Záleskautky 1 – Střez se svaté kočičky – Stevenson, Ellis, Watters, Allen & Záleskautky 2 – Kámošky až za hrob – Stevenson, Ellis, Watters, Allen & Záleskautky 3 – Plán za všechny prachy – Stevenson, Watters, Nowak, Laiho

Záleskautky 1 – Střez se svaté kočičky – Stevenson, Ellis, Watters, Allen

Ripley, April, Jo, Mal a Molly tráví léto na dívčím skautském táboře. Příběh začíná vyprávěním strašidelných historek, to není pro tábor zas až tak neobvyklé. Ale ne na každém táboře se vymyšlené historky s nadpřirozenými bytostmi promění ve skutečnost. Holky mají naštěstí pro strach uděláno a do všeho se vrhají po hlavě. Jedna za druhou by daly ruku do ohně a nejdůležitější věcí v jejich životě jsou přátelství, dobrodružství a spousta vylomenin.

Záleskautky jsou často přirovnávány k Rychlým šípům 21. století, což jim dle mého názoru poměrně škodí, neboť je to velice zavádějící. Ano, je tu parta přátel, které jsou náhodou skautkami. Ale tady veškerá podobnost končí. Kdokoli do čtení Záleskautek půjde s představou Foglarovského komiksu, bude pravděpodobně v šoku a v důsledku se možná nevyhne zklamání.

Záleskautky jsou plné nadpřirozena, které bude zpočátku možná působit až rušivě. Budete mít pocit, že tam jaksi nezapadá a že se autorky snad snažily vložit do jednoho příběhu až příliš mnoho. Ale po čase si to sedne a vy si k naší pětici najdete cestu.

Každá kapitola začíná úryvkem ze Záleskautské příručky. Tak je vždy z nějakého záhadného důvodu useknutá v polovině věty na konci stránky a plynule pokračuje samotným komiksem, bez jakékoli zjevné návaznosti. Má být jakýmsi uvedením do kapitoly, nicméně ta neúplnost může (jedince s obsedantně kompulzivní poruchou) poměrně rušit.

Ilustrace panelů možná na první pohled neohromí, ale stejně jako na ztřeštěný příběh si na ni zvyknete. Na konci sešitu však najdete třešničku na dortu, kterou je galerie alternativních obálek, kde možná najdete styl, který byste si bývali přáli pro celý komiks. Každá má něco do sebe.

Sešit Střez se svaté kočičky združuje první čtyři kapitoly Záleskautek a vy budete rádi, že je máte všechny pohromadě. Jak už bylo zmíněno, k Záleskautkám totiž přilnete postupně. Pomalu, ale jistě. Chápu, o co se autorkám jedná, co má být poselstvím těchto komiksů. Za mě si to však zaslouží trochu sjednotit a rozpracovat jeden z motivů pořádně spíše, než fušovat do tolika různých odvětví.

60 % 

Záleskautky 2 – Kámošky až za hrob – Stevenson, Ellis, Watters, Allen
Ve druhém sešitě obsahujícím další čtyři kapitoly se Ripley, Molly, April, Mal a Jen setkávají opět s celou řadou příšer, ale nezapomínají ani na lovení bobříků. Do příběhu však vstupuje i mytologie a queer tématika. Pořád je zde výrazná propagace girl power a friendship power a ilustrace se zase posouvají trochu jinam, než byly. Kreslířský styl se mění, což někteří čtenáři jistě přijmou s povděkem.

Nedokončené kapitoly z příručky zůstávají, stejně jako opět krásná galerie obálek. Nakladatelství Paseka si jistě vyhrálo i s překladem, který je ve své praštěnosti, ztřeštěnosti a nepřiměřenosti fenomenální. Unikátní výrazy a hlášky Záleskautek vám vyloudí úsměv na tváří a ač vám z počátku nepůjdou přes rty, časem vám přirostou k srdci, stejně jako Záleskautky samotné.

Se Záleskautkami jsem jak na houpačce. Vždycky si na sebe s holkama musíme trochu zvyknout, ale po dočtení poslední kapitoly zjišťuji, že potřebuji další sešit a to nejlépe okamžitě. Něco na těch pestrobarevných panelech vás zkrátka k sobě přitahuje a vábí, a i když vám třeba vše nesedne úplně stoprocentně, prostě to funguje.

70 % 

Záleskautky 3 – Plán za všechny prachy – Stevenson, Watters, Nowak, Laiho
Poslední čtyři dosud česky vydané kapitoly jsou sesbírané ve třetím sešitu s podtitulem Plán za všechny prachy. Tentokrát se naše pětice hlavních hrdinek, které byly zvyklé dělat vše společně, poprvé rozděluje. Mal a Molly, které se vytratily z tábora, aby si užily trochu soukromí se totiž tajemným portálem dostanou do jiné reality, zatímco April, Ripley a Jo prožívají jedno z těch poklidnějších odpolední plných sbírání bobříků, při kterých se jim daří výrazně méně, než v boji s příšerami nebo řešení starobylých rébusů a matematických hádanek.

Opět se mění ilustrace, ale Záleskautky stále neztrácejí svoji podstatu. Poprvé se dozvídáme něco i o životě hlavních hrdinek za branami tábora, kde možná není všechno tak sluníčkové, jak by se mohlo v přítomnosti ostatních tvrďáckých dam zdát.

