Oblíbená sestra – Jessica Knoll

Reality Show Goal Diggers, neboli Štěsťokopky, už nějakou dobu vyvolává u diváků bezbřehé nadšení. Tato série však má získat nechtěnou publicitu smrtí jedné z účastnic. Pět úspěšných žen, které dosáhly tak vysoko, jak si jen mohly přát se na kamery tváří jako nerozlučná parta. V zákulisí je však všechno jinak. Převládající emocí je závist, nejvýstižnějšími slovy jsou intriky a schválnosti. Každá ze soutěžících, které se dožily konce show, mohla mít motiv pro zabití své spoluúčastnice. Proměnil se však pro některou pouhý motiv ve skutečnost?

Brett je v současnosti hlavní hvězdou show a ostatním ženám to není právě po chuti. Zdá se, jako by Brett měla všechno. Úspěšně podniká, je čerstvě zasnoubená a přesto, že má dle měřítek zbývajících účastnic více než jen pár kilo navíc, je nesnesitelně sebevědomá a všemi oblíbená. Její sestra Kelly má pocit, jako by celý život žila v jejím stínu. Proto se nyní nemůže nabažit faktu, že se probojovala do reality show po bok své božské sestry. Má dceru Laylu, která se sama pro producenty reality show stane cenným tématem k propírání, vzhledem k tomu, že je Layla smíšené rasy a vyrůstá pouze se svou matkou samoživitelkou. Stephanie je první účastnicí tmavé pleti a na vrchol slávy ji vystřelily její kontroverzní autenticky erotické knihy. Stephanie je nejstarší účastnicí a spolu s Jen a Brett je součástí show od jejích počátků a cítí se být nadřazena nováčkům. U Kelly však s tímto přístupem rozhodně nepochodí. Kelly možná působí jako šedá myš, ale jak se brzy ukáže, dovede také pěkně vystrčit drápky.

Oblíbená sestra je druhým počinem americké autorky Jessicy Knoll. Nejšťastnější dívku na světě jste si mohli před pár lety vychutnat taktéž díky nakladatelství Jota, kde vychází o Oblíbená sestra. Naneštěstí i v tomto případě zafungovalo prokletí druhých knih či druhých dílů série. Autorka si se zpracováním tématu reality show, kde hrají hlavní roli ženy, jež se neštítí ničeho, aby zůstaly na výsluní, ukousla opravdu gigantické sousto, které se jí nepodařilo zcela úspěšně strávit. Koncept reality show jistě spoustě čtenářů není cizí a dalo by se říct, že pro spoustu lidí je tato pokleslá zábava naprostým guilty pleasure (mě nevyjímaje), ačkoli se to třeba zdráhají to přiznat. V televizi bychom nejraději celé hodiny a hodiny hltali nejrůznější koncepty možná částečně nahrané „autentické“ reality. Na papíře to však, alespoň v podání Jessicy Knoll vůbec nefunguje.
Celá kniha se točí kolem hnusných podrazů, intrik, ponižování, pomluv a nepředstavitelné zášti. Ukazuje ženy toužící po moci a pozornosti, které se nezastaví před ničím a nerozpakují se ublížit. Hlavně když jim to získá čas na obrazovce a pozornost médií. Je zde vidět, že filantropie a charita může být upřímně myšlenou pomocí, stejně jako účinnou zbraní v boji o oblíbenost proti mocným soupeřkám.

Drama a přehnanost k reality show patří, ale tuna nezáživného plkání ne. Příběh spadající z nějakého důvodu do žánru thriller, musí mít alespoň něco z jeho charakteristik. Ať už se jedná o napětí, zajímavou zápletku, neobvyklou formu, dobře propracovanou psychologii postav či naprosto šokující zvraty. Oblíbená sestra naneštěstí plně nesplňuje skoro žádný z těchto aspektů. Postavy mají tolik charakteristik a jsou tak výrazné a různorodé, že paradoxně splývají v jednu a možná ani pár dní po dočtení nebudete schopní říct, která byla která. Autorka zkrátka trochu moc tlačila na pilu, aby do příběhu dostala diverzitu, skandály, problematická rodinná, domácí a sociální témata a nakonec z toho vzniknul jeden velký mišmaš.

