Šestnáctiletý Darrow patří do nejnižší Rudé kasty. Má svou milovanou ženu, skvělou rodinu a práci, která je sice fyzicky náročná a pekelně nebezpečná, ale je v ní dobrý. Má pocit, že má poslání a je svým způsobem šťastný, i když se občas stane, že nemá co jíst. Připravuje přece planetu pro budoucí generace a třeba už jeho děti by se mohly mít lépe než on. Jeho žena Eo však není taková idealistka a začíná mít k fungování jejich života výhrady.
Rudý úsvit je na českém trhu poměrně opomíjená young adultovka na pomezí sci-fi a fantasy. Přitom má všechno potřebné, co taková úspěšná kniha pro mladé do vínku potřebuje. Má vlastní propracovaný svět a systém jeho fungování, pojednává o postapo společnosti, která se vyžívá ve zvrhlé formě reality show, obsahuje spoustu epických bitev a válčení, má originálního hrdinu, který se vymyká standardnímu pojetí revolucionáře a atmosféra něčeho nového je zdařile dokreslena využitím mytologie. Problematická je bohužel právě podobnost knihy s tolika dalšími. Možná potěší ty, kterým se stýská po Katniss, aréně a jejím luku a po dystopickém světě, který je rozdělen na třináct krajů podle toho, co lidé v dané oblasti mají za povolání. V Rudém úsvitu dostanete Darrowa s hákobřitem uvrhnutého do bitevního pole ve světě, kde jsou lidé rozděleni na kasty, podle svého živobytí. Adepti na Zlatisté primuse jsou rozděleni do kolejí podle svých předností a probouzí se u nich zvířecí zabijácké pudy. Jakmile se do knihy začtete, jistě sami odhalíte minimálně další čtyři tituly, které se vám povědomostí s právě prožívaným příběhem automaticky vkradou na mysl.
První polovina knihy se nese ve znamení seznamování se s pojmy, což je samozřejmost, se kterou se ve fantastickém světě počítá. Zákonitostí a pojmů je poměrně hodně a čtenáři chvíli trvá, než se s univerzem sžije. Tato část je sama o sobě skvělá a pokud by se kniha dál odvíjela nastíněným směrem, měla by velmi vysokou pravděpodobnost vysokého hodnocení. Druhá polovina je však v podstatě jen nekonečným soubojem o vlajku. Milovníkům epických bojových strategií, lstivých úskoků a krvelačných bitev se autor bohatě zavděčí. Ale ti, kteří hledají něco jiného, budou rozčarováni.
Nelítostní „bohové“ vystupující v postavení vedoucích kolejí, které proti sobě brojí v bitvě na život a na smrt jen dokreslují atmosféru vysoce důležité války. Ta je sice oficiálně pouze hrou, jakýmsi přijímacím rituálem, nicméně je brána smrtelně vážně. Nebojují v ní jen usmrkanci hrající si na dospěláky, ale pečlivě vybraná ambiciózní elita, která má jednou vládnout. Jsou to potomci důležitých rodin. Zlatistí mající mnohé mozkové implantáty, vyztužené kosti a celkově vylepšená těla. Pro účel budoucí životní role se však musí procvičit i mentální schopnosti a naučit se nelítostně zbavovat života ty, kteří se postaví ideálům a odváží se oponovat. Bojová řež často končí krvavě a zrada a podřezávání krků je na denním pořádku.
Milovníci bitev si přijdou na své, ale pro ostatní se kniha táhne jako samotné obléhání, dobývání hradů a kradení kojeních standart. Styl vyprávění Pierce Browna je velice zkratkovitý a často se přistihnete s pocitem, že vám muselo pár řádků nebo dokonce stránek uniknout.
I když se třeba nestanete fanoušky příběhu, přesto se v knize najde pár okamžiků, které vás zasáhnou a několik citátů stojících za zapamatování. Dá se snadno pochopit, co na tom čtenáři z celého světa vidí. Budování světa je (ač možná ne až tak nové) zvládnuté na jedničku, nechybí čtenářsky přitažlivá brutalita, horkokrevný hrdina ani jistá obdivuhodná věrnost postav vlastním hodnotám. Přesto se můžete knihou dokonale pronudit. Já jsem toho živoucím důkazem.
Někdy ani ta správná kombinace ingrediencí nevede ke kýženému výsledku. Nikdo se nedokáže zavděčit všem a já se svým vlažným postojem budu spíše v menšině, protože jinak si knihu oblíbí všichni milovníci militaristicky založených young adultovek do jednoho. Ti, kterým nevadí, že v knize poznají mnoho již přečtených příběhů a komu podobné světy chybí, budou nadšeni. Ti, kteří žijí ze zprostředkovaného vzrušení z bitvy, vůně krve obtisklá do stránek u nich vyvolává touhu číst dál a potrpí si na promyšlené strategie rozených vůdců se do knihy ponoří a proplují jejím obsahem, ani nebudou vědět jak. Ostatní by se měli raději uchýlit k příběhům, které nejsou tolik prodchnuté taktizováním a válečnými manévry, jinak budou po první stovce stránek litovat.
Knihu jsem četla a zrovna mě se moc líbila :) Císařovy čepele, Rudý úsvit a Temná hmota, to jsou moje tři největší knižní objevy letošního roku :)
OdpovědětVymazatJá si myslím, že budu právě spíš v menšině. Co vím, tak si knihu všichni zamilovali. Já se bohužel hrozně nudila. Temná hmota mě bavila a Císařovy čepele neznám :)
VymazatO knizce jsem slysela az diky tobe, do te doby si nevybavuju ani obalku :) A zrejme jsem o nic neprisla, protoze me nenalakala uz ani anotace.
OdpovědětVymazatLibi se mi, ze se v recenzi zameris vzdycky na klady a zapory, ktere si obhajis, je pak na kazdem, co si z toho vezme. :)
Docela se divám, že tě minula :) Byla opomíjená, ale ne zase tolik.
VymazatSpíš jsi o nic nepřišla, i když jsem fakt neviděla jiný negativní ohlas, než můj :D
Děkuju ♥
Škoda, že tě tolik nezaujala, i když chápu proč. Mně se vážně líbila a mrzí mě, že se do povědomí čtenářů nedostala tolik jako v zahraničí... Jenom doufám, že u nás vyjdou i další díly ;)
OdpovědětVymazatMě to taky mrzí, vím úplně přesně, co na tom lidi baví, ale na mě to bohužel nějak nezapůsobilo. Budu držet palce, aby další díly vyšly, i když si je já sama nepřečtu :)
Vymazat