Erika Fosterová je jednou z těch silných hrdinek, kterou každá žena tak trochu touží být. Zásadová, morálně vyrovnaná, přímá a za všech okolností upřímná k okolí i sama k sobě. Nemá ráda moc lidí, ale za své nejbližší by dala ruku do ohně. Nenávidí nespravedlnost a lajdácký přístup k ušlechtilé práci policisty. Je sebevědomá a přesvědčená o svých schopnostech rozlousknout jakkoli složitý případ. Své nadřízené má tendenci ignorovat, přechytračovat a přivádět k šílenství. Nejlépe pracuje pod tlakem a výhružkami suspendací. Opravdu blízkých přátel má ve svém životě tak málo, že by se dali spočítat na jedné ruce nešikovného truhláře a v srdci nosí výčitky a traumata z minulosti, která ji v dobách výjimečné slabosti přemohou.
V Temných hlubinách se již potřetí setkáváme s Erikou Fosterovou. Ta byla sice na svou vlastní žádost převelena na jiné policejní oddělení, ale kdo si oblíbil její interakce s Petersonem a Mossovou, nemusí zoufat, nebude o ně ochuzen ani tentokrát a naše dynamické trio se bude jako obvykle skvěle doplňovat v práci i mimo ni. Robert Bryndza jako spisovatel roste se svými knihami a s každým dílem jsou jeho příběhy lepší, propracovanější, akčnější a spletitější. Bryndza vždy svědomitě každou scénu piluje k dokonalosti a vše co je vyřčeno má v knize své místo a svůj smysl.
Temné hlubiny si pohrávají s mnoha čtenářsky atraktivními tématy. Zmizení dítěte a vliv této obrovské ztráty na rodinu, syndrom vyhoření, výčitky svědomí u věcí, které se nedaly ovlivnit, náboženský fanatismus, squatterství a v neposlední řadě smutný fakt, že případy se zmizením bílého blonďatého dítěte mají vždy mediální výhodu a mnohem vyšší šanci na úspěšné uzavření. Temné hlubiny byly inspirovány skutečnou kauzou zmizení tříleté Madeleine McCann, která svým rodičům zmizela během dovolené v Portugalsku a nikdy se nenašla. Sám Bryndza má ohledně tohoto případu vlastní teorii, a protože uvažuje jako spisovatel na plný úvazek, věří samozřejmě té, která by vyvolala největší kontroverzi a je čtenářsky nejatraktivnější. Jak se řešení svého vlastního fiktivního případu rozhodl ztvárnit do své knihy, to už je na vás, abyste zjistili sami.
Britských detektivek je na trhu snad až příliš, ale pokud si vyberete Bryndzu, nebudete litovat. Jeho příběhy jsou vyspělé, vyrovnané a uvěřitelné a ženská protagonistka je z pera mužského autora obdivuhodně dobře zvládnutá. Na knize je opravdu patrné, jak moc si autor váží svého vztahu ke Slovensku, rodiny i těžké práce strážců zákona, která mimo akčního pobíhání v terénu a honu kočky na myš často znamená hodiny procházení rozmazaných černobílých záznamů či zaprášených archivních krabic plných papírů a napůl vybledlých irelevantních poznámek k vyšetřování, jež probíhalo před desítkami let a někdo ho zpackal. Bryndza dovedně a nenásilně upozorňuje na současné problémy ve Velké Británii a situace v knize nenápadně komentuje v kontextu se skutečností, přitom však nepodsouvá své názory jako hotovou věc.
Udržovat si přehled o tom, co na současném českém trhu stojí za to číst je práce téměř na plný úvazek, ale se sérií o Erice Fosterové nešlápnete vedle ani náhodou. Knihy od sympatického nakladatelství Cosmopolis z nakladatelského domu Grada budete číst nejen kvůli brilantně popsaným případům, ze kterých vás bude mrazit vzadu na páteři, ale i kvůli samotné Erice, která je fascinujícím případem tvrdé, ale přesto zranitelné ženy, která se vám dostane pod kůži, jakmile vás nechá nahlédnout pod její drsňáckou slupku. Typicky britský suchý humor temně laděný příběh oživuje přesně takovou dávkou, aby nezneuctil vážnost situace. Bryndza je zkrátka frajer a vy si jeho knihy musíte přečíst, abyste sami pochopili proč, pokud vám nestačí mé čestné slovo.
90 %
Knížku jsem měla možnost si přečíst díky nakladatelství Cosmopolis a tímto za ni moc děkuji.
Třetí díl (i všechny ostatní) Eriky Foster pořídíte jednoduše zde.
Recenze láká k přečtení :-) Leontýna
OdpovědětVymazatTo mám radost :)
VymazatJá nevím proč, ale nějak jsem si myslela, že je tahle série spíš jedna z těch horších (jak jsem na to přišla??). Žila jsem v tom fakt celé ty dva díly a měla jsem dojem, že i spolu jsme se tak bavily, ale musím si to s něčím plést, když vidím, jak jsi nadšená a z té recenze je to jasně vidět. Musím se nějak odpoutat od tohoto mého pocitu, které ve mně knížky vyvolají vždycky, když je vidím a zkusit to :) Navíc mi byl autor dost sympatický i jenom z těch útržků Grady na instastories. Skvělá recenze, píšu si a budu překonávat svůj mylný předpoklad.
OdpovědětVymazatNevím, čím to je. Nemyslím si, že bych to někdy říkala, naopak mě také už první kniha tuším příjemně překvapila :) Rozhodně sérii doporučuji, teď když mám po setkání s autorem to má zase celé jiný rozměr a mám je ještě radši :) Určitě doporučuju zkusit a udělat si vlastní názor :)
Vymazat