Na odvrácené straně - Anthony O'Neill

Na odvrácené straně Měsíce, kterou ze Země nikdy neuvidíte, sídlí město Sín. Město hříchu, založené původně jako trestanecká kolonie, do níž lze odklidit nejhorší z nejhorších zločinců, kteří si zde mohou svůj trest stranou od lidí a navíc udělat službu vědě. Výměnou za relativní luxus a pohodlí v soukromém vězení, kde si oproti tomu, co by je čekalo na zemi, žijí jako v bavlnce, mají za úkol pouze zaznamenávat, co provedou životní podmínky na odvrácené straně s jejich zdravotním stavem. Na zločin a kriminalitu se tu nahlíží trochu jinak, než na Zemi, ale to má v úmyslu změnit poručík Damien Zackon, polda se smyslem pro integritu, spravedlnost a bojovník za pravdu. I jako zelenáč v novém týmu, dostane na starosti vedení vyšetřování brutálního atentátu, i množících se záhadných úmrtí. Jenže na odvrácené straně chodí věci trochu jinak a laxnost kolegů mu v jeho snažení příliš nepomáhá. Spíš naopak. Do čeho se to jen zapletl, když se rozhodl jako podezřelé vyšetřovat i zakladatele Sínu a jeho ambiciózní a nebezpečnou dceru?

Damien Zackon je na odvrácenou stranu Měsíce odklizen v rámci programu na ochranu svědků. Na Zemi pro něj začala být trochu horká půda a vysoce postaveným osobnostem Sínu se právě hodilo do krámu, že by nadaný polda mohl trochu oživit místní policejní sbor. Zackon se stále snaží pochopit, jak přesně funguje právo na místě, kde je trestanců několikanásobně více, než počestných obyvatel, zatímco se měsíční krajinou prohání vraždící android, jehož jediným cílem je dojít do Města hříchu, dobýt jej a stát se jeho vládcem.

Na odvrácené straně láká všechny fanoušky noirových příběhů, filmů Quentina Tarantina i humorného románu Marťan. Autor si nikterak nebere servítky, masakr střídá masakr a s jazykovou cenzurou si O’Neill hlavu neláme už vůbec. Největším tahounem příběhu je rozhodně vraždící android, hláškující na každém kroku a přitažlivě neznámé a temně tajemné prostředí odvrácené strany. Těšíte se na detektivku v neotřelém vesmírném prostředí? Dostanete ji. Očekáváte román, kde vás rozesměje každá druhá stránka svým bizarním humorem? Tím Na odvrácené straně skutečně je. Hledáte nečekaně eskalující sci-fi nářez, kde se nikdo s ničím nepáře? Tak proč ještě nečtete?

Anthony O’Neill si ve své knize se čtenářem vyloženě hraje. Jakmile se naladíte na jeho vlnu, rychle pochopíte, kam tohle bude směřovat a už zbývá se jen pohodlně usadit a nechat se unášet do míst, ze kterých není návratu. Na odvrácené straně není nic pro citlivky, puritány a škarohlídy, kteří hledí jen na to, jestli má kniha uměleckou hodnotu, či přináší poučení nebo poselství, případně jestli je dostatečně věrná současným trendům. Je to zkrátka o městě hříchu, čili nemůžeme všude čekat duhy, jednorožce a cukrovou vatu, ale spíš utrhané končetiny, fleky od krve, lačnění po moci a slávě a všudypřítomný měsíční prach, který vám pomalu ale jistě zanáší každou dutinku a jakmile vám zaplní plíce, je s vámi amen.

Měsíc, jak ho líčí Anthony O’Neill je skutečně nehostinným místem k životu a je vhodný rovnou měrou pro největší spodinu společnosti a adrenalinové nadšence, kteří chtějí jednou v životě prožít něco, na co až do smrti nezapomenou. Jakkoli ta smrt může nastat brzy. Kniha je brutální, vulgární, svébytná a neprvoplánová. Nesnaží se zalíbit a vlísat do přízně konvenčnímu čtenáři. Musíte ji prostě brát takovou, jaká je a buď vám vezme vítr z plachet svou originalitou, nebo vám bude naprosto lhostejná.

