Pohřbená pravda - Angela Marsons (Kim Stone #6)

Místo činu na pomezí dvou policejních okrsků je noční můrou všech ambiciózních detektivů. A že Kim Stoneová přesně taková je, na to můžete vzít jed. Proti své vůli je nucená opustit dočasně svůj tým a spolupracovat na případu s bývalým kolegou detektivem Travisem, s nímž je nepojí právě nejvřelejší vztahy. Staré křivdy vyplouvají na povrch samozřejmě v těch nejvypjatějších situacích. Osobní dramata však při vyšetřování rozhodně nemohou potřebovat a kupodivu je to Kim, kdo se drží zpátky.

Kim Stone je sice stále chladná a od lidí si drží odstup, ale že má srdce na pravém místě, to už dokázala několikrát. I její tvrdá slupka však měkne a hlavně Bryant se jí dokáže dostat pod kůži mnohem rychleji než kdy dříve. Vlastně za celý svůj tým složený z Bryanta, Dawsona a Stacey by Kim dýchala a svého nadřízeného Woodeyho respektuje víc než kohokoli jiného. To alespoň vyplývá z její snahy pro jednou splnit jeho přímý rozkaz, i když to znamená opustit svůj tým a pracovat s mužem, na kterého se nemůže skoro ani podívat. Mezi Kim a Tomem Travisem se cosi odehrálo a Kim si díky své sociální neobratnosti stále neví rady jak to udělat, aby pokud možno jeden druhému neskočili po krku.

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.

Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Knižní klub.

Číst dále

Exit West - Mohsin Hamid

Saíd a Nadja žijí ve městě, kde pomalu, nenápadně, ale jistě vypuká válka mezi vládou a militantními skupinami. Z domova se stává nehostinné místo k životu, lidé se zásobují potravinami, zabarikádovávají okna a dveře a bojí se o sebe i své blízké. Jednou z obětí ozbrojeného konfliktu stává i Saídova matka. Mladí milenci hledají východisko, až se dozvědí o existenci magických dveří, které člověku, který do nich vstoupí, otevírají vstup na jiný kontinent, je rozhodnuto. Za nemalý obnos procházejí záhadnými dveřmi pryč od výbuchů a střelby a stávají se uprchlíky.

Saíd je jedním z nejmladších zaměstnanců reklamní agentury, která vlastní hromadu billboardů ve městě. Je ve své práci poměrně úspěšný, má dobré vzdělání a dobře vychází se svými rodiči, u kterých také stále bydlí. Nadja je volnomyšlenkářská samostatná žena, halící se do černého hábitu a jezdící na motorce. Saíd se s modlitbami obrací k bohu, Najda je realistka, v boha nevěří a nemodlí se. Přesto je k sobě cosi táhne a pomalu ale jistě se od sebe zamilovávají.

Exit West za pomoci magického realismu a velmi chytře použité symboliky kouzelných dveří nastiňuje problematiku migrantů. Popisuje cestu za lepším životem, jejíž cíl je nejistý a za kterou rodina zprostředkovateli platí jmění. Ukazuje uprchlíky věrně, ve většině jako lidi, kteří prchají ze své země proto, že jinak by zde čekali na jistou smrt. Nejsou to zloději pracovních příležitostí, ani teroristi. Jsou to obyčejní lidé, které žene jedna z nejzákladnějších emocí. Mají strach.

Saíd i Nadja nepředpokládali, že jakmile projdou dveřmi, bude vše jako zázrakem lepší. Co ale nečekali, byly podmínky života v táboře uprchlíků. Neustálá zima, hlad, nedostatečné hygienické podmínky, odsouzení místních. Na druhou stranu Mohsin Hamid vypráví i o vstřícnosti a hluboce zakořeněné dobrotě lidí, kteří nemyslí jen na sebe.

Příběh o migraci, těžkém rozhodnutí, zda opustit domov a vydat se do neznáma, jde ruku v ruce s příběhem o lásce a porozumění, závislosti a o tom, že domov nemusí být místo, ale může to být člověk. Mobilní telefony se stávají stejně bazální nutností, jako voda, jídlo a přístřeší, jelikož jsou jediným pojítkem s rodnou zemí, příbuzenstvem ponechaným za sebou i informacemi o aktuální situaci doma i v zemi, kde se zrovna na své uprchlické trase nacházejí či kam se chystají. Uprchlíci jednou pro vždy podepisují smlouvu s ďáblem. Od chvíle, kdy opouštějí rodnou zemi, přicházejí o zázemí, jistoty a příležitosti. O domov. O pocit, že jsou vítáni tam, kde právě žijí.

Saíd a Nadja jsou vzdělaní lidé, kteří se dorozumí dobře anglicky. Mají oproti jiným nesporné výhody. Ale ani to nestačí. Exit West čtenáře dojme na těch nejnečekanějších místech. Je to nesmírně silný a procítěný příběh jedné dvojice, která by snadno mohla reprezentovat tisíce anonymních lidí. Saíd a Nadja prožívají to, co skuteční lidé na celém světě znají jako své boty. Alespoň nyní je to pro mnohé bohužel každodenní realitou. Tohle není jenom příběh. Je to zpověď. Je to promluva do duše. Je to vyprávění. Je to život. A to je největší devízou této hluboce pochmurné knihy.

90 %

Číst dále

Pokrevní pouta - Angela Marsons (Kim Stone #5)

Ve svém vlastním autě je nalezena žena z dobré rodiny zavražděná za podezřelých okolností. Byla zabita jedinou přesně mířenou bodnou ranou bez známek toho, že by se pokoušela bránit a všechny její cennosti i doklady zůstaly na místě. Vypadá to, že tuto bezúhonnou starostlivou sociální pracovnici neměl nikdo důvod nenávidět. Přesto teď leží na studeném stole pitevny. Pár dní na to je nalezeno další tělo se stejným smrtícím bodným zraněním. Tentokrát se jedná o narkomanku, která by snad ani nemohla být větším kontrastem k první oběti. Policie z Black Country má opět vyhlídky na hromadu přesčasů a bezútěšnou honbu za vlastním stínem. Vrah sice jako by se snažil vyšetřování co nejméně zkomplikovat, identifikace obětí je hračka, ale rozhodně za sebou nenechal přehnané množství vodítek ke svému dopadení. Aby toho nebylo málo, v životě detektiva inspektorky Kim Stoneové se opět objevuje žena, která ji dovedla na pokraj zhroucení. Alexandra Thorneová, psycholožka, která prováděla nechutné manipulativní experimenty na duševně nemocných, je díky Kim ve vězení, ale i tam má dost času na spřádání plánů, jak si zahrát s Kiminou psychikou.

Kim Stoneová toho v životě zažila hodně. Od dětství jí formuje a ve všem konání pohání jediná věc, díky které má Kim tak trochu spasitelský komplex. Doufá, že dokáže zachránit všechny, kdo nemají nikoho jiného, kdo by se o ně staral. Je nezdolná, paličatá a nikdy se nevzdává. Má potíže s autoritami, ale její svéhlavost už několikrát dokázala posunout případ správným směrem. Lidi si k tělu příliš nepouští, ale v momentě, kdy se jí do života znova plete Alex, žena, která jí udělala z její vlastní hlavy ještě větší peklo, než to, které zažívá každý den od svých šesti let, ocení přítomnost jednoho z mála přátel, které si dokázala udržet.

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.

Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Knižní klub.

Číst dále

Odloučení - Katie Kitamura

Chistopher odjíždí do Řecka hledat inspiraci k napsání své nejnovější knihy. Teprve když se mu matka nemůže dovolat, požádá jeho manželku, zda by se ho nevydala hledat. Isabella netuší, že její snacha už se synem nežije, že se jejich manželství rozpadlo. Nevěděl to nikdo, kromě nich, rozhodli se nechat si to pro sebe. Vydává se tedy na cestu do Řecka, najít svého manžela, aby uchlácholila jeho matku. Christopher však není k nalezení na hotelu, ani nikde v okolí. V mezičase se tedy snaží užít si příjemný klid hotelu, kde již skončila sezóna a utřídit si myšlenky.

