Jarní dumání #8 Fanfikce

Syki pořádá už druhý ročník Jarního dumání. Jelikož mě témata zaujala a vlastně jsem nad několika z nich už mnohokrát přemýšlela, tohle mi dává krásnou příležitost je zveřejnit. Podrobnosti najdete na Knižním doupěti.

FANFIKCE

Máme tu poslední týden druhého ročníku Jarního dumání a zároveň první téma, ke kterému nemám moc co říct. 

Fanfikci jsem nikdy moc nevyhledávala a nečetla, natož abych nějakou snad sama tvořila. Jsem fanouškem hodně různých knih, sérií, filmů a seriálů, ale nikdy mě nenapadlo nabourávat autorovu představu o osudu postav. Nehledě na to, že nemám to spisovatelské střevo, které je k tomu třeba.

Proti fanfikci jako takové rozhodně nic nemám. Vím, že si své čtenáře najde a vlastně mi to přijde jako príma vyplnění dlouhého času při čekání na nový díl, nebo zahnání smutku po skončení série. Když to někoho baví, proč se nezačíst, do alternativní možnosti jak to mohlo všechno být? 

Aspoň do chvíle, než se vám začnou originální a fanouškovký příběh plést dohromady, je fanfikce naprosto v pořádku.

Chápu, že některým čtenářům se třeba nemusí pozdávat některé romantické dvojice, které autoři vytvořili a tak si udělají vlastní představu o tom, s kým by kdo měl být a  napíší na to téma vlastní příběh. Pro to mám pochopení a v jistém smyslu i uznání. Pokud autoři fanfikce dokážou nějak logicky odůvodnit, proč spolu dvě postavy podle nich nakonec skončily, nevidím důvod, proč nepovažovat povídku, nebo sérii povídek za plnohodnotnou literaturu. Dokud se na tom nepokusí vydělávat a "ukradnou" cizí svět jen tak pro vlastní potěšení, není na tom nic špatného. Na světě se najdou stovky lidí, kteří takovou opovážlivost ocení.

Fanfikce se pochopitelně nesmí brát vážně. Ale koho kdy mohlo proboha napadnout spojení Harryho a Draca? Nebo Hermiony a Snapea? Ginny a Draca? Vlastně kohokoli a Draca jen proto, že on byl vlastně takový jaký byl, protože byl nešťastně zamilovaný? Nebo proč vlastně? 

Asi protože homosexualita je dneska v módě. Nejen co se týče literatury. Ale o tomhle psát nechci, protože by tenhle článek asi neměl konce.

Asi není na mě, abych soudila, když mám s fanfikcí tak málo zkušeností. Uzavřela bych to tím, že si každý může vybrat, zda bude tento žánr číst nebo ne. 

Jaký máte na fanfikci náhled vy? Četli, nebo dokonce tvořili jste někdy nějakou? Můžete mi něco doporučit? Ideálně tedy ze světa Harryho Pottera. I když si nejsem jistá jak ponesu, že někdo mění můj milovaný svět, zkusit se má všechno.

Ráda bych touto cestou poděkovala Syki za uspořádání skvělého projektu. Moc mě bavilo se každý týden zamýšlet nad roztodivnými tématy a mít tak nějak nalinkováno, co se na blogu objeví. Rozhodně obejděte i ostatní blogy, které se dumání zúčastnily, najdou se tam nejrůznější názory. Díky moc a zase někdy!

Číst dále

Jarní dumání #7 Knižní blok

Syki pořádá už druhý ročník Jarního dumání. Jelikož mě témata zaujala a vlastně jsem nad několika z nich už mnohokrát přemýšlela, tohle mi dává krásnou příležitost je zveřejnit. Podrobnosti najdete na Knižním doupěti.

