Na okraji - Lina Bengtsdotter (Charlie Lager #1)

Jakmile se někdo pohřešuje, vždycky jde o někoho mimořádného. O někoho, komu neměl nikdo důvod ublížit. Nebo se to tak aspoň vždycky po zmizení říká. Z městečka Gullspang mizí sednáctiletá Annabelle. V obci, kde lišky dávají dobrou noc a všichni vidí sousedům do talíře, se zmizení stane senzací stejnou měrou jako tragédií. Obyvatelé se uzavírají, začínají se bát, že mají mezi sebou predátora v rouše beránčím. Každý navenek truchlí, ale ve skrytu duše je rád, že tragédie nepostihla jeho rodinu. Na místo činu dorazí dvojice policistů ze Stockholmu. Charlie Langerová a její kolega Anders se mají pokusit vypátrat, kdo stojí za zmizením nezletilé dívky. Pro Charlie má však cesta do Gullspangu mnohem větší význam. Zavítá se totiž do míst, kde vyrůstala a kam se nikdy neplánovala vrátit.

Charlie Lagerová navzdory faktu, že je jako policajtka alkoholička ztělesněním žánrového klišé působí naopak svěže, neprvoplánově a netuctově. Prostě pije, protože jí to chutná. Zahánění bolesti a duchů minulosti intoxikací organismu má až podružnou prioritu. Ano, její dětství sice stálo za starou belu a má nemálo problémů i v dospělosti. Morálka a svědomí ji moc netrápí, ale ruku na srdce, kdo by si v její situaci nedal občas panáka, nebo rovnou celou lahev?

Charlie je, v rámci svého povolání, vyslána do rodné dědiny, ze které před lety s hrůzou utekla a doufala, že to místo, kde se zastavil čas, už nikdy neuvidí. Jak okamžitě s nechutí zjišťuje, v městečku se za tu řadu let nezměnilo vůbec nic. Charlie by byla ráda zůstala inkognito a doufá, že nebude konfrontována svou vlastní minulostí. Vzhledem k tomu, že v Gullspangu však plyne čas odlišně od zbytku planety, doufá marně. Starousedlíci ji poznávají a Charlie je nucena vysvětlovat a odhalovat víc, než by se komukoli líbilo.

Charlie je protivná, náladová a nepříjemná, nicméně když je třeba, je lidská a má pochopení. Rozhodně to není žádná šprtka, pro kterou by její práce byla na prvním místě a vždycky dělala správná rozhodnutí, ale má slabost pro problémové teenagery, snad proto, že ani ona nebyla žádný svatoušek a snaží se jim pomoci, co jí síly stačí. Ani její vztah s přiděleným parťákem se nemůže těšit nějaké ukázkovosti, což je opět známkou jinakosti této knihy oproti ostatním detektivním sériím.

Na okraji je poměrně stručná kniha, u které však nemáte pocit, že by snad něco chybělo, nebo zasloužilo více rozpracovat. Autorka se zkrátka umí skvěle vyjadřovat a i na malém rozsahu dokázala obsáhnout nepřeberné množství témat s neuvěřitelným přesahem. Příběh se skládá ze třech dějových rovin. Je zde samozřejmě linka z přítomnosti, kterou je Charliino vyšetřování Annabellina zmizení, pak linie nazvaná Toho dne, která je vyprávěním z nedávné minulosti Annabelle a v neposlední řadě záhadná linka z blíže časově neurčené doby nazvaná Tehdy a tam. Tato rovina se jako záhada táhne celou knihou a právě ona žene děj dopředu. Pojednává o dívkách, jejichž role v celkovém obrázku je odkrývána postupně a nejistota čtenáře, který od začátku netuší, jak do celkového obrázku dvě neznámé a trochu šílené dívky zapadají je tím, čeho chtěla autorka pravděpodobně dosáhnout.

Na okraji je více než slibným prvním výkopem detektivní série, která má co nabídnout. Charlie není právě vzorem všech policejních, ani lidských ctností, přesto je na ní pro čtenáře cosi přitažlivého. Krátké kapitoly a střídání jednotlivých dějových rovin nedávají čtenářovi možnost oddechu a knížka se nedá prakticky číst jinak, než na jedno posezení. Za vyzdvihnutí stojí i vynikající překlad Lucie Podhorné. Fráze a dialogy nepůsobí kostrbatě a šroubovaně a to včetně vulgarit či hovorových výrazů. Gradace napětí je zase zásluhou samotné autorky, která si opatrně a nenápadně připravila půdu i pro navazující díly. Na okraji rozhodně nebude poslední knihou, kterou si od Liny Bengtsdotterové budete chtít přečíst.

80 %

Knihu Na okraji vydalo nakladatelství Cosmopolis a já doufám, že bude ve vydání této série pokračovat!

Za poskytnutí recenzního výtisku touto cestou moc děkuji!

Číst dále

Dopis – Kathryn Hughes

Tina o víkendech pracuje v dobročinném obchodě. Jednou, když třídí darované oděvy, nalezne v kapse starého a dávno nemoderního obleku zalepený dopis i se známkou, ale bez razítka. Neodolá a přečte si jej. Když zjistí, jak láskyplně byl napsán a jak důležitou zprávu obsahoval, začne se zajímat, proč podle všeho nebyl nikdy odeslán. Kdo byli tajemní Billy a Chrissie a jak dopadl jejich příběh? Dokáže Tina i po letech nějakým způsobem učinit za minulostí tečku pro všechny, kdo si zaslouží vědět, co se tehdy stalo? Bůh ví, že ona rozptýlení od vlastního života potřebuje a pátrání v dávné minulosti by pro ni mohlo být tou pravou cestou.

Tina dělá, co může, aby uživila sebe, i svého manžela, který přišel o práci. Žije v manželství, které s ideálním nemá nic společného, přesto pořád věří, že všechno bude lepší. Jednou. A právě ona je jednou z vypravěček tohoto bolestivého, smutného, ale nanejvýš krásného a romantického příběhu a hlavně se stává hybatelkou hned několika lidských osudů. Kniha se tedy zabývá obdobím v roce 1973, kdy Tina nalézá dopis zapomenutý v saku darovaném na charitu. Její příběh se proplétá s obdobím těsně před druhou světovou válkou, konkrétně rokem 1939 kdy byl zmíněný dopis napsán. A nezapomínejme na vysoce matoucí kapitolu ze současnosti, jež knihu zahajuje. Dopis je totiž vlastně vyprávěním neznámé staré ženy o tom, jak potkala svého muže.

