebírá zranitelnost každého internetového závisláka.

Prolínání smyšleného životního příběhu se skutečným světem čas od času zaskřípe a chvílemi se možná až zbytečně vleče, ale to není nic ve srovnání s tím, jak je kniha jako celek pro správnou cílovku čtivá a zábavná. Suchopárný rozvoj world wide webu podává autor jako balíček nadupaný zajímavostmi, ideály, mafií a pornem. Podobnost s osobami žijícími či zesnulými má být čistě náhodná, ale samozřejmě není těžké odhadnout, kdo byl autorovi, potažmo Adrianovi vzorem.

Jedničky a nuly jsou solidním románem z prostředí českého vysokého managementu, přitažlivým zejména pro milovníky těch "jedniček a nul", které se skrývají ve všech přístrojích, které dnes považujeme za samozřejmost.  Pokud vám nevadí lehká klišé, aspoň trochu se zajímáte o IT technologie a vyrostli jste v devadesátkách, kniha se vás pravděpodobně dotkne o něco víc, než ostatních čtenářů, kteří vyjmenovaná kritéria nesplňují. Tomáš Grombíř rozhodně ukázal, že je třeba s ním do budoucna počítat a já si jeho další případný počin moc ráda přečtu.

70%
Share:

13. 4. 2017

Patnáctý skandál - James Patterson a Maxine Paetro (Ženský vyšetřovací klub #15)

Lindsay by nejraději trávila každou volnou minutu se svým miminkem, práce jedné z nejlepších sanfranciských policistek jí však dává zabrat.
Čtyřnásobná vražda v luxusním hotelu Four Seasons je o to záhadnější, že při ní zmizí krásná svůdná blondýna, jejíž role v celém případu je nejasná. Byla obětí nebo pachatelem? Je na útěku, unesená či mrtvá? Když se ale z povrchu zemského vypaří i Joe Molinari, manžel Lindsay, detektivčin svět jak ho znala se začíná hroutit. Je Joe nějak zapletený do chladnokrevné vraždy, nebo dokonce na útěku s neznámou novodobou "Mata Hari"?

Lindsay Boxerová si naplno užívá mateřství. Julii miluje nade vše, stejně jako svou sousedku a chůvu v jedné osobě, paní Roseovou, která je jí v momentálním pracovním nasazení obrovskou oporou. Jakmile se Joe záhadně ztratí, Lindsay si její pomoci cení více, než kdy dřív. Naštěstí má také kamarádky Yuki, Claire a Cindy, se kterými tvoří už sehraný vyšetřovací tým. Do záhad, na které je policie krátká se pouští s přirozenou vervou a to by v tom byl čert, aby na Lindsayinu situaci nevrhly alespoň ždibec světla.

James Patterson a Maxine Paetro jsou sehraná dvojka. Společnými silami vydali už nespočet románů a mezi jejich korunní dílo patří bezesporu série Ženský vyšetřovací klub. Jejich spolupráce nese kýžené ovoce a jejich fantazie nezná hranic. Dokonalá souhra všech detailů, napínavé zápletky, nápaditá řešení a mistrovské zvládnutí dramatických situací z nich právem dělá autory jedněch z nejčtenějších detektivek na světě.

Čtení knih z této série je jako návrat ke starým známým. Je to pocit, jako když si oblečete svoje oblíbené obnošené džíny. Všechno zapadne na svoje místo a vyvolává ve vás pocit bezpečí a jistoty a starého známého mrazení. Patnáctý skandál se podobně jako všechny knihy se jménem James Patterson na obálce, dá snadno přečíst na jedno posezení. Přispívá k tomu nejen poutavý motiv nastíněný v anotaci, ale i neuvěřitelná lehkost náročných témat, pro knihy této série tak typická.

Patnáctý skandál se v ničem neliší od ostatních dílů série a vlastně ani ostatních "pattersonovek", což možná zní jako kritika. Je to však právě naopak. Právě ta konzistentnost a soulad mezi díly dělá sérii tak úspěšnou. Autoři mají stále co nabídnout a nějak se nebojím, že by někdy v nejbližší době došlo k vyschnutí inspirace. To ostatně naznačuje i samotný závěr knihy, který je jasným příslibem pro fanoušky série.

Patnáctý skandál nevybočuje ze zaběhnutého schématu a drží laťku již dlouho rozjeté série. Hrdinové jsou nám důvěrně známí, stejně jako peripetie jejich soukromých životů. Čtenáři se k Lindsay vrací nejen kvůli detektivní lince, ale také kvůli jejímu osobnímu životu, který krásně propojuje všechny ty roky u policie a dělá sérii tak přitažlivou pro své věrné i pro ty, kdo mají pocit, že jim již jednodílné detektivky nemají co nabídnout.

80%

Ráda bych touto cestou poděkovala nakladatelství Alpress za posktnutí recenzního výtisku.
Patnáctý skandál objednávejte zde.

Share:

11. 4. 2017

Norma - Sofi Oksanen

Norma Ross má tajemství tak velké, že ho za celý její život neznal nikdo jiný, než její matka. Ta však před nedávnem spáchala sebevraždu skokem pod metro a Norma je nyní na své starosti sama. Po pohřbu Normu kontaktuje neznámý muž, který si s ní chce si s ní promluvit a má pocit, že je to i v jejím zájmu. Ona váhá, ale zvědavost zjistit pravdu o matčině smrti, která možná nakonec přece jen nebyla tak úplně sebevraždou, je silnější.

Norma, obyvatelka bohémské čtvrti v Helsinkách, dívka, které nadměrně rychle rostou vlasy a která je více, než osamělá, se pouští do pátrání po skutečné příčině, která dohnala její matku pod kola rozjetého vlaku. Jak lze odvodit už z mimořádných růstových vlastností její kštice, nejde jen tak o obyčejné vlasy. Ty vlasy totiž propůjčují Normě neobyčejnou schopnost odhalovat zdravotní stav a emoce lidí v jejím okolí, mají dokonalé vlastnosti pro paruky a mimo jiné se dají kouřit a mají halucinogenní a až magicky léčivé účinky.

Norma je kniha o mafiánské rodině podnikající v kadeřnickém oboru, kde obchodují s fenomenálními lidskými vlasy. Jejich působnost navíc sahá i do překupnického kšeftování s dělohami, resp. náhradními matkami.
Kadeřnictví pyšnící se pověstí o nejlepších vlasech samozřejmě pase po speciálním zboží, kterým je zásoboval Anita, shodou okolností právě zemřelá zaměstnankyně kadeřnictví a Normina matka v jedné osobě. Neznámý muž, toho času již identifikovaný jménem Max Lambert, majitel Čarovlásky a jeho dvě děti, jsou odhodláni se Normě dostat na kobylku a vymámit z ní kontakt na dodavatele dokonalých "ukrajinských vlasů."
Norma navíc po matčině pohřbu objeví něco, co ji pomůže pochopit, kým vlastně je a co všechno před ní matka celý život tajila.

Zdá se vám Norma, kniha o mafiánském kadeřnictví jménem Čarovláska, obchodování s lidmi a o vlasech co se dají kouřit jako největší slátanina, o které jste kdy v životě slyšeli? Nebudete daleko od pravdy. Norma je přesně tak "nenormální" jak se na první pohled zdá. Každá z linek by mohla klidně fungovat jako samostatný příběh, ale tenhle guláš všeho od pohádky, přes gangsterský thriller po román plný magického realismu zkrátka nefunguje. Je to výsměch všem knihám o mafii je tak absurdní, že přesahuje všechny hranice té snesitelné "zvláštnosti" v záplavě obyčejných knih a absolutně nedává smysl na začátku, uprostřed, ani v závěru.

Nápad s mrtvou schránkou a jakýmsi Anitiným hlasem ze záhrobí, který má být určen pouze Normě je fantastický. Celá historie Norminy rodiny je nesmírně zajímavá a mohla by být dobrým základem pro skvělou knihu. Jenže tam se to autorce právě vymklo z rukou. Kniha jako celek je neuvěřitelně nepřehledná, matoucí, divná, a pokud si podobně jako hrdinka sem tam nešlehnete něco na nakopnutí, nejspíš pro vás bude, stejně jako pro mě, naprosto neuchopitelná, nepochopitelná a zkrátka mimo.

Normu mohu s čistým svědomím doporučit jen těm, kdo ujíždějí na krabicovém víně, skopolaminových náplastech nebo vytvářejí sbírku kuriozit a do kategorie "nejnesmyslnější zápletka roku" případně "nejnepovedenější mix žánrů" ještě nic nemají. Abyste knihu ve zdraví přežili, musíte do jejího čtení jít s opravdu otevřenou myslí, mít pro autorku slabost, případně frčet na halucinogenních látkách. Světovou knihovnu od Odeonu mám opravdu ráda, ale tohle tedy bylo šlápnutí vedle. Prakticky nikdy nehodnotím tak nízko, ale tohle byla zkrátka nejpodivnější četba roku. A tím jsem si jistá už v takhle brzy.

