Dokonalá kořist - Helen Fields (Luc Callanach #2)

Během hudebního festivalu přímo uprostřed davu umírá muž, vyznamenaný charitativní pracovník. Nikdo jeho pádu na zem nevěnuje pozornost, dokud dva cizinci nezpozorují, že má rozříznuté břicho. O pár dní později je nedaleko v popelnici nalezená oblíbená učitelka, uškrcená vlastní šálou. Objevem jejího těla však vražedná série bohužel zdaleka nekončí. Po pár dnech vyšetřování jsou objevena znepokojivá graffiti, u nichž se ukáže, že oznamují příští oběť. Jako by se vrah, nebo vrahové snažili závodit s policií. Moc fér závod to ale není, protože jak by policie mohla uhlídat několik desítek hlídaček přechodů, které pracují na území Edinburghu a podle všeho je minimálně jedna z nich ve smrtelném nebezpečí?

Luc Callanach se teprve nedávno přestěhoval z francouzského Lyonu do Edinburghu, odkud pocházel jeho otec. Luc se stále vzpamatovává z incidentu, který jej stál místo ve Scotland Yardu. Profesně už se stačil zotavit poměrně rychle, ale v osobní rovině to nejspíš bude ještě nějakou dobu skřípat a k tělu si jen tak nikoho nepustí. Od doby, co přesídlil do Skotska, se mohl vždycky spolehnout alespoň na svoji parťačku Avu, ta se ale poslední dobou chová dost podivně a to i když uvážíme, čím vším si zrovna prochází.

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.

Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Plus.

Číst dále

Dokonalé stopy - Helen Fields

Na odpočívadle jedné náročné a proto často prakticky opuštěné turistické stezky náhodní výletníci spatří požár. Poté, co se na místo dostaví policie a zjistí, že kromě chatky pro turisty shořelo i jedno lidské tělo, pouští se do vyšetřování. Ženu si rychle spojí s pohřešovanou právničkou Elaine Buxtonovou, úspěšnou, ale osamělou, kterou jsou však vzhledem ke stavu mrtvoly schopni identifikovat pouze na základě kousku šátku, jako zázrakem ochráněného před destruktivními účinky ohně a jednoho zubu, který se válel opodál, nedaleko místa činu. Způsob zbavení se těla ukazuje na metodického vraha a promyšlenou vraždu a skotská policie nemá z tohoto zjištění radost. Čím opatrnější vrah, tím komplikovanější případ a naděje na rychlý postup mizivá. Navíc jsou právě uprostřed vyšetřování odložených novorozeňat, která se objevují v místním parku, mají práce nad hlavu a lidí nedostatek.

Edinburghská policie nedávno získala posilu. Luc Callanach opustil Interpol a z Lyonu ve Francii se po propadu ve své kariéře vrátil do rodného Skotska a rozhodl se začít znovu. Místní kolegové z jeho zjevení nemají právě radost, tím spíš, že obsadil vedoucí pozici, na kterou dle jejich názoru měl nárok spíše někdo místní, kdo týmy i Edinburgh dobře znají, a ne přistěhovalec s cizím přízvukem a manýry z Interpolu. Taky se mu někteří rozhodnou hned z počátku pěkně zatopit. Luc je okouzlující, sociálně neobratný, ale přesto na stanici nachází cenného spojence. Je jím inspektorka Ava Turnerová. Sebevědomá, přímočará, inteligentní a schopná.

Dokonalé stopy a jejich autorka více než srozumitelně ukazují, že policejní práce je hodně o úmorném papírování, nekonečném procházení databází a faktů, rešeršování, lítání z místa na místo, rozhovorech s mnoha lidmi. Že pracovní doba nebere konce a vrazi se neptají, zda policisté náhodou nepotřebují oddech. Že se nejedná jen o hrdinské činy, ozbrojené zásahy a že se nedá jen jednoduše zmáčknout tlačítko a počítač příhodně nevyplivne vše potřebné a policisté bez hnutí prstem slaví triumf.

