Okamžik všeho - Shelly King

Maggie Duprésová je po několika letech úspěchů firmy, kterou pomáhala založit, bez práce. Před svými problémy se schovává za obálkami odrbaných milostných románů v antikvariátu Vážka. Dny tráví čtením, i když své matce, kterou hluboce zklamala tvrdí, že si hledá nové zaměstnání. Lže však jen svým rodičům, nebo i sama sobě? Co vlastně mezi zaprášenými policemi v zastrčeném obchůdku hledá? Rozhodně by tam nečekala milostný příběh ukrytý v zdevastovaném výtisku Milence lady Chatterlyové, který do něj neukryl D.H.Lawrence, ale neznámí cizinci, kteří se pravděpodobně nikdy nesetkali. Také by nečekala, jak jí vysedávání ve Vážce nakonec pomůže zásadním způsobem změnit dosavadní způsob života.

Maggie je sice hlavní postavou knihy, ale ani po přečtení nemám pocit, že bych se o ní něco dozvěděla a navíc jsem jí tak úplně nevěřila vůbec nic. Autorka jako by vůbec nepracovala s psychologií postav a její hrdinové dokonce jako by ani neměli žádné povahové vlastnosti. Byli charakterizování vždy pouze jednou, dvěma věcmi, které představovaly takové nějaké povšechné informace, které vůbec nic neprozradily. Připadalo mi, jako by se autorka uchýlila k demonstraci jistých typů lidí vždy na jedné postavě, ale úplně se jí nepovedlo to dotáhnout do zdárného konce. Když jsem navíc zjistila, jakým způsobem je Maggie schopná přečíst i několik knih denně, cítila jsem se podvedená, skoro jako kdyby se na mě provinila nějakou zradou.
Stejně jako Maggie je na tom i její přítel Dizzy. Víme o něm prakticky jen to, že je samozřejmě gay, který to v dětství neměl právě jednoduché a tak na sebe s Maggie na jejich rodném maloměstě tak nějak zbyli. Jako by sexuální orientace byla něco, co člověka nějakým způsobem specifikuje a utváří jeho osobnost. Začínám si říkat, jestli se ještě vůbec píší knihy, v nichž by nebyli gayové jen proto, že je stylové, když má holka kamaráda gaye. Moc tenhle postoj spisovatelů nechápu. Na většině lidí je přece spousta mnohem zajímavějších věcí, než právě orientace, která je ve většině případů jen podružnou záležitostí. Proč zdůrazňovat homosexualitu jako něco výjimečného, když se tvůrce takových postav svým postojem evidentně snaží dát najevo, že je to naprosto normální? Tento šíleně prvoplánový aspekt knihy mi trhal žíly po celou dobu čtení.
Dizzy ani není jedinou homosexuálně orientovanou postavou v knize. Jsou zde i další, což je samozřejmě v pořádku, jelikož se už dnes zdaleka nejedná o menšinu, ale pořád moc nechápu autorčiny důvody pro zdůraznění takové skutečnosti.
Postav je v příběhu hodně a každá má pro Maggie nějaký význam, jehož objevení už nechám zcela ve vaší režii.
Postavy však byly víceméně jediným výraznějším nepovedeným aspektem, na který jsem si u Okamžiku všeho mohla stěžovat.   

Mám dojem, že pokud má člověk nějakou oblíbenou knihu, napíše o ní vlastní příběh. A vlastně na tom není nic špatného. Ani přes mocnou propagaci a velký význam Milence lady Chatterleyové jsem však nezatoužila si tuto u nás poměrně nedoceněnou klasiku přečíst.

Přes všechny mouchy, které jsem našla na postavách v sobě poměrně útlá kniha se zajímavou obálkou a senzačně knihomolským námětem skrývá hodně pravdy, humoru, narážek na tématiku sociálních sítí a přehršle knižních doporučení na nejrůznější díla světové literatury (Patterson ♥). Jak už je patrné z obsazení, příběh vykazuje i spoustu stereotypů. Ale věci se staly stereotypy z určitého důvodu a proto tento znak zrovna nepovažuji za nedostatek. Každou stránku naplněnou věcmi, které jsou mi blízké a které mám ráda, jsem si užívala plnými doušky a doslova jsem se jich nemohla nabažit.