Dopis je dlouho vysněným příběhem britské autorky Kathryn Hughesové. Celá kniha vzešla z pouhého nápadu, že někdo najde neotevřený dopis a zajímá ho, co v něm je. Kdo ten dopis najde, co v něm bude a co všechno bude znamenat, to už autorka řešila až během psaní. A povedlo se jí to na výbornou. Dopis je nádherným příběhem o lásce, bolesti, pocitu zrady a neoprávněném rozhodování o životě druhých.

Kniha Dopis se tváří jako nevinná romantika s kapkou nostalgického smutnění. Je v ní však mnohem víc. Hned první kapitola vás totiž vyvede z omylu svou brutalitou a bezútěsnosti života v toxickém vztahu. Pocity úzkosti a vzdouvajícího se vzteku se dostaví už po pár přečtených stránkách a právě v tu chvíli budete dokonale polapeni v autorčiných spárech a necháte se unášet její bezbřehou fantazií. Slovy zdaleka nelze postihnout vše, co tato kniha ukrývá pod svou nenápadně jemnou obálkou a svůdně romantickou anotací.

Láska někdy bolí a o tom by mohly vyprávět asi všechny hlavní protagonistky této knihy, i když každá v trochu jiném smyslu. Budete se pozastavovat nad tím, jak někdo může jednat popsaným způsobem a rozčilovat se nad tím, jak málo stačilo, aby vše bylo jinak. Budete se uculovat nad sílou náhody, nebo snad osudu, který si s lidmi zahrává, ale stejnou měrou zařizuje, aby se ti správní lidé potkali v ten pravý okamžik. Slzy vás nejednou budou štípat v nose a možná se nějaká překulí i přes vaše tváře, jakmile se dostanete k pasáži, která pro vás bude dokonalým zadostiučiněním, po té emocionální krasojízdě s mnoha karamboly a pády.

Tato kniha nepotěší ty, koho pobuřuje porušení listovního tajemství. Pro všechny ostatní citlivé dušičky, které jednou za čas potřebují poctivě vystavěný románek se vším všudy, se však Dopis hodí dokonale. Tohle není nějaké hloupé čtení pro ženy, na které zapomenete sotva knížku naposledy zaklapnete. Je to příběh o překonání propasti času a cestě za vlastní identitou. Je to kniha o odhodlání postavit se osudu a pravděpodobnosti. Zachycuje příběh ženy, která se rozhodne provést něco naprosto nesobeckého dřív, než dokáže napravit vlastní život. Dopis je krásným příběhem žen dvou generací. Ačkoli každá žila v jiné době a jejich osud zavinily jiné okolnosti, přesto mají něco společného. A kdo ví, jak by to všechno bylo, kdyby tenkrát Billy dopis nakonec přece jen odeslal.

100 %

Kniha Dopis vyšla pod značkou nakladatelství Cosmopolis, kde ji můžete také koupit.

Za možnost si Dopis přečíst bych tímto ráda poděkovala Barče z nakladatelství Cosmopolis!

Číst dále

V dobrém i zlém - Michelle Sacks

Sam zdědil po své nevlastní babičce Idě malebný domek ve švédské rezervaci. Daleko od všeho a všech. Sam a Merry by mohli začít úplně nový život, v porovnání s bydlením uprostřed rušného a nikdy nespícího Manhattanu, kde to všechno začalo. A tak k údivu svého okolí opouštějí zemi a budují si krásný, idylický a bezchybný život na samotě u lesa. Merry porodí malého Conora a Sam je bez sebe radostí. Nekonečné dny Merry vyplňuje zahradničením, výrobou domácích přesnídávek, zvelebováním domu, vycházkami na farmářské trhy a v neposlední řadě péčí o dítě, ke kterému nic necítí.

Merry se tváří jako dokonalá ženuška, točící se kolem domácnosti, šťastná, že může žít v dokonalém manželství, v dokonalém domě s dokonalým dítětem i dokonalým manželem. Sam je sebevědomý muž, pyšný, že své rodině může zajistit perfektní život v klidu a ústraní vlastního domu, který vybudovali v podstatě ze zříceniny. Jednoho dne Merry dostane e-mail od své nejlepší přítelkyně. Frank se plánuje na čas k Merry a Samovi nastěhovat, aby poznala ten rozdíl, mezi životem v Americe a ve Švédsku. Plánuje se sblížit s malým Conorem a strávit nějaký čas s Merry, se kterou byly teď na čas odloučeny. Nikdo nezná Merry tak jako ona a nikdo nezná Frank jako Merry. Frank velmi rychle pochopí, že život její nejlepší přítelkyně není tak perfektní, jak se pomocí zasílaných fotografií a květnatých vyprávění Merry snažila předstírat. Frank se kromě miminka sbližuje i se Samem a všichni se zamotávají do hry, na kterou dokonce ani oni nejsou stavění.

Autorka Michelle Sacksová, vyrůstající v Johoafrické republice si bere na paškál poměrně neobvyklé téma, které mají lidé sklony tabuizovat ani ve fikci se příliš často nevidí. Absence vyznačení přímé řeči jen umocňuje odtažitost, se kterou je příběh vyprávěn a opravdu nehrozí, že byste se chtěli s některou z opravdu komplikovaných a odporných postav ztotožnit. V této knize není nikdo normální. Psychika každého z hlavních protagonistů je pokřivená a motivace zvrácená a nepochopitelná. O to mrazivější je pak pro čtenáře představa, že takoví lidé možná opravdu žijí mezi námi a nikdo neví o tom, jako jsou šílení, protože na venek působí tak dokonale, uhlazeně a jejich život až záviděníhodně.

