Bertík a čmuchadlo - Petra Soukupová (audiokniha)

Bertík s maminkou a jejím novým přítelem Richardem odjíždí na prázdniny na vesnici. Bertíkovi rodiče se nedávno rozvedli a Bertík nemá radost, že maminka teď žije s Richardem, který má povolenou kůži, vůbec není jako jeho tatínek a i když se ze všech sil se snaží, aby ho Bertík měl rád. Ten mu na oplátku dělá samé naschvály.

Bertík je vzpurný, vzpupný, vzdorovitý a zpovykaný kluk, který se obtížně vyrovnává se svou novou rodinnou situací. Pořád má v hlavě samé klukoviny a i když nemá rád, když je jeho maminka smutná z jeho rošťáren, nemůže si pomoct. Přece není vůbec fér, že už máma nechce být s tátou, ale přivedla si domů nějakého Richarda. Richard navíc chce, aby ho Bertík oslovoval Ríšo, ale to Bertík naschvál nedělá a sám pro sebe mu nehezky říká Rypouš.

Bertík a čmuchadlo se nese v pohádkovém duchu, ale zároveň mezi řádky pro děti dovedně skrývá jakéhosi průvodce zmateným a nepříjemným obdobím rozvodu rodičů. Děti tak při čtení či poslechu mimoděk načerpají jistou útěchu, pokud se třeba nacházejí v podobné situaci jako Bertík. Rodiče se rozvádějí a jeden z nich si třeba dokonce našel nového životního partnera, který minimálně z počátku nemá u dítěte šanci uspět a dítě pak nemá ponětí, proč se už všechno netočí kolem něj a jak je možné, že se už rodiče nemají tak rádi. Zapomeňte však, že by Bertík a čmuchadlo stačilo jako vysvětlení těžce individuálního průběhu rozvodů. Může být však jistou návodnou lucerničkou v tom nejšílenějším období.

Cit Petry Soukupové pro dětskou duši by měl být pověstný. Její neuvěřitelně vyvinutá empatie je pro psaní dětských knih požehnání a bolestně trefné komentáře vždy dokáží zdůraznit aktuální a podstatná témata tím správným způsobem a s právě tou správnou intenzitou. Senzační pozorovací talent a dechberoucí vyjadřovací schopnosti, to jsou dva aspekty vystihující spisovatelský talent Petry Soukupové.

Bertík není z podstaty zlý, ale je zlomyslný a zatím nedokáže, nebo nechce domýšlet důsledky svých činů. V pravou chvíli proto potkává Čmuchadlo. Tvora, který se mu stává jakýmsi morálním kompasem, kamarádem a zároveň rádcem, jehož rady jsou sice rodičovského charakteru, ale nepůsobí tak a proto se jim Bertík je ochoten přizpůsobit. Jakmile totiž nevycházejí z úst matky, která se pro jednou nepřizpůsobuje každému jeho vrtochu, či otce, který je příliš daleko, nebo snad dokonce Rypouše Richarda, dávají Bertíkovi najednou smysl.

Audioknihu pod svou hlavičkou vydalo nakladatelství OneHotBook a jak jsme již dávno zvyklí, opět odvedlo fantastickou práci. O senzační převedení Bertíkova vyprávění z papíru do sluchátek se postaral Matouš Ruml, který se na vzdorovitého, ale vnímavého chlapce schopného změny skvěle hodí, podobně jako Jan Cina v později vydané knize Petry Soukupové Nejlepší pro všechny. O hlas moudrého čmuchadla se pak postarala Veronika Kubařová, která i díky lehké dramatizaci přednesu dodala knize na naléhavosti a nevtíravé poučnosti.

S audioknížkou Bertík a čmuchadlo příjemně strávíte dvě a čtvrt hodinky, které vám utečou, ani nebudete vědět jak. Nenáročný, úsporný a jaksi povědomý jazyk Petry Soukupové se dobře poslouchá a věřím, že i hercům šel dobře od pusy. V tomto případě je perfektní poslech umocněn i skvěle vybranými interprety, jak již bylo zmíněno. Plačtivý, ufňukaný, či rozhořčený hlásek vzteklého dítěte, či shovívavý a trpělivý přednes když je třeba, to herci zvládli na jedničku. Nenápadné, instrumentální mezihry nejsou ničím zvláštní, ale bez nich by to zkrátka nebylo ono.

Bertík a čmuchadlo se sebevědomě zařazuje po bok ostatních knih Petry Soukupové, s vysoce aktuálním a přesným zachycením rodinné dynamiky v mezních situacích. Knížka je vhodná jak pro děti, tak pro dospělé, přičemž každá věková skupina si z ní odnese něco jiného a obě cílovky si ji dokáží užít po svém.

100 %

Audioknihu Bertík a čmuchadlo vydanou nakladatestvím OneHotBook si můžete poslechnout na portálu Audiolibrix.

Portálu Audiolibrix bych také tímto ráda poděkovala za poskytnutí audioknihy k recenzi. 

Ukázku si můžete poslechnout přímo zde.

Číst dále

Dopis – Kathryn Hughes

Tina o víkendech pracuje v dobročinném obchodě. Jednou, když třídí darované oděvy, nalezne v kapse starého a dávno nemoderního obleku zalepený dopis i se známkou, ale bez razítka. Neodolá a přečte si jej. Když zjistí, jak láskyplně byl napsán a jak důležitou zprávu obsahoval, začne se zajímat, proč podle všeho nebyl nikdy odeslán. Kdo byli tajemní Billy a Chrissie a jak dopadl jejich příběh? Dokáže Tina i po letech nějakým způsobem učinit za minulostí tečku pro všechny, kdo si zaslouží vědět, co se tehdy stalo? Bůh ví, že ona rozptýlení od vlastního života potřebuje a pátrání v dávné minulosti by pro ni mohlo být tou pravou cestou.

Tina dělá, co může, aby uživila sebe, i svého manžela, který přišel o práci. Žije v manželství, které s ideálním nemá nic společného, přesto pořád věří, že všechno bude lepší. Jednou. A právě ona je jednou z vypravěček tohoto bolestivého, smutného, ale nanejvýš krásného a romantického příběhu a hlavně se stává hybatelkou hned několika lidských osudů. Kniha se tedy zabývá obdobím v roce 1973, kdy Tina nalézá dopis zapomenutý v saku darovaném na charitu. Její příběh se proplétá s obdobím těsně před druhou světovou válkou, konkrétně rokem 1939 kdy byl zmíněný dopis napsán. A nezapomínejme na vysoce matoucí kapitolu ze současnosti, jež knihu zahajuje. Dopis je totiž vlastně vyprávěním neznámé staré ženy o tom, jak potkala svého muže.

