Už jsem normální?!? – Holly Bourne

Evie nastupuje na střední školu s čistým štítem a sama sobě slibuje, že tentokrát to bude jiné. Tady o ní nikdo nic neví, nikdo ze zlých posměváčků si ji zde nepamatuje jako tu holku, co se zbláznila. Pro jednou chce být normální puberťačka, mít praštěné kámošky, pařit na večírcích a chodit s klukem. Jenže s kluky v tomhle věku to není tak jednoduché, když máte navíc na krku duševní poruchu, terapii a pocit, že se se svými největšími trápeními nemůžete svěřit ani nejlepším kámoškám.

Evie je šestnáctiletá holka, která by ráda byla jako všichni ostatní, ale není. Zoufale touží po tom být normální. Má však za sebou pobyt na psychiatrii, hodiny a hodiny terapie, na denním pořádku spoustu prášků na hlavu, nutkavé neurózy a záchvaty úzkosti. Tvrdě však pracuje na tom, aby na nové škole zapadla a nikdo nepoznal, že je s ní něco jinak. Poslušně plní úkoly od své terapeutky Sarah, chodí na sezení a maličkatými krůčky pokračuje ke snížení dávek léků, které sice tlumí příznaky její choroby, ale také se starají o to, že se Evie cítí otupělá a paradoxně ne zcela sama sebou. Na nové škole se setkává s novými lidmi, navazuje přátelství a začíná randit. Znamená to, že je konečně normální?

Holly Bourne je autorkou několika knih pro mládež a mimo to vede úspěšný blog o feminismu. Už jsem normální, je prvním titul, jež se dostává do rukou českým čtenářům a určitě ne posledním. Zahajovací díl série Klub odložených holek prolamuje ledy témat, o nichž se málo mluví, případně jsou probírána příliš povrchně či neautenticky a čtenářům všech věkových kategorií otevírá oči, co se týče feminismu a stigmatizace duševního zdraví. Nenásilnou formou ukazuje neskutečný zmatek, jež se může odehrávat v hlavě někomu s diagnostikovanou OCD a opravdovost bolesti, jež zasahuje nemocné v případě, že jsou tyto vážné příznaky zlehčovány či brány na přetřes jako volání o pozornost či dokonce módní výstřelek.

Autorka s neuvěřitelnou lehkostí a opravdovostí přenáší na papír zásadní myšlenky pojící se duševním zdravím. Ignorantům, jež se často uchylují ke zlehčování závažnosti a důležitosti duševního zdraví, či těm, kdo o těchto tématech málo přemýšlejí, nebo nikdy neměli možnost plně pochopit a vcítit se do kůže nemocného člověka dává podnět k přemýšlení a donutí vás se dokonce zastydět, protože kdo jsi bez viny, hoď kamenem. Po přečtení si dokážete představit i to, že kniha může někomu zásadně změnit život a pomoci začít řešit věci, se kterými si do té doby nevěděl rady. Holly Bourne zkrátka dokáže uhodit hřebíček na hlavičku a některé její myšlenky budete mít chuť si podtrhnout a někam vystavit.

Kniha řeší problémy teenagerů s příslušnou vážností, jakou si různá úroveň jejich závažnosti zaslouží. Autorka se netváří, že je sex u šestnáctiletých tabu a její hlášky nemají chybu. Autorka skrz Evie zdůrazňuje, že to, že jste nějakým způsobem znevýhodnění, ještě rozhodně neznamená, že jste svatí a nemáte právo být na ostatní naštvaní, pokrytečtí, nebo mít iracionální myšlenky. Všichni jsme jen lidi, máme své nálady a to, kam se ubírají ty nejtemnější úvahy, zkrátka nemůžete ovlivnit, obzvláště v případě, kdy je chemie vašeho mozku jiná, než standardní.

Už jsem normální je mnohem vážnější knihou, než se může zdát. Je trefná, smutná, důležitá, vtipná a hodí se i pro jiné věkové kategorie, než napovídá obálka nebo možná lehce zavádějící anotace. Ano, je to o puberťácích, prvních láskách, prvních zklamáních, večírcích a dětech experimentujících s alkoholem a drogami, ale především je to o duševních chorobách, jež jsou v dnešní době čím dál tím aktuálnější, ale stále tabuizované, stigmatizované a často jsou brané na lehkou váhu. Tím, že před problémy zavřete oči a mávnete nad nimi rukou, rozhodně nezmizí.