V dobrém i ve zlém je psáno z pohledů tří hlavních postav. Začátek knihy v režii Merry působí jako deníkový zápis zamilované novomanželky, která sepisuje růžové začátky pohádkového života. Postupem času se vám začne spíš zdát, že tyto zápisky pořizuje s pistolí u hlavy a že stačí, aby udělala jedinou chybu, vyslala nadbytečný signál a všechno ošklivě skončilo. A nakonec se to zvrhne do té míry, že nikdo z hlavních postav nepůsobí jako svatoušek nebo utiskovaný chudáček, kterými předstírají být.

V dobrém i zlém možná není strašidelné v tom pravém slova smyslu, ale rozhodně se vám postará o pár bezesných nocí a nevěřícných pohledů na věty, které jste právě přečetli. Všechny postavy jsou naplněné zlem, ale nedá se říct, že by byly černobílé. Každý z nich má něco za sebou z čeho se vám bude svírat srdce, ale stejně budete mít pocit, že nic nemůže ospravedlnit člověka k chování, kterého se dopouštějí na denní bázi. Všechna ta přetvářka, lži, manipulace a absence emocí. Ta nenávist, krutost a nelidskost. Toxicita všech vztahů a zvláštní a nepochopitelná závislost.

V dobrém i zlém mě během čtení opakovaně utvrzovalo v tom, že si zaslouží jedno z prvních míst v žebříčku knih s nejnesympatičtějšími postavami s nejhorší povahou a odporným chováním, ale není to právě to, co u psychothrillerů hledáme? Někoho, s kým se běžně nesetkáme a situace, které jsou nám na hony vzdálené? Není znechucení a odpor právě tím očekávaným a požadovaným pocitem při čtení thrillerů? Není to šílenství a pošramocení lidské duše to, po čem v knihách toho žánru prahneme? Všechny tyto emoce ve vás totiž kniha bez obtíží vyvolá už během několika prvních stránek a vy se nebudete stačit divit, kolik zla v sobě může ukrývat jedna jediná postava a jak mocnou zbraní je psychologická manipulace.

70 %

Kniha V dobrém i zlém vyšla pod značkou nakladatelství Cosmopolis, kde ji můžete také koupit.

Za možnost si V dobrém i zlém přečíst bych tímto ráda poděkovala Barče z nakladatelství Cosmopolis!

Číst dále

Chladnokrevně – Robert Bryndza (Erika Foster #5)

Na břehu Temže je nalezen kufr s lidskými ostatky. Tělo je rozřezáno na přesně vyměřené díly, aby se do zavazadla pohodlně vešlo a ačkoli Erika Fosterová byla svědkem mnohem hůře znetvořených zesnulých, toto je z nějakého důvodu jedním z nejznepokojivějších pohledů na oběť, jaký se jí kdy naskytl. Nebožtík je v kufru nacpaný nahý, zato jej jeho vrah vybavil vlastními cennostmi v igelitovém sáčku. Ačkoli průkaz totožnosti pachatel nepřibalil, policii netrvá dlouho, než tělo identifikují a spojí si jej s dalším nedávno nalezenou mrtvolou v kufru. Má tyto dvě zvláštní vraždy na svědomí stejný člověk? Když mu nešlo o drahocennosti, o co tedy?

Erika Fosterová si k českému čtenáři hledá cestu již popáté, tentokrát v knize s názvem Chladnokrevně a konečně se jí to daří. Dříve odtažitá, chladná a až příliš kariérně orientovaná detektiv šéfinspektor Fosterová je nyní konečně trochu víc člověk a méně detektiv bez kousku citu v těle. Ačkoli jí to pořád zatraceně pálí, práce je pro ni vším, na případ by se soustředila i na smrtelné posteli, na svůj instinkt se může spolehnout skoro na sto procent a je stále stejně nelítostná, budete také svědkem toho, že i ona má svá slabá místa a citlivé chvilky.

Jak už to tak bývá, i Erika má pořádný problém s autoritami a to se asi nikdy nezmění. Ona sama o vedoucí pozici nikdy nestála, ale podřídit se je pro ni náročné, ať už nad ní stojí kdokoli. Eriku jen tak někdo nebo něco nezastraší. Má vlastní hlavu a žije prací, čímž si často ubližuje, aniž by si to uvědomovala. Přitom má kolem sebe mnoho lidí, kteří by jí mohli být oporou a stát se jejími přáteli. Jen kdyby je pustila do svého soukromého a uzavřeného světa v samozvané opuštěnosti a samotě.

Robert Bryndza si čtenáře suverénně získal už svou prvotinou Dívka v ledu a od té doby jsou jeho knihy čím dál větší senzací. Bryndza umí skvěle vyvážit hutnou porci vyšetřování s náloží osobních trablů hlavní hrdinky. Chladnokrevně je, jak už jsme u autora zvyklí, britskou detektivkou na slovo vzatou. Kniha se hojně soustředí na detaily vyšetřování a v Bryndzově podání vše vyznívá poměrně realisticky. Za každým posunem v pátrání je vidět hromada mravenčí a úmorné práce v terénu i za stolem v kanceláři, hledání v archivech či procházení nekonečně hodin kamerových záznamů, které ani nemusí přinést své ovoce.

Skoro stejně dramaticky, jako vraždy a vyšetřování, umí Bryndza vykreslit i mezilidské vztahy a to jak ty rodinné, tak přátelské i milenecké. Soustředí se na to pěkné, ale nebojí se zabrousit ani do oblasti skutečně toxických a nezdravých svazků a úvah, kam až člověka může dohnat láska, touha a snad i potřeba (k) někomu patřit.

Chladnokrevně je neskutečně intenzivním čtením. Největší husí kůži z příběhu budou mít určitě všichni rodiče a zažijí pořádně úzkostné stavy, protože právě lidé v této roli v knize zažívají v knize největší peklo. Bryndza se nebojí hodit i své nejhlavnější postavy do život ohrožujících situací a ústřední dvojku zabijáků, kterou vytvořil speciálně pro tuto knihu, budete nenávidět do morku kostí a zároveň vám za ně možná bude trochu smutno. No však uvidíte. Jejich totožnost se dozvíte velice brzy a děj sledujete i jejich očima a na rozdíl od policistů zná čtenář každý nechutný detail jejich konání, každou zvrhlou myšlenku.

