Bertík a čmuchadlo - Petra Soukupová (audiokniha)

Bertík s maminkou a jejím novým přítelem Richardem odjíždí na prázdniny na vesnici. Bertíkovi rodiče se nedávno rozvedli a Bertík nemá radost, že maminka teď žije s Richardem, který má povolenou kůži, vůbec není jako jeho tatínek a i když se ze všech sil se snaží, aby ho Bertík měl rád. Ten mu na oplátku dělá samé naschvály.

Bertík je vzpurný, vzpupný, vzdorovitý a zpovykaný kluk, který se obtížně vyrovnává se svou novou rodinnou situací. Pořád má v hlavě samé klukoviny a i když nemá rád, když je jeho maminka smutná z jeho rošťáren, nemůže si pomoct. Přece není vůbec fér, že už máma nechce být s tátou, ale přivedla si domů nějakého Richarda. Richard navíc chce, aby ho Bertík oslovoval Ríšo, ale to Bertík naschvál nedělá a sám pro sebe mu nehezky říká Rypouš.

Bertík a čmuchadlo se nese v pohádkovém duchu, ale zároveň mezi řádky pro děti dovedně skrývá jakéhosi průvodce zmateným a nepříjemným obdobím rozvodu rodičů. Děti tak při čtení či poslechu mimoděk načerpají jistou útěchu, pokud se třeba nacházejí v podobné situaci jako Bertík. Rodiče se rozvádějí a jeden z nich si třeba dokonce našel nového životního partnera, který minimálně z počátku nemá u dítěte šanci uspět a dítě pak nemá ponětí, proč se už všechno netočí kolem něj a jak je možné, že se už rodiče nemají tak rádi. Zapomeňte však, že by Bertík a čmuchadlo stačilo jako vysvětlení těžce individuálního průběhu rozvodů. Může být však jistou návodnou lucerničkou v tom nejšílenějším období.

Cit Petry Soukupové pro dětskou duši by měl být pověstný. Její neuvěřitelně vyvinutá empatie je pro psaní dětských knih požehnání a bolestně trefné komentáře vždy dokáží zdůraznit aktuální a podstatná témata tím správným způsobem a s právě tou správnou intenzitou. Senzační pozorovací talent a dechberoucí vyjadřovací schopnosti, to jsou dva aspekty vystihující spisovatelský talent Petry Soukupové.

Bertík není z podstaty zlý, ale je zlomyslný a zatím nedokáže, nebo nechce domýšlet důsledky svých činů. V pravou chvíli proto potkává Čmuchadlo. Tvora, který se mu stává jakýmsi morálním kompasem, kamarádem a zároveň rádcem, jehož rady jsou sice rodičovského charakteru, ale nepůsobí tak a proto se jim Bertík je ochoten přizpůsobit. Jakmile totiž nevycházejí z úst matky, která se pro jednou nepřizpůsobuje každému jeho vrtochu, či otce, který je příliš daleko, nebo snad dokonce Rypouše Richarda, dávají Bertíkovi najednou smysl.

Audioknihu pod svou hlavičkou vydalo nakladatelství OneHotBook a jak jsme již dávno zvyklí, opět odvedlo fantastickou práci. O senzační převedení Bertíkova vyprávění z papíru do sluchátek se postaral Matouš Ruml, který se na vzdorovitého, ale vnímavého chlapce schopného změny skvěle hodí, podobně jako Jan Cina v později vydané knize Petry Soukupové Nejlepší pro všechny. O hlas moudrého čmuchadla se pak postarala Veronika Kubařová, která i díky lehké dramatizaci přednesu dodala knize na naléhavosti a nevtíravé poučnosti.

S audioknížkou Bertík a čmuchadlo příjemně strávíte dvě a čtvrt hodinky, které vám utečou, ani nebudete vědět jak. Nenáročný, úsporný a jaksi povědomý jazyk Petry Soukupové se dobře poslouchá a věřím, že i hercům šel dobře od pusy. V tomto případě je perfektní poslech umocněn i skvěle vybranými interprety, jak již bylo zmíněno. Plačtivý, ufňukaný, či rozhořčený hlásek vzteklého dítěte, či shovívavý a trpělivý přednes když je třeba, to herci zvládli na jedničku. Nenápadné, instrumentální mezihry nejsou ničím zvláštní, ale bez nich by to zkrátka nebylo ono.