Dopis je dlouho vysněným příběhem britské autorky Kathryn Hughesové. Celá kniha vzešla z pouhého nápadu, že někdo najde neotevřený dopis a zajímá ho, co v něm je. Kdo ten dopis najde, co v něm bude a co všechno bude znamenat, to už autorka řešila až během psaní. A povedlo se jí to na výbornou. Dopis je nádherným příběhem o lásce, bolesti, pocitu zrady a neoprávněném rozhodování o životě druhých.

Kniha Dopis se tváří jako nevinná romantika s kapkou nostalgického smutnění. Je v ní však mnohem víc. Hned první kapitola vás totiž vyvede z omylu svou brutalitou a bezútěsnosti života v toxickém vztahu. Pocity úzkosti a vzdouvajícího se vzteku se dostaví už po pár přečtených stránkách a právě v tu chvíli budete dokonale polapeni v autorčiných spárech a necháte se unášet její bezbřehou fantazií. Slovy zdaleka nelze postihnout vše, co tato kniha ukrývá pod svou nenápadně jemnou obálkou a svůdně romantickou anotací.

Láska někdy bolí a o tom by mohly vyprávět asi všechny hlavní protagonistky této knihy, i když každá v trochu jiném smyslu. Budete se pozastavovat nad tím, jak někdo může jednat popsaným způsobem a rozčilovat se nad tím, jak málo stačilo, aby vše bylo jinak. Budete se uculovat nad sílou náhody, nebo snad osudu, který si s lidmi zahrává, ale stejnou měrou zařizuje, aby se ti správní lidé potkali v ten pravý okamžik. Slzy vás nejednou budou štípat v nose a možná se nějaká překulí i přes vaše tváře, jakmile se dostanete k pasáži, která pro vás bude dokonalým zadostiučiněním, po té emocionální krasojízdě s mnoha karamboly a pády.

Tato kniha nepotěší ty, koho pobuřuje porušení listovního tajemství. Pro všechny ostatní citlivé dušičky, které jednou za čas potřebují poctivě vystavěný románek se vším všudy, se však Dopis hodí dokonale. Tohle není nějaké hloupé čtení pro ženy, na které zapomenete sotva knížku naposledy zaklapnete. Je to příběh o překonání propasti času a cestě za vlastní identitou. Je to kniha o odhodlání postavit se osudu a pravděpodobnosti. Zachycuje příběh ženy, která se rozhodne provést něco naprosto nesobeckého dřív, než dokáže napravit vlastní život. Dopis je krásným příběhem žen dvou generací. Ačkoli každá žila v jiné době a jejich osud zavinily jiné okolnosti, přesto mají něco společného. A kdo ví, jak by to všechno bylo, kdyby tenkrát Billy dopis nakonec přece jen odeslal.

100 %

Kniha Dopis vyšla pod značkou nakladatelství Cosmopolis, kde ji můžete také koupit.

Za možnost si Dopis přečíst bych tímto ráda poděkovala Barče z nakladatelství Cosmopolis!

Číst dále

Chlapec na mostě - M.R. Carey (Všemi dary obdarovaná #2)

Svět je po Kolapsu opravdu nehostinným místem k životu. Patogen Cordycepsu zachvátil obrovská území a z většiny populace se stali nemyslící zombíci nazývaní hladovci. Z Majáku proto vyráží vědecko-vojenská expedice, aby se vydala po stopách předchozí výpravy, která měla na své cestě do Skotska zanechat kapsule se vzorky plísňových kultur a zajistit tak naději na objevení léku proti patogenní houbě, která v každém člověku zahubí to, co z něj dělá osobnost. Má však lidstvo ve světě, jemuž vládne Cordyceps ještě naději na záchranu a návrat k životu, jak ho známe?

Rosalinda Franklinová, pojízdná laboratoř, obrněný obytný karavan a tank v jednom, se má na několik měsíců stát domovem dvanáctičlenné posádky. Šest vědců a šest vojáků se vydává na dlouho a pečlivě plánovanou výpravu, která má přinést odpovědi a hlavně recept na řešení světové krize. Epidemioložka Samrina Chanová si prosadila, že se k expedici připojí i Stephen Greaves, zádumčivý a pravděpodobně geniální chlapec, možná také trpící poruchou autistického spektra, kterého Rina kdysi zachránila po smrti jeho rodičů. Zda její rozhodnutí bylo správné, to ukáže až čas strávený ve stísněných podmínkách Rosie.

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.

Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Host.

Číst dále

Geniální přítelkyně - Elena Ferrante (Neapolská sága #1)

Přátelství mohou být různá a u Eleny a Lily, to platí dvojnásob. V prvním díle Neapolské ságy se šestašedesátiletá Elena pouští do obšírného výčtu svých vzpomínek na dětství a dospívání se svou geniální, neotesanou přítelkyní Lilou v jedné nevlídné neapolské čtvrti. Elena a Lila jsou jako den a noc a jejich vztah nebyl nikdy černobílý. Tady nenajdete srdceryvné přísahy nehynoucí a bezpodmínečné loajality, ani podrazáckou rivalitu či naprostou toxicitu. Jejích přátelství neustále balancuje na tenké nedefinovatelné hranici někde mezi tím. Přesto pro sebe byly celoživotně vzájemně nesmírně důležité, dalo by se říct, že naprosto závisely jedna na druhé a postaraly se o to, aby se jejich osudy ubíraly právě tím určitým směrem, ačkoli spolu třeba zrovna netrávily žádný čas.

Elena Grecová, dcera vrátného, pohledná a oblíbená si jako jednu z nejranějších a nejsilnějších vzpomínek uchovává první setkání s Lilou, dcerou ševce. Už tehdy v první třídě na ni tato zlobivá, sebevědomá a nevrlá holčička s příliš vychrtlou postavou udělala dojem a nepřestávala ji udivovat po celý život. Elena ve svých vzpomínkách bilancuje a vrací se k banálním každodenním událostem pro tehdejší dobu tak typickým. Ačkoli jde o útržky, ale i plnohodnotné šedesát let staré vzpomínky, vypravování je přizpůsobeno momentálnímu věku aktérek a i po šesti dekádách jsou výjevy překvapivě živé.

Příběh se postupně rozvíjí od padesátých let minulého století, plyne pozvolna a žije si takřka vlastním životem. První díl obsáhne opravdu velký časový úsek a vy přitom máte pocit, jako by se vše odehrávalo takřka v reálném čase. Ne snad proto, že by se příběh vlekl, ale proto, jak moc je obyčejný a přitom tak opravdový a nesmírně působivý. Tohle vypravování budete chtít vstřebávat každým pórem a i když byste nejradši přečetli celou knihu, ba dokonce celou sérii na jeden zátah, zároveň jen tak plujete na autorčině stylu, užíváte si každou minutu, šetříte si každou větu, plně vnímáte každé slovo a vychutnáváte si dovedně vybudovanou atmosféru stereotypní Itálie. Muži tady jsou horkokrevní a ženy mají ve zvyku házet talíři, vztahy jsou tu vyhrocené na hranici snesitelnosti a mezi láskou a nenávistí je nakreslena pouze symbolická linie.

