2. 10. 2016

Když slova nestačí...

Když slova nestačí a emoce vás zavalí jako nepovědomá změť podnětů a vzruchů a vy se najednou cítíte jako v cizí zemi, kde toho máte spoustu na srdci, ale nevíte, kde začít a hlavně jste se ještě nenaučili jazyk, kterému by ostatní rozuměli.
Když vám nepolapitelné myšlenky víří hlavou, vy přesně víte, jak se cítíte, jen tento fakt nejste schopni rozumně interpretovat.
Když máte hlavu plnou nápadů, ale ten správný způsob, jak je přivést na svět ne a ne přijít na mysl.
Když nejste schopni zpracovat a sesumírovat své postřehy a dojmy.
Když ani po třech týdnech nedáte dohromady kloudnou větu a ty emoce vás zevnitř neúnavně sžírají a a vy víte, že vás nakonec naprosto převálcují.
Když nad recenzí strávíte tolik hodin, že jste je přestali počítat a přesto na vás z monitoru smutně bliká jen kurzor myši a ubohá hromádka bezvýznamných a prázdných slov.
Když vaše múza zjevně žije v odtoku v koupelně a vy s prvním náznakem celistvé myšlenky vyběhnete ze sprchy s jednou nohou neoholenou.
Když se aktualizace windowsů spustí v tu nejvíc nevhodnou chvíli a vy, než se vám zapne editor, půlku svého velkolepého objevu stihnete zapomenout.
Když máte vztek, že jste přece jen nevzali do ruky tužku a papír a nenapsali si pár poznámek.
Když možná chápete, jak se někdo cítil, ačkoli ho vůbec neznáte.
Když vlastně nevíte, kdo je větší chudák a jestli lze bolest vůbec kvantifikovat.
Když se dokonale neorientujete v reáliích a bojíte se napsat něco specifičtějšího ze strachu, že vás někdo chytne za slovo.
Když tápete ve tmě a nemůže vás vysvobodit nic a nikdo jiný, než další tápající.
Když konečně vylezete ze své slupky, opustíte komfortní zónu a pustíte se do literatury, která pro vás ještě před rokem byla naprosto nemyslitelná.
Když vás jedna kniha dostane tak, jako žádná jiná.
Když si nedovedete vysvětlit co vlastně na vás tak zapůsobilo a víte jen, že se vás příběh dotknul přesně na tom správném místě, o kterém jste ani nevěděli, že ho ve svém srdci a ve své hlavě máte.
Když jsou emoce napsané tak opravdově, že je pro vás nemožné plynule číst dál, ale stejně nemyslitelné je přestat.
Když už nelze hovořit o zvědavosti, ale o prosté fyzické potřebě jít dál a vypít ten hořký pohár až do samého dna.
Když se při čtení rozpadnete na tisíc střepů a bolí vás jen pomyšlení, že je jednou budete muset slepit. A co hůř, budete muset dát ostatním, kteří se na vaše doporučení dostanou do stejné šlamastiky návod, jak se s tím vším taky vyrovnat. 
Když ve finále pláčete, že jste to přece jen nedokázali.
Když váš mozek pracuje rychleji, než prsty na klávesnici a vy se pomalu topíte.
Když už nerozlišujete mezi popisem pocitů vyvolaných knihou a frustrací při jejím recenzování.
Když vám záchranné lano může hodit jen někdo, kdo taky četl Vše, co jsme si nikdy neřekli.
Share:

10 komentářů:

  1. Nemám slov a cítím hroznou potřebu pochopit všechny ty emoce, které v tobě tahle kniha vyvolala, protože tohle je vážně o dost jiné, než na co jsem u tebe zvyklá, takže to vážně muselo stát za to. Na začátku jsem byla zmatená, v půlce jsem se i několikrát zasmála a na konci zase ta vážná nota. Teda, to si chci přečíst a pochopit každý jeden pocit, o kterém tady píšeš :) Wow

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stálo to za to.
      A když čtu tvou reakci, i tento článek v tobě vzbudil přesně to, v co jsem doufala...pochopila jsi mě. Děkuju ♥
      Přečti si to a zachraň mě. Prosím!

      Vymazat
  2. Paani, k tomu asi nejde nic jineho rict :) Na zacatku jsem hledala a cekala, co prijde, opravdu jsi me pobavila sprchou a neoholenou nohou a na konci jsem vedela, ze vlastne prijdou jen otazky, naznaky pocitu a nic konkretnejsiho, ze je to vsechno, co dostanu a pochopim, az prectu a upadnu do podobneho rozpolozeni. Tesim se na knizku dlouho, je pripravena a asi se do ni brzy pustim. Uzasne!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, děkuji :)
      True story :D :D To jsem nemohla vynechat :D
      Přečti si to! Plánuju ji ke společnému čtení. Prostě to potřebuju probrat!

      Vymazat
    2. Parada, kdy to nahodis do fora? Abych se mirnila nejakymi mezniky, ke kterym bych mohla psat, a nezhltla to najednou? :)

      Vymazat
    3. Tim te jako nijak nehonim, snad to tak nevyznelo, chci si na to udelat klid a ten tenhle tyden zrejme mit nebudu, takze se do toho pustim az ten pristi nejdriv :)

      Vymazat
  3. Souhlasím s tebou. :) Za mě jedna z nejlepších knih, které jsem letos četla. Protože to, co v ní čtenář objeví se jen těžko popisuje slovy.

    OdpovědětVymazat
  4. Když konečně objevím recenzi, která mi mluví z duše.
    Když konečně zjistím, že v tom nejsem sama.
    Když konečně vím, že nejsem přecitlivělá hysterka, kterou rozhodí jedna kniha.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za tvůj příspěvek! Z každé zpětné vazby mám velkou radost a na veškeré komentáře odpovídám :)

Právě čtu

Právě čtu

Opozdilec
tagged: currently-reading

goodreads.com

Followers

Hledání

Instagram

Spolupracuji s

CBDB.cz - Databáze knih a spisovatelů, knihy online

O autorce

Moje fotka
Obyčejná šestadvacetiletá holka z Prahy, nadšená uživatelka instagramu, zbrklá, ale organizovaná, nekonečně zamilovaná do Odeonek. Hlavní čtenářské zaměření - krimi a thrillery. Poznámka k obsahu blogu: Použité obrázky obálek knih pocházejí ze serveru goodreads.com, cbdb.cz nebo databazeknih.cz a pokud u fotek není uveden zdroj, pak jsou mou vlastní tvorbou. Úryvky z knih jsou v recenzích vždy označené kurzívou, jsou přímou citací knih a nevyhrazuji si na ně žádná práva. Ta podle zákona náleží autorům knih. Pokud byste mě rádi kontaktovali v jakékoli záležitosti, napište mi na e-mail: MelindaMyaddictions@gmail.com

Populární články

Čtenářský klub - kniha měsíce

Knihy měsíce

Pusťte se do společného čtení knihy měsíce a prodiskutujte ji s námi na fóru!


Kniha měsíce

Blogové narozeniny

Místo pro vaše připomínky

Název

E-mail *

Vzkaz *

Seznam knižních blogerů

Knižní blogeři