Dokonalé stopy - Helen Fields

Na odpočívadle jedné náročné a proto často prakticky opuštěné turistické stezky náhodní výletníci spatří požár. Poté, co se na místo dostaví policie a zjistí, že kromě chatky pro turisty shořelo i jedno lidské tělo, pouští se do vyšetřování. Ženu si rychle spojí s pohřešovanou právničkou Elaine Buxtonovou, úspěšnou, ale osamělou, kterou jsou však vzhledem ke stavu mrtvoly schopni identifikovat pouze na základě kousku šátku, jako zázrakem ochráněného před destruktivními účinky ohně a jednoho zubu, který se válel opodál, nedaleko místa činu. Způsob zbavení se těla ukazuje na metodického vraha a promyšlenou vraždu a skotská policie nemá z tohoto zjištění radost. Čím opatrnější vrah, tím komplikovanější případ a naděje na rychlý postup mizivá. Navíc jsou právě uprostřed vyšetřování odložených novorozeňat, která se objevují v místním parku, mají práce nad hlavu a lidí nedostatek.

Edinburghská policie nedávno získala posilu. Luc Callanach opustil Interpol a z Lyonu ve Francii se po propadu ve své kariéře vrátil do rodného Skotska a rozhodl se začít znovu. Místní kolegové z jeho zjevení nemají právě radost, tím spíš, že obsadil vedoucí pozici, na kterou dle jejich názoru měl nárok spíše někdo místní, kdo týmy i Edinburgh dobře znají, a ne přistěhovalec s cizím přízvukem a manýry z Interpolu. Taky se mu někteří rozhodnou hned z počátku pěkně zatopit. Luc je okouzlující, sociálně neobratný, ale přesto na stanici nachází cenného spojence. Je jím inspektorka Ava Turnerová. Sebevědomá, přímočará, inteligentní a schopná.

Dokonalé stopy a jejich autorka více než srozumitelně ukazují, že policejní práce je hodně o úmorném papírování, nekonečném procházení databází a faktů, rešeršování, lítání z místa na místo, rozhovorech s mnoha lidmi. Že pracovní doba nebere konce a vrazi se neptají, zda policisté náhodou nepotřebují oddech. Že se nejedná jen o hrdinské činy, ozbrojené zásahy a že se nedá jen jednoduše zmáčknout tlačítko a počítač příhodně nevyplivne vše potřebné a policisté bez hnutí prstem slaví triumf.

Helen Fieldsová mimo náhledu do centra vyšetřování, očima bilingvního cizince, Edinburghského nováčka zvenku, inspektora Luca Callanacha, nabízí i pohled patologického psychopata Reginalda Kinga, našeho vraha. Chorobně posedlý magor, pohybující se mezi lidmi bez povšimnutí, páchá zločiny, které zarazí i ty nejotrlejší a stará se o nechutné scény napříč všemi možnými technikami mučení a všemi myslitelnými způsoby týrání. Dvojka vyšetřovatelů je naproti tomu originální a neskutečně sympatická. Callanach je neskutečně spravedlivý, umí zachovat odstup, zdravý rozum, dbá na zachování protokolu, nenechá se ovládat emocemi, přesto jedná, když je potřeba. Ava pak přistupuje k lidem bez předsudků, vždy jedná na rovinu a nenechá nikoho, aby s ní zametal. Autorka vůbec netlačí na pilu, vše nechává plynout v mezích uvěřitelnosti a její podání událostí vás zkrátka s každou stránkou bude víc a víc dostávat do kolen.

Dokonalé stopy jsou dokonalým startem nové série, která snad ani nemohla začít nadupanějším případem a skvělejším a nenucenějším představením ústřední dvojice detektivů. Dokonalé stopy netrpí žádným z obvyklých nešvarů zahajovacích dílů. Autorka vsadila vabank od první kapitoly a vyplatilo se jí to. Čtenáře doslova vhodila do víru událostí a nechala jej, jestli se naučí plavat, nebo ne, stejně jako její hrdinové, potýkající se s mnoha osobními i pracovními potížemi. Policejní práce je doslova mravenčí, a když se ještě musíte v týmu potýkat s někým, kdo vám svou prací doslova hází klacky pod nohy a s vyčerpávajícím řetězcem velení, na výkonnosti vám to zrovna nepřidá. Callanach je naštěstí nezmar s perfektním instinktem a v tandemu s Avou tvoří neporazitelné duo, které vás bude bavit. A ženskou, která by psala šílenější násilné scény, abyste pohledali. Protože toto bylo tedy opravdu silné kafe.

90 %