Závěr Chladnokrevně je klasicky vygradovaný a značně dramatický. Chvílemi vám bude běhat mráz po zádech, občas se přistihnete, že přelétáte jednotlivé stránky a kapitoly takovou rychlostí, že si nezasvěcený pozorovatel musí myslet, že snad ani nečtete celá slova a nemůžete ze čtení nic mít. Jenže s Bryndzovými knihami to ani jinak nejde. Jsou aktuální, čtivé, šílené a napínavé a není výjimkou, že vás po jejich přečtení postihne paranoia. V Bryndzově světě se totiž zdá, že vůbec nikde není bezpečno.

80 %

Knihy o Erice Fosterové od Roberta Bryndzy vychází pod značkou nakladatelství Cosmopolis, kde můžete také všechny jeho knihy koupit.

Kniha vychází 8.11. a už nyní si můžete přečíst první kapitoly zdarma! Více info na webu robertbryndza.cz

Za možnost přečíst si Chladnokrevně v předstihu bych touto formou ráda poděkovala Barče z nakladatelství Cosmopolis!

Číst dále

Stíny nad zálivem - Lucy Clarke

Na poloostrově Sandbank se šíří panika, když se dva desetiletí chlapci ocitají příliš hluboko v moři a nedokáží se sami dostat z divokých vln. Kdo může, pomáhá ze všech sil zabránit tragédii, ale na pevninu se ve zdraví vrací pouze jeden z chlapců. Ten, který má zrovna ten den narozeniny. O sedm let později se na výročí neštěstí ten samý chlapec ztrácí beze stopy. Jeho rodiče jsou bez sebe strachy, pátrají po všech koutech ostrova a začínají chápat, že s hledáním příčiny zmizení jejich syna budou muset začít mnohem dále v minulosti, než si mysleli. Souvisejí spolu dvě sedm let vzdálené události? Tohle přece nemůže být náhoda.

Sára je matkou chlapce, který tenkrát přežil. Ona viděla svého syna Jacoba vyrůstat, zatímco její nejlepší kamarádka Isla se utápěla v žalu, protože Marley se na břeh nevrátil a jeho tělo se nikdy nenašlo. Jacob a Marley byli prakticky stejně staří a dokonale nerozluční. Tedy až do toho osudného dne. Dokud nemáte děti, nepoznáte, co je to strach. Přežít své dítě je rozhodně jednou z nejhorších nočních můr většiny rodičů. A Isle se to stalo.

Stíny nad zálivem jsou již třetí knihou Lucy Clarke, která v češtině vyšla a byla jejími příznivci přijata velice pozitivně. Názory čtenářů na připodobňování knih mezi sebou se liší, ale pokud srovnání vychází z něčeho jiného, než ze snahy prodat nejnovější potenciální bestseller, pak je to myslím v pořádku. Stíny nad zálivem vám totiž okamžitě vnuknou vibrace Liane Moriarty. Možná je to tím, že se jedná o psychothriller zaměřený na rodinné a přátelské vztahy, možná proto, že tak docela po celou dobu netušíte, zda jsou vypravěči zcela důvěryhodní, nebo také díky několika vypravěčským pohledům.

Příběh je vyprávěn z pohledu Sáry, která v přítomnosti pátrá po ztraceném synovi. Její linka se střídá s retrospektivním vyprávěním Isly, které odkrývá trochu víc z minulosti a doby před nehodou. Čtenář tak má možnost postupně odhalovat všechny detaily vztahu dvou nejlepších přítelkyň od jeho zárodků a postupně získává pocit, že možná vše nebylo vždy až tak idylické, jak se navenek zdá. Navíc po celou dobu čtení máte pocit, že jsou všichni v pohodě, ale tušíte, že něco musí být špatně. Někdo lže.

Stíny nad zálivem jsou zahaleny přitažlivou záhadou, jejíž odhalování je dávkováno s mistrnou přesností. Lucy Clarke si dokázala vyhrát s nejmenšími detaily tak dokonale, že si za celou dobu čtení nepovšimnete jediné mezery v logice. Autorka nikomu nedá prostor, aby se začal nudit. Dokáže přesně vyvážit dramatickou a popisnou složku a střídání časových linek udržuje čtenáře v neustálém napětí. Čtete-li zrovna Sářino vyprávění, umíráte touhou zjišťovat, jak se vlastně vyvíjel vztah Isly a Sáry a jakmile se dostanete s Islou do minulosti, prahnete po tom se posunout dále v pátrání po Jacobovi v přítomnosti. Jak příběh graduje, vy jen doufáte, že se obě linky nakonec protnou a vy přijdete na kloub všemu, co toto psychologické drama ukrývá.

Stíny nad zálivem jsou psychothrillerem na slovo vzatým. Plnými doušky si totiž užijete podrobné rozbory toho, co se hrdinkám odehrává v hlavě. Obě vypravěčky si v sobě nesou vlastní trauma, které nějakým způsobem formovalo jejich osobnost a, z nichž vychází jejich někdy navenek nepochopitelná životní rozhodnutí. Stíny nad zálivem jsou knihou o mateřské lásce a její síle i o tom, co všechno jsou matky schopné udělat, aby ochránily vlastní děti. V průběhu knihy se všechno, co jste si mysleli, že víte, několikrát přetočí vzhůru nohama a autorka si se čtenářem vyloženě pohrává. Postavy jsou skvěle propracované i díky tomu, že se autorka detailně soustředí jen na dvě hlavní hrdinky, zatímco ostatní jsou spíš do počtu a to není vůbec na škodu. Máte-li chuť na opravdu čtivý a skutečně zajímavý psychothriller, Stíny nad zálivem by měly být tou první knihou, která vám přijde na mysl.

80 %

Stíny nad zálivem vyšly pod značkou Cosmopolis nakladatelského domu Grada.

Za poskytnutí knihy k recenzi moc děkuji Barče z Cosmopolis.

Číst dále

Slunečnice - Sarah Winman

Jednoho osudového dne se koná tombola, kde Dora vyhraje obraz s patnácti slunečnicemi a navzdory námitkám svého muže, kterému byla zvyklá se celý život podřizovat, si jej pověsí na zeď. Ten obraz a její tvrzení, že chlapci a muži mají právo mít estetické cítění, byly možná jediné dvě věci, ve kterých se manželovi kdy vzepřela. Jednoho podobně osudového dne o mnoho let později se setkávají dva chlapci. Ellis a Michael, každý jiný, přesto tak blízcí, oba umělecky založení, jednoho byste prakticky nepotkali bez skicáře, druhý s sebou do nového domova přiváží kufr plný knih. Jak roky plynou, jsou tu stále oni dva, jako by nikdo jiný neexistoval. Až do chvíle, kdy se objeví Annie. A od té doby je všechno jinak. Otázka zní, zda by to na budoucnosti něco změnilo, kdyby tehdy Annie do jejich života nevstoupila.