Pro bezejmennou vypravěčku by cesta do Řecka měla být symbolickou tečkou za společným soužitím. Přijela sem s jediným záměrem, který se od Isabellina zásadně lišil. Přijela Christophera požádat o rozvod. Nemohla tušit, jak definitivní bude jejich odloučení, alespoň do okamžiku, kdy je Christopher nalezen mrtvý v příkopu u opuštěné cesty.

K Odloučení nesmíte po přečtení zavádějící anotace přistupovat s očekáváními příběhu s detektivním nádechem. Tato kniha nemá být pátráním po příčinách, ani hledání řešení. Neohromí každého, musíte se ji naučit vnímat takovou, jaká je a tak ji přijmout a pak v ní uvidíte to, co autorka ukryla mezi řádky. Odloučení je o tom, že manželství může jen tak vyšumět a jeho konec nemusí být nutně indikován nevěrou, nějakým konkrétním okamžikem, slovem nebo událostí. A naopak nevěra může být pevnou součástí manželství, jakkoli se to může zdát podivné. Lidé mají tendenci si neustále něco nalhávat, jen aby život učinili snesitelnějším. Jen aby se všechno zdálo být ve správných kolejích, ať už při pohledu zvenčí, nebo zevnitř. Někdy zkrátka chcete, aby vše bylo takové, jako je ve vaší vylhané realitě.

Neosobní způsob vyprávění vás nutí pochybovat, zda manželství vůbec někdy existovalo, zda bylo období soužití skutečné. Hrdinka se babrá v tom, jaký byl on, ne jací byli oni dva spolu. Nezdá se, že by vůbec měla nějaké emoce. Že by na své manželství vzpomínala s nostalgií, vztekem, nebo že by na poslední roky vůbec měla nějaký názor. Její vyprávění je pozvolné, neosobní, přesto jaksi palčivé a naléhavé. Zásadní otázky, které jsou v textu nastoleny i které vytanou v hlavě čtenářům, zůstanou nezodpovězeny. Připravte se na frustrující nedostatek zdánlivého uzavření.

Celý příběh se víceméně odehrává v hlavě hlavní hrdinky, v jejím vnitřním světě, který je jednoduše pochopitelný pouze pro ni. Časem se stává lehce repetitivním, nicméně množství paralel, přirovnání a přiblížení vyrovnává nedostatek emoční investice vypravěčky, o které víme jen to, že je překladatelkou. Možná právě její povolání a také to, že od autorky nedostala jméno, je tím, co ji definuje. Má být pouze zprostředkovatelem. Někým, kdo má v podstatě zůstat neviditelným, pokud svou práci odvede dobře.

Věcné a syrové vyprávění postrádající děj, zabývající se všední situací tematicky zapadá do osobité Světové knihovny Odeon, která přináší kousky, které nezalichotí každému. Román vyžaduje spolupráci čtenáře s textem a jeho schopnost nahlédnout pod povrch vnitřního monologu hrdinky. Čtenář nemůže jen pasivně vstřebávat postřehy vypravěčky, musí sám analyzovat a seskládat jednotlivé dílky dohromady tak, jak patří. Tísnivá atmosféra řeckého městečka, proměněného k nepoznání nedávnými požáry a zmrtvělého poté, co přišlo o turisty, dodává pochmurnému románu něco navíc. Neschopnost, nemožnost nebo neochota se vymanit ze vztahu, který dávno nefunguje, je popsána osobitě a neotřele. Stejně tak naťuknutá témata nejsou právě obvyklá, na rozdíl od hlavní problematiky – rozpadu manželství, která je naopak propírána v každé druhé knize. Do četby Odloučení se musíte pustit bez očekávání. Musíte na sebe příběh nechat působit tak, jak plyne. Pozvolně a beze spěchu. Pak jej možná doceníte.

70 %

Číst dále

Betonová zahrada - Ian McEwan

Co se stane, když se čtyři sourozenci ze dne na den stanou sirotky a rozhodnou se se svou situací poprat po svém? Julie, Jack, Sue a Tom po smrti své matky zůstávají úplně sami v domě na vybydleném předměstí. Své trochu morbidně nabyté svobody se nehodlají jen tak snadno vzdát a nastavují si vlastní pravidla, nebo spíš ignorují problémy tak dlouho, dokud jim nepřerostou přes hlavu. Bezstarostné období s trochou smutku, ale bez peskování a povinností prožívají každý jinak, ale všichni, kromě malého Toma by si nejradši svorně hráli na hlavu rodiny.

Sourozencům možná v žilách koluje stejná krev, přesto jsou každý úplně jiný. Na první pohled ledová královna Julie, mistryně v běhu, nedostupná a děsivě krásná je přirozenou autoritou pro mladší sourozence. Jack, v rozpuku puberty, kdy si začíná uvědomovat svou sexualitu, která jej trápí, nedokáže překousnout fakt, že by se měl starší Julii podřídit, zadumaná Sue, věčně ležící v knihách nebo zavřená ve svém pokoji, nekonfliktní a laskavá ke všem svým sourozencům a malý Tom, který ztrátou matky (ne tak otce) trpí ze všech nejvíc.

Ian McEwan je po právu přezdíván jako básník perverze. Většinou svých děl šokuje zakázanými tabu a Betonová zahrada, s tématem incestu není výjimkou. Celá kniha se veze na neuvěřitelně bizarní vlně podivna a dusivě ponuré atmosféry. Prožitek z autorových knih se v nejmenším nedá srovnat se čtením beletrie. Po konzumaci příběhů z McEwanovy hlavy se budete cítit jaksi špinavě a nepatřičně, ale rozhodně si z nich odnesete citelný pocit údivu a vaše šedá kůra se bude hemžit myšlenkami k prostudování a touhou ten bizár s někým stejně ujetým sdílet.

Betonovou zahradu si může každý vyložit po svém a to je na ní to úžasné. Stejně jako autorovi hrdinové, i čtenáři mají své vlastní hranice posunuté na nejrůznější úroveň a zatímco část populace knihu po pár stránkách zhnuseně zavře, jiní se neubrání zvědavosti, popřípadě se nechají zlákat nepopiratelnou literární úrovní díla, McEwanovým jazykem a jistou uklidňující melodičností stylu.

Betonová zahrada je šokující, divná, zajímavá, znepokojivá, zvláštní, proměnlivá, neuvěřitelná, temná, ale přesto přitažlivá. Vyvolá ve vás tísnivý pocit a celou škálu dalších emocí, z nichž nebude mnoho v pravém slova smyslu pozitivních, nebo snad radostných. Ale zapamatujete si je a to je hlavní. Betonová zahrada vám bude ležet v hlavě ještě nějaký ten pátek po dočtení a jednou, až přečtete ostatní McEwanovy knihy, se k ní rádi vrátíte a s chutí zreflektujete podobnost všech jeho děl. Máte-li rádi nekonformní díla plná vyslovených tabu a porušených konvencí, je pro vás Betonová zahrada tou pravou volbou. Pokud vydýcháte trochu incestu, hodně masturbace a spousta zakázaných fantazií, knihou proletíte jako nic. V případě, že se popasujte s temnými tématy, která jsou však součástí života, můžete se pokusit Betonovou zahradu pokořit. Budete pak na ni myslet, ještě hodně dlouho, na to vemte jed. Je to taková ta kniha, která má v sobě něco nejpojmenovatelného. Něco, co vás buď zaujme, nebo naprosto nepochopíte, co na tom lidi vidí. Není to zrovna čtení pro každého, ale ty, kdo se naladí na autorovu vlnu, čeká pořádná jízda.

80 %

Číst dále

Hlasy - Ursula Poznanski (Beatrice Kaspary #3)

Na jedné salcburské psychiatrické klinice bylo nalezeno brutálně znetvořené tělo Maxe Schlagera. Zatímco kovová lišta vražená v jeho krku znepokojivě odvádí pozornost laických očí, vyšetřovatelům Beatrice Kasparyové a Florinu Wenningerovi je jasné, že oběť zemřela jinak, než se na první pohled zdá. Vzhledem k prostředí, kde byla mrtvola nalezena, se smiřují s tím, že je čeká jeden z těch složitějších případů. Případnými svědky i podezřelými jsou totiž nejen přítomní lékaři, ale hlavně pacienti. Vedení výslechu se najednou jeví jako nadlidský úkol. Zdejší klienti jsou psychicky nemocní či traumatizovaní a komunikace s nimi je komplikovaná. Nemluvě o tom, že s důvěryhodností je to vzhledem k jejich diagnóze také na pováženou.