KNIŽNÍ BLOK

Musím říct, že jsem si hodně dlouho myslela, že knižní blok je věc, která se mě ani v nejmenším netýká. Chuť na čtení pro mě je a vždycky byla stejně přirozená jako potřeba se nadechovat a vydechovat. Čtení k mé osobě patří odjakživa. Jakmile jsem se naučila číst tak nějak sama, začala jsem toho hojně využívat a volný čas, který jsem netrávila ve škole, nebo venku s kamarády a asi na milionu kroužků, na které jsem dřív chodila, jsem trávila  knížkou v ruce. Tohle nadšení se mě drží i v dospělosti a říkala jsem si, že den, kdy by se mi jednoduše nechtělo číst nemůže nikdy nastat. Ani v nejdivočejších snech jsem nevěřila, že patřím k lidem, které by knižní blok potkal. Jenže....ten hrozivý den přišel. 

Všichni to známe. Jsme příliš unavení z celodenního učení, koukání do poznámek a skript, že se nám už jen představa, že otevřeme další knihu a budeme do ní zírat trošku příčí...no tak moment..to se mi přece nestalo! To rozhodně není můj případ....nebo jo?

Jiný scénář. Přijdeme domů, po celodenním stresu ve škole, nebo v práci a jsme tak utahaní, že jediné, čeho jsme schopni je padnout do postele a při tom pádu zapnout oblíbený seriál, nebo televizi jako zvukovou kulisu. Představa, že bychom se měli pokusit vnímat písmenka v knížce je sama o sobě tak únavná, že se nám preventivně zavírají oči...je mi to povědomé?

Čteme knížku, která možná není zas až tak špatná, jsme přesvědčeni, že se určitě najdou lidé, kterým by se moc líbila, ale nám prostě nesedí, koušeme se u ní nudou a nejradši bychom s ní sekli. Ale máme ji na recenzi a prostě ji musíme dočíst. Jenže při pomyšlení na to, že ještě dnes musíme zvládnout aspoň pár stránek, které nás přiblíží konci, jdeme radši umýt okna, vyklidit sklep, který jsme měli v plánu vygruntovat už před půl rokem, nebo se dokonce budeme radši učit....hmm....no, já nevím, možná....

Jak to tedy je? Co vlastně ten knižní blok znamená? Asi pro každého něco trochu jiného, ale nemůžeme popřít, že jistý vzorec tu najdeme. 

Ano. Do určité míry to znamená, že si místo čtení dobrovolně vybíráme úplně jiné činnosti a knížce se vyhýbáme jako čert kříži, protože nám prostě chybí elán a zapálení do čtení. Ale to je podle mě dobře. Čtení je koníček, který by se neměl lámat přes koleno. Nechce se vám číst? Nečtěte. Cítíte se, že zrazujete sami sebe? Svého čtenářského ducha? Svoje vnitřní knihomolské já? Ale kdeže...

Je to přece jako s lidmi. I když milujte svoje rodiče, sourozence, přítele/přítelkyni či manžela/manželku, čas od času si od nich potřebujete odpočinout, abyste je zase dokázali náležitě ocenit. I přesto, že byste pro ně udělali cokoli, někdy vás prostě štvou. A to je naprosto v pořádku. Svět prostě není černobílý a i věci, které milujeme občas potřebujeme na chvíli opustit, aby se nám vrátila chuť s nimi trávit čas. 

Proto nezoufejte, pokud vás potká knižní blok, ať už v jakékoli podobě, protože je to normální a možná i žádoucí. Lidé nejsou stroje, aby dokázali jet na plný výkon 24/7, ať už jde o jakoukoli činnost. Pokud máte chuť číst, čtěte, pokud ne, vykašlete se na to. Věřte mi, že ten blok nějak odejde sám. Když se vám začne po čtení stýskat, je to první dobré znamení. Popadněte nějakou svoji oblíbenou knížku, nebo autora, o kterém víte, že vás nezklame a opatrně začněte oťukávat situaci. To nadšení přijde samo. Uvidíte...

Číst dále

Jarní dumání #6 Knižní suvenýry

Syki pořádá už druhý ročník Jarního dumání. Jelikož mě témata zaujala a vlastně jsem nad několika z nich už mnohokrát přemýšlela, tohle mi dává krásnou příležitost je zveřejnit. Podrobnosti najdete na Knižním doupěti.