Na odvrácené straně si nehraje na vysokou literaturu a pravděpodobně se zalíbí poměrně úzké sortě čtenářů. Musí se vám trefit do nálady a nesmíte ji brát moc vážně. Za příjemný čtenářský zážitek se zasloužil i Jan Kalandra, kterému se povedlo bravurně převést některé z nejsrandovnějších a zdánlivě nepřeložitelných vtípků a hlášek do češtiny. Kolikrát se u knihy nahlas zasmějete, můžete porovnávat snad jedině s počtem vašich údivů nad tím, kam až se autor nebál zajít a vaším tiše zamumlaným „a do **** (doplňte sami svoje oblíbené sprosté slovo). Na odvrácené straně má potenciál ve všech žánrech, do kterých zasahuje. K dokonalosti knize sice pár chloupků chybí, jelikož po nadupané první třetině kniha přichází o zběsilé tempo, kterým měla, co se hodnocení týče našlápnuto hodně vysoko. Rozpačitý prostředek už nedokázal vyvážit ani netypický a nečekaný závěr, kde autorovo nadšení, které jako by se na chvíli vytratilo, zase začínáte poznávat. Láká-li vás nekorektní humor, nesmyslná brutalita či samotný fakt, že se v knize vyskytuje android, kterému přeskočilo a vraždí na potkání, pusťte se do toho. Přesně pro vás je totiž kniha patrně určená.

70 %

Tak co, máte chuť poznat Odvrácenou stranu?

Knížku mi jako vždy ochotně poskytly skvělé holky z e-shopu megaknihy.cz, za což jim patří dík!

Číst dále

Artemis - Andy Weir

Artemis je město na Měsíci, kam se nyní bohatí pozemšťané vydávají na vzrušující luxusní dovolené. Artemida má ale i stálé obyvatele. Tou je třeba Jazz Bašarová, kurýrka, která doručuje balíčky a příležitostně taky pašuje kontraband pro ty, kteří si to mohou dovolit. Máte chuť na doutník, ale žijete v Artemidě, kde je cokoli hořlavého protizákonné? Zavoláte Jazz a ona vám je sežene. I přesto, že má svou práci a melouchy v podobě nelegálního zboží, vydělá si sotva na to nejubožejší bydlení a nejlevnější dostupné jídlo. A pak dostane nabídku, která se neodmítá. Částka, která by jí díky tomu měla přistát na účtu, okamžitě přehluší varovné signály nebezpečí, které jí bude při plnění úkolu neustále hrozit.

Jazz Bašarová se přestěhovala na Měsíc, když byla ještě malé dítě. Vyrostla po boku svého otce, naučila se svářečskému řemeslu, ale pak svůj život zasvětila doručování balíčků, místo, aby převzala otcovu živnost, v níž byla skoro tak výjimečná, jako on sám. I když si zavařila na pořádný průšvih, pořád má ve svém životě lidi, na které se může spolehnout. Ale teprve v momentě, kdy je všechny zatáhne do svého nedomyšleného plánu, si uvědomí, jak moc jí na nich všech záleží.

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.

Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Knižní klub.

Číst dále

Génius: Hra - Leopoldo Gout

Osmnáctiletý vizionář Kiran Boswas pozval dvě stovky mladých nadaných géniů, aby hráli jeho Hru. Ta má vítězi nabídnout odměnu, která se neodmítá. Výherce si bude moci kdekoli na světě zřídit laboratoř se vším, o čem by se mladému vědci jinak ani nesnilo. Na Hru se do Bostonu sjíždějí mozky ze všech koutů světa, včetně nejchudších géniú samouků. Ve Hře dostane šanci každý, kdo si ji zaslouží díky svým schopnostem, nikoli společenskému postavení. Ale je všechno tak docela košer?