Lila je naprosto svá a pro některé bude možná její povaha těžká na překousnutí. Je tajemná, nepochopitelná, nepochopená, vždy sama, vždy pevná v kramflecích. Nebojí se jít proti proudu či být zlá. Nezáleží jí na tom, co si o ní ostatní myslí a přitom je tou dívkou, která na sebe nevědomky strhává pozornost v jakékoli společnosti, do které se dostane. Elena má po jejím boku celoživotně pocit méněcennosti. Vedle talentované Lily, která jako by si své geniality nevážila, nebo si ji dokonce neuvědomovala, jí vždy tvrdě vydřené úspěchy rychle zhořkly na jazyku. Nebo je nakonec tou chudinkou Lila, která má a vždycky měla pocit, že musí neustále někomu něco dokazovat, musí být ve všem lepší, než její přítelkyně, které má lepší životní příležitosti než ona?

Poetický styl, kterým je kniha psána, krásně souzní právě s pozvolným tempem vyprávění a nepozorného čtenáře při množství postav potěší neustálé opakování klíčových událostí i propojování složitých a vzájemně podobných italských jmen s konkrétními přídomky či momenty, které je zasadí do rámce, který pro vás bude stravitelný. Pokud byste se i tak v postavách ztratili, rodinné vztahy si jednoduše oživíte díky přehledu uvedenému na začátku knihy.

Geniální přítelkyně je velmi slibným počátkem tetralogie o jedné špinavé nelákavé Neapolské čtvrti. Přesto si nebudete moci pomoct a budete ji chtít navštívit. Budete si googlit, jak si co představit, jak místa a objekty zasadit do reality, i když Ferrante podává velmi věrný obraz tehdejší doby a místa, díky kterému vám čtvrť doslova ožívá před očima. Přesvědčivě vypráví o chudém a prostém životě, ze kterého se někteří více či méně úspěšně snaží vymanit. Ne vždy se jim to povede, ne vždy bude jejich vysvobození zasloužené a ještě méně často za svou snahu dojdou patřičného ocenění. 

S lehkostí sobě vlastní popisuje Ferrante kontrasty a zarážející blízkost chudoby a bohatství či moderní doby a velmi tradičního a starosvětského pojetí života i živobytí. Dává důraz na používání dialektu, místo italštiny, popisuje všudypřítomnost smrti a nechává čtenáři si mnohé věci domýšlet. Nevodí nikoho za ručičku a její příběh má neustálý podtón zahořklosti, frustrace a ošklivých zkušeností z minulosti. Muži se zde nerozpakují vztáhnout ruku na ženy, rvát se a zneužívat své převahy.

První díl Neapolské ságy pokrývá normálně plynoucí život jednoho města v průběhu zhruba jednoho desetiletí. Na první pohled by jeden řekl, že tato kniha není akční, není o lásce, není o rodině ani o životě v Itálii. O čem je se opravdu těžko definuje. Geniální přítelkyni nelze jen tak jednoduše zaškatulkovat a ne nadarmo si získala srdce mnoha čtenářů po celém světě a stala se hitem dokonce i ve Spojených státech, kde překladová literatura tvoří sotva nepatrný zlomek knižní produkce.

Geniální přítelkyně je o tom, že někdy je dobré se držet zpátky, někdy je to třeba, pro udržení přátelství či rodiny pohromadě, ale stojí za to dát všanc vlastní štěstí kvůli strachu? Ferrante vrhla stín na většinu současných spisovatelů a jejímu neskonalému talentu pro psané slovo je takřka nemožné se vyrovnat. Geniální přítelkyně končí napínavě a vy budete netrpělivostí poposedávat na židli, než do rukou dostanete Příběh nového jména a budete mít možnost se opět ponořit do toho krásného, všedního a přitom neskonale originálního příběhu.

Co se týče audiopodoby knihy, s tou se Bookmedia pod značkou Audiotéka poprala znamenitě. Na zemitý, lehce chraplavý a hrubší hlas Zuzany Slavíkové si budete muset u „mladé“ Eleny chvíli zvykat, ale jakmile přistoupíte na to, že jde vlastně o vyprávění ženy ještě mnohem starší, než je sama interpretka, dokonale se vám s vypravěčkou spojí. Na mezihry je audiokniha poměrně skoupá, ale když už se vyskytnou, jsou vkusné, krátké a nerušivé. Čtenáři audioknih obvykle ocení, když lze knihu poslouchat ve zrychleném tempu a Geniální přítelkyni svědčí tempo 1,25x i 1,5x rychlejší. Zajímavým oživením pro čtenáře, kteří již mají předchozí zkušenost s papírovou podobou knihy, ale naopak mají velmi povrchní znalost italštiny, pak bude rozklíčování jmen postav. U mnohých se totiž se Zuzanou Slavíkovou možná budete rozcházet v názoru na to, jak se vyslovují. Jakmile si na některá z nich však zvyknete, přestanete jejich podivné znění vnímat.

Geniální přítelkyně zaznamenala rekordní oblibu i mezi českými čtenáři a není divu. Příběh vzorňačky Eleny a průkopnice Lily, se musí dotknout všech, kdo mají trpělivost na pozvolně plynoucí příběhy založené na postavách a dynamice společnosti. Mimo jiné zde narazíte na komplikovaný vztah mezi matkou a dcerou a také to, že není příjemné, když jsou některé věci brány jako samozřejmost a nejsou dostatečně doceněné. Dočkáte se zde všeho, co správná sága, tedy to, co si pod slovem sága představíte, má mít. Geniální přítelkyně je unikátní počin, k jehož přečtení však musíte dospět sami. Nenechte se nikým tlačit, jednoduše počkejte na ten správný čas. Tuhle knihu na sebe musíte nechat působit. A úplně nejlepší je zážitek z ní s někým sdílet. Nyní už jsou k dispozici všechny čtyři díly, takže vám odpadá hrozba drásavých měsíců čekání mezi jednotlivými díly. Přesto si je pokuste vychutnat tak, jak si knihy vychutnáváte vy. Někdo potřebuje zhltnout celou sérii naráz, někdo si musí zážitky dávkovat. Čtěte podle svého vlastního tempa a tak získáte z Geniální přítelkyně ten nejlepší možný dojem. Jedno je ale jisté, tahle kniha by neměla nikomu zůstat ležet v poličce nepovšimnutá, protože je zkrátka dokonalá.

