Abeceda knihomola #Z

Je tu poslední díl perfektního projektu, který mají na svědomí Kristý a Marky. Úkolem všech zúčastněných je vytvořit abecedu knihomolů, neboli jednou týdně zveřejnit tři asociace týkající se knih, začínající na dané písmeno. Tento týden se nese ve znamení písmene Z.



ZÁLOŽKY

 Záložky jsou pro čtenáře důležitou výbavou a podobně měkoučká deka, teplé ponožky, kapesníčky a hrneček s horkým čajem patří (nejen) ke každému fajnšmekrovskému knihomolskému (podzimnímu) večeru.  
Ve vztahu k záložkám existuje hned několik skupin typů lidí s poměrně vyrovnanými počty.
Jednak jsou tu ti, kteří naprosto milují ty kupované. Pořizují si je po kvantech. Od papírových, přes kovové, sponkové, látkové až po magnetické. Ze strachu, že se zničí je pak však téměř nepoužívají a jen si zálibně prohlížejí plnou krabici krásných neporušených záložek. Nakonec si raději pamatují, kde v knížce skončili, případně používají jen jednu jedinou, nejlépe doma vyrobenou, do úplného odrbání, mezitím jich nakoupí tak milion dalších a pak o ně s úzkostlivou opatrností pečují.
Dalším typem jsou ti, kteří záložky skutečně používají. Občas si nějakou koupí, občas nějakou dostanou, ale úplně nejradši si stránky zakládají reklamními proužky papíru souvisejícími přímo s danou knihou, které jsou v ní občas vložené případně přijdou v balíčku z objednávky v e-shopu.
A posledním typem jsou ti, kteří si knížku založí tím, co je zrovna po ruce. Ať už z důvodu, že ji rozečtou zrovna ve chvíli, kdy u sebe žádnou opravdickou záložku nemají, nebo prostě proto, že se se záložkami nedokázali spřátelit a vyhovuje jim použít lístek na vlak, obal od žvýkačky, kapesníček, kousek papírku nebo prostě ohnout roh stránky. 
Stejně jako ve všech věcech týkajících se čtení, ani tenhle rozpor nemá žádné správné řešení a nikdo nikomu nemá oprávnění diktovat co by měl dělat správný knihomol. Každý má právo si najít svou cestu a zakládat si knihy tak, jak mu to vyhovuje. 
Já osobně dávám přednost reklamním záložkám. Nikdy jsem nepřišla na chuť magnetickým, kovovým, ani takovým těm sponkovým záložkám, co se zasunou na aktuální stránku. Na vyrábění vlastních jsem moc nešikovná a líná a některé záložky, které objevím v knížkách, nebo balíčcích jsou prostě dokonale roztomilé. Jmenovitě megaknihy zasílají naprosto rozkošnou ovečkovou záložku, bookdepository má zase nejrůznější stylové kolekce od roztodivných autorů (většinu jsem někam zašantročila) a nakonec miluji jednu jedinou záložku, kterou jsem si kdysi koupila v Neoluxoru. Hodně často používám záložky Costa Coffee a za zmínku stojí u záložky od Vojty z Knižního kukátka.
Naprosto nejlepším a mým nejoblíbenějším řešením jsou však takové ty látkové cancourky zabudované přímo ve vazbě knížky. Mám pocit, že už se z knižního světa spíš vytrácejí, ačkoli je teď sem tam některé hardbacky s hipsterskou samozřejmostí mají a já mám vždycky obrovskou radost, protože je to důmyslné, šetří to logisticky namáhavé shánění a výběr záložky a navíc ji nikdy nepoložíte někam, kde už ji nenajdete.

ZLODUCH
Hodně lidí má slabost pro bad guye. A já jsem tuhle posedlost nikdy moc nepochopila. Nevím, do jaké míry může být tato záliba upřímná, ale rozhodně se mi zdá značně sebedestruktivní, jestliže ji aplikují i v osobním životě. 
Já vždycky fandila těm hodným. Doufala jsem, že dobro vyhraje a všichni se budou mít fajn a ti zlí dostanou na prdel. Nejsem přehnaně optimistický ani sluníčkový člověk, ale mám ráda spravedlnost a právě proto, že v reálném životě to tak často nefunguje, jsem radši, když z maléru ti špatní nevyváznou jako hrdinové. 
Jasně, zlobiví kluci se špetkou rošťáctví a temné minulosti jsou zajímavým pozlátkem, ale vážně chceme, aby zvítězil někdo jako Voldemort, Snape či Sixeři? Nebo stačí, když tyhle hajzlíky hraje ve filmu někdo atraktivní? 
Proč dnešní společnost pokládá za zajímavější fandit bad-guyům? Osobně považuji za mnohem zajímavější, když se někdo kloní na stranu dobra. Ale hádám, že to může být tím, že je to momentálně ojedinělejší, nebo že jsem prostě "tak nudně slušňácká". 

ZÁLIBA
Knihomol to má v některých kruzích těžké. Okolo čtení totiž bohužel stále panují stereotypy. Jak prezentovat zálibu v knížkách, aby nevypadala dokonale nudně? Abyste nepůsobili jako podivný nespolečenský patron, který je nejradši zalezlý doma ve svém kamrlíku se zataženými závěsy, se spoustou zaprášených knih a usmoleným starým vydáním Harryho Pottera a místo aby šel na pivo nebo do baru, radši čte a čte, až se pročte k brýlím tlustým jako popelníky a papírově tenké bledé kůži, která zřídkakdy spatří světlo skutečného světa?
Není to jednoduché a některým lidem prostě nevysvětlíte, že čtení je záliba jako každá jiná a že je prospěšné pro mozek i duševní pohodu. 
Stejně tak některým lidem nemá cenu vysvětlovat, že ve volném čase rádi čtete beletrii, nebo dokonce brakovou literaturu. Spousta jedinců má pocit, že jediné knihy, které má cenu číst jsou díla klasická, odborná a jinak intelektuálně náročná. A že pokud to vidíte jinak, nejste hodni jejich pozornosti. 
Nikdy jsem nepochopila, proč má někdo tendenci číst něco jen proto, aby se pak mohl chlubit a připadat si hrozně intelektuálně na výši jen proto, že přečetl kompletního Platóna či Prousta. Beru, že někoho třeba tyhle věci upřímně baví a zajímají, ale ti se poznají. Nečtou složitou literaturu z nějaké pózy, ale ze zájmu. A nemají pak potřebu o tom vykládat každému, kdo je ochoten poslouchat, jako by udělali něco super výjimečného. 
Nikdo, včetně mě nemá právo posuzovat, kdo je pravý knihomol a kdo ne, stejně jako nikomu nepřísluší soudit, čímž si trochu protiřečím, nikoho za to co čte. 
Nikdy jsem se nestyděla za to, co čtu a nechtěla bych do té fáze nikdy dospět. Jasně, před některými lidmi bych byla radši kdyby mě přistihli radši s nějakou high-fantasy než s hloupoučkou romantickou slátaninou. To však nic nemění na tom, že mám ráda oba žánry stejně a nehodlám se jich vzdát jen proto, že díky některým nevypadám tak nebo onak.

Jaký vztah máte k nejrůznějším typům záložek? Fandíte těm hodným, či vám zloduchové připadají zajímavější? Jak prezentujete na veřejnosti svou lásku ke čtení?