Cop – Leatetia Colombani

Tři ženy z těch nejodlišnějších možných zázemí ve třech vzdálených koutech světa, se potýkají každá s vlastními problémy. A ač se to nezdá a i při nesrovnatelné životní úrovni, mají podobný osud. Musejí se poprat s tím, do čeho se narodily, co si nevybraly a co jim do vínku bylo naděleno dřív, než přišly na svět. A kromě toho, to možná ještě netuší, ale svazuje je pevné pouto, které bude prvním krokem k lepšímu životu. Možná se nikdy nesetkají, přesto jsou pro sebe vzájemně nepostradatelné. Jsou silné, ochotné se postavit všem překážkám a odhodlané změnit to, co se zdá příliš těžké. Parafrází Marka Twaina „Nevěděly, že je to nemožné, a tak to udělaly.“

Kniha Cop sleduje tři osudy. Dalitskou ženu Smitu, která náleží do nejnižší možné kasty a ve vesnici Badlapur v Indii každý den vyráží s proutěným košem, sbírat exkrementy k příbytkům výše postavených. Giuliu z Palerma, která má po otci převzít rodinný podnik na výrobu příčesků a paruk z lidských vlasů. Jaké je její překvapení, když jistí, že je firma na pokraji krachu. Aby toho nebylo málo, Giulia se zamilovává do muže odlišného vyznání a barvy pleti, což je něco neslýchaného. A nakonec úspěšná montrealská právnička Sarah, silná žena, která se hodně nadřela ve žraločím prostředí, náležejícím hlavně mužům a do toho se zvládá starat o rodinu. Postihne ji však diagnóza, která je naprosto mimo její kontrolu. V souladu se svou povahou se s překážkou rozhodne poprat po svém. Zabojuje. Jinak to ani neumí.  

Francouzská režisérka, herečka a scénáristka Laetitia Colomabani ve svém debutu dovedně splétá tři nezaměnitelné osudy tří výjimečných žen, které se rozhodly postavit tomu, co jim bylo předurčeno, navzdory odrazování okolí a nízké pravděpodobnosti úspěchu. Muži jsou zde upozaděni, ale nedá se říct, že by se jednalo o feministické dílo. Autorka se sice soustředí na silné ženy, které mají v jejím příběhu dominantní roli, nicméně její záměr je trochu jinde.

Colombani skvěle pracuje se všemi třemi dějovými linkami, které dobře fungují samostatně, ale autorčino šikovně užité propojení jim dodává další rozměr. Na symbolech je zde ukázán nezadržitelný koloběh života i nesmlouvavé plynutí času. Každá z hrdinek řeší trochu jiný problém, ale v důsledku se z pohledu společnosti proviňují stejnou měrou. Mají svá tajemství, rebelují proti tradicím, vzpírají se konvencím, a ačkoli jsou obětmi, je na ně kvůli jejich jednání nahlíženo skrz prsty. Smita, Giulia i Sarah musely učinit složitá rozhodnutí a poprat se nejen s jejich důsledky, ale i dalšími nebezpečími, mimo jiné odsouzením okolí, ohrožením rodiny či zatajením důležitých rizik. 

Cop nenásilnou formou přibližuje život třech žen na třech různých kontinentech, a ač se to zdá neuvěřitelné, ve stejném období. Colombani citlivě líčí odvážné sny jednotlivých hrdinek a strastiplnou cestu k jejích postupnému naplňování, přes veškerou nepřízeň osudu. Kniha poskytuje pouze krátký exkurz do jejich životů, nijak je neohraničuje, stejně jako si ženy žily před vyprávěním, mají budoucnost bez ohledu na to, že o ní již kniha není napsána. Možná i proto příběhy tak samozřejmě působí, že se skutečně v různých obměnách mohou každý den dít lidem kolem nás. 

Cop budete chtít vychutnávat, ale zároveň se od něj nedokážete odtrhnout. Budete jej mít přečtený za chviličku, a myslet na něj budete ještě dlouho. Dokonce si dokážete představit, že si ho přečtete znovu a víte, že v knize zase uvidíte něco jiného, než napoprvé. Cop je taková ta kniha, ve které je navzdory její útlosti a v podstatě jednoduchosti stále co objevovat. Některé myšlenky si budete chtít zvýraznit, zatrhnout a zapamatovat. A jiné vám utkví v hlavě samy od sebe. Cop zkrátka stojí za to. Bude bavit lidi bez rozdílu věku, pohlaví i životního zázemí. Pro každého je v něm něco. A to je na něm krásné.

90 %