100 %

Geniální přítelkyni jako audioknihu zakoupíte na audioteka.com

Číst dále

Pod sněhem - Petra Soukupová

Tři sestry jednoho sobotního zimního rána nasedají do auta, aby odjely k rodičům a všichni společně oslavili  otcovy narozeniny. Vyrážejí i s dětmi, psem, ale také se svými problémy, nedořešenými křivdami a frustracemi. Jsou jedna rodina, ale už po pár minutách ve stísněném prostoru vozu atmosféra houstne, děti se nudí a zlobí, sestry se štěkají a na povrch vyplouvají potlačované důvody k hádkám, rozdílné světonázory i celková nespokojenost a nesouhlas se životem ostatních. Jako by toho rodinného dramatu bylo málo, i po příjezdu na holky čekají další překvapení, která rozhodně nikdo nechtěl řešit během toho, co mělo být slavnostním víkendem, kdy jsou opět všichni konečně pohromadě, což je v posledních letech naprostá vzácnost.

Nejstarší Olina byla už od malička cílevědomá a vše se vždycky snažila zvládnout sama a bez pomoci. Nyní je svobodnou matkou a náročnou kariéru se zuby nehty snaží skloubit s výchovou roztomilého a chytrého, ale náročného pětiletého Olivera. O Blance všichni odjakživa věděli, že je rodinný typ. Teď má tři vymodlené děti, manžela, dva psy a pohodlný život v satelitním domku. Někdy se jí však zdá, jako by jí k dokonalosti něco stále chybělo. Občas je prostě všeho moc a ona už nemá čas řešit, že její spodní prádlo by zasloužilo vyměnit, nebo že by bylo na čase, zkusit shodit kila po porodu. A úplně nejvíc alergická je na to, když někdo upozorňuje na to, co nejlíp ví sama, jen s tím nedokáže nic udělat. Nejmladší Kristýna byla vždy tatínkovým mazánkem. Veškeré ambice rodičů padly na starší sestry a Kristýna si tak mohla už od útlého věku vybrat, jestli něco chce, nebo nechce zkusit dotáhnout do konce. Teď dělá fotografku, hledá pravou lásku a nechce si připustit, že ta na ni zřejmě nečeká v náručí ženatého muže.

Nejrůznějšími oceněními ověnčená a neskutečně skromná spisovatelka a dramaturgyně Petra Soukupová je jednou z nejúspěšnějších současných českých autorek naprostým právem. Její styl byste rozeznali kdekoli. Absence uvozovek v přímé řeči a předlouhá souvětí táhnoucí se klidně přes půl stránky a někdy zvláštní slovosled přetváří text do nepřerušovaného toku myšlenek a vy se tak snadno ocitáte přímo v hlavách hlavních postav a dokonale nedokonalém zmatku jejich spletitých úvah a okamžitých nápadů. Soukupová má dokonalý pozorovací talent a buď příslušné situace někdy zažila, nebo zkrátka dokáže reálně promítnout vypjatou rodinnou dynamiku, která se samovolně rozjede, jakmile geneticky spřízněné lidi umístíte do hraniční situace či intenzivní atmosféry omezené prostorem i časem.

Knihy Petry Soukupové stojí a padají na rodinných a milostných vztazích, každodenních situacích a propracované psychologii postav, ve kterých se každý vždy aspoň trochu najde. Soukupová se nesnaží rozjet přehnaně dramatickou, na efekt líbivou podívanou. Ona zkrátka popisuje obyčejnost rodinného života a myšlenky, které má občas každý. Myšlenky, za které se někdy možná trochu stydíme, zpětně jich litujeme, získáváme díky nim neférovou převahu či se přetvařujeme, či chceme naprosto cíleně ublížit a tít do živého. Petra Soukupová vás vždy donutí tak trochu ve skrytu duše souhlasit s postavou, která má zrovna v ruce vypravěčské kormidlo, abyste v tu ránu, stejně jako hrdinové mohli obrátit, myslet si naprostý opak, ale ve skrytu duše vědět, že byste to nahlas nikdy neřekli.

V knize Pod sněhem nemůžete čekat žádný velký a šokující zvrat nebo snad dokonce senzaci hodnou jakéhosi bulvárního pojetí. O tom tento žánr není a něco podobného po něm chtít by bylo bláhové. Co, je však naprostou jistotou, je její antikoncepční efekt. Děti očima Petry Soukupové jsou rozmazlení, zpovykaní spratkové s vlastními vrtochy a náladami, bez špetky kázně. Jsou nezvladatelní, věčně znudění, vyžadující plnou péči a pozornost, zároveň toužící po naprosté svobodě a nulové zodpovědnosti. Autorka stále balancuje na hranici, kdy si neustále říkáte, vždyť jsou to jenom děti, ale dokážete si představit, že by ve vašich rukou dostali tihle malí nevychovanci pár facek. Role rodičů se tak smrskává na neustále vynervované, přepracované a unavené nástroje plnění přání svých ratolestí a na výchovu či upřímný zájem nezbývá čas. Postavy se navzájem šmahem odsuzují pro odlišné vidění způsobu života, vztahu k dětem i postoji k povinnostem.

Z vnějšího pohledu do duší hlavních hrdinek, protože právě ženy zde hrají významnou roli, muži jsou spíš do počtu, jakoby stále nepřítomní, nevyhovující, neuspokojiví, to vypadá, že se většina lidských myšlenek točí kolem strachu o to, jak o nás smýšlejí ostatní a kolem přísně kritického pohledu na ostatní, zejména ty nejbližší. Petra Soukupová skvěle vystihuje, jak moc a zbytečně nás často naši milovaní frustrují, jak pokrytecky se často chováme a jak se snadno uchylujeme k dětinskosti a nesmyslným sporům jen proto, abychom zakryli vlastní nejistoty a úzkosti.

Pod sněhem je zkrátka geniálním náhledem do situací, které skutečně napsal sám život. Nehraje na city, předkládá věci tak, jak jsou, nepřikrášlené a nezmírněné, ve své syrové a někdy surové podobě. Bolestně povědomě popisuje momenty možná i z vašeho rodinného alba a možná proto jsou knihy Petry Soukupové tak populární. Použitý jazyk a spletitost a složitost vztahů jsou hlavními tahouny příběhu, který se vám díky dovednosti spisovatelky odehrává přímo před očima jako na filmovém plátně, ve své groteskní, ale nepřehnané podobě. Postavy jsou obyčejnými lidmi, kteří vás štvou i vám připomínají sami sebe a nutí vás sáhnout si do svědomí, jestli je někdy opravdu nutné vyvolávat konflikty, zbytečně upozorňovat na chyby ostatních či se míchat do věcí, do kterých vám nic není, jakkoli dobře to s dotyčným myslíte. Pod sněhem se vám snadno dostane pod kůži a může se ve své nekomplikovanosti a opravdovosti jednoduše vyšplhat až na vrchol vašeho pomyslného žebříčku nejlepších přečtených knih. Pod sněhem si musíte přečíst, pokud stále zatracujete české autory a bez důkazů nevěříte, že i oni dokáží vytvořit něco, co vás drapne do spárů a nepustí.