KNIŽNÍ SUVENÝRY

Nehledě na to, zda se jedná o knížky, filmy, seriály, komixy nebo cokoli dalšího co vás napadne, každý správný fanda se doma snaží nasyslit co nejvíce předmětů týkajících se jeho posedlosti, aby se s nimi následně mohl chlubit na internetu, nebo se prostě jen kochat pohledem na svou úctyhodnou sbírku. 
Sama mám takových věcí zoufale málo, ale já se polepším slibuju. Jen co zjistím, jak svou touhu po knižních suvenýrech skloubím s nevolí vůči shromažďování harampádí, které je sice pěkné, skvěle se na něj kouká, ale  vlastně je k ničemu a jen se na něj práší a ztěžuje člověku úklid. I proto má těch pár Potterovkých věcí, kterými se pyšním, ryze praktický účel. 
V tomhle jsem asi trochu mimo, ale nemůžu si prostě pomoci. Sbírky ostatních lidí nesmírně obdivuju a hrozně se mi líbí, ale sama bych spoustu věcí doma mít nemohla, protože s tím, jak často musím utírat prach, protože se mi doma usazuje na všech površích závratnou rychlostí, bych otíráním figurek a dalších drobností, asi strávila mládí.
Proto miluju svoje Havraspárské tričko a řetízek s Relikviemi smrti (kdo ho najde na fotce, má bod) a hrozně se mi líbí Potterovské plechovky, ve kterých schovávám nejrůznější drobnosti. 
Netvrdím, že bych nechtěla nic dalšího. Třeba taková Hermionina hůlka, hábit s kravatou v kolejních barvách, nebo třeba Havraspárská šála, či další tématické HP šperky (náušnice nebo řetízky vlastně jakéhokoli fandomu, k jehož členům se hrdě hlásím), CHERUB tričko, Reprodrozdí špendlík...hmmm...Milý Ježíšku... :) Joo, to bych si dala říct.
Někde bych asi našla ještě celou hromadu nejrůznějších placek, ale v tomhle jsem taky podivínka. Vlastně placky nenosím. Nějak nemám kam si je připnout. Jen se mi doma povalují a jak už jste asi pochopili, to psychicky nesnesu....
Jedinou věcí, jejímž oprašováním mileráda strávím několik hodin ročně jsou pochopitelně knížky a knihovny. Přerovnání knihovny je pro mě relax, a když všechny knížky zbavím prachu, znamená to pro mě něco jako nový začátek. 

Jak jste na tom s knižními suvenýry vy?  

Číst dále

Jarní dumání #5 Knižní padouši

Syki pořádá už druhý ročník Jarního dumání. Jelikož mě témata zaujala a vlastně jsem nad několika z nich už mnohokrát přemýšlela, tohle mi dává krásnou příležitost je zveřejnit. Podrobnosti najdete na Knižním doupěti.

KNIŽNÍ PADOUŠI

Holky prý mají rády zlobivý kluky. Nechápu proč. Takové sebedestruktivní myšlenky se mě nikdy netýkaly. Vždycky jsem fandila dobru a doufala, že zvítězí nad zlem. Myslím si, že na světě už je tak dost zlých a špatných lidí, kteří nakonec vyhrají, dostanou co chtějí a nadělají pěknou paseku a já nevidím důvod, proč bych tento trend měla, byť jen myšlenkově, podporovat v knížkách. 
Na druhou stranu mě přílišná dokonalost, nadlidská pozornost, přehnané gentlemanství a úplná podřízenost kladných knižních slaďoušů přivádí k šílenství a je mi proti srsti. Považuji tuto kombinaci vlastností nejen za nereálnou, ale i značně neatraktivní. Koneckonců jsem ženská. Je náročné a takřka nemožné se mi zavděčit. 

Když se zeptáte knižních blogerek na otázku: "Jaký, zcela zjevně záporný hrdina, patří k vašim oblíbencům? Jakého padoucha prostě milujete a nemůžete si pomoci?" 70% holek odpoví bez zaváhání. Warner. Víte? Takový ten slizký sociopat z Shatter me, který to nemá v hlavě v pořádku a přesto je v dnešní době mezi YA čtenářkami považován skoro za boha? Proč je ukazován jako nepochopená zlomená duše, která našla vysvobození a tím i vykoupení? Jaký obraz tato obliba dává o naší společnosti? 
Jen chci říct, že vážně nechápu, co na něm kdo vidí a že Warner není příliš dobrý příklad pro ideálního životního partnera. Myslím, že to mladé holky akorát zmate a dává jim to falešnou iluzi o tom, jak by měly fungovat mezilidské, co víc, milostné vztahy. Moralizuji tady jako stará bába, ale tohle mi prostě nejde na rozum. S tím chlapíkem očividně není v pořádku naprosto nic. A přesto patří k nejobdivovanějším mužským ikonám. 

