Abeceda knihomola #P

Je tu další díl perfektního projektu, který mají na svědomí Kristý a Marky. Úkolem všech zúčastněných je vytvořit abecedu knihomolů, neboli jednou týdně zveřejnit tři asociace týkající se knih, začínající na dané písmeno. Tento týden se nese ve znamení písmene P.



PLÁČ
Naprosto miluji, když ve mě kniha dovede vyvolat nějaké emoce. Vlastně ani moc nezáleží na tom, jestli je tou emocí radost, smutek, nebo vztek. Hlavně když kniha není tak mdlá, že při jejím čtení necítím vůbec nic kromě klížících se očí a nutkání k zívání. 
Protože jsem hrozný ufňukánek přecitlivělá velmi citově založená osoba, jednou za čas se mi stane, že mě knížka dokonce rozpláče. 
Rozbrečí mě kde co, ale kniha musí být zatraceně dobrá, aby se jí to povedlo. Na osudu postav mi musí hodně záležet, aby mě z jejich nesnází, či šťastných konců vhrkly slzy do očí a autor musí příběh vykreslit tak, že hrdiny začnu považovat za skutečné lidi se skutečnými city. A to se nepovede každému. 

PANIKA
Panika je pochopitelně stav, který nastane, když knihomol zjistí, že nemá co číst. Nebo když zahlédne ediční plán nakladatelství a zjistí, že nebude mít v následujícím období dost peněz, aby si nakoupil všechny ty nádherné novinky a zkompletoval svou sbírku i staršími kousky, které měl v plánu koupit. Nebo když prostě zjistí, že nebude mít v životě dost času, aby přečetl všechny knížky, které by chtěl. 
Je to tak. Panika je víceméně převažujícím pocitem v životě knihomola a za léta praxe jsme si vyvinuly hned několik účinných způsobů, jak s ní bojovat.

PAPÍR
Vsadím se, že obyčejní smrtelníci si nikdy neuvědomili, že tou nejopojnější vůní na světě je (kromě Nutelly) vůně papíru. Vůně nové knihy právě přinesené z knihkupectví. 
Vybírání knihy je rituál. Všichni to děláme. Od příchodu do knihkupectví a nalezení toho správného komínku, přes detailní prozkoumání všech dostupných výtisků a výběr toho nejméně pomuchlaného a ošmataného stovkou podobných cvoků, po první prokřupnutí nové nedotčené vazby a následné očuchání celé knihy. Každý papír voní trochu jinak, ale všechny voní zajímavě. Lesklý těžký křídový papír, tlustý papír bílý jako sníh, recyklovaný papír nebo zažloutlé stránky v knize, zapomenuté u babičky na půdě. Každý má své kouzlo a každá kniha má svou specifickou vůni. 
Kniha se dá vnímat všemi smysly. Očima samozřejmě hltáme písmenko za písmenkem, rukama přejíždíme po hladké a lesklé obálce a se zálibou listujeme stránkami skrývajícími dobrodružství o jakých se nám nesnilo, nosem si užíváme již zmiňovanou specifickou vůni knih a díky audioknihám či rodičům, kteří nám jako malým četli můžeme knihy vnímat i ušima. A zkoušeli jste knihu někdy ochutnat? Jsem si jistá, že by chutnala skvěle, ale zůstaňme radši u toho, že díky kuchařkám si můžeme knihu užít i zásluhou chuťových pohárků. 

Koupili byste si knihu napsanou na jedlém papíře abyste mohli případ doslova baštit? Jaký nemilý stav ve vás vyvolává paniku? Pláčete u knih?