Book haul za květen 2019

Asi už nikoho nepřekvapuje, že zase minul první den nového měsíce. Že jsme zase o něco starší, že už je zase léto a počasí konečně odpovídá kalendáři. Květen je za námi a s ním i měsíc veletrhu Svět knihy, což je svátek všech knihomolů i knihkupců a nakladatelů. Průvanu v peněžence, který v tento výjimečný prodloužený víkend pocítí milovníci knih se zřejmě vyrovná jen předvánoční šílenství blízkých a příbuzných milovníků knih. Protože naše vánoční seznamy jsou nekonečné, že ano.
Na pražské Výstaviště poslední roky naivně mířím s myšlenkou, že pro mě zakoupení nových knih už není záležitostí sváteční, ke které dochází pouze o narozeninách a Vánocích. Že přece není nutné utratit poslední korunu za ty lákavé pestrobarevné svazky. Že konání veletrhu není o nic větší důvod, než jakýkoli jiný den v roce, si předzásobit knihovničku na několik měsíců dopředu. Přesto nikdy nedokážu odejít s prázdnou.
Letos bych to možná dokázala, nebýt mého největšího fanouška a podporovatele, mého dědečka, který mě spolu s maminkou naučil lásce ke knihám a oproti mamince i k lásce k jejich vlastnění a hromadění. Právě on se postaral o všechny přírůstky ze Světa knihy. Díky dědo ♥

Jak můžete vidět, květen pro mě byl na knihy opravdu bohatý. Vrchní polička TBR vozíčku obsahuje 10 recenzních výtisků a dárků od nakladatelů a spodní polička 9 knih pořízených z vlastní či jiné rodinné peněženky.

Ani v květnu na nás nezapomnělo nakladatelství Paseka a během návštěvy sídla nakladatelství u příležitosti speciálního Bookscalling Book clubu jsme si mohli vybrat milé dárečky. U mě los padl na trojici komiksů Záleskautky, na které jsem měla políčeno už delší dobu a teď si ke mně našly cestu samy. Moc tímto ještě jednou děkuji nakladatelství Paseka. Všechny tři díly jsem již měla tu možnost přečíst a nelituji jediné minuty v tomto zvláštním světě plném přátelství, girl power, magie, šíleností a potrhlosti. Ačkoli jsme si na sebe s pěticí hlavních hrdinek musely chvilku zvykat, zpočátku jsem příliš nefandila ani příběhu, ani kresbě, časem se mi holky zkrátka dostaly pod kůži a se zlepšující se tendencí, jakou mají první tři sebraná vydání se nemůžu dočkat dalšího dílu. Každá knížka se mi líbila o chloupek víc, než předchozí a při tomto trendu by pátý díl u mě měl získat dokonce 100 %. No jsem zvědavá!

Nakladatelství Slovart je ke svým blogerům štědré a nezapomíná na ně ani během světa knihy. Jana z Booklabu si pro nás připravila krásnou plátěnou tašku plnou dárečků. Taška s motivem knihy Dcera života obsahovala Dceru života, Mlčeti zlatá rybka (s krásnou rybičkovou ořízkou, která bude ladit ke Kečupovým mračnům a knize Moje sestra žije na krbové římse!), Divou Báru z nové Slovartí edice klasiků a 5. díl série o Lovcích stínů. Poslední, šestý díl mi pak přišel poštou před pár dny. Tímto je série Casandry Clare kompletní a v nejbližší době můžete na instagramu očekávat soutěž o všech šest dílů. Otázka do pléna - myslíte, že je trapas požadovat při zasílání výhry v soutěži po vítězi proplacení poštovného? Nerada bych soutěž omezovala pouze na lidi, kteří si mohou knížky odebrat osobně v Praze, ale cena za balík šesti knih mě straší ve snech.

Ani Baruška z Cosmopolisu nezůstala pozadu a poslala mi dva jejich nejnovější thrillery. Malé sladké lži i Beze svědků mají tak lákavou anotaci, že moje srdíčko okamžitě zaplesalo a vzplanulo touhou po pořádné dávce napětí. Thrillery Cosmopolisu patří k tomu nejlepšímu, co na trhu najdete a proto je škoda, že o nich není slyšet třeba tolik, jako o profláklejších titulech jiných gigantů. Přesto například jejich autor Robert Bryndza měl jednu z největších front na Světě knihy, jakou jsem kdy viděla. Myslím, že se s ni nemohl snad měřit letos vůbec nikdo. A já se nedivím. Bryndza je zkrátka srdcová záležitost. Jeho knihy jsou zapamatovatelné a skvělé a i on sám je opravdu sympatický chlapík. Měla jsem možnost se s ním osobně setkat při jeho minulé návštěvě Prahy u příležitosti vydání jednoho z předchozích dílů série s Erikou Foster a dodnes na setkání ráda vzpomínám. Robert byl opravdu vstřícný a myslím, že by si s námi byl ochoten povídat třeba do půlnoci.

Stabilně narvaný stánek na Světě knihy měla samozřejmě i Euromedia. Některé Odeonky se tam daly sehnat prakticky za hubičku, například Tělo Paola Giordana, které jsem ulovila já. Po svém nadšení z Osamělosti prvočísel stále hledám, co dalšího si od autora nejlépe přečíst a Tělo se zdá jako dobrá volba.
Novější Království Elmet a Očistu jsme pořídili výhodně za sníženou veletržní cenu. Království Elmet zní zajímavě, zase úplně jiná Odeonka. Právě ta pestrost a to, že čtu tak různorodé knihy mě na této edici Světová knihovna tak baví. Očista mě láká hlavně díky tomu, že Norma Sofi Oksanen je dodnes jednou z nejbizarnějších knih, jakou jsem kdy četla. Já si děje knih zas tak dobře nepamatuju, ale podrobnosti Normy mi i po více než dvou letech stále straší v hlavě.

Vydání druhé knihy Pavla Bareše s názvem Kronovy děti mě konečně donutilo si přečíst první díl Projekt Kronos. Četla jsem jej začátkem května a samozřejmě tedy nepřipadalo v úvahu opustit veletrh bez pokračování. Kronovy děti jsou opět slušná cihla, k jejímuž přečtení se ale nyní již budu odhodlávat mnohem snáze, vzhledem k tomu, že jsem se sama přesvědčila, jak skvělá jízda mě čeká. Dny opuštění kompletují moji sbírku česky vydaných knih Eleny Ferrante a teď už mi nezbývá opravdu žádná omluva pro to, že jsem se stále nebyla schopná pustit do třetího dílu Neapolské ságy. Teri, kdy si prosím tě přečteme trojku? Brzo? Ehm?

Literární událostí roku pro mě bylo vydání nové knihy Viktorie Hanišové - Rekonstrukce. Krásná obálka Lucie Zajíčkové ve spojení s mou oblíbenou senzační spisovatelkou a syrovým příběhem pro mě byly balzámem na duši. Rekonstrukce šlape na paty Houbařce a předčí Anežku. Alespoň v mých očích.
A jak se vám líbím teď? je další česky vydanou knihou Holly Bourne, která si mě již překvapivě získala knihou ze žánru Young adult. Tentokrát však psala pro dospělé a já se nemůžu dočkat, až se knížce podívám na zoubek. Mám ráda, když se vracím ke spisovatelům, které mám již prověřené a tato odpočinková knížka vypadá vážně slibně. Úplně se s ní vidím na dovolené, kam si ji také plánuju vzít.

