Když pan Pes kousne - Brian Conaghan

Dylan Mint má Tourettův syndrom. To v praxi znamená, že má občas pohybové a zvukové tiky a neovladatelnou chuť nadávat a křičet a to zejména v situacích, kdy je nervózní a kdy se to pochopitelně nejméně hodí. Chodí na Drumhillskou střední pro děti se speciálními potřebami, má nejlepšího kamaráda Amira a milující mámu, která při něm vždycky stojí. Jednoho dne při návštěvě lékaře zaslechne, že v březnu pro něj život, jak ho zná končí a řekne si, že do té doby musí stihnout tři nejdůležitější věci. Mít opravdovej pohlavní styk s holkou, najít kamarádovi Amirovi nejlepšího kámoše a zařídit, aby se mu lidi neposmívali za to, že je z Pákistánu a dostat tátu z války.

Dylan Mint je normální puberťák. Kromě klasických tužeb a překážek dospívání ho však trápí taky Tourett. Většinu času se ho snaží potlačovat, ale čím více ho upozaďuje, tím větší tlak ho sužuje a když se pak pan Pes prodere na povrch, je lepší se držet dál, protože on i kouše. V Drumhillu je spousta dětí, které jsou na tom ještě mnohem hůř, ale přesto se mezi nimi najdou pitomci, kteří se dovedou Dylanovi a Amirovi posmívat. Drumhill je škola jako každá jiná a hierarchie tu panuje stejně jako kdekoli jinde. Dylan je však odhodlán se postarat, aby se ostatní přestali posmívat Amirovi kvůli jeho původu. A když se mu při této rytířské misi povede sbalit Michelle Malloyovou, tak to bude úplný splněný sen.

Dylan je příjemný a sympatický vypravěč. Čtenář má díky němu možnost nahlédnout do mysli člověka s Tourettem, ale i posoudit reakce okolí, kterým jsou tito lidé každodenně vystaveni. O autismu, Aspergerově syndromu nebo schizofrenii a dalších psychických poruchách je knih všude habaděj, ale to nejsou jediné, hodně rozšířené a závažné nemoci a je dobře, že autor se rozhodl napsat něco o této, pro okolí těžko uchopitelné poruše. Největším pozitivem knihy je, že je autentická. Autor píše z vlastní zkušenosti a předkládá tak čtenářům důležité poselství o tom, jak se člověk s Tourettem cítí.

Tourett je obvykle doprovázen dalšími poruchami, jako je obsedantně kompulzivní chování a podobně. Ani Dylan není výjimkou a mimo několika dalších náznaků je jeho doménou jazyk. Miluje hrátky se slovy, zejména rýmovaný slang, ze kterého si udělal tak trochu tajnou řeč, které rozumí jen pár vyvolených. Všechny jeho myšlenky jsou navíc takovou jazykovou perličkou a klobouk dolů před Dominikou Křesťanovou, která se postarala o český překlad a musím říct, že se jí bravurně podařilo zachovat rým i vtip, který do knihy vložil sám autor.

Když pan Pes kousne je kniha o dospívání, o šikaně, o sexu, lásce, lžích a smrti. Nemůžu jinak, než srovnávat s titulem Aristoteles a Dante odhalují záhady vesmíru, která se ve stínu pana Psa může jít bodnout. Obě knihy se zabývají problémy s dospíváním, integrací mezi vrstevníky a i když důvody pro tyto potíže jsou odlišné, v důsledku řeší vlastně totéž. Brian Conaghan si vybral originální a neokoukané téma a už tím ode mě získává body navíc. Dylan je skvělý hrdina, na svůj věk hodně naivní, ale zkrátka dojemně vtipný a dokonale věrný těm, které miluje. Má ukázkový vztah se svou matkou, a to se v knihách o puberťácích moc často nevidí.

Příběh skrývá i mnohá tajemství, alespoň pro Dylana (pro čtenáře pravděpodobně zas takovou záhadou nebudou). K jejich odhalení Dylan postupně dospěje a některá mají obrovský dopad na jeho psychiku. Je zajímavé sledovat, jak se s různými situacemi vypořádává po svém a jak ho ovlivňují a posouvají.

Když pan Pes kousne je zajímavou a důležitou sondou do duše puberťáka, který má navzdory své nemoci stejné problémy jako všichni jeho vrstevníci a ještě nějaké navíc. Hezky popisuje důležitost rodiny, důvěry a přátelství. Zabývá se starostmi, které jsou blízké všem dospívajícím a těm, co si už pubertou prošli samozřejmě vyloudí úsměv na tváři. Je to krásně a svým způsobem poeticky napsaná kniha, kterou si zamiluje každý, kdo dokáže ocenit hru s jazykem a schopnost takhle komplikovanou knihu přeložit se zachováním všeho, co tam patří. 

90%