Jak zvládáš tak moc číst a psát tolik článků?

Přestože jsem si vybrala poměrně náročnou vysokou školu a chodím do práce, přesto stíhám činorodě udržovat aktivitu na blogu. Jak já to dělám? Sehnala mi McGonagallová snad taky jeden z těch skvělých obracečů času? 
Bohužel ne, ale vždycky jsem byla celkem dobrá v organizování a rozvržení časových možností.

Zdroj

Asi vám už přišlo na mysl, jak je možné, že jsem schopná psát tolik článků a číst tolik knih (a to jsem oproti spoustě lidí ještě žabař). Škola mi žere opravdu spoustu času. Velkou spoustu času. Většinou pro mě práce nekončí ve chvíli, kdy přijdu z přednášky/cvičení. Ne. Mám ještě hromadu protokolů a pro nás nic jako zápočtové týdny neexistuje. Máme zápočty většinou v průběhu celého semestru. Za uplynulých 5 semestrů jsem psala více písemek, než kdy na střední. O nabitém zkouškovém ani nemluvě. Ale dala jsem se na vojnu, tak musím bojovat. Ale dost výkladu o mé zaneprázdněnosti a úžasnosti.

1) Čtu pořád a všude

Ani v tom nejnabitějším dni, plném učení si neodpustím čtení před spaním nebo odreagování u psaní. Můj mozek prostě není stavěný na to, aby jel non-stop a já prostě potřebuji vypnout. A v těchto chvílích, mezi učením se vrhám na psaní a čtení. Čtu kdykoli a kdekoli to jde. Bez knížky se z domu nehnu. Ono se to nezdá, ale 40 minut na cestě do školy, 40 ze školy. Za tu dobu můžu přečíst klidně 100 stránek. Hned po dočtení se klasicky vrhám na recenzi, protože kdo potřebuje spát, že? Nedovedu si čtení zakázat a kvůli učení ho vynechat. To se radši budu učit o den déle. 

2) Postrádám rušivé elementy

Velkou výhodou je, že nemám televizi. Vlastně mi ani nechybí, ale dovedu si představit, kolik hodin se dá zabít koukáním na bednu. Já si místo zabořím nos do knížky, maximálně si pustím pár epizod seriálu. Ale nehrozí u mě, že zkejsnu u programu, který mě vlastně ani moc nezajímá a nebaví, jen proto, že můžu čučet a na nic nemyslet. Nic proti takovému relaxu, vím, že to mnoha lidem vyhovuje, ale já díky tomu, že to nedělám ušetřím spousta času :) 

Zdroj

3) Odstřihávám pupeční šňůru

Většinou netrávím odpoledne/večer/noc nekonečným scrollováním na facebooku/tumblr/goodreads a dalších portálech, kde se stejně za ty tři minuty, než dojedu na konec a začnu znova, nic nového neobjeví. Podotýkám - většinou, to jest to klíčové slovo. Někdy jsem samozřejmě totálně marná a taky mě to zláká :D 

4) Píšu do zásoby

Díky bohu za to, že existuje kouzelná možnost nechat si článek v konceptech. Když náhodou nastane ta vzácná chvíle odpočinku a volna mezi samými povinnostmi a záblesky společenského života, a ještě k tomu mě políbí múza, tak píšu a píšu, abych v obdobích sucha měla zásobu článků na zveřejňování. Předepisuji si hlavně recenze a tagy. Když už sepíšu článek z trochu jiného soudku, je to většinou z náhlého popudu a mám největší chuť ho zveřejnit hned a zjistit, co na něj říkáte. Tenhle je výjimka. Hnije mi už v konceptech pěkně dlouho a dnes na něj konečně došlo.

5) Do ničeho se nenutím

Čtu jen to co mě baví a zajímá. Nevidím důvod, nutit se do knížky, která mě nudí a jsem z ní znechucená. Mnoho čtenářů argumentuje tím, že se na konci může skrývat něco výjimečného, co z hrozné knihy udělá skvělou. Ale já tomu prostě nevěřím. Jak jednou k příběhu získám odpor, už se ho nezbavím. Čtu pro radost, tak proč bych ztrácela čas s knihou, která mě nudí? To je tak maximálně cesta ke čtecímu bloku, nebo k dokonalému zprotivení čtení. Stačí, že se nutím do čtení skript.

6) Soví režim

Jsem noční tvor. V době, kdy už ostatní spí, i kamarádi, se kterými bych se potenciálně mohla sejít, píšu články do zásoby. Když jsou vzhůru, jsem radši s nimi, to je snad jasné. Nejsem zas takový asociál. Ráda bych na ně měla i víc času, ale co se dá dělat. 

Jak zvládáte organizaci volného času vy? :)