Poslední květnový balíček ke mně přicestoval z Velké Británie. Na Bookdepository jsem si doobjednala další dvě knížky Taylor Jenkins Reid. Tímto mám s výjimkou nejnovější autorčiny knížky její sbírku kompletní. Také minimálně jedna z těchto krásek se mnou pocestuje k moři. Loni jsem na pláži četla The Seven husbands of Evelyn Hugo, tak tentokrát do kufru přihodím buď After I do nebo Forever, Interrupted. Uvidíme, každopádně pokud mám dodržet tradici čtení Taylor Jenkins Reid u moře, bude muset autorka rychle něco napsat, protože si nejsem jistá, jestli si se dvěma knížkami vystačím do příštího léta.

 V neposlední řadě jsem na také získala dvě nové audioknihy. Hanu i Hotýlek Aleny Mornštajnové jsem poslouchala jako audioknihu a kdyby i Slepá mapa již byla načtena v audioverzi, nejspíš bych si ji taky poslechla místo čtení. Když Tiché roky vyšly v audiu zároveň s papírovou knihou, musela jsem je mít. Moc děkuji nakladatelství OneHotBook za poskytnutí této novinky k recenzi.
Na Světě knihy jsem se zúčastnila soutěže u stánku Audiotéky a podařilo se mi vyhrát knížku Říkala si o to. Knížka pokrývá kontroverzní téma znásilnění, které se zatím příliš nevidí, tak jsem na jeho zpracování neskutečně zvědavá a na knížku se moc těším.


A jaký byl váš knižní květen? Také jste se prohýbali pod nákladem knih ze Světa knihy, nebo jste odolali? Četli jste některou z výše uvedených knih? Nebo se mi podařilo vás na některou nalákat? Co přibylo do poliček vám a na co se těšíte v nejbližších dnech? :) Napište mi do komentářů.

Číst dále

Book haul za duben 2019

 Ačkoli nejkratší měsíc v roce už je dávno za námi, mně snad připadá, že jsme jej právě prožili. Duben utekl. Uletěl. Zmizel. A ani v dubnu jsem nepřišla zkrátka. Do svého TBR vozíčku, na nějž se mi sešlo spousta ohlasů (díky!) a který miluju nade vše, jsem si tentokrát přidala celkem 11 knížek a nebýt toho, že jsem si nestihla vyzvednout poštu, by jich bylo ještě víc! Baví mě, jak žánrově různorodá tentokrát tahle směska je. Líbí se mi, jak pestrobarevná řádka obálek se mi tu sešla. Miluju, že mám tentokrát i jednu tajemnou knížku, kterou vám zatím nemůžu ukázat. Děkuju všem, kdo se mi rozhodli poslat knížky na recenzi. I tento měsíc byli nakladatelé neskutečně štědří a já jsem za to moc vděčná.

Začneme představením knížek z Paseky. Balíček dorazil teprve včera a obsahoval tři knížky včetně jedné tajemné. Propast je knížka pro děti a mládež, která vypráví o dvanáctiletém chlapci ve Vracovských jeskyních, ze kterých se lidi nevracejí, případně tam přicházejí o rozum. Navíc se tu dějí opravdu podivné věci, jako vytržené z úplně jiné doby. A na dno propasti se ještě nikdo nepodíval. Propast zní jako knížka, kterou bych před patnácti lety hltala a milovala. A myslím, že se to nezměnilo a rozhodně jí hodlám dát šanci!
V balíčku byla také Kalba ve spoďárech, ve které Finové, jakožto nejšťastnější národ na světě odhalují recept na spokojený život. Hygge ani Lagom a podobné mě nelákaly, ale tahle finská záležitost si mě získala svým potrhlým názvem i moc hezkou grafikou.
Poslední knížkou je...no to uvidíte už brzy!

Paseka se v dubnu opravdu překonala. Pro speciální VIP bookclub jsem v předstihu ještě před vydáním dostala Trny v čase, které mě přesvědčily, že čtení o filosofii nemusí být utrpení. Netvrdím, že z fleku tento obor začínám uznávat a zajímám se o něj, ale rozhodně mi během čtení nepřekážel v užívání si příběhu. Trny v čase moc doporučuji nejen proto, že autor je opravdový sympaťák, ale především se mu tato prvotina opravdu povedla, když vezmeme v úvahu, že ji psal tempem pěti vět denně a dokázal i tak udržet konzistentní text!
Krásné výroční vydání Lolity zdobí teď i moji knihovnu. Paseka tuto legendární knihu vydala se čtyřmi různými obálkami a vy si nebudete moci být nikdy jisti, na které vydání zrovna v knihkupectví narazíte. Obálky jsou totiž do obchodů rozdistribuovány náhodně a pokud hledáte některou konkrétní, možná jich budete muset navštívit víc. Ale kdo by se zlobil, že bude mít další důvod navštívit knihkupectví?!
Posledním dárečkem z Paseky jsou pak Borovicové ostrovy, další lehce filozofický a zejména bizarní přírůstek, na který jsem opravdu zvědavá. Díky Paseko ♥

Nezapomnělo na mě ani Knihcentrum. Na recenzi se mi dostala do ruky kniha Někdo blízký, která vyšla v nakladatelství Host. Někdo blízký je slibným prvním dílem série propojené inspektorem. Kniha Někdo blízký se skvěle čte a jelikož je tématem únos dítěte, je skutečně nervydrásající a pro některé čtenáře možná trochu bolestná. Rozhodně mám v plánu podívat se na zoubek pokračování, protože tohle bylo skvělé.
A na nebi čekají hvězdy je kniha Lori Nelson Spielman, autorky, která se postarala o Seznam tajných přání, jeden z mých vůbec nejmilejších ženských románů všech dob. Tentokrát její kniha vyšla u nakladatelství Cosmopolis, které také bylo tak hodné a zaslalo mi recenzní výtisk. A na nebi čekají hvězdy sice možná u mě nedosahuje úspěchu Seznamu tajných přání, přesto jsem se do čtení po delší době nemusela nutit a potřebovala jsem otáčet stránky a hltat příběh, který se na nich odehrával.
Den, kdy se to stalo je pro změnu recenzním výtiskem od nakladatelství Domino prostřednictvím serveru ČBDB. Tímto bych také ráda poděkovala za zaslání. Od Nualy Elwood jsem loni četla zajímavý thriller Co zbylo z mojí sestry, tak jsem zvědavá, zda mě autorka dokáže překvapit i podruhé.