30%
Share:

7. 4. 2017

Poslední - Alexandra Oliva

Zoo chce zažít poslední opravdové dobrodružství, než založí rodinu a její hlavní životní náplní se stane role matky. Přihlásí se tedy do televizní reality show s názvem Ve tmě. Je to hra o vytrvalosti, soběstačnosti a schopnosti přežití v drsných podmínkách. Dvanáct soutěžících, dvanáct povah, všichni vystaveni stejným zkouškám, společně i jako soupeři. Všude je sledují kamery a každé jejich slovo je zachyceno mikrofonem. Jejich utrpení je tou nejlepší zábavou pro diváky a sledovanost vystřeluje do astronomických výšin.
V průběhu natáčení však svět zachvátí strašlivá epidemie a nicnetušící soutěžící pokračují ve hře v pustině, která kdysi bývala Zemí a kterou nyní obývá jen hrstka zázračně imunních obyvatel. Svět se stává nevlídným místem k životu, ale pro ně je vše jen součástí hry. Zoo je odhodlána se v soutěži vyšvihnout na příčku vítězů. Každou překážku bere jako zinscenovanou, každou prožitou hrůzu jako krok k cíli, jež si vytyčila a k pohádkovému jmění, které na konci čeká. Jenže televizní štáb podlehl hrozivé zkáze, stejně jako zbytek světa a oni jsou odkázáni jen na svůj důvtip...

Zoo je sportovně založená žena, která necouvne před žádnou výzvou. Ráda se učí novým věcem a těší se na prožití posledního dobrodružství, než splní velký sen svého manžela - pořídí si miminko. Soutěž a vítězství pro ni neznamenají ani tak velké peníze, ale zážitek, který si odnese a důkaz, že dokáže cokoli. Odloučení od milovaného manžela si maluje poměrně bezproblémově, vzhledem k tomu, co může získat. Když se však soutěž změní v noční můru, pochybnosti si najdou cestičku do jejího svědomí.
Share:

2. 4. 2017

Book haul za únor a březen 2017

Úvodem bych ráda poznamenala, že mi tenhle book haul byl čert dlužen. Nejen, že jsem si málem udělala kýlu při přenášení a aranžování knih, ale tři minuty po jeho dofocení na mě zazvonil pošťák s dalším přírůstkem. A jelikož bylo 31.3., tak je vám snad jasné, že jsem nemohla podvádět a nezahrnout ho do února a března (#problemyblogera).

Pozornější odhalí, o kterou potvůrku se jedná, která chybí na hlavní fotce, protože zase tak odhodlaná k tomu, aby bylo vše tip ťop v pořádku, abych všechny již uklizené knihy (jo, jsem otravně pečlivá a vzorná a okamžitě jsem vše nastrkala zpět na svá místa) zase vytahala ven a fotku přefotila, jsem nebyla.

Poslední dva měsíce byly zase trochu bohatší, než bych čekala. Nakladatelství ke mně byla štědrá (za což ještě jednou moc děkuji) a i vlastní peněženka tentokrát přispěla se svou troškou do mlýna.
Celkem mi tedy přibylo 20 kousků. Co se týče bilance nové - přečtené, není to tentokrát tak zlé, neboť jsem z těch 20 12 zvládla i přečíst (a mimo to jsem přečetla i něco z dob dřívějších).

Černooké Zuzany měly v době vydání obrovskou propagaci. Většina čtenářů již k podobným titulům přistupuje s jistou skepsí, ale slabší povahy (já) většinou stejně podlehnou. Často se za marketingovou masáží skrývá absolutně obyčejná kniha, která by se jinak prodávala sotva průměrně. To však není případ Černookých Zuzan. Je to sice celkem všedně pojatá detektivka, nicméně určité kouzlo přece jen má. Je plná napětí, překvapení i psychologie. Má zkrátka pro každého něco a tím je tak výjimečná.

Pravda v reklamě byla pro mě naopak velkým zklamáním. Pokud se právě nepohybujete mezi kreativci a markeťáky, nejspíš pro vás polovina humoru této knihy vyzní naprázdno, což je velká škoda, protože autor jistě má nápad. Dá se sice říct, že má kniha skrytý smysl a dokonce je snad i lehce motivační. Otázkou však zůstává, jestli v ní najdete to, co očekáváte. Já to bohužel hledala marně.

O Osamělosti prvočísel vím samozřejmě už celou věčnost. Nikdy jsem si však nemyslela, že by to mohla být knížka pro mě. Až po tom, co jsem se však s Ellen a Ivccou bavila o své lásce ke knihám od Odeonu, mě Ivcca tak trochu nakopla, abych Osamělosti prvočísel dala šanci. A já ji hodlám poslechnout.

K Okamžikům štěstí jsem se dostala víceméně spontánně a náhodou. Po dlouhé době jsem byla na kafíčku s kamarádkou, která se o Hartlových knihách zmínila a já dostala nepřekonatelnou chuť si Okamžiky štěstí přečíst. Hned jsme se vydaly do knihkupectví a každá jsme si pořídila jeden výtisk. Tento oboustranný román, který můžete prožít v pořadí dle vlastního uvážení mě přesvědčil, že i tady doma máme talentované spisovatele. Veroničinu polovinu jsem přečetla za necelý den a bavila mě o něco víc (začala jsem s ní). S Jáchymem jsem pak strávila víc času, kterého však také ani v nejmenším nelituji.

Noční lov se ke mně dostal poté, co jsem z prvního dílu úplně nadšená nebyla. Robert Bryndza mě však pokračováním přesvědčil, že v něm je více talentu, než jsem tušila. Noční lov je plný mrazivé atmosféry, nyní už starých známých detektivů a zvrácených motivů. Tohle mě teda bavilo!

Na Dobře mi tak se teprve chystám, Třeštíková je další autorka, na kterou je třeba si v domácích vodách posvítit.

Knížky o tématice autismu a podobně já můžu a Kluk z kostek mě nevyhnutelně zaujal i Minecraftem. Knížka má poselství a ještě navíc brnkne na tu správnou notu a je kompaktně zabalená do formy, která pohladí po dušičce a vykouzlí úsměv na tváři.

Fontána pak byla bohužel další knihou, která zdaleka nedostála mým očekáváním. Příběh samotný není vůbec špatný, ale zpracování je však takové plytké, nemastné neslané a autor jako by neuměla zacházet s vlastními nápady.

S Norou Roberts jsem ještě neměla tu čest, ačkoli už má na kontě pořádnou řádku titulů, pokud vím. Srdcová dáma mě zaujala svou anotací, tak možná opět najdu oblíbeného autora tohoto žánru (ne že bych jich měla málo).

Krásné nové ilustrované vydání Volání netvora vyšlo u příležitosti premiéry filmového zpracování, u nakladatelství Slovart. Na jejich laskavé pozvání jsem měla možnost vidět film jako jedna z prvních, setkat se s Patrickem Nessem a položit mu svou otázku. Knížka i film pro mě zůstávají spíš průměrné, ale autor sám mi padl do oka. Je to neuvěřitelný sympaťák, skutečný cynik a vtipálek a má to v hlavě neuvěřitelně srovnané. I když ve Volání netvora shledávám určité drobnosti, které mi nepřijdou jako zrovna zdravý příklad pro děti, rozhodně se do Nesse hodlám ponořit víc.

Young adult literaturu už nějaký ten pátek příliš nevyhledávám, ale My ostatní tu prostě žijem mě zaujalo nejen jménem autora, ale i zajímavým uspořádáním a celkovou premisou příběhu. Snad si napodruhé budeme s Nessem rozumět více. Přebal nekomentuji, ale pod ním se skrývá nádherná minimalistická obálka, se kterou bude radost se pyšnit na veřejnosti.

Řekni vlkům, že jsem doma bylo jednu dobu skutečným hitem, který krášlil snad každý blog na internetu. Tehdy jsem měla knížku půjčenou z knihovny asi rok a půl, ale nakonec jsem se nedostala k jejímu přečtení. Nějak jsem nebyla v tom správném rozpoložení, které jsem si ke knize představovala. Nedávno však byla ve velké slevě a já si ji impulzivně pořídila domů s tím, že třeba konečně ta nálada nastane (zatím nic).

Lisa Jackson na poli detektivky také není žádná začátečnice. Její série odehrávající se v New Orelans nyní vyšla s novými obálkami a já jsem okamžitě věděla, že si ji nemohu nechat ujít. Horká krev i Chladná krev byly naprosto skvělé a já si jejich čtení, pěkně jednu za druhou nesmírně užila. Těším se na další díly a rozhodně se na ně chystám. Naštěstí jich není úplně málo. V současnosti je v češtině venku osm dílů, takže mám o zábavu minimálně na letošní rok co se týče Lisy Jackson, postaráno.

Obětinu jsem také pořídila ve velké slevě, protože se mi od autorky moc líbilo Tak to je, tak to bude. Očekávám jízdu od začátku do konce.

No nevypadají ty knížky od Domina vedle sebe nádherně?