Helen Fieldsová mimo náhledu do centra vyšetřování, očima bilingvního cizince, Edinburghského nováčka zvenku, inspektora Luca Callanacha, nabízí i pohled patologického psychopata Reginalda Kinga, našeho vraha. Chorobně posedlý magor, pohybující se mezi lidmi bez povšimnutí, páchá zločiny, které zarazí i ty nejotrlejší a stará se o nechutné scény napříč všemi možnými technikami mučení a všemi myslitelnými způsoby týrání. Dvojka vyšetřovatelů je naproti tomu originální a neskutečně sympatická. Callanach je neskutečně spravedlivý, umí zachovat odstup, zdravý rozum, dbá na zachování protokolu, nenechá se ovládat emocemi, přesto jedná, když je potřeba. Ava pak přistupuje k lidem bez předsudků, vždy jedná na rovinu a nenechá nikoho, aby s ní zametal. Autorka vůbec netlačí na pilu, vše nechává plynout v mezích uvěřitelnosti a její podání událostí vás zkrátka s každou stránkou bude víc a víc dostávat do kolen.

Dokonalé stopy jsou dokonalým startem nové série, která snad ani nemohla začít nadupanějším případem a skvělejším a nenucenějším představením ústřední dvojice detektivů. Dokonalé stopy netrpí žádným z obvyklých nešvarů zahajovacích dílů. Autorka vsadila vabank od první kapitoly a vyplatilo se jí to. Čtenáře doslova vhodila do víru událostí a nechala jej, jestli se naučí plavat, nebo ne, stejně jako její hrdinové, potýkající se s mnoha osobními i pracovními potížemi. Policejní práce je doslova mravenčí, a když se ještě musíte v týmu potýkat s někým, kdo vám svou prací doslova hází klacky pod nohy a s vyčerpávajícím řetězcem velení, na výkonnosti vám to zrovna nepřidá. Callanach je naštěstí nezmar s perfektním instinktem a v tandemu s Avou tvoří neporazitelné duo, které vás bude bavit. A ženskou, která by psala šílenější násilné scény, abyste pohledali. Protože toto bylo tedy opravdu silné kafe.

90 %

Číst dále

Nebe je naše - Luke Allnutt

Rob Coates si vzal svou školní lásku, má krásného malého synka a konečně se mu začíná dařit v jeho IT kariéře. Má všechno, co si od života kdy přál. Bohužel se vše hroutí v momentě, kdy lékaři vysloví diagnózu, které se k smrti děsí každý rodič. Od té chvíle jde vše od desíti k pěti, pevné vztahy se hroutí, i maličkosti vedou k hádkám a svět se smrskává na hledání pomoci za každou cenu a upínání se na nejnepatrnější záblesky naděje. Rob nakonec nachází útěchu pouze v alkoholu a ve fotografování míst, která s malým Jackem kdysi navštívili. Dokáže ještě někdy zacelit tu neuvěřitelnou propast, která vznikla v jeho srdci?

U některých situací si zkrátka nikdo nedovede představit, že by se měly týkat jeho rodiny. Jsou jen temnými strašáky někde v alternativním vesmíru, kde čekají na lidi, kteří v životě udělali špatné věci. Realita je ale samozřejmě jiná. Hrozivá diagnóza si nevybírá jen padouchy a nikdo si ji rozhodně nezaslouží, ani za ni nemůže. Přesto je tu. Všudypřítomná, smrtící a nelítostná. A jakmile vám někdo v bílém plášti řekne, abyste si vytvořili vzpomínky a pokusili se užít společný čas, který vám zbývá, víte, že je zle. Můžete bojovat, můžete doufat, ale někdy zkrátka zbývá už jen usnadnit poslední okamžiky, jak to jen jde.

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.

Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Plus.

Číst dále

Machinace - Hayley Stone

V jednom takovém boji umírá i velitelka Rhona Longová. Ona má však plán. Vrací se jako klon. Je téměř dokonalou kopií sama sebe, ale v jejích vzpomínkách zejí znepokojivé díry. Rhona musí okolí i sama sobě dokázat, že je stejná jako dřív. Musí porazit stroje a vrátit svět do stavu, kdy bylo ještě vše v tom nejlepším pořádku, ona stála spokojeně po boku svého přítele a planetu neterorizovaly inteligentní obří masy kovu.

Rhona Longová byla před svou smrtí symbolem a tváří odboje. Motivovala přeživší a byla proslulá svou odvahou. Měla milujícího přítele a chápavého nejlepšího kamaráda. Bojovala za svobodu a za své přesvědčení položila život.

Teď se vrací jako klon. Úplně stejná a přece jiná. Žije ve svém vlastním stínu. Přítel ji odmítá a její návrat k Rhoninu údivu nekvituje s očekávaným nadšením. Rhona nedokáže pochopit, proč tomu tak je. Trochu světla na situaci vrhne až její kamarád Samuel, zádumčivý vědátor se srdcem na dlani, který jí naopak byl vždy naprosto neochvějnou oporou.