Jessica Knoll se vyžívá ve složitých a dlouhých souvětích a poměrně obtížném jazyce, jehož jemné nuance je občas náročné sledovat. Velká poklona proto patří Daně Konvičkové za fenomenální překlad do češtiny, který, pokud mohu soudit, nenesl nešvary některých překladů podobně psaných knih, kde z věty přesně poznáte, jak zněla v originále, jelikož v češtině tak trochu skřípe a zní divně prostě jen proto, že překladatel přeložil anglický idiom, aniž by se zamyslel nad českou alternativou (která ne vždy existuje samozřejmě). Dana Konvičková se s textem neskutečného rozsahu a náročnosti však poprala s grácií.
Oblíbená sestra by si při svém úctyhodném rozsahu necelých pěti set stran zasloužila značně proškrtat. Kniha se doslova táhne a možná celou první polovinu budete mít nutkání ji odložit nedočtenou. Ve druhé polovině se přece jen trochu něco začne dít a díky konceptu, kterým je to psané, tedy že od začátku víte, jak to dopadne, jen netušíte, jak k tomu dojde a proč, budete nevyhnutelně trošku zvědaví, co se mohlo odehrát, že to všechno tak nepěkně vyústilo. Oblíbená sestra se bohužel nezařadí mezi knihy, které bych si s chutí přečetla znovu, či je někomu půjčila nebo doporučila. Možná to však bylo způsobeno tím, že to zkrátka nebyla kniha pro mě. Vyžíváte-li se v nimrání se v ženských vrtoších, v intrikách a podrazech, které prostě nevymyslíte, možná vám kniha padne do noty. Kniha se čte skoro jako skandální memoár. Tím, že se však jedná o neexistující fiktivní postavu, není na něm vlastně nic, co je na tomto žánru to přitažlivé. Pokud máte chuť přečíst si něco od Jessicy Knoll a máte podobný vkus jako já, sáhněte raději po fenomenální Nejšťastnější dívce na světě. Ta stojí na rozdíl od Oblíbené sestry za to.

40 %

Kniha vyšla u nakladatelství Jota. 

Číst dále

Náš manžel – Jo Jakeman

Rozvod není nikdy příjemná záležitost. O to horší je, když při něm jde také o děti. Phillip Imogen opustil kvůli mladší a krásnější ženě a nyní by ji ještě rád připravil o jejich syna a dům. Jenže to se přepočítal. Dny, kdy si od něj Imogen nechala všechno líbit, jsou již dávno sečteny a ona udělá něco dříve naprosto nemyslitelného. Rozhodne se mu postavit. Nečekané spojenectví nachází u Phillipovy současné i další bývalé ženy. Protože Phillip opravdu není žádný svatoušek.

Imogen žila v nezdravém svazku až příliš dlouho na to, aby to na ní nezanechalo stopy. Tento vztah jí však dal něco, čeho by se nikdy nevzdala. Syna. A Její bývalý manžel Phillip se ji o něj chystá připravit. To Imogen jednoduše nemůže dovolit. Udělala by všechno, aby se Phillip k malému Alistairovi nedostal. Pomoc však nakonec přichází z těch nejnečekanějších míst. Od Naomi a Ruby. Současné a bývalé Phillipovy partnerky. Ačkoli mají každá trochu jinou motivaci, dalo by se říci, že usilují všechny tři o totéž.

Jo Jakeman se narodila na Kypru a do spisovatelské branže pronikla díky festivalu psaní v Yorku, kde byla zařazena do užšího výběru a nakonec zvítězila v soutěži Friday Night Live. Kniha Náš manžel je jejím debutem. Do psaní thrilleru se tedy vrhla po hlavě a s politováním je nutno říci, že to je bohužel na knize poznat. Postavy doslova šustí papírem, a když se je pokusíte ve svých představách převést do reality, zjistíte, že nefungují. Že nevěříte že by mohly existovat. Že vám na nich cosi nesedí. Že se snad chovají až příliš příhodně pitomě na to, aby vůbec přežily do dospělého věku. Zdá se, že autorce nešlo o to, aby postavy vyzněly uvěřitelně, ale aby se hodily do příběhu, který zřejmě měla načrtnutý jako první a nebyla ochotná z něj slevit.

