Book haul za únor 2019

Skromná hromádka, říkáte si? Co by taky ne, je za nejkratší měsíc v roce. Ale i tak jsem na sebe hrdá z hlediska počtu přírůstků. Co už je horší je moje čtecí morálka. Nevím, čím to je, ale únor pro mě byl co se týče čtení velká slabota. Možná jsem neměla úplně nejšťastnější ruku při výběru knížek ke čtení a tyto slabé čtenářské zážitky mi pomalu ale jistě nejspíš zavařily na lehký čtecí blok, který tak nějak trvá. Znáte ten pocit, kdy přijdete domů a poslední co byste měli chuť dělat je číst něco, co vás tak úplně nebaví? Tak to se mi v únoru dělo často. Je fakt, že jsem měla i poměrně nabitý program a tak zkrátka nebylo tolik času, kolik bych chtěla, přesto, kdybych četla něco jiného, jistě bych si ten chybějící čas mezi vší tou prokrastinací našla. Klíčem je chtít, ale mně se prostě nechtělo. I proto bohužel z této hromádky nemám ani jednu knížku přečtenou. Celkem mi tedy za únor přibylo sedm kousků. Na všechny se hodně těším. Teď jen doufat, že mě některá z nich vysvobodí z krize. Co myslíte, která má potenciál to dokázat?

Bude to jeden z recenzních výtisků od Knihcentra? Všechny krásné lži jsem netrpělivě vyhlížela ještě  před vydáním. Poslední česky vydaná kniha Petera Swansona Na zabití mě hodně moc bavila (jako audiokniha) a já se autorova černého humoru nemohla nabažit. Proto jsem byla nadšená, když se Bookmedia rozhodla vydat jednu z jeho dalších knih a právě na ni se plánuji nejspíš vrhnout, jen co dopíšu tenhle článek.
Náš manžel je jeden z těch psychothrillerů, které vzbudily poněkud větší všeobecnou pozornost. Reakce jsou spíš smíšené, než vyloženě nadšené, ale já se nemůžu dočkat, až se sama přesvědčím, jestli na novince Náš manžel něco je, nebo je to zase jen jedna velká marketingová bublina.

 V úterý 26.2. přijela do Prahy francouzská spisovatelka Delphine de Vigan (vyslovte si to v hlavě s dokonalým francouzským přízvukem!) a já jsem proto neodolala a pořídila jsem si Ani později, ani jinde. Nakladatelství Odeon tuto knihu vydalo již podruhé, s trochu odlišnou obálkou a právě včas pro její návštěvu Prahy. Protože Podle skutečného příběhu patří k mým vůbec nejoblíbenějším knihám, v Ani později, ani jinde vkládám velké naděje. A budu doufat, že budou znovu vydány i její další knížky a že informace, že se jedná o práva na tu nejnovější nebyla lichá.
Absolutní miláček je svým destruktivním dopadem na čtenáře přirovnáván k Malému životu. Máme údajně očekávat opravdu drsné scény, které berou dech a nakopou zadek i těm nejdrsnějším knihám, co jsme kdy četli. No nemůžu říct, že by mě tato informace trochu masochisticky nepřiváděla k extatickému nadšení.

Poslední trojice přírůstků náleží naší milé současné české próze. Vězněnou jsem nahonem kupovala ještě před Book clubem ke Klubu vrahů s Pavlem Renčínem, ale nakonec mi moje čtenářské tempo nedovolilo stihnout Vězněnou ještě před setkáním s autorem. Navíc možná bude lepší, když budu mít mezi jeho knihami lehký odstup. Tak snad někdy.
Nulorožce jsem samozřejmě pořídila kvůli březnovému Bookscalling Book clubu. Číst jej hodlám opět těsně před samotným setkáním, abych všechny detaily měla v co nejčerstvější paměti.
Sentimentální román, respektive cokoli od Biancy Bellové už jsem plánovala pořizovat dlouho a když jsem kamarádkám položila obligátní otázku Jezero nebo Sentimentální román, odpověď zněla jasně. A tak ho mám doma a on smutně strádá v připravené hromádce k přečtení, stejně jako všichni jeho únoroví kolegové.

Co jste si v únoru 2019 pořídili ke čtení vy? Četli jste některou ze zmiňovaných knížek? Doporučíte mi, co mě zaručeně vytáhne z mého čtecího útlumu?