Poslední byl jeden z impulzivních nákupů, kdy jsem nemohla ani dospat, jak moc jsem knížku chtěla. A to jsem ani nevěděla, že je to prakticky fanfikce na Survivora, jednu z mých nejoblíbenějších reality show. Bohužel, nutno dodat, že velmi špatná fanfikce a ještě horší thriller. Kniha mě nesmírně zklamala a nebýt toho, že jsem měla opravdu dobrou a vzácnou příležitost si číst dlouho v kuse a nic jiného jsem k dispozici neměla a chtěla jsem jí dát šanci, tak bych ji asi četla pěkně dlouho. Recenzi už mám přichystanou, zveřejním ji brzy.

Patnáctý skandál, moje klasika, v žádném haulu nesmí chybět kniha se jménem James Patterson na obálce. Knížku dneska rozečtu a už se moc těším!

Stopa je sbírkou povídek uzavírajících sérii o Virátech s Tory Brennenovou v hlavní roli. Čtyři krátké povídky se čtou skoro jako román se skoky v čase. Jednotlivé příběhy se řadí mezi hlavní díly série a krásnými detaily doplňují mezírky. Potěší zejména skalní fanoušky.

Manželé odvedle jsou horkou novinkou od Knižního klubu, který je řadí po bok Dívky ve vlaku a Zmizelé - jde opět o snahu knihu prodat, nebo se skutečně vyšvihne na pomyslný stupínek vítězů mezi psychologickými thrillery?

Město zrcadel je závěrečným dílem série Přechod, které se v našich končinách nedostává zdaleka tolik pozornosti, kolik by se slušelo na ságu, která dle mého názoru svou epičností šlape na paty velikánům fantasy. Zapomeňte na všechny Divergence, Labyrinty a další dystopie, zapomeňte na Edwarda. Tohle jsou upíři, tohle je postapokalyptický svět, jak se patří. Pořádně depresivní, nesmírně tragický, pekelně temný. Justin Cronin je můj hrdina a tahle série je prostě láska. Jestli pro sebe chcete něco udělat, přečtěte si Přechod, Dvanáctku i Město zrcadel. Nakladatelství udělalo dotisk prvních dílů, tak vám nic nebrání se (na pekelně dlouho) ponořit do tohohle geniálně promyšleného světa.

No a to je za mě a moje poslední dva měsíce vše. Myslím, že jsem si vedla dobře, ale stanovila jsem si pravidlo, abych se opět dostala do mezí normálnosti a aby mě knihy pomalu ale jistě nevystěhovaly z bytu. Knihu si mohu koupit teprve v momentě, kdy přečtu pět z těch, které již doma mám. Mezi těmi pěti navíc vždy musí být ta nejnovější. Neboť stejně není nic lepšího, než přečíst si knihu "ještě teplou" z obchodu. No ne?

A co za poslední týdny přibylo vám? Chystáte se na některou ze zmíněných? Nebo mě naopak chcete od nějaké odradit? A co by mi podle vás nemělo uniknout do dalšího haulu?
Share:

28. 3. 2017

Volání netvora - Patrick Ness

Conorova maminka je těžce nemocná a komplikovaná léčba jí jen ubírá síly, které ještě v jejím skomírajícím těle zbývají. Od té doby, co to s jejím zdravím začalo jít z kopce, trápí Conora zlé sny. Nyní se však k jeho hlavní noční můře přidal ještě přízrak z dávných časů. Netvor, který na sebe bere podobu starobylého tisu a nehodlá Conora jen děsit. Má v plánu mu vyprávět příběhy. Jenže jak už to tak bývá, chce také něco na oplátku. Chce pravdu. Chce znát rozuzlení Conorova vlastního příběhu.

Třináctiletý Conor to v životě nemá lehké, rodiče se mu rozvedli, tatínek se odstěhoval do Ameriky, kde založil úplně novou rodinu, maminka je těžce nemocná a babička je diktátorka, která mu zřídkakdy řekne jménem, nikdy nevaří, nemá doma útulno a obecně vůbec není jako ostatní babičky. Ve škole se mu posmívají, nejlepší kamarádka ho zradila a jemu nezbývá než být neviditelný.

Share:

13. 3. 2017

Noční lov - Robert Bryndza (Erika Foster #2)

Policie z Lewisham Row má opět plné ruce práce. Detektiv šéfinspektor Erika Fosterová je přivolána k případu vraždy váženého praktického lékaře. Doktor Munro je nalezen ve své posteli, nahý, udušený plastovým sáčkem nasazeným na hlavu a s takzvanou znásilňovací drogou v krvi. Na jeho domě nejsou patrné známky vloupání a až na mrtvolu v ložnici to vypadá, že je vše v nejlepším pořádku. Oběť se nedávno odloučila s manželkou, která odešla i s jejich synem. Doktor Munro je perfektně zajištěný a případné dědictví pro manželku a jejího bratra nemalé.
Záhy je však nalezena další oběť zavražděná stejným způsobem a policistům začíná být jasné, že mají co do činění se sériovým vrahem. Jeho oběti spolu na první pohled nemají nic společného, ale vrah si je zjevně vybírá dle pečlivě promyšleného vzoru. Navíc to vypadá, jako by se do jeho hledáčku dostala i sama Erika.

Erika Fosterová se stále vzpamatovává ze smrti svého manžela Marka, který zahynul při policejním zásahu, na kterém spolu pracovali přesně před dvěma lety. Trpí spasitelským komplexem a má pocit, že může všechno na světě napravit. Žije pro svou práci a vlastně už ani neví, jaké to je žít normální život. V Londýně si již našla pár lidí, o kterých se dá říct, že jsou jí blízcí, ale přesto se stále raději uzavírá do sebe.

Share:

8. 3. 2017

Stopa - Kathy Reichs (Viráti #6)

Kterého fanouška Virátů by nezajímalo, jak to vlastně všechno začalo, když se Tory poprvé na Morrisu setkala s Kitem a hlavně se svou budoucí smečkou? Právě tento příběh vypráví první ze čtyř povídek obsažených ve sbírce Stopa. Mimo jiné je na programu vyšetřování krádeže laboratorního vybavení na Loggerheadu, skandální odcizení vzácného modelu Terminátora na Comic Conu a potenciálně zmařená svatba Kita a Whitney.

Tory je praneteří slavné forenzní antropoložky Temperance Brennanové, ve které vidí svůj nedostižný vzor. Jednou by se sama ráda vydala v jejích stopách a jakmile se naskytne příležitost k vyšetřování záhad, neváhá ani vteřinu a bezhlavě se vrhá do akce navzdory zákazům či zdravému rozumu. Inteligencí předčí mnohé dospělé a neohroženost jí taky nechybí. Na škodu nejsou ani věrní kamarádi ze smečky, nadpřirozené schopnosti a obrovský vlčák jako ochránce.

Share:

3. 3. 2017

Pravda v reklamě - John Kenney

Finbar Dolan pracuje v reklamní agentuře a nachází se v jednom z nejnešťastnějších období svého už tak poměrně mizerného života. Měl se ženit, z čehož nakonec sešlo, ve firmě se přes drobné úspěchy už léta vůbec nikam neposunul, a navíc mu před Vánoci šéf narychlo zmařil naděje na zaslouženou dovolenou. Fin dostává na triko velkou zakázku, jejíž realizace je však v šibeničním termínu nereálná. Měl by v rekordním čase napsat reklamu na plenky, která se bude vysílat během Super Bowlu. Aby toho nebylo málo, Finův otec, který přestal být součástí jeho života, když mu bylo dvanáct let, nyní leží na smrtelné posteli a Finovi starší sourozenci s násilníkem, který utrápil jejich matku k smrti odmítají mít cokoli společného.

Fin založil svou kariéru na lži, respektive na tvoření vlastní pravdy. Již od raného věku tíhnul k fantazírování a přesvědčování lidí o něčem, co si zcela vymyslel. Není pak divu, že skončil v reklamě. Má v životě pár známých, na kterých mu záleží. S přáteli už je to horší. Rodině a příbuzným se vyhýbá a nedovede si přiznat city, které chová ke své kolegyni Phoebe. Životem proplouvá, aniž by na něm zanechal nějaký větší dopad a začíná být apatický ke všemu a všem.
Share:

25. 2. 2017

Okamžiky štěstí - Patrik Hartl

Přirozeností každého člověka je hledání štěstí a lásky svého života. Jinak tomu není ani u sourozenců Veroniky a Jáchyma. I oni se potácejí životem, hledají, nalézají, ztrácejí a postrádají různé osoby i roztodivné pocity. Dělají chyby a nedokážou se z nich poučit. Zažívají těžká zklamání i ty pravé okamžiky nefalšované radosti a štěstí. Protloukají se životem jak to jde a berou svůj osud do vlastních rukou i s kartami, který jim život tak neférově rozdal.
Dvojromán Patrika Hartla vám dává možnost knihu prožít po svém. Můžete začít příběhem Veroniky, nebo nejdřív vyzpovídat Jáchyma. Ať už začnete ze kteréhokoli konce, vyprávění bude kompletní teprve až přečtete obě strany. Žádná z událostí se neopakuje, naopak se skvěle doplňují. Lépe než kdy dřív pochopíte, že svět je malý a o náhody tu není nouze.

