Malinka – Dita Táborská

Jednoho zimního dne se drogově závislé matce bez dokladů narodila holčička. Přesto, že přišla na svět v porodnici, stala se úředně nalezencem bez jména a s poloprázdným rodným listem. U soudu děvčátko dostalo jméno Milena a ujali se jí Ina s Jaromírem, pár, který již měl dva vlastní syny, ale přesto se rozhodl adoptovat. Z Mileny se stala Malinka a oni se o ni starali jako o vlastní. Malka se však jako vlastní nikdy necítila a dávala to rodičům pěkně sežrat. Nyní, o více než dvacet let později se Malinka sama ocitá v hraniční životní situaci a hledá poslední dílek skládačky své vlastní identity, než bude sama matkou proti své vůli. V jiné části Prahy žijí Alice s Romanem, kteří bytostně touží po dítěti, ale nedaří se jim počít. Rozhodují se pro adopci, ale během zdlouhavého procesu se vše komplikuje.

Malinka měla drsný start do života. Dítě cítí, že je nechtěné, tím spíš, že se k němu matka ani nepřizná, natož aby jej vychovala. Malky se však ujala milující rodina. Ina s Jaromírem si dali záležet, aby nedělali rozdíly mezi vlastními dětmi a adoptovaným děvčátkem, nicméně se tomu samozřejmě nevyhnuli, i když v opačném smyslu, než by člověk čekal. Malinka byla náročná. Potřebovala více péče a pozornosti. Malce vždycky všechno prošlo. Dělala problémy, nedošla ani k maturitě, nikdy se rodičům neodvděčila za to, co pro ni udělali. Je to sobec a nedokáže lásku přijímat ani opětovat. Přelétá od jednoho plytkého vztahu k druhému a muže v podstatě využívá jen na jedinou věc. Má vztek na svět i sama na sebe. Je sama a vždycky bude uzavřená ve své utkvělé představě. Její rodiče to špatně snáší. Obzvláště Ina, která Malce dala všechno.

Malinka je velmi vydařenou a působivou prvotinou Dity Táborské. Je to příběh o mateřství ve všech jeho podobách, o hledání identity, o vztazích rodinných i milostných, o problematice adopce, o nevěře i o oddanosti. První co vás upoutá je neskutečně půvabný a líbezný jazyk. Dita Táborská si v každé větě hraje se slovy, doslova se s textem mazlí a jakoby mimochodem vzdává hold kráse češtiny. S naprostou otevřeností píše o tématech, o nichž se v beletrii málo mluví, ale s plíživou samozřejmostí se nás dotýkají. Malinka se současně čte velmi lehce, díky vydařenému a úplně odlišnému spisovatelskému stylu a zároveň vás zaráží svou hloubkou a bolestné pasáže vás brzdí v rozletu, nutí k zamyšlení a rmoutí vás svou bezprostřední syrovou opravdovostí.

Dita Táborská se zabývá vztahy a podobně jako většina českých autorů si neodpouští zejména to co je s nimi špatně. Nešetří nevěrou, své ženské postavy nutí k potlačení přirozenosti, kterou naopak u mužů dostává do popředí. Ženy se perou se ztrátou důstojnosti, zatímco muži bez skrupulí hází výčitky svědomí za hlavu. Mnohokrát si o hrdinech pomyslíte, že jsou pitomci, ale záhy se na vás z druhé strany vyřítí argument, který vás zpraží, a vy se cítíte, jako by vás někdo přistihl při něčem nemístném. Autorčin hlas se ocitá přímo ve vaší hlavě a vy uvažujete, jak je možné, že někdo tak dopodrobna a výstižně dokáže pokrýt tak širokou škálu témat. Ústřední problematikou není ani tak adopce samotná, jak by se zpočátku mohlo jevit, ale spíše jakési zamyšlení nad tím, na kolik je za povahu člověka zodpovědná genetika a co lze ovlivnit výchovou.

Dita Táborská je dalším důkazem toho, že současná česká literatura nijak nestagnuje, naopak, má smysl jí věnovat zvýšenou pozornost a v záplavě lákavých zahraničních jmen, která dennodenně zahlcují knižní trh ji nezatracovat. Jediná věc, kterou lze z mého pohledu knize vytknout je jakýsi všudypřítomný Boží aspekt, který se k příběhu nehodil. Dá se brát jako bytostná součást Malky, jistý kontrast k její povaze, nicméně tato linka působí lehce nedotaženě.

Autorka na každé straně ukazuje, jak nejvíce ubližujeme těm, které nejvíce milujeme a že ne vždy účel světí prostředky. Povedeně jsou vykreslené i postavy obou Malčiných bratrů, ke kterým si najdete cestu rovněž, i když ke každému z jiného důvodu. Pokud vás příběh jako celek nedojme, slzička možná ukápne u některého ze tří epilogů, které jsou nabité možná nejsilnějšími momenty celé knihy. Malinka je plná pasáží, které si založíte a budete se k nim rádi vracet. Je naplněná myšlenkami, které vás donutí přehodnocovat názory, ponoukne vás k tomu, abyste si víc zjišťovali, bude vás pronásledovat ještě pěkných pár dní a nedá vám spát, dokud problematiku neprodiskutujete s dalším čtenářem. Malinku bych doporučila dospělým čtenářům, kteří hledají knihy, jež nejsou povrchní. Těm, kteří rádi dávají šanci prvotinám. Všem, kdo se rádi nechají překvapit. Každému, kdo se rád u čtení zamýšlí. A především tomu, kdo má pochopení.

80 %