Odloučení - Katie Kitamura

Chistopher odjíždí do Řecka hledat inspiraci k napsání své nejnovější knihy. Teprve když se mu matka nemůže dovolat, požádá jeho manželku, zda by se ho nevydala hledat. Isabella netuší, že její snacha už se synem nežije, že se jejich manželství rozpadlo. Nevěděl to nikdo, kromě nich, rozhodli se nechat si to pro sebe. Vydává se tedy na cestu do Řecka, najít svého manžela, aby uchlácholila jeho matku. Christopher však není k nalezení na hotelu, ani nikde v okolí. V mezičase se tedy snaží užít si příjemný klid hotelu, kde již skončila sezóna a utřídit si myšlenky.

Pro bezejmennou vypravěčku by cesta do Řecka měla být symbolickou tečkou za společným soužitím. Přijela sem s jediným záměrem, který se od Isabellina zásadně lišil. Přijela Christophera požádat o rozvod. Nemohla tušit, jak definitivní bude jejich odloučení, alespoň do okamžiku, kdy je Christopher nalezen mrtvý v příkopu u opuštěné cesty.

K Odloučení nesmíte po přečtení zavádějící anotace přistupovat s očekáváními příběhu s detektivním nádechem. Tato kniha nemá být pátráním po příčinách, ani hledání řešení. Neohromí každého, musíte se ji naučit vnímat takovou, jaká je a tak ji přijmout a pak v ní uvidíte to, co autorka ukryla mezi řádky. Odloučení je o tom, že manželství může jen tak vyšumět a jeho konec nemusí být nutně indikován nevěrou, nějakým konkrétním okamžikem, slovem nebo událostí. A naopak nevěra může být pevnou součástí manželství, jakkoli se to může zdát podivné. Lidé mají tendenci si neustále něco nalhávat, jen aby život učinili snesitelnějším. Jen aby se všechno zdálo být ve správných kolejích, ať už při pohledu zvenčí, nebo zevnitř. Někdy zkrátka chcete, aby vše bylo takové, jako je ve vaší vylhané realitě.

Neosobní způsob vyprávění vás nutí pochybovat, zda manželství vůbec někdy existovalo, zda bylo období soužití skutečné. Hrdinka se babrá v tom, jaký byl on, ne jací byli oni dva spolu. Nezdá se, že by vůbec měla nějaké emoce. Že by na své manželství vzpomínala s nostalgií, vztekem, nebo že by na poslední roky vůbec měla nějaký názor. Její vyprávění je pozvolné, neosobní, přesto jaksi palčivé a naléhavé. Zásadní otázky, které jsou v textu nastoleny i které vytanou v hlavě čtenářům, zůstanou nezodpovězeny. Připravte se na frustrující nedostatek zdánlivého uzavření.

Celý příběh se víceméně odehrává v hlavě hlavní hrdinky, v jejím vnitřním světě, který je jednoduše pochopitelný pouze pro ni. Časem se stává lehce repetitivním, nicméně množství paralel, přirovnání a přiblížení vyrovnává nedostatek emoční investice vypravěčky, o které víme jen to, že je překladatelkou. Možná právě její povolání a také to, že od autorky nedostala jméno, je tím, co ji definuje. Má být pouze zprostředkovatelem. Někým, kdo má v podstatě zůstat neviditelným, pokud svou práci odvede dobře.

Věcné a syrové vyprávění postrádající děj, zabývající se všední situací tematicky zapadá do osobité Světové knihovny Odeon, která přináší kousky, které nezalichotí každému. Román vyžaduje spolupráci čtenáře s textem a jeho schopnost nahlédnout pod povrch vnitřního monologu hrdinky. Čtenář nemůže jen pasivně vstřebávat postřehy vypravěčky, musí sám analyzovat a seskládat jednotlivé dílky dohromady tak, jak patří. Tísnivá atmosféra řeckého městečka, proměněného k nepoznání nedávnými požáry a zmrtvělého poté, co přišlo o turisty, dodává pochmurnému románu něco navíc. Neschopnost, nemožnost nebo neochota se vymanit ze vztahu, který dávno nefunguje, je popsána osobitě a neotřele. Stejně tak naťuknutá témata nejsou právě obvyklá, na rozdíl od hlavní problematiky – rozpadu manželství, která je naopak propírána v každé druhé knize. Do četby Odloučení se musíte pustit bez očekávání. Musíte na sebe příběh nechat působit tak, jak plyne. Pozvolně a beze spěchu. Pak jej možná doceníte.

70 %