Kniha s tajuplným a (možná) mnohoznačným významem Slunečnice vzala v poslední době veškeré sociální sítě útokem. Dle mnohých nepovedená obálka příběhu nedělá dobrou službu, ale obsah knihy naprostou většinu čtenářů uhranul. Slunečnice jsou příběhem protknutým melancholií, kde čas nic neznamená a zároveň je vším. Časové a dějové roviny se prolínají, protože neexistují jedna bez druhé. Je to příběh o lásce, o smíření, o přátelství i toleranci. Postavy prožívají trápení, žal a smutek, tak hluboký, že nutí čtenáře řvát a rvát si vlasy z hlavy.

Sarah Winmanová se dotýká náročných témat, o kterých se nečte, ani nepíše dobře, ale je potřeba, aby se o nich vědělo a dostaly se do povědomí široké veřejnosti jako něco běžného. Kromě toho dovedně zdůrazňuje důležitost přátelství, schopnosti nesobecky a bezpodmínečně milovat, oprostit se a pochopit, že věci vždycky nepůjdou tak, jak jsme si je vysnili. Smířit se s tím, že život není fér a že každý nemá odvahu na to postavit se konvencím a v zájmu vlastního štěstí bojovat za to, co by mělo být přirozené.

Slunečnice jsou o skrývání, odvaze, rozervanosti, popírání a v neposlední řadě o důležitosti tolerance. Je to kniha plná krásných nostalgických momentů plných podpory, ale i rozervanosti a pocitů ztráty. Je to kniha o životě a osudu a smíření se s tím, co nám život přináší. Sarah Winmanová nechává čtenáře si uvědomit, že je pořád možné, aby na sebe byli lidi hodní. Že stále existují přátelství na život a na smrt a že to neznamená být stoprocentně každodenně přítomný v životě toho druhého, ale jde o něco mnohem hlubšího a abstraktnějšího.

Autorka a její poetický styl se vám vryjí pod kůži, ať chcete nebo ne a minimálně některé části příběhu, který se rozhodla vyprávět se vás dotknou na tom správném místě. Je to kniha, do které je nejlepší jít s minimem informací o čem je. A v tomto duchu by měla být laděna i tato vágní recenze.

Slunečnice se musí prožít. Ty nestačí přečíst a zapomenout. To se vám ani nepovede. Slunečnice neuspokojí čtenáře milující uzavřené příběhy, ani ty, kdo vyžadují detailní popis, vysvětlení a ospravedlnění všech událostí a rozhodnutí postav. To v této knize nedostanete. Je to příklad knihy, ze které si pravděpodobně každý čtenář odnese naprosto odlišný zážitek a z každé zmínky o Slunečnicích (nebo Slunečnici?) můžete získat o příběhu dokonale různorodý dojem. Bude vám připomínat jiné knížky, přesto ve vás zanechá dojem, který nedokážete definovat. A ať máte k podobné literatuře jakýkoli postoj, budete rádi, že se vám tato kniha dostala do rukou.

80 %

Slunečnice vyšly pod značkou Cosmopolis nakladatelství Grada, kde je také můžete koupit. 

Za poskytnutí knihy k recenzi moc děkuji Barče z Cosmopolis.

Číst dále

Normálně jiní – Tammy Robinson

Maddy toho má ve svých devatenácti letech na bedrech naloženo opravdu hodně a o klasickém prožívání let dospívání si může nechat jen zdát. Veškerý čas jí zabírá práce ve fotolabu, bez které by její rodina nedokázala platit všechny účty a péče o mladší sestru s autismem, kterou bezmezně zbožňuje. Ani Albert nemá na růžích ustláno. Přesto, že se mu daří poměrně dobře, pracuje víc, než většina lidí v jeho věku a celkově se snaží chovat se zodpovědně, svému otci se nikdy nezavděčí. Ten ho bude vždycky shazovat a ponižovat a nic co Albert udělá, mu nebude dost dobré. Maddy na nějaké románky nemá ani pomyšlení a Albert si zase co nejdříve hodlá sbalit kufry a vypadnout někam hodně daleko, ale někdo tomu chtěl, aby se tihle dva výjimeční lidé potkali. Jenže osud je někdy opravdu vykutálený Amorek a to by nebyl milostný román, aby zde nebylo jedno velké ALE.

Maddy se o svou sestru B stará s nepředstíranou láskou. Je nesobecká, oddaná, starostlivá a mnohem rozumnější, než by se v jejím věku slušelo. Ke své mámě má někdy výhrady, ale rodina pro ni bude vždycky na prvním místě. Albert dobrovolničil v klubu, kde si hednikepované děti mohou zajezdit na koních už v rámci středoškolské praxe. Nyní zde zůstal na plný úvazek a nic na světě by ho nepřinutilo makat místo toho někde za klávesnicí nebo nedejbože na policejní stanici, jako jeho otec. Je to sympaťák a správňák každým coulem a nikdy se jen tak nevzdává. Dvojnásob to platí v případě, kdy ho zaujme nějaká dívka tak moc, jako právě nenápadná a nedostižná Maddy.

Už fakt, že je kniha Normálně jiní doporučována fanouškům Hvězdy nám nepřály a Než jsem tě poznala, vám prozradí, že vám příběh zlomí srdce. Co zlomí, on vám ho vyrve z hrudi a rozdupe na milion maličkatých kousíčků a ty rozfouká do moře. Kniha Normálně jiní je romantický příběh na slovo vzatý. Zabývá se hlubokou láskou, ne nutně tou první, ale tou opravdovou. A hlavně taky ne právě jednoduchou rodinnou dynamikou. Na postavy je autorka skoupá, nicméně o to více jsou skutečné, uvěřitelné a hlavně bez zbytečných vlastností či rysů jen tak na efekt. Autorka se nesnaží křečovitě za každou cenu zajistit dostatečnou diverzitu, která je poslední dobou v každé young adult knize snad povinná, ale málokde je zapracována opravdu tak, že nepůsobí prvoplánově. Autorčini hrdinové jsou prostě sympaťáci, kteří si na nic nehrají.

