Wrap-up 2018 - 1. část

Jak hodnotím rok 2018 v knihách? Dá se něco takového vůbec jednoduše shrnout? Ani bych neřekla. Ale pro milovníky statistik bude tento článek možná zajímavý.

Za rok 2018 jsem dle Goodreads přečetla 111 knih a celkem 35 063 stránek. Průměrná délka těchto knih pak byla 316 stran, nejkratší kniha měla 90 stran a nejdelší 680. Nevrhala jsem se do žádných bichlí, vypadá to, že mě nějak odrazují nepraktičností pro cestování i tím závazkem, který představují. I když je samozřejmě krásné, když se člověk ponoří do příběhu a má šanci se s postavami skutečně sžít a vstřebávat všechny jejich trampoty a úspěchy dostatečně dlouho a obsáhle, moje výmluva zní, že já bych na to v každodenním shonu zkrátka neměla. Jsem od přírody tvor netrpělivý, u ničeho nevydržím dlouho a mám ráda pocit dosažení cíle. Pozornost mi těká a věci mě rychle omrzí. Snad i proto volím raději kratší knihy, o kterých vím, že bych je s trochou snahy zvládla přečíst během jednoho dne.

Tím pro mě bohužel končí využitelnost statistik Goodreads, protože jsem lempl a během roku jsem měnila přístup k hodnocení knížek. Nyní hvězdičky uděluji logikou zaokrouhlení dolů a rozhodující jsou pro mě spíš procenta, zaokrouhlená na celé desítky. Proto mi také napsání shrnutí roku 2018 trvalo takovou dobu. Musela jsem si jako naprostý magor zpětně sepsat všechny možné informace o knihách, které jsem přečetla, hodit je do tabulky a hrabat se v nejrůznějších možných parametrech.

Moje průměrné hvězdičkové hodnocení bylo 3,78, čili takový lepší průměr, což nejspíš odpovídá i mému celkovému pocitu z knižního roku 2018. Nemám dojem, že by větší množství knih nějak zásadně vystupovalo do popředí, nebo že bych naopak byla na delší dobu znechucená či zaseknutá nepovedeným výběrem. Už asi tak nějak tuším, co stojí za můj čas a opravdu pečlivěji vybírám. Vyhýbám se zběsilým nákupům ve slevách, spoléhám na svá oblíbená nakladatelství i osvědčené autory.

Co naopak musím vyzdvihnout, je moje prohlubující se láska k současné české próze. I když stále nejvíc fandím thrillerům a detektivkám, kdybych zůstávala u jednoho žánru, za chvíli z toho čtení nemám žádnou radost a všechno by mi začalo splývat do jedné rozmazané skvrny. Už takhle mě moje paměť často zrazuje a ke své smůle si mnoho detailů z knih příliš dlouho nepamatuji. No co, alespoň mi to dává hypotetickou možnost si knihy přečíst znovu a pořád mít pocit, že čtu něco nového. No ne?

Současná česká je pro mě na prokládání napínavých knížek skvělá. V ideálním případě tyto žánry skutečně střídám a to je pro mě způsob, jak si oba druhy čtení užít nejlépe. Není proto divu, že moji loňskou pětihvězdičkovou poličku absolutně ovládla Petra Soukupová. Podmanila si mě knihou Pod sněhem, hrozně mě bavilo K moři a propadla jsem Nejlepší pro všechny, které jsem si letos vychutnala hned několikrát. Jednou v papírové podobě a možná dokonce i dvakrát nebo třikrát ve formě audioknihy. Alespoň některé pasáže rozhodně. Její styl a humor mi sedí a dokážu ocenit, jak skvělý pozorovací talent na lidské povahy tato obdivuhodně upřímná a přímá spisovatelka má a jak autentické dialogy dokáže hodit na papír.

Další pětihvězdičky si pak u mě vysloužila opěvovaná a všemi milovaná Elena Ferrante, která dokázala učarovat i mně (i její Geniální přítelkyni jsem zvládla knižně mimo jiné audioknižně a hodlám v tomto trendu dvojitého čtení pokračovat), Příběh nového jména mě v audioverzi teprve čeká, stejně jako další díly. Dále si ode mě nejvyšší hodnocení zasloužily některé díly senzační komixové série Zámek a klíč, což pro mě letos však byl již re-reading, podobně jako má milovaná (druhá) série Cherub (již snad počtvrté) a miloučká, ale smutná romantika Dopis.

Loňský rok byl vůbec bohatý na dokonalé audioknihy. Celých 90 % si u mě vysloužil i thriller Na zabití Petera Swansona, jež mě překvapil a hrozně bavil svým dokonale černým humorem a značnou a dobře zvládnutou nadsázkou, všemi opěvovaná Hana Aleny Mornštajnové a moje opáčka miloučká zombie kniha Všemi dary obdarovaná, matematický Podivný případ se psem a zábavný Dobrý proti severáku.

Protože vidím, jak se moje grafomanství již opět dostalo ke slovu, v tomto bodě tuto první část shrnutí ukončím a budu doufat, že se budete moci těšit na pokračování.

Zajímají vás podobná shrnutí toho nejlepšího? Baví vás tyto pouze kusé informace o knihách? Dokáže vás pouhé nadšení bez jeho hlubšího odůvodnění nalákat?

Jaká kniha přečtená v roce 2018 utkvěla v hlavě vám?