Chtělo by to nový jména – NoViolet Bulawayo

Román Chtělo by to nový jména vypráví o každodenní realitě desetileté dívky jménem Miláček a celé její party. Děti pocházejí ze Zimbabwe, povětšinou žijí v nuzných podmínkách, jejich otcové odešli do jiných zemí a matky sotva přežívají. Dary od charity pohrdají a zároveň berou jako povinnost charitativních organizací jim je poskytovat. Na pozadí chudoby a bídy kontrastují dny plné umění si hrát a pořádat dobrodružné loupežné výpravy dětí za kvajávami do bohaté čtvrti nedaleko Ráje, jak je ironicky pojmenována jejich domovská osada. Děti si představují, jak jednou budou žít v zemi zemí. Idealizují si Ameriku a doufají v lepší zítřky. Když se ale některým z nich díky známým podaří emigrovat, realita je jiná. Aby si však před příbuznými a přáteli, které s bolestí srdci zanechali za sebou zachovali tvář, nadále při stále méně častém kontaktu pějí na vysněnou Ameriku smyšlené ódy.

Miláček během celé knihy dospívá, roste, ale stále jde o brutálně upřímnou vypravěčku, která realitu nijak nepřikrášluje, pouze popisuje, jak ji vidí svýma, zprvu naivníma očima, jež zatím nedokáží dešifrovat význam a závažnost některých situací. Život bere zkrátka tak, jak přichází a spolu s partou si žije ve svém malém a vlastně šťastném mikrokosmu uprostřed chudoby, nemocí, náboženského fanatismu a útlaku. Její pojetí světa je pro Evropana naprosto unikátní a během čtení mimo stovky jiných emocí cítíte pokoru, bolest a vděk za to, jak si žijete a za to, že i ti, kdo se narodili v jiných částech světa a nikdy nepoznali luxus nebo dokonce nikdy neměli jistotu základního zabezpečení si umí svůj život udělat hezčí, protože je pro ně založen na úplně odlišných hodnotách.

Kniha je velmi silná a ač je prakticky prostá akce, nutí vás číst stále dál, a přitom se zamýšlet nad tunou věcí. Skrývá se v ní hrozně moc pravdy schované za naivitou, a i když možná lehce podsouvá názory jako hotovou věc, je moc dobře uspořádaná. Při čtení se budete často stydět, bude vám úzko nebo se rozesmutníte či znechutíte. Kniha je nesmírně aktuální a nadčasová. Popisuje emoce první generace emigrantů a kontrast s povahou jejich potomků, kteří se již narodili mimo rodnou zemi. Vypráví o lidech, kteří již ke svému původu nemají žádný vztah a o konfliktech mezi rodiči a dětmi s příměsí hořkosti. Pocity vykořeněnosti a neschopnosti někam zapadnout, někam patřit vykládá autorka s takovou citlivostí, až vás to dojímá.

Americký sen se v očích emigrantů hroutí jako domeček z karet a ti kdo jej již žijí ho dávno vidí radikálně odlišně. Lidé, kteří opustili svůj domov kvůli podřadné práci proti své vůli a najednou nejsou nikde doma. Pro Američany jsou uprchlíky a pro domorodce zrádci. Jsou neustále zmítáni steskem po domově, a přitom se nemohou vrátit. V Americe, nebo kdekoli jinde vlastně žít nechtějí, ale v zemi zmítané reformami, válkou nebo dalšími problémy, být nemohou. Ač žijí ve svobodné zemi, vlastně nemají na výběr, a nakonec rezignují na své sny, na svou rodinu doma v Africe i na radost ze života.

Autorka do příběhu dokázala zakomponovat mnohé. Například jména dětí mají skrytý význam. Dívka jménem Miláček, která mateřskou lásku v podstatě nepoznala, nebo i samotný Ráj, který má k ideálnímu domovu daleko. A také to, že nejen děti přikládají jménům zvláštní význam. Za kouzelnou naivitou je vždy skrytá pravda a příběh působí opravdově a velice autenticky. Není zasazen do konkrétní doby a vlastně ani místa a věci zde nedostávají konkrétní jména, což umocňuje jejich zlověstnost. Jak je totiž popsáno v doslovu „co zůstává nepojmenováno, setrvává v temnotě a uchovává si nad člověkem moc“.

Chtělo by to nový jména se nepyšní nominací na Man Booker Prize pro nic za nic. Je to silná kniha. Je to příběh opravdový, jako lidstvo samo. Na modelovém příběhu popisuje každodenní život reálných lidí a nadčasově přibližuje situaci emigrantů, jejich pocity a nespravedlnost s jakou je s nimi nakládáno. Ukazuje nepřikrášlenou skutečnost a poměrně objektivně hodnotí co se děje a nemělo by. Autorka, která sama Americký sen prožila dokázala citlivě sepsat knihu plnou kontrastů a podnětů k zamyšlení, a přitom zachovala dostatečně poutavou beletristickou formu. Tuhle knihu si chcete přečíst. To mi věřte.

90 %