Sethovi je skoro sedmnáct a umírá. Ocitá se na místě, které se tváří jako jeho osobní peklo a které přináší příliš mnoho pocitů a komplikovaných záblesků minulosti. Seth hledá sám sebe, hledá vykoupení a snaží se nalézt vysvětlení pro celou tu zvláštní situaci. Nedobrovolně se vrací k nejrůznějším okamžikům svého života, příliš krásným, ale bolestným, aby si jejich připomínku zvolil sám od sebe. Seth je hladový, osamělý a neví, co si má myslet. Jediné možné východisko je nasnadě.
Knihy Patricka Nesse jsou každá úplně jiná. Jeho styl je však nezaměnitelný, neuvěřitelně návykový, lehce depresivní, ale přitom vám čtení jeho knih náladu nezkazí. Jen on dokáže popsat absolutně nudnou a nezajímavou věc tak, že vás baví a poutá k čtení. Pouze Nessovo podání naprosto obyčejné události vás zabaví na několik dlouhých minut, protože on dokáže i probírání se z bezvědomí roztáhnout na pár stránek, aniž by ztratil čtenářovu pozornost.
Něco víc má kouzlo právě v tom, že vůbec netušíte, co od knihy čekat a nemáte ani páru, kam se bude příběh ubírat. Je plný nečekaných obratů. Kniha je směsicí nejrůznější problematiky, přiblížení životních útrap, prvních zkušeností s láskou, tíze břemene, které musí hlavní hrdina nést a v neposlední řadě snad i varováním.
Hlavní výhodou knihy jsou její postavy, které si na nic nehrají, nejsou to géniové, nepatří mezi superhrdiny, dokáží se mýlit a mají své slabosti. Kniha není nijak obzvlášť akční. Jde v ní hlavně o pocity a o vyslechnutí životního příběhu jednoho nešťastného kluka. Přesto Ness během vyprávění nesklouzává k patosu a násilně ubulené limonádě. Něco víc je opravdové a hlavní je to, co se skrývá mezi řádky. Má silný přesah, který si ale musí každý čtenář vyvodit sám. O knize je třeba přemýšlet a odpovědět si na otázky, které závěr vyvolává, jinak pro vás příběh nebude víc než marným a nesmyslným plácáním do vody.
Kniha je rozdělena na čtyři části, přičemž každá je úplně jiná, každá tak trochu skrývá samostatnou pointu. Ness vám nedá nic zadarmo, nutí vás přemýšlet, rozebírat a pitvat každou scénu písmenko po písmenku. Přesto je to pořád kniha, která se čte skoro sama. Autora buď milujete, nebo absolutně nedokážete pochopit jeho popularitu. Jeho knihy jsou zvláštní, ale skrývají v sobě mnohé, záleží jen na tom, zda se to tam rozhodnete hledat.
Něco víc mě dokázalo nadchnout, udržet u čtení, donutit k zamyšlení, lapat po dechu napětím, ale přesto mi tam ten malý střípek něčeho víc chyběl. Nezodpovězené otázky mi nevadily, ty tam zkrátka tak nějak patřily, ale zkrátka to něco jsem tam pro sebe nalézt nedokázala. Knížku bych doporučila možná mladším čtenářům, než jsem já, i když si tam bezpochyby to své najde každý, kdo se trochu vynasnaží. Protože ono to tam je, jen to třeba není pro každého tak důležité, tak stěžejní a přelomové. Některé momenty, které měly být šokující jsem odhalila až příliš snadno a dojetí se nedostavilo. To nic nemění na tom, že dokážu knihu ocenit z jiných úhlů a z důvodů, které jsou důležité pro mě osobně.
Od Nesse jsem četla Volání netvora a anotacemi mě žádná z jeho dalších knih úplně neoslovila. Proto jsi mě hrozně překvapila nadšením z Něco víc a tvoje recenze mi to jen potvrzuje a já si to vážně chci přečíst. Jsem ráda, když mi autor nedá všechno zadarmo, od některých autorů to skoro až vyžaduju, ale někdy se zároveň bojím, že mi to nedojde :D Ale to případně probereme :) Jsem na další setkání s Nessem zvědavá. A recenze je opět super.
OdpovědětVymazatJá se Něco víc trochu bála, ale vlastně nevím proč. Myslím, že jsem ani neznala anotaci a vůbec jsem netušila, do čeho jdu. Ale najednou jsem dostala tak neuvěřitelnou věc, že mi zůstala pusa otevřená. Fakt super :)
VymazatMně možná všechno nedošlo, ocenila bych dvě tři další kapitoly, ale to je prostě smůla :D
Díky :)