Záleskautky jsou s každým dalším vydaným sešitem lepší a lepší. Možná je to tím, že zatímco v prvním díle bylo obtížné se někdy vůbec zorientovat, která postava je která, nyní už holky známe jak svoje boty, nebo snad tím, že jsme za těch dvanáct kapitol dokázali přistoupit na koncept, kde se skautky perou s tříokými liškami, rozdivočelými klučičími skauty ovládanými nadpřirozenou zlou silou, dinosaury a vodními příšerami. Každopádně ale s trendem zlepšování, který jsem zpozorovala já, můžeme v pátém sešitu očekávat stoprocentní hodnocení. Autorky rozhodně dodržují pravidlo, že by každá nově vydaná kniha měla být lepší, než ta předchozí. A já se nemůžu dočkat, co pro nás mají ještě připravené. Paseko, prosím vydejte další co nejdřív. Díky!

80 %

Záleskautky vycházejí u nakladatelství Paseka.

Číst dále

Napětí - Naomi Alderman

Dospívající dívky v sobě jednoho dne objevují novou schopnost ne nepodobnou tomu, co již v přírodě existuje u elektrických úhořů. Díky tomu, že se mladým dívkám pod klíční kostí vyvinul nový orgán, takzvané klubko, mohou nyní z konečků prstů vypouštět elektrické výboje. Zatím je tato schopnost ojedinělá, ale šíří se jako povodeň. Nejen, že se v jejím používání dívky zdokonalují a používají ji ke své obraně, ale navíc tuto schopnost za jistých okolností dovedou aktivovat i ve starších ženách. Nezměrná moc se pomalu přesouvá z rukou mužů na ženská bedra, propukají krvavé revoluce a bezdůvodná napadení jsou na denním pořádku. Ženy nalézají čím dál tím víc způsobů využití jejich nově nabyté síly. A svět, jak jste ho znali, pomalu mizí v nenávratnu.

Napětí je vyprávěno z perspektivy hned několika lidí. První je Roxy, jediná dcera v podstatě mafiánské rodině, jedna z prvních a zároveň jedna z nejmocnějších dívek, které v sobě objevují moc vysílat elektrické výboje. Její nevlastní bratr Derrel sehraje v příběhu spíše epizodní, ale nezastupitelnou roli, nicméně je spíše figurkou na šachovnici mocnějších a prohnanějších. Dále je tu Tunde, mladý muž, který spíše náhodou na kameru zachytil zárodky budoucího vývoje společnosti a stal se z něj slavný žurnalista, kterého bychom dnes označili jako vloggera. Další pohledy zprostředkovávají starostka a matka Margot, její dcera Jocelyn a v neposlední řadě Allie, dívka vyrůstající u nejrůznějších pěstounů, v lepších či horších podmínkách a právě ona je tou, která využije nastalé situace pro založení náboženského kultu, protože vždycky se najde někdo takový.

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.

Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Argo.

Číst dále

Všechny krásné lži – Peter Swanson

Harry právě končí studium na univerzitě, když jeho otec nenadále umírá. Zdá se tak nepravděpodobné, že by Bill na své procházkové trase, kterou tak dobře zná, prostě upadl a zřítil se. Ale kdo by chtěl milému, vášnivému sběrateli a prodejci cenných knih ublížit? Harry se vrací domů, aby dělal společnost Alici, vdově po Billovi a své nevlastní matce a aby se alespoň dočasně postaral o obchod svého otce. Knihy měl vždycky rád, ale nikdy k nim neměl tak blízko, jako Bill, proto mu je představa, že by měl celé otcovo podnikání zdědit trochu proti srsti. Zdá se však, že nechtěné dědictví bude tím nejmenším z jeho problémů.

Harry se v momentě dokončení univerzity stává sirotkem. Jeho poslední příbuzný, poslední milovaný blízký umírá a Harry je najednou na světě sám. Je trochu naivní a bezradný, což můžeme připisovat autorovu záměru či vlivu smutku na příčetnost člověka. Zameškává promoci a vrací se do Kennewick Village, aby obstaral vše potřebné. Je to hodný kluk a zatím netuší, co dál podnikne se životem. Jedno ví ale jistě. Nikdy už nic nebude jako dřív. Alice, Billova manželka a Harryho nevlastní matka je mladá a už dřív se hodně snažila, aby si ji Harry, kterému věkově nebyla zas až tak vzdálená, oblíbil. Teď, po manželově smrti po Harryho přítomnosti přímo prahne a nedokáže být sama. Alice je také vypravěčkou druhé časové linie nazvané Tehdy, proplétající se s linkou odehrávající se Teď.

Jméno Peter Swanson mohli čeští čtenáři spatřit již na obálce knihy Na zabití, vynikající zejména sympatickým černým humorem a neobvyklým uchopením pojmu thriller. A zejména ti, kdo Na zabití četli, si musí být vědomi toho, že Všechny krásné lži jsou úplně jiné. Nečekejte tolik černého humoru, nadsázky ani satiry. Všechny krásné lži se mnohem víc blíží klasickému thrilleru současnosti. Ke své vlastní škodě.

V knize Všechny krásné lži jsou použity všechny klasické a ověřené modely thrilleru. Dvě střídající se dějové linie, které vždy končí v tom nejvíce nervydrásajícím okamžiku, postavy, které možná jsou a možná nejsou tak úplně psychicky v pořádku, chladnokrevní sociopati, scény, ze kterých mrazí a vraždy, z nichž tuhne krev v žilách. Swansonovi se však v tomto případě vůbec nepodařilo vybudovat žádnou originální, ani naprosto geniálně absurdní zápletku, jak to zvládnul ve své dříve vydané knize. Místo toho se mu pod rukama zrodil naprosto tuctový thriller, ničím nevystupující z šedého průměru současného knižního trhu a ostřílené čtenáře tohoto žánru nemá příliš čím překvapit.