100 %

Číst dále

Moje sestra žije na krbové římse – Annabel Pitcher

Jamieho sestra desetiletá Rose zemřela při teroristickém bombovém útoku, když mu bylo pět let. Navzdory tomu, že mají Jamieho rodiče ještě další dvě děti, tragická událost nenávratně roztrhla jejich rodinu a Jamie s tátou a Jas se stěhují z Londýna do Jezerní oblasti. Má to být jejich nový začátek, ale dá se vůbec začít znovu, dokud Rose pořád žije na krbové římse, i když je dávno mrtvá? Mohou se děti spoléhat na to, že se o ně dobře postará otec, který od rána do večera nasává? Může se Jas kdy vzpamatovat ze smrti svého dvojčete, když už navždy bude žít s vinou přeživší a všichni ji budou pořád srovnávat s idealizovanou verzí Rose? Jak se na ně mohla máma tak vykašlat a jít žít s úplně cizím chlapem z podpůrné skupiny? A proč Jamieho všichni obviňují z toho, že netruchlí nad smrtí Rose, když si ji prakticky nepamatuje?

Jamiemu je deset, miluje Spidermana, svou starší sestru Jas, kocoura Rogera a nemá rozum z toho, že s nimi jejich maminka už nechce bydlet. Díky stěhování se Jamie těší zejména na to, že v jeho nové škole nikdo nezná osud jeho rodiny a konečně se zbaví věčně kondolujících dospělých, kteří zkrátka předpokládají, jak hrozně se po smrti setry musí cítit. Přesto se jaksi opět dostává do role outsidera.

Jamie je pořád dětsky naivní a má na svět možná trochu omezený, zato okouzlující a obdivuhodně bystrý náhled. Jeho vyprávění je přímočaré, zaměřuje se na zdánlivě nepodstatné detaily, ale pro dospělého čtenáře je hlavní, co dokázala autorka vložit mezi kouzelně úsměvné řádky, jež jsou často k hlubokému zamyšlení. Celý příběh je neskutečně dojímavý, smutný, až tragický a nesmírně silný. Hlavními tématy jsou ztráta dítěte, alkoholismus, nevěra, šikana, rasismus, předsudky, stereotypy s xenofobie, tedy věci, o kterých se nelehko mluví, pokud se vás přímo týkají a složitě se vnímají i pokud jste pouze jejich nepřímými pozorovateli. Náročná témata jsou vyvážena odlehčeným dětským humorem a kouzlem, které do příběhu dokáže vložit pouze dětský vypravěč, který veškeré okolnost toho, co se mu děje vnímá naprosto odlišně od dospělých.

Kromě jiného je v knize skvěle vykreslen krásný a ukázkový vztah sourozenců stmelených tragédií rozpadu rodiny a důležitost sourozenecké lásky pro udržení poslední iluze fungující domácnosti. Kontrastem k tomu pak je neskutečná sobeckost dospělých, rozpad manželství po ztrátě dítěte, křivda na ostatních dvou dětech, pocit bezmoci a upínání se na iluzi, která je poslední bariérou od naprosté rezignace na snahu fungovat dál kvůli zbytku rodiny.

Jas se pak více, než kdokoli jiný snaží vymanit z minulosti a ze stínu, ve kterém posledních pět let byla nucena žít. Svazující stereotyp, do kterého ji uvrhli vlastní rodiče, formuje její nové já a ona je nucena dospět rychleji, než by se komukoli zamlouvalo. Právě ona je Jamieho záchranou kotvou a i když se na ní rodiče dopouštějí té největší křivdy, ona nepolevuje ve snaze být sama sebou.

Knížka se tváří jako příběh, který by bylo vhodné číst dětem před spaním, ale zajímavé je, že ač je vyprávěna z pohledu desetiletého kluka, děti a dospělí si z ní odnesou naprosto rozdílný, ale v obou případech plnohodnotný zážitek. Kniha vypráví mimo jiné o tom, že děti nemají žádný morální kompas a vlastně nemají jinou možnost, než na jisté věci přejímat názory dospělých, a ty pochopitelně nejsou vždy správné. Slova, která vám v souvislosti s touto knihou přijdou na mysl, se točí kolem podnětnosti příběhu, skryté bezmoci a frustrace, vlivu ztráty na dynamiku rodiny, ale na druhou stranu i odlehčenost a humor. Zajímavostí je i praktická absence flashbacků do minulosti, kdy Rose je pro čtenáře, stejně jako pro Jamieho jen děvčátko na fotce, které se nápadně podobá Jas a to činí pohled malého kloučka ještě autentičtějším. Moje sestra žije na krbové římse, stojí v žebříčku povedenosti nesrovnatelně výše autorčina Kečupová mračna. Tato kniha v sobě skrývá ohromné poselství, které je třeba vstřebávat, a nebojím se říci, že se ke knize dá opakovaně vracet a vždy se v ní dá najít něco nového, což je vzhledem k velmi skromnému rozsahu obdivuhodné.

95 %

Knihu vydalo nakladatelství Slovart pod značkou Booklab. Chcete-li si ji přečíst, lze ji zakoupit přímo zde.

Mockrát děkuji Slovart Booklab za poskytnutí recenzního výtisku, který se stal jedním z mých největších čtenářských překvapení roku. 

Číst dále

Ohníčky všude kolem - Celeste Ng

Rodina Richardsonových žije v Shaker Hights, Clevelandské čtvrti, kde se každý snaží žít dokonalý maloměšťácký život. Domy se tu podobají jako vejce vejci a trávníky na zahradách před nimi jsou zastřižené na přesně stejnou délku. Paní Richardsonová kromě obrovského domu, kde žije s celou rodinou vlastní ještě malý dvojdomek, který v rámci svých dobročinných aktivit pronajímá. Tentokrát její volba nájemníků padne na nekonformní chudou umělkyni Miu s dcerou Pearl. Obě rodiny, tak odlišné, jak jen to jde, se začnou postupně sbližovat a jejich osudy se nevyhnutelně prolnou. Kdo by však byl čekal, že to všechno dospěje až tak daleko, když bohémka, která se za svůj dospělý život nikdy neusadila na jednom místě a respektování pravidel nikdy nebylo nic pro ni, vtrhne na předměstí, kde je vše jasně nalinkované a odmítá ustoupit ze svého stylu života.