Normálně jiní vás vyděsí i nadchne svou realističností. Jakmile B dostane epileptický záchvat, vaše srdce sevře ledová ruka, jako by se před vámi neovladatelně zmítal někdo vám hodně blízký. Maddyina racionalita v přístupu k nemoci její sestry a toho, jak nemožně k ní přistupuje okolí, se vás hluboce dotkne a donutí vás se zamyslet sami nad sebou. Albertova nehraná laskavost a nesobeckost vás pohladí po duši. Krutost Albertova otce vás rozzuří k nepříčetnosti. A nespravedlnost světa vám nažene slzy do očí.

Normálně jiní je po dlouhé době románem, který má potenciál rozplakat i ty největší tvrďáky. Jistě, najde se tu pár patetických a možná lehce účelových scén, ale řekněte, která holka je občas nepotřebuje. Někdy autorka možná přehnaně tlačí na pilu, ale vy jí to ve víru emocí a hřejivých pocitů, které ve vás po většinu knihy vyvolá, s chutí odpustíte. Přesně takhle by měl vypadat letní románek, který však nemá za úkol jen pobavit a rozesmát. Tento příběh chce předat poselství. Hrdinové jsou až podezřele perfektní, ale vzhledem k vyznění příběhu to působí tak, že si zasloužili ten kousek štěstí, který jejich životy postavil do dokonalého světla.

Na Normálně jiní se musíte dostat do té správné nálady, aby pro vás měl takový význam, jaký autorka zamýšlela. Do čtení se musíte pustit v určitém rozpoložení a s jistou shovívavostí, pokud jste již starším ročníkem. Je to románek spíše pro dospívající, to ale neznamená, že nemá co nabídnout každému, koho naláká. Postavy jsou miloučké a budete mít chuť se k nim vracet. Na knížku budete ještě rádi vzpomínat a i když možná časem děj pozbyde ve vaší paměti ostrých obrysů, odnesete si z jejího čtení hlavně to nejdůležitější a tím je pocit, který ve vás vyvolá. Ten vám zůstane v žaludku ještě pěknou chvilku po dočtení.

80 %

Milý román Normálně jiní zakoupíte na webu nakladatelství Cosmopolis.

Číst dále

Do posledního dechu - Robert Bryndza (Erika Foster #4)

Ošklivě pořezaná a znetvořená mladá dívka je nalezena nacpaná v kontejneru na odpadky. Erika Fosterová spěchá na místo činu, ačkoli tento případ nespadá pod její kompetenci. Něco jako pravidla ji však ještě nikdy nezastavilo a ona se na vlastní pěst pouští do pátrání a okamžitě nachází souvislost s obdobným případem, jež nebyl nikdy vyřešen. Erika k vlastnímu překvapení získává místo ve vyšetřovacím týmu a spolu s Petersonem, Mossovou a Johnem se naplno oddává polapení vraha, který si své oběti podle všeho vyhlíží na Facebooku. Ani kdyby se jednalo o první oběť zvráceného násilníka, nebrala by to Erika na lehkou váhu, ale když se pokusí o stejné zvěrstvo potřetí, začíná si to naše detektivka brát osobně. Erika opět odsouvá svůj osobní život i zdraví stranou a je přesvědčená, že to bude právě ona, kdo se na konci bude pyšnit dopadením viníka.

Erika Fosterová se rozhodla změnit místo poté, co nebyla povýšena na superintendanta a už nepatří do Týmu pro vyšetřování vražd. Nyní si odbývá rutinní a nudnou práci v Projektovém týmu a sezení v kanceláři jí začíná pomalu, ale jistě začíná lézt na mozek. Když se objeví tělo mrtvé dívky v popelnici, nedokáže odolat a vydává se na místo činu, ačkoli už s touto prací nemá mít nic společného. I přesto, že Erika paličatě odmítá respektovat autority, její nadřízení jsou nuceni uznat, že podává skvělé výkony a jsou nad její neposlušností ochotní opět přivřít oči. Erika je proslulá tím, že se s nikým nemaže, nezáleží jí na tom, co si o ní myslí její okolí a je ochotná pro svou pravdu jít přes mrtvoly. Se současným superintendantem Sparksem příliš nevychází, ale jelikož je to právě on, kdo stojí mezi ní a její šancí plně se podílet na vyšetřování, pokusí se alespoň dočasně složit zbraně. Jenže někdy je už na takové věci bohužel trochu pozdě.

Robert Bryndza se již počtvrté vrací se svou povedenou postavou zapálené tvrďačky Eriky Fosterové a opět zaujímá čtenáře zápletkou, která se víc než reálně dotýká každého rodiče, ale i všech, kdo mají svůj účet na sociálních sítích. Bryndza zvedá varovný prst pro všechny důvěřivce, kdo o sobě prozrazují až příliš, aniž by se zajímali o to, kdo všechno s k informacím může dostat a upozorňuje na to, že zdání může klamat, tím spíš ne internetu, kde se každý může stát kýmkoli a vy nikdy nevíte, kdo sedí u klávesnice, ze které vám chodí zprávy. Ani tentokrát se autor nedrží zpátky, co se týče velmi obrazotvorných popisů míst činu a bolestí a brutalitou prošpikovaných scén. Bryndzovy detektivky zkrátka nejsou nic pro útlocitné povahy se slabým žaludkem. Autor se s ničím nepáře a tím tvrději na čtenáře dopadá reálný základ, na němž jsou ve fiktivních situacích jeho zápletky postaveny.

Do posledního dechu nikterak nezaostává za ostatními díly. Právě naopak. Jelikož se již čtenář stihnul se všemi našimi oblíbenými hrdiny sžít, jako by je sám znal, prožívá mnohem více i jejich osobní životy, které Robert Bryndza na pozadí zločinu nenápadně, ale průběžně posouvá stále dál. Nyní už bychom za Eriku a její pomalu znovunalézané štěstí nejraději dýchali a při sebenepatrnějším náznaku jejího opětovného couvání na ni v duchu křičíme, aby si konečně dovolila vymanit se ze své ulity a podvolila se nevyhnutelnému.