Když do rukou popadnete Machinaci, očekáváte nervydrásající robokalypsu plnou akce a epických bitev. Místo toho je to crossover potácející se na hranici puberťácké dystopie a dívčím románkem na pozadí lákavého sci-fi pozlátka, které však není tak podstatné, jak by se slušelo. Hrdinové nejsou teenageři, ale dostává tu prostor i jistá forma milostného trojúhelníku a kniha je vůbec po většinu trvání spíš vztahovkou, zasazenou do apokalyptických kulis pro okrasu a odlišení od stovky podobných knih.

Samotné ústřední téma, kterým je vzpoura strojů, není vůbec vysvětleno a čtenář není ani minimálně uveden do situace. Neví se, proč se stroje vzbouřily, neví se, co jsou stroje zač, jestli je to banda splašených toustovačů a vysavačů, nebo jsou to Terminátoři, a jak a z jakého důvodu vůbec došlo k vynálezu podobných inteligentních robotů.

Příběh jednoduše pouze klouže po povrchu. Jedná se v podstatě o jednotlivé epizody odehrávající se ve světě řítícím se do záhuby lidským přičiněním, bez větších souvislostí, nápaditých důvodů a vysvětlení. Samotný svět je též popsán velmi vágně. Příběhu chybí kontinuita a nějaký sjednocující řád, který by zajistil plynulost příběhu. Postavy v podstatě nemají minulost, neznáte pořádně okolnosti toho, proč se všechny popisované hrůzy dějí a nemáte důvod postavám nějak zvlášť fandit v boji proti neporazitelným monstrům. Machinace zkrátka nepřináší nic nového a je to spíš taková začátečnická holčičí sci-fi pro nenáročné. Zapálení fanoušci žánru si knihu příliš neužijí a žádnou originalitu v ní neobjeví.

Rhona je jednou z těch hrdinek, ke kterým můžou mladší holky vzhlížet. Je neohrožená, ale dokáže uznat vlastní zranitelnost, je inteligentní, ale umíněná, citlivá i obětavá a cení si přátelství. Hodnoty má v hlavě parádně srovnané, ale některé promluvy jí prostě nebaštíte.

Autorka celkem umí psát. Mimo své lásky ke klasickému sci-fi, které zjemnila a zjednodušila, využívá v knize i své druhé domény a tou je němčina. Multikulturní složení hlavních hrdinů doplňuje německý sympaťák, který ve vypjatých chvílích přechází do rodného jazyka. Překlad pak mohou čtenáři pouze hádat díky vlastním znalostem, nebo z kontextu.

Machinace je na to, jak se tváří jako pořádná sci-fi nakládačka, nedostatečně akční a těžce nedotažená. Móresy hlavní hrdinky by se mohly měřit s reprodrozdem z Hunger games a v momentě, kdy milostné pletky převažují nad všudypřítomnou válkou mezi lidstvem a vraždícími stroji, zkrátka ztratíte důvěru v autorčiny záměry.

Obrovský potenciál byl bohužel promrhán, přitom by se dal snadno napravit několika stránkami o počátcích války, vysvětlením, co jsou stroje vlastně zač, kam se poděli všichni lidé, jestli je planeta absolutně zplundrována, nebo má ještě naději na záchranu.

Cílovou skupinou jsou určitě dívky, které mají ze sci-fi trochu strach a nechtějí se hned pouštět do osvědčených klasik. Knihu nelze zcela odsoudit, ale bohužel se ani nedá říct, že by byla nějak zvlášť zapamatovatelná. Autorce psaní jde, jen potřebuje vybalancovat pravou rovnováhu mezi žánry a naučit se dodat příběhu tu pravou plynulost, aby se četl sám, tak jak to u sci-fi šíleností máme rádi.

