Abeceda knihomola #S

Je tu další díl perfektního projektu, který mají na svědomí Kristý a Marky. Úkolem všech zúčastněných je vytvořit abecedu knihomolů, neboli jednou týdně zveřejnit tři asociace týkající se knih, začínající na dané písmeno. Tento týden se nese ve znamení písmene S.



SKANDÁL
Skandálů je pro knihomola na světě celá řada. Například zjištění, že se nakladatelství rozhodne nedovydat rozjetou sérii. To nás pak chytne amok, stěžujeme si na sociálních sítích, pláčeme kamarádům do telefonu, sepisujeme petice. A co teprve, když sice sérii dovydají, ale v polovině se rozhodnou změnit obálky, nebo formát. Když se knížky, které k sobě mají ladit liší byť jen o milimetr, jsme naštvaní. Jak k tomu přijdeme, když naše pečlivě promyšlená knihovní kompozice dostane na frak, kvůli takové prkotině? I posunuté logo nakladatelství na jedné z knih několikadílné série nás dokáže přivést k nepříčetnosti. Život by byl o mnoho jednodušší, kdybychom se kvůli těmto detailům nestresovali, nebo je rovnou neviděli. Ale copak to jde?
Mezi další samozřejmě patří vybitá čtečka bez možnosti dobití, doma zapomenutá knížka ve chvíli, kdy ji nečekaně potřebujete, nedostatek místa v knihovničce či dočtení všech knížek na světě (no...to asi těžko)...

SPÁNEK
Možná mi to zůstalo z dětství, ale někdy se mi stává, že když jsem unavená, tak ať čtu sebelepší knihu, usínám u ní a nakonec mě docela ukolébá do říše snů. Není to tím, že bych se nudila, ale to, jak krásný a milý příběh proniká ze stránek knížky až k mému centru fantazie, myšlenky se rozutečou a nakonec se přetaví do snů. 
Hrozně moc ráda čtu v posteli a paradoxní je, že spánek mě přemáhá spíš v případě, že si ke knížce do postele lehnu přes den. Pokud nejsem extrémně zmožená, tak dovedu číst dlouho do noci, až se často musím přemlouvat, že když už je půl třetí ráno, tak je opravdu čas zavřít knížku i oči a pokusit se usnout. Přes den naopak vleže zvládnu tři čtyři stránky a jsem tuhá. Nevím čím to je. Máte to tak taky? A zdají se vám někdy sny, které navazují na děj knížky? 

SVAČINKA
Vždycky mě pobaví naprosto zděšený výraz některých lidí, když někdy někdo řekne, že jí nebo pije při čtení. Ta hrůza v očích při představě drobečků nenávratně zaseknutých v tom místě, kde je zvnějšku knihy hřbet (hm, jak se tomu krucinál asi tak říká. Víte co myslím, že jo!), mastných flíčků od prstů otáčejících stránky poté, co vězely v sáčku s brambůrky, nebo mokrých skvrn od vyprsknutí při výbuchu smíchu v tom nejnevhodnějším možném momentě - po napití. Jenže baštění a čtení jsou dvě moje velice oblíbené činnosti a když je můžu dělat dohromady, je to zkrátka ráj. U mě to tedy není ani tak o tom, že bych ráda mlsala zrovna při čtení, ale spíš o tom, že je dost těžký mě zastihnout, když se zrovna necpu. 
Samozřejmě nejsem žádný čuně, po kterém byste nevzali knihu do ruky, protože by po mém zásahu byla jako byste ji protáhli myčkou, dřezem se špinavým nádobím a nakonec popelnicí. To fakt ne. Ale jídla u čtení a čtení u jídla se rozhodně nebráním. Mnohdy je to jediná chvilka, kdy mám na čtení čas a klid. Jasně, číst u jídla je hrozně nezdravé. Blablabla. Ale co. Já to mám zkrátka ráda.

Co rádi mlsáte při čtení? Nebo jste snad jedním z odpůrců spojení těchto dvou bohulibých činností? Jaká kniha vás dokáže spolehlivě uspat? A jaký největší knižní skandál si dovedete představit?