V neposlední řadě jsem se v dubnu odměnila i já sama a to přípravou na následující book cluby. V dubnu totiž vyšla všemi očekávaná nová kniha Aleny Mornštajnové Tiché roky, která v posledních dnech naprosto ovládla instagram. Spojení oblíbené autorky a naprosto nádherné obálky od talentované Lucie Zajíčkové z Hostu je tak přitažlivé, že nešlo odolat a i já jsem si knížku musela předobjednat.
Svatá hlava je pak dalším přírůstkem z edice Tvář nakladatelství Vyšehrad. Z této řady mám doma již Sběratele sněhu a tento roztomilý formát se mi četl naprosto skvěle. Nemůžu se dočkat, až se ponořím zase do trochu jiného a údajně celkem náročného příběhu, který se nedá zhltnout na jedno posezení, ačkoli k této domněnce malá knížečka přímo vybízí.

Duben byl na přírůstky bohatý a tentokrát celkem i na čtení. Ačkoli se pořád tak nějak potácím na pomezí čtecí krize, kdy občas mám chuť spíš jen čučet do prázdna, nebo sjíždět seriály na Netflixu a HBO Go (not sponsored, ale víte jak, určitě bychom se domluvili, mrk, mrk), tak jsem přece jen četla a dokonce i tyto čerstvé přírůstky. Mám za sebou Trny v čase, Někdo blízký, A na nebi čekají hvězdy. A ačkoli jsem Lolitu nečetla v tomto krásném vydání, kdysi na gymplu jsem ji zdolala. A já to teda počítám! 

Četli jste některou z knížek, které mi v dubnu přibyly? Nebo taky některou máte a chystáte se na ni? Čím bych měla začít? A co je ta tajemná knížka, kterou jsem vám zatím nepředstavila? :) 

Update!
Vzhledem k mé neschopnosti zveřejnit článek včas, když už jsem ho pro jednou včas měla napsaný, vám můžu už prozradit tajemnou knihu!

Jsou jí samozřejmě Pohyby ledu. Kniha z z nakladatelství Paseka (vychází 6.5.). Do knihy jsem se právě pustila a čte se výborně. Svým stylem mi lehce připomíná mix Trnů v čase a Klubu vrahů, ale těžko říct, zda si to jen nevsugerovávám, protože jsem obě knihy četla nedávno a taktéž pro Book club. Ale cítím z ní stejné vibrace a tak vůbec. Ale jsem zhruba ve čtvrtině, tak těžko zatím více soudit. Každopádně mě čtení baví a jdu pokračovat! 

Číst dále

Book haul za březen 2019

Jestli se stárnutí pozná podle toho, že člověku šíleně utíká čas, tak jsem stará. Opět si musím opakovat, že nechápu, kam ty čtyři týdny zmizely. Vždyť to není tak dávno, co jsem psala poslední haul! A přesto je to pravda. Máme tady konec března, konec zimy, konec prvního čtvrtletí.

Ani březen nebyl výjimkou a přibyly mi nějaké nové knížky a já se o své nové přírůstky s vámi ráda podělím. Ani tentokrát to není slavné na poli poměru nové/přečtené, ale to nechme stranou. Březen byl pro řadu lidí trochu krizovým měsícem v oblasti čtení, co jsem tak vypozorovala na sociálních sítích a ve svém bezprostředním okolí, ale jak se říká, není každý den posvícení a nic se nemá lámat přes koleno. Však ona ta chuť do čtení přijde sama a čas se pak vždycky nějak najde. 

Tento měsíc ke mě obzvláště štědré bylo nakladatelství Slovart a jedna za druhou se mi doma objevovaly jejich knížky vycházející pod Young adult značkou Booklab. Jelikož nejsem fanynkou Cassandry Clare, měli byste z těchto přírůstků mít radost především vy, protože série Lovci stínů pravděpodobně poputuje k někomu z vás formou soutěže. To asi až bude kompletní. Zatím mám doma Město z kostí a Město z popela. Série u nás vychází pokud se nepletu již potřetí, pokaždé u jiného nakladatelství a Booklabu se tyto nové obálky moc povedly. Představte si, jak bude ta šestice vypadat vedle sebe v knihovně!
Podobně dopadnou zřejmě další dvě série, které se mi doma pomalu ale jistě schází. Série Nepoutaný Chaos opět vychází již podruhé u jiného nakladatelství a celkově potřetí (zaznamenala jsem bílé a černé obálky) a jelikož já mám doma již komplet vydání od Joty, jedno z nich určitě poputuje k jednomu z vás. Na fotce vidíte druhý díl s názvem Najdi odpověď. Popravdě se mi tohle Slovarťácké vydání zamlouvá o dost více!
A do třetice všeho dobrého mi Booklab posílá také sérii Sedmiříší v troskách. Možná je vám povědomé jméno Cinda Williams Chima, protože série je v zahraničí poměrně populární a Síla stínů určitě udělá radost nějakému fanouškovi Young adult fantasy.
Nejvíc mě Booklab potěšil zkompletováním série od Holly Bourne. Jsem holka, co s tím? uzavírá trilogii, jejíž první díl se mi myslím loni opravdu hodně líbil a já se nemůžu dočkat, až v sérii budu pokračovat. Čtivosti série napomáhá především skvělý překlad Romany Bičíkové, s níž jsem kdysi dělala rozhovor a jejíž práci obdivuju.
Neméně radosti mi udělala i další miniknížečka do sbírky, tentokrát Místo, kde bydlím od Brendy Rufener. Popravdě jsem o této knize nikdy neslyšela, ale bude mi rozhodně dělat parádu v knihovničce vedle Dej mi své jméno a Ten, kdo stojí v koutě.

Nezanevřelo na mě ani moje nejmilejší nakladatelství Domino a i od nich mi připutoval balíček. Každé vydání nové Sharon J. Bolton je pro mě svátek a vydání knihy Malé temné lži mě opět vytáhlo z depky, že už mi z její tvorby zbývá k přečtení pouze Obětina. Mám takhle před sebou ještě dvě její knihy, než budu úplně na suchu. Nevím, co pak budu dělat.
Podivná holka je dalším počinem Jenny Blackhurst, které loni vyšel Ztichlý dům. Ten mě příliš neoslovil, přesto věřím, že v autorce něco je a hodlám jí dát další šanci. Věřím, že mě Podivná holka bude bavit víc!

Velké překvapení mi připravilo nakladatelství Paseka, od nichž mi dorazil balíček skrývající třetí díl nádherné série Amulet. Tyto komixy mají tak pohádkově krásné ilustrace až se tají dech a jsem ráda, že mám konečně o důvod víc se pustit do druhého dílu, který mi doma zatím leží nedotčený. Zkrátka jsem se bála, že se ke třetímu dílu jen tak nedostanu a bude mi smutno, tak jsem se čtením otálela. Ale teď se do toho hodlám pustit a bude to nejspíš právě Výprava v oblacích, která podlehne jako první z této hromádky nových knih, které jsem zatím neměla tu čest otevřít.
Náš manžel mi dorazil díky mé spolupráci s knihkupectvím Knihcentrum. Tento thriller právě čtu a zatím nejsem úplně přesvědčená, že si doporučení C.J. Taylor a Julie Heaberlin na zadní straně zcela zaslouží.