Jedním z pozvaných účastníků je Tunde, čtrnáctiletý technologický génius z Nigérie, schopný ze šrotu postavit téměř jakýkoli fungující stroj nebo přístroj. Bohužel na sebe svými schopnosti upozornil nejen pořadatele Hry, ale také diktátorského generála. Ten se rozhodl Tundeho talent využít ke svému neetickému cíli a vydírá jej ohrožením rodné vesnice a nejbližší rodiny. Dále je tu Rex, šestnáctiletý geniální programátor a hacker z rodiny ilegálních přistěhovalců, jež má svůj soukromý cíl. Více než cokoli jiného si přeje nalézt svého pohřešovaného bratra a účast ve Hře by mu v tom mohla pomoci. A v neposlední řadě Barevná vlčice, čínská aktivistka a bloggerka, která úspěšně odhaluje korupci a podezřelé praktiky politiků a podnikatelů, čili je trnem v oku nejednoho vysoce postaveného člověka. Barevná vlčice zpočátku nemá v plánu se Hry účastnit, ale okolnosti se v průběhu rozhodování mění a víc, než na její anonymitě jí nyní záleží na pomoci nejbližším přátelům.

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.

Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Fragment.

Číst dále

Machinace - Hayley Stone

V jednom takovém boji umírá i velitelka Rhona Longová. Ona má však plán. Vrací se jako klon. Je téměř dokonalou kopií sama sebe, ale v jejích vzpomínkách zejí znepokojivé díry. Rhona musí okolí i sama sobě dokázat, že je stejná jako dřív. Musí porazit stroje a vrátit svět do stavu, kdy bylo ještě vše v tom nejlepším pořádku, ona stála spokojeně po boku svého přítele a planetu neterorizovaly inteligentní obří masy kovu.

Rhona Longová byla před svou smrtí symbolem a tváří odboje. Motivovala přeživší a byla proslulá svou odvahou. Měla milujícího přítele a chápavého nejlepšího kamaráda. Bojovala za svobodu a za své přesvědčení položila život.

Teď se vrací jako klon. Úplně stejná a přece jiná. Žije ve svém vlastním stínu. Přítel ji odmítá a její návrat k Rhoninu údivu nekvituje s očekávaným nadšením. Rhona nedokáže pochopit, proč tomu tak je. Trochu světla na situaci vrhne až její kamarád Samuel, zádumčivý vědátor se srdcem na dlani, který jí naopak byl vždy naprosto neochvějnou oporou.

Když do rukou popadnete Machinaci, očekáváte nervydrásající robokalypsu plnou akce a epických bitev. Místo toho je to crossover potácející se na hranici puberťácké dystopie a dívčím románkem na pozadí lákavého sci-fi pozlátka, které však není tak podstatné, jak by se slušelo. Hrdinové nejsou teenageři, ale dostává tu prostor i jistá forma milostného trojúhelníku a kniha je vůbec po většinu trvání spíš vztahovkou, zasazenou do apokalyptických kulis pro okrasu a odlišení od stovky podobných knih.

Samotné ústřední téma, kterým je vzpoura strojů, není vůbec vysvětleno a čtenář není ani minimálně uveden do situace. Neví se, proč se stroje vzbouřily, neví se, co jsou stroje zač, jestli je to banda splašených toustovačů a vysavačů, nebo jsou to Terminátoři, a jak a z jakého důvodu vůbec došlo k vynálezu podobných inteligentních robotů.