Mia žije jen pro své umění a pro svou dceru Pearl. Funguje od projektu k projektu a jakmile jí dojde inspirace, sbalí všechno co na celém světě vlastní, nacpe to do svého prastarého auta a jede dál, hledat nové místo k životu, novou múzu. Pearl bez otázek a protestů vždy opouští bydlení, školu i přátele a bere vše v tichosti tak, jak to přichází. V Shaker Hights však má být všechno jinak. Mia slibuje, že tentokrát se usadí nadobro a Pearl se díky tomu neostýchá budovat hlubší vztahy s místními vrstevníky. Obvlášť si padne do noty s dětmi Richardsonovými. S Moodym, Tripem a Lexie tráví veškerý volný čas v obrovském domě sourozenců. Nejmladší Izzie, podivínka a černá ovce rodiny Richardsonových si naopak oblíbí Miu a pomáhá jí v její tvůrčí činnosti. Ať se to komukoli, kdo sbližování přihlížejí líbí, nebo ne, obě rodiny se prolínají, kontrasty se stírají a vše nezadržitelně spěje k nutně dramatickému konci.

Jakmile se do Ohníčků všude kolem začtete, máte dojem, že to bude příběh o Izzy, její rodině a o požáru. Celeste Ng podobně jako v knize Vše, co jsme si nikdy neřekli začíná od konce. Od začátku tedy víte, co se stalo a kdo to udělal. Nevíte však, jaký sled událostí tomu předcházel a co aktéra donutilo takto radikálně jednat. Oheň, ať už metaforický, nebo ten skutečný, prostupuje celou knihou a na poměrně skromném rozsahu se toho stihne stát neskutečně mnoho. Na stránkách plynou celé životy, roky utíkají, ale zároveň máte pocit, jako by se před vámi vše odehrávalo v reálném čase

Celeste Ng má unikátní styl, který musí nutně uchvátit úplně každého, kdo v knížkách rád kouká pod povrch a vyhledává příběhy, které se noří do hloubky. Autorka hledá kořeny následků daleko v minulosti, osobitě pracuje s během času a těžká témata podává velmi citlivě. Pocity promítá tak, jako by situace sama prožila, protože zkrátka některé věci nelze posoudit bez osobní zkušenosti.

Drobnosti, kterých si autorka všímá vás každou chvíli zasáhnou jako blesk z čistého nebe tak silně, že budete muset na chvíli zavřít oči a vstřebávat pocity které ve vás dokázala vyvolat pouhou jednou větou. Její pozorovací talent je obdivuhodný a zkrátka zná lidi. Má prokouknuté nejrůznější typy povah, autenticky tvoří uvěřitelné postavy a zasazuje je do reálných situací. Kniha sleduje mnoho dějových linek, které spolu nesouvisí, přesto jsou spolu životy všech aktérů od začátku jaksi pevně spjaty.

V knize se promítají životy všech Richardsonových a malé rodinky, kterou tvoří Mia s Pearl. Je to o kontrastu mezi rodinou úplnou a rozbitou. Rodinná dynamika zde hraje prim, spolu s mateřstvím, rasovými a morálními principy, křivdami, zásadními životními otázkami a morálními dilematy. Autorka nepředkládá své názory jako hotovou věc a nabízí oba náhledy jako sobě rovné. Nejdůležitější otázky klade, ale nechává je otevřené a každého čtenáře nechává, aby se s nimi vyrovnal po svém.

Investigativní přístup Celeste Ng dodává knize na výjimečnosti. Kdo četli i Vše, co jsme si nikdy neřekli, samozřejmě se neubrání srovnávání a určitá podobnost a paralela mezi příběhy je jasně patrná, což však není na škodu, protože obě knihy jsou více, než zdařilé. Jsou napínavé, opravdové, bolestné, živoucí, smutné. Ohníčky jsou o tom jak snadné je někomu zničit život, i v případě, že něco děláte pro jeho dobro. Celeste poukazuje na to, že každá mince má dvě strany, dost možná i více.

Ohníčky všude kolem pokrývají i téma střetu zájmů, zranitelnosti, ošemetnosti míchání se do cizích záležitostí, kočovného života, vrtochů umělců a bohémů, základů fotografie a toho, jak snadno může dojít k tragickým nedorozuměním. Je to příběh o důležitosti toho, jít si za svými sny, protloukat se jak se dá, o schopnosti přežít a štěstí v tom, když máte po boku toho správného člověka. Je to kniha o závislosti a vlivu na život ostatních a o tom, jak je snadné žít v bublině dokonalosti, když se narodíte do perfektních poměrů a děláte to, co se od vás očekává. Autorka mi zkrátka opět dokázala bez větší námahy vyrazit dech a zanechat mě rozbitou, lítostivou a zamyšlenou. Ohníčky všude kolem ve vás budou rezonovat ještě po neskutečně dlouhou dobu a probíraná témata vám už nedají spát nikdy. Tohle je jedna z těch knih, ke kterým má smysl se vracet, opakovaně vstřebávat překrásné myšlenky i bolestné životní příběhy. Vždy tu naleznete něco nového a úchvatného. Ohníčky se rozhodně zařazují na první příčku nejlepších knih letošního roku a možná mezi nejlepší knihy vůbec. Protože na zážitek ze čtení tohoto příběhu jen tak nezapomenete.

100 %

Číst dále

Žena v okně - A. J. Finn

Anna má agorafobii a už bezmála rok se nehnula z bezpečí čtyř bytelných zdí. Kromě hraní šachů po síti a sledování černobílých thrillerů, své dny vyplňuje diskuzemi s lidmi, kteří se potýkají s podobnými problémy jako ona a v duchu „kovářova kobyla chodí bosa“ se jim prostřednictvím zkušeností, jež získala ve své profesi psycholožky pokouší pomoci. Poměrně hodně času tráví také sledováním sousedů. Jednoho dne však spatří něco, co mělo jejím očím zůstat ukryto. Vlastně jakýmkoli očím. Stalo se to doopravdy, nebo ji jen šálí její léky a Merlotem zhuntovaná mysl? Uvěří jí vůbec někdo bez pádného důkazu? A jak by měla ten důkaz získat, když nedokáže překročit práh vlastního domu?

Anna se potýká s problémy většími, než si většina lidí vůbec dokáže představit. Jelikož nedokáže jít ven, čelit svým běsům a vyrovnat se s klenutostí oblohy a hrozivostí venkovního světa, chodí k ní domů terapeut a důsledky jejího onemocnění se snaží utlumit mimo jiné stále se měnícím koktejlem léků. Anna černo ve svém nitru však ráda řeší vlastní medicínou. Sladké opojení, které jí poskytuje Merlot se v žádném vesmíru nedokáže měřit s terapií ani s tišícími účinky medikace. Když však skrz okno spatří tragickou scénu v sousedství, je odhodlána své svědectví podat svůj co stůj. Jenže jak moc důvěryhodná je pro policii žena, jejíž míra začíná u dvou lahví červeného denně a desítky nejrůznějších prášků, mezi jejichž vedlejší účinky patří mimo jiné i halucinace?

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.

Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Motto.