Na námětu samotném není vůbec nic špatného. Nezáviděníhodný manžel sukničkář, manipulátorský násilník a zároveň okouzlující muž, na němž okolí neshledává nic prohnilého a nemůže vidět to, co zažívají jeho partnerky za zavřenými dveřmi. Dále skupinka žen, jež si s ním své zažily, a ač rozumově vědí, že by se mu měly postavit, nikdy na to neseberou dost síly, aby to skutečně udělaly. Nemají nikoho dostatečně blízkého, komu by se svěřily a vůbec je jejich svět zredukován na toxický vztah s mužem, do kterého se kdysi zamilovaly, a jimž trvá, než prohlédnou slupku toho mocného elegána, který si je odvedl k oltáři.

Náš manžel splňuje základní kritéria thrilleru dnešní doby. Staví na krátkých kapitolách, poměrně nekomplikovaném jazyce, rychlém, skoro až uspěchaném ději a v neposlední řadě také na dnes již poměrně okoukaném prvku. Na hrdince, která možná není psychicky zcela v pořádku. Ale kdo by se jí mohl divit, po soužití s Phillipem?

Přesto, že Našemu manželovi na první pohled nic zásadního nechybí, není důvod k jásotu nad vznikem dalšího geniálního thrilleru. Aby kniha v tomto žánru obstála, musí splnit další požadavky. Musí přijít s něčím novým a neokoukaným, protože šokovat pravidelné čtenáře thrillerů je v dnešní době opravdu nesnadný úkol. Musí mít dostatečně zajímavé postavy, se kterými budeme moci soucítit, oblíbíte si je, budete je k smrti nenávidět nebo se budete umět vžít do jejich situace. Případně pak musí být kniha napsaná tak dobře, že nám nebude vadit pokulhávající popis hrdinů či menší realističnost. A když má spisovatel, jak se říká, koule začít knihu pohřbem jedné z hlavních postav, musí mít v záloze něco, čím tuhle zahajovací pecku vyváží. A to se v Našem manželovi žel bohu nepovedlo.

Náš manžel pro pravidelné čtenáře tohoto žánru naneštěstí selhává jak z pohledu postav, děje i neokoukanosti a ani styl psaní není bůhvíjak nervydrásající. Jedná se přinejlepším o velmi průměrnou knihu, u které budete možná dokonce trochu litovat promarněného času s ní a odpustit jí to budete schopni snad jen díky poutavé a fotogenické obálce. To zklamání ze samotného čtení vám však ani estetika nejspíš zcela nevynahradí. Na druhou stranu, pokud nejste v rámci žánru příliš zběhlí, možná vám Jo Jakeman bude schopna uštědřit několik překvapení a snad i chvilky příjemně nepříjemného mrazení. A kdyby nic jiného jsou to právě horší knihy, které tříbí náš vkus a umožňují nám s odstupem ještě více oceňovat ty opravdu dobré.

40 %

Za poskytnutí recenzního výtisku bych touto cestou ráda poděkovala knihkupectví Knihcentrum.

Číst dále

Tři hodiny v zoo - Gin Phillips

Joan se se svým čtyřletým synkem Lincolnem vydala do zoo, kde plánovali strávit idylické odpoledne. S blížící se zavírací dobou už spěchají k východu, když se začnou ozývat výstřely. Joan jedná instinktivně, kdy jediné na co myslí je, že musí za každou cenu ochránit své dítě a prchá do hlubin zoo, aby našla co nejbezpečnější místo. V dané situaci si však nikde nepřipadá skutečně schovaná. Žádný úkryt se v dané situaci nezdá dostatečný. Joan je však odhodlána podniknout cokoli, aby Lincoln nedošel k úhoně. Mateřský instinkt je silnější než cokoli, co kdy v životě cítila a ona se nehodlá zastavit absolutně před ničím.