V záblescích se vám možná bude zdát, že poznáváte starého dobrého Swansona, ale tyto momenty naneštěstí netrvají nikdy víc, než několik málo stránek. V tomto případě proto možná budou zvýhodněni čtenáři, setkávající se se Swansonem ve Všech krásných lžích poprvé či ti, kdo se dokáží ubránit přirozené potřebě jeho knihy srovnávat. Vyzdvihnout lze však určitě hodně dobře vykreslenou a poměrně propracovanou postavu Alice, jejíž minulost vás bude zajímat možná víc, než samotná současnost, která by podle všeho měla být ústředním motivem celého příběhu. Řada věcí, je možná až příliš přitažená za vlasy, ale kdybychom chtěli číst jen realistické příběhy, asi nesáhneme zrovna po tomto žánru. V tomto směru by tedy bylo pošetilé cokoli autorovi vyčítat.

Swanson i v této knize má přece jen pár parádních es v rukávu, nad kterými většina svátečnějších čtenářů thrillerů přinejmenším pozvedne obočí, pokud nebude přímo znepokojena tím, že se to všechno na stránkách opravdu děje. Swanson nezná nic jako tabu a nebojí se překračovat nepsané hranice a pro citlivější povahy se až příliš odvážně dotýká zapovězených témat. Všechny krásné lži jsou trochu pozvolnější, než by se většině čtenářů mohlo zamlouvat. Nečekejte druhé Na zabití, ale pokud chcete zabít dvě pohodová odpoledne u rychle utíkajících stránek, které lehce potrápí vaše mozkové závity, protože vodítek pro čtenáře v sobě má příběh dost, zkuste se do knihy Všechny krásné lži pustit. Udělejte si názor sami a hlavně, nezatraťte autora kvůli jednomu lehčímu zaškobrtnutí.

60 %

Knihu Všechny krásné lži vydalo nakladatelství Bookmedia a pořídit si ji můžete na webu knihcentrum.cz

Knihcentru bych také tímto ráda poděkovala za poskytnutí recenzního výtisku a doplnění mé Swansonovské sbírky.

Číst dále

Artemis - Andy Weir

Artemis je město na Měsíci, kam se nyní bohatí pozemšťané vydávají na vzrušující luxusní dovolené. Artemida má ale i stálé obyvatele. Tou je třeba Jazz Bašarová, kurýrka, která doručuje balíčky a příležitostně taky pašuje kontraband pro ty, kteří si to mohou dovolit. Máte chuť na doutník, ale žijete v Artemidě, kde je cokoli hořlavého protizákonné? Zavoláte Jazz a ona vám je sežene. I přesto, že má svou práci a melouchy v podobě nelegálního zboží, vydělá si sotva na to nejubožejší bydlení a nejlevnější dostupné jídlo. A pak dostane nabídku, která se neodmítá. Částka, která by jí díky tomu měla přistát na účtu, okamžitě přehluší varovné signály nebezpečí, které jí bude při plnění úkolu neustále hrozit.

Jazz Bašarová se přestěhovala na Měsíc, když byla ještě malé dítě. Vyrostla po boku svého otce, naučila se svářečskému řemeslu, ale pak svůj život zasvětila doručování balíčků, místo, aby převzala otcovu živnost, v níž byla skoro tak výjimečná, jako on sám. I když si zavařila na pořádný průšvih, pořád má ve svém životě lidi, na které se může spolehnout. Ale teprve v momentě, kdy je všechny zatáhne do svého nedomyšleného plánu, si uvědomí, jak moc jí na nich všech záleží.

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.

Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Knižní klub.

Číst dále

Machinace - Hayley Stone

V jednom takovém boji umírá i velitelka Rhona Longová. Ona má však plán. Vrací se jako klon. Je téměř dokonalou kopií sama sebe, ale v jejích vzpomínkách zejí znepokojivé díry. Rhona musí okolí i sama sobě dokázat, že je stejná jako dřív. Musí porazit stroje a vrátit svět do stavu, kdy bylo ještě vše v tom nejlepším pořádku, ona stála spokojeně po boku svého přítele a planetu neterorizovaly inteligentní obří masy kovu.

Rhona Longová byla před svou smrtí symbolem a tváří odboje. Motivovala přeživší a byla proslulá svou odvahou. Měla milujícího přítele a chápavého nejlepšího kamaráda. Bojovala za svobodu a za své přesvědčení položila život.

Teď se vrací jako klon. Úplně stejná a přece jiná. Žije ve svém vlastním stínu. Přítel ji odmítá a její návrat k Rhoninu údivu nekvituje s očekávaným nadšením. Rhona nedokáže pochopit, proč tomu tak je. Trochu světla na situaci vrhne až její kamarád Samuel, zádumčivý vědátor se srdcem na dlani, který jí naopak byl vždy naprosto neochvějnou oporou.