A co třeba Severus Snape? Copak se po celou dobu nechoval jako totální magor? Copak to není zahořklý postarší chlapík, který se sice snaží odčinit svou temnou minulost, ale přesto v něm zůstává spousta hněvu, nenávisti a zloby? Ano, možná to všechno byla nešťastná shoda okolností. Třeba měl prostě jen smůlu. Těžko byste hledali smutnější osud, ale abych parafrázovala Lumos S., to že celý život miloval Lily z něj vážně nedělá dobrého člověka. 
A ne, vážně jsem od začátku netušila, že je v jádru vlastně hodný, jak tvrdí spousta lidí zpětně, po odhalení, kterého jsme se dočkali v sedmém díle. Snape je prostě sketa a ačkoli jsem ho oplakala a skutečně ho považuji za jednu z nejlepších postav Harryho Pottera, jeho činy neschvaluji, nesouhlasím s nimi a nedokážu se přenést přes všechno, co dělal, ačkoli ho svým způsobem v určitých ohledech chápu. Pokrytectví? Možná... Mám pocit, že jsem ho beztak začala mít ráda až potom, co dostal tvář. Alan Rickman je totiž bůh. 
A nemyslíte, že skutečným největším padouchem v Harrym Potterovi je Brumbál? 

Zkrátka a dobře, já a knižní padouši asi nikdy nenajdeme společnou řeč. Na druhou stranu se nebratříčkuji ani s těmi přehnaně hodnými klaďasy. Podobně jako v životě mám nejradši ty vtipné kluky, co stojí spíš v pozadí, jsou svým přátelům oporou, dá se na ně spolehnout a jsou mnohem silnějšími osobnostmi, než by se na první pohled zdálo. Často by si člověk přál, aby získali hlavní roli. A to pěkně prosím nejen obrazně...

Jak jste na tom s knižními padouchy vy?

Číst dále

Jarní dumání #4 Sebevzdělávací knihy

Syki pořádá už druhý ročník Jarního dumání. Jelikož mě témata zaujala a vlastně jsem nad několika z nich už mnohokrát přemýšlela, tohle mi dává krásnou příležitost je zveřejnit. Podrobnosti najdete na Knižním doupěti.

SEBEVZDĚLÁVACÍ KNIHY

Knihy o osobním rozvoji, nebo také sebevzdělávací knihy v mém pomyslném žebříčku neoblíbených žánrů zaujímají místo na úplném vrcholu. Spolu s životopisy, cestopisy a esoterickými knihami se řadí mezi žánry, které u mě v knihovničce nenajdete, neboť mě ani v nejmenším nedokážou zabavit, což je funkce, kterou od knih očekávám. Nikomu nezazlívám, když má výše uvedené žánry v oblibě. Však kde bychom to byli, kdyby všichni milovali totéž. Diverzita je na lidské společnosti to nejlepší, a jakmile se ji snaží někdo potlačit, většinou to špatně dopadá. O tom jsme se snad z dějin poučili.

Jsem člověk, který si hrozně nerad nechává radit a špatně snáší, když se mu někdo snaží kecat do života, ať už jsou úmysly rádce jakkoli čisté. Dobře míněné rady na mě působí spíš naopak a já automaticky, a tak trochu na truc zvažuji, že se zachovám naprosto opačně. Na všechno si musím přijít sama, musím si sama sáhnout na dno, abych pochopila, že tudy cesta nevede. Musím si natlouci nos a pak se z vlastní vůle zvednout a zkusit jinou, třeba i trnitější cestu. O tom, zda přijmu pomocnou ruku si musím rozhodnout z vlastní vůle. Ničeho tím nedosáhnete, když mi budete chtít pomoci za každou cenu.