Okamžiky štěstí jsou jednou z těch knih, kterou je nejlepší začít číst s minimální znalostí i nejmenšího nástinu děje. Veroniku a Jáchyma byste měli poznat sami a způsobem, který znáte za vhodný. Oba příběhy stojí za to, každý je svým způsobem úplně jiný a ačkoli se prolínají, nikdy ne nestane, že byste měli pocit, že čtete podruhé tu samou knihu. Jednání hrdinů nemusíte (a nebudete) chápat, nemusíte s ním souhlasit, ale jejich prožitky se vás dotknou a než si to stihnete uvědomit, stanou se součástí i vašeho života.

Česká literatura se čte tak nějak úplně jinak, než ta překladová. Nejde jen o domácí a důvěrně známé prostředí, ale i celkový nevysvětlitelný pocit sblížení s postavami a když ne přímo ztotožnění se s jejich osudy, tak uvěřitelnost, že tohle se někde opravdu děje. Samozřejmě, že autor občas trochu přehání, zejména v oblasti nevěry a lží, nicméně jako demonstrativní ukázka každodenních peripetií těch nešťastnějších z nás, je jeho výklad přesný.
Možná vám Hartl sebere víru a iluzi o dlouhodobých vztazích, znechutí vás omluvnými manévry hrdinů, uvrhne vás do deprese a paranoidního přehodnocování chování lidí kolem vás, ale rozhodně na vás zapůsobí a vyvolá ve vás celou škálu emocí, což je pro mě rozhodně znak skvěle napsané knihy.

Nápad na dvojromán se Hartlovi opravdu povedl a to, že má čtenář určitou svobodu a možnost volby, jak chce příběh sourozenců Rozsypalových prožít a vědomí, že sám mohl ovlivnit svůj zážitek ze čtení je neuvěřitelně fascinující. S hlavními hrdiny a jejich přáteli toho prožijete tolik a tak intenzivně, že už se po čase na Ořechovku budete vracet jako staří známí.

Autor se nevyhýbá žádnému tématu, nic pro něj není tabu, úzkoprsí stydlíni tedy budou možná nemile překvapeni. Taková drobnost by však neměla nikomu zabránit, aby se čtení absolutně odevzdal. Hartlův styl vás totiž bude nutit se ke knize vracet v každé volné chvíli. Jeho postavy jsou když nic jiného tak autentické, dialogy svěží a opravdové a emoce odhalené až na dřeň jako na divadle.

Okamžiky štěstí, ač by se tak podle názvu mohlo zdát, nejsou nejpozitivnější knihou na světě. Naopak je v nich hodně smutku, bolesti, trápení a zrady. Pro jednou nebudete toužit být hlavními hrdiny příběhu, ani se s nimi osobně setkat. Nebudete mít chuť být v jejich kůži. Nicméně čtení nebudete rozhodně litovat. S Veronikou a Jáchymem budete soucítit a modlit se za to, aby konečně nalezli alespoň okamžik štěstí.

Knihu bych doporučila všem dospělým čtenářům, kteří hledají příběhy, které se mohly stát a touží po naději na lepší zítřky. Při čtení si uvědomíte, jak je důležité prožívat právě probíhající okamžiky štěstí a nepřehlížet je kvůli nerealistické touze po něčem lepším. Nezapomínat radovat se z maličkostí. A v neposlední řadě být vděčný za lidi ve svém životě, kteří si vaši lásku zaslouží.

80%
Share:

19. 2. 2017

Černooké Zuzany - Julia Heaberlin

Tessa Cartwrightová je jedinou přeživší obětí sériového vraha, který před téměř dvaceti lety pohodil její polomrtvé tělo do hrobu, kde se nacházely ostatky neidentifikovaných, již nějakou dobu zesnulých dívek. Když Tessu našli, byla hlína kolem ní porostlá žlutočernými květinami, díky čemuž ji později v médiích nikdo neoznačil jinak, než jako „Černookou Zuzanu“.

Za masovou vraždu „Černookých Zuzan byl tehdy odsouzen muž, který na svůj osud dodnes čeká v cele smrti. Jeho poprava se blíží a Tessa se konečně odhodlává přiznat, že si není jistá, zda poslala na smrt správného člověka. Od jeho odsouzení, tedy v době, kdy již dávno seděl ve vězení, ji totiž kdosi pronásleduje a sází černooké Zuzany na místa, která mají význam pouze pro ni. Je pravý vrah stále na svobodě, nebo má pouze někdo velmi zvrácený smysl pro humor a rozhodl se Tesse za cosi mstít? Dokáže Tessa za pomoci právníků osvobodit nevinného muže, nebo se konečně podívá do očí člověku, který její život nevratně a navždy proměnil na místo plné symbolů a hrůz?
Share:

13. 2. 2017

Ďábelské hry - Angela Marsons (Kim Stone #2)

Kim a její tým se opět pouštějí do neúnavné a nikdy nekončící práce. Po okolí zřejmě řádí nebezpečný a zvrácený pedofil, který si ve svém vlastním sklepě zřídil hnízdečko zvrhlosti. Co hůř, na své choutky zahrnující jeho vlastní malé holčičky nebyl sám. Po dalším úchylném pachateli však nezůstalo prakticky nic, s čím by policie mohla pracovat a metoda výslechů je v tomto případě nepoužitelná. Mimo to je v jedné zaneřáděné vedlejší uličce nalezen brutálně pobodaný bývalý usvědčený zločinec, kterého nedávno propustili z vězení. Z činu přímo čiší pomsta, takže se zdá, že motiv a pachatel jsou naprosto jasní. Nakonec to však samozřejmě tak jednoduché není.

Kim je stále ta rozzlobená malá žena, která si prožila svoje. Její jizvy jsou tak hluboké, že se pravděpodobně nikdy nevyléčí a její povaha navždycky zůstane na té melancholicky odhodlané a preventivně nakrknuté části spektra. Od lidí si drží odstup, protože ví, že ti, kteří by měli milovat nejvíce umí natropit největší paseku. To ostatně dokazuje i současně aktuální případ s pedofilem, který Kim rozlítí víc, než cokoli co zatím za svou kariéru viděla. Zločinci by se měli mít od této chvíle na pozoru, protože Kim je jako buldok, když se kousne, tak už nepustí, i kdyby to mělo znamenat její smrt.
Share:

10. 2. 2017

Čtvrtý hrob pod nohama - Darynda Jones (Charley Davidson #4)

Charley Davidson si po posledním případu, který se zvrhl v nevídané panoptikum bolesti, agonie a mučení vzala pracovní volno. Jejím jediným pojítkem s příčetností je dálkový ovladač, nesmysly z teleshoppingu a samozřejmě Cookie. Když však "na její dveře zaklepe" žena jménem Harper, která má pocit, že ji někdo pronásleduje a snaží se ji zabít, sebere se a rozhodne se Harper vyslechnout a pomoci jí toho darebáka najít. Charleyin vrozený čich na případy, které má smysl řešit ji vytáhne z dvouměsíční sebelítostivé letargie a vyráží mezi živé lidi.
Na pokoji ji nenechávají samozřejmě ani nebožtíci a už vůbec ne Reyes Farrow, syn Satanův, který ví nejlíp, jak Charlyeinu krev v žilách rozproudit závratnou rychlostí.

Charley je Smrtka a s takovým údělem samozřejmě nemůže být úplně normální. Se svým osudem se vyrovnala už dávno, ale s některými věcmi se zkrátka smířit nezvládne ani někdo tak odolný, jako je ona. Charley je vtipná, prostořeká, pohotová a cílevědomá. Jakmile se pro něco rozhodne, nikdo a nic ji od jejího úmyslu nedokáže odradit. Vždy má po ruce vyhýbavou odpověď a také několik nadpřirozených ochránců, jež ji tahají z průšvihů, do kterých se dostává s takovou samozřejmostí, s jakou se jiní nadechují.

Share:

8. 2. 2017

Němý křik - Angela Marsons (Kim Stone #1)

Black Country je obvykle příjemným místem k životu, ale nyní, když jsou vraždy a dávno zapomenutá mrtvá těla na denním pořádku je na čase zakročit. Halesowenská policejní stanice se činí jako nikdy. Vyšetřuje vraždu ředitelky nedaleké školy, podivné úmrtí bývalého alkoholika a také objev znepokojivě malých a jíž nějakou dobu zakopaných ostatků na pozemku bývalého dětského domova, kde mají být co nevidět zahájeny archeologické vykopávky. Kim a její parťáci Bryant, Stacey a Kevin se činí jak mohou, ale rozhodně nemají na růžích ustláno. Někdo se jim totiž rozhodl házet klacky pod nohy a všechny ty hodiny výslechů vůbec nikam nevedou.

Kim Stoneová je věčně zamračená policistka naprosto oddaná své práci. Radost jí dokáže udělat jen několik hodin ve společnosti zamaštěných součástek k motorce a Vivaldiho Čtvera ročních dob. Má jen jediného opravdového přítele, zato spoustu kostlivců ve skříni, kteří ji chodí pravidelně strašit. Její minulost není právě nejrůžovější a zformovala si slupku tak tvrdou, jakou jen tak drobná žena může snést, aby byla vůbec schopna normálně fungovat. Její odhodlání nikdy nebylo silnější, než když se její případ týká záhadných úmrtí v bývalém dětském domově, o která se dlouhá léta nikdo nezajímal, jako by nechtěné děti neměly právo na spravedlnost.