60 %

Recenze byla napsána pro web zeedee.com

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji albatrosmedia.cz

Číst dále

Eleanor se má vážně skvěle - Gail Honeyman

Eleanor hned po univerzitě, kde studovala klasickou literaturu, nastoupila do práce jako účetní pro grafické studio. V pátek po práci si každý týden kupuje pizzu, víno a vodku a víkend stráví v zamlženém opojení, aby v pondělí mohla opět do kanceláře, kde je kolegům pro smích a za minimální mzdu pracuje od rána do večera. Nezajímají ji večírky, nebaví ji prázdné tlachání, drbům se vyhýbá. Svět chápe doslovně a pragmaticky. O poledních pauzách luští křížovky v zasedací místnosti a s nikým neprohodí slovo. Tento život jí však plně vyhovuje. Snad má dokonce pocit, že si nic lepšího nezaslouží. Eleanor nikdy nezajímalo, co si o ní myslí okolí a nejraději je sama. Alespoň do momentu, kdy naváže první opravdové a zpočátku rozpačité přátelství s Raymondem, oborníkem přes počítače v jejich firmě, věčně neupraveným vagabundem, který je cítit cigaretami, ale jehož přítomnost má na Eleanor záhadně uklidňující vliv.

Svérázná třicetiletá podivínka Eleanor nosí pohodlné boty na suchý zip, koženou vestu, tašku na kolečkách a pije příliš mnoho vodky. Nikdy si nevybrala nemocenskou, ani dovolenou, protože nemá s kým ji strávit a na společenských konvencích jí příliš nesejde. Bydlí v bytě zařízeném sociálkou a nechává se psychicky týrat názory vyšinuté matky. Za léta samoty kolem sebe vystavěla hradbu a nikoho k sobě nepouští. Osamělost je pro ni definována tím, že je člověk ze své samoty smutný. Ale to není její případ. Ona zkrátka ostatní lidi k životu nepotřebuje a ani v koutku duše se neužírá odmítavým postojem okolí, které její excentricitu nedokáže pochopit ani akceptovat. Jediný, komu se snaží i proti své vůli zavděčit je její vlastní matka.

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.

Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Albatrosmedia.

Číst dále

Dneska bude všechno jinak - Maria Semple

Eleanor se potácí na pokraji zhroucení. Nežije, ale přežívá. Přesto, že má dnes veškeré předpoklady ke štěstí, nedovolí si jej plně prožít. Stigmata z minulosti si pohrávají s její příčetností a její mozek se účinně brání realitě. Eleanor si ale dala předsevzetí. Dneska bude všechno jinak. Dneska vstane z postele a místo, aby zalezla zpátky a celý den prospala, bude duchem přítomná. Oblékne si opravdové oblečení místo legín na jógu. Bude se věnovat svému synovi. Bude poslouchat příhody svých přátel. Dokonce se odhodlá i k manželským povinnostem, protože jí je Joe vždy oporou a ona jej dostatečně nedoceňuje. Zkrátka změní svůj život, ze dne na den.

Eleanor si prožila spoustu vzestupů i pádů. Její podvědomí se naučilo nepříjemné vzpomínky potlačovat. Ne vlastní vinnou se z ní stala bezcitná mrcha, které nezáleží skoro na nikom a je díky tomu obrněná proti zklamání. Její rodina za ní pořád stojí a ona si ani neuvědomuje, jakou má kliku, že jsou tu pro ni. Má však plán a hodlá ho dodržet za každou cenu. Nicméně jak už to s plány bývá, nevycházejí přesně podle představ. Lépe řečeno, všechno se tak nějak hroutí a jedna katastrofa střídá druhou. Místo očistného dne, na jehož konci čeká zářná a ideální budoucnost, Eleanor čeká několik hodin trapasů, přehmatů a improvizace.

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.

Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Plus.

Číst dále

Boží oko - Barry Eisler

Boží oko je projekt monitorující veškerou e-mailovou, telefonickou či jakoukoli jinou internetovou formu komunikace pod zástěrkou dozoru nad státní bezpečností. Mělo by díky němu být možno zajistit efektivní prevenci terorismu.

Problém nastává v momentě, kdy jistí lidé začnou Boží oko využívat pro uplatňování vlastních pokřivených zájmů. Evie Gallagharová pro Boží oko vyvinula aplikaci na rozpoznávání tváří, která dokáže detekovat potenciálně nebezpečná setkání ostře sledovaných osob. Jednou při projíždějí kamerových záznamů narazí na podezřelou aktivitu. Divné na tom je, že se netýká známých zločinných živlů, ale samotného ředitele NSA, který Boží oko vymyslel.

