Děj knihy se odehrává v blíže neurčené budoucnosti, kdy neexistují potraty, ale něco mnohem děsivějšího. Rodiče své děti vychovávají prvních třináct let života a pak se mohou rozhodnout, že je pošlou na rozpojení. Podle oficiálního tvrzení vlády nejde v pravém smyslu o vraždu, ale rozebrání dětí na náhradní díly, díky kterým budou vlastně žít dál, v těle příjemců všech kousků jejich těla. Tak se to dětem aspoň říká. Jde o efektivní vymýcení nepřizpůsobivých nebo jinak nechtěných lidí z planety Země. Když se k tomu ještě připojí náboženská propaganda, která svým ovečkám vnucuje myšlenku, že je třeba obětovat děti, takzvané destáky, ve jménu víry a nechat je žít v přesvědčení, že jsou vlastně vyvolení, začne se vám z tohoto zvráceného systému dělat ještě víc špatně, než jste původně čekali.
Příběhem čtenáře provází Connor, Risa a Lev. Tři puberťáci s různým původem, ale stejným osudem. Osudem rozpojenců. Connor si žil spokojeným životem, netušíc, že jeho rodiče, se kterými nikdy neměl žádný větší problém, podepsali obávaný příkaz k rozpojení. Když na to jednoho dne přijde, cítí se zrazený a rozhodne se utéci dřív, než bude pozdě. Je trochu zbrklý, ale statečný a má srdce na pravém místě. Risa vyrůstala ve Stá-Do (státním domově pro děti bez rodičů) a je talentovaná klavíristka. Tribunál však rozhodne, že jen talent nestačí k tomu, aby měla právo na další život. I ona se proto rozhodne uprchnout. Život s příjmením Wardová, které mají všichni sirotci společné, ji zocelil a umí si poradit za každé situace. Dokáže zachovat chladnou hlavu a pořádně jí to pálí. Lev je desátek, což pro něj znamená, že od malička počítá s tím, že až dosáhne požehnaného věku třinácti let, půjde na rozpojení ve jménu boží vůle a je pyšný na to, že může být součástí božího plánu. I on se však nakonec shodou náhod ocitne na útěku. Poslední okamžiky s jeho blízkými mu pořádně zamotají hlavu a on najednou chudák neví, čemu má věřit. Není ale hloupý a velice rychle si dá dvě a dvě dohromady a začne osnovat plán.
Neal Shusterman tuto knihu napsal a vydal již před deseti lety, čímž o rok předstihl Suzanne Collins, která rozpoutala dystopické šílenství. Svým způsobem předběhl dobu a přišel s konceptem, který byl odsouzen k věčnému napodobování a obměňování v milionu a jedné variantě (ale přiznejme si, že ani on nebyl zdaleka první).
Svět, jak ho známe již neexistuje, společnost funguje podle nových pravidel, která se nám mohou, ale nemusí líbit a která jsou více či méně postavená na hlavu. Bez šance podobně jako všechny knihy v daném žánru operuje mimo hlavní myšlenky také s vlastní terminologií. Čtenář si musí zvykat na pojmy jako "čápnout", "Stá-Do" či "desátek" a chvíli trvá, než do světa pronikne a zvykne si na všechny jeho zvláštnosti. Jakmile se tak ale stane, už si jen užívá akčních scén, napětí a filosofických debat mezi hlavními hrdiny. Děj je samozřejmě zaměřen hlavně na teenagery, jako ty, kterých se problematika rozpojování nejvíce týká a hlavně oni mají k tomuto procesu co říct. Je zajímavé sledovat kontrast mezi dětmi, které příkaz k rozpojení překvapil a těmi, kteří na tento slavný den byli připravováni již od plenek. I tato ostrá názorová hranice se však časem stírá.