Kromě toho, že kniha úplně volá po svém vlastním playlistu, jež by se k ní dobře poslouchal, je nesmírně poutavě a čtivě napsaná a bude vám připadat, jako byste seděli s kamarádkou, nebo mladší sestrou na kafi a nezávazně si povídaly. Čtení vám uteče, zasmějete se, budete šokováni a zděšeni, chvíli se budete bát a jindy si budete rvát vlasy frustrací z nejrůznějších důvodů. Mimoto ve vás příběh podnítí otázky a chuť to všechno s někým sdílet, probrat a prodiskutovat. Dostanete chuť vykřičet do světa, že vy to chápete a už nikdy nebudete zlehčovat OCD, agorafobii či posttraumatickou stresovou poruchu. Už nikdy nenabudete dojmu, že obyčejné „nebuď hysterická“ je to pravé řešení, jak někomu pomoci. Tahle kniha vám otevře oči a někam vás posune. Jakkoli tahle oddechově tvářící knížka může vypadat na první pohled banálně, těžko byste hledali opravdičtější beletristicky ztvárněnou zpověď. Přečtěte si to a dáte mi za pravdu.

95 %

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Slovart a jejich značce Booklab.

Už jsem normální?!? zakoupíte na webu slovart.cz

Číst dále

Rudý úsvit – Pierce Brown (Rudý úsvit #1)

Ve světě, kde vládnou Zlatí, stojí Rudí úplně vespodu hiearchie. Jejich posláním je dělat nekvalifikovanou práci, dolovat vzácné Helium-3 a terraformovat tak planetu pro další generace. To si tedy alespoň mají myslet. Helium-3 je ve skutečnosti využíváno jako palivo pro vesmírné lodě, aby si privilegovanější kasty mohly žít v blahobytu. Mars je totiž již několik stovek let osídlen a Rudí jsou pro Zlaté jen otroky, které je snadné obelhat a zneužít. Vzhledem ke krutostem a nespravedlnosti, které se Zlatí na Podbarvách dopouštějí se mezi Rudými rýsuje náznak vzpoury. Darrow patří mezi Rudé a nebýt jisté události, která se na jeho životě tragicky podepsala, nejspíš by nikdy nepomyslel na to, že by mohl sám něco změnit. Když se však ukáže, že planeta, která měla být díky úsilí Rudých obyvatelná až za několik let je již hojně osídlena lidmi, zatímco oni jen paběrkují, zažehne to v něm jiskru, která ho žene na jeho cestě k povstání, jaké barevná společnost ještě nezažila. Infiltruje se do Institutu, akademie pro nejvyšší kasty a započne s rozkladem společnosti přímo v jejím jádru.

Šestnáctiletý Darrow patří do nejnižší Rudé kasty. Má svou milovanou ženu, skvělou rodinu a práci, která je sice fyzicky náročná a pekelně nebezpečná, ale je v ní dobrý. Má pocit, že má poslání a je svým způsobem šťastný, i když se občas stane, že nemá co jíst. Připravuje přece planetu pro budoucí generace a třeba už jeho děti by se mohly mít lépe než on. Jeho žena Eo však není taková idealistka a začíná mít k fungování jejich života výhrady.

Rudý úsvit je na českém trhu poměrně opomíjená young adultovka na pomezí sci-fi a fantasy. Přitom má všechno potřebné, co taková úspěšná kniha pro mladé do vínku potřebuje. Má vlastní propracovaný svět a systém jeho fungování, pojednává o postapo společnosti, která se vyžívá ve zvrhlé formě reality show, obsahuje spoustu epických bitev a válčení, má originálního hrdinu, který se vymyká standardnímu pojetí revolucionáře a atmosféra něčeho nového je zdařile dokreslena využitím mytologie. Problematická je bohužel právě podobnost knihy s tolika dalšími. Možná potěší ty, kterým se stýská po Katniss, aréně a jejím luku a po dystopickém světě, který je rozdělen na třináct krajů podle toho, co lidé v dané oblasti mají za povolání. V Rudém úsvitu dostanete Darrowa s hákobřitem uvrhnutého do bitevního pole ve světě, kde jsou lidé rozděleni na kasty, podle svého živobytí. Adepti na Zlatisté primuse jsou rozděleni do kolejí podle svých předností a probouzí se u nich zvířecí zabijácké pudy. Jakmile se do knihy začtete, jistě sami odhalíte minimálně další čtyři tituly, které se vám povědomostí s právě prožívaným příběhem automaticky vkradou na mysl.