Když do rukou popadnete Machinaci, očekáváte nervydrásající robokalypsu plnou akce a epických bitev. Místo toho je to crossover potácející se na hranici puberťácké dystopie a dívčím románkem na pozadí lákavého sci-fi pozlátka, které však není tak podstatné, jak by se slušelo. Hrdinové nejsou teenageři, ale dostává tu prostor i jistá forma milostného trojúhelníku a kniha je vůbec po většinu trvání spíš vztahovkou, zasazenou do apokalyptických kulis pro okrasu a odlišení od stovky podobných knih.

Samotné ústřední téma, kterým je vzpoura strojů, není vůbec vysvětleno a čtenář není ani minimálně uveden do situace. Neví se, proč se stroje vzbouřily, neví se, co jsou stroje zač, jestli je to banda splašených toustovačů a vysavačů, nebo jsou to Terminátoři, a jak a z jakého důvodu vůbec došlo k vynálezu podobných inteligentních robotů.

Příběh jednoduše pouze klouže po povrchu. Jedná se v podstatě o jednotlivé epizody odehrávající se ve světě řítícím se do záhuby lidským přičiněním, bez větších souvislostí, nápaditých důvodů a vysvětlení. Samotný svět je též popsán velmi vágně. Příběhu chybí kontinuita a nějaký sjednocující řád, který by zajistil plynulost příběhu. Postavy v podstatě nemají minulost, neznáte pořádně okolnosti toho, proč se všechny popisované hrůzy dějí a nemáte důvod postavám nějak zvlášť fandit v boji proti neporazitelným monstrům. Machinace zkrátka nepřináší nic nového a je to spíš taková začátečnická holčičí sci-fi pro nenáročné. Zapálení fanoušci žánru si knihu příliš neužijí a žádnou originalitu v ní neobjeví.

Rhona je jednou z těch hrdinek, ke kterým můžou mladší holky vzhlížet. Je neohrožená, ale dokáže uznat vlastní zranitelnost, je inteligentní, ale umíněná, citlivá i obětavá a cení si přátelství. Hodnoty má v hlavě parádně srovnané, ale některé promluvy jí prostě nebaštíte.

Autorka celkem umí psát. Mimo své lásky ke klasickému sci-fi, které zjemnila a zjednodušila, využívá v knize i své druhé domény a tou je němčina. Multikulturní složení hlavních hrdinů doplňuje německý sympaťák, který ve vypjatých chvílích přechází do rodného jazyka. Překlad pak mohou čtenáři pouze hádat díky vlastním znalostem, nebo z kontextu.

Machinace je na to, jak se tváří jako pořádná sci-fi nakládačka, nedostatečně akční a těžce nedotažená. Móresy hlavní hrdinky by se mohly měřit s reprodrozdem z Hunger games a v momentě, kdy milostné pletky převažují nad všudypřítomnou válkou mezi lidstvem a vraždícími stroji, zkrátka ztratíte důvěru v autorčiny záměry.

Obrovský potenciál byl bohužel promrhán, přitom by se dal snadno napravit několika stránkami o počátcích války, vysvětlením, co jsou stroje vlastně zač, kam se poděli všichni lidé, jestli je planeta absolutně zplundrována, nebo má ještě naději na záchranu.

Cílovou skupinou jsou určitě dívky, které mají ze sci-fi trochu strach a nechtějí se hned pouštět do osvědčených klasik. Knihu nelze zcela odsoudit, ale bohužel se ani nedá říct, že by byla nějak zvlášť zapamatovatelná. Autorce psaní jde, jen potřebuje vybalancovat pravou rovnováhu mezi žánry a naučit se dodat příběhu tu pravou plynulost, aby se četl sám, tak jak to u sci-fi šíleností máme rádi.

60 %

Recenze byla napsána pro web zeedee.com

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji albatrosmedia.cz

Číst dále

Klub zabijáků - Paul Finch (Mark Heckenburg #3)

Mark Heckenburg prožívá normální pracovní den, když se dozví zdrcující zprvu. Magor Mike Silver, kterého s nasazením vlastního života před dvěma lety dostal za mříže, uprchl z doživotního vězení a navíc na trase svého úniku, který se více než čemukoli jinému blíží únosu, za sebou nechává krvavou stopu. Umírají policisté i civilisté. Heck si krvavé šílenství bere osobně a je odhodlán Mikea Silvera a jeho Sympaťáky vypátrat a znovu postavit před spravedlnost za desítky zločinů, které spáchali na nevinných ženách. Jaké je však jeho překvapení, když je nekompromisně postaven mimo službu a z případu, který ho málem zničil, je stažen. To si však Heck samozřejmě líbit nenechá a po Sympaťácích začne pátrat na vlastní pěst. Nezastaví ho ani fakt, že se sám stává terčem jejích řádění. Sympaťáci se totiž evidentně rozhodli sprovodit ze světa všechny, kdo s nimi kdy měl cokoli společného a ví o jejich podnikání více, než je jim příjemné.

Klub zabijáků je v pořadí třetím dílem série s Markem Heckem Heckenburgem v hlavní roli. Pual Finch díky své vlastní kariéře u policie a následně v žurnalistice přesně líčí profesionální postupy a do světel reflektorů staví nekonformního detektiva, jež se nezastaví před ničím, nadřízené má na háku a jeho správné úmysly se ne vždy slučují s oficiálními omezenými možnostmi zaměstnance oddělení sériových zločinů. Heck nebyl nikdy vzorovým policistou z pohledu nadřízených. Je neotesaný vždycky si jde za svým, ať už má povolení nebo ne. Proto to nikdy nedotáhl v hierarchii vysoko. O to mu však nejde. Detektivní práce je jeho život a očištění země od padouchů považuje za své životní poslání.