Nelíbí se mi pomyšlení, že má někdo tolik kuráže a myslí si, že má patent na rozum ohledně toho, "Jak mám žít svůj život". Ráda se řídím hodnotami, které jsem si sama nastavila a považuji je za správné. A myslím, že by to tak měl dělat každý. Můžete namítnout, že podobně uvažují i teroristé či sérioví vrazi, kteří mnohdy páchají své činy ve jménu vyššího dobra. Moje hodnoty jsou však v souladu nejen s trestím a občanským zákoníkem, ale i s všeobecně platnou morálkou, dobrým vychováním, empatií a lidskostí.  

Nechci tady tvrdit, že jsou všechny sebevzdělávací knihy špatné. Vlastně nemám právo soudit ani jedinou, protože jsem žádnou nedokázala přečíst a kritizovat něco, co nemám právo hodnotit z nedostatku podkladů k argumentování se mi příčí. Nicméně v tomto případě mi nejde pod nos už jen celá ta myšlenka. A svůj odpor nemohu lámat přes koleno. Od toho četba není. Četba pro mě představuje relax, nikoli cestu, jak žít svůj život. Vzdělávám se ráda, ale dávám přednost exaktním vědám, nikoli hypotetickým pravdám v oblasti osobního rozvoje. Je to žánr, který považuji spíš za módní výstřelek, než nějakou skutečnou pomoc. Chcete-li svůj život směřovat jiným směrem, rozhodnutí musí vycházet z vás samotných.

Pokud se vám článek zdá poněkud kontraproduktivní a plný protimluvů, můžete mít pravdu. Zdálo by se, že i já mám sklony někomu radit, ale ani já nemám pověstný patent na rozum a jedná se pouze o můj velmi zmatený a těžko vyjádřitelný názor na problematiku sebevzdělávacích knih. Pokud se vám zdá, že se mi téma podařilo úplně špatně uchopit, či dokonce překroutit, napište mi. Můžeme si o tom promluvit...

Jaký je váš názor na sebevzdělávací knihy? Které knihy, které člověka někam posunou, by si měl podle vás každý přečíst? Tipy, tentokrát tedy ne pro mě, neboť já názor asi nezměním, pište do komentářů. Třeba někomu pomohou.

Číst dále

Jarní dumání #3 Mytologie, pověsti a báje v knihách

Syki pořádá už druhý ročník Jarního dumání. Jelikož mě témata zaujala a vlastně jsem nad několika z nich už mnohokrát přemýšlela, tohle mi dává krásnou příležitost je zveřejnit. Podrobnosti najdete na Knižním doupěti.

MYTOLOGIE, POVĚSTI A BÁJE V KNIHÁCH

Nikdy jsem se nepočítala mezi příznivce dějepisu a tudíž i mé znalosti v této oblasti poněkud pokulhávají. Jenže já si nemohla pomoc a nikdy mě to, co stalo kdysi a kdesi příliš nezajímalo. To zní možná hrozně ignorantsky, ale já prostě spíš vždycky chtěla vědět, jak věci fungují, jaké zákonitosti platí v přírodě, na jakých principech fungují chemické reakce v lidském těle i v okolí, jak se vyrábí dobrůtky, které považujeme za samozřejmost, co je to utajený var, proč věci rezivějí, proč je označení globální oteplování nesprávné a jak donutit lidi začít říkat globální změny klimatu a proč si nedokážeme olíznout vlastní loket. A proč se nedokážeme ubránit tomu to vyzkoušet. 

Asi každý by měl mít všeobecný přehled aspoň v základních věcech, v historii tuplem, a ještě víc tuplem pokud je absolventem osmiletého gymnázia. Protože jak se můžeme poučit do budoucna, když neznáme minulost? 

Mytologie je však trošičku něco jiného. Sice jsem nikdy nebyla schopná přečíst Staré řecké báje a pověsti, pobavit se u Starých pověstí českých nebo si dokonce jen tak z hecu pročítat báje a pověsti jiných národů. Ale pořád mi mytologie přijde tisíckrát zajímavější, než suchopárná historie Byzantské říše, Mezopotámie, Punských válek a bůhvíjakých hrůz, co na nás ve škole valili. 