První polovina knihy se nese ve znamení seznamování se s pojmy, což je samozřejmost, se kterou se ve fantastickém světě počítá. Zákonitostí a pojmů je poměrně hodně a čtenáři chvíli trvá, než se s univerzem sžije. Tato část je sama o sobě skvělá a pokud by se kniha dál odvíjela nastíněným směrem, měla by velmi vysokou pravděpodobnost vysokého hodnocení. Druhá polovina je však v podstatě jen nekonečným soubojem o vlajku. Milovníkům epických bojových strategií, lstivých úskoků a krvelačných bitev se autor bohatě zavděčí. Ale ti, kteří hledají něco jiného, budou rozčarováni.

Nelítostní „bohové“ vystupující v postavení vedoucích kolejí, které proti sobě brojí v bitvě na život a na smrt jen dokreslují atmosféru vysoce důležité války. Ta je sice oficiálně pouze hrou, jakýmsi přijímacím rituálem, nicméně je brána smrtelně vážně. Nebojují v ní jen usmrkanci hrající si na dospěláky, ale pečlivě vybraná ambiciózní elita, která má jednou vládnout. Jsou to potomci důležitých rodin. Zlatistí mající mnohé mozkové implantáty, vyztužené kosti a celkově vylepšená těla. Pro účel budoucí životní role se však musí procvičit i mentální schopnosti a naučit se nelítostně zbavovat života ty, kteří se postaví ideálům a odváží se oponovat. Bojová řež často končí krvavě a zrada a podřezávání krků je na denním pořádku.

Milovníci bitev si přijdou na své, ale pro ostatní se kniha táhne jako samotné obléhání, dobývání hradů a kradení kojeních standart. Styl vyprávění Pierce Browna je velice zkratkovitý a často se přistihnete s pocitem, že vám muselo pár řádků nebo dokonce stránek uniknout.

I když se třeba nestanete fanoušky příběhu, přesto se v knize najde pár okamžiků, které vás zasáhnou a několik citátů stojících za zapamatování. Dá se snadno pochopit, co na tom čtenáři z celého světa vidí. Budování světa je (ač možná ne až tak nové) zvládnuté na jedničku, nechybí čtenářsky přitažlivá brutalita, horkokrevný hrdina ani jistá obdivuhodná věrnost postav vlastním hodnotám. Přesto se můžete knihou dokonale pronudit. Já jsem toho živoucím důkazem.

Někdy ani ta správná kombinace ingrediencí nevede ke kýženému výsledku. Nikdo se nedokáže zavděčit všem a já se svým vlažným postojem budu spíše v menšině, protože jinak si knihu oblíbí všichni milovníci militaristicky založených young adultovek do jednoho. Ti, kterým nevadí, že v knize poznají mnoho již přečtených příběhů a komu podobné světy chybí, budou nadšeni. Ti, kteří žijí ze zprostředkovaného vzrušení z bitvy, vůně krve obtisklá do stránek u nich vyvolává touhu číst dál a potrpí si na promyšlené strategie rozených vůdců se do knihy ponoří a proplují jejím obsahem, ani nebudou vědět jak. Ostatní by se měli raději uchýlit k příběhům, které nejsou tolik prodchnuté taktizováním a válečnými manévry, jinak budou po první stovce stránek litovat.

50 %

Knihu snadno pár kliknutími seženete zde.

Číst dále

Mé jméno je nikdo - Kristen Orlando (Kronika Černých andělů #1)

Reagan je normální středoškolačka, tedy alespoň pro své spolužáky. Ve skutečnosti je dcerou Černých andělů. Její rodiče pracují pro jednu z nejutajovanějších jednotek CIA, angažují se ve vysoce citlivých záchranných akcích, a ona už od malička podstupuje tvrdý výcvik ve střelbě, bojových uměních, sebeobraně a práci se zbraněmi. Ona i její rodina žijí ze dne na den, v nebezpečí jsou prakticky pořád a když jim povinnost zavelí, musejí se beze slova rozloučení sbalit, přestěhovat se, změnit identitu a začít znovu od začátku. V posledním bydlišti vydrželi již skoro rok a Reagan si začíná na typický středoškolský život zvykat. Má skvělé kamarádky a kluka, který ji zná tak, jak nikdo jiný. To všechno se ale změní ve zlomku sekundy.