Napětí i nové informace vedoucí ke konečnému rozuzlení jsou dávkovány velmi zkušeně a nikdy nevíte, co máte na další stránce čekat. Masochisté si přijdou na své při děsivém popisu rozpojování v přímém přenosu a i příznivcům romantiky srdíčko trošku zaplesá. Jde koneckonců pořád o v podstatě válečný příběh o útěku před nespravedlností, kterou páchají autority jen proto, že mohou a takové nás nikdy neomrzí. Každý si tu najde někoho, s kým bude sympatizovat a někoho, koho může z celého srdce nesnášet.
Bez šance v daném žánru obstojí, když vezmeme v úvahu, že byl autor jedním z prvních, kdo s upraveným konceptem (nyní noblesně pojmenovaným dystopie) vyšel na světlo. Velké nadšení či lapání po dechu nad nedostižností tohoto díla se sice nekoná, ale i tak nelze říct, že by vyloženě nedokázalo dostát své pověsti. Přesto, že je příběh uzavřený, autor se rozhodl knižní trh obohatit dalšími volně navazujícími díly, které v žádném případě nehodlám zatracovat. Svět "rozpojenců" je vymyšlen naprosto skvěle a mně nezbývá než vám doporučit prožít tento příběh spolu s Connorem, Risou a Levem. Pokud vás ještě tento typ knih neomrzel, Bez šance má rozhodně šanci vás zase nadchnout.
68%
Za recenzní výtisk bych touto cestou ráda poděkovala internetovému obchodu megaknihy.cz
Knížku s velkorysou slevou najdete na následujícím odkazu.
Už je čekám až se kniha uvolní v knihovně a budu si moci přečíst. Jsem na ni hodně zvědavá:)
OdpovědětVymazatNedivím se :) Taky jsem byla zvědavá, když o ní všichni začali zase mluvit :)
VymazatPřeji, ať se ti líbí :)
Presne, taky jsem nebyla uplne onemela uzasem, ale rozhodne pribeh stal za to :) samotne rozpojovani a myslenky spolecnosti, zakon, byly opravdu desive. Poslední kapitoly me hrozne dostaly, rozuzleni jednotlivych linii,mela jsem pocit, ze se koukam na perfektne sestrihany film, jak se pohledy stridaly. Urcite se kouknu i po dalsich dilech, ale jsem rada, ze byl tenhle ukonceny :) A je neskutecne, ze knizka, ktera vysla pred deseti lety, zaziva nekde boom az letos, ziji vlastnim zivotem :))
OdpovědětVymazatTaky si myslím :)
VymazatJako nápad je to excelentní a člověku se z toho zvedá kufr :D
Taky se mi to tak zdálo :) Skvělé časování :)
To mě taky fascinuje. Jak po čase opět vyplavou na světlo :)
Skvělá recenze! :)
OdpovědětVymazatDo knihy se pustím asi až u nás vyjdou všechny díly :)
Děkuji :) Tak to si možná počkáš. Ani nevím, zda je má nakladatelství v plánu :) Ale v angličtině už jsou :)
VymazatJá mám knihu už několik let v angličtině, ale nějak se do ní ne a ne pustit. Ani nevím proč...
OdpovědětVymazatTak to taky nevím :) Až budeš mít chuť na dystopii, tak po ní sáhni :)
VymazatRozebrání dětí na náhradní díly :D :D Ahoj, ironická Kačko! Dnes podruhé :D <3
OdpovědětVymazatJinak samozřejmě skvělá recenze! Byla jsem z toho tedy více nadšená než ty, ale alespoň, že tě to nezklamalo :) Vůbec jsem si při čtení neuvědomila, že už to autor vydal tak dávno, za což mu taky patří moje uznání, protože není jak spousta autorů, kteří dnes jen okopírují fungující koncept.
Ahoj, jsem zpět v plné parádě :D :D
VymazatDěkuju :)
Nezklamalo, to ne...jen...nenadchlo :)
Jojo, já jsem na to přišla taky víceméně náhodou - věděla jsem, že to není úplná novinka, ale deset let....páni :)