Táňa se protlouká životem, jak nejlépe umí. Do školy moc nechodí, žije z ruky do pusy a má jednoho jediného kamaráda, kterému říká Břitva. Břitva žije v prominentní rodině, ale zůstává nepochopený a je svému otci jen pro zlost a ostudu a tak jen s povděkem přijímá kleptomanské výpravy jako rozptýlení od jeho zase úplně jinak nepovedeného života, než jaký vede Táňa. Ačkoli nikdy nežil v bídě a nedostatku jako ona, navzájem se chápou, a jsou jeden druhému oporou. Oba jsou nešťastní a je jen málo toho, co by mohli udělat, aby šli vlastnímu štěstí naproti. A tak kradou, prodávají svůj lup na ulici a sní o budoucnosti bez starostí někde na lepším místě a v lepší době.
Miroslava Varáčková exceluje ve zviditelňování témat, o nichž se nemluví, ale protože jsou důležitá, mělo by o nich být slyšet. Ona se toho nebojí a bez zábran a syrově zachycuje nesnadné živobytí dívky, která si svůj osud nevybrala, ale rozhodla se s ním poprat. Autorka umí skvěle pracovat s příběhem a těžkostmi života svých hrdinů, dovedně rozvíjí možné scénáře a vyústění situací, s postavami jako takovými jí to však jde o poznání méně. Hrdinové jsou jen loutky, jejichž prostřednictvím Mirka vyslovuje poselství, poučky, vypráví příběhy, nemluví však jejich jazykem a čtenář jí to mládí hrdinů tak nějak nevěří. Ačkoli je Táňa v podstatě dítětem ulice a nikdo, kdo vyrůstal v běžné rodině, nemůže do důsledku posoudit reálnost jejího chování, často se její myšlenky nezdají opravdové. Mirka skrz postavy promlouvá tak, jak by si asi přála, aby lidé komunikovali, aby se svěřovali, formulovali své myšlenky a často se uchyluje k patetickým vyjádřením.
Zápletka není nijak překvapivá, nicméně je nesmírně reálná a mimo jasně patrného varování jakožto podtextu příběhu je také čtivá a přesně taková, jakou holky v Tánině věku potřebují. Kombinace textu a komiksu je velice atraktivním ozvláštněním a do konceptu příběhu krásně zapadá. Grafitové děvče je mimo jiné i o umění zachycení emocí na (fotografický) papír a pro knihu toto povedeně uskutečnila i Ivana Jancíková, která se zhostila role ilustrátorky.
Kromě ilustrací je text proložen i sms zprávami, které plynulost textu rozbíjí přesně tím správným způsobem, aby nesoustředěné čtenáře udržely v klidu u svých stránek. Mirka Varáčková cílí na dívky ve věku Táni, které hledají samy sebe a své místo ve světě. Do svého díla autorka vkládá vlastní silné emoce, které prosakují ze stránek a činí knihu zajímavou, díky bezprostřednosti, s jakou jsou myšlenky přeneseny na papír. Všechny hnusné věci, jež se hlavní hrdince dějí, jsou vyváženy tím nenadálým osudovým setkáním, které znamená alespoň chvilkovou iluzi štěstí. Táňa během knihy roste a dospívá a získává nový pohled na svět a svou situaci a je nucena se vypořádat se všemi klacky, jež jí osud hází pod nohy. To vše Varáčková natěsnala na necelých dvěstě stránek a dokázala si získat bezpočet mladých čtenářek. Jako někdo, kdo už nepatří do cílové skupiny, dokážu ocenit zejména prst jasně zdvižený ve varovném gestu vůči všem děvčatům, které se dostanou do podobné situace a také to, že se autorka vyvarovala některých klišé. Stvořila naprosto odlišnou hrdinku a přivedla na svět něco, co je potřeba podstrkovat ke čtení mladším generacím, hlavně dívkám, které nevyrůstaly s Lenkou Lanczovou nebo Věrou Řeháčkovou.
60 %
Grafitové děvče bylo vydáno nakladatelstvím Slovart pod značkou Booklab. 
Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.
Já hodnotila knížku trošku lépe, ale vcelku s tebou souhlasím. :)
OdpovědětVymazatTak přece jen jsi o několik let blíž té cílovce :) Každopádně díky :)
VymazatJak píšeš, my jsme měly Lenku Lanczovou, teď letí Miroslava Varáčková. V recenzi jsi to všechno popsala moc hezky, ale cílovka už opravdu nejsem. Je ale dobře, že podobné knížky vychází a jsou i moc hezky zpracované :)
OdpovědětVymazatKaždá generace potřebuje někoho takového a je fajn, že se pořád píšou podobné knihy :)
Vymazat