Share:

4. 2. 2017

Tak to je, tak to bude - S. J. Bolton

Nad Londýnem se stahují mračna. V jeho ulicích řádí jeden z nejobávanějších sériových vrahů. Za poslední dva měsíce unesl a zabil celkem čtyři zhruba jedenáctileté chlapce a jeden další je stále pohřešován. Na tělech maličkých obětí se nikdy nenašly známky násilí, mimo několika přesně provedených řezných ran. Dle důkazů nemůže jít o sexuálně motivované zločiny a vypadá to, že vrahovi jde jen o chlapeckou krev. Policisté se potýkají s vyšetřováním nelítostného vraha, který se zdá být skutečným novodobým upírem. Toto označení však pokud možno striktně odmítají, neboť nestojí o pozornost médií.

Jedenáctiletý Barney bydlí v oblasti, odkud zmizeli všichni mrtví kluci. Nyní se strachuje, že bude další obětí on, a dokonce pro to má své důvody. Se svými podloženými obavami se svěří sousedce Lacey, policistce, která se vzpamatovává z posledního případu a nejradši by se svou prací neměla již nic do činění. Zlé tušení malého Barneyho však nemůže brát na lehkou váhu a bere spravedlnost do vlastních rukou.


Share:

2. 2. 2017

Všude kolem černý les - Ruth Ware

Nora je úspěšná spisovatelka, která si žije svůj život po svém. Jednoho dne ji však znenadání překvapí e-mail od neznámé ženy jménem Flo, která pořádá rozlučku se svobodou pro Clare, Nořinu dávnou kamarádku ze školy, se kterou Nora deset let nemluvila. Po dlouhém váhání nakonec záhadné pozvání do skleněného domu v lesích přijme. 
Prakticky vzápětí po počátku nuceně rozjásaného víkendu oslavujícího ženu, kterou už Nora vlastně nezná a jak zjišťuje, asi nikdy neznala, však svého rozhodnutí lituje. Ocitnout se na samotě s hrstkou lidí, se kterou nemá nic společného nepatří k její představě zábavně strávených dnů. Plánuje se vrátit domů, ale její rozhodnutí překazí tragická událost.

Nora žije přítomností, neboť vzpomínky na minulost jsou pro ni příliš bolestné. Když jí přijde e-mail od Flo, začíná mít pocit, že by se některým démonům mohla postavit, ale jak záhy zjišťuje, na některá setkání není vhodná chvíle zkrátka nikdy. Nora je svéhlavá a zranitelná, ačkoli se snaží světu ukazovat pouze tvář, kterou vybudovala pro zachování zdání normálnosti. Někteří lidé se jí ale stále umí dostat pod kůži. Nora už není tou dívkou, kterou byla na střední škole. Nora už není Lee. Jenže některé věci se nezmění.

Share:

28. 1. 2017

Book haul za listopad a prosinec 2016 a leden 2017

Znáte to, jak ten čas letí, když je člověku dobře? Tak přesně to se stalo mně a já sepisuji book haul dokonce za tři uplynulé měsíce. Opět se mi sešla slušná hromádka, která má samozřejmě také jistý vliv na mé skvělé psychické rozpoložení. Klasicky bych se za tak ujeté množství nových knih ve skrytu duše trochu styděla, ale jelikož se do situace připletly Vánoce, které jsou na nové věci vždy trochu bohatší, tak jsem klidná a neberu to jako příliš velké vytahování. Tentokrát jsem se ale nedržela zkrátka ani s nákupy (jen tak, pro radost, za odměnu, nebo na žal), ale byli ke mně štědří i všichni milí knižní partneři, se kterými spolupracuji v rámci blogu. Za což bych jim touto cestou ráda dodatečně poděkovala.

Hned první dva vánoční přírůstky jsou poměrně netypické. Obě jsou to knížky receptů, moc krásně zpracované, s úchvatnými fotografiemi, ze kterých se sbíhají sliny. Smoothie a ovocné šťávy si dělám poměrně často, většinou však podle vlastní fantazie a dostupného ovoce (banán-hruška nebo hroznové víno-mandarinka u mě vedou!). Mám ale v plánu vyzkoušet i některá odvážnější, zelená smoothie, která mě do dnešního dne trochu děsí a jako totální mlsoun si myslím, že se u mě stejně nepochodí.
Nejsem velká pekařinka, ale sladkosti, to je moje, proto jsem si jistá, že ani čokoládové recepty (Čokoláda, božský požitek) u mě nepřijdou na zmar.
Moje Odeonská sbírka se již utěšeně rozrůstá a já se nemohu dočkat, až se vrhnu na tyto dvě knížky, které jsem také našla pod stromečkem. Zatím mám se Světovou knihovnou pouze pozitivní zkušenost a mám pocit, že pokud už  máte pocit, že vám některá z jejich knih sedne, nemůžete šlápnout vedle. Obě, které jsem zatím přečetla (Vše, co jsme si nikdy neřekli a Podle skutečného příběhu), byly absolutní trefou do černého a z jejich čtení jsem měla tak silný zážitek, jako z žádné jiné knihy. Dokonce tak silný, že jsem nebyla schopna napsat normální recenzi a to se pyšním tím, že recenzuji opravdu vše, co přečtu a počet nezrecenzovaných knih za rok by se dal spočítat na prstech jedné ruky. Někdy i maniak potřebuje oddech. Ani jedno rozhodně nebude žádná oddechovka, takže je plánuji na méně stresující období, než je poslední ročník VŠ.

Muže jménem Ove jsem koncem roku konečně přečetla jako poslední netknutou Backmanovu knihu a rázem se stala mojí nejoblíbenější. Proto jsem musela Ježíška informovat, že tento titul pod stromečkem v žádném případě chybět nesmí.
Když už se tady na blogu snažím o jakési umění (protože psaní je dle mého názoru rozhodně umění, mému srdci jednoznačně nejbližší), tak jsem se rozhodla pokusit se posunout
se někam dál. Nevím, jestli mi k tomu bude zrovna Tvůrčí psaní (pro každého) nápomocné, ale rozhodně jsem odhodlána tomu dát šanci. Jak to nakonec dopadne, jestli nebudu příliš líná na vypracovávání jednotlivých cvičení a úloh, to se uvidí. Budu vás informovat a pokud dosáhnu nějakých smysluplných výsledků, jistě hodlám o "knižním kurzu tvůrčího psaní" sepsat článek.

Krásně se rozrůstá i má sbírka řady "Světový bestseller". Život po tobě jsem si jako velká fanynka Než jsem tě poznala nemohla nechat ujít. Popravdě se knížky sice trochu bojím, aby po senzačním prvním díle neupadla do totálně patetické ubulené limonády, ale stejně si ji s chutí přečtu, protože Louisa. Sice se mi knížky Jojo Moyes líbí víc v paperbackové podobě, ale jelikož jsem začala kupováním pevné vazby, nezbývá mi, než pokračovat, jinak by mi moje obsesivní povaha nedala spát.
Kulka mi zase nesměla uniknout jakožto milovníkovi thrillerů a detektivek všeho druhu. Ohlasy na ni jsou tedy poměrně rozpačité, ale ráda se u podobných příběhů přesvědčím sama, jak to vlastně je a jestli vůbec stojí za přečtení a koupi.

Protože jsem úspěšně reklamovala rozbitá sluchátka, najednou jsem neplánovaně disponovala pár stovkami navíc. Jelikož to vlastně byly peníze již jednou utracené, řekla jsem si, že ničemu neublíží, když si za ně udělám trochu radost. A čím jiným, než populárními tituly plnými napětí. Harlan Coben není ve světě detektivky žádné ořezávátko a já od něj kupodivu ještě nic nečetla. Je na čase najít nového oblíbeného autora a tím se může v klidu stát právě on a jeho Smrt v zádech.
O V lese visí anděl se hodně mluvilo už někdy v roce 2015 a já jsem tehdy bůhví proč na ten boom vůbec nereagovala. Nyní, když na mě pořád vyskakuje pokračování, které už je venku tedy taky nějaký ten pátek jsem konečně podlehla. A nemůžu se dočkat.

Protože Němý křik se osvědčil a Kim Stoneová mě dost bavila, dostala jsem i pokračování s názvem Ďábelské hry, které taky stálo za to. Bylo ještě odpornější, napínavější, zvrácenější a čtivější, než první díl. S Kim bychom asi nebyly žádné velké kámošky, je na mě trochu příliš chladná, umíněná a uzavřená, ale jako postava mě baví.
Recenze na oba díly jsou v procesu příprav.
Před pádem napsal scénárista Bones (Sběratelé kostí), tudíž musela být moje. Recenze jsou na ní ještě rozporuplnější, než na Kulku, ale já to přesto zkusím a už od začátku je moje objektivita narušena právě spojitostí s mým nejmilejším seriálem.
Jako každého závisláka na internetu mě Virál zaujal už jen svým názvem, ale samozřejmě i námětem a nepřehlédnutelnou obálkou. Příběh svým prvotním lákadlům dostojí a čte se perfektně. Nějaké menší mouchy by se tam našly, ale celkově vzato mě to dost bavilo.
Rok a půl jsem čekala na čtvrtý díl Charley Davidson a nyní jsem se Čtvrtého hrobu pod nohama konečně dočkala. Bohužel se tak různě po internetu šíří zvěsti, že to je s překlady dalších dílů zatraceně nahnuté, ale naděje umírá poslední. Naštěstí v dnešní době není problém sehnat originální znění a já si pokračování přečtu, ať už to s českou verzí dopadne jakkoli.