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.

Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Domino.

Číst dále

Grafitové děvče – Miroslava Varáčková

Táňa už odmalička nemá na růžích ustláno. Svého otce nikdy nepoznala a matka se pomalu upíjí k smrti a hledá útěchu v náručích nejrůznějších mužů, kteří se u ní v ložnici střídají rychleji, než ložní prádlo. Na živobytí si Táňa vydělává drobnými krádežemi a pomocí přívalů adrenalinu během výprav do klenotnictví mimo jiné otupuje prázdnotu a bolest, jež její zpackaný život provází od rána do večera. Jednoho dne ji osloví Ben, talentovaný fotograf, který chce zajímavou a melancholickou Táňu zlanařit na lukrativní nabídku a hodlá ji protlačit jako fotomodelku. Nebo to alespoň tvrdí. Táňa se nejprve zdráhá, ale nakonec je zvědavost a motivující finanční nabídka silnější, než její hrdost a ona charismatickému umělci podléhá a přes všechny poučky hází opatrnost za hlavu a propadá do lákavé branže hlouběji, než by čekala.

Táňa se protlouká životem, jak nejlépe umí. Do školy moc nechodí, žije z ruky do pusy a má jednoho jediného kamaráda, kterému říká Břitva. Břitva žije v prominentní rodině, ale zůstává nepochopený a je svému otci jen pro zlost a ostudu a tak jen s povděkem přijímá kleptomanské výpravy jako rozptýlení od jeho zase úplně jinak nepovedeného života, než jaký vede Táňa. Ačkoli nikdy nežil v bídě a nedostatku jako ona, navzájem se chápou, a jsou jeden druhému oporou. Oba jsou nešťastní a je jen málo toho, co by mohli udělat, aby šli vlastnímu štěstí naproti. A tak kradou, prodávají svůj lup na ulici a sní o budoucnosti bez starostí někde na lepším místě a v lepší době.

Miroslava Varáčková exceluje ve zviditelňování témat, o nichž se nemluví, ale protože jsou důležitá, mělo by o nich být slyšet. Ona se toho nebojí a bez zábran a syrově zachycuje nesnadné živobytí dívky, která si svůj osud nevybrala, ale rozhodla se s ním poprat. Autorka umí skvěle pracovat s příběhem a těžkostmi života svých hrdinů, dovedně rozvíjí možné scénáře a vyústění situací, s postavami jako takovými jí to však jde o poznání méně. Hrdinové jsou jen loutky, jejichž prostřednictvím Mirka vyslovuje poselství, poučky, vypráví příběhy, nemluví však jejich jazykem a čtenář jí to mládí hrdinů tak nějak nevěří. Ačkoli je Táňa v podstatě dítětem ulice a nikdo, kdo vyrůstal v běžné rodině, nemůže do důsledku posoudit reálnost jejího chování, často se její myšlenky nezdají opravdové. Mirka skrz postavy promlouvá tak, jak by si asi přála, aby lidé komunikovali, aby se svěřovali, formulovali své myšlenky a často se uchyluje k patetickým vyjádřením.

Zápletka není nijak překvapivá, nicméně je nesmírně reálná a mimo jasně patrného varování jakožto podtextu příběhu je také čtivá a přesně taková, jakou holky v Tánině věku potřebují. Kombinace textu a komiksu je velice atraktivním ozvláštněním a do konceptu příběhu krásně zapadá. Grafitové děvče je mimo jiné i o umění zachycení emocí na (fotografický) papír a pro knihu toto povedeně uskutečnila i Ivana Jancíková, která se zhostila role ilustrátorky.

Kromě ilustrací je text proložen i sms zprávami, které plynulost textu rozbíjí přesně tím správným způsobem, aby nesoustředěné čtenáře udržely v klidu u svých stránek. Mirka Varáčková cílí na dívky ve věku Táni, které hledají samy sebe a své místo ve světě. Do svého díla autorka vkládá vlastní silné emoce, které prosakují ze stránek a činí knihu zajímavou, díky bezprostřednosti, s jakou jsou myšlenky přeneseny na papír. Všechny hnusné věci, jež se hlavní hrdince dějí, jsou vyváženy tím nenadálým osudovým setkáním, které znamená alespoň chvilkovou iluzi štěstí. Táňa během knihy roste a dospívá a získává nový pohled na svět a svou situaci a je nucena se vypořádat se všemi klacky, jež jí osud hází pod nohy. To vše Varáčková natěsnala na necelých dvěstě stránek a dokázala si získat bezpočet mladých čtenářek. Jako někdo, kdo už nepatří do cílové skupiny, dokážu ocenit zejména prst jasně zdvižený ve varovném gestu vůči všem děvčatům, které se dostanou do podobné situace a také to, že se autorka vyvarovala některých klišé. Stvořila naprosto odlišnou hrdinku a přivedla na svět něco, co je potřeba podstrkovat ke čtení mladším generacím, hlavně dívkám, které nevyrůstaly s Lenkou Lanczovou nebo Věrou Řeháčkovou.

60 %

Grafitové děvče bylo vydáno nakladatelstvím Slovart pod značkou Booklab.

Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.