Kromě vyšetřování samotného, má čtenář možnost v přímém přenosu sledovat i kroky vraha, jehož totožnost je čtenáři odhalena již v počátcích, čímž se pátrání stává ještě bezútěšnějším a zoufalejším, neboť vy víte, zatímco detektivové zoufale tápou. Předvídat, co se stane a co ještě autora během psaní napadne, by od vás bylo troufalé a hádání pachatele jako takového tady odpadá. Přesto se můžete pokusit předjímat děj, který vás však dokonale ohromí, ať už jste jakkoli mazaní či máte prostě detektivky v malíku.

Pokud již jste fanoušky Bryndzových knih, ani na počtvrté vás jeho představivost a fantazie nezklame. Do posledního dechu se bude líbit zejména fanouškům Nočního lovu, kterému se podobá právě díky dějové lince z pohledu pachatele. Máte-li rádi detektivky, kde jeden policista výrazně převyšuje všechny ostatní a díky svým dedukčním schopnostem, vytrvalosti a nebojácnosti jde do všeho po  hlavě, Bryndzovy knihy jsou pro vás to pravé. Knihy je lepší číst v pořadí, ve kterém vyšly, ale pokud se rozhodnete začít dílem Do posledního dechu, nebudete litovat a hlavně nebudete moci jinak, než popadnout všechny předchozí a budete rádi, že je máte ještě před sebou. Nás ostatní totiž nemine nekonečné napjaté čekání na další díl. Tenhle britský sympťák trvale žijící na Slovensku si vás podmaní nejen skvěle vykreslenými a dostatečně zajímavými postavami a vraždami nešetřícími krví, ale i konzistencí své tvorby a vyvážeností jednotlivých dílů. Bryndza si zkrátka na přešlapy a slabší díly nehraje. Všechny jeho knihy jsou srovnatelně dobré a on se nikdy neopakuje. Robert Bryndza zkrátka umí a vy jeho knihy potřebujete ve svém životě. Jednoznačně a okamžitě, na to vemte jed.

90 %

Do posledního dechu vychází již 15.3. a už nyní si můžete knihu předobjednat, nebo si dokonce přečíst prvních pár kapitol! 
Do posledního dechu mohou seženete jednoduše na webu nakladatelství Grada!

Za možnost si knihu přečíst ještě před vydáním moc děkuji nakladatelství Cosmopolis z nakladatelského domu Grada!

Číst dále

Řez - Vicki Pettersson

Kristine Rushová a její snoubenec Daniel se vydávají na cestu skrz rozpálenou Mohavskou poušť, z Las Vegas do Lake Arrowhead, aby ve snobském sídle Danielovy rodiny oslavili 4. července. Na jediné zastávce, kterou během jízdy udělají, aby se Kristine převlékla do něčeho, co její puntičkářská tchýně bude považovat za dostatečně vhodné, však Daniel beze stopy zmizí z prázdného odpočívadla. Kristine je napadena neznámým mužem a následně dostává pokyny k záchraně lásky svého života. Musí se vydat na strastiplnou pouť nehostinnou pouští a následovat cestu, kterou vydláždil psychopat, který se postaral o Danielovo zmizení. Pokud však Kristine svůj úkol nezvládne do čtyřiadvaceti hodin, přijde o Daniela navždy. Kristine má na vybranou. Může se sebrat a nechat Daniela na pospas osudu, nebo se postavit jednomu ze svých největších strachů.

Kristine nikdy, co si pamatuje, neměla na růžích ustláno. Kopance, který jí její mizerný životní osud uštědřil, ji připravily o schopnost plakat a je jen málo věcí, na kterých jí záleží. Jednou z nich je její sen stát se lékařkou. Co ji ale drží na nohou za všech okolností je její devítiletá dcerka Abby a teď Daniel, který je snad až příliš dokonalý. Senzační chirurg, pozorný milenec a dobrý náhradní otec pro její malou Abby. Teď je ale Daniel pryč a Kristine se musí rozhodnout, co je pro ni v životě opravdu důležité. Dokáže potlačit instinkt a příšerně živé vzpomínky na minulost a popere se s další smrtící výzvou, nebo zbaběle uteče z boje? A je vůbec možné najít z této situace uspokojivé východisko?

Řez vypráví příběh, který se odehrává během necelých čtyřiadvaceti hodin. Dramaticky návodné názvy kapitol, rozžhavené prostředí Mohavské pouště a smůlou pronásledovaná hlavní hrdinka, která navzdory všemu a všem začala budovat nový a lepší život pro sebe a svou dceru, dávají slibný základ pro nervydrásající thriller, na který se nezapomíná. Skutečnost je však jinde. Houževnatá Kristine, která nedovede plakat má svou minulost, která je pro čtenáře od začátku naprostou záhadou. Kniha se čte jako by byla navazujícím dílem a vy máte neustále pocit, že vám uteklo něco, co už se nedá dohnat. Snadno a brzy se přestáváte orientovat, tápete a ztrácíte zájem.

Hlavní myšlenka a směřování příběhu jsou perfektní. Co však pokulhává, je zpracování. Textu schází náboj a jeho absenci nevyváží ani obrovská spousta nechutností, naturalisticky vyvedených scén, ani pátrání, které se proměňuje v noční můru. Hlavní psychopat, který si pro Kristine připravil odpornou honbu za pokladem má však svůj originální cíl, což knihu posouvá alespoň lehce do pásma „sakra, zajímá mě, kdo za tím vším stojí“. Chcete vědět, co potkalo Daniela, proč si pošramocený psychopat vybral za terč zrovna Kristine a co se jí to kdysi stalo, že ji to tak kdysi poznamenalo. Dohání ji snad přízraky z minulosti? Přece nemůže mít jedna žena tolik smůly.