Číst dále

Doupě - Jakuba Katalpa

Po manželově smrti se Květa již necítí užitečná. Poté, co byla pro Jiřího po druhé mrtvici v jeho posledních měsících naprosto nepostradatelná, je pro ni náhlá samota ubíjející. Nyní je rozhodnutá někomu odvyprávět svůj životní příběh a její dny jsou opět zaplněny aktivitou. Buduje ve svém sklepě skromně zařízené doupě, kam hodlá uchvátit jednoho velice konkrétního člověka a učinit z něj svého nedobrovolného posluchače. Květa vůbec netuší, že na její dům denně z druhé strany ulice kouká Hoang Thi Anhová, která vysedává před krámkem své dcery, žvýká nakládaný zázvor a vzpomíná na mládí ve Vietnamu, kde bude vždy doma, nehledě na to, jak dlouho tam už nežije. Nedokáže se smířit se snadnou integrací svých dětí a nostalgicky vzpomíná na hliněnou podlahu a ohnivou pícku v jejich bývalé kuchyni. Nyní má však tajemství ohledně domu naproti obchůdku a ženy, která v něm bydlí. Mezitím na druhé straně zeměkoule umírá Akiko Ikedadová. Její tělo je postupně stravováno rakovinou a její vztah s manželem prochází zatěžkávací zkouškou. Hideki přestává věřit v její uzdravení a nezvládá pohled na svou ženu tolik proměněnou těžkou nemocí. Utíká před osudem i sám před sebou.

Doupě je čtvrtou knihou autorky vystupující pod pozornost budícím pseudonymem Jakuba Katalpa. Může se pyšnit několika nominacemi i vítězstvími prestižních literárních cen a ne nadarmo. Jakmile se do její knihy ponoříte, zjistíte, že pro autorku je obratná práce s jazykem druhou přirozeností. Její strohý styl, kterým v Doupěti představuje postavy klidně pouhou jednou větou je velice působivý a spolupráce se čtenářovou fantazií je díky tomu velmi účinná. Pár slovy dokáže vyjádřit tolik, na co jiná potřebují složitá souvětí. Atmosféru dovede vybudovat během pár okamžiků. Stáváte se snadno účastníkem příběhu a noříte se hlouběji do spletitých a v případě Doupěte pekelně depresivních osudů nešťastných lidí, kteří svůj život žijí pouze napůl. V knize se prolínají šílené životní osudy, jeden smutnější než druhý. Postavy mají na první pohled odsouzeníhodné chování, ale ve skrytu duše pro ně máte pochopení. Životní rozhodnutí v podání autorky nikdy nejsou černobílá, což knihu posouvá do realistického světla.

Pokračujte ve čtení zde.

Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Host.

Číst dále

Osamělost prvočísel – Paolo Giordano

Alice se přes vysoké ambice svého otce a úmornou spoustu absolvovaných tréninků, vloženého úsilí a žaludečních neuróz nikdy nechtěla stát profesionální lyžařkou. Mattia se zas přes lásku ke své handicapované sestře nehodlal vystavit únavně přetrvávajícímu posměchu a vyčlenění z kolektivu, tak se rozhodl Michelu nevzít na jedinou oslavu narozenin na kterou kdy byla obě dvojčata pozvána. Alice i Mattia učinili rozhodnutí, která zásadním způsobem ovlivnila a nasměrovala jejich další životy. A ani jednomu nedá těžké stigma z minulosti spát. Nemine den, kdy by na osudný moment své životní poutě nepomysleli a dodnes cítí tíhu okamžiku, který znamenal vše.

Alice se potýká s celou řadou duševních záležitostí, ale za svou dávnou chvilku vzpurnosti pyká i tělesně. Nikdy nedokázala zapadnout do kolektivu, přitom jediné, po čem kdy doopravdy toužila bylo právě normální dospívání s aspoň jednou opravdovou kamarádkou. V Mattiovi se toho dne něco zlomilo, což však nemělo vliv na jeho genialitu. Ve všem, na co sáhnul vždy exceloval. Až na mezilidské vztahy. Nikdy už však on, ani jeho rodina nebyli jako dřív.

Paolo Giordano se ve své prvotině zabývá neuvěřitelně smutnými, depresivními až tragickými osudy dvou lidé, kteří jsou odlišní jako den a noc, a přesto jako přes kopírák. Jejich životy jsou spjaty stejně pevně, jako pravidelně se střídající denní doby, a právě proto jaksi nemohou vzájemně koexistovat a zároveň ani být jeden bez druhého. Girodano je trefně přirovnává k prvočíselným dvojčatům. Matematika je klíčovým tématem příběhu, ať už jako nedílná součást Mattiovy minulosti i budoucnosti, či právě jako výstižná paralela životů našich hrdinů. Na hodnocení samotného příběhu je však matematika krátká.

Kniha je dost těžko uchopitelná a na její rozbor nelze aplikovat žádný univerzální návod. Autorův úsporný a minimalistický styl je stejně elegantní jako řešení kvadratické rovnice pomocí diskriminantu, a přesto uchvacující s důrazem na dopad pro čtenářovu psychiku. Giordano se mimo jiné zabývá nelehkými tématy jako je homosexualita, rakovina, sebepoškozování, citová prázdnota, poruchy příjmu potravy bez toho, aby spadnul do použití stereotypů a osvědčených klišé a každá z těchto věcí má mnohovrstevný význam pro různé životní fáze postav.

Příběh není zasazen místně, ale o to důrazněji se zaměřuje na vnitřní svět hrdinů. Ze závěru lze vyvodit mnohé a zároveň nic. Je zkrátka jaksi správný. Celá kniha hovoří o důležitosti nevysloveného a o tom, že někdy by stačila dvě slova, aby bylo vše jinak. To se ale nikdy nedozvíme, přesto, že život je smyčka, nebo spirála, která se stále vrací do určitého bodu zlomu. Důležitost jednotlivostí a sotva znatelně podstatných okamžiků, které následně mají vliv na běh života autor popisuje tajnosnubně, přesto každý, kdo jeho tvorbě propadne pochopí, co tím chtěl říci.

Giordano hodně dbá na symboliku a dokázal bravurně zachytit propojení osudů, cenu života a utrpení, které si lidé způsobují sami, protože se rozhodnou uvrhnout se do vězení vlastní mysli. Jsou pouze prázdnými schránkami kráčejícími životem, které si myslí, že si nic lepšího nezaslouží. Proto rezignují a vědomě se rozhodnou nebojovat, protože nedokáží překročit určitou hranici. O problémech nemluví a nikoho do své ulity nepustí, ani kdyby na tom závisel jejich život.