Od chvíle, kdy se Lincoln narodil, se Joanin svět smrskl prakticky pouze na něj. Je to její malý chlapeček, smysl její existence. To, že je matka, ji definuje víc, než cokoli jiného. City, které chová, ke svému maličkému se nedají srovnat s ničím, co kdy v životě poznala. Ostatně tak to má nejspíš většina matek. A právě ta nekonečná láska by mohla být tím hnacím motorem, který jim oběma ve vypjaté situaci zachrání krk.

Gin Phillipsová se pokusila napsat thriller zasazený do úsporných kulis zoologické zahrady. Jako hlavní hrdinku zvolila matku, vyděšenou k smrti představou, že se něco stane tomu, kdo je jí v životě nejdražší a o sebe se bojí jen proto, že si nedovede představit, co by si čtyřletý capart počal sám uprostřed neznáma, kde lítají kulky a blázniví střelci si zdánlivě náhodně vybírají své další oběti. Námět zní nadějně, ale příběh, který autorka dala dohromady, nefunguje tak, jak by thriller fungovat měl. Nespíná ta správná tlačítka v mozku čtenáře, nepřivodí vám zástavu dechu, nedostane vás do kolen svou důmyslností. Tři hodiny v zoo jsou však znamenitým psychologickým exkurzem do smýšlení matky vystavené vypjatým podmínkám, kdy v momentě, kdy nezodpovídá pouze za sebe, musí pracovat úplně jinak a veškeré jednání uzpůsobit svým momentálním možnostem se čtyřletým špuntem kolem krku.

Kniha se více než incidentem, který aktéry na stránky knihy vůbec dostal, tedy střelbou v nejnevinnějším možném prostředí, zabývá spíše vnitřním světem hrdinů. Občas zabrousí i do minulosti či rodinného pozadí, které by mělo vysvětlovat, proč jsou z nich nyní lidé, jakými se stali, přesto postavy zůstávají zoufale ploché a jejich charakteristika působí jaksi mdle a neopravdově. Celá kniha je hodně popisná. Autorka se donekonečna zabývá nepodstatnými detaily, které by mohly být zajímavé například v případě, že by se jednalo o tu vaši zoo. O místo, které znáte jako své boty. A ačkoli je prostředí poměrně univerzální a vlastně si Joan, malého Lincolna a další můžete představit v libovolné zoologické, podrobné vysvětlující pasáže ohledně geografie a celkového rozložení zahrady se vám brzy omrzí.

Kniha se tváří jako by měla spadat do žánru plného napětí, přitom toho je tam minimum a vy tak čekáte něco, co nakonec nepřijde, z čehož pochopitelně plyne hluboké zklamání. Ke Třem hodinám v zoo je nutné přistupovat bez očekávání thrilleru. Užijí si jej zejména milovníci hloubkových analýz lidského chování a motivace. Komu naopak Tři hodiny v zoo způsobí noční můry, jsou pravděpodobně matky, které si naprosto reálný Joanin strach prožijí málem na vlastní kůži.

Autorka se dotýká palčivých témat aktuálních skoro v každé době, nyní obzvlášť. Nepovedlo se jí však vykouzlit hrdiny, na jejichž osudu by vám záleželo, vryli se vám do paměti, nebo byste jim snad nějak zvlášť fandili. Dojem vzrušující zápletky nedokáže navodit ani originální a po setmění snad i trochu strašidelné prostředí a kupodivu ani hrozící nebezpečí zastřelení. Tři hodiny v zoo jsou při nejlepším knihou zavánějící šedým průměrem, a ačkoli jejího čtení nebudete možná litovat, v době, kdy vychází tolik knih a je třeba třídit a vybírat, se bez ní možná obejdete. Své čtenáře si určitě najde, jen to nesmějí být milovníci napětí a originálních zápletek. Protože to jsou atributy, které této knize chybí. Pokud však hledáte pomalu, ale jistě plynoucí drama odehrávající se v hlavách postav, Tři hodiny v zoo mohou být tou pravou knihou pro vás.

40 %

Knihu pořídíte na webu knihkupectví knihcentrum.cz, kterému také děkuji za poskytnutí recenzního výtisku. 

Číst dále