Top týdne #46

Účastním se projektu/meme/čehosi s názvem Top týdne. Původním autorem je Luu

Úkolem je sestavit 52 žebříčků o 10 položkách na nejrůznější témata. Je to zamýšleno tak, že po celý rok budete každý týden přidávat jeden žebříček (52 týdnů = 52 žebříčků = jeden rok)

Téma číslo 46 zní

KNIHY, KTERÉ BY SI MĚL PŘEČÍST KAŽDÝ

1) Harry Potter (J.K.Rowling)

Ať je vám deset, dvacet, padesát, nebo osmdesát, je víc, než pravděpodobné, že si v této skvělé sérii najdete něco, co se vám bude líbit. Nikdy nebudete Harryho milovat jako ta Potterovská generace, která rostla spolu s hlavní trojicí, ale přesto by tento fenomén měl znát opravdu každý.

2) My (Jevgenij Zamjatin)/ Konec civilizace = Brave new world (Aldous Huxley)

Díla zastíněná slavnějšími díly George Orwella, a přitom byla napsána o několik desítek let dříve a Orwell se jimi zcela jistě inspiroval. Dosahují stejné kvality, jako Orwellovo dílo a stejně jako 1984 či Farma zvířat ukazují zdvižený ukazovák nad nešvary lidské společnosti. Obě díla jsou velice inspirativní a nutí k zamyšlení. 

3) The wawe (Todd Strasser)

Na motivy této knihy byl natočen film s názvem Die Welle (v češtině Náš vůdce). Velice autenticky je zde ukázán experiment, provedený jistým učitelem na střední škole. O síle davové psychózy a o tom, jak snadné je zmanipulovat davy a o moci autokracie. Mohu říct, že prožitek z tohoto příběhu byl snad vůbec nejmrazivější pocit, jaký jsem kdy po shlédnutí filmu/přečtení knihy měla. Doporučuji shlédnout spíše film, který je brilantně zpracovaný. A ještě lepší je jít do něj s tím, že o něm víte maximálně to, co jsem napsala výše.

4) Malý princ (Antoine de Saint-Exupéry)

Kdo nečetl Malého prince, jako by nežil. Nicméně si myslím, že je velká chyba nutit děti číst tuto knihu už v útlém věku. Sama jsem ji četla, když jsem byla poměrně malá a abych řekla pravdu, vůbec nic jsem z toho neměla. Dodnes mi není jasné, co je na té knize tak úžasného, ale jsem si jistá, že až se na ni jednou podívám dospělýma očima, uvidím to co je napsáno jen mezi řádky.

5) Děti z Bullerbynu (Astrid Lindgren)

Na této krásné knížce by se měly děti učit číst. Úžasné a rozkošné příběhy šestice švédských dětí jsem přečetla jako jednu z prvních knih úplně sama. Dodnes patří k mým nejmilejším knihám. A to ani nemluvím o nádherných ilustracích Heleny Zmatlíkové.

6) Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou (Arnošt Lustig)

Mrazivé svědectví skupiny židovských podnikatelů a jisté mladé dívky založené na skutečné události. Jestli nějaká kniha poskytuje děsuplný a autentický příběh znázorňující krutosti dějící se za druhé světové války, je to právě tato.  

7) Bílá nemoc (Karel Čapek) 

Knížka, kterou jsem si vytáhla u maturity a dodnes své štěstí nechápu. Jedna z nejlepších a nejdůležitějších knih povinné četby. Dokonale napsaný příběh se skrytým varováním, které by si leckterý spisovatel v Čapkově pozici nikdy nedovolil. 

8) Pán much (William Golding)

Kniha s tísnivou atmosférou, přesto při jejím čtení nebudete mít pocit znechucení, spíš budete valit oči nad přesným a syrovým líčením úpadku lidské společnosti, která byla okolnostmi donucena překopat žebříček hodnot. 

9) Nickyho rodina (Matěj Mináč, Zdeněk Tulis)

Pokud neznáte příběh Nicholase Wintona, doporučuji si tuto mezírku ve vzdělání doplnit. Opět jsem viděla film, do knihy jsem pouze nahlédla a tento inspirující člověk a jeho příběh mě hluboce zasáhl. Naprosto nesobecky ukázanou Sílu lidskosti (přesně tak se jmenuje i film - Síla lidskosti) budu na dosmrti považovat za jeden z nejhrdinštějších činů, které kdy kdo dokázal.

10) Romeo, Julie a tma (Jan Otčenášek)

Další kniha z války. Je potřeba si připomínat ty nepříjemné okamžiky našich dějin a vyvarovat se chybám, které byly napáchány. Krásný příběh dvou mladých lidí, kteří mohli být šťastnější, kdyby se potkali za jiných okolností.

Jak je vidět, většina knih, které jsem uvedla nějakým způsobem varují, či poučují. A tak je to správně. 

Je ještě mnoho knih, o kterých by měl vědět každý. Jaké dílo vy osobně považujete za zcela klíčové?