Ale pak jsem objevila poklad. 

Percy Jackson je možná literatura pro děti (minimálně prvních pár dílů), ale na mě fungoval úplně stejně, i když už jsou má dětská léta pryč. Ani jsem si to neuvědomovala, ale během čtení jsem začala vstřebávat informace z řecké mytologie a jako houba jsem do sebe nasávala jména a schopnosti Bohů, jejich postavení a spousta dalších zajímavostí. A světe div se. Mě to fakt bavilo. Divím se, že školy ještě nezařadili tuhle sérii jako povinnou četbu. I když možná by to bylo kontraproduktivní, kdo ví. Protože cokoli je povinné se pro děti stane automaticky protivným. Aspoň pro většinu. Vždycky se najdou výjimky. Ale myslím si, že Percy, ačkoli se tam určitě najdou nějaké nesrovnalosti, je ideálním vzdělávacím materiálem, nejen pro děti, ale i pro starší čtenáře, kteří si na klasickou mytologii zrovna nepotrpí, ale zároveň se mohou hanbou propadnout, když vyjde najevo, že nevědí, kdo je to Zeus či Poseidón. 

Sečteno podtrženo. Já a mytologie jsme si podali ruku až když jsem překročila dvacítku. Ale podle mě nikdy není pozdě začít a zkusit se na věc podívat z trochu jiného úhlu. Nenuťte se do Petišky, když víte, že ho ani náhodou nepřekousnete. Maximálně si tím vypěstujete odpor se cokoli dozvědět. Zkuste Percyho a uvidíte, že vám najednou Artemis bude mnohem sympatičtější.

Poznámka:

Článkem se rozhodně nesnažím naznačit, že na klasických bájích od Petišky je něco špatného. Pouze se dělím o svou vlastní zkušenost, kdy jsem nebyla schopna přelouskat ani jedinou báji, protože mě jeho styl prostě neoslovil, zato řeckou mytologii v podání Ricka Riordana jsem doslova hltala. 
To se prostě stává. Není na světě spisovatel, který by se zavděčil úplně všem. Byť je to klasika, nebo možná tím spíš, já to prostě nedala. Ale to neznamená, že to milion dalších lidí nemiluje nade vše. 

Jak jste na tom se znalostí mytologie vy? Dali byste dohromady aspoň desítku řeckých bohů? Četli jste Percyho? Znáte jiný příklad knihy, která se zaobírá mytologií, pověstmi, nebo bájemi? 

Číst dále

Jarní dumání #2 Tenká nebo tlustá kniha?

Syki pořádá už druhý ročník Jarního dumání. Jelikož mě témata zaujala a vlastně jsem nad několika z nich už mnohokrát přemýšlela, tohle mi dává krásnou příležitost je zveřejnit. Podrobnosti najdete na Knižním doupěti.

TENKÁ NEBO TLUSTÁ KNIHA?

U některých knížek bychom uvítali pěkných pár desítek stran navíc, jindy si zase říkáme, že kdyby autor zkrátil příběh na polovinu, ušetřil by nám nespočet vrásek, zničené nervy a ještě by se postaral o zachování našich lesů. 

Tlustá nebo tenká kniha?

Pro někoho je tato otázka jako Sophiina volba, ale já jsem asi takové rozhodování nikdy nepodstoupila. Tloušťku knihy nepovažuji za kritérium, podle kterého bych se rozhodovala, zda si knížku přečtu, nebo ne. Snad jedině v momentě, kdy vím, že budu hodně cestovat, nebo budu mít na čtení čas jen při různých prostojích, radši sáhnu po nějaké skladnější knížce, abych si neuhnala kýlu při jejím neustálém tahání po kabelkách a tlustší svazek nechám na jindy, či potíž s obří váhou tlusté knihy vyřeším čtečkou. 

