Babička pozdravuje a omlouvá se - Fredrik Backman

Elsa je sedmi skoro osmiletá holčička, která je pěkně otravná na svůj věk trochu moc vyspělá jejíž jedinou přítelkyní je její babička, která je zase padlá na hlavu velmi čiperná. Obě mají bujnou fantazii, nejlépe se cítí v Říši před procitnutím, mají vlastní tajný jazyk a často se spolu, jako rytíři, vydávají na nejrůznější dobrodružství. Ale ani v pohádkách není všechno růžové a někdy se objeví také draci nebo příšery. 
Ve dvou se to lépe táhne, ale jednoho dne se Elsa musí vydat na náročnou honbu za pokladem úplně sama, doručit dopis tajemnému adresátovi a jediné co o doručovaném psaní ví je, že babička pozdravuje a omlouvá se.

Fredrik Backman je pro mnoho čtenářů už starý známý. Většina lidí si ho zapamatovala díky jeho bestselleru s názvem Muž jménem Ove, který byl jednou z nejočekávanějších a nejopěvovanějších knih loňského roku. Já jsem oproti ostatním šla do čtení tohoto příběhu jeho stylem zcela nepolíbená, prakticky bez očekávání a tudíž jsem byla mile překvapená, více než nadšená a navíc mě na rozdíl od ostatních čtenářů naštěstí čeká další autorova knížka. Protože kdyby ne, bylo by mi moc smutno. Svět potřebuje víc takových Backmanů.

Roztomile nevinný a přitom až znepokojivě vnímavý pohled na svět očima malé Elsy nás provází celou knihou. Elsa je na svůj věk skutečně neobyčejně bystrá, její fantazie nezná mezí a její vztah s babičkou je naprosto ukázkový. Jenže občas není všechno zlato co se třpytí a hlavně v reálném světě babička není tak docela dokonalá. Proč by se jinak  někomu tak složitě a tajemně za cosi omlouvala? Co má znamenat záhadná honba za pokladem a jak se její výsledek dotkne Říše před procitnutím? 

Elsa je skvělou vypravěčkou nejen pohádkové části příběhu. Je to chytrá mladá dáma, která ráda používá google a wikipedii, je bezmezně zamilovaná do Harryho Pottera a Marvel komixů a ostatní lidi posuzuje podle toho, jestli čtou dostatek kvalitní literatury a zda mají dostatečně rozvinutou slovní zásobu. Nemůže si pomoci a všechny opravuje, pokud udělají ve větě nějakou chybu a to hlavně kvůli babičce, která ovládá gramatiku asi tak dobře jako kojenec. 

Babička je skvělou přítelkyní pro Elsu, ale ostatní smrtelníci s ní těžko vycházejí. Jsem si jistá, že bych byla jednou z těch, kteří jsou přesvědčeni, že jí už trochu šplouchá na maják a tenhle názor by se mnou nejspíš sdílela většina planety, nebo alespoň domu, kde bydlí Elsa, maminka, babička a spousta sousedů, kteří jsou pestrou paletou všeho, co si jen dovedete představit. Jejich dům je vůbec zajímavým místem, kde se mísí tolik povah a osudů, až to vypadá, jako by se na nich autor snažil něco demonstrovat. 

Mezi nejpovedenější části knihy patří bezpochyby dialogy, zejména ty, které vede Elsa s Alfem, tatínkem nebo maminkou. I když cokoli co říká Britt-Marie taky stojí za to. Babička pozdravuje a omlouvá se obsahuje překvapivé množství vedlejších postav, které jsou však neméně důležité oproti hrdinům hlavním. Všichni dohromady tvoří perfektní směsici charakterů, díky které je celý příběh dovedený k dokonalosti. 

Podobně jako Elsa mám někdy pocit, že anglické fráze jsou mnohem výstižnější, než cokoli, co bych mohla říct ve svém rodném jazyce a proto se mi líbil prvek občasných anglických slůvek zatoulaných v jinak české (ehm, Švédské) větě.

Babička pozdravuje a omlouvá je knížka, která v sobě ukrývá velkou spoustu pravdy, která je nenápadně skryta za svou ztřeštěností a pohádkovostí. Je veselá i smutná, srandovní i dojemná, dlouhá i krátká. Jedno je jisté, u čtení se budete usmívat od ucha k uchu, citlivější povahy třeba uroní i nějakou tu slzičku, ale rozhodně budete na Elsu a její rodinu s láskou vzpomínat, protože tenhle příběh je zkrátka jedinečný. Knížka si zamilujete ať už jste malí, velcí, tlustí, tencí, obyčejní nebo jiní než ostatní. Protože být jiný je podle babičky naprosto v pořádku. Všichni superhrdinové jsou totiž jiní. A kdyby bylo normální mít superschopnosti, měl by je každej.  

90 %

A abych nezapomněla, pokud nechcete mít knížku s takovouhle obálkou ve své knihovničce, tak už nevím, co byste chtěli víc. Je nádherná!

"Babička si povzdychne a pustí se do hledání zapalovače v kapsách své snad až příliš velké bundy. Nevypadá, že by cokoliv z toho, co se děje brala vážně. Ona nikdy nebere nic vážně. Výjimku tvoří chvíle, kdy si chce zakouřit a nemůže najít zapalovač, k tomu přistupuje s vážností nejvyšší. Kouření je pro babičku smrtelně vážná věc.
"No bóže, byl to jen takovej mrňavoučkej plůteček, hlavně se kvůli tomu nerozčiluj," řekne babička bezstarostně.
"Žádný no bóže na mě nezkoušej! To tys házela hovínka na policajta!"
Babička protočí panenky.
"Nebuď takovej ufňukánek. Mluvíš jako tvoje máma. Nemáš zapalovač?"
"Je mi sedm!"
"Jak dlouho se na to chceš vymlouvat?"
"Dokud mi bude sedm!"
Babička zavzdychá a zadrmolí něco jako:"Se snad můžu zeptat ne?" a pokračuje v šacování kapes"