Reagan byla už od dětství, kdy se dozvěděla, čeho je její rodina součástí, připravena vyrazit ve šlépějích svých statečných rodičů. Teď má ale Luka, který je jí čím dál tím bližší a nejraději by se na celou vznešenou práci zachránců světa vykašlala, žila normální život a zažila všechna ta krásná poprvé, jako všechny holky okolo. Vlastně už je odhodlaná své záměry sdělit rodičům jako hotovou věc. Osud tomu však nechtěl, aby opustila vyšlapanou cestičku a ona je nucena radikálně přehodnotit své zaječí úmysly a opět opustit ty, na nichž jí záleží kvůli vyššímu dobru a kvůli životu jejích nejbližších.

Reagan je sympatická, odhodlaná a jak už to u mladých hrdinek bývá, je také pěkně paličatá, autority příliš nerespektuje a nezastaví se před ničím, jen aby uplatnila své schopnosti a dokázala všem, jak je skvělá a že ani dlouholetí zkušení agenti nedokážou to, co ona. Je to zkrátka holka, která se v životě ani ve světě neztratí a teď ji pohání další velice silná motivace. Vztek a touha po pomstě.

Mé jméno je nikdo je prvním dílem plánované série Kroniky černých andělů. Kniha přesto, že oproti očekáváním není přespříliš akční nepostrádá jistou dynamiku a kouzlo špiónského románu pro teenagery. Je na ní lehce cítit, že se jedná o autorčin debut, ale také to, že je rozjezdem k něčemu mnohem většímu a dost pravděpodobně úžasnému. První polovina je spíš výpravná a seznamujeme se s Reagan a její rodinou, životem Černých andělů, který se může zdát jako pohádka, vzhledem k finančním zdrojům a vzrušujícímu tréninku, ale ve skutečnosti jde o život velice osamělý a agenti a jejich rodiny si musí osvojit zvyk se příliš nevázat na lidi v dočasných bydlištích a obrnit se proti neustálým ztrátám. Ve druhé části pak příběh nabírá grády, dočkáváme se překotného vyprávění a činorodého honu za záchranou. Lži se kumulují, kulky lítají a více než příhodné náhody umetají cestičku zdárnému rozuzlení. Ne všechno však půjde tak hladce. Dojde i na nejhorší a vám nezbyde než držet Reagan a Černým andělům palce.

Kniha je zaměřena na mladší čtenáře než zbytek produkce Mystery Pressu, ale jak se zdá, i v oblasti young adult bude nakladatelství silné v kramflecích. Mají totiž zjevně čuch na zatraceně dobré příběhy. Mé jméno je nikdo není jen špionským akčňákem. Nesmí chybět ani milostná linka, kde mladým milencům není přáno být spolu. V knize není nic zbytečné, každá kapitola a každé slovo mají v příběhu své místo. Při čtení máte pocit, že se stránky otáčejí samy a než se nadějete, bude konec a vy si budete spílat, že jste knížku přečetli dřív, než bude k dispozici další díl.

Knížka se bude líbit všem, kdo vyhledávají superšpionky, které se ničeho nebojí a nemají nic proti romantice. Dospěláci Mé jméno je nikdo ocení zejména v případě, že před lety hltali série Cherub (Robert Muchamore), Viráti (Kathy Reichs) nebo Alex Rider (Anthony Horowitz). V opačném případě bych knihu doporučila spíše mladším čtenářům, které okouzlí všudypřítomné nebezpečí a způsob, jakým si s ním dokáže hlavní hrdinka poradit, velice autentická milostná linka, se kterou se lze ztotožnit víc, než by vám bylo milé a všudypřítomné napětí, které autorka šikovně vpravila do každé stránky. Mé jméno je nikdo vás dostane a vy budete nedočkavě vyhlížet vydání dalšího dílu, který budete potřebovat nejlépe ihned.

80 %

 

E-book tohoto fascinujícího a nostalgického příběhu můžete zakoupit na palmknihy.cz

Číst dále