No a v neposlední řadě na mě nezapomnělo ani nakladatelství Cosmopolis s nejnovějším Bryndzou. Pozornější čtenáři jistě zaznamenali, že Smrtící tajnosti chybí v souhrnné hromádce. Je to proto, že jsem hlava děravá a původně jsem knihu měla pouze v elektronické podobě. Přišlo mi už ale i toto krásné finální papírové vydání, které jsem si s láskou zařadila do své kompletní sbírky knih o Erice Fosterové.

Sečteno podtrženo je tedy finální skóre 11 přírůstků, z čehož všechny jsem dostala díky spolupracím. Tímto bych chtěla ještě jednou poděkovat nakladatelstvím Slovart, Domino, Paseka, Cosmopolis a knihkupectví Knihcentrum. Moc si vážím příležitostí, které mi dáváte.
Smrtící tajnosti (vynikající!) mám přečtené a Našeho manžela právě čtu. Několik dalších poputuje do soutěže a na zbytek se chystím v nejbližší době. Jako asi tak na deset tisíc dalších věcí. No, znáte to.

Pochlubte se, jaké knihy si v březnu našly cestu k vám!

Četli jste některou z výše uvedených? Nebo po některé toužíte? Pokud máte zálusk na některou Slovartí, dejte vědět! Ráda bych soutěž uspořádala k nějakému jubilejnímu číslu na instagramu. Pomůžete mi dosáhnout nějakého kulaťoučkého počtu sledujících, aby se soutěž konala co nejdřív? Omrkněte účet @melinda.bookaddict a pokud se vám bude líbit, hoďte mi tam lajk a třeba napište něco hezkého do komentářů, nebo sdílejte můj profil na stories a napište mi DM. Nezůstane to bez povšimnutí a třeba získáte nějakou výhodu do budoucích soutěží!

Mějte se krásně a napište, na jaké knížky se těšíte v dubnu!

Číst dále

Book haul za únor 2019

Skromná hromádka, říkáte si? Co by taky ne, je za nejkratší měsíc v roce. Ale i tak jsem na sebe hrdá z hlediska počtu přírůstků. Co už je horší je moje čtecí morálka. Nevím, čím to je, ale únor pro mě byl co se týče čtení velká slabota. Možná jsem neměla úplně nejšťastnější ruku při výběru knížek ke čtení a tyto slabé čtenářské zážitky mi pomalu ale jistě nejspíš zavařily na lehký čtecí blok, který tak nějak trvá. Znáte ten pocit, kdy přijdete domů a poslední co byste měli chuť dělat je číst něco, co vás tak úplně nebaví? Tak to se mi v únoru dělo často. Je fakt, že jsem měla i poměrně nabitý program a tak zkrátka nebylo tolik času, kolik bych chtěla, přesto, kdybych četla něco jiného, jistě bych si ten chybějící čas mezi vší tou prokrastinací našla. Klíčem je chtít, ale mně se prostě nechtělo. I proto bohužel z této hromádky nemám ani jednu knížku přečtenou. Celkem mi tedy za únor přibylo sedm kousků. Na všechny se hodně těším. Teď jen doufat, že mě některá z nich vysvobodí z krize. Co myslíte, která má potenciál to dokázat?

Bude to jeden z recenzních výtisků od Knihcentra? Všechny krásné lži jsem netrpělivě vyhlížela ještě  před vydáním. Poslední česky vydaná kniha Petera Swansona Na zabití mě hodně moc bavila (jako audiokniha) a já se autorova černého humoru nemohla nabažit. Proto jsem byla nadšená, když se Bookmedia rozhodla vydat jednu z jeho dalších knih a právě na ni se plánuji nejspíš vrhnout, jen co dopíšu tenhle článek.
Náš manžel je jeden z těch psychothrillerů, které vzbudily poněkud větší všeobecnou pozornost. Reakce jsou spíš smíšené, než vyloženě nadšené, ale já se nemůžu dočkat, až se sama přesvědčím, jestli na novince Náš manžel něco je, nebo je to zase jen jedna velká marketingová bublina.

 V úterý 26.2. přijela do Prahy francouzská spisovatelka Delphine de Vigan (vyslovte si to v hlavě s dokonalým francouzským přízvukem!) a já jsem proto neodolala a pořídila jsem si Ani později, ani jinde. Nakladatelství Odeon tuto knihu vydalo již podruhé, s trochu odlišnou obálkou a právě včas pro její návštěvu Prahy. Protože Podle skutečného příběhu patří k mým vůbec nejoblíbenějším knihám, v Ani později, ani jinde vkládám velké naděje. A budu doufat, že budou znovu vydány i její další knížky a že informace, že se jedná o práva na tu nejnovější nebyla lichá.
Absolutní miláček je svým destruktivním dopadem na čtenáře přirovnáván k Malému životu. Máme údajně očekávat opravdu drsné scény, které berou dech a nakopou zadek i těm nejdrsnějším knihám, co jsme kdy četli. No nemůžu říct, že by mě tato informace trochu masochisticky nepřiváděla k extatickému nadšení.

Poslední trojice přírůstků náleží naší milé současné české próze. Vězněnou jsem nahonem kupovala ještě před Book clubem ke Klubu vrahů s Pavlem Renčínem, ale nakonec mi moje čtenářské tempo nedovolilo stihnout Vězněnou ještě před setkáním s autorem. Navíc možná bude lepší, když budu mít mezi jeho knihami lehký odstup. Tak snad někdy.
Nulorožce jsem samozřejmě pořídila kvůli březnovému Bookscalling Book clubu. Číst jej hodlám opět těsně před samotným setkáním, abych všechny detaily měla v co nejčerstvější paměti.
Sentimentální román, respektive cokoli od Biancy Bellové už jsem plánovala pořizovat dlouho a když jsem kamarádkám položila obligátní otázku Jezero nebo Sentimentální román, odpověď zněla jasně. A tak ho mám doma a on smutně strádá v připravené hromádce k přečtení, stejně jako všichni jeho únoroví kolegové.

Co jste si v únoru 2019 pořídili ke čtení vy? Četli jste některou ze zmiňovaných knížek? Doporučíte mi, co mě zaručeně vytáhne z mého čtecího útlumu? 

Číst dále

Book haul leden 2019

Nový rok a mé staronové já. Vždycky jsem se hrozně pyšnila tím, kolik úsilí do blogu dávám, jak často publikuju, jak širokou variaci článků mám, pořád jsem chtěla něco vymýšlet, nebo minimálně psala aspoň to, co píšou všichni. Různé výzvy, book hauly, pravidelné rubriky, taková ta knižně-blogerská klasika, která čtenáře stále táhne a to mnohonásobně víc, než náročné recenze. V roce 2018 jsem nic z toho moc nezvládla. Vlastně jsem mimo recenzí nezvládala na blog dělat skoro nic od té doby, co jsem v roce 2017 nastoupila na plný úvazek do práce. A to jsem si na vysoké bláhově malovala, jak budu mít na všechno čas v tom dospěláckém životě. To zrovna. Pořád mám ale vizi, že jednou ty book hauly z roku 2018 doženu. Spíš pro sebe, protože rok a půl staré novinky už asi nikoho neohromí. Každopádně. Nový rok bych chtěla začít trochu lépe a pečlivěji a book haul je ten první krůček. Vrátíme se k měsíční pravidelnosti alespoň s těmi přírůstky?
Co mi tedy první měsíc roku 2019 přinesl do knihovničky?