Číst dále

Dobře mi tak – Radka Třeštíková

Přesto, že si Boris před skoro třiceti lety vzal svoji životní lásku, nyní se rozvádí. Manželství mu tak jako tak nikdy nestačilo a během let jedna bezvýznamná aférka střídala druhou a několikrát to dokonce zašlo ještě dál. Teď však přichází o manželku i většinu majetku a stěhuje se ke svému kamarádovi Viktorovi do jeho nemoderního bytu po babičce. Boris se snaží zachránit alespoň vztah se synem, ale těžko se slepuje něco, co nikdy nebylo nijak zvlášť celistvé. Boris nikdy nebyl dobrým otcem a staré zvyky se těžko opouštějí. Boris tedy zůstává stejně mizerným rodičem, a ještě ubožejším člověkem, který si pro vlastní uspokojení hledá stále mladší partnerky a na nikoho kromě sebe se neohlíží.

Boris je naprostý kretén, na čemž se asi shodnou všichni, kdo na knížku náhodou narazí. Absolutně nerespektuje nic a nikoho kromě sebe a je mu jedno, kolika lidem svým chováním ublíží. Kulantně řečeno „vojede“ všechno, co dýchá a pak pro něj život jde dál, bez nejmenší stopy zájmu o dotčenou osobu. Párkrát jeho aférka trvala i déle, ale pořád mu na podvádění své (jednu dobu těhotné) manželky neshledával nic nesprávného. Boris měl v životě štěstí, jak už to tak u lidí, co si to nezaslouží, bývá. Uplatnil se jako poměrně úspěšný malíř a v branži to dotáhnul daleko. Že je dobrý člověk si o něm však myslí jen lidi, kteří ho vůbec neznají.

Dobře mi tak je krátká knížečka z velice smutného života stárnoucího alkoholika s nezdravým přístupem k sexu. Je to masturbační fantazie macho Don Juana, který chytil druhou mízu, a jež si neuvědomuje, že se jen ztrapňuje a o poslední špetku sebeúcty přišel už dávno. Knížka se dotýká poměrně zajímavých témat jedinečným způsobem. Třeštíková se nerozpakuje použít bohatého slovníku přisprostlostí a lechtivá a vulgární témata servíruje na stříbrném podnose.

Vyprávění ze současnosti se prolíná s každodenní rutinní cestou na poštu, která má až do konce lehce tajemný nádech. Mimo to jsou do textu vloženy krátké básničky, které knize propůjčují jedinečnou atmosféru. O žádné velké akčnosti se mluvit nedá, přesto se toho v knize stane poměrně hodně. Autorka si zahrává s tématem vztahů, rezignace a životní prohry.

Dobře mi tak je autorčinou prvotinou, kterou však zvládla poměrně dobře uchopit. Vykreslení života z pohledu muže Borisova ražení zachytila s bravurou, kterou nelze od debutujícího spisovatele dost dobře očekávat jako samozřejmost. Třeštíková však v tomto ohledu zabodovala. Přes veškerou snahu lze však polemizovat o dopadu celého příběhu na čtenáře. Málokdo se s nadšením ztotožní se ztroskotancem, který je ochotný během vteřiny zahodit celý svůj život. Je to kniha, která ve vás příliš dlouho nezůstane, ačkoli určitý pocit marnosti si na pár týdnů zapamatujete. Čtení bude provázet i vztek a znechucení a jistá míra odsuzování. Uděláte si opět obrázek o lidech a začnete být neobyčejně podezřívaví. Na negativitu a ponurou a depresivní životní rezignaci jsme si však u českých autorů již zvykli a smířili jsme se s ní. A tak nějak se smíříte i s touhle knihou.

60 %

Číst dále

Dcera někoho jiného – Amy Gentry

Před osmi lety beze stopy zmizela třináctiletá Julie. Teorie zní, že byla unesena, nicméně tomu nenasvědčují žádné důkazy, mimo očitého svědectví k smrti vyděšeného desetiletého dítěte. Rodina už dávno přestala doufat v dceřino nalezení a začala si přát, aby Julie příliš netrpěla, když umírala a nechtějí už nic jiného než tělo, jež by mohli pohřbít, aby mohli tuto hrůznou kapitolu svého života konečně uzavřít. Nyní, o tolik let později se na jejich prahu objevuje mladá žena, nápadně podobná Julii. Rodina ji přijme s otevřenou náručí, ale dojetí rychle střídají pochyby. Julie se se svými blízkými sžívá jen pomalu a na návrat do normálního života nijak nespěchá. Odmítá chodit na terapii a peníze z fondu na její nalezení jsou najednou pryč. Vrátila se domů jejich Julie, nebo někdo úplně jiný?

Julie byla puberťačka, když zmizela. Její mladší sestra Jane byla svědkem jejího únosu a od té doby žije s výčitkami svědomí, že snad mohla té tragédii zabránit, co hůř, jejich matka si to myslí taky, čímž svou druhorozenou dceru nespravedlivě trestá. Jane byla tehdy jen malé, strachem paralyzované děcko, schovávající se ve skříni. Jako by násilné vytržení člena rodiny nestačilo k rozpadu do té doby pohodových vztahů, výčitky svědomí i výčitky vzájemné, zhroucení, neschopnost být tu jeden pro druhého, uzavření se do sebe a pubertální vzdor jsou jejich novou realitou.

Dcera někoho jiného stojí na slibném a solidním základu. Má vše, co dobrý thriller do startu potřebuje. Kámen úrazu však nastává hned v momentě rozštěpení příběhu na dvě roviny, z nichž by každá snadno fungovala jako samostatný román, ale splácané dohromady jaksi skřípou a tříští se. Autorka nepříliš bravurně skáče mezi dvěma linkami, přičemž často v ději zeje díra takového rozměru, že najednou netušíte, na čem jste a kam zmizelo hned několik stránek s vysvětlením, načež dlouho nevíte, co se děje, i když máte pocit, že byste měli a že tohle jako už bylo to ono.