Bertík a čmuchadlo se sebevědomě zařazuje po bok ostatních knih Petry Soukupové, s vysoce aktuálním a přesným zachycením rodinné dynamiky v mezních situacích. Knížka je vhodná jak pro děti, tak pro dospělé, přičemž každá věková skupina si z ní odnese něco jiného a obě cílovky si ji dokáží užít po svém.

100 %

Audioknihu Bertík a čmuchadlo vydanou nakladatestvím OneHotBook si můžete poslechnout na portálu Audiolibrix.

Portálu Audiolibrix bych také tímto ráda poděkovala za poskytnutí audioknihy k recenzi. 

Ukázku si můžete poslechnout přímo zde.

Číst dále

Pod sněhem - Petra Soukupová

Tři sestry jednoho sobotního zimního rána nasedají do auta, aby odjely k rodičům a všichni společně oslavili  otcovy narozeniny. Vyrážejí i s dětmi, psem, ale také se svými problémy, nedořešenými křivdami a frustracemi. Jsou jedna rodina, ale už po pár minutách ve stísněném prostoru vozu atmosféra houstne, děti se nudí a zlobí, sestry se štěkají a na povrch vyplouvají potlačované důvody k hádkám, rozdílné světonázory i celková nespokojenost a nesouhlas se životem ostatních. Jako by toho rodinného dramatu bylo málo, i po příjezdu na holky čekají další překvapení, která rozhodně nikdo nechtěl řešit během toho, co mělo být slavnostním víkendem, kdy jsou opět všichni konečně pohromadě, což je v posledních letech naprostá vzácnost.

Nejstarší Olina byla už od malička cílevědomá a vše se vždycky snažila zvládnout sama a bez pomoci. Nyní je svobodnou matkou a náročnou kariéru se zuby nehty snaží skloubit s výchovou roztomilého a chytrého, ale náročného pětiletého Olivera. O Blance všichni odjakživa věděli, že je rodinný typ. Teď má tři vymodlené děti, manžela, dva psy a pohodlný život v satelitním domku. Někdy se jí však zdá, jako by jí k dokonalosti něco stále chybělo. Občas je prostě všeho moc a ona už nemá čas řešit, že její spodní prádlo by zasloužilo vyměnit, nebo že by bylo na čase, zkusit shodit kila po porodu. A úplně nejvíc alergická je na to, když někdo upozorňuje na to, co nejlíp ví sama, jen s tím nedokáže nic udělat. Nejmladší Kristýna byla vždy tatínkovým mazánkem. Veškeré ambice rodičů padly na starší sestry a Kristýna si tak mohla už od útlého věku vybrat, jestli něco chce, nebo nechce zkusit dotáhnout do konce. Teď dělá fotografku, hledá pravou lásku a nechce si připustit, že ta na ni zřejmě nečeká v náručí ženatého muže.

Nejrůznějšími oceněními ověnčená a neskutečně skromná spisovatelka a dramaturgyně Petra Soukupová je jednou z nejúspěšnějších současných českých autorek naprostým právem. Její styl byste rozeznali kdekoli. Absence uvozovek v přímé řeči a předlouhá souvětí táhnoucí se klidně přes půl stránky a někdy zvláštní slovosled přetváří text do nepřerušovaného toku myšlenek a vy se tak snadno ocitáte přímo v hlavách hlavních postav a dokonale nedokonalém zmatku jejich spletitých úvah a okamžitých nápadů. Soukupová má dokonalý pozorovací talent a buď příslušné situace někdy zažila, nebo zkrátka dokáže reálně promítnout vypjatou rodinnou dynamiku, která se samovolně rozjede, jakmile geneticky spřízněné lidi umístíte do hraniční situace či intenzivní atmosféry omezené prostorem i časem.