Leden byl na přírůstky poměrně bohatý. Můžu se chlubit hned jedenácti novými knihami. Tři z nich jsou ještě dodatečné dárečky k vánocům, tři recenzáky, tři knížky, co jsem si pořídila kvůli Book clubu a dvě jsem si koupila jen tak, protože jsem šílenec.

Vánoční dodatečné balíčky obsahovaly Hotýlek Aleny Mornštajnové, který jsem se rozhodla užít si v audioverzi od OneHotBook, ale kvůli tomu, že to je knížka, kterou budu ráda doporučovat dál, jsem jí musela mít i papírově. Dále Text (Dimitri Glukhovsky), který napsal trilogii Metro, jejíž první dva díly mě hodně bavily. A v neposlední řadě Abeceda krasopsaní, kdybych se náhodou někdy konečně chtěla obout do krasopsaní. Zatím jsem ve fázi tlustých a tenkých čárek a jednoduchých cvičení, která mi nejdou. Obecně nejsem příliš kreativní a rukodělně zručný člověk, ale tohle se mi tak líbí, že doufám, že se časem dostanu na nějaký kurz, kde se zázračně zlepším. Za všechny dárečky děkuji svým blízkým ♥.

Z recenzních výtisků mě potěšilo nakladatelství Alpress Ochutnávačkou, knížkou z válečného období, soustředící se na dívku, která ochutnává jídlo určené pro samotného Hitlera, dále Baronet, s mou dlouho vysněnou a očekávanou novinkou Jennifer Hillier Sklenice srdíček, která je jako všechny autorčiny knížky perfektně zvrhlá, hnusná, ale skvěle vystavěná a parádně vygradovaná a nakonec Jota s novou knížkou Jessicy Knollové s názvem Oblíbená sestra. Autorky předchozí knížka Nejšťastnější dívka na světě mě hodně bavila, ale Oblíbená sestra má už od začátku v něčem navrch, přeložila ji totiž moje milá Danuška Konvičková. O to víc, se na Oblíbenou sestru těším!

Místa ve tmě a Koho vypijou lišky Lidmily Kábrtové jsem si koupila kvůli lednovému Bookscalling Book clubu, jež byl jako obvykle jen třešničkou na dortu parádního čtenářského zážitku. Tato setkání mi vždy knihu pozvednou na úplně novou úroveň a vzpomínám pak na ně zase o trochu jinak, než na ostatní přečtená díla. Pořídila jsem si i Klub vrahů na únorový Book club, kde se setkáme s Pavlem Renčínem. A když říkám pořídila, tak tím myslím, že mi jej spolu s Místy ve tmě koupila moje nejmilejší Terezka, protože my v Praze nemáme dost knihkupectví evidentně :D (♥ díky moje drahá).

A nakonec moje dva random nákupy. I od Lisy Gardner už jsem dlouho vyhlížela novou knížku, protože je to právě ona, která směle konkuruje Jennifer Hillier v nechutnostech a psaní opravdu mrazivých a nečekaně silných scén. A právě nedávno vydalo nakladatelství Kalibr její novou knihu Najdi ji. Zatím mám za sebou úvod a páni, hodně dlouho jsem nečetla tak šílený začátek detektivky. Poslední zakoupenou knihou je V pasti od Joshe Mallermana. Kniha se v originále jmenuje Birdbox a na na youtube už se neustále vnucují reklamy i na film, který popravdě vypadá opravdu šíleně. V pasti měli v Luxoru ve výprodeji za necelou stovku a to jsem tam prostě nemohla nechat. Ke koupi mě vyprovokovala fotka na instagramu @zrzava_tereza a pak samozřejmě i moje @bookish_teri, se kterou jsme se pro knížku taky vypravily (dobře, v tomhle případě jsem to možná tak trochu iniciovala já).

Některé knížky mám sice rozečtené nebo přečtené, ale odkazy na recenze budou teprve přibývat.
Bilance zní 3 skoro přečtené, jedna prolistovaná, zbytek zatím čeká na svou chvilku.

No a to je pro leden všechno! Dejte vědět, jestli jste některou ze zmiňovaných knížek četli, nebo jste si ji taky třeba zrovna koupili. Jsem otevřená návrhům pro společné čtení, které mi poslední dobou tak úplně nevychází, ale můžeme to zkusit. A třeba i zkusit oživit můj Čtenářský klub? Co říkáte? :)

Mějte se krásně a napište mi, co zrovna čtete a po čem má moje peněženka zaplakat v únoru!

Číst dále

Book haul za říjen 2017

Poslední dva a půl měsíce se zatím nesou ve znamená zmatku, chaosu a zvykání si na nový režim. Naivně jsem si myslela, jaká bude po skončení školy velká pohoda, jak bude spousta času na čtení a všechno ostatní, ale dospělácký život se staví do cesty tomu volnočasovému. Z práce chodím utahaná jako kotě, často pozdě večer a jsem schopna si tak maximálně uvařit a lehnout. Čtení probíhá při cestování a o víkendech, kdy doháním resty, protože stále naivně objednávám nové knihy, které pak k mému překvapení přijdou všechny najednou, zatímco zjišťuju, že zvládnu přečíst maximálně dvě týdně, což je na moje poměry docela slabota. A smutné nepřečtené knihy se kupí a kupí. Novinky však takhle na podzim rostou jak houby po dešti a takový závislák jako já jim zkrátka nemůže odolat. No co si budeme povídat. Nikdo se pak už nediví, že se trhám ze řetězu a musím mít všechno, co vidím. Nepomáhají mi ani kámošky, co vždycky jen tak mimochodem zmíní, že nějakou knihu potřebují, nebo co si koupily. Díky, holky. Sestavuji však už seznam knih, které chci bezpodmínečně přečíst do konce roku. Podle jeho délky soudím, že je tak zhruba červen. Nebo snad ne?

Nejprve jeden zapomenutý přírůstek z Radši srazu, který v říjnu pořádala Míší z Radši knihu. Díky tombole, do které každý daroval knížky pro které neměl využití, jsem svou knihovničku obohatila o thriller Ty. Na tuto knihu se názory poměrně různí, ale o stalkingu jsem toho tolik ještě nečetla, tak mě téma zajímá.
Ziburu jsem si pro změnu přinesla z Humbooku, kde jsem měla možnost poslechnout si i jeho vyprávění na besedě. Princ Ládík mě bavil a aspoň jednu z jeho knížek bych ráda přečetla do konce roku. No však už je na čase, když mu vychází třetí. Vůbec jeho psacímu tempu nestačím.

