Eleanor se má vážně skvěle - Gail Honeyman

Eleanor hned po univerzitě, kde studovala klasickou literaturu, nastoupila do práce jako účetní pro grafické studio. V pátek po práci si každý týden kupuje pizzu, víno a vodku a víkend stráví v zamlženém opojení, aby v pondělí mohla opět do kanceláře, kde je kolegům pro smích a za minimální mzdu pracuje od rána do večera. Nezajímají ji večírky, nebaví ji prázdné tlachání, drbům se vyhýbá. Svět chápe doslovně a pragmaticky. O poledních pauzách luští křížovky v zasedací místnosti a s nikým neprohodí slovo. Tento život jí však plně vyhovuje. Snad má dokonce pocit, že si nic lepšího nezaslouží. Eleanor nikdy nezajímalo, co si o ní myslí okolí a nejraději je sama. Alespoň do momentu, kdy naváže první opravdové a zpočátku rozpačité přátelství s Raymondem, oborníkem přes počítače v jejich firmě, věčně neupraveným vagabundem, který je cítit cigaretami, ale jehož přítomnost má na Eleanor záhadně uklidňující vliv.

Svérázná třicetiletá podivínka Eleanor nosí pohodlné boty na suchý zip, koženou vestu, tašku na kolečkách a pije příliš mnoho vodky. Nikdy si nevybrala nemocenskou, ani dovolenou, protože nemá s kým ji strávit a na společenských konvencích jí příliš nesejde. Bydlí v bytě zařízeném sociálkou a nechává se psychicky týrat názory vyšinuté matky. Za léta samoty kolem sebe vystavěla hradbu a nikoho k sobě nepouští. Osamělost je pro ni definována tím, že je člověk ze své samoty smutný. Ale to není její případ. Ona zkrátka ostatní lidi k životu nepotřebuje a ani v koutku duše se neužírá odmítavým postojem okolí, které její excentricitu nedokáže pochopit ani akceptovat. Jediný, komu se snaží i proti své vůli zavděčit je její vlastní matka.

Recenze byla napsána pro web cbdb.cz. Její kompletní znění naleznete zde.

Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala webu cbdb.cz a nakladatelství Albatrosmedia.