Koralína - román v obrazech podle předlohy Neila Gaimana (P.Craig Russel)

Koralína je velká průzkumnice a když se s rodiči přestěhuje do nového domu, vydá se na prohlídku pokojů i okolí. Spočítá všechny okna a dveře, až narazí na jedny, které nejdou otevřít. Optá se na ně maminky, ale ta jí ukáže, že za nimi není nic než cihlová zeď. Pečlivě je opět zavřou. Jedné noci se však Koralína probudí a právě tyhle dveře jsou pootevřené a za nimi je dlouhá temná chodba. Díky své vrozené zvědavosti se Koralína rozhodne ji prozkoumat a ocitne se v domě, který je přesnou kopií toho jejího i s rodiči, pouze s jednou malou výjimkou. Maminka a tatínek mají místo očí knoflíky a místo rukou pařáty...

Jméno Neil Gaiman je tak notoricky známé, že snad ani není třeba ho představovat. V jeho tvorbě převládají sci-fi a fantasy romány, ale ani komixy mu nejsou cizí. Aby taky ano, vždyť díky nim se dokonce proslavil.

Koralína nejraději ze všeho pátrá a zkoumá a nesnáší, když jí lidé

komolí jméno a oslovují ji Karolínko. Její rodiče jsou po přestěhování příliš zaneprázdněni prací a tak se jí vůbec nevěnují. Ona se proto rozhodne prohledat dům a okolí a to ji dovede k těm tajemným dveřím...

Koralína je pohádkovým příběhem se spoustou hororových prvků. Svět za záhadnými dveřmi není právě příjemným místem k životu, ačkoli tu jídlo chutná tak nějak lépe, kočky umí mluvit a probíhá tu nikdy nekončící komediální show dvou hereček, které bydlí v domě. Lidé jsou tu však strašidelní, myši zpívají hrozivé písničky a v okolí domu je jedno velké nic. Ale hlavně je tu Tadruhá matka, která chce Koralínu navěky milovat a jak malá průzkumnice brzy pochopí, uvěznit ji v této podivné verzi jejího vlastního domova.
Klasickou knižní verzi Koraliny jsem před pár lety přečetla asi do poloviny a potom z neznámých důvodů nikdy nepokračovala až do konce. Nebudu proto toto dílko srovnávat s románovou variantou a zaměřím se pouze na komix.

První co vás na jakémkoli komixu nevyhnutelně zaujme je samozřejmě umělecké zpracování, které do určité míry stanovuje, zda máte chuť se do příběhu pustit nebo ne. Mně se kresby v tomto komixu okamžitě zalíbily a proto jsem se do čtení s chutí pustila a ani ne za hodinku a půl jsem měla knížku za sebou. Příběh příjemně plyne, nic mu neschází, žádný podtext se nevytrácí, naopak zde máme přidanou hodnotu v podobě ilustrací, které neuvěřitelně silně dotváří mrazivou atmosféru světa za dveřmi. Ke Koralíně díky její odvaze a odhodlání snadno přilneme a to ještě intenzivněji, než by se nám kdy poštěstilo při čtení klasické podoby této knížky. Přes všechny klady je i Koralína sama trochu strašidelná. Na každém obrázku vypadá trochu jinak, což ale není způsobeno prožívanými emocemi. Ona totiž snad ani žádné emoce nemá, ačkoli každou jinou holčičku jejího věku by její situace k smrti děsila. 

Pokud v příběhu vidíte analogii k Alence v říši divů, nemýlíte se.

To, že Lewis Carroll byl první, kdo přinesl podobný nápad však Koralíně nikterak neubírá na kvalitě. Gaiman ho naopak povznáší na novou úroveň. Nechci se tady zaobírat tím, zda horší nebo lepší, to už je na každém, ať si tento spor rozsoudí sám. Mně je však Koralína nesmírně sympatická a ráda se k jejímu dobrodružnému zkoumání vrátím.

Tento příjemně zpracovaný román v obrazech bych ráda doporučila všem, kdo mají rádi trochu neotřelou formu pohádek, záhady a hororovou atmosféru. Opravdu musím vyzdvihnout i umělecký zážitek, který mi tato knížka přinesla a já doufám, že nejsem jediná.

90%