Jak mi Starbucks zachránil život - Michael Gates Gill

Michael Gates Gill měl všechno. Spokojené manželství, dobrou práci v reklamě se šesticiferným platem a těšil se pevnému zdraví. Po šedesátce se mu však začal jeho dokonalý život hroutit. Milostná aférka mu zničila manželství, firma, které věrně sloužil většinu svého života a věnoval jí více pozornosti než vlastním dětem se ho rozhodla propustit a navíc mu lékař diagnostikoval nádor na mozku. Náhoda ho přivedla do kavárny Starbucks, jejichž kafe si už v nezaměstnanosti téměř nemohl dovolit. Jenže mu byla nabídnuta práce a on po této příležitosti chňapnul. Ta chvíle mu od základů změnila život.

Michael Gates si myslel, že jeho život už nemůže být lepší. Svou práci miloval a udělal pro ni vše. Dokonce zanedbával i svou rodinu. Když obojí ztratil, skoro ho to zlomilo. Ale jen do chvíle, kdy se nechal zaměstnat na místě, které by ve svém předchozím životě považoval za podřadné. Starbucks mu dal hodně a i když si to uvědomoval postupně, práce může být více, než jen peníze a věhlas. Někdy i obyčejná služba jiným lidem může nadělat více užitku, než kampaň, která se stane legendou po celém světě.

Jak mi Starbucks zachránil život je o cestě k sebepoznání. Je o srovnání priorit a nápravě životních proher. Mike prací ve Starbucksu získal vše, co si šedesátiletý muž od života může přát právě ve chvíli, kdy si myslel, že vše ztratil. 

Kniha nás provází jedním rokem Mikeovy práce v New Yorkské kavárně. Získáváme díky tomu přehled, co práce baristy obnáší, jak to v takové společnosti, jako je Starbucks chodí, jaká je jejich vnitřní politika a v neposlední řadě nahlížíme i do Mikeovy minulosti, která se snad ani nemůže víc lišit od jeho současné pracovní pozice. 
Sama můžu z vlastní zkušenosti potvrdit, že ač je práce baristy často náročná, dokáže být i osvěžující. Kavárna není místo, kam by se chodili zákazníci vykřičet na bezmocné a pro ně často bezejmenné zaměstnance. Je to místo, kam se vracejí mezi prací a domovem. Je to místo, kam chodí odpočívat a na chvíli být pouze sami sebou se sebou samými, nebo s přáteli. Je to místo obchodních schůzek, či jen zásobárna ranní kávy. Je to místo, kde se chtějí cítit dobře a kam se rádi vracejí. Je to pro ně záchytný bod ve světe shonu a nervozity. Rádi si popovídají s člověkem, který jim připravuje kávu. Rádi se svěří se svými problémy a naleznou útěchu jen v tom, že je barista vyslechne. Mají rádi pocit, že svého kavárního obsluhujícího znají a on zná je.

Ve finále je kniha samozřejmě pouze velkou ódou na Starbucks. Přijde mi trochu jako mazaný marketingový tah, jelikož to jediné, co po přečtení knihy chcete udělat je minimálně jít si pokecat s nějakým zaměstnancem Starbucksu, neboť vylíčení, jak je zákazník důležitý pro partnery (baristy), je vskutku přesvědčivé, či dokonce jít si podat přihlášku a začít u nich pracovat, protože všechny ty zaměstnanecké benefity vás prostě ohromí. 
Nechci váhu životního příběhu Michaela Gatese Gilla zlehčovat. Kniha je podle skutečné události. Jen mi všechno to nadšení a vychvalování přišlo trochu moc okaté.
Dialogy jak ze strany Michaela, tak zákazníků, či ostatních partnerů mi přišly nesmírně šroubované, skoro jako na divadle. Jako by prkna, která znamenají svět nebyla o pár ulic dál, ale přímo ve Starbucksu. Jako by návštěvníci Starbucksu i Michaelovi kolegové byli jen najatí komparzisté. Na to, že pro knihu byla inspirací skutečná životní zkušenost autora, nepůsobí vůbec realistisky. Spíš jako jeho další mazaný tah v kariéře reklamního průmyslu. 

Když se to však vezme všechno kolem a kolem, knížka se čte moc příjemně, Mike je sympaťák, hlavně ve chvíli, kdy si začne uvědomovat, kolik důležitých momentů v životě propásl ve službě firmě, která mu vrazila kudlu do zad. Začne se znovu sbližovat se svými dětmi a napravuje roky, které promrhal. Vztahy mezi partnery jsou taky moc pěkně vykresleny a já už nenacházím nic, co bych knize mohla vytknout. Pokud máte rádi kávu, tím spíš Starbucks, vůbec se nerozpakujte a pusťte se do ní. Jde o milý životní příběh jednoho boháče, který svou ztrátou získal víc, než mohl doufat.

65%