Odcizení duševního vlastnictví je opravdu důležité hlavně pro spisovatele (a jiné umělce), ale nezřídka kdy se dá spatřit i v blogerském světě a člověku je z toho občas opravdu smutno, zejména, je-li poškozenou stranou.
Každá přečtená kniha a každá recenze (nemluvě o stovce dalších věcí) nás ovlivňuje. Informace vstřebáváme jako houba a jejich dostupnost v dnešní době je zároveň požehnáním i prokletím. Mimoděk se inspirujeme a někdy si ani nemusíme uvědomovat, že něco, co považujeme za vlastní nápad je cizí myšlenka, kterou jsme někde četli a vzali ji za svou.
Právě z tohoto důvodu například není moudré číst cizí recenze v momentě, kdy píšete tu svou. Mimoděk se tím totiž necháte ovlivnit a možná i nechtíc si vkládáte pod prsty názory a postřehy ostatních.
Recenze jsou aspoň z mého pohledu jedněmi z nejosobnějších výtvorů. Dobrý recenzent do nich vždycky vloží kus sebe a v tom tkví jejich autenticita a síla. A věřte, že opravdu bolí, když v cizím článku najdete cokoli, na co jste opravdu pyšní, protože jde o něco, čeho si nevšimla a nemohla všimnout stovka ostatních.
Ještě víc zarážející je fakt, že se podobných "chyb" dopouští i někteří spisovatelé. Čtete novou knihu a najednou si říkáte - "Sakra, to přece znám." V dnešní době je už pekelně složité přijít s něčím neokoukaným, novým a nikdy nenapsaným. Částečně je to způsobeno i mániemi, které se samozřejmě vyskytují nejen v knižním světě. Člověk se nadchne pro nový žánr a chce víc, chce další, chce něco podobného, ale zároveň jiného. Najít kompromis mezi těmito dvěma možnosti pak umí jen opravdoví mistři svého povolání a já je za to musím obdivovat. Jenže kdy už je něco "až příliš podobné"? Kdy se ještě dá hovořit o inspiraci a kdy už je to přes čáru?
Někdy se samozřejmě skutečně může jednat o náhodu. Dva lidé mají stejný nápad, stejný názor a náhodou je publikují v krátkém čase po sobě. Jenže pak je otázka - co bylo momentálním stimulem k vyjádření se zrovna v tu danou chvíli??
Setkávali jste se někdy s popisovanou situací? Upozornili jste na to? Dá se vůbec takováto věc hodnotit zvnějšku?
Rýpalové by mohli namítnout, že také nejsem první, kdo na podobné téma polemizuje. Skutečně. Nejsem. Sice až po tom, co mě samotnou toto téma napadlo, ale rozhodně mnohem dříve, než jsem ho sama dokázala ztvárnit jsem četla článek od Daffodily, která se k němu vyjadřuje v podobném duchu. Znamená to však, že jsem její nápad ukradla?
Zajimave zamysleni, problem, ktery je hodne tezke uchopit, protoze kazda myslenka hned vede k dalsi a muze z toho byt zmet volnych asociaci, tomu ses ale vyhnula a az me skoro svadi se zeptat, jestli se neco nestalo a nebyla jsi "poskozenou" stranou.
OdpovědětVymazatCo se tyka napadu v knizkach, tak je opravdu tezke hledat, kdo od koho co okouknul nebo jestli ke vsechno opravdu nahoda. Samozrejme jsou ustalena temata, snad i zvraty, ktere se v tom ci onom zanru vyskytuji, a kdyz je manie, tak se malokdy objevi neco opravdu neobvykleho, noveho a je to spise vsechno na jedno brdo, protoze to svym zpusobem vlastne ctenari i chteji, hledaji podobnou bombu :) (nez je přestane bavi cist porad jedno a to same v ruznych variacich dokola :D).
S nazory na knizky a recenzemi to neni o moc lehci, znam to tedy spise z pohledu ctenare, ktery si ke knizkam pise par radku a sleduje radu blogu. Recenze ctu moc rada, pomuzou mi u knizek, kde si treba nejsem moc jista, jeste vice me nalakaji apod. Malokdy se mi ale nastesti stane, ze prectu recenzi a hned v horizontu par dni zacnu knizku cist,nemyslim si proto, ze bych se jimi nechala uplne ovlivnovat, protoze si je pak taky uplne detailne nepamatuju, spis jen pocity,ktere vyvolaly, bud jestli je knizka bomba nebo ne. Vetsinou tak knizku po nejake dobe prectu sama,udelam si nazor a pak se vracim, jak to vlastne mel tenhle recenzent :) Samozrejme u nejvetsich hitu se neda ubranit masovemu cteni a vychvalovani do nebes, coz rozhodne ovlivni, ale ve vysledku to stejne hodnotim sama (vetsinou jsem zklamana :D), ale prebirani nekterych nazoru se asi nikdy nevyhneme, vzdycky k nekomu svym zpusobem vzhlizime a i kdyz si treba neco trochu upravime, nebude to vzdycky jenom nas original :)
Přesně tak. Každá myšlenka vede k další - to jsi řekla moc pěkně a přesně jsi pochopila, co jsem článkem chtěla vyjádřit. Jakmile se tvoje myšlenka odpíchne od cizí, je vlastně tvoje?