Evie Gallagharová je mladá inteligentní žena, která díky svému vzdělání v oboru matematické informatiky a vysoké inteligenci získala dobře placenou a vysoce utajovanou práci v NSA, která jí umožňuje jejímu neslyšícímu synovi zajistit potřebnou péči. Jako svobodná matka to nemá jednoduché a nyní stojí před dilematem, zda má před odhalenými nepravostmi uvnitř NSA zavřít oči, nebo pátráním ve jménu spravedlnosti ohrozit svou pracně vybudovanou pozici a možná také bezpečí svého syna i své vlastní.

Boží oko je dechberoucí thriller založený na základech ze skutečné praxe. Barry Eisler téma softwaru na bázi Božího oka podrobil důkladnému výzkumu a na veškeré faktické informace se v závěru odkazuje pomocí výčtu důvěryhodných zdrojů.

Autorovo odhodlání světu přiblížit mnohdy nekalé praktiky mocných z knihy dělá mrazivý a nepochybně hodnotný zdroj informací šikovně zabalený do čtivého a napínavého beletristického kabátku. Milovníci konspiračních teorií budou slintat nad množstvím intrik a lží přímo v jádru vládní agentury a závisláci na napětí si také přijdou na své.

Samotná hlavní linka točící se kolem technologií sledování a stopování nežádoucích osob je promíchána s osobními příběhy postav ve smyslném a návykovém koktejlu šokujících odhalení, potupných přiznání i smutkem obestřených vzpomínek. Děsivá realita, kdy si musíte dávat bacha na každé slovo, je v našich myslích možná stále hudbou vzdálené budoucnosti, ale přesto již v jistém smyslu existuje.

Hranice narušení soukromí se stírají, riziko zneužití je více než pravděpodobné a protizločinná opatření se zvrhávají v děsivou honičku s nájemnými vrahy ve službách země v hlavní roli. Jisté je jen to, že když si jeden člověk hraje na Boha a myslí si, že má právo rozhodovat, kdo má právo něco vědět a v důsledku dokonce, kdo má právo na život, nemůže z toho vzejít nic dobrého.

Zpočátku je poměrně obtížné se zorientovat ve jménech a přiřadit je ke konkrétním osobám a činům, tušit na čí straně vlastně stojí, ale jakmile se do příběhu správně ponoříte, budete ho hltat nejlépe na ex. Vyprávění je psáno s odstupem a jistým chladem, který perfektně dokresluje atmosféru panující v navenek leskle naleštění a uvnitř zkažené a prohnilé NSA.

Kniha je plná kontrastů, kdy ve vší záplavě politiky svou odlišností, ale neméně výrazně, vybočují zvířecí sex i romantická náklonnost či scény z rodinného života. Hluchota je metaforou k jistým vlastnostem některých protagonistů a je zde stejně dobře zachycena slepá oddanost jako milostné vzplanutí. Suchopárné téma je šikovně zpracováno a převedeno na nervydrásající thriller plný varování a možná paranoidního blábolení, nicméně založeného na faktech.

Knihu si užijí všichni, kteří hledají netradiční pohled na „Velkého bratra“ okořeněný špetkou vraždění, schovávaček, úhybných manévrů i pochybnostech o vlastním přesvědčení a všem, čemu do té doby věřili a oddali svůj život.

80 %

Recenze byla napsána pro portál Zeedee.com

Za recenzní výtisk děkuji zároveň nakladatelství Albatrosmedia. 

Číst dále

Poslední hra - Frederico Axat

Ted si právě ve své pracovně přikládá k hlavě zbraň a chystá se spáchat sebevraždu, když najednou někdo začne neodbytně zvonit u dveří a dovolávat se jeho pozornosti. Před Tedem na stole navíc leží vzkaz „Otevři dveře. Je to tvé poslední východisko“ psaný jeho vlastním rukopisem. Ted se rozhodne dveře otevřít a od té chvíle je celý jeho život vzhůru nohama.


Ted je úspěšný podnikatel, má dvě zdravé dcery a krásnou ženu. Má ale také tajemství, kvůli kterému je odhodlán sáhnout si na život. Chodí na terapii a noří se čím dál hlouběji do svých vzpomínek a svého podvědomí. Dostane se do bezvýchodné situace a má pocit, že existuje jediné řešení. Jakmile mu však jeho pokus o sebevraždu zhatí neznámý muž s neskutečně přitažlivým, ale také nesmírně nebezpečným návrhem, Tedův život, jak ho znal je nenávratně pryč a před Tedem se roztáčí kolotoč šílenství.

Tato recenze byla napsána pro KNIHCENTRUM Revue.

Celé její znění si můžete přečíst zde.

Číst dále