Kristine svůj osud a únos svého milence přijímá s obdivuhodným klidem a samozřejmostí. Čtenář je do příběhu vhozen jako do děje počítačové hry, kde se automaticky počítá s tím, že se něco špatného stane a překvapivost Danielova zmizení tak nepůsobí příliš důvěryhodně. Jedno se však knize nedá upřít. I když se budete snažit, nejspíš nepřijdete na to, kam všechno to násilí, mučení a šílenství spěje. Řez je nanejvýš průměrnou knihou, která příliš nenadchne, ale ani vysloveně neurazí. Na stylu psaní je cosi zvláštního, co čtenáře trochu brzdí v rozletu a znemožňuje si naplno vychutnat děj. Ani zpětně nedokážete ukázat prstem na přesnou příčinu, něco však rozhodně skřípalo a tuhle knihu už byste si podruhé určitě nepřečetli.

50 %

Za poskytnutí recenzního výtisku tímto děkuji nakladatelství Grada a Cosmopolis.

Knihu snadno zakoupíte zde.

Číst dále

Temné hlubiny – Robert Bryndza (Erika Foster #3)

Erika Fosterová a její nový tým jsou v závěrečné fázi dopadení drogového barona. Během hledání kontejneru plného heroinu na dně zatopeného lomu však kromě kýženého klíčového důkazu sloužícího k usvědčení jejich podezřelého nalézají kostru malého dítěte. Erika se se zarputilostí sobě vlastní pouští do případu, který technicky vzato nespadá pod její zodpovědnost. Ona však chce bojovat za pravdu a svou účast na případu si hodlá zajistit stůj co stůj. Kdo jiný než ona by se totiž měl snažit dohnat ke spravedlnosti toho, kdo před šestadvaceti lety pohřbil malou Jessicu Collinsovou na dno lomu, jejíž rodiče se nikdy nedočkali pravdy o tom, kam jejich dítě zmizelo?

Erika Fosterová je jednou z těch silných hrdinek, kterou každá žena tak trochu touží být. Zásadová, morálně vyrovnaná, přímá a za všech okolností upřímná k okolí i sama k sobě. Nemá ráda moc lidí, ale za své nejbližší by dala ruku do ohně. Nenávidí nespravedlnost a lajdácký přístup k ušlechtilé práci policisty. Je sebevědomá a přesvědčená o svých schopnostech rozlousknout jakkoli složitý případ. Své nadřízené má tendenci ignorovat, přechytračovat a přivádět k šílenství. Nejlépe pracuje pod tlakem a výhružkami suspendací. Opravdu blízkých přátel má ve svém životě tak málo, že by se dali spočítat na jedné ruce nešikovného truhláře a v srdci nosí výčitky a traumata z minulosti, která ji v dobách výjimečné slabosti přemohou.

V Temných hlubinách se již potřetí setkáváme s Erikou Fosterovou. Ta byla sice na svou vlastní žádost převelena na jiné policejní oddělení, ale kdo si oblíbil její interakce s Petersonem a Mossovou, nemusí zoufat, nebude o ně ochuzen ani tentokrát a naše dynamické trio se bude jako obvykle skvěle doplňovat v práci i mimo ni. Robert Bryndza jako spisovatel roste se svými knihami a s každým dílem jsou jeho příběhy lepší, propracovanější, akčnější a spletitější. Bryndza vždy svědomitě každou scénu piluje k dokonalosti a vše co je vyřčeno má v knize své místo a svůj smysl.

Temné hlubiny si pohrávají s mnoha čtenářsky atraktivními tématy. Zmizení dítěte a vliv této obrovské ztráty na rodinu, syndrom vyhoření, výčitky svědomí u věcí, které se nedaly ovlivnit, náboženský fanatismus, squatterství a v neposlední řadě smutný fakt, že případy se zmizením bílého blonďatého dítěte mají vždy mediální výhodu a mnohem vyšší šanci na úspěšné uzavření. Temné hlubiny byly inspirovány skutečnou kauzou zmizení tříleté Madeleine McCann, která svým rodičům zmizela během dovolené v Portugalsku a nikdy se nenašla. Sám Bryndza má ohledně tohoto případu vlastní teorii, a protože uvažuje jako spisovatel na plný úvazek, věří samozřejmě té, která by vyvolala největší kontroverzi a je čtenářsky nejatraktivnější. Jak se řešení svého vlastního fiktivního případu rozhodl ztvárnit do své knihy, to už je na vás, abyste zjistili sami.

Britských detektivek je na trhu snad až příliš, ale pokud si vyberete Bryndzu, nebudete litovat. Jeho příběhy jsou vyspělé, vyrovnané a uvěřitelné a ženská protagonistka je z pera mužského autora obdivuhodně dobře zvládnutá. Na knize je opravdu patrné, jak moc si autor váží svého vztahu ke Slovensku, rodiny i těžké práce strážců zákona, která mimo akčního pobíhání v terénu a honu kočky na myš často znamená hodiny procházení rozmazaných černobílých záznamů či zaprášených archivních krabic plných papírů a napůl vybledlých irelevantních poznámek k vyšetřování, jež probíhalo před desítkami let a někdo ho zpackal. Bryndza dovedně a nenásilně upozorňuje na současné problémy ve Velké Británii a situace v knize nenápadně komentuje v kontextu se skutečností, přitom však nepodsouvá své názory jako hotovou věc.

Udržovat si přehled o tom, co na současném českém trhu stojí za to číst je práce téměř na plný úvazek, ale se sérií o Erice Fosterové nešlápnete vedle ani náhodou. Knihy od sympatického nakladatelství Cosmopolis z nakladatelského domu Grada budete číst nejen kvůli brilantně popsaným případům, ze kterých vás bude mrazit vzadu na páteři, ale i kvůli samotné Erice, která je fascinujícím případem tvrdé, ale přesto zranitelné ženy, která se vám dostane pod kůži, jakmile vás nechá nahlédnout pod její drsňáckou slupku. Typicky britský suchý humor temně laděný příběh oživuje přesně takovou dávkou, aby nezneuctil vážnost situace. Bryndza je zkrátka frajer a vy si jeho knihy musíte přečíst, abyste sami pochopili proč, pokud vám nestačí mé čestné slovo.

90 %

Knížku jsem měla možnost si přečíst díky nakladatelství Cosmopolis a tímto za ni moc děkuji.

Třetí díl (i všechny ostatní) Eriky Foster pořídíte jednoduše zde. 

Číst dále