VymazatJá jsem právě takhle nedávno byla zklamaná. Viděla jsem jasnou "inspiraci" stylem Johna Greena a Rainbow Rowell vcucnuté do jednoho a člověk pak neví, co si myslet. A čtenáři to svým způsobem vyžadují, ale vůči originálu je to svým způsobem drzost.
Já recenze tedy hlavně píšu, čtu je hlavně u svých oblíbenců, ale nejspíš si z nich pamatuji víc, než si připouštím.
Já se taky snažím hodnotit sama, bez předsudků a tak a myslím, že nemám problém zkritizovat očekávanou knížku nebo všeobecně oblíbenou, pokud mě prostě nechytne.
Přesně :)
Občas přesně nad tímto přemýšlím. Jak u knížek, tak při čtení článků. Sama za sebe už to neřeším. Párkrát jsem se rozčílila, protože jsem skutečně poškozenou stranou byla, ale nestojí to za to. Zato u autorů je to minimálně zajímavé pozorovat. Sem tam se mi i podařilo udělat si na knihu horší názor v průběhu čtení, protože námětově mi to připadalo až obšlehnuté od jiného autora. Až po dočtení a troše pátrání jsem třeba přišla na to, že "obšlehnutá" kniha byla vydána o mnoho let dříve. Stává se to. :)
OdpovědětVymazatJá to asi řeším :D jsem v tomhle malicherná a prostě mi to vadí. Asi nestojí, ale člověka to mrzí.
VymazatTaky se většinou snažím pátrat po tom, která knížka vlastně byla první, abych se bezdůvodně nerozčílila na autora :D
Zajímavá úvaha. V dnešni době je těžké přijít s něčím úplně svým a originálním, což je vidět i mezi knižními blogery - často se strhne lavina recenzí téže knihy (chápu, je to novinka), články na jedno téma (třeba Svět knihy...), každý dělá unboxingy, chvástačky, měsíční přehledy, tagy (ty teda dělám taky, no :D) a je to na jedno brdo. A když napíšu naopak recenzi na knihu, která teď neni hitem, tak si to přečte pár lidí a neokomentuje to nikdo :D takže se pak divme, že na všech knižních blozích je totéž :D
OdpovědětVymazatDíky! :)
VymazatNovinky - to je jasné. Všichni je chtějí honem honem a nejlépe být první, kdo je zrecenzují. Reporty jsou sice zajímavé, ale taky už jen kroutím hlavou, když je někdo třicátý v pořadí a píše totéž :D Někdy je píšu ráda, ale musím být jednou z prvních, pak získám pocit, že už to lidi spíš otravuje.
Jinak takové ty řetězové články jsou na ozvláštnění blogu asi super, ale já od nich v poslední době upustila. Neodsuzuju je. Někdy jsou zajímavé, taky jsem si jich za blogovou kariéru několik užila, ale musí být nějak originálně zpracované. Nesmí v nich být pořád zmiňované ty stejné věci - ať už v celé komunitě, nebo i v rámci blogu - jasně, máš rád to a to, my to chápem - a dál? Neříkám, že jsem to nikdy neudělala, ale člověk na to musí taky koukat zvnějšku.
A jinak - recenze neznámých knih jsou prostě super - sama občas čtu něco, co ostatní úplně nevyhledávají a děsně mě mrzí, že na recenzi ani nekliknou, ani se neobtěžují vystoupit z "comfort zone" a zkusit objevit něco jiného :( A přesně - není se co divit. Každý touží po pozornosti, tak se radši sveze s masou...
Na tohle téma jednou mluvila Caitlin Moran a hrozně se mi líbilo, co řekla. Říkala, že pokud se člověk nechá inspirovat několika desítkami, stovkami, tisícemi věcí - je to inspirace. Pokud do jednoho článku zakomponuješ tisíc věcí, kterými ses inspiroval jinde, pořád ses jenom inspiroval. Pokud zakomponuješ jen jednu, je to vykrádání. Je to dost možná zvláštní názor, ale hodně se mi líbil :).
OdpovědětVymazatTo je dost zajímavé a k zamyšlení :) Caitlin Moran mám moc ráda, i když se s ní na většině věcí spíš neshodnu :D Nevím, jestli souhlasím zrovna s tímhle, ale rozhodně díky za nadhození :)
Vymazat