V listopadu se mi taktéž poštěstilo vyhrát v soutěži na facebooku Vůně knih. Každý týden tam rozdávají skvělé knížky, tak to nezapomeňte omrknout! Já jsem od nich dostala Ani slovo. Je to thriller, který mě zaujal hned jak vyšel, ale ani jsem nestihla naklusat do knihkupectví a už jsem ho měla doma.
Žena v okně vyvolala v blogosféře tolik pozornosti, že ji není třeba představovat. Vyšla u nás jako první na světě a mnoho českých čtenářů již mělo tu čest si ji přečíst. A když říkám čest, myslím to vážně. Pro mě jedno z největších překvapení letošního roku, hrozně mě bavila, přečetla jsem ji za večer, protože jsem se nemohla odtrhnout. Doporučuju vřele. Ačkoli je objektivně vzato poměrně předvídatelná, zkrátka mě okouzlila.
Kdo mě zná, asi ví, že pokud v haulu chybí kniha Jamese Pattersona, zřejmě v tom období žádný nevyšel, nebo se stalo něco moc špatného. Patterson je srdcovka a tentokrát mi Alpress udělal radost knihou Jen pro zvané. Ani tentokrát jsem nebyla zklamaná.

Stejně jako mám oblíbeného autora, tak mám i srdcové nakladatelství a tím je bez pochyby Domino. Lidi z Domina mají čuch na skvělé thrillery přesně podle mého gusta a asi se mi ještě nestalo, že by mě nějaká jejich kniha zklamala. Dítě Fiony Barton jsem před pár dny dočetla a nechápu, jak mi mohla ujít její předchozí kniha Vdova. Svou chybu hodlám napravit a budu doufat, že Vdovu najdu pod stromečkem, protože Dítě je skvělé!
Měla jsi vůbec někdy rodinu je vzhledově malá roztomiloučká knížečka, obsahem však ponurá sonda do nitra tragédie. Mapuje životy těch, jež byli ovlivněni a vyslýchá všechny, kdo mají kuráž promluvit. Stručný, ale výmluvný psychologický thriller. Který stojí za to vzít v potaz.

Boží prst je pokračováním Závějí, série o detektivovi co má zálibu v pletení. Závěje mě nadchly, tak se těším, pro pro nás Marit přichystala dále.
Dneska bude všechno jinak je očekávaná novinka fanoušků Kde se touláš, Bernadetto. Počinu, který se chystá na plátna kin. Dneska bude všechno jinak je o poznání slabší a po jeho dočtení vás čekají spíše rozpaky a nakonec, za pár dní už ani nebudete vědět o ději víc jak dva tři drobné střípky. Šedý průměr a pro mě velké zklamání.

Posledním přírůstkem je e-kniha Nejskrytější přání. Očekávaná novinka od Mystery Pressu, která na mě trpělivě čeká ve čtečce. Nakladatelství se s reklamou nedrželo zpátky, takže jsem napjatá, zda kniha bude taková, jak ji prezentují.

A to je za tento opožděný říjnový book haul vše.
Na konto mi přibylo devět knih a jedna e-kniha. Z toho šest jsem už přečtla. Považujme to vzhledem k novému režimu za úspěch.

Jaké knížky jste si v říjnu pořídili vy? Chystáte se číst některou z mých novinek? 

Číst dále

Book haul za září 2017

Září pro mě mělo být zlomové. A jistým způsobem bylo, ale ne že bych to nějak fyzicky pocítila. Na moje bedra se nesesypala hora zodpovědnosti ani starostí. Jo, je mi teď pětadvacet a mám první dospěláckou opravdovou práci na plný úvazek. Ale necítím se jinak. Jsem pořád to stejné tele, co si pořizuje víc knížek, než dokáže přečíst.
Je to tak. Ta hora co vidíte jsou přírůstky za září. Zešílím. Naštěstí to mám do práce dost daleko, takže mi cestování dává možnost hodně číst.

O novinkách z Domina jsem věděla docela hodně dopředu a těšila jsem se na ně jako malá holka. Manželský pakt vypadal prostě luxusně a tam nebylo o čem přemýšlet, musela jsem ho mít. Novomanželé, záhadný spolek lidí, kteří si vzali do hlavy chránit instituci manželství zuby nehty? Pakt, který se tváří jako nejsvatější organizace, ale není z něj cesty ven? Dejte to sem! Ukázalo se, že je ta kniha přesně tak skvělá, jak jsem očekávala. Recenze se během několika dní objeví online.
Řízením osudu se ke mně dostala druhá kopie Maminčina mazánka a vy o tuhle pecku už brzy budete moci soutěžit na instagramu! Těšte se! Sama jsem knížku už četla a byla jsem hodně příjemně překvapená. Dost mě to bavilo a hodně mě u čtení mrazilo.
Lisa Jackson je taková sázka na jistotu. Zatím jsem nečetla, ale očekávání mám veliká.

Knížky z rámečků v metru jsou vždy v blogosféře pod drobnohledem těch nejpřísnějších, ale tentokrát musím říct, že  marketing nepřeceňuje kvalitu knihy. Ta přede mnou je napínavá jak kšandy, mrazivá a šílená, jak nějaká zvrácená reality show. Číst jsem začala včera před spaním a ještě dnes ji určitě zdolám. Nemůžu se odtrhnout a nejradši bych jen četla a četla.
Machinace bude po delší době zase sci-fi oživením mého poměrně stereotypního čtecího programu. Dívka, která zemře, ale narodí se jako klon, přímo do apokalyptického povstání strojů. To chcete si myslím.
Ačkoli mě předchozí kniha Helle Helle Jestli chceš velice zklamala, Tohle jsem měla napsat v přítomném čase mě dost zaujalo a co jsem zatím viděla ohlasy, tak ji lidi dost chválí. Dávám velkou naději tomu, že se mi tentokrát sympatická autorka trefí do noty o něco lépe.

S Pláčem se mi povedlo dobré faux pas, o kterém se radši nebudu šířit, protože bych si připadala jako ještě větší debil, než fakt jsem (hádám, že mě navenek nová práce a nový režim neovlivnily, ale s mojí zapomnětlivou palicí si to pohrálo pěkně). Každopádně se na knihu šíleně těším. Autorčina kniha Virál mě dost bavila, takže si myslím, že Pláč může být jen lepší!
Moje sestra žije na krbové římse vypadá jako roztomilá jednohubka (má z boku na stránkách ťapičky!). Kečupová mračna mě příliš nezaujala, dokonce jsem je zrovna před pár týdny poslala dál, ale autorka má stále šanci se vykoupit.
A neknižním doplňkem mé sbírky je motivační diář z dílny Lucky a Nicole z A Cup of Style, které mám moc ráda a ráda je sleduju. Holky spolu mají podobný vztah jako mám já s vlastní ségrou, mají to v hlavě srovnané a prostě jim to všechno klape. Diář vymazlily nádherně a já se těším na leden, abych ho mohla začít používat. Pro chronického zapomnětlivce a chorobného plánovače jako jsem já je diář naprosto nezbytným doplňkem!