Autorce se však musí přiznat zásluhy za zmatení čtenáře v momentech, kdy zrovna děj pracoval tak jak měl. Gentry dokázala dovedně mlžit, nutila vás přehodnocovat všechny dosavadní teorie o tom, kam všechno směřuje, nenápadně naznačovala další a další možnosti, mozek vám díky ní šrotoval, jako už dlouho ne, ale přesto jste se nebyli schopni dobrat pravdy. Děj byl plný zajímavých myšlenek. Rodina ateistů žijících v Texasu, což je samo o sobě zvláštní a celkově je kniha do jisté míry originální. Restrospektivní flashbacky se postupně noří dál a dál do minulosti a čtenář si prochází dějem v opačném smyslu než postavy. Do poslední chvíle díky tomu netušíte, jak to všechno je a vyprávění působí zlověstně.

Policejní složka příběhu prakticky chybí, což je divné, vzhledem k tomu, jak medializovaný údajně v počátcích případ měl být. Tady však oficiálnímu úspěšnému uzavření případu není věnována pražádná pozornost, což nesmírně ubírá na uvěřitelnosti a logice. Sama rodina si jede na vlastní triko za nesmělého přicmrndávání soukromého detektiva, který tam je jen tak do počtu.

Dcera někoho jiného je jako celek naprosto průměrný thriller, který nenadchne, ani neurazí. Uvedení do příběhu je dostatečně mrazivé, ocitáte se přímo uprostřed únosu, ale následně si kniha jede nějak to svoje, až se všechno to prvotní napětí jaksi přetaví v něco úplně jiného, mnohem méně pozitivního a žádoucího a prim začne hrát zmatek. Kniha obsahuje zdvižený prst a varování, nechybí ani kontroverze, brutalita a hořkost ve vztazích a v podstatě má skvěle našlápnuto. Autorka bohužel nedokázala odolat lákavým svodům zakomponování zřejmě všech svých nápadů a knihu neskutečně překombinovala a nevyvarovala se základních chyb. Nedá se však říct, že by nepřinesla překvapení. Protože závěr vás rozloží. Totálně. Jestli to stačí na záchranu celého děje už musíte posoudit sami. 

60 %

Číst dále

Dobré duše - Irena Obermannová

Geniální šachistka Alice Šíma přijíždí do bývalého sklářského městečka Vlčí Úpice odehrát lokální simultánku s místním šachovým kroužkem. Za normálních okolností by se u podobné záležitosti ani nezapotila. Situace se však změní v momentě, kdy doslova zakopne o mrtvolu starostky Vlčí Úpice. Z vlastní iniciativy rozjede pátrání a proniká do četných tajemství jednotlivých obyvatel i celé komunity.

Šachová jednička Alice, dcera jedné velmi úspěšné modelky je trochu jiná než ostatní. Sociální cítění jí do vínku dáno nebylo, jakoukoli mezilidskou interakci analyzuje z racionálního pohledu a na základě předchozí zkušenosti, nikoli pomocí empatie či jakékoli emoce. Kouří doutníky, v hlavě se jí neustále přehrávají šachové tahy, svět vidí černobíle podobný šachovnici, o sexu se vzdělává z drsného porna a dočasně bydlí v bordelu. Do Vlčí Úpice přijíždí se svým trenérem Jonášem, který je také jejím jediným opravdovým přítelem, jež zajišťuje, aby Alice nikým nebyla špatně pochopena a stará se o její psychické i fyzické zdraví. Alice má od něj zakázáno hrát šachy sama se sebou, a naopak ji nutí běhat, protože jí to prospívá hlavně po stránce duševní. Když si však Alice postaví hlavu, nehne s ní ani Jonáš a nezbývá mu než ji v jejím odhodlání podpořit.

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.

Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Motto.

Číst dále

Slyším tě všude - Connie Willis

Briddey Flanniganová a její přítel Trent se rozhodnou společně podstoupit EED, operaci, která jejich vztah má posunout na novou úroveň a umožnit jim doslova cítit emoce toho druhého. V Commspanu kde oba pracují se drby šíří rychlostí světla všichni jsou ze šťastného páru naprosto nadšení a prožívají to s nimi, protože jde ještě pořád o výsadu bohatých a prominentních. Briddey však ještě záležitost závažnou skoro jako zasnoubení nestihla oznámit své rodině, která má snad až příliš ochranitelské sklony. Jejich ignorance osobního prostoru a soukromí Briddey neustále pronásleduje a ona ví, že by jí EED nikdy neschválili. A nejsou jediní. Její kolega Schwartz, podivín pracující ve sklepní mrazivé laborce bez signálu se jí snaží EED všelijak rozmluvit. Proto se Briddey rozhodne podstoupit zákrok v režimu nejvyššího utajení. Když se probere z narkózy, zjistí, že ke spojení myslí došlo, ale trochu jinak, než zamýšlela. V tu chvíli se její život převrátí naruby a začne ubírat úplně jiným směrem, než očekávala ona, její rodina i celý Commspan.