Knihy Petry Soukupové stojí a padají na rodinných a milostných vztazích, každodenních situacích a propracované psychologii postav, ve kterých se každý vždy aspoň trochu najde. Soukupová se nesnaží rozjet přehnaně dramatickou, na efekt líbivou podívanou. Ona zkrátka popisuje obyčejnost rodinného života a myšlenky, které má občas každý. Myšlenky, za které se někdy možná trochu stydíme, zpětně jich litujeme, získáváme díky nim neférovou převahu či se přetvařujeme, či chceme naprosto cíleně ublížit a tít do živého. Petra Soukupová vás vždy donutí tak trochu ve skrytu duše souhlasit s postavou, která má zrovna v ruce vypravěčské kormidlo, abyste v tu ránu, stejně jako hrdinové mohli obrátit, myslet si naprostý opak, ale ve skrytu duše vědět, že byste to nahlas nikdy neřekli.

V knize Pod sněhem nemůžete čekat žádný velký a šokující zvrat nebo snad dokonce senzaci hodnou jakéhosi bulvárního pojetí. O tom tento žánr není a něco podobného po něm chtít by bylo bláhové. Co, je však naprostou jistotou, je její antikoncepční efekt. Děti očima Petry Soukupové jsou rozmazlení, zpovykaní spratkové s vlastními vrtochy a náladami, bez špetky kázně. Jsou nezvladatelní, věčně znudění, vyžadující plnou péči a pozornost, zároveň toužící po naprosté svobodě a nulové zodpovědnosti. Autorka stále balancuje na hranici, kdy si neustále říkáte, vždyť jsou to jenom děti, ale dokážete si představit, že by ve vašich rukou dostali tihle malí nevychovanci pár facek. Role rodičů se tak smrskává na neustále vynervované, přepracované a unavené nástroje plnění přání svých ratolestí a na výchovu či upřímný zájem nezbývá čas. Postavy se navzájem šmahem odsuzují pro odlišné vidění způsobu života, vztahu k dětem i postoji k povinnostem.

Z vnějšího pohledu do duší hlavních hrdinek, protože právě ženy zde hrají významnou roli, muži jsou spíš do počtu, jakoby stále nepřítomní, nevyhovující, neuspokojiví, to vypadá, že se většina lidských myšlenek točí kolem strachu o to, jak o nás smýšlejí ostatní a kolem přísně kritického pohledu na ostatní, zejména ty nejbližší. Petra Soukupová skvěle vystihuje, jak moc a zbytečně nás často naši milovaní frustrují, jak pokrytecky se často chováme a jak se snadno uchylujeme k dětinskosti a nesmyslným sporům jen proto, abychom zakryli vlastní nejistoty a úzkosti.

Pod sněhem je zkrátka geniálním náhledem do situací, které skutečně napsal sám život. Nehraje na city, předkládá věci tak, jak jsou, nepřikrášlené a nezmírněné, ve své syrové a někdy surové podobě. Bolestně povědomě popisuje momenty možná i z vašeho rodinného alba a možná proto jsou knihy Petry Soukupové tak populární. Použitý jazyk a spletitost a složitost vztahů jsou hlavními tahouny příběhu, který se vám díky dovednosti spisovatelky odehrává přímo před očima jako na filmovém plátně, ve své groteskní, ale nepřehnané podobě. Postavy jsou obyčejnými lidmi, kteří vás štvou i vám připomínají sami sebe a nutí vás sáhnout si do svědomí, jestli je někdy opravdu nutné vyvolávat konflikty, zbytečně upozorňovat na chyby ostatních či se míchat do věcí, do kterých vám nic není, jakkoli dobře to s dotyčným myslíte. Pod sněhem se vám snadno dostane pod kůži a může se ve své nekomplikovanosti a opravdovosti jednoduše vyšplhat až na vrchol vašeho pomyslného žebříčku nejlepších přečtených knih. Pod sněhem si musíte přečíst, pokud stále zatracujete české autory a bez důkazů nevěříte, že i oni dokáží vytvořit něco, co vás drapne do spárů a nepustí.