Osamělost prvočísel rozhodně není kniha, která se zavděčí každému. Také to není příběh, který vám zvedne náladu, nebo vás vytáhne z deprese. Naopak vás uvrhne do stavu zoufalství a podivna, ze kterého nějakou dobu nebudete moci najít cestu ven. Nutí vás přemýšlet o hrdinech, o sobě i o světě, kde každé rozhodnutí má unikátní dopad na život, jehož směřování můžeme ovlivnit nejen my sami, ale také lidé, které během let potkáme. Ale stejně jako osud Mattia a Alice je i ten váš stav po dočtení ve značně znepokojivém smyslu správný. Protože pokud po dočtení Osamělosti prvočísel nebudete alespoň trochu citově rozhození a váš život půjde jednoduše dál, možná jste ji nečetli dobře.

100 %

Číst dále

Co by můj syn měl vědět o světě - Fredrik Backman

Ve své sbírce sloupků Fredrik Backman píše o tom, jaké to je být rodičem. O snaze být tím nejlepším, ale i o selháních, která ho na té jedinečné a neopakovatelné cestě nevyhnutelně potkala. Zapomeňte na všechny knihy typu „Co čekat, když jste v očekávání“ a další těhotenské žvásty a ponořte se do Backmana, který v tom má jasno. Můžete očekávat obrovskou spoustu lásky, která vás ochromí tak, jako nic jiného. A na některé věci se zkrátka připravit nedá. Budete googlit. A hodně. A taky improvizovat. Ale jedno je jisté. Jestli budete svou rodinu milovat tolik, jako Fredrik, tak bude všechno v pořádku.

Fredrik Backman už českým čtenářům ve svých předchozích třech knihách dokázal, že jeho smysl pro humor je nevyčerpatelnou studnicí, která nikdy nevyschne a zároveň dokáže uhodit na tu správnou emocionální strunu, když to situace vyžaduje. Jeho stručná sbírka rad a postřehů s názvem Co by můj syn měl vědět o světě je plná vtipu, nadhledu, ale i dojemných poselství, osobních, dobře míněných postřehů a epizodních útržků ze života. Backman tak trochu blábolí, jak je pro něj typické, nicméně všechno dohromady to dává krásnou a dojímavou směsici příhod a zážitků, jež vám polechtají bránici, receptů, ze kterých vás chytne žlučníkový záchvat jen při jeho čtení a autentických a snadno ztotožnitelných situací, ze kterých se vám rozbuší srdce.

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.

Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství HOST.

Číst dále

Už mě vidíš? - Sharon. J. Bolton (Lacey Flint #1)

Píše se rok 1888 a Jack Rozparovač terorizuje Londýn. Zabíjí prostitutky, brutálně je rozřezává, vyjímá jim orgány, provokuje policii troufalými dopisy a dovedně, jako přízrak, uniká spravedlnosti. Nyní, o více než sto let později přichází jeho napodobitel. Obětmi však tentokrát nejsou šlapky, ale ženy z bohatších rodin, které zjevně nic nespojuje. Vrah je nicméně zohavuje po vzoru svého předchůdce a těla zanechává na nejroztodivnějších místech. Vypadá to, že se drží napodobování takzvaných kánonových vražd, tedy těch, které jsou skutečně přisuzovány Jacku Rozparovači. Ale co ho žene kupředu? V jeho plánu figuruje totiž ještě jedna žena, která stojí tak trochu mimo rámec jeho působnosti. Lacey Flintová, mladá policistka, na kterou se pachatel abnormálně fixuje.

Lacey je u policie v podstatě zelenáč, ale ve všech testech a výcviku si vedla na výbornou. Je motivovaná, odhodlaná, neohrožená a je na tom fyzicky dobře. To, že se téměř stala očitým svědkem prvního z řady představení novodobého Jacka Rozparovače ji však zaskočí nepřipravenou. Na místě činu se objevila náhodou sotva v řádu minut po pachateli a první oběť jí zemřela v náručí. Co by se stalo, kdyby se ke svému zaparkovanému autu, kde žena zemřela, vrátila o chvilku dřív? O sebe strach nemá. Jack Rozparovač ji zajímá a trápí z jiných důvodů. Lacey by se jako svědek měla od vyšetřování držet dál. Nakonec však policie vezme její pomocí za vděk, neboť se odmala na Rozparovače specializuje a ví o něm naprosto vše. Díky těmto znalostem by teď snad mohli být o krok napřed před vrahem. Nebo ne?

Už mě vidíš? je prvním dílem slibné série, který hned zčerstva vystřeluje očekávání do oblak. Autorce se skvěle a stabilně podařilo položit všechny základní kameny, na kterých se dá postavit perfektní detektivka. Postavy jsou do detailu promyšlené, propracované a autorka jim do vínku vložila osudy tak spletité, že vás zkrátka zajímá, jak se jejich budoucnost bude vyvíjet dál, budete chtít vytahat všechny kostlivce, z jejich skříní a objevit jejich bubáky z minulosti. A na to jeden díl rozhodně nestačí. Propojení legendárního příběhu Jacka Rozparovače s moderním Londýnem v jejím podání funguje na jedničku, každé slovo má v příběhu své místo, vše má hlavu a patu a stojí na zákonech logiky. Bolton nepotřebuje svůj příběh vykreslovat v zářivých barvách. On totiž mluví sám za sebe.

Sharon J. Bolton je mistryní mučivého napětí, kliček, zavádějících informací a překvapivých zvratů. Čtenáře si během pár stránek hravě omotá kolem prstu a pak už ho jen na nitkách vodí přesně tam, kde ho potřebuje mít. A jakmile si jste jistí, že jsou všechny karty vyložené na stole a vy jste ji konečně přechytračili, vytáhne na vás trumfové eso přímo z rukávu. Před touhle autorkou nebudete nikdy napřed. Její myšlenkové pochody jsou tak originální, a přesto tak povědomé, že se vám velice snadno dostane pod kůži. Její zvládnutí všech použitých historických i faktických informací je zkrátka obdivuhodné a za rešeršní práci k této knize nemůžete jinak než tleskat.

Už mě vidíš? vás bude bavit. A tím vás, myslím úplně všechny milovníky žánru bez rozdílu. Mark je ve své věčné zamračenosti a vážnosti sympaťák v banditím kostýmu, Lacey je velká neznámá, u které je stále co objevovat a Dana je zkrátka velká šéfka, která má za úkol všechen temperament svých podřízených držet na uzdě. Do receptu přimíchejte i záhadného a zatraceně brutálního záporáka, styl, který vás nenechá spát a bude vás nutit číst až do úplného vyčerpání a máte ten nejlepší koktejl ze všech. A taky nejnávykovější. Pokud jste ještě neobjevili svého oblíbence na poli krimi, Bolton aspiruje na jasnou vítězku. Nevěříte? Věřte. A nebo se přesvědčte sami.

100 %

E-knihu seženete zde, nyní pouze za krásných 48 Kč.

Ráda bych touto cestou poděkovala serveru palmknihy.cz za poskytnutí recenzního e-booku.

Číst dále