Den co den - David Levithan

Den co den se probudí v jiném těle. Den co den žije život někoho jiného. Snaží se nezasahovat do života svých momentálních hostitelů. Jednoho dne se však vše změní. Ocitne se v těle Justina, který si příliš neváží své dívky Rhiannon. Úžasné osoby, která si zaslouží mnohem lepší zacházení. Nemůže na ni přestat myslet, ani když už není Justinem.

Den co den se řadí k nejzvláštnějším knihám, s kterými jsem se kdy setkala. Je to jeden z těch příběhů, jenž si mou pozornost získal postupně a zhruba ve čtvrtině už jsem nechápala, proč se mi zpočátku děj příliš nezamlouval. Je totiž geniální.
Hrdinou není on ani ona, což ale český překlad trochu zastiňuje. Proto si celou dobu představujete spíš jeho, než ji, i když je zrovna v ženském těle. 

Prožíváme 40 dní, 40 příběhů. Kniha je sondou do hotové škály lidských povah a rozpitvává jejich nitro až na dřeň. Důraz je zde kladen na to, že ne každý má to štěstí dospívat v ideální rodině a že skoro každý má nějaké své vnitřní démony, se kterými musí bojovat a to i bez toho, aby někdo hostoval v jejich těle. 
Kniha Vám poprvé zlomí srdce už po prvních pár stránkách. Je zde mnoho úvah o životních těžkostech i radostech a vy pociťujete téměř fyzický smutek pro ty, jimž se zmiňované zlé věci dějí. 
Autor se pouští i do tématu, které je ve většině knih, které jsem četla tabu a autoři se jim vyhýbají jako čert kříži, z mně neznámého důvodu. Najdeme tu mnoho homosexuálních postav a to mi připadá v knize amerického autora velice osvěžující. 

Den co den jsem několik měsíců odkládala. Nebyl k tomu však důvod. Naštěstí jsem z náhlého popudu knihu popadla a přečetla ji během dvou dnů. Příběh velice svižně plyne a zrovna, když máte v plánu knihu odložit a plnit nějaké povinnosti, stane se něco šokujícího a vy musíte chtě nechtě pokračovat ve čtení. Styl Davida Levithana si mě dokázal neskutečně získat. 
Čtivost a hloubka jsou hlavní dominantou této knihy. Nenásilnou formou nám autor vkládá do hlavy myšlenky a úvahy a donutí nás se zamyslet a přehodnotit některé věci ve svém vlastním životě. 
Den co den mohu doporučit všem, kteří hledají trochu jinou Young adultovku, která má neotřelou a originální myšlenku a úchvatné zpracování. 

Určitě jsem Den co den nečetla naposledy, protože věřím, že při každém čtení se dá najít něco nového k zamyšlení. 
Bonusem je i dechberoucí éterická obálka, která se k příběhu krásně hodí.

"Probudím se.
Okamžitě musím zjistit, kdo jsem. Nejde jen o tělo - otevřu oči a hned vidím, jestli je kůže na mé paži světlá, nebo tmavá, jestli mám dlouhé, nebo krátké vlasy, jestli jsem kluk nebo holka, zanedbaný, nebo pěstěná. Když si jednou zvyknete na to, že se každý den probouzíte jako někdo jiný, dá se na samotnou tělesnou schránku docela rychle zvyknout. Zato život, kontext, ve kterém se tělo nachází, ten může být docela těžké pochopit.
Každý den jsem někdo jiný. Teda jsem to samozřejmě pořád já. Vím, že jsem to já - ale zároveň jsem někdo jiný. 
A tak to bylo vždycky."

"Hned jak se další den probudím, cítím, že je něco hodně špatně. Něco chemického. 
Sotva se tomu ještě dá říkat ráno. Tohle tělo prospalo skoro celé dopoledne. Včera totiž šlo pozdě spát - sjíždělo se drogami. A teď by chtělo další dávku. Co nejdřív."