Kniha Doupě mě zaujala díky Káje z blogu a instagramu Penny and books, která o ní mluvila na Radši srazu pořádaném Míšou z Radši knihu. Hostu a jejich vkusu hodně věřím a tak si myslím, že mě nezklame.
Po knize Manžela jsem nezabila koukám už dlouho nejen proto, že je to Odeonka, které maniakálně sbírám. Teď, když autorovi vyšla druhá kniha Kuchař, chmaták a realitní magnát se mi to zdálo jako perfektní příležitost objednat si obě najednou. Do konce roku plánuju alespoň jednu z nich určitě přečíst!

Kromě papírových knih jsem získala i pár e-knih. Hadohlavce od Petera Maye a Nerozlučný pár od Jamese Pattersona. Ani jednu jsem ještě nečetla, ale věřím, že mě budou bavit.

Do knihovničky mi tedy přibylo celkem 11 knih a dvě e-knihy. Tři z nich jsem už četla a ostatní skoro stoprocentně zvládnu během října.

Jaké knihy začátek školního roku přihrál do cesty vám? Četli jste některou z výše zmíněných? Co plánujete kupovat teď na podzim, když ediční plány praskají ve švech?

Číst dále

Book haul za červenec a srpen 2017

Léto je pro nakladatele obvykle takovou "okurkovou sezónou". Moc toho nevychází, čtenáři konečně dostávají šanci dohnat resty ze zbytku roku, aniž by se stresovali hordou novinek, která jim utíká mezi prsty a všichni svorně nabírají síly na šrumec, který se obvykle strhne na podzim a před Vánoci. Jak je tedy možné, že se mi doma opět podařilo nakupit takovou hromadu nových knížek? Co vám budu povídat. Je to nemoc. Sešlo se toho víc, některé knihy jsem dostala díky spolupracím, některé se ke mně přesunuly z mamčina vlastnictví a některé jsem si i koupila, protože zatracené slevy a provokativní kamarádky, které si pořád něco kupují! Kromě fyzické knihovničky se mi utěšeně rozrůstá i ta elektronická. Jestli dobře počítám, prázdniny mě obohatily o 17 knih a 8 e-booků.

Jelikož miluji knihy S.J. Bolton, Volavku jsem zkrátka musela mít. série s Lacey Flint je skvělá. Mám ji komplet přečtenou (recenze na Už mě vidíš?, Tak to je, tak to bude zde, jak jsem právě zjistila, recenzi na Volavku jsem nedopsala, tak jsem na sebe zvědavá, jestli to někdy napravím) a držím si palce, aby Domino nemuselo vydávání knih této autorky zrušit.
Kavárna na pláži je jedna z knih, která se od mamky přesunula ke mně. Bude to dobrý rok od Lucy Diamond se mi moc líbilo, byla to taková ta správná ženská oddychovka, tak si někdy v zápalu touhy po nenáročném čtení ráda odpočinu i u Kavárny na pláži.
Zmizelý je další pecka od Domina, která mi vyrazila dech. Skvělý thriller zabývající se vinou, výčitkami svědomí, tajemstvími v rodině a důležitostí naděje jsem přečetla jedním dechem a můžu vřele doporučit.

Třetí díl série s Kim Stone s názvem Tichá modlitba jsem pochopitelně nemohla vynechat. S Kim jsme si k sobě musely chvíli hledat cestu, ale za ty tři díly se mi dostala pod kůži a já jí v jejím nezlomném a paličatém úsilí hrozně fandím.
Slyším tě všude je neskutečně užvaněná kniha s obrovsky nadějným potenciálem. Hlavní hrdinka je "na přes držku", ale námět je skvělý a má nápad. Zkraťte rozsah na polovinu a máte perfektní letní čtení.
Novinka Maminčin mazánek se mi sotva dostala do ruky, takže o ní ještě nedokážu říct nic jiného, než že má krásnou obálku, která mě donutila mít o knihu zájem a anotace zní taky lákavě, prostě přesně podle mého gusta. Snad bude i obsah stát za to.

Co by můj syn měl vědět o světě je útlá sbírka rad a vyznání, která nejspíš neunikla pozornosti žádného Backmanova fanouška. Je to kratičká knížečka plná koncentrované lásky a radosti a jediná příručka, kterou čerstvý rodič potřebuje.
Chris Carter mě zaujal jedinou knihou, kterou jsem od něj zatím měla tu čest číst. Co čert nechtěl, byl to poslední vydaný díl série, nicméně to mi vůbec nevadí, protože na rozdíl od zbytku fanoušků, kteří si teď zoufají, já mám před sebou všechny předchozí díly. Teď už tedy hodlám začít od začátku a v Levných knihách jsem pořídila Dvojitý kříž.
Dobré duše jsou první detektivkou Ireny Obermannové, které se dostalo poměrně dost pozornosti v médiích. Za mě to byl spíš naprostý průměr a znovu si ji už asi nepřečtu.

Kdo by nemiloval tuhle pestrobarevnou a peckami nabitou edici Světová knihovna Odeon. Já jsem si za poslední měsíce vypěstovala slušnou závislost na jejich nakupování a poměr přečtených a vlastněných se nebezpečně posouvá ve prospěch těch, které na svou chvíli stále čekají. Ale nevadí. Skvělých příběhů není nikdy dost a poslední dobou mě často přepadne touha přečíst si něco závažnějšího a hlubšího.
Hrad a Doplavat domů mě zaujaly svou anotací. Enjoy sleduju už snad půl roku, kdy jsem tak padesátkrát změnila názor na to, jestli ji chci, nebo nechci číst, Zabila jsem naše kočky, drahá se mi líbí podle názvu a Chtělo by to nový jména je jediná, kterou jsem stihla přečíst a kterou jsem si dokonale zamilovala. Je to knížka o pocitech vykořeněnosti emigrantů a neschopnosti někam patřit, smutku a stesku po domově a faktu, že doma už vlastně nejsou nikde. Neuvěřitelně silný příběh, který je aktuální v každé době.

Maminka neříká pravdu je pro mě velká neznámá. Autora předchází poměrně dobrá pověst a já jsem zvědavá, co skrývá tahle bichle. Vím zatím jen to, že mamka nadšená nebyla, takže asi chápete, že se do ní tolik nehrnu.
Poslední hra je novinka, která mi taky přišla teprve pár dní zpět a je o muž, kterého z úmyslu spáchat sebevraždu vyruší záhadná událost. No těším se. Co vám budu povídat!
Boží oko je pak thriller zabývající se problematikou sledování veřejnosti a je založená na skutečných událostech. Myslím, že bude příjemným okořeněním mého jinak poměrně úzce zaměřeného záběru spočívajícího takřka výhradně ve fikci.