Žamboch si mě získal již před lety svou Líhní (zrovna znova poslouchám audioknihu, doporučuju!) a následně Predátory, kteří jsou dodnes mou nejoblíbenější knihou od něj. Pro jeho knihy se nadchnul i můj přítel Honza a jakmile viděl Zakuti v oceli v knihkupectví, kde jsme se "náhodou" společně procházeli, hned ji kupoval a po přečtení ji laskavě věnoval do mé skromné knihovničky. Prý je to pecka a připomíná námětěm Ostří oceli (čili Koniáše ♥), tak se těším.
Ziburu zná každý a kdo ne, tak asi žije někde v jeskyni a nevnímá osobnosti sociálních sítí ani okrajově, což je v dnešní době celkem nadlidský výkon. Každopádně jsem se impulzivně rozhodla ke koupi jeho novější knihy a ačkoli cestopisy ze zásady nečtu, protože jsem si vždycky myslela, že je to donebevolající nuda, začátek, který jsem v rychlosti prolítla mě moc bavil a těším se, až budu pokračovat.

Dvě bledě modré knihy, které bohužel nedostály mým vysokým očekáváním, což ovšem ani v nejmenším neznamená, že jsou špatné.
Dívka v ledu si obecně získala obrovskou oblibu. Nepovažuji se za nějakého vyloženého fajnšmekra či náročného čtenáře, ale při množství detektivek, které vychází nelze stíhat vše a jelikož už jsem jich pár desítek četla, tak si vybírám. Mám určitá kritéria, podle kterých hodnotím, které jsou pro mě ty pravé a Erika Fosterová si mě jako postava úplně stoprocentně nezískala. Na druhou stranu samotná detektivní zápletka i rozuzlení byly udělány velice pěkně a bavily mě. Knížka je i poměrně čtivá. Jen mi tam prostě chyběla taková ta jiskra a to pravé detektivní charisma. 
Armada měla ke své smůle těžkou startovní pozici. Po lásce jménem Ready player one jsem věděla, že už se autor nejspíš nepřekoná, ale Armada za mě bohužel byla přinejlepším průměrná. Podobnost s Enderovou hrou se nedala přehlédnout a asi nejsem až takový geek, jak jsem si myslela. Příliš mnoho odkazů na věci, které neznám (což není vlastně tak úplně chyba, jen mě prostě autor vyloučil ze své hlavní cílovky. Bohužel) mě při čtení vyloženě zdržovaly a na každých dvacet dobrých stránek připadlo sto mnohem slabších.

Jedničky a nuly v poslední době škemrají o pozornost na každém druhém rohu instagraovém účtu. Ani já jsem nakonec neodolala a když přišla chvíle se jen tak odměnit, sáhla jsem po dlouhé době zase jednou po českém autorovi. O knížce jsem slyšela akorát to, že pokud jste tak trochu nerdi, budou se vám Jedničky a nuly líbit. Jelikož na stereotypy docela dám, tak jsem zvědavá. Svou nenápadnou a poněkud starosvětskou obálkou by mě nenalákala, ale k tomu, jak si příběh představuji se vlastně docela hodí.
Kdo neslyšel o Illuminae, nejspíš žije někde s těmi, kterým nic neříká jméno Ladislav Zibura. Tahle od A do Z netypická knížka prolétla blogosférou jako vichřice a koho absolutně nestrhla, tomu minimálně zasela do srdíčka toužebnou myšlenku na její přečtení. Mě Illuminae bavilo a i když bych ho rozhodně neoznačila za objev roku jako mnozí, jsem moc ráda, že jsem měla možnost si tuhle bichli přečíst.

České autory jsem v tomto haulu rozhodně nezanedbávala a ráda bych v tomto trendu pokračovala. Bábovky mě příliš nenadchly, ani neurazily, nicméně o To prší moře jsem slyšela jen samou chválu.  Radka Třeštíková je mi moc sympatická, knižně má u mě rozhodně dveře otevřené, ale rozhodně má ještě co dohánět. Snad mě tentokrát přesvědčí, že skutečně umí.
Dominik Feri žije na sociálních sítích a není v tom sám. Nicméně má co sdělit světu i mimo tuto platformu a sepsal kroniku o aktuálních trendech v oblasti sociálních sítí a o lidech, kteří si na sociálních sítích buď založili kariéru, nebo jsou na ně nějakým způsobem vázáni. Tak jsme lajkovali je kniha rozhovorů proložená jeho vlastními sebranými glosami, které v průběhu své online kariéry publikoval jako statusy. Kniha je mimo jiné senzačním návodem, jak být v obraze a názory kterých lidí momentálně na internetu nejvíce frčí nebo jsou nejlépe slyšet.

A to už je zaplať pánbůh konec. Pokud jste dočetli až sem, jste opravdovými hrdiny a já před vámi poklekám na kolena a děkuji, že jsem se tady nevykecávala jen tak do větru. Napište do komentářů koho se to týká, ať vám mohu složit oslavnou poklonu. Dejte mi také vědět, zda jste některý z uvedených titulů četli/dostali/chystáte se číst či zda vás teprve díky mému doporučení zaujal. 

Za poslední tři měsíce se tedy moje knihovna obohatila o 22 kousků a já opět zaostávám ve své ambiciózní snaze o rovnováhu mezi přečtenými (7) a nepřečtenými (15, i když recepty a učebnice tvůrčího psaní se přece nedají počítat!) novinkami. 
Share:

Tak jsme lajkovali - Dominik Feri

Dominik Feri, nejmladší radní České republiky, nápadně elegantně oblékaný muzikant a fotograf, je výraznou osobností veřejného dění a je velmi aktivní na sociálních sítích, zejména na facebooku. Působí jako člověk, který „co neví, nepoví“ a zároveň má „co na srdci, to na jazyku“. V hlavě to má však srovnané skvěle, o čemž svědčí i knížka Tak jsme lajkovali, ve které dovedně vyzpovídal jednačtyřicet osobností nejrůznějších společenských odvětví a rozhovory doplnil vlastními vybranými glosami z facebooku.

Feriho záměrem bylo stvořit kroniku, která by trefně zachycovala trendy a vůbec maličkosti, které dnešní dobu budou vystihovat a díky kterým si současnost budeme pamatovat. On sám uvádí, že knihu napsal tak, aby jeho samotného bavila, což si myslím, že by mělo být cílem každého autora. Všechny rozhovory se točí z větší části kolem problematiky sociálních sítí, které jsou pro většinu osobností nějak důležité. Buď se díky nim proslavili, nebo jsou nedílnou součástí jejich práce.


Share:

Armada - Ernest Cline

Zack Lightman je obyčejný středoškolák z totálně ospalého městečka Beaverton v Oregonu. Chodí do školy, odpoledne pracuje v prodejně videoher a každou noc zachraňuje zemi před invazí mimozemšťanů. Tedy alespoň v rámci počítačové hry s názvem Armada, kde se léty praxe vypracoval až na šestou příčku žebříčku nejlepších pilotů všech dob a stal se tak v komunitě hráčů legendou. Vždycky toužil zažít něco jedinečného, jako třeba opravdickou mimozemskou invazi. Jenže co by to bylo za emzáky, aby si za svůj cíl vybrali to nejnudnější město modré planety? Jednoho dne však Zack na obloze zahlédne opravdový létající talíř, jako vystřižený z Armady a začne mít neodbytný pocit, že tato chvíle nejspíš změní vše, v co kdy věřil.

Zack je obsesivní hráč, ale nepatří k těm nenápadným nerdům, co nemají kamarády a nechají se šikanovat. Naopak má za sebou nemálo konfliktů a jeho záchvaty zuřivosti už ho dokázaly dostat do pěkných pár malérů. Jeho horká hlava, schopnost reakce a smysl pro spravedlnost a pravdu z něj však udělaly jednoho z nejslavnějších hráčů Armády. A to je taky důvod, proč si ho Obranná aliance Země vybrala jako nového rekruta.


Share:

26. 1. 2017

Moudré z nebe - Richard Skolek

Ríša je malý kluk, který se rozhodl psát si deníček. Samozřejmě si nezapisoval všechno, to by byla děsná nuda, třeba pořád dokola vyprávět o Vánocích, které jsou pokaždé stejné. Taky si občas trochu vymýšlel nebo maličko fantazíroval. Každopádně je to deníček určený pro dospělé, kteří jeho neučesaný spisovatelský styl jistě ocení díky náležité dávce nostalgie okolo devadesátek a pobavení, které u nich svým roztomile nestrukturovaným blábolením vyvolá.