Briddey ulovila nejlepší partii Commspanu. Je krásná a v životě se jí daří. Její sestry Mary Clare a Kathleen jí sice v jednom kuse přivádějí k šílenství a teta Oona se jí neustále snaží dohodit nějakého spořádaného irského mladíka (čtěte starého mládence a plešatějícího mamánka, místo pohledného, ale zoufale neirského Trenta). V podstatě si na svůj život však nemůže stěžovat. Chybí jí snad jedině soukromí. Nemůže se dočkat, až se odstěhuje k Trentovi a sestry nebudou mít možnost se k ní do bytu pozvat kdykoli se jim zachce a zatěžovat jí svými malichernými problémy. Nyní to ale vypadá, že dobrovolně podstupuje zákrok, který jí připraví o poslední kousek svobody, který si doteď uchovávala ve své vlastní hlavě. Tak to alespoň vidí Schwartz, vysoce inteligentní vývojář a podivín, který pro Commspan vytváří aplikace, jež dělají jejich produkty tak výjimečnými. Ten ji opakovaně před EED varuje. Briddey však nikdy nevynikala v respektování autorit a život ji naučil dělat vše podle své paličaté hlavy. To se jí však tentokrát pekelně vymstí.

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.

Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Metafora.

Číst dále

Kulka - Mary Louise Kelly

Caroline začne zničehonic bez zjevné příčiny pobolívat zápěstí. Doktor si s ní neví rady a pošle ji na magnetickou resonanci a na rentgen. Ty odhalí, že má Caroline v krku u páteře kulku, která zřejmě tlačí na nějaký nerv, přesto že neví o tom, že by někdy byla postřelena. Od té chvíle se jí převrátí život naruby. Když se vyptává rodičů, kde k té kulce v krku přišla, dozví se, že ji ve třech letech adoptovali, protože její biologičtí rodiče byli zavražděni a ona byla u toho. Vrahovi však zřejmě nestálo za to, zabít malé dítě, které si nic nebude pamatovat. Pachatel nebyl nikdy dopaden. Tehdy vrah netušil, že v sobě Caroline, jako jediný, ač nespolehlivý očitý svědek, bude důkaz o zločinu nosit po celý život a že ho minulost a spravedlnost může dostihnout o čtyřiatřicet let později. A nyní je Caroline odhodlána o své minulosti zjistit vše, co jí do té doby bylo utajováno.

Sedmatřcetiletá Caroline je profesorkou francouzské literatury, která má ten nejspokojenější a nejpohodovější vztah s matkou, otcem i dvěma bratry, jaký jen lze v rodině vybudovat. S muži už je to trochu slabší, ale nestěžuje si. O to větší je pro ni šok, když najednou zjistí, že Frannie a Thomas Cashionovi nejsou jejími biologickými rodiči a že ji adoptovali po tragické události v rodné Atlantě, která se udála, když byla batole. Caroline je zdrcená a ačkoli za své pravé rodiče bude vždy požadovat ty, kteří ji vychovali, rozhodne se poznat, kým vlastně je a kdo jí dal do vínku ty rysy, u kterých si až nyní všímá, že je ve své rodině neměla po kom zdědit.

Kulka se může pyšnit šokujícím námětem a slibně znějícím příběhem, který má být kombinací pátrání adoptovaného člověka po dávných kořenech a nebezpečí šťourání se v nedořešených zločinech. Autorka docela dobře zvládla uvést příběh, ale jakákoli gradace celkem chyběla. Příběh tak nějak stagnoval na stejné úrovni po celou dobu, a i když vás zajímalo, jak to všechno tenkrát bylo, napětí se příliš nestupňovalo. Caroline navíc uvízla v jakési bublině a atributy jako věk či zaměstnání působily, jako kdyby byly pro postavu vymyšleny zpětně a jen aby nějaké měla. Bohužel její chování věku příliš neodpovídalo a hrdinka působila mnohem mladším a naivnějším dojmem. Caroline není nikterak zapamatovatelná a vlastně ani moc sympatická, abyste měli tendenci jí fandit a držet palce, aby našla sama sebe a to, co hledá.

Kniha je nicméně napsána relativně dobře, i když možná lehce nevyspělým stylem, ze kterého právě získáte dojem naivity a mládí hlavní hrdinky. Ačkoli není dechberoucí a nutně vás nepřiková k celodennímu čtení, je napsána poměrně příjemně, nenadchne a neurazí, ale čte se svižně a snadno. Kapitoly jsou krátké a dobře členěné. Dialogy jsou vystavěny uvěřitelně a postavy jsou pohodové, ačkoli nemají příliš propracovanou charakteristiku a vlastně o většině nevíme až na pár povrchních informací nic. Zajímavostí je osobitost vyprávění, protože Caroline sama komunikuje přímo se čtenářem, oslovuje ho a vy máte díky tomu pocit, že knihu napsala přímo pro vás. Závěr je trochu nedotažený a nejspíš nesedne každému.

Kulka je taková ta kniha do letadla. Příběh, který vám při čtení bude příjemný, bude vás bavit, ale za týden už si nevzpomenete ani na jméno hlavní postavy, natož jak se její osud vyvinul. Jako odpočinková četba je však ideální a čas strávený s Caroline a jejími problémy nebudete považovat za ztracený. Donutí vás zamyslet se nad tím, jaké to musí být ocitnout se v tak podivné životní situaci a jaký nápor na psychiku musela Caroline zažít, jakmile se její život ocitnul vzhůru nohama. Kulka je zkrátka fajn. Nic víc, nic míň.

60 %

Číst dále