Okamžik všeho svým prostředím maličko připomíná Příběhy opředený život A.J. Fikryho. Knihomolským zápalem však více méně veškerá podobnost končí a já ji viděla zřejmě jen proto, že jsem knihy četla tak bezprostředně brzy po sobě. 
Slova oficiální anotace jsou dle mého názoru volena trochu nešťastně a stává se trochu zavádějící co se týče hlavního směru, kterým se knížka ubírá a navíc možná prozrazuje až příliš.

Shelly King ponechala spoustu otázek bez odpovědi, což nemusí být úplně vždy nutně špatně, ale v některých případech bych vysvětlení s vděkem uvítala, neboť i tento problém způsoboval určité odosobnění příběhu a to, že jsem si k postavám nedokázala vybudovat žádnou citovou vazbu, jelikož jsem si nedovedla vysvětlit jejich motivaci k tomu, jak reagovali na určité situace.

Některé aspekty příběhy se však přes to všechno dokázaly hluboce dotknout mého srdce a já jsem pociťovala ztrátu a smutek skoro až s fyzickou bolestí. 
Pokud nevíte co je to Twitter, LikedIn nebo Silicon Valley, MIT či yelp, před čtením si doplňte znalosti. 

Knížka se bude líbit všem čtenářům, kteří mají kladný vztah ke knihám. Kteří se podobně jako hlavní hrdinové rádi obklopují lidmi, jež se mezi knihami pohybují s profesionální samozřejmostí a mají tím pádem spoustu podobných zájmů. Těm kteří se často a s požitkem se potloukají mezi policemi plnými otlučených svazků, které v sobě skrývají mnoho vzpomínek na lidi, jimž prošly rukama a už dávno nejsou jen příběhem, který do nich vložil sám autor. Těm, kdo mají svůj oblíbený antikvariát, kam se rádi vracejí ani ne tak kvůli nízkým cenám použitých knih, ale kvůli atmosféře, jíž dokázal vybudovat jeho majitel. Ačkoli celá recenze pravděpodobně vyznívá značně negativně, moje hodnocení je nepoměrně vyšší, než byste čekali. Knihy hodnotím vždy podle toho, jak dobře se mi četly a jak se bezprostředně po dočtení příběhu cítím. Objektivní připomínky nedostatků jsou samozřejmě na místě, ale já je ze zážitku dovedu vytěsnit a nevidím důvod knize, u které jsem si krásně odpočinula a která mě přes všechny pihy na kráse nesmírně bavila a těšila, snižovat hodnocení. Okamžik všeho si zaslouží být doporučován a obdivován. Za přečtení a prožití jednoznačně stojí.

89%

Ráda bych touto cestou poděkovala internetovému obchodu knihcentrum.cz za poskytnutí recenzního e-booku.

Vlastní e-knihu si můžete pohodlně objednat na tomto odkazu.

"Za den jsem zvládla dva nebo tři romány. Poslední poloprázdná stránka na mě měla doslova metamfetaminový účinek. Každý softwarový programátor by dal nevímco za to, aby podobného efektu dosáhl u uživatelů. Bylo to, jako kdyby se vám podařilo v kytarovém simulátoru Guitar Hero bezchybně zahrát skladbu „Sudden Death“ nebo si ve FarmVille vydělat na růžovou krávu. „Konečně,“ řekne závislák uvnitř vás, „jsem to dokázal. Můžu s tím přestat a trávit čas třeba řešením otázky světového hladomoru.“ Jenže to neuděláte. Čeká vás ještě celá řada falešných kytarových sól či virtuálních neonových kurníků anebo, v mém případě, pirátů, které je třeba svést. Copak se tomuhle v opravdovém světě něco vyrovná?"