Dokonalá iluze - James Patterson & Michael Ledwidge

Nina Bloomová má skvělý život. Je úspěšná právnička, se svou dcerou si rozumí jako s nejlepší kamarádkou, její šéf je úžasný člověk a má ráda svou práci. K čemu to ale je, když je celá její přítomnost založená na lži o její minulosti? Nina úspěšně skrývá vše, co se stalo předtím, než se ocitla v New Yorku. Když se však objeví případ nevinného muže v cele smrti, kterého může osvobodit pouze tím, že půjde s pravdou ven, musí učinit důležité rozhodnutí. Rozhodnutí, které může změnit vše, co tak pracně budovala posledních 17 let.

James Patterson napsal již stovku knih a nápadů má údajně pořád více, než může stihnout sepsat. Ne nadarmo patří k nejlepším americkým spisovatelům současnosti. Svou Dokonalou iluzí mě přesvědčil, že se rozhodně neminul povoláním.

Tento thriller má kraťoučké kapitoly, což přispívá k jeho neuvěřitelné čtivosti a rychlý čtenář ho pravděpodobně zvládne na jedno posezení. Jednoduše musíte číst dál a dál a nějaké sliby typu "Už jen jednu kapitolu" tady prostě nefungují. Na každé druhé stránce se schovává nějaké překvapení a kniha je neskutečně nepředvídatelná. Nestačila jsem valit oči, co všechno na nás autor dokázal vymyslet. Jak skvělý příběh dovedl vystavět na tak malém rozsahu. Nikdy jsem vývoj událostí nečekala tak, jak se nakonec vyvrbil. Vypravování bylo porcováno přesně tím správným způsobem, aby nejistota čtenáře udržela dostatečně dlouho v napětí, ale zároveň ho nezačala štvát. A když jsem začala mít pocit, že už větší pecka přijít nemůže, tak natruc přišla.
Obrovskou předností této knihy jsou i její postavy. Hlavní hrdinka Nina je totiž chytrá. Dokonce nejprve myslí a až potom mluví, nebo nedej bože jedná. Navíc je velmi sympatická a skvělá průvodkyně příběhem. I ostatní postavy pěkně dokreslují atmosféru knihy a vše je nenásilně rozpracováno pěkně do detailu, až se bez nutnosti velké popisnosti o postavách dozvíte spoustu věcí.
Na Dokonalé iluzi prostě nenacházím jedinou chybičku (pokud nepočítám jednu hrubku na straně 186, ze které jsem měla chuť si vyškrábat oči z důlků). Četla se totiž naprosto sama. Vypravěčské schopnosti autora a jeho talent vtáhnout čtenáře do děje jsou až nadpozemské.
Nenechte se odradit jednou z nejpříšernějších obálek, jakou jsem měla kdy tu čest vidět. Obsah je totiž vážně perfektní.
Knihu můžu směle doporučit všem se zálibou v dobrých detektivních thrillerech, které umí ohromit nejen svou pointou, ale i perfektní zápletkou, napsanou nejnapínavějším možným způsobem. Kam se hrabou severské detektivky. James Patterson svému řemeslu rozumí a přesně ví, co dělá. Mě tedy přesvědčil. Dokonalá iluze není jen iluzí dokonalosti. Ona totiž dokonalá je a já ji směle řadím mezi nejlepší knihy, které jsem letos četla.  

"Rozběhla jsem se, až když jsem byla venku z hotelové haly. Po minutě jsem přešla do trysku. Funěla jsem prostředkem temné ulice a potila se jako maratonský běžec, jako akční hrdina snažící se uprchnout před hrozícím atomovým výbuchem. Byla jsem rychlá. Maureen byla vysoká blonďatá dlouhonohá chytačka, Cathy byla malá houževnatá chytačka a já byla štíhlá. A co se týkalo rychlosti, byla jsem někde mezi těmi dvěma. V tom okamžiku jsem potřebovala každou špetku své rychlosti, abych unikla před tím, co jsem zrovna viděla. Protože to, čeho jsem byla svědkem, nebyl jen konec vztahu s mým přítelem a přátelství s nejlepší kamarádkou. Myslím, že by se to dalo nazvat pověstným posledním stéblem. Můj otec, státní policista v Marylandu, zemřel ve službě, když mi bylo jedenáct. Všichni otcové jsou výjimeční, samozřejmě, ale ten můj byl skutečně mimořádná lidská bytost. Tento neobyčejně laskavý, hluboce morální a nadaný posluchač byl člověkem, na kterého se obraceli pro útěchu a radu všichni, kdo s ním přišli do styku: spolupracovníci, sousedé, pošťák i zcela cizí lidé. A o to byla jeho nečekaná smrt ještě víc zdrcující. Mé matce zasadila krutou ránu. Tato dříve silně věřící abstinentka se dala na pití. Přibrala čtyřicet kilo a přestala o sebe dbát. Vyvrcholilo to na jaře mého druhého ročníku na vysoké, když spáchala sebevraždu v tatínkově starém fordu F-150 za pomoci zahradní hadice. Maureen s Alexem mi byli oporou při zařizování matčina pohřbu. Protože jsem neměla žádné sourozence ani blízké příbuzné, byli pro mě víc než jenom nejlepší přátelé. Stali se jedinou rodinou, která mi zůstala. Cesta sem na jih byl vlastně Maureenin nápad. Věděla, že se blíží výročí matčina skonu, a chtěla mě rozveselit. Tohle bylo příliš. Bolest ze zrady, které jsem právě byla svědkem, mě zasáhla jako demoliční koule. Za běhu jsem se rozplakala. Slzy se mísily s potem a kapaly mi z brady na pískem pokrytý asfalt a nárty bosých nohou. Když jsem doběhla na pláž, padla jsem na kolena do písku. Nikdo tam nebyl, jen já, temný oceán a hvězdná obloha. Ve svých devíti jsem se málem utopila na pláži v Ocean City. Zachytil mě spodní proud, ale tatínek mě zachránil. Dýchala jsem noční vzduch, naslouchala šplíchání vln a cítila se nejosamělejší a nejzoufalejší v celém životě. Teď už mě neměl kdo zachránit."

Touto cestou bych moc ráda poděkovala internetovému knihkupectví knihcentrum.cz, protože pouze díky nim jsem narazila na tuto knihu a objevila svého nového oblíbeného spisovatele.

Pokud Dokonalá iluze zaujala i Vás, můžete si ji zakoupit na tomto odkazu.