Mé jméno je nikdo mě nostalgicky navrátilo do mých mladších let, kdy jsem špionážní s dětskými agenty knížky přímo hltala. Jaké pak bylo moje rozčarování, když jsem zjistila, že toto je jediný díl série, který zatím vyšel i v originále. Nevím, jak to do vydání dalšího vydržím.
Není cesty zpět pro mě byla první kniha Tima Weavera. Mohu potvrdit, že si své úspěchy mezi čtenáři zaslouží a nepotrvá dlouho, než si objednám další detektivku z jeho pera.
Rudý úsvit právě čtu a zatím jsem z něj trochu rozpačitá. Pravděpodobně jsem si tím potvrdila, že jde klasické YA už opravdu trochu mimo mě.
O prázdninách bylo spousta akcí a slev a mimo jiné se vyznamenaly i palmknihy a ereading, kde jsem buď zadarmo, nebo za 20 korun pořídila Pod vlivem Jupitera, První konec a Zloději luridia. Kdy se k nim dostanu, to už je věc jiná.
Po Dřív než ji najde pokukuji od vydání a zdá se, že se názor většiny na tuto knihu mění ze dne na den. Těším se, až si udělám obrázek sama.
Černé lži pak byly jedním z mých největších letošních překvapení. Je to knížka, ve které je mnohem víc, než by se na první pohled zdálo. Udělá radost všem milovníkům thrillerů, kteří se nečervenají při explicitně sexuálních scénách a přitom touží po trochu originální zápletce.

A to je ode mě za poslední dva měsíce vše. Z celkového počtu 25 přírůstků jsem jich přečetla 11 s tím, že většinu těch dalších jsem přivítala ve svém domově teprve před pár dny. Mimo to jsem četla i nějaké starší restíky, takže jsem se sebou spokojená.

Co jste si během léta pořídili vy? Znáte některou z výše uvedených knih a co si o nich myslíte? Plánujete některou z nich číst?

Číst dále

Book haul za červen 2017

A je to tu. Další vytahování se, další chlubení se, další haul. Poslední měsíce byly náročnější a za náročné okamžiky je samozřejmě třeba se odměňovat. Navíc nakladatelé před létem dohání co se dá a vydávají samé pecky, aby nás zásobili na prázdniny a dovolené. A tak i mně přibyla slušná hromádka novinek. Červen mou knihovničku obohatil o deset papírových knih a jednu e-knihu. 
Před pár dny jsem si pro zajímavost sepsala statistiku, kolik nových knih mi zatím přibylo za rok 2017, kolik z nich jsem přečetla a červen z tohoto průzkumu hned po šíleném měsíci Světa knihy vyšel nejhůř. To však nijak nezmenšuje moji radost z nových přírůstků a nyní, když mám své resty hozené na papíře, věřím, že s nimi během léta, kdy tolik novinek nevychází, pořádně pohnu.

Jako první musíme samozřejmě omrknout odměny, které jsem si pořídila za státnice. Ne že bych thrillerů neměla dost, ale Dívky z trajektu jsem si nechtěla nechat ujít. Tajemství skrývající se v kufru sériového vraha, dvě ztracené holčičky z dětského domova a nikdy nevyřešený zločin - say no more. Byla jsem ztracená.
Jelikož Dívka ve vlaku se mi moc líbila, ačkoli měla hlavní hrdinku, kterou bych nejradši propleskla, Do vody s krásnou obálkou jsem v knihkupectví taky nechat nemohla. No podívejte se na ni!
Malý život jsem se chvíli snažila ignorovat, protože mě rozčílilo, že je ve větším formátu, než je většina Odeonek a i když ty důvody chápu, bála jsem se, že tu knihu budu chtít, jakmile si přečtu anotaci a ona bude mezi mojí odeonskou sbírkou vyčnívat. Nicméně jsem měla cestu do Neoluxoru na autogramiádu Radky Třeštíkové, jen jsem do knížky nakoukla a už jsem ji měla v tašce (samozřejmě i s účtenkou). Padne brzy, protože jsem rozečetla prvních pár stránek a hrozně mě to bavilo.

Vydávání knih Sharon J. Bolton je u nás v ohrožení. Nakladatelství Domino samotné má autorku ve velké oblibě, ale prodeje neustále klesají a já nemůžu pochopit proč. Autorka má neuvěřitelný talent, skvělé zápletky, dokonalá rozuzlení, perfektně zvládnutou logiku a parádní a čtivý styl. Píše jedny z nejlepších detektivek, jaké znám a já ji prostě můžu. Má ji rád, nemá ji rád se obzvlášť povedlo a i přes štědrý příděl stránek (něco přes 600) jsem ji bez potíží přečetla za den. Nemohla jsem se odtrhnout, nemohla jsem přestat, bylo to nejlepší. Moje první letošní 100 % knížka.
Za zavřenými dveřmi je pak zdařilý thriller, z jehož reálnosti taky pěkně mrazí. Téma domácího násilí, psychického týrání, vydírání a přetvářky zkrátka táhne a nepřestane bavit.

Svou troškou do českého rybníčku i tentokrát přispěl Slovart a vydal další knížku Miroslavy Varáčkové. Hlavně to nikomu neříkej je příběh o šikaně, stigmatu z minulosti, přivlastňování a tanci a je jednoznačně určen mladším čtenářům. Já sama jsem si při čtení připomněla léta s Lenkou Laczovou. Varáčková klade důraz jak na osvětovou, tak milostnou linku a daří se jí to propojit přímo skvěle.
Produkce nakladatelství Mystery press je mi šíleně symaptická, ale až nyní se mi konečně dostal do rukou jeden z jejich titulů. Nebudete se bát ničeho zlého se svým tajemným námětem vypadá více než dobře a já bych potřebovala, aby měl den 48 hodin a já stíhala číst všechno naráz. Protože tohle chci číst taky okamžitě a střelhbitě.
Šílená má být kombinací mrazivého thrilleru na rozpálené Sicílii s lehce erotickým nádechem. Sestry, dvojčata, každá úplně jiná, ale nyní je něco spojuje. Plán.

Chris Carter je všemi opěvovaný a navíc vychází u nakladatelství BB art, což je pro mě zárukou kvality co se sérií týče. Hovor se smrtí je jeho nejnovější knihou a já si ho okamžitě zamilovala. Hlavním tématem je hledání budoucích obětí vraždy na sociálních sítích. Populární a zatím neotřepané.
Osm je novinkou Radky Třeštíkové. Po předchozích knihách autorka lehce a spíše symbolicky vykročila ze své komfortní zóny a zasadila příběh do detektivního rámce, ale přesto ústředním motivem zůstávají vztahy. Osm pro mě stojí o příčku výše, než Bábovky.

No a nakonec e-kniha. Jak už jsem zmiňovala výše, S.J. Bolton si mě omotala kolem prstu a já do konce roku hodlám pokořit všechny její knihy, které u nás vyšly. Byla bych opravdu zklamaná, kdyby její další díla u nás nedostala šanci. Pokud máte rádi dobře zpracované a promyšlené detektivky, omrkněte jí. Stojí to za to. Věřte mi. Už mě vidíš? je naprostá pecka!

A to je prosím za červen vše. Z jedenácti nových titulů mám pět přečtených a jeden právě čtu. Ačkoli červen hned po květnu dopadl nejzoufaleji co se poměru přečtených a pořízených knih týče, pořád to skóre považuji za poměrně dobré. A teď si jdu číst, ať s tím ještě pohnu.

Četli jste některou z výše uvedených knih? Máte v plánu si některou z nich pořídit? A co přibylo v knihovničce vám? Daří se vám držet čtecí krok s nakupovacím? 

Číst dále