Ríša je malý rozumbrada, trošku tlustý, hodně upovídaný, neuvěřitelně zvědavý a hlavně o moc chytřejší, než jiné děti. Jen mu většinou jde něco jiného, než všem ostatním. Často přivádí svoji maminku k šílenství a když mu něco naopak vyjde, nedostane ani pochvalu, protože přehnané chválení děti kazí. Ríšova maminka není tak zlá, jak vypadá. Ale na strýce Budlibáka, Ríšova nejlepšího příbuzného, který trochu pije, ve vstřícnosti nemá. I díky ilustracím knížka lehce připomíná nepřekonatelné Mikulášovy patálie, což ji staví do poměrně obtížné pozice, protože najednou, jako by musela všem něco dokazovat.

Share:

23. 1. 2017

Přímý zásah - James Patterson (Alex Cross #21)

Jsme zpět ve Washingtonu a Alex Cross má plné ruce práce. Nejen, že rekonstruuje dům, což přináší sice příslib pohodlí a luxusu, ale ke všem starostem hlavně řeší sérii záhadně podivných a opravdu ošklivých vražd. Někdo si vzal na paškál takzvané masážní salóny, které jsou samozřejmě zástěrkou pro mnohem výdělečnější byznys. Jak už to tak bývá, vraždy prostitutek nebývají právě prioritou zaneprázdněných detektivů. Tento případ je ale jiný. Zapletl se do něj někdo slavný. Byl zamýšlenou obětí bývalý slavný fotbalista zvaný "Magor", nebo vrah skutečně cílil na prostitutky a jejich pasáky? 
Jako by toho na Crossovou rodinu bylo málo, Bree vyšetřuje děsivě dokonale naplánované únosy miminek, kolem kterých pochopitelně panuje více než hysterická atmosféra. Alexe také pronásleduje duch minulosti, který se mu vysmívá za zády a navíc to vypadá, že se Alexovi snaží fušovat do řemesla. Thiery Mulch, člověk bez svědomí a morálních standardů a úspěšný spisovatel. Právě on a jeho parťačka nyní plánují odpornou pomstu, kterou si dle jejich pokřivených standardů doktor Cross zaslouží.

Alex Cross je bohabojný člověk, polda se skvělým instinktem a hlava velké rodiny, kterou miluje nade vše. Má svou víru v boha, v lidskost, v morální standardy a ve spravedlnost a pravdu. Jeho světem otřese máloco, jelikož toho za svou kariéru viděl snad až příliš. Pořád se mu ale talentovaný a značně narušený pozorovatel dokáže dostat pod kůži a to tak, že pořádně. 
Share:

16. 1. 2017

Celá v bílém - Mary Higgins Clark

Amanda Piercová je úspěšná žena z bohaté rodiny. Den před svou svatbou však najednou zmizí beze stopy a známky její existence pod novým vymyšleným jménem případně tělo nikdo nezaznamená ani po uplynutí pěti let. Z toho, že se po Amandě slehla zem mohl nejvíc vytěžit její snoubenec, kterému Amanda odkázala značné jmění. Zdá se však, že Jeff Amandu upřímně miloval, ačkoli svatba s její nejlepší kamarádkou sotva rok po té nevydařené s Amandou zrovna nehovoří v jeho prospěch. Případu se ujímá Laurie Moranová, producentka pořadu, který se zajímá o neuzavřená vyšetřování z minulosti. Laurie však v tomto případě jde o mnohem víc, než o natočení show o boháčích, která trhne žebříčky sledovanosti. 

Laurie Moranová je producentkou pořadu, který trochu fušuje do práce policii, ale s tím, že se nemusí řídit nejrůznějšími omezeními a dosáhne na místa, na která je ruka zákona krátká. Většina zúčastněných totiž má zájem na tom, aby bylo pátrání dovedeno ke zdárnému konci po tom, co je oficiální cesta vyšetřování zklamala. Laurie má svá vlastní traumata a vyrovnává se s nimi po svém. Díky jejímu odhodlání a oddanosti mají Amandini rodiče skutečnou šanci na nalezení spravedlnosti pro svou dceru. 



Share:

11. 1. 2017

O překládání s překladatelem - Kateřina Krištůfková

Nový rok a s ním i nová vlna (nebo spíš vlnka) rozhovorů s překladateli. Ještě vás to neomrzelo?

Vzhledem k tomu, že bylo včera oznámeno dokončení překladu knihy Žízeň (Jo Nesbø, Harry Hole #11), tak se moc hodí, že jsem se rozhodla k rozhovoru přizvat i Kateřinu Krištůfkovou, která se mimo jiné poprala i se všemi díly o našem oblíbeném detektivovi alkoholikovi.

Medailonek překladatelky:

Kateřina Krištůfková vystudovala němčinu a norštinu na FF MU v Brně, pracuje jako překladatelka, redaktorka a korektorka na volné noze. Překládá především z norštiny (vedle detektivek Joa Nesbøho, Marit Reiersgårdové a Jørna Liera Horsta romány dalších současných autorů, jako jsou Erlend Loe, Gaute Heivoll, Tore Renberg a další). Pravidelně spolupracuje s nakladatelstvími Kniha Zlín a Academia. Příležitostně píše články o současné norské literatuře pro server iliteratura.cz.
Share:

Illuminae - Amie Kaufman a Jay Kristoff

Píše se rok 2575 a na planetu Kerenza se snáší brutální útok nadnárodní korporace BeiTech Industries, která svůj násilný čin ospravedlňuje bojem proti ilegální těžbě hermia, která na Kerenze probíhá. Ve skutečnosti je v tom však mnohem víc. Kdo má nohy, utíká, kdo má kliku, je evakuován na palubě jedné ze tří vesmírných lodí – bojovém křižníku Alexandr, průzkumném vědeckém plavidle Hypatia nebo nákladní lodi Koperník. Aby toho nebylo málo, BeiTech do kosmického prostoru také vysílá svou loď Lincoln, která neúnavně pronásleduje flotilu Sjednocené pozemské správy s úmyslem ji zneškodnit a smést z oblohy jednou pro vždy. Na jedné z lodí se navíc začnou mezi posádkou projevovat znepokojivé symptomy epidemicky se šířící nemoci. Illuminae je sebraným spisem událostí, které následovaly po útoku na Kerenzu a přináší autentické svědectví o zvěrstvu, které nemá obdoby.

Po evakuačním nalodění se každý civilista musí podrobit zkouškám, aby bylo jasné, v čem by mohl být posádce užitečný. Kady, počítačově nadaná sedmnáctiletá holka s růžovými vlasy, má takových schopností více než dost, ale rozhodně se o ně nehodlá podělit ve jménu poslání, které jí všichni nadřízení tají. Proto se systematicky prohackovává hlouběji a hlouběji do utajených kanálů komunikačního systému a řídí se svým vlastním rozumem. S Ezrou se sice těsně před útokem rozešla, ale teď se zdá, že její bývalý přítel, který se při evakuaci ocitl na jiné lodi, je klíčem k uskutečnění jejích plánů.


Share:

19. 12. 2016

Virál - Helen Fitzgerald

Vzorná adoptovaná Su, která nikdy z úst nevypustila ani jedno sprosté slovo a vždy byla spíš bojácná a uzavřená, se po maturitě vydává se svou rebelantskou sestrou Leou na prázdniny na Mallorcu. Divoká a nespoutaná Lea z toho nemá radost. V době puberty se obě dívky odcizily, ale Lea ví, že bez Su, která na ni má dohlídnout, ji matka do prázdninového resortu Magaluf, nepustí. Žije se tam prakticky pouze v klubech a barech a o střízlivého člověka tam nezavadíte a to je to, co Leu a její kamarádky tak láká. Lea svou sestru začne přetvářet k obrazu svému, až se nakonec na internet dostane video, kde dříve málem nepolíbená Su provozuje orální sex se dvanácti muži za důkladné podpory nepočítaného množství přihlížejících. Video se rychle šíří internetem a Su se rozhodne uprchnout před pravdou a zostuzením a nevrátí se s Leou domů. Matka obou dívek, která je významnou skotskou soudkyní, vezme spravedlnost do vlastních rukou. Dostat svou adoptivní dceru domů se stane její absolutní životní prioritou.

Ruth a Bernard Su adoptovali, když byla ještě úplně malinkaté miminko a oni měli potíže s početím vlastního potomka. Jak už to tak bývá, chvíli po adopci se Ruth podařilo otěhotnět a oni tedy vychovávali současně dvě stejně staré holčičky, každou úplně jinou, nejen co se barvy pleti týče. Su, dívka korejského původu, která se narodila příliš mladé matce, se o své kořeny zajímala vždy jen velmi vágně. Své adoptivní rodiče miluje nade vše a svou mladší, bílou sestřičku také. Su byla vždy a za každých okolností zdvořilá a vzorná. Ve škole a sportovních aktivitách excelovala a období vzdoru se jí nějakým zázrakem vyhnulo. Lea, vlastní dcera Bernarda a Ruth je naopak od mládí zvyklá jít za každou cenu proti proudu, pro ostřejší slovo nikdy nejde daleko a pojem promiskuita jí také není cizí.