Příběh jednoduše pouze klouže po povrchu. Jedná se v podstatě o jednotlivé epizody odehrávající se ve světě řítícím se do záhuby lidským přičiněním, bez větších souvislostí, nápaditých důvodů a vysvětlení. Samotný svět je též popsán velmi vágně. Příběhu chybí kontinuita a nějaký sjednocující řád, který by zajistil plynulost příběhu. Postavy v podstatě nemají minulost, neznáte pořádně okolnosti toho, proč se všechny popisované hrůzy dějí a nemáte důvod postavám nějak zvlášť fandit v boji proti neporazitelným monstrům. Machinace zkrátka nepřináší nic nového a je to spíš taková začátečnická holčičí sci-fi pro nenáročné. Zapálení fanoušci žánru si knihu příliš neužijí a žádnou originalitu v ní neobjeví.

Rhona je jednou z těch hrdinek, ke kterým můžou mladší holky vzhlížet. Je neohrožená, ale dokáže uznat vlastní zranitelnost, je inteligentní, ale umíněná, citlivá i obětavá a cení si přátelství. Hodnoty má v hlavě parádně srovnané, ale některé promluvy jí prostě nebaštíte.

Autorka celkem umí psát. Mimo své lásky ke klasickému sci-fi, které zjemnila a zjednodušila, využívá v knize i své druhé domény a tou je němčina. Multikulturní složení hlavních hrdinů doplňuje německý sympaťák, který ve vypjatých chvílích přechází do rodného jazyka. Překlad pak mohou čtenáři pouze hádat díky vlastním znalostem, nebo z kontextu.

Machinace je na to, jak se tváří jako pořádná sci-fi nakládačka, nedostatečně akční a těžce nedotažená. Móresy hlavní hrdinky by se mohly měřit s reprodrozdem z Hunger games a v momentě, kdy milostné pletky převažují nad všudypřítomnou válkou mezi lidstvem a vraždícími stroji, zkrátka ztratíte důvěru v autorčiny záměry.

Obrovský potenciál byl bohužel promrhán, přitom by se dal snadno napravit několika stránkami o počátcích války, vysvětlením, co jsou stroje vlastně zač, kam se poděli všichni lidé, jestli je planeta absolutně zplundrována, nebo má ještě naději na záchranu.

Cílovou skupinou jsou určitě dívky, které mají ze sci-fi trochu strach a nechtějí se hned pouštět do osvědčených klasik. Knihu nelze zcela odsoudit, ale bohužel se ani nedá říct, že by byla nějak zvlášť zapamatovatelná. Autorce psaní jde, jen potřebuje vybalancovat pravou rovnováhu mezi žánry a naučit se dodat příběhu tu pravou plynulost, aby se četl sám, tak jak to u sci-fi šíleností máme rádi.

60 %

Recenze byla napsána pro web zeedee.com

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji albatrosmedia.cz

Číst dále

Rudý úsvit – Pierce Brown (Rudý úsvit #1)

Ve světě, kde vládnou Zlatí, stojí Rudí úplně vespodu hiearchie. Jejich posláním je dělat nekvalifikovanou práci, dolovat vzácné Helium-3 a terraformovat tak planetu pro další generace. To si tedy alespoň mají myslet. Helium-3 je ve skutečnosti využíváno jako palivo pro vesmírné lodě, aby si privilegovanější kasty mohly žít v blahobytu. Mars je totiž již několik stovek let osídlen a Rudí jsou pro Zlaté jen otroky, které je snadné obelhat a zneužít. Vzhledem ke krutostem a nespravedlnosti, které se Zlatí na Podbarvách dopouštějí se mezi Rudými rýsuje náznak vzpoury. Darrow patří mezi Rudé a nebýt jisté události, která se na jeho životě tragicky podepsala, nejspíš by nikdy nepomyslel na to, že by mohl sám něco změnit. Když se však ukáže, že planeta, která měla být díky úsilí Rudých obyvatelná až za několik let je již hojně osídlena lidmi, zatímco oni jen paběrkují, zažehne to v něm jiskru, která ho žene na jeho cestě k povstání, jaké barevná společnost ještě nezažila. Infiltruje se do Institutu, akademie pro nejvyšší kasty a započne s rozkladem společnosti přímo v jejím jádru.