Výhoda tlustých knih spočívá v tom, že má autor spoustu prostoru na vybudování epického světa, nepostradatelné atmosféry a já mám díky tomu kvanta času se s hrdiny sžít a přijmout je za vlastní. O to bolestnější pak bývá rozloučení s těmito postavami a já mám skoro pocit, jako by mě opustil dlouholetý přítel. Strávili jsme spolu tolik krásných chvil, prožili mnoho dobrodružství, poznali zlomené srdce či zamordovali kvanta nepřátel. Něco takového se nezapomíná a neopouští snadno. 

Šikovný spisovatel však dokáže naše srdce uchvátit i za pár kapitol a nepotřebuje se kvůli tomu rozepisovat na tisíce stran. Tenoučká knížečka mnohdy dokáže tlustou s přehledem převálcovat svým humorem či důmyslností. Jindy zase tlustá chytne za srdce daleko víc, pohltí vás na několik hodin a sfouknete ji ve finále daleko rychleji než kdejakou jednohubku jednoduše proto, že autor ví co dělá, čím si čtenáře připoutat a jak napsat dokonale odzbrojující příběh. A to prosím platí vice versa. Tisícovka stran není zárukou epičnosti, stejně tak se slabými dvěma stovkami můžeme prokousávat týdny a umíráme u nich nudou. 

Ani v mé domácí knihovničce asi nijak výrazně nepřevládá některá ze zmíněných možností. Je to nesourodý mix žánrů, tlouštěk, výšek a formátů a já tuhle svou svatyni prostě miluji.

Někdy útlá a nenápadná knížečka může skrývat mnohem víc, než kdejaká propracovaná bichle. Je to jen o vkusu, o momentální náladě a dovednosti spisovatele. 

Neexistuje recept, jak tento odvěký spor rozhodnout. Není na světě člověka dostatečně fundovaného, aby mohl říct, co je správně. Každému se líbí něco jiného. Každý má právo na možnost volby. Nikde není psáno, že je vždy třeba se bezpodmínečně rozhodnout pro jednu z variant. Že je třeba příslovečný jazýček vah přehoupnout na jednu ze stran. Někdy jednoduše není jedna správná odpověď a proto ani já nedojdu k žádnému závěru. Tlustá nebo tenká, promyšlená, nebo jednoduše oddechová, romantická nebo krvavá, šílená nebo realistická. Na tom vlastně nezáleží. Nesuď knihu nejen podle obálky, ale ani podle její naducanosti či vychrtlosti. Každá kniha si najde svého čtenáře a tak to má být.

Jak vidíte problematiku tloušťky knih vy? 

Číst dále

Jarní dumání #1 Knižní čtečky

Syki pořádá už druhý ročník Jarního dumání. Jelikož mě témata zaujala a vlastně jsem nad několika z nich už mnohokrát přemýšlela, tohle mi dává krásnou příležitost je zveřejnit. Podrobnosti najdete na Knižním doupěti.

KNIŽNÍ ČTEČKY

Plnohodnotná náhrada knihy? Odhodlaná přívrženkyně fyzických knih, nebo zrádkyně tradice - čtečka - ano, nebo ne?

O čtečkách už toho bylo napsáno i řečeno mnoho a pravděpodobně nepřijdu s žádnou novinkou. Ale i tak jsem se vždycky ke čtečkám chtěla vyjádřit. 

Sama čtečku vlastním a jsem s ní nadmíru spokojená. Můj miláček je už starší Kindle 4. Žádné vymoženosti jako klávesnice, dotyková obrazovka nebo podsvícení nemá, ale já si nemůžu stěžovat a neměnila bych a měnit nebudu, dokud nebudu muset. Mám pocit, že ty nové Kindly s dotykovou, nebo nedej bože dokonce barevnou obrazovkou už tak trochu ztrácí své kouzlo, i ten původní záměr. To už si rovnou můžu pořídit tablet (ne že bych ho nechtěla, ale nepoužívala bych ho na čtení knížek). Mám sponzorovanou verzi Kindlu, která byla výrazně levnější a její "nevýhoda" spočívá jen v tom, že se mi při spořící obrazovce objevují reklamy. To mě ale vůbec v ničem neomezuje, při čtení to neruší (pokud nemáte zapnutou wi-fi, tak ve chvíli, kdy se čtečkou pracujete, vůbec reklamy nevidíte). Navíc jsou některé reklamy i docela pěkným spořičem. To že ze čtečky nebolí oči, protože mají v displeji speciální technologii e-ink už asi není potřeba říkat. To že čtečka vydrží nabitá sakra dlouho, neboť baterka je využita pouze při otáčení stránek, nebo tak něco.

