Řeky Londýna - Ben Aaronovitch (Peter Grant #1)

Záhadná vražda přivede na místo činu Petera Granta, policejního zelenáče, jemuž se podaří získat výpověď svědka, kterého nikdo jiný neviděl. Jak by taky mohl, když už je dávno po smrti. 
Londýnem se potulují duchové a jedno oddělení policejního sboru dokonce vede čaroděj. Když tento kouzelnický komisař Nightingale zjistí, že se Grant vybavoval s duchem, vezme ho pod svá ochranná křídla a Grant se tak zničehonic stává učněm posledního čaroděje v Anglii a začínají se kolem něj dít věci, o kterých se mu ani nesnilo. 

Hned na začátek musím vyzdvihnout, že Peter Grant je naprosto geniální vypravěč. Sympaťák každým coulem, smysl pro humor mu taky nechybí a navíc se s celou tou kouzelnickou věcí vyrovnává naprosto s ledovým klidem. Je učenlivý, trpělivý, spravedlivý a obětavý. I ostatní postavy stojí za to. Nightingale Granta krásně doplňuje a tvoří se svým učněm dynamické duo. Kontrast mezi nimi je patrný hlavně v jazyce. Nightingale totiž sice působí mladě, ale moudrost, kterou oplývá, člověk nezíská jen tak tak na posezení a tak vás asi nepřekvapí, že výhodou čarodějných schopností je i trochu jiné vnímání času a stárnutí. Zkrátka a dobře, na poli postav Aaronovitch naprosto zaválel a jeho hrdinové se mi zalíbili jako už dlouho nikdo ne. 
Překvapilo mě, že když se Grantova kolegyně a další policisté dozvěděli o kouzlech a všech těch nadpřirozených věcech, vzali to všechno za své poměrně záhy a ani se nepodivovali, neťukali si na čelo a neposílali Granta na vyšetření za psychologem. Jako by bylo normální, aby policisté vyslýchali duchy (a do té doby to evidentně normální nebylo).

Jazykově je knížka taky perfektně zvládnutá. Poetičnost, krásné, obsáhlé popisy a kontrast slangových výrazů mladého Granta a Nightingalovy o něco škrobenější a noblesnější mluvy se překladateli naprosto nádherně povedlo přenést do češtiny a já tímto Milanu Žáčkovi vzdávám veřejnou poctu. 

Knížka se tváří útle, ale ve skutečnosti je celkem dlouhá, nebo tak minimálně působí a upřímně řečeno by jí prospělo nějaké to proškrtání. Je sice nadupaná nejen popisy, ale i dějem, který příjemně udržuje pozornost, neuspává a má pořádný spád. Chvílemi jsem však měla pocit, že už všechno začíná být krapítek překombinované a často jsem se v některých věcech ztrácela a musela se o kousek vrátit, abych pochopila, o co zrovna běží. Těch nadpřirozených linek tam zkrátka autor rozjel možná až přespříliš, ale já doufám, že když si takhle připravil půdu, další díly už budou o všechen ten zmatek odlehčeny. Přesto bych některé drobnosti možná oželela. 

Prim zde samozřejmě hraje suchý britský humor a celkově britské reálie, kterých je tu opravdu požehnaně. Je poznat, že autor si nezadá s kdejakým nerdem, Londýn zná opravdu dobře a jeho fantazie je naprosto ukázková. 
Co se týče doporučení na obálce "Co by se dělo, kdyby dospělý Harry Potter začal pracovat u policie.", neberte ji vůbec vážně. I já jsem Harrymu podobnější, než Peter Grant a kouzly veškerá podobnost se světem Rowlingové končí. Ale to vůbec nevadí. Řeky Londýna mají potenciál si samy od sebe vybojovat místo na výsluní a přirovnání k HP dostane knihu k více lidem, což je na jednu stranu fajn. Jen od toho nesmíte čekat nového Pottera. 

Řeky Londýna jsou zařazovány do žánru urban fantasy, ale velkou roli zde hraje i detektivní složka. Brutalita vražd šlape na paty všem těm opěvovaným masochistickým severským autorům a slabší povahy by na některé popisy nemusely mít žaludek. 

Celý ten kouzelnický aspekt Londýna je vystavěn povedeně a já se těším, co si na nás autor nachystal dál. Rozhodně doporučuji po Řeckách Londýna sáhnout v době, kdy na ně budete mít čas. Věřím, že můj zážitek z téhle knížky zkazilo hlavně to, že jsem měla na čtení poměrně málo prostoru a tudíž se pro mě příběh neuvěřitelně roztříštil a i tahle skutečnost měla vliv na výsledné hodnocení.
Pokračování si ráda přečtu, protože tahle série má obrovský potenciál a já věřím, že ho autor zvládne využít. Po tom, co předvedl v prvním díle je jasné, že nápadů má až až a hodit je na papír čtivou a zábavnou formou mu taky nedělá problém.

Řeky Londýna bych doporučila všem milovníkům Anglie, britského humoru, detektivek, lidem s bujnou fantazií, kteří věří na duchy, kouzla, božstva, upíry, nymfy a důležitost policejní ochrany. A pokud vás nenalákala moje recenze, zbytek práce za mě jistě odvede zajímavě pojatá obálka, se všemi těmi anglickými věcmi, které všichni máme rádi.

69%

"Dalšího dne jsem se probudil v jedenáct – mnohem dřív, než jsem chtěl. S Lesley jsme byli v osm vystřídáni, odvlekli jsme se na ubytovnu a zamířili rovnou do postele. Každý do své, bohužel. 

 Hlavní výhody bydlení na ubytovně vaší mateřské policejní stanice jsou ty, že je to levné, blízko práce a nejste v bytě u rodičů. Mezi nevýhody patří, že bydlíte s lidmi, kteří jsou příliš chabě socializovaní, aby mohli žít s normálními lidskými bytostmi, a kteří obvykle chodí v těžkých botách. V důsledku chabé socializace se z otevření ledničky stává vzrušující mikrobiologické dobrodružství a boty znamenají to, že střídání směn zní jako lavina.
 Ležel jsem na své úzké, malé, nevábné posteli a hleděl na plakát Estelle, který jsem si přilepil na protější stěnu. Je mi jedno, co si myslí ostatní: Člověk není nikdy tak starý, aby po probuzení nemohl upřít pohled na krásnou ženu. V posteli jsem zůstal ještě deset minut a doufal, že vzpomínka na rozhovor s duchem vyprchá jako sen, ale nevyprchala, a tak jsem vstal a dal si sprchu. Dnešní den byl důležitý a musel jsem být ostražitý. Služba metropolitní policie je stále, navzdory všeobecnému mínění, dělnická organizace a jako taková zcela odmítá představu nějaké důstojnické třídy. Proto musí každý zbrusu nový příslušník, bez ohledu na akademické prostředí, z něhož vzešel, strávit dvouletý zácvik jako obyčejní pochůzkář. A to proto, že nic člověku nevytvrdí charakter líp než když se necháte urážet a budete terčem slin a zvratků našich spoluobčanů."