Zmizelá - Gillian Flynn

V den pátého výročí své svatby zmizí Amy Elliottová Dunneová beze stopy. Za sebou zanechá pouze vodítka ke hře na hledání pokladu, kterou s oblibou připravovala každý rok přesně v den výročí svatby pro svého manžela Nicka. Tentokrát však, ve stínu jejího zmizení, má tato hra mnohem zlověstnější podtón. Na místech kam vedou nápovědy se záhadným způsobem objevují důkazy kompromitující právě jejího muže. Ostatně v případech jako je tenhle je to vždy manžel, kdo má ve všem prsty. 

Knihu mám doma už více jak rok a můj úmysl si ji přečíst určitě dřív, než do kin přijde film vůbec nevyšel. Ten jsem viděla už před nějakou dobou a pořád ho tak trochu rozdýchávám. Byl totiž dokonalý. Naprosto. Takový pocit, jako po dokoukání Zmizelé jsem ještě nikdy neměla. A chtěla jsem si ten pocit připomenout přečtením knížky. Nemůžu uvěřit, že jsem s jejím přečtením otálela tak dlouho. Protože....pane jo.

Ačkoli na Gillianin styl je zpočátku krapet těžké si zvyknout, je vlastně tak nějak perfektní. Nikdy jsem se s ničím takovým nesetkala a myslím, že na to ani jen tak nezapomenu. Zpočátku se tedy kniha čte trochu hůře, ale v určitém bodě, který nedokážu přesně definovat, se to zlomí a vy už zbytek (přibližně tak velký, s jakým jste se babrali týden) přečtete jedním dechem a neusnete, dokud to nedočtete až do hořkého konce.

Autorka nastoluje neochvějný precedens o tom, že na vině je vždy manžel. Zároveň vám však nenápadně podsouvá takové množství hypotéz, že po chvíli ani nevíte čí jste, natož čemu věřit a koho obviňovat. 
Příběh je rozdělen na Amyin popis minulosti zprostředkovaný deníkovými zápisky a Nickovo vyprávění z přítomnosti, z doby po zmizení jeho ženy. Nejen že tento aspekt dodává příběhu na dynamičnosti, ale nemusíte se díky němu bát jednostrannosti a toho, že si okamžitě najdete jasného pachatele a samozřejmého favorita. Vaše odhady se mění s každou kapitolou a opravdu nevíte, co si myslet. To, že do jisté míry vidíte oběma hlavním protagonistům do hlavy dodává na mrazivosti tak silně, jak jsem to ještě v jiné knize nezažila. 
Obě postavy jsou dokonale psychologicky propracované a ačkoli možná trochu vyhnané do extrémů, jejich děsivosti to grády rozhodně neubírá. Naopak. Z jejich povah a všeho, co se jim honí hlavou až mrazí a až na dřeň rozebrané myšlenkové pochody vás budou možná strašit ve snech. Jak se mohou dva lidé, perfektní jeden pro druhého, stát něčím, čím se stali v manželském svazku, který měl být tím nejkrásnějším, co se jim v životě stalo?

Gillian barvitě popisuje, že nic není tak jak se na první pohled zdá a dokonalé manželství může být otráveno zahnívající zápachem zrady, šílenství a touhou po pomstě, pocity které ho stravují zevnitř, pomalu, ale jistě. A ještě k tomu se to všechno ututlá na tak malém městě, protože valná většina neshod nejen nikdy neopustila čtyři stěny domu, ale ani mozky Amy a Nicka. Tedy samozřejmě jen do chvíle zmizení krásné a dokonalé Úžasné Amy, proslavené, díky knihám jejích rodičů, které čtou děti v celých Spojených státech. Lidé tuhle ženu milují a to Nickovi zrovna moc situaci neusnadňuje. 
Samozřejmě odhalujeme i to, že láska a nenávist mají k sobě zatraceně blízko a není všechno zlato, co se třpytí. 

Autorka má kromě psychologie postav v malíku i psychologii davovou a replikuje poměrně autentický model davového šílenství visící nad ostře sledovanou kauzou. 


Postava, která celý příběh povznáší na trošku jinou úroveň je Nickova sestra, dvojče, Margo, alias Go, o které Nick řekl něco, co se mi hrozně líbilo:
"Go je štíhlá a má zvláštní obličej, čímž nechci říct, že nehezký. Chvilku to prostě trvá, než její rysy začnou dávat smysl." 
Go je ohromně skvělá a já si ji ze všech postav oblíbila nejvíce.

Zmizelá si u mě rozhodně získala jedno prvenství. Má ten nejmrazivější závěr, jaký jsem kdy četla. Děsivý příslib, který autorka čtenářům mrskne do cesty je naprosto šílený, stejně jako vlastně celá kniha. 

Se Zmizelou si na své přijde každý vášnivý čtenář. Ta kniha jednoduše nemá chybu. Je tak extrémní, ale do určité míry hodně pravděpodobná, že to nedá čtenáři spát ještě pěkných pár nocí po dočtení. Rozhodně s čistým srdcem důrazně doporučuji všem milovníkům propracované literatury, aby dali této knize šanci, protože za to opravdu stojí.

Pokud se vám tato recenze zdá podivně zmatená, je to proto, že jsem 1) ztratila své poznámky, které si vždy píši v průběhu čtení a tudíž se mé myšlenky rozutekly do všech stran a já už nebyla schopna sesumírovat vše, co jsem původně chtěla a 2) tahle kniha se totiž recenzuje vážně těžko. Ve chvíli, kdy máte pocit, že jste si to v hlavě pěkně urovnali se najednou všechny myšlenky znova rozsypou a vy jste z toho stejně zmatení, jako na začátku.