Share:

11. 12. 2016

Dívka v ledu - Robert Bryndza

V jezírku muzejní zahrady je pod ledem nalezeno tělo mladé ženy, jejíž skandální zmizení plní stránky novin. Andrea Douglasová-Brownová je dcerou bohatého lorda, váženého aristokrata a vlivného lobbisty. Vyšetřování se ujímá detektiv šéfinspektor Erika Fosterová, policistka, která speciálně kvůli případu přijíždí do Londýna z Manchesteru, kde se vzpamatovávala z traumatických událostí, které vedly ke smrti pěti policejních parťáků, z nichž jeden byl Eričin manžel Mark. Nyní je její motivace k nalezení spravedlnosti a dopadení vraha větší, než kdy dřív. Zvlášť, když se zdá, že jakmile vyjde najevo, že vraždy mohou mít spojitost s prostitutkami, nikoho, kromě Eriky už vyšetřování nevzrušuje tolik, jako když byl obětí bohatá a slavná dcera lorda Douglase-Browna.

Erika Fosterová při poslední akci ztratila manžela. Práce však pro ni má terapeutické účinky, tak se po hlavě vrhá do dalšího případu. Pravidla jí nic neříkají a jejich dodržování považuje pro detektivy za zbytečný luxus. Autority nerespektuje a je tak tvrdohlavá, jak jen ženy na vysokých postech umí být. Její nadřízený Marsh ji má moc rád, ale jejím agresivním přístupem je mu trnem v oku. Marsh totiž patří k těm policistům, kteří si myslí, že si aristokrati zaslouží speciální zacházení a v tom se s Erikou těžce neshodnou.

Share:

8. 12. 2016

Dívka z 6E - Alessandra R. Torre

Deanna Maddenová si pro svůj život zvolila dobrovolnou izolaci od všeho a od všech. Díky vymoženosti zvané internet si veškeré životně důležité zboží objednává až domů a za ty tři dlouhé roky se již ani poslíček, který jí nosí veškerou poštu nediví tomu, že majitelku bytu 6E nikdy neviděl osobně. Zná jen její lakonický hlas, který ho vždy pobídne nechat zásilku za dveřmi a zfalšovat její podpis na dodacím listu. Podobu majitelky tohoto hlasu, Deanny Maddenové, však naopak zná neskutečné množství dalších lidí. Mužů a žen s nejrůznějšími úchylkami a fantaziemi. Pro ně je však Jessicou Reilleyovou, svůdnou modelkou na livechatu. Deanna ve své situaci nemá moc na výběr, co se možností výdělku týče. Provozování virtuálního sexu jí nese slušné jmění a dává jí možnost skrýt před světem své pravé já. Ona totiž neovladatelně lační po krvi a násilném zabíjení. Kdyby se s někým přece jen setkala tváří v tvář, nejspíš by se nedokázala udržet. 

Deanna Maddenová byla kdysi celkem normální, obyčejná holka. Minimálně do toho dne, kdy se rozhodla, že se zbaví staré identity a pro část světa přestane existovat. Naopak jisté sortě lidí se představuje jako Jessica, jedna z nejúspěšnějších a nejžádanějších modelek, které provozují virtuální sex na internetu. Deannin život není ideální. Někdy jí mrzí, že se nemůže dívat na hvězdy, nebo se nadechnout čerstvého vzduchu. Jenže venku je příliš mnoho lidí, jejichž život by mohla ohrozit. Žije zavřená mezi čtyřmi stěnami vlastního bytu, kde se na noc nechá zamykat vlastním sousedem, protože jen tak dovede ovládnout své nutkání zabíjet.

Share:

4. 12. 2016

Muž jménem Ove - Fredrik Backman

Když vám někdo nabourá do poštovní schránky, nemusí to být vždycky úplná katastrofa. Samozřejmě, že to značí, že nejmenovaný mameluk, který neumí couvat s vozíkem je nekňuba a neměl by mít právo volit, nicméně to může být také počátek úplně nové etapy života. Od té historické chvíle, kdy se poprvé jeho schránka vychýlila z rovnováhy, se mezi Oveho a jeho pečlivě plánovanou sebevraždu neustále staví hora překážek, ale pro obyvatele jeho čtvrti je to požehnání. Jedna nabouraná schránka totiž roztočí kolotoč nečekaných, dojemných, veselých, ale i vážných událostí, které změní mnoho životů.

Ove je devětapadesátiletý samozvaný strážce pořádku ve své čtvrti. Každé ráno dělá inspekční kolečka a kontroluje, zda všichni dodržují pravidla. Nikdo po něm nechce, aby hlídal, zda všichni řádně třídí odpad či dodržují povolenou dobu parkování, ale když už jednou někde visí cedule, je třeba dodržovat, co je na nich napsáno. To přece ví každý slušný člověk.
Ove je starý bručoun, ale má k tomu legitimní důvod. Před půl rokem ztratil svou milovanou ženu a rozhodl se skoncovat se životem. Jenže to mu neustále někdo kazí. 

Share:

29. 11. 2016

Stalkeři - Paul Finch

Už více než dva roky se na stole jistého policejního oddělení v Londýně kupí složky až příliš velkého množství neobjasněných případů záhadných zmizení. Osmatřicet žen, vedoucích naprosto nekonfliktní a téměř perfektní život, který, jak se zdá, žádná z nich neměla důvod opustit. Mark Heckenburg je posledním detektivem, který se předpokládanými únosy, které spolu mohou, ale nemusí souviset, stále zabývá a věří v dopadení pachatele. Oddělení sériových zločinů však již začíná být zatěžko platit svého nejlepšího detektiva za práci ve slepé uličce a z vyšetřování ho odvolají. On se však nehodlá vzdát. Rozhodně ne ve chvíli, kdy se s ním spojí sestra jedné z obětí.

Mark Heckenburg, přáteli přezdívaný Heck, je skvělý detektiv, který si však nikdy moc nepotrpěl na pravidla. Odvolání z případu a nařízená tříměsíční dovolená jsou sotva podnětem, který by ho dokázal zastavit v momentě, kdy má pocit, že je konečně něčemu na stopě. V Londýně totiž operuje takzvaný Klub sympaťáků. Skupina otrlých gangsterů, kteří dokáží zařídit cokoli, stačí, když máte dostatečně perverzní choutky a jste ochotni za diskrétní dobrodružství odevzdat patřičný obnos peněz.

Share:

25. 11. 2016

Nejlepší americké krimipovídky - Jeffrey Deaver, Lee Child a další

Povídka se může zdát jako podřadný žánr pro začátečníky, nicméně naprostý opak je pravdou. Úskalí tohoto literárního útvaru totiž spočívají právě v jeho, pro pisatele nejpřitažlivější vlastnosti – v rozsahu. Autor musí čtenáře zaujmout nutně už během prvních pár vět, neboť nemá příliš mnoho prostoru pro nápravu. V krimi jde pak o výzvu takřka nadlidskou. Nacpat na těch pár stránek všechno, co dobrá detektivka potřebuje, je totiž prakticky nemožné. Přesto se to většině autorům této antologie, jako zázrakem, podařilo na výbornou.

Že je James Patterson kapacitou v oboru není žádná novinka. Jeho publikační činnost je ohromující a vkus na kvalitní autory mu také nechybí. Sám napsal předmluvu a jeho jméno na obálce má rozhodně kýžený efekt. Aspoň na mě, jako jeho odvěkou fanynku, rozhodně.


Share:

Právě čtu

Právě čtu

Báječné dny
tagged: currently-reading

goodreads.com

Followers

Instagram

Spolupracuji s

CBDB.cz - Databáze knih a spisovatelů, knihy online

O autorce

Moje fotka
Obyčejná čtyřiadvacetiletá holka z Prahy, která si myslí, že má občas co sdělit světu, tak se rozhodla zkusit blogovat. Převážně o knihách. Nemá vyhraněný oblíbený žánr, ale poslední dobou se soustředí hlavně na thrillery, detektivky, romány pro ženy, okrajově sci-fi, fantasy Takže se příjemně usaďte a čtěte nepřeberné množství jejích článků! Poznámka k obsahu blogu: Použité obrázky obálek knih pocházejí ze serveru goodreads.com a pokud u fotek není uveden zdroj, pak jsou mou vlastní tvorbou. Úryvky z knih jsou v recenzích vždy označené modrým písmem (kurzívou), jsou přímou citací knih a nevyhrazuji si na ně žádná práva. Ta podle zákona náleží autorům knih. Pokud byste mě rádi kontaktovali v jakékoli záležitosti, napište mi na e-mail: MelindaMyaddictions@gmail.com

Populární články

Čtenářský klub - kniha měsíce

Kniha měsíce

Pusťte se do společného čtení knihy měsíce a prodiskutujte ji s námi na fóru!


Kniha měsíce

Blogové narozeniny

Místo pro vaše připomínky

Název

E-mail *

Vzkaz *

Seznam knižních blogerů

Knižní blogeři