Život mladého, nadějného a všeobecně oblíbeného Maxe Schlagera, mimořádně eticky založeného lékaře, byl surově ukončen, dokonce téměř před zraky jednoho z těžce traumatizovaných pacientů kliniky. Waltera Trimmela pronásledují hlasy, které ho ponižují, ale hlavně mu říkají, co má dělat. A právě u něj začíná pátrání po člověku, který by mohl chtít Schlagerovi ublížit. Když navíc Beatrice a Florin odhalí, že se klinika snaží ututlat jeden velice citlivý případ, musejí přehodnotit veškeré postupy a pokračovat úplně jinak, než jsou zvyklí.

Třetí setkání s Beou a Florinem nás po vraždách s motivem geocachingu a facebookovém masakrování přenese do naprosto odlišného prostředí psychiatrické léčebny. Tady plyne čas úplně jinak a potenciální pachatelé jsou mentálně tak moc jinde, než aby se s případem dalo zacházet jako obvykle. Aby toho nebylo málo, ani Bea, které se rozvíjející se vztah s Florinem momentálně nehodí, nedokáže dále ignorovat sílu citů, které se v ní vůči jejímu parťákovi probudily.

Většina kapitol psaných ve třetí osobě se zabývá děním kolem Beatrice, chytré a cílevědomé, jak ji máme rádi už od prvních dílů. Zatímco jí její bývalý manžel dělá ze života peklo, ona zvládá péči o děti, začínající nový vztah, který sama sobě konečně začíná dovolovat a ještě náročné pátrání po vrahovi lékaře, který udělal vše pro to, aby policii svedl ze stopy a hodil vinu na jiného, skoro nejpravděpodobnějšího viníka.

Styl Ursuly Poznanksi vás nenechá jen tak přestat číst. Její rozčlenění kapitol je postaveno tak, abyste ani po jejich dočtení nebyly schopni knihu odložit. S každou otočenou stránkou vám do hlavy valí nové informace, které ve vás jen vzbuzují zvědavost. Napětí a odhalování jednotlivých vodítek k vyřešení případu šikovně střídá s detaily z osobního života naší hlavní dvojky. Vzhledem k tomu, že je tato série jednou z těch, kdy vás vztahy a trable hlavních hrdinů zajímají skoro stejně jako samotný hlavní motiv, budete si rvát vlasy a tiše nadávat, ať už budete zrovna číst o Bee a Florinovi, nebo o výsleších, policejních postupech a odhalení dalších podezřelých skutečností.

Díky zvolenému prostředí psychiatrické léčebny nahlédneme také pod roušku fungování vedení podobné instituce a povrchně se podíváme na zoubek i několika nejrůznějším druhům onemocnění, kvůli kterým jsou zdejší klienti hospitalizováni. Máme tady schizofrenika, dívku, která byla v dětství sexuálně zneužívána a nyní si provokativním chováním vynucuje pozornost a ženu, která byla roky zavřená ve slepě a nyní je naprosto apatická k jakýmkoli podnětům, nereaguje, nemluví, nekomunikuje. Beatrice má ale podezření, že něco ví. Dovede dosáhnout toho, co se nepovedlo nikomu z profesionálních lékařů a donutí ženu, aby prozradila, co se jí honí hlavou?

Poznanski jako autorka detektivek vyniká obsazováním postav, které nežijí pouze na papíře. Hrdiny píše tak, že působí reálně, mají skutečné problémy, se kterými se lze snadno ztotožnit a nejsou to žádní superhrdinové s nadlidskými schopnostmi, naopak, mají své slabosti a dělají chyby. Máte pocit, že vyšetřování probíhá realisticky, některé věci jsou úmorné, trvají dlouho, nestačí pouze zadat pár informací do počítače a vše se jako zázrakem vyřeší. Autorka neuplatňuje lákavý fenomén deus ex machina a nechává své vyšetřovatele honit se ve slepých uličkách a spoléhat mimo zkušeností i na instinkt, což se ne vždy vyplatí.

Hlasy skvěle zapadají do ladění celé série. Svou napínavostí a zajímavostí předčí Slepé ptáky, kteří trpí neduhem druhých dílů a řadí se po bok senzačního prvního dílu Pět, možná jen o chlup za něj. Hlasy jsou zkrátka solidní detektivkou pro všechny, komu nestačí suchopární vyšetřovatelé zabývající se pouze a jenom prací, ale mají radši, když mohou hlavní hrdiny brát tak trochu jako svoje přátele a fandit jim, aby konečně našli své štěstí. Poznanski boduje na obou frontách, jak na osobní rovině, tak s překvapivostí a nečekaností rozuzlení detektivního případu. Pokud jste po senzačních prvních dvou dílech netrpělivě očekávali pokračování, rozhodně nebudete zklamáni. Právě naopak. Poznanski vás opět přesvědčí, že je s ní třeba počítat a kvůli jejím knihám dokonce začnete zvažovat, jak rychle člověku asi tak trvá, naučit se německy, abyste se na další díl mohli vrhnout co nejdříve. Tak skvělá ona totiž je.

90 %

Číst dále

Někdo cizí v domě - Shari Lapena

Karen a Tom Kruppovi jsou stále ještě šťastnými novomanželi. Koupili si krásný dům na předměstí a nemůžou se nabažit jeden druhého. Když však jednou přijde Tom domů z práce a o chvíli později s hrůzou zjistí, že Karen ve spěchu někam zmizela, začíná to pravé peklo. Ukáže se, že Karen měla těžkou autonehodu, utrpěla úraz hlavy a z událostí dne bouračky si nic nepamatuje. Když se z nemocnice vrátí domů, má neustále pocit, že je něco špatně. Že někdo byl v jejím domě a strkal nos, kam neměl. Jsou její paranoidní představy důsledkem nehody, nebo se v děje něco nekalého?

Jméno Shari Lapena bylo skloňováno ve všech pádech už v momentě, kdy byla vydána její prvotina Manželé odvedle a nakladatelství si samozřejmě nemohlo nechat ujít příležitost vydat další pecku od autorky, kterou vynesla do nebes ohromná spousta pozitivních a nadšených recenzí milovníků dobrých thrillerů. Někdo cizí v domě se opět veze na vlně populárních nespolehlivých vypravěček. Příběh je čtenáři zprostředkováván skrz Karen, jež po autonehodě přišla o vzpomínky na celý den, během kterého, jak se později ukáže, se stalo mnohem víc, než záhadný útěk z domova od milujícího manžela a zázračné přežití šílené bouračky.

Kniha Někdo cizí v domě pojednává o manželských rozkolech. Autorka se zamyslela nad hrůzou, která postihne někoho, kdo najednou nepoznává člověka, žijícího pod jeho vlastní střechou. Celá problematika i řešení záhadného případu je však popisováno jako z rychlíku. Jiní autoři by byli schopni stejný děj rozpracovat na dvojnásobný počet stran a této knize zestručnění nijak zvlášť nesvědčí. Autorka sotva klouže po povrchu všech použitých motivů, ničemu se nevěnuje pořádně a veškeré napětí a zvědavost se jaksi vytrácí.

Vše, co se v příběhu stane, působí zrecyklovaně a povědomě, jako byste stejnou knihu v několika obměnách četli už několikrát. Čtenáře sečtělejší v daném žánru od začátku do konce prakticky nečeká jediné překvapení. Motivy jsou okoukané, neoriginální a průhledné. Třetí osoba, ve které je kniha psána a která po pár stránkách začala v Manželích odvedle dobře fungovat, tady nijak neumocňuje bídně vybudovanou atmosféru a jen mezi čtenářem a příběhem buduje další zbytečnou bariéru. Nedá se říci, že by se kniha nečetla dobře. Je to pořád záležitost na jeden večer, ale jde o takovou tu knihu, sejde z očí, sejde z mysli. Druhý den po zaklapnutí poslední stránky vašeho výtisku si už sotva vzpomenete na jména hrdinů a další týden už ani nebudete tušit, že jste knihu četli. Je naprosto nezapamatovatelná a v době, kdy vychází rekordní množství thrillerů a člověk musí vybírat jen to nejlepší, neuděláte chybu, když ji vynecháte.