Někteří lidé své čtečky pojmenovávají a já ji i přes náš velmi blízký vztah žádné jméno nedala. Mám pro ni samozřejmě vlastní kabátek, který možná nevyniká designem, ale díky němu je křehký a tenký přístroj v bezpečí a navíc se mnohem lépe drží v ruce. 

Nedávno jsem objevila kouzlo Amazonu a i když se k němu pokud vím vztahují nějaké nepěkné praktiky, co se dá dělat, mají to prostě perfektně vymyšlené a já před tím prostě zavírám oči a s radostí sosám jejich knížky za pěkné ceny. Protože Nestlé taky nepřestanu podporovat nákupem jejich lahodných výrobků jen proto, že jsem zaslechla, že poměry ve firmě nejsou úplně růžové.

Čtečka knih je v dnešní době nejlepší přítel recenzenta. Mnoho nakladatelství už knížky posílá v elektronické podobě a já bych se musela zbláznit, kdybych měla recenzní výtisky číst z obrazovky počítače. To jsem si zkusila u tří dílu HG a opakovat už to nebudu. Děkuji pěkně. Vydržela jsem to jen proto, že ty knihy byly taaaak návykové a já neměla jinou alternativu, jak se k nim dostat tak rychle, jak bych chtěla. 

E-knihy však asi nikdy nebudu považovat za plnohodnotnou knihu. Pokud fyzicky nedržím v ruce papírovou knihu, není to ono. Proto se chovám jako blázen (ale férový) a když se mi nějaká e-kniha vážně líbí, koupím si ji i v papírové podobě. 

Nakupování e-knih je hrozně zvláštní proces. Prostě se mi za něco nehmatatelného nechce utratit třeba dvě třetiny ceny, kterou bych zaplatila za papírovou podobu knihy. Jasně, asi to jinak nejde, ale nelíbí se mi to. Proto čtečku využívám hlavně na recenzáky či vážně laciné knihy z amazonu. Kdo by tvrdil, že si nikdy e-knihu nesehnal nějakým pokoutným způsobem, kecá. Jenže já kvůli tomuhle výčitky svědomí vážně nemám. Jak už jsem zmiňovala, valnou většinu knih, které vlastním v elektronické podobě a už jsem je přečetla a užila si je, nakonec koupím a přidám do knihovničky. Za rok utratím za knihy tolik peněz, že to většina lidí v mém okolí nezvládne ani za život. Jeden autor řekl něco o tom, že stahování pirátských kopií e-knih je vlastně forma propagace a já s ním souhlasím, protože jestli existuje víc takových lidí, jako jsem já (a já vím, že existují) a knihu si koupí po přečtení její elektronické podoby, je to vážně skvělá reklama. 

Přemýšlela jsem, že by bylo fajn, kdybyste při koupi papírových knih automaticky získali elektronickou kopii knihy. Se všemi náležitostmi aby se nedala šířit, pochopitelně. Proč se to ještě nezavedlo? Mnoho lidí si své knihy střeží jak oko v hlavě a radši si je čte ve čtečce, než aby jejich fyzické kopie poškodili neustálým nošením v kabelce a podobně.
No a pokud narazím na nějakou knihu, kterou si chci přečíst, ale investovat se mi do ní předem nechce, pořád existují knihovny, že? Vždycky jsem tam ráda chodila a nedávno jsem svou vášeň pro nošení stohů knih z knihovny obnovila.

Nikdy nezanevřu na papírové knihy. Ale nikdy jsem neviděla důvod opovrhovat čtečkami knih. Čtečka je přítel, nikoli nástroj, který má vytlačit tradiční pojetí četby. 

Jaký je váš názor na čtečky? Pokud jste jejím hrdým vlastníkem, jakou máte? 

P.S.: Určitě mrkněte k Syki a přes linkovač u jejího článku i na další účastníky Jarního dumání :) 

Číst dále