Johana – Dostálová, Horáková, Sheinostová

Johana se narodila v polovině sedmdesátých let a dětství prožila ve vinohradském činžáku. Nejlépe se cítila s otevřenou knihu v ruce a ve společnosti své milované babičky. Otce si nepamatuje a vztah s matkou je poněkud komplikovaný. Johana vyrostla, prožila Sametovou revoluci i první lásky. Prošla si divokým obdobím i chvílemi pokory a rezignace. Měla možnosti, o kterých si jiní mohli nechat jen zdát. Do života si nese velké břemeno, které jí celoživotně přiživovala nešťastná matka, jež, ač by to nikdy nepřiznala, se nikdy nevzpamatovala z odchodu Johanina otce. Johana vyrůstala v prostředí nenávisti k mužům, tedy hlavně v těch momentech, kdy matčina nejnovější známost opět vzala kramle.

Johana by mohla být obrazem tisícovky žen narozených v sedmdesátých letech. Je to normální holka, která se nikdy pořádně nesnažila vymanit z ulity, do které jí uvrhla její vlastní matka. Jako by se nikdy nesnažila být šťastná a spokojená s fází života, ve které se právě nachází. Právě univerzálnost Johaniny postavy a skutečnost, že se její prožitky tak podobaly vzpomínkám mnohých dnešních čtyřicátnic, dělá z knihy něco, co přitáhne pozornost nejen Husákových dětí. Johanin příběh je vyprávěn jako z rychlíku, až někdy máte pocit, že autorky před publikováním knihy smazaly každý druhý řádek textu a vše ubíhá snad až příliš rychle. Zběsilé tempo má však být příznačné pro to, že Johana životem tak nějak prolétla, aniž by prožila něco neobvyklého. Johana je pochmurnou vizí lidského osudu a připomínkou, že ne každý musí nutně prožít ukázkový a dokonalý život.

Autorky do příběhu vložily připomínky příslušných období jako přátelské zamávání čtenáři na jednotlivé více či méně významné momenty historie, které mají jednak za úkol příběh zasadit do kontextu doby a navíc mají nějakým způsobem klíčový význam pro samotné autorky. Dočteme se o zvonění klíči, bouřlivých devadesátkách, útocích na dvojčata, slávě kolem zvolení Baracka Obamy prezidentem, konce světa podle Mayského kalendáře a dalších menších zmínek o dobových programech či například módě. Čtenář si tak řekne, že to přece prožil taky a cítí se být součástí příběhu. Je to jako nostalgické naťuknutí pro ty, kdo dobu pamatují a faktografická novinka pro mladší ročníky či zapomnětlivější jedince. Stejně jako tomu bývá v životě, i pro Johanu byly některé významné momenty podstatnější, jiné, ač ji v podstatě minuly, zkrátka proběhly a ona je zaznamenala. Tím se kniha posouvá do reality a tím je právě zajímavá.

Johana je naivní hrdinka a není holkou, se kterou byste šli na kafe, pokud byste měli vybrat literární postavu, která vás baví, a měli jste moc ji oživit. Johana si snad podvědomě po vzoru své matky vybírá nevhodné partnery do života. Má zkrátka smůlu, nebo snad používá matčin příklad jako výmluvu pro svou vlastní neschopnost dovolit si být šťastná? Nebo skutečně nemá šanci na splnění prorockých slov její babičky, která zněla „však on přijde, holčičko“.

Johana je čistokrevným čtením pro ženy a to bez pejorativního podtónu. Nehraje si na vysokou literaturu, nemá zájem moralizovat, ani aspirovat na literární ocenění či se zapsat do historie. Svůj úkol pobavit a ukázat čtenářům, že i ten jejich příběh je hodný toho dostat se na stránky knihy Johana plní s přehledem. Je to odpočinková četba na slovo vzatá a nic jiného od ní ani nečekejte. Kromě jiného je zajímavá i tím, že je psána třemi autorkami a čtenáře baví spekulovat nad tím, která z žen provedla Johanu dětstvím, která se postarala o bouřlivé dospívání a čím dílem je její dospělá existence. Autorky rády jako součást hry ohledně řešení tohoto sporu zůstávají tajemné. Johana není nutně splněným snem každého čtenáře, ale pokud k ní budete přistupovat s rezervou, je jisté, že si ji užijete.

70 %