Ve srovnání s autorčinou prvotinou je Někdo cizí v domě slabým odvarem. Svátečnější čtenáři, nebo alespoň ti, kteří k thrilleru za poslední dva roky prakticky nepřičichli, budou z knihy nadšeni. Příběh má skutečný potenciál zaujmout a zmást každého, kdo nekonzumuje každý druhý thriller na trhu, protože je všech osvědčených motivů využito tak nějak správně a autorka z nich dokázala vytěžit mnohé. Jde o velmi úsporný příběh, ve kterém není prostor pro zbytečnou omáčku. Pořád se něco děje a čtenář tak nedostane chvíli na vydechnutí. Thriller možná není tak strhující, jak by si žádal, ale to vlastně nemusí vadit. Problém nastane jedině v případě, že po pár stránkách odhadnete, o co jde, nebo nedokážete přistoupit na osobitý styl vyprávění, kterého autorka využívá. V případě, že si však s tónem příběhu padnete do noty, můžete si užít parádní jízdu vašich snů. Záleží to jen na tom, co jste za uplynulý rok přečetli a zda jste ochotni odpustit poněkud zběsilé tempo, kdy se všechno děje tak nějak napůl. Pokud v thrillerech nehledáte právě nejhlubší analýzu každé situace a každého kroku vpřed a upřednostňujete přímou linii příběhu bez zbytečných odboček a cavyků, může být nová Lapena to pravé pro vás.

50 %

Číst dále

Vegetariánka – Han Kang

Jonghje se z ničeho nic začnou zdát děsivě noční můry, díky kterým si uvědomí, že nesmí dál jíst maso. Co víc, maso nesmí zůstat ani v její domácnosti a jakmile ucítí pach masa ze svého muže, začne se jí hnusit. Až do toho dne byla Jonghje dokonalým vzorem manželky v patriarchální společnosti konzervativní a staromódně tradiční Jižní Korey. Postavení žen je zde žalostné. Jsou zde od toho, aby bez otázek, námitek a stížností plnily veškerá přání svého muže, staraly se o domácnost, byly poslušné, podřízené a v neposlední řadě i povolné.

Přesto, že Jonghje trpící halucinačními nočními můrami je hlavní hrdinkou knihy, sama za sebe se ke slovu nedostává. Tři části jsou vyprávěny třemi různými vypravěči, dvěma muži a jednou ženou. Příběh se však neustále točí okolo Jonghje a jejího nového pobuřujícího životního stylu. Alespoň zpočátku. Jonghje v očích svého muže i celé své rodiny kvůli své neochotě pozřít maso přichází o rozum a je zralá na léčení. V knize je výrazně nastíněno, jak rozdílná mentalita lidí panuje v Korey a v Evropě. Prim zde hraje odevzdanost, rezignace a podřízenost žen, nadvláda mužů přecházející v životě ženy z otce plynule na manžela.

Styl Han Kang vám dává prostor vstřebat každý nejmenší detail výjevu, který vám popisuje. Je pozvolný a přitom neupadá do tempa, které by vás nudilo. Pouze dává pocit, že se vše odehrává zpomaleně. Obrazy, které autorka do knihy vložila, jsou vesměs velice bizarní a umělecká vyjádření tu zápasí s obyčejnou zvířeckou perverzí, chtíčem a touhou a zároveň se mísí s neobyčejně silnými, někdy nechutnými a často znepokojivými scénami. Je to kniha o vegetariánce, ale očima ostatních, jak vegetariánství jiné osoby ovlivnilo jejich život. Nečekejte hlubokou sondu do duše člověka, který radikálně změní svou existenci tím, že přestal jíst maso a nehledejte zde ani příliš racionálních vysvětlení. Han Kang v první části rozjela slibnou, nadupanou a šílenou zápletku, ze které však v dalších částech udělala nepochopitelnou výhybku. Její záměr šokovat zřejmě převážil původní záměr, který s příběhem měla a který tam tak nějak instinktivně očekáváte a trochu to přehnala s množstvím motivů, které se rozhodla ve svém díle zužitkovat.

Otázkou zůstává, co svým dílem vlastně chtěla autorka říct? Chtěla zdůraznit zkostnatělost partiarchátu, neustále vládnoucího v Jižní Korey? Tak proč od tohoto úmyslu tak rychle ustoupila, když měla slibně našlápnuto? Snažila se nabídnout další pohled, jak lze vnímat vegetariánství? Tak z jakého důvodu zapletla do této problematiky naprosto nesouvisející diagnózu? Šlo jí o to, že nejíst maso je chyba nebo že je to naopak jediný správný způsob života? Snažila se upozornit na to, že se všechny korejské ženy podřizují mužům, protože jsou na to z domova zvyklé a že je to zkrátka z jejich pohledu normální? Chtěla poukázat na to, že model tradiční korejské rodiny je překonaný nebo na to, že to, že se musíš vždy a za každou cenu starat o někoho jiného než o sebe je vždy prvořadé? Vypichuje, jak zvláštně v Korey funguje systém zdravotní péče?
Za polovinou knihy začnete mít pocit, že se Kang snad až příliš urputně snažila upozornit na pseudo problémy, které neexistují, proklouzávají jí naprosto zásadní věci. Naléhavost první čísti se pomalu vytrácí a příběh absolutně nereflektuje korejskou společnost, tak jak by si po absurdní, ale skvělé první části knihy čtenář přál.

Někdy máme pocit, že náhodná, klidně velice banální událost udává směr událostem následujícím a spouští nezvratnou řetězovou reakci a k této představě se upínáme. Je tomu však opravdu tak, nebo je to jen omluva pro nedostatek síly něco udělat a změnit to, co nás ničí? Han Kang dala základ velice slibnému příběhu, který však s přibývajícími stránkami ztratil jiskru. Kniha je nedotažená, nejde dostatečně do hloubky a některé části by zasloužily rozpracovat, další naopak proškrtat. Její snaha o jinakost byla citelná, ale konečné vyznění neviní přímo patriarchát a jeho zhoubnost na lidské vztahy. Kang bezpochyby umí psát, ale chybí jí schopnost rozhodnout se, kam svůj příběh hodlá směřovat. Jakmile si ucelí myšlenky ještě před rozepsáním knížky, bude téměř dokonalá.

65 %

Číst dále

Konec léta - Anders de la Motte

Jednoho srpnového dne před dvaceti lety zmizel beze stopy pětiletý chlapec. Bylo zorganizováno ohromné pátrání, ale nikdo nenašel nic víc, než maličkatou modrou botu uprostřed kukuřičného pole. Tím se boří poměrně optimistický předpoklad, že chlapec zabloudil a policie chtě nechtě musí pracovat s hypotézou únosu. Podezřelý je nasnadě. Známá firma, arogantní Tommy Rooth s trestním rejstříkem, za který by se nemusel stydět ani profesionální zločinec, je trnem v oku policii i mnoha obyvatelům městečka. Hlavní vyšetřovatel Månsson má však o jeho zapojení v Billyho zmizení pochybnosti, což Tommymu hraje do karet. Dnes, dvacet let poté, se Billyho sestra Veronika vrací do práce a staví se znovu na vlastní nohy po další z řady svých náročných životních přešlapů a kolotoče smůly. Na její skupinovou terapii dorazí neznámý muž, který začne vykládat o svém nejlepším kamarádovi z dětství, který kdysi beze stopy zmizel.

Veronika je konfrontována minulostí a zasáhne ji to tvrději, než by čekala. Na své dětství se v posledních dekádách snažila zapomenout, ale někteří kostlivci ze skříně zkrátka nezmizí.
Terapeutka Veronica si změnila jméno a odstěhovala se šest set kilometrů od rodného městečka a s vlastními démony minulosti a nekonečným zármutkem se vypořádává svou vlastní terapií. Smutek a zoufalství ostatních má pro ni blahodárné účinky a čerpá z nich sílu a klid. Alespoň do chvíle, kdy se objeví záhadný a pohledný Isac, který začne vyprávět podivně povědomé příběhy o svém dětství. Ve Veronice vzbuzuje zvědavost, a i když ví, že to není dobrý nápad, snaží se zjistit o Isacovi něco víc. Mohl by být tento mladý muž klíčem k získání rozřešení pro její rodinu, nebo je jeho pronásledování cestou do pekel?