100 %

Číst dále

Kdo zabil Snížka - Petra Soukupová

Martina si moc přála psa, který by byl jen její. Když si domů donese bílé štěně, ani ji nenapadne, že by s ním mohly být potíže. I když se později ukáže, že Snížek je nezvladatelný a většina lidí se ho bojí, Martina se přesto pořád snaží mu domluvit, i když je jasné, že s ním nic nezmůže, nikdo ho nemá ve skutečnosti rád a je to vzájemné. Když jednoho dne Snížek za záhadných okolností zemře, Martina se rozhodne, že to jen tak nenechá. Vzhledem k tomu, jaký Sníh byl, totiž podle ní určitě neumřel náhodou. Martina začne jeho smrt ve vší vážnosti vyšetřovat a vezme si na pomoc svoje kamarády Faňu, Káju a nakonec i Viktora, kluka co se k nim na vesnici přestěhoval z Prahy. Nikdo z nich zpočátku nemohl tušit, kam až je jejich pátrání zavede, ale pak už nikdy nic nebude jako dřív.

Petra Soukupová se se samozřejmou bravurou, která její vlastní, ujímá pohledu očima dětského vypravěče. Neomylně vystihuje dětské uvažování i mluvu, typické neučesané chrlení informací, aniž by někdy měly hlavu a patu. Věta může začínat a končit v diametrálně odlišném významu a vyprávění zkrátka plyne tak, jak malou Martinu napadne. Nesoustředěně, rozlítaně, s důležitostí kladenou úplně na jiné věci, než které by vypíchl dospělý vypravěč.

Kniha Kdo zabil Snížka krásně ukazuje, že život a čas na vesnici plyne úplně jinak než městským dětem. Všichni mají jiné tempo, jiné starosti a jiné priority. To, jak Soukupová čtenáři zprostředkovává Martinino vnímání má v sobě určité kouzlo. Čtenář totiž díky ní vidí víc, než si sama pozorovatelka uvědomuje. Dospělí čtenáři dokáží číst mezi řádky a děti budou mít ze čtení naprosto odlišný zážitek, než rodiče, pokud se rozhodnou knihu číst společně.

Dětské lumpárny a důležitost pátrání jsou autentické a atmosféra příběhu v tomto ohledu lehce připomíná detektivky Enid Blytonové. Petra Soukupová do knížky vložila něco malého pro všechny. Ukazuje, že za stěnami domů se mohou skrývat naprosto jiní lidé, než jsou ti na jejich dvorcích. Že i na vsi, kde si lidé vidí, až do talíře mohou existovat tajemství a kostlivci ve starožitných skříních. Že některé bolestné a smutné osudy nemusí znát ani ty největší drbny a hlavně, že není dobré někoho soudit na první pohled.

Kdo zabil Snížka má závažnější poselství, než jaké je vidět navenek. Co si z knížky kdo vezme, to už záleží na mnoha faktorech. Jedno je ale jisté. Krásně vyobrazena je například čirost a čistota dětského přátelství. Co se jednou zdá, jako zásadní je vzápětí zapomenuto a hlavní je úmysl, nikoli samotný čin. Vyšetřování samotné není to hlavní, co se v knize odehrává. Respektive může být, to už záleží na samotném čtenáři. A v tom právě tkví unikátnost této knihy.

Kdo zabil Snížka je kniha pro každého a pro každého také může být něčím jiným. Tváří se sice jako dětská, ale stejnou měrou potěší dospělé oko, troufám si tvrdit, že je spíše právě pro ty, kteří občanku už v peněžence nosí nějaký ten pátek. Ilustrace návodně doplňují atmosféru a zaujmou naprosto každého bez rozdílu. Knihu lze číst jako samostatnou, či jako předkapitolu dospělého románu Nejlepší pro všechny. Příběhy se vzájemně doplňují a doporučené pořadí je nejprve dětská a poté dospělá. Ale toho se musíte držet pouze pro případ, že je pro vás prioritní záhada Snížkovy smrti. Pokud si pouze hodláte užít nezaměnitelný styl Petry Soukupové a Nejlepší pro všechny jste už četli, protože přece nebudete jako dospěláci číst knihy pro děti, nezoufejte. Snížek na vás trpělivě čeká, pořád vám má co nabídnout a dokonce vám odpustí, že jste jej podceňovali.

80 %

Číst dále