Šestnáctiletý Darrow patří do nejnižší Rudé kasty. Má svou milovanou ženu, skvělou rodinu a práci, která je sice fyzicky náročná a pekelně nebezpečná, ale je v ní dobrý. Má pocit, že má poslání a je svým způsobem šťastný, i když se občas stane, že nemá co jíst. Připravuje přece planetu pro budoucí generace a třeba už jeho děti by se mohly mít lépe než on. Jeho žena Eo však není taková idealistka a začíná mít k fungování jejich života výhrady.

Rudý úsvit je na českém trhu poměrně opomíjená young adultovka na pomezí sci-fi a fantasy. Přitom má všechno potřebné, co taková úspěšná kniha pro mladé do vínku potřebuje. Má vlastní propracovaný svět a systém jeho fungování, pojednává o postapo společnosti, která se vyžívá ve zvrhlé formě reality show, obsahuje spoustu epických bitev a válčení, má originálního hrdinu, který se vymyká standardnímu pojetí revolucionáře a atmosféra něčeho nového je zdařile dokreslena využitím mytologie. Problematická je bohužel právě podobnost knihy s tolika dalšími. Možná potěší ty, kterým se stýská po Katniss, aréně a jejím luku a po dystopickém světě, který je rozdělen na třináct krajů podle toho, co lidé v dané oblasti mají za povolání. V Rudém úsvitu dostanete Darrowa s hákobřitem uvrhnutého do bitevního pole ve světě, kde jsou lidé rozděleni na kasty, podle svého živobytí. Adepti na Zlatisté primuse jsou rozděleni do kolejí podle svých předností a probouzí se u nich zvířecí zabijácké pudy. Jakmile se do knihy začtete, jistě sami odhalíte minimálně další čtyři tituly, které se vám povědomostí s právě prožívaným příběhem automaticky vkradou na mysl.

První polovina knihy se nese ve znamení seznamování se s pojmy, což je samozřejmost, se kterou se ve fantastickém světě počítá. Zákonitostí a pojmů je poměrně hodně a čtenáři chvíli trvá, než se s univerzem sžije. Tato část je sama o sobě skvělá a pokud by se kniha dál odvíjela nastíněným směrem, měla by velmi vysokou pravděpodobnost vysokého hodnocení. Druhá polovina je však v podstatě jen nekonečným soubojem o vlajku. Milovníkům epických bojových strategií, lstivých úskoků a krvelačných bitev se autor bohatě zavděčí. Ale ti, kteří hledají něco jiného, budou rozčarováni.

Nelítostní „bohové“ vystupující v postavení vedoucích kolejí, které proti sobě brojí v bitvě na život a na smrt jen dokreslují atmosféru vysoce důležité války. Ta je sice oficiálně pouze hrou, jakýmsi přijímacím rituálem, nicméně je brána smrtelně vážně. Nebojují v ní jen usmrkanci hrající si na dospěláky, ale pečlivě vybraná ambiciózní elita, která má jednou vládnout. Jsou to potomci důležitých rodin. Zlatistí mající mnohé mozkové implantáty, vyztužené kosti a celkově vylepšená těla. Pro účel budoucí životní role se však musí procvičit i mentální schopnosti a naučit se nelítostně zbavovat života ty, kteří se postaví ideálům a odváží se oponovat. Bojová řež často končí krvavě a zrada a podřezávání krků je na denním pořádku.

Milovníci bitev si přijdou na své, ale pro ostatní se kniha táhne jako samotné obléhání, dobývání hradů a kradení kojeních standart. Styl vyprávění Pierce Browna je velice zkratkovitý a často se přistihnete s pocitem, že vám muselo pár řádků nebo dokonce stránek uniknout.

I když se třeba nestanete fanoušky příběhu, přesto se v knize najde pár okamžiků, které vás zasáhnou a několik citátů stojících za zapamatování. Dá se snadno pochopit, co na tom čtenáři z celého světa vidí. Budování světa je (ač možná ne až tak nové) zvládnuté na jedničku, nechybí čtenářsky přitažlivá brutalita, horkokrevný hrdina ani jistá obdivuhodná věrnost postav vlastním hodnotám. Přesto se můžete knihou dokonale pronudit. Já jsem toho živoucím důkazem.

Někdy ani ta správná kombinace ingrediencí nevede ke kýženému výsledku. Nikdo se nedokáže zavděčit všem a já se svým vlažným postojem budu spíše v menšině, protože jinak si knihu oblíbí všichni milovníci militaristicky založených young adultovek do jednoho. Ti, kterým nevadí, že v knize poznají mnoho již přečtených příběhů a komu podobné světy chybí, budou nadšeni. Ti, kteří žijí ze zprostředkovaného vzrušení z bitvy, vůně krve obtisklá do stránek u nich vyvolává touhu číst dál a potrpí si na promyšlené strategie rozených vůdců se do knihy ponoří a proplují jejím obsahem, ani nebudou vědět jak. Ostatní by se měli raději uchýlit k příběhům, které nejsou tolik prodchnuté taktizováním a válečnými manévry, jinak budou po první stovce stránek litovat.

50 %

Knihu snadno pár kliknutími seženete zde.

Číst dále

Slyším tě všude - Connie Willis

Briddey Flanniganová a její přítel Trent se rozhodnou společně podstoupit EED, operaci, která jejich vztah má posunout na novou úroveň a umožnit jim doslova cítit emoce toho druhého. V Commspanu kde oba pracují se drby šíří rychlostí světla všichni jsou ze šťastného páru naprosto nadšení a prožívají to s nimi, protože jde ještě pořád o výsadu bohatých a prominentních. Briddey však ještě záležitost závažnou skoro jako zasnoubení nestihla oznámit své rodině, která má snad až příliš ochranitelské sklony. Jejich ignorance osobního prostoru a soukromí Briddey neustále pronásleduje a ona ví, že by jí EED nikdy neschválili. A nejsou jediní. Její kolega Schwartz, podivín pracující ve sklepní mrazivé laborce bez signálu se jí snaží EED všelijak rozmluvit. Proto se Briddey rozhodne podstoupit zákrok v režimu nejvyššího utajení. Když se probere z narkózy, zjistí, že ke spojení myslí došlo, ale trochu jinak, než zamýšlela. V tu chvíli se její život převrátí naruby a začne ubírat úplně jiným směrem, než očekávala ona, její rodina i celý Commspan.

Briddey ulovila nejlepší partii Commspanu. Je krásná a v životě se jí daří. Její sestry Mary Clare a Kathleen jí sice v jednom kuse přivádějí k šílenství a teta Oona se jí neustále snaží dohodit nějakého spořádaného irského mladíka (čtěte starého mládence a plešatějícího mamánka, místo pohledného, ale zoufale neirského Trenta). V podstatě si na svůj život však nemůže stěžovat. Chybí jí snad jedině soukromí. Nemůže se dočkat, až se odstěhuje k Trentovi a sestry nebudou mít možnost se k ní do bytu pozvat kdykoli se jim zachce a zatěžovat jí svými malichernými problémy. Nyní to ale vypadá, že dobrovolně podstupuje zákrok, který jí připraví o poslední kousek svobody, který si doteď uchovávala ve své vlastní hlavě. Tak to alespoň vidí Schwartz, vysoce inteligentní vývojář a podivín, který pro Commspan vytváří aplikace, jež dělají jejich produkty tak výjimečnými. Ten ji opakovaně před EED varuje. Briddey však nikdy nevynikala v respektování autorit a život ji naučil dělat vše podle své paličaté hlavy. To se jí však tentokrát pekelně vymstí.

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.

Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Metafora.

Číst dále