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.

Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Knižní klub.

Číst dále

Otevřený hrob - Angela Marsons (Kim Stone #4)

Výzkumné zařízení ve Westerley díky lidem, kteří věnovali své tělesnou schránku vědě, slouží k napodobování míst činu a zkoumání vlivu nejrůznějších podmínek působení na mrtvá lidská těla. Kim Stoneová se svým týmem je tam poslána na tréninkovou exkurzi, během níž je objevena mrtvola, jež nepatří mezi ostatní simulované oběti. Zdá se, že vrah se snažil najít důmyslný způsob, jak svůj odporný čin zakrýt a téměř se mu to podařilo. O dívce s obličejem rozbitým na kaši a ústy plnými hlíny zaměstnanci zařízení nic nevědí a zprvu se zdá, jako by nikomu doma nechyběla. Navíc to vypadá, že dívka není jediná, kterou potkal stejný osud. Kim a její tým záhy objevují další oběti, z nichž jedna jako zázrakem zrůdný útok přežila. Její paměť však padla za oběť násilnému útoku a vyšetřovatelé se ocitají znovu na začátku, bez naděje na svědectví a v závodě s časem. Nemohou dovolit, aby si vrah vzal na paškál další nevinný lidský život, a Kim opět nalézá ve vyšetřování faktory, díky kterým se cítí osobně povinována zločince dopadnout vlastníma rukama.

Kim Stoneová je chladná a odměřená, ale citlivá a v jistých věcech silně empatická. Vždy spoléhá na svůj instinkt a v krajních případech, když na tom skutečně záleží, je dokonce ochotná přiznat své pochybení. Vždy jedná podle pravidel, ale ráda a dovedně využívá jejich skulinek a natahuje je až na mez únosnosti. Má opravdu málo blízkých přátel, nikoho si nepouští k tělu, aby dokázala přežít, jelikož v její minulosti leží příliš mnoho bolesti a zklamání. Svůj život zasvětila práci a to se nezmění, stejně jako její ocelově pevné nervy nebo soucit a odhodlání. V Otevřeném hrobě se s Kim a jejím týmem setkáváme již po čtvrté a i tentokrát je celá kniha parádně nadupaná akcí, skvělou zápletkou s psychologickým podtónem, překvapivými zvraty a střety tělo na tělo.

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.

Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Knižní klub.

Číst dále

Ohníčky všude kolem - Celeste Ng

Rodina Richardsonových žije v Shaker Hights, Clevelandské čtvrti, kde se každý snaží žít dokonalý maloměšťácký život. Domy se tu podobají jako vejce vejci a trávníky na zahradách před nimi jsou zastřižené na přesně stejnou délku. Paní Richardsonová kromě obrovského domu, kde žije s celou rodinou vlastní ještě malý dvojdomek, který v rámci svých dobročinných aktivit pronajímá. Tentokrát její volba nájemníků padne na nekonformní chudou umělkyni Miu s dcerou Pearl. Obě rodiny, tak odlišné, jak jen to jde, se začnou postupně sbližovat a jejich osudy se nevyhnutelně prolnou. Kdo by však byl čekal, že to všechno dospěje až tak daleko, když bohémka, která se za svůj dospělý život nikdy neusadila na jednom místě a respektování pravidel nikdy nebylo nic pro ni, vtrhne na předměstí, kde je vše jasně nalinkované a odmítá ustoupit ze svého stylu života.

Mia žije jen pro své umění a pro svou dceru Pearl. Funguje od projektu k projektu a jakmile jí dojde inspirace, sbalí všechno co na celém světě vlastní, nacpe to do svého prastarého auta a jede dál, hledat nové místo k životu, novou múzu. Pearl bez otázek a protestů vždy opouští bydlení, školu i přátele a bere vše v tichosti tak, jak to přichází. V Shaker Hights však má být všechno jinak. Mia slibuje, že tentokrát se usadí nadobro a Pearl se díky tomu neostýchá budovat hlubší vztahy s místními vrstevníky. Obvlášť si padne do noty s dětmi Richardsonovými. S Moodym, Tripem a Lexie tráví veškerý volný čas v obrovském domě sourozenců. Nejmladší Izzie, podivínka a černá ovce rodiny Richardsonových si naopak oblíbí Miu a pomáhá jí v její tvůrčí činnosti. Ať se to komukoli, kdo sbližování přihlížejí líbí, nebo ne, obě rodiny se prolínají, kontrasty se stírají a vše nezadržitelně spěje k nutně dramatickému konci.

Jakmile se do Ohníčků všude kolem začtete, máte dojem, že to bude příběh o Izzy, její rodině a o požáru. Celeste Ng podobně jako v knize Vše, co jsme si nikdy neřekli začíná od konce. Od začátku tedy víte, co se stalo a kdo to udělal. Nevíte však, jaký sled událostí tomu předcházel a co aktéra donutilo takto radikálně jednat. Oheň, ať už metaforický, nebo ten skutečný, prostupuje celou knihou a na poměrně skromném rozsahu se toho stihne stát neskutečně mnoho. Na stránkách plynou celé životy, roky utíkají, ale zároveň máte pocit, jako by se před vámi vše odehrávalo v reálném čase

Celeste Ng má unikátní styl, který musí nutně uchvátit úplně každého, kdo v knížkách rád kouká pod povrch a vyhledává příběhy, které se noří do hloubky. Autorka hledá kořeny následků daleko v minulosti, osobitě pracuje s během času a těžká témata podává velmi citlivě. Pocity promítá tak, jako by situace sama prožila, protože zkrátka některé věci nelze posoudit bez osobní zkušenosti.

Drobnosti, kterých si autorka všímá vás každou chvíli zasáhnou jako blesk z čistého nebe tak silně, že budete muset na chvíli zavřít oči a vstřebávat pocity které ve vás dokázala vyvolat pouhou jednou větou. Její pozorovací talent je obdivuhodný a zkrátka zná lidi. Má prokouknuté nejrůznější typy povah, autenticky tvoří uvěřitelné postavy a zasazuje je do reálných situací. Kniha sleduje mnoho dějových linek, které spolu nesouvisí, přesto jsou spolu životy všech aktérů od začátku jaksi pevně spjaty.

V knize se promítají životy všech Richardsonových a malé rodinky, kterou tvoří Mia s Pearl. Je to o kontrastu mezi rodinou úplnou a rozbitou. Rodinná dynamika zde hraje prim, spolu s mateřstvím, rasovými a morálními principy, křivdami, zásadními životními otázkami a morálními dilematy. Autorka nepředkládá své názory jako hotovou věc a nabízí oba náhledy jako sobě rovné. Nejdůležitější otázky klade, ale nechává je otevřené a každého čtenáře nechává, aby se s nimi vyrovnal po svém.

Investigativní přístup Celeste Ng dodává knize na výjimečnosti. Kdo četli i Vše, co jsme si nikdy neřekli, samozřejmě se neubrání srovnávání a určitá podobnost a paralela mezi příběhy je jasně patrná, což však není na škodu, protože obě knihy jsou více, než zdařilé. Jsou napínavé, opravdové, bolestné, živoucí, smutné. Ohníčky jsou o tom jak snadné je někomu zničit život, i v případě, že něco děláte pro jeho dobro. Celeste poukazuje na to, že každá mince má dvě strany, dost možná i více.

Ohníčky všude kolem pokrývají i téma střetu zájmů, zranitelnosti, ošemetnosti míchání se do cizích záležitostí, kočovného života, vrtochů umělců a bohémů, základů fotografie a toho, jak snadno může dojít k tragickým nedorozuměním. Je to příběh o důležitosti toho, jít si za svými sny, protloukat se jak se dá, o schopnosti přežít a štěstí v tom, když máte po boku toho správného člověka. Je to kniha o závislosti a vlivu na život ostatních a o tom, jak je snadné žít v bublině dokonalosti, když se narodíte do perfektních poměrů a děláte to, co se od vás očekává. Autorka mi zkrátka opět dokázala bez větší námahy vyrazit dech a zanechat mě rozbitou, lítostivou a zamyšlenou. Ohníčky všude kolem ve vás budou rezonovat ještě po neskutečně dlouhou dobu a probíraná témata vám už nedají spát nikdy. Tohle je jedna z těch knih, ke kterým má smysl se vracet, opakovaně vstřebávat překrásné myšlenky i bolestné životní příběhy. Vždy tu naleznete něco nového a úchvatného. Ohníčky se rozhodně zařazují na první příčku nejlepších knih letošního roku a možná mezi nejlepší knihy vůbec. Protože na zážitek ze čtení tohoto příběhu jen tak nezapomenete.

100 %

Číst dále

Ta přede mnou - J. P. Delaney

Emma se stala obětí loupežného přepadení ve svém vlastním bytě. Už se doma necítí bezpečně a hledá s přítelem nové místo k životu. Nemohou si příliš vybírat, většina volných bytů je nad jejich finanční možnosti. Narazí však na dokonalý dům s jedinou drobnou pihou na kráse. Nájemní smlouva obsahuje spoustu podivných podmínek. Nájemníci si nesmějí přinést žádné dekorace, knihy jsou zakázané, stejně jako nábytek, osobní cennosti či přebytečné oblečení. Zájemci jsou navíc podrobeni přísnému výběrovému řízení. I Jane si prošla pekelným obdobím a musí si najít nové bydlení. Tlačí ji čas i finanční tíseň, ale dům na Folgate Street se zdá jako zázrak. Ačkoli má minimalistická stavba pohnutou minulost související s tragickým úmrtím předchozí nájemnice, Jane se rozhodne nastěhovat. Pak ale její život nabere podivný spád a ona zjišťuje, že se její život začíná nebezpečně podobat okolnostem předcházejícím smrti té před ní.

Emma a Jane jsou si znepokojivě podobné. Mladé, krásné, blonďaté ženy, které si s sebou vlečou traumatizující zážitky z minulosti. I jejich život se po nastěhování podobá jako vejce vejci. V jednotlivých kapitolách se situace opakují takřka doslova, což překvapivě nevede k unudění čtenáře, ale naopak posílení neskutečně silného pocitu fascinovaného údivu a zvědavosti, jak se příběh rozvine a kam to všechno povede. Ani jedna z žen není psychicky v pořádku a každá se díky svým démonům stává ne zcela spolehlivou vypravěčkou. Nikomu nelze věřit a názor na všechny postavy během čtení změníte asi tak tisíckrát. Celou dobu netušíte, zda se kniha přímo před očima mění ve zvrhlou reality show, sociální experiment nebo stalkerské hřiště šíleného sociopata.

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.

Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Euromedia.

Číst dále

Osamělost prvočísel – Paolo Giordano

Alice se přes vysoké ambice svého otce a úmornou spoustu absolvovaných tréninků, vloženého úsilí a žaludečních neuróz nikdy nechtěla stát profesionální lyžařkou. Mattia se zas přes lásku ke své handicapované sestře nehodlal vystavit únavně přetrvávajícímu posměchu a vyčlenění z kolektivu, tak se rozhodl Michelu nevzít na jedinou oslavu narozenin na kterou kdy byla obě dvojčata pozvána. Alice i Mattia učinili rozhodnutí, která zásadním způsobem ovlivnila a nasměrovala jejich další životy. A ani jednomu nedá těžké stigma z minulosti spát. Nemine den, kdy by na osudný moment své životní poutě nepomysleli a dodnes cítí tíhu okamžiku, který znamenal vše.

Alice se potýká s celou řadou duševních záležitostí, ale za svou dávnou chvilku vzpurnosti pyká i tělesně. Nikdy nedokázala zapadnout do kolektivu, přitom jediné, po čem kdy doopravdy toužila bylo právě normální dospívání s aspoň jednou opravdovou kamarádkou. V Mattiovi se toho dne něco zlomilo, což však nemělo vliv na jeho genialitu. Ve všem, na co sáhnul vždy exceloval. Až na mezilidské vztahy. Nikdy už však on, ani jeho rodina nebyli jako dřív.

Paolo Giordano se ve své prvotině zabývá neuvěřitelně smutnými, depresivními až tragickými osudy dvou lidé, kteří jsou odlišní jako den a noc, a přesto jako přes kopírák. Jejich životy jsou spjaty stejně pevně, jako pravidelně se střídající denní doby, a právě proto jaksi nemohou vzájemně koexistovat a zároveň ani být jeden bez druhého. Girodano je trefně přirovnává k prvočíselným dvojčatům. Matematika je klíčovým tématem příběhu, ať už jako nedílná součást Mattiovy minulosti i budoucnosti, či právě jako výstižná paralela životů našich hrdinů. Na hodnocení samotného příběhu je však matematika krátká.

Kniha je dost těžko uchopitelná a na její rozbor nelze aplikovat žádný univerzální návod. Autorův úsporný a minimalistický styl je stejně elegantní jako řešení kvadratické rovnice pomocí diskriminantu, a přesto uchvacující s důrazem na dopad pro čtenářovu psychiku. Giordano se mimo jiné zabývá nelehkými tématy jako je homosexualita, rakovina, sebepoškozování, citová prázdnota, poruchy příjmu potravy bez toho, aby spadnul do použití stereotypů a osvědčených klišé a každá z těchto věcí má mnohovrstevný význam pro různé životní fáze postav.

Příběh není zasazen místně, ale o to důrazněji se zaměřuje na vnitřní svět hrdinů. Ze závěru lze vyvodit mnohé a zároveň nic. Je zkrátka jaksi správný. Celá kniha hovoří o důležitosti nevysloveného a o tom, že někdy by stačila dvě slova, aby bylo vše jinak. To se ale nikdy nedozvíme, přesto, že život je smyčka, nebo spirála, která se stále vrací do určitého bodu zlomu. Důležitost jednotlivostí a sotva znatelně podstatných okamžiků, které následně mají vliv na běh života autor popisuje tajnosnubně, přesto každý, kdo jeho tvorbě propadne pochopí, co tím chtěl říci.

Giordano hodně dbá na symboliku a dokázal bravurně zachytit propojení osudů, cenu života a utrpení, které si lidé způsobují sami, protože se rozhodnou uvrhnout se do vězení vlastní mysli. Jsou pouze prázdnými schránkami kráčejícími životem, které si myslí, že si nic lepšího nezaslouží. Proto rezignují a vědomě se rozhodnou nebojovat, protože nedokáží překročit určitou hranici. O problémech nemluví a nikoho do své ulity nepustí, ani kdyby na tom závisel jejich život.

Osamělost prvočísel rozhodně není kniha, která se zavděčí každému. Také to není příběh, který vám zvedne náladu, nebo vás vytáhne z deprese. Naopak vás uvrhne do stavu zoufalství a podivna, ze kterého nějakou dobu nebudete moci najít cestu ven. Nutí vás přemýšlet o hrdinech, o sobě i o světě, kde každé rozhodnutí má unikátní dopad na život, jehož směřování můžeme ovlivnit nejen my sami, ale také lidé, které během let potkáme. Ale stejně jako osud Mattia a Alice je i ten váš stav po dočtení ve značně znepokojivém smyslu správný. Protože pokud po dočtení Osamělosti prvočísel nebudete alespoň trochu citově rozhození a váš život půjde jednoduše dál, možná jste ji nečetli dobře.

100 %

Číst dále

Dcera někoho jiného – Amy Gentry

Před osmi lety beze stopy zmizela třináctiletá Julie. Teorie zní, že byla unesena, nicméně tomu nenasvědčují žádné důkazy, mimo očitého svědectví k smrti vyděšeného desetiletého dítěte. Rodina už dávno přestala doufat v dceřino nalezení a začala si přát, aby Julie příliš netrpěla, když umírala a nechtějí už nic jiného než tělo, jež by mohli pohřbít, aby mohli tuto hrůznou kapitolu svého života konečně uzavřít. Nyní, o tolik let později se na jejich prahu objevuje mladá žena, nápadně podobná Julii. Rodina ji přijme s otevřenou náručí, ale dojetí rychle střídají pochyby. Julie se se svými blízkými sžívá jen pomalu a na návrat do normálního života nijak nespěchá. Odmítá chodit na terapii a peníze z fondu na její nalezení jsou najednou pryč. Vrátila se domů jejich Julie, nebo někdo úplně jiný?

Julie byla puberťačka, když zmizela. Její mladší sestra Jane byla svědkem jejího únosu a od té doby žije s výčitkami svědomí, že snad mohla té tragédii zabránit, co hůř, jejich matka si to myslí taky, čímž svou druhorozenou dceru nespravedlivě trestá. Jane byla tehdy jen malé, strachem paralyzované děcko, schovávající se ve skříni. Jako by násilné vytržení člena rodiny nestačilo k rozpadu do té doby pohodových vztahů, výčitky svědomí i výčitky vzájemné, zhroucení, neschopnost být tu jeden pro druhého, uzavření se do sebe a pubertální vzdor jsou jejich novou realitou.

Dcera někoho jiného stojí na slibném a solidním základu. Má vše, co dobrý thriller do startu potřebuje. Kámen úrazu však nastává hned v momentě rozštěpení příběhu na dvě roviny, z nichž by každá snadno fungovala jako samostatný román, ale splácané dohromady jaksi skřípou a tříští se. Autorka nepříliš bravurně skáče mezi dvěma linkami, přičemž často v ději zeje díra takového rozměru, že najednou netušíte, na čem jste a kam zmizelo hned několik stránek s vysvětlením, načež dlouho nevíte, co se děje, i když máte pocit, že byste měli a že tohle jako už bylo to ono.

Autorce se však musí přiznat zásluhy za zmatení čtenáře v momentech, kdy zrovna děj pracoval tak jak měl. Gentry dokázala dovedně mlžit, nutila vás přehodnocovat všechny dosavadní teorie o tom, kam všechno směřuje, nenápadně naznačovala další a další možnosti, mozek vám díky ní šrotoval, jako už dlouho ne, ale přesto jste se nebyli schopni dobrat pravdy. Děj byl plný zajímavých myšlenek. Rodina ateistů žijících v Texasu, což je samo o sobě zvláštní a celkově je kniha do jisté míry originální. Restrospektivní flashbacky se postupně noří dál a dál do minulosti a čtenář si prochází dějem v opačném smyslu než postavy. Do poslední chvíle díky tomu netušíte, jak to všechno je a vyprávění působí zlověstně.

Policejní složka příběhu prakticky chybí, což je divné, vzhledem k tomu, jak medializovaný údajně v počátcích případ měl být. Tady však oficiálnímu úspěšnému uzavření případu není věnována pražádná pozornost, což nesmírně ubírá na uvěřitelnosti a logice. Sama rodina si jede na vlastní triko za nesmělého přicmrndávání soukromého detektiva, který tam je jen tak do počtu.

Dcera někoho jiného je jako celek naprosto průměrný thriller, který nenadchne, ani neurazí. Uvedení do příběhu je dostatečně mrazivé, ocitáte se přímo uprostřed únosu, ale následně si kniha jede nějak to svoje, až se všechno to prvotní napětí jaksi přetaví v něco úplně jiného, mnohem méně pozitivního a žádoucího a prim začne hrát zmatek. Kniha obsahuje zdvižený prst a varování, nechybí ani kontroverze, brutalita a hořkost ve vztazích a v podstatě má skvěle našlápnuto. Autorka bohužel nedokázala odolat lákavým svodům zakomponování zřejmě všech svých nápadů a knihu neskutečně překombinovala a nevyvarovala se základních chyb. Nedá se však říct, že by nepřinesla překvapení. Protože závěr vás rozloží. Totálně. Jestli to stačí na záchranu celého děje už musíte posoudit sami. 

60 %

Číst dále

Tichá modlitba - Angela Marsons (Kim Stone #3)

Devítileté kamarádky Amy a Charlie se beze stopy ztratily po své pravidelné hodině plavání. Jedna z matek je měla vyzvednout, ale kvůli poruše auta to nestihla a pak už bylo pozdě. Zlověstná textová zpráva, kterou později obdrželi rodiče obou holčiček potvrdila jejich nejhorší obavy. Obě dívenky byly uneseny. Domů se navíc má vrátit jen ta, jejíž rodiče nabídnou vyšší výkupné. Přátelství stmelené čtveřice v takové chvíli pochopitelně vezme hodně rychle za své, co hůř, na povrch se dostávají temná tajemství v obou rodinách. Případu se ujímá Kim Stoneová se svým týmem, která je odhodlána dostat holčičky domů stůj co stůj, nehledě na dramata mezi dospělými. Ona zkrátka nedopustí, aby Amy a Charlie doplatily na chyby svých rodičů.

Amy a Charlie jsou nejlepší kamarádky. Jejich přátelství je tak čisté, jak jen u dětí může být, a i jejich rodiče si vzájemně dobře rozumí. Do této idylky však vstoupí tragicky nepředvídatelný únos. V této chvíli nastupuje na scénu Kim Stoneová. Jedna z nejodhodlanějších policistek bojující hlavně za práva a bezpečnost dětí. Díky své vlastní bolestné minulosti, která je vryta do její osobnosti tak pevně, že nikdy nevymizí, ale která ji žene vpřed daleko silněji, než jakákoli jiná motivace je Kim pro vyšetřování případu nejvhodnější kandidátkou. Hodlá se poučit z předchozího únosu, který nebyl nikdy uzavřen, ale vykazuje stejný modus operandi. V tom jí pomáhá její stabilní tým a také další osoby, které však Kim rozhodně nevítá s otevřenou náručí.

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.

Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Knižní klub.

Číst dále

Kulka - Mary Louise Kelly

Caroline začne zničehonic bez zjevné příčiny pobolívat zápěstí. Doktor si s ní neví rady a pošle ji na magnetickou resonanci a na rentgen. Ty odhalí, že má Caroline v krku u páteře kulku, která zřejmě tlačí na nějaký nerv, přesto že neví o tom, že by někdy byla postřelena. Od té chvíle se jí převrátí život naruby. Když se vyptává rodičů, kde k té kulce v krku přišla, dozví se, že ji ve třech letech adoptovali, protože její biologičtí rodiče byli zavražděni a ona byla u toho. Vrahovi však zřejmě nestálo za to, zabít malé dítě, které si nic nebude pamatovat. Pachatel nebyl nikdy dopaden. Tehdy vrah netušil, že v sobě Caroline, jako jediný, ač nespolehlivý očitý svědek, bude důkaz o zločinu nosit po celý život a že ho minulost a spravedlnost může dostihnout o čtyřiatřicet let později. A nyní je Caroline odhodlána o své minulosti zjistit vše, co jí do té doby bylo utajováno.

Sedmatřcetiletá Caroline je profesorkou francouzské literatury, která má ten nejspokojenější a nejpohodovější vztah s matkou, otcem i dvěma bratry, jaký jen lze v rodině vybudovat. S muži už je to trochu slabší, ale nestěžuje si. O to větší je pro ni šok, když najednou zjistí, že Frannie a Thomas Cashionovi nejsou jejími biologickými rodiči a že ji adoptovali po tragické události v rodné Atlantě, která se udála, když byla batole. Caroline je zdrcená a ačkoli za své pravé rodiče bude vždy požadovat ty, kteří ji vychovali, rozhodne se poznat, kým vlastně je a kdo jí dal do vínku ty rysy, u kterých si až nyní všímá, že je ve své rodině neměla po kom zdědit.

Kulka se může pyšnit šokujícím námětem a slibně znějícím příběhem, který má být kombinací pátrání adoptovaného člověka po dávných kořenech a nebezpečí šťourání se v nedořešených zločinech. Autorka docela dobře zvládla uvést příběh, ale jakákoli gradace celkem chyběla. Příběh tak nějak stagnoval na stejné úrovni po celou dobu, a i když vás zajímalo, jak to všechno tenkrát bylo, napětí se příliš nestupňovalo. Caroline navíc uvízla v jakési bublině a atributy jako věk či zaměstnání působily, jako kdyby byly pro postavu vymyšleny zpětně a jen aby nějaké měla. Bohužel její chování věku příliš neodpovídalo a hrdinka působila mnohem mladším a naivnějším dojmem. Caroline není nikterak zapamatovatelná a vlastně ani moc sympatická, abyste měli tendenci jí fandit a držet palce, aby našla sama sebe a to, co hledá.

Kniha je nicméně napsána relativně dobře, i když možná lehce nevyspělým stylem, ze kterého právě získáte dojem naivity a mládí hlavní hrdinky. Ačkoli není dechberoucí a nutně vás nepřiková k celodennímu čtení, je napsána poměrně příjemně, nenadchne a neurazí, ale čte se svižně a snadno. Kapitoly jsou krátké a dobře členěné. Dialogy jsou vystavěny uvěřitelně a postavy jsou pohodové, ačkoli nemají příliš propracovanou charakteristiku a vlastně o většině nevíme až na pár povrchních informací nic. Zajímavostí je osobitost vyprávění, protože Caroline sama komunikuje přímo se čtenářem, oslovuje ho a vy máte díky tomu pocit, že knihu napsala přímo pro vás. Závěr je trochu nedotažený a nejspíš nesedne každému.

Kulka je taková ta kniha do letadla. Příběh, který vám při čtení bude příjemný, bude vás bavit, ale za týden už si nevzpomenete ani na jméno hlavní postavy, natož jak se její osud vyvinul. Jako odpočinková četba je však ideální a čas strávený s Caroline a jejími problémy nebudete považovat za ztracený. Donutí vás zamyslet se nad tím, jaké to musí být ocitnout se v tak podivné životní situaci a jaký nápor na psychiku musela Caroline zažít, jakmile se její život ocitnul vzhůru nohama. Kulka je zkrátka fajn. Nic víc, nic míň.

60 %

Číst dále

Temná hmota - Blake Crouch

O tom, že každé rozhodnutí, které v životě uděláme, zásadně ovlivní běh dalších událostí, se na vlastní kůži přesvědčí Jason Dessen a to hned několika způsoby. Jednoho obyčejného večera se vydá na skleničku do svého oblíbeného baru a cestou ho přepadne muž v masce gejši, který Jasovi před tím, než ho omráčí, položí zásadní otázku: „Jsi v životě šťastný?“ Když se Jason probudí, nachází se na neznámém místě mezi lidmi, které nikdy neviděl. Tito lidé ho však evidentně dobře znají a vítají ho s otevřenou náručí jako dávno ztraceného přítele. Něco ale nesedí. Jason v tomto světě není ženatý za lásku svého života a jeho syn se nikdy nenarodil. Zato místo ubíjející a průměrné práce středoškolského učitele pracuje na jednom z nejpřelomovějších vynálezů všech dob. Kde se to ocitl a v jakém bodě se jeho život začal ubírat směrem, který před lety vědomě opustil?

Jason Dessen měl před sebou nadějnou budoucnost ve světě fyziky. Mezi něj a velké plány na poli vědy se však postavil život. Jeho přítelkyně přišla do jiného stavu a on si musel vybrat mezi slibně se rozvíjející kariérou a dítětem. Vybral si rodinu a svého rozhodnutí nikdy nelitoval. Občas mu ubíjející zaměstnání a všednost lezly na nervy, ale svou krásnou ženu Danielu, která se kvůli těhotenství také musela vzdát umění a světové proslulosti, miluje nade vše stejně jako dospívajícího syna Charlieho, který sebevědomě šlape v matčiných stopách. Nyní Jason na vlastní oči vidí, jak by vypadal jeho život a svět, kdyby tentokrát Daniele oznámil, že se necítí na to stát se otcem. Stal by se nejuznávanějším géniem od dob Einsteina, ale bylo by to to, co od života skutečně chce?

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.

Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Knižní klub.

Číst dále

Manželé odvedle - Shari Lapena

Anne a Marco se vydali na večírek k sousedům a nechali své šestiměsíční miminko doma. Hostitelka si totiž nepřála, aby ho s sebou brali, rušilo by a ona chtěla uspořádat večer jen pro dospělé. Rodiče na poslední chvíli nesehnali hlídání, ale co by se taky mohlo stát. Vždyť budou hned za stěnou, s elektronickou chůvičkou a každou půl hodinu budou na střídačku chodit malou zkontrolovat. Jenže po jejich návratu domů jsou domovní dveře dokořán a postýlka prázdná. Kam se maličká poděla? Kdo se postaral, aby zmizela a proč? Kolotoč paranoidního pátrání se roztáčí.

Anne a Marco milují svou krásnou dceru a milují se i navzájem. Stejně jako ostatní manželské páry mají různé drobné neshody, ale většinou si dokážou o všem rozumně promluvit. Mimo těch nepříjemných věcí, u kterých platí jakási nepsaná úmluva, že se o nich nezačíná. Po porodu si je Anne nejistá sama sebou, s čímž se odmítá svěřit Marcovi. Marco se ji zase snaží všemožně chránit, a proto má také vlastní tajemství. Nyní, když se ocitli uprostřed noční můry a jejich nejdražší holčička je pryč, nastává opravdová zkouška jejich vztahu a pravda vyvěrá na povrch.

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.

Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Knižní klub.

Číst dále

Město zrcadel - Justin Cronin (Přechod #3)

Století hrůz a Viráků už je minulostí. Brány opevněných měst se začínají otevírat a potomci přeživších budují novou společnost. Osidlují opuštěné usedlosti a snaží se z popela vzkřísit starý způsob života. Někteří už Viráky a všechen ten strach považují jen za babské povídačky a věří ve světlé zítřky. Jenže v New Yorku se pořád skrývá Nula. Tim Fanning, první z nakažených žije jen pro pomstu. A tou pomstou má být vražda Amy, Dívky z Neznáma. To ona je poslední nadějí lidstva. Ale bude muset obětovat vše, na čem jí kdy záleželo.

I ve Městě zrcadel se vracíme mezi staré známé postavy, jejichž osud nás zajímá úplně nejvíc. Peter, Alicia, Sara, Hollis, Michael, Greer a samozřejmě Amy. Skoro všichni byli nuceni dospět a zestárnout poněkud rychleji, než by se jim líbilo, ale zatím se drží. Nyní je čeká vůbec největší výzva v životě.
Množství vedlejších, ale důležitých postav je někdy náročné sledovat, ale jakmile se čtenář zorientuje a opět se dostane do rytmu série, najednou jsou pro něj i oni nedílnou součástí historie.

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.

Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Knižní klub.

Číst dále

Poslední - Alexandra Oliva

Zoo chce zažít poslední opravdové dobrodružství, než založí rodinu a její hlavní životní náplní se stane role matky. Přihlásí se tedy do televizní reality show s názvem Ve tmě. Je to hra o vytrvalosti, soběstačnosti a schopnosti přežití v drsných podmínkách. Dvanáct soutěžících, dvanáct povah, všichni vystaveni stejným zkouškám, společně i jako soupeři. Všude je sledují kamery a každé jejich slovo je zachyceno mikrofonem. Jejich utrpení je tou nejlepší zábavou pro diváky a sledovanost vystřeluje do astronomických výšin.
V průběhu natáčení však svět zachvátí strašlivá epidemie a nicnetušící soutěžící pokračují ve hře v pustině, která kdysi bývala Zemí a kterou nyní obývá jen hrstka zázračně imunních obyvatel. Svět se stává nevlídným místem k životu, ale pro ně je vše jen součástí hry. Zoo je odhodlána se v soutěži vyšvihnout na příčku vítězů. Každou překážku bere jako zinscenovanou, každou prožitou hrůzu jako krok k cíli, jež si vytyčila a k pohádkovému jmění, které na konci čeká. Jenže televizní štáb podlehl hrozivé zkáze, stejně jako zbytek světa a oni jsou odkázáni jen na svůj důvtip...

Zoo je sportovně založená žena, která necouvne před žádnou výzvou. Ráda se učí novým věcem a těší se na prožití posledního dobrodružství, než splní velký sen svého manžela - pořídí si miminko. Soutěž a vítězství pro ni neznamenají ani tak velké peníze, ale zážitek, který si odnese a důkaz, že dokáže cokoli. Odloučení od milovaného manžela si maluje poměrně bezproblémově, vzhledem k tomu, co může získat. Když se však soutěž změní v noční můru, pochybnosti